Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva - 3. čtvrtletí

Ve čtvrtletních publikacích výsledků výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) jsou pravidelně uváděny údaje dokumentující rozdílný vývoj zaměstnanosti v jednotlivých krajích republiky. Tyto diference jsou v prvé řadě důsledkem rozdílného množství a struktury pracovních příležitostí a z toho vyplývající možnosti realizace odborných znalostí a dovedností.

Publikovaná data o regionální zaměstnanosti se vztahují k osobám, které mají v příslušném kraji své obvyklé bydliště bez ohledu na to, zda na jeho území svou práci skutečně vykonávají. Výběrové šetření však umožňuje získat i podrobnější údaje o územní lokalizaci pracoviště respondentů a porovnáním dat za bydlící a pracující osoby je možné získat bližší představu o rozsahu dojížďky za zaměstnáním přes hranice kraje bydliště respondenta (NUTS 3). Ve VŠPS není rozlišována frekvence, ale jedná se většinou o denní dojížďku, i když zastoupení např. týdenní nebo měsíční dojížďky bude v tomto typu pohybu za prací vyšší, než je tomu ve vnitrokrajské, resp. vnitrookresní dojížďce.

Ve 3. čtvrtletí 2009 vyjíždělo přes hranice kraje bydliště do jiných krajů za prací celkem 256,6 tis. osob, tj. 5,2 % všech pracujících s bydlištěm na území ČR. V tomto počtu nejsou zahrnuty případy vyjížďky za prací do zahraničí. Přes relativně nižší úroveň celkové meziregionální dojížďky je četnost dojížďky a vyjížďky z pohledu jednotlivých krajů velmi odlišná. Zcela mimořádné postavení má Praha, do které v hodnoceném období dojíždělo za prací 147,9 tis. osob, tj. téměř 60 % celé skupiny dojíždějících. Druhým nejčastějším cílem pohybu za prací je Středočeský kraj, a to ve výši 32,3 tis. (necelých 13 % celkové dojížďky). Dojížďka do ostatních krajů republiky je již výrazně nižší, do Jihomoravského kraje dojíždělo z jiných krajů ČR 14,7 tis. a do Královéhradeckého kraje 10,9 tis. Dojížďka do ostatních krajů republiky se pohybovalo od necelých 3 tis. v Karlovarském kraji do 9 tis. v Pardubickém kraji. Přitom je nutné respektovat skutečnost, že absolutní hodnoty výsledků výběrového šetření menší než 3 tis. mají nižší spolehlivost.

Počet vyjíždějících za prací je ve skutečnosti vyšší o případy pracujících v cizině. Tito pracující jsou však v šetření v bytových domácnostech podchyceni pouze zčásti, protože v řadě případů nemohou být ani kontaktováni. Z toho důvodu nebylo k těmto případům přihlíženo. Protože VŠPS je prováděno pouze v bytových domácnostech a předmětem šetření nejsou osoby v ubytovacích zařízeních, jsou následně jen částečně zachyceny i další kategorie pracujících na území ČR, především cizí státní příslušníci. Zvolený postup však dobře dokumentuje mezikrajský pohyb těch respondentů, kteří žijí v bytových domácnostech a to jsou převážně osoby s českou státní příslušností.

Ze směrů dojížďky a vyjížďky lze usuzovat na sílu ekonomické interakce ekonomických faktorů mezi jednotlivými kraji. Zdaleka nejsilnější vazbu mají Praha a Středočeský kraj. Do Prahy dojíždělo ze Středočeského kraje celkem 98,6 tis. pracujících, tj. více než 38 % mezikrajské dojížďky za celou republiku. Protisměrně vyjíždělo z Prahy do Středočeského kraje 14,5 tis. a vzájemná dojížďka mezi dvěma regiony tak dosáhla více než 44 % celkového objemu mezikrajské pracovní dojížďky v rámci republiky. Intenzivnější pohyb za prací do hlavního města vykazoval i Jihočeský kraj (7,8 tis.), dojížďka do Prahy z ostatních krajů se pohybovala od necelých 2 tis. z Libereckého a Karlovarského kraje do více než 5 tis. z Jihomoravského kraje. Více než 4 tis. pracujících dojíždělo z Vysočiny do Jihomoravského kraje, z Pardubického do Královéhradeckého a naopak z Královéhradeckého do Pardubického kraje a konečně z Libereckého do Středočeského kraje.

Praha je jediným krajem v republice, kde počet pracujících výrazně převyšuje počet obvykle bydlících osob v kraji, kteří mají zaměstnání. Ve všech ostatních krajích s výjimkou Jihomoravského kraje převažovala vyjížďka nad dojížďkou. Největší rozdíl byl ve Středočeském kraji, ve kterém relativně vysoký počet dojíždějících zdaleka nekompenzoval mimořádně velkou vyjížďku z kraje za prací.

V tomto druhu dojížďky převažují muži nad ženami. U mužů stejně jako za celý soubor dojíždějících za prací přes hranice kraje bydliště má pouze Praha aktivní saldo dojížďky, všechny ostatní mají saldo záporné. Při nižší intenzitě mezikrajské dojížďky žen je sice Praha také největším centrem ženské dojížďky za prací, ale index počtu pracujících žen k počtu žen se zaměstnáním s bydlištěm v kraji dosáhl vyšší hodnoty než 100 kromě Prahy v dalších čtyřech regionech.

Skupina dojíždějících za zaměstnáním přes hranice kraje bydliště se v řadě faktorů odlišuje od celkové skupiny pracujících v republice. Skupina dojíždějících (či vyjíždějících) je podstatně mladší než skupina všech pracujících. Téměř polovina z nich (48 %) byla mladší než 35 let, zatímco podíl stejné věkové skupiny na celkové zaměstnanosti činil pouze třetinu. Za hranice kraje bydliště vyjíždějí většinou osoby se středním stupněm vzdělání, tedy osoby s maturitou nebo vyučené. Jejich podíl na vyjíždějících však dosahoval jen o málo více než dvě třetiny těchto pracujících (přes 67 %), zatímco osoby s touto úrovní vzdělání se podílely na celkovém počtu osob s hlavním zaměstnáním v republice z více než 77 %. Tato diference se zrcadlově odráží v podílu vysokoškolsky vzdělaných osob v obou porovnávaných skupinách pracujících. Zatímco v celém národním hospodářství pracovalo 17 % osob s úrovní vzdělání ISCED 5 a 6, ve skupině dojíždějících za prací mezi kraji to bylo téměř 30 % všech respondentů. To dokumentují i rozdíly podle kritéria klasifikace zaměstnání a sektorové příslušnosti pracoviště. Vedle příslušníků armády podstatně častěji vyjíždějí za prací přes hranici kraje pracovníci zařazení do hlavní třídy KZAM 1-zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci, do hlavní třídy 2-vědečtí a odborní duševní pracovníci a do hlavní třídy 3-techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Naopak méně jsou v tomto druhu dojížďky zastoupeny všechny ostatní hlavní třídy KZAM. Tato skutečnost se projevuje i ve vyšším podílu mezikrajské dojížďky na pracoviště, která náleží do terciárního sektoru služeb, a to na úkor sekundárního sektoru průmyslu a stavebnictví.

Z výsledků výběrového šetření je zřejmé, že celkové údaje o mezikrajské dojížďce jsou výrazně ovlivněny dojížďkou do hlavního města, zvláště ze Středočeského kraje. Pohyb za prací mezi oběma regiony v neposlední řadě ovlivňuje skutečnost, že počet obyvatel Středočeského kraje roste především v důsledku imigrace určitých skupin osob z hlavního města. Aktivní saldo migrace z Prahy do řady Středočeských lokalit představuje nejsilnější migrační tok mezi všemi kraji České republiky. Mnozí obyvatelé hlavního města hledají a nacházejí své bydliště v jeho zázemí a následně zvyšují počty dojíždějících za prací do Prahy. Tato skupina se vyznačuje relativně vyšší úrovní vzdělání a tomu odpovídajícímu podílu kvalifikovaných profesí s nadprůměrnými příjmy.

Vzhledem k velikosti výběrového souboru VŠPS neumožňuje toto šetření publikovat data o dojížďce na úrovni okresů. Přesto je zřejmé, že více než polovina všech dojíždějících do Prahy (téměř 79 tis. osob) bydlí na území okresů Praha-východ, Praha-západ, Kladno, Kolín, Mělník a Benešov.

Mezikrajská dojížďka představuje přirozeně pouze část dojíždějících za prací mimo obec svého bydliště. Nepostihuje četné případy meziokresní dojížďky v rámci kraje a vnitrookresní dojížďky. Pro alespoň orientační hodnocení vlivu dojížďky na výši zaměstnanosti ve vybraných velkých okresech lze použít na úrovni NUTS 4 opět index počtu pracujících na území okresu k počtu pracujících s obvyklým bydlištěm v daném okresu. Ve své podstatě odráží intenzitu dojížďky a vyjížďky z a do okresu v rámci vlastního kraje včetně salda vyjížďky a dojížďky z okresů jiných krajů. V tomto pohledu pak není postavení Prahy tak výjimečné. Nejvyšší hodnoty dosahuje index ve velkých městech jako Plzeň (index 125,4) a zvláště Brno (136,9), tedy vyšší úrovně než v případě hlavního města. Zdrojem dojížďky do těchto měst jsou především sousední a blízké okresy Plzeň-jih, Plzeň-sever, Brno-venkov a Vyškov. Vysoký index vykazuje i Ostrava-město. I v dalších okresech s krajskými městy jako České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc a Zlín dosahuje tento index hodnoty v intervalu 106-110 bodů. V těchto případech je navíc index dojížďky do vlastních krajských měst ještě vyšší než do celých okresů, a to díky dojížďce z obcí vlastního okresu. Krajská města tak představují významná regionální centra dojížďky, která hrají velkou roli v ekonomice kraje. Podrobnější hodnocení struktury dojížďky na úrovni NUTS 4 však není z výběrového šetření možné a je třeba ji posuzovat až na základě výsledků příštího sčítání lidu, domů a bytů.