Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva - 3. čtvrtletí 2010

V prvních třech čtvrtletích letošního roku pracovalo v národním hospodářství v průměru 238 tis. osob, které pobíraly důchod. Převažující část z nich byli důchodci v řádném starobním důchodu včetně pracujících s předčasným starobním důchodem to bylo 150 tis. Více než 80 tis. pracujících důchodců pobíralo invalidní důchod všech tří stupňů. Pracující důchodci tak celkově představovali téměř 5 % všech pracujících a jsou tak nezanedbatelnou částí aktivních pracovních zdrojů.

Údaje z výběrového šetření pracovních sil o celkovém počtu důchodců pobírajících starobní či invalidní důchod velmi úzce korespondují s počty osob pobírajících důchod podle úplné evidence České správy sociálního zabezpečení. Vzhledem k tomu, že někteří příjemci důchodu nebydlí v republice (platby do zahraničí), pak rozdíl mezi oběma údaji o celkovém počtu starobních a invalidních důchodů dosahuje ± 0,5 %. Výběrové šetření je proto dostatečně reprezentativní zdroj pro posouzení úrovně ekonomické aktivity těchto osob.

Kromě důchodců celkovou zaměstnanost v určité míře ovlivňují i studenti. Zapojení studujících do pracovního života je však v absolutním vyjádření nižší, než je tomu u pracujících důchodců. Jejich počet dosáhl v průměru za devět měsíců necelých 53 tis. Aktivita studentů je přitom ovlivněna vysokou sezónností. Podíl obou kategorií důchodců a studentů na počtu všech pracujících dosahuje šest procent.

Z výsledků výběrového šetření vyplývá, že počet pracujících žen s důchodem mírně převažuje nad počtem mužů. To je logickým důsledkem vyššího počtu pracujících žen pobírajících pouze vdovský důchod a zejména vyššího počtu aktivních žen v řádném starobním důchodu. Pracující starobní důchodkyně převyšují počty pracujícíhch starobních důchodců v celé desetileté skupině 55-64 let. Intenzita pracovního zapojení mužů a žen v tomto věku je však výrazně odlišná. Počet pracujících mužů ve věku 55-59 let převyšoval počet pracujících žen v této pětileté skupině o 76 tis. (index M/Ž 1,35). Ve skupině mladších šedesátníků (60-64 let), to bylo dokonce 2,2x více mužů než žen (o 69 tis.). Jednoznačně se tak projevuje vliv odlišné věkové hranice pro odchod do důchodu, která umožňuje zejména mladším důchodkyním dále pracovat a zároveň pobírat důchodové dávky.

Rozdíly v podílu starobních důchodců na celkovém počtu pracujících jsou markantní právě ve skupině 60-64letých. Zatímco z celkového počtu pracujících mužů pobírala důchod zhruba čtvrtina (26,5 %) všech osob, byly ženy zapojeny do aktivního života méně často, ale podíl důchodkyň pracujících v tomto věku dosáhl dvou třetin všech pracujících žen (67,4 %). Pro převážnou část mužů v tomto věku je tedy charakteristické, že mají příjem výhradně ze své pracovní činnosti, zatímco většina pracujících žen navíc pobírá důchod.

Podíl důchodců na celkovém počtu pracujících se podstatně mění ve skupině 65letých a starších. Počet pracujících mužů v tomto věku značně převyšuje počet pracujících důchodkyň. Podíl důchodců na počtu pracujících ve vyšším věku je přitom u obou pohlaví značný (u mužů téměř 90 %, u žen 95 %).

Nejčetnější skupinou pracujících důchodců jsou důchodci pobírající starobní důchod, v převážné většině řádný starobní důchod. Z regionálního pohledu absolutně nejvíce starobních důchodců pracovalo v hlavním městě (necelých 28 tis., tj. téměř pětina všech pracujících starobních důchodců v republice). Významnější jsou jejich počty i ve Středočeském a Jihomoravském kraji a hranici deseti tisíc překročil jejich počet i v Moravskoslezském kraji. Jedná se o čtyři nejlidnatější kraje republiky, a to v prvé řadě ovlivňuje uvedené počty. Intenzita zapojení starobních důchodců je však v jednotlivých regionech rozdílná.

Jestliže je uvažován podíl pracujících starobních důchodců na celkovém počtu osob pobírajících uvedený druh důchodu, je intenzita zapojení důchodců nejvyšší opět v Praze, kde pracuje každý desátý starobní důchodce s bydlištěm na území města. Tento podíl je vysoký i v jiných krajích, např. Karlovarském kraji (9,4 %), v Libereckém a Plzeňském kraji dosahuje osmi procent všech starobních důchodců. Relativně nejméně jsou starobní důchodci zapojeni do aktivní činnosti v krajích střední a severní Moravy, ve kterých se pohyboval v intervalu od 3,5 %-5 %. Regionální rozdíly v zapojení důchodců do práce jsou dány řadou faktorů jako odvětvovou a profesní strukturou zaměstnanosti, stupněm formálního vzdělání, charakterem dříve vykonávaného zaměstnání a s tím úzce souvisejícím zdravotním stavem obyvatel.

Velké rozdíly jsou v intenzitě pracovního zapojení důchodců podle úrovně dosaženého formálního vzdělání. Ve skupině osob se základním vzděláním pracoval pouze každý padesátý starobní důchodce. Tento podíl rychle roste se zvyšující se úrovní vzdělání. Ve skupině vyučených dosahuje pět procent a ve skupině osob se středním vzděláním s maturitou podíl pracujících starobních důchodců je vyšší než osm procent z celkového počtu respondentů s tímto stupněm vzdělání. Razantně roste podíl pracujících starobních důchodců ve skupině s vysokoškolským vzděláním, ve které pracoval dokonce každý pátý starobní důchodce. V určité míře se zde projevil fakt, že podíl vysokoškoláků je ve skupině mladších důchodců vyšší než např. mezi osobami staršími sedmdesáti let. Uvedené rozdíly se projevují jak u mužů, tak i u žen.

Výsledkem je skutečnost, že zatímco celkový počet starobních důchodců se vzděláním do úrovně vyučení dosáhl 62 %, tak se důchodci s tímto vzděláním podíleli pouze třetinou (36 %) na počtu všech pracujících starobních důchodců. Naopak podíl důchodců s vysokoškolským vzděláním dosahuje 9 % všech starobních důchodců, ale na počtu pracujících starobních důchodců se důchodci s touto úrovní vzdělání podílejí více než 27 procenty.

Struktura pracovního uplatnění starobních důchodců se výrazně liší od odvětvové struktury a druhu vykonávané profese ostatních činných obyvatel. To se projevuje především v podílu sekundárního a terciárního sektoru na zaměstnanosti obou kategorií pracovníků. V sekundárním sektoru stále pracuje téměř 40 % všech osob v produktivním věku včetně osob v poproduktivním věku, které dosud nepožádaly o důchod. Naproti tomu v tomto sektoru pracuje pouze každý pátý aktivní starobní důchodce. Rozdíl v podílu pracujících v primárním sektoru je malý, navíc v něm pracuje nízký počet důchodců. Dominantním sektorem pro pracovní uplatnění starobních důchodců je tedy terciární sektor služeb, ve kterém pracují tři čtvrtiny všech aktivních důchodců. Tento podíl je o 15 p.b. vyšší než podíl zaměstnanosti v tomto sektoru v hlavní skupině pracujících.

Absolutně nejvíce starobních důchodců pracuje ve zpracovatelském průmyslu, jejich podíl na celkové zaměstnanosti v tomto odvětví je však velmi nízký. Starobní důchodci často pracují v odvětví terciárního sektoru, a to ve vzdělávání, v sekci profesní a vědecké a technické činnosti, ve zdravotnictví a sociální péči a v obchodu. Přitom se starobní důchodci významně podílejí na zaměstnanosti v několika odvětvových sekcích. Jestliže v průměru za celé národní hospodářství činil podíl pracujících starobních důchodců 3,1 % všech osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním, je jejich zastoupení v řadě odvětví terciárního sektoru podstatně vyšší. To se týká zejména sekce profesní, vědecké a technické činnosti, odvětví kulturní, zábavní a rekreační činnosti, v administrativních a podpůrných činnostech a činnostech v oblasti nemovitostí. V uvedených sekcích se podíl pracujících starobních důchodců na celkové zaměstnanosti v odvětví pohybuje od šesti do devíti procent.

Naproti tomu je jejich podíl velmi nízký ve všech odvětvích průmyslu, ve stavebnictví a v dopravě a skladování. Nízký je podíl starobních důchodců i v některých odvětvích terciárního sektoru jako např. ve veřejné správě. Osoby v mladším produktivním věku přirozeně dominují zejména v informačních a komunikačních činnostech, ale i v peněžnictví a pojišťovnictví.

Odvětvová příslušnost pracoviště úzce souvisí s klasifikací vykonávaného zaměstnání. Z výsledků šetření je patrné, že 63,5 tis. starobních důchodců (více než 42 %) pracuje ve vysoce kvalifikovaných profesích, zařazených do hlavní třídy vědečtí a odborní duševní pracovníci nebo do široké skupiny technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků. Relativně často pracují i jako pomocní a nekvalifikovaní pracovníci (přes 14 %). V současnosti se tedy dobře uplatňuje nejen řada odborníků pracujících ve svém oboru vzdělání, ale mnozí důchodci nacházejí práci i mimo obor vzdělání, resp. mimo profesi vykonávanou v produktivním věku. Počet starobních důchodců pracujících na postech pomocných a nekvalifikovaných pracujících totiž více než dvojnásobně převyšuje četnost všech pracujících starobních důchodců se základním vzděláním.

Nízké zapojení starobních důchodců do práce v organizacích a firmách výrobního sektoru dokumentuje skutečnost, že jejich podíl na četnosti velké třídy Řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři a ve třídě Obsluha strojů a zařízení nedosahuje ani dvě procenta celkové zaměstnanosti. Tyto rozdíly se projevují jak u mužů, tak i mezi ženami.

Jestliže skupina pracujících starobních důchodců vykazuje velké odlišnosti proti hlavní skupině pracujících z hlediska vzdělanostního, profesního a odvětvového, je velký rozdíl i ve struktuře těchto osob z hlediska postavení v zaměstnání. Zaměstnanci sice převažují i mezi pracujícími starobními důchodci, ale jejich podíl je relativně nižší – kolem dvou třetin. V hlavní skupině pracujících to však bylo téměř 83 %. Starobní důchodci totiž často pokračují ve svých pracovních aktivitách jako podnikatelé, hlavně jako osoby samostatně výdělečně činné. Podíl těchto podnikatelů bez zaměstnanců představuje čtvrtinu všech pracujících, kteří souběžně pobírají starobní důchod. Vyšší je jejich podíl i mezi podnikateli se zaměstnanci a samozřejmě mezi pomáhajícími rodinnými příslušníky. Jestliže se starobní důchodci podílejí na celkové zaměstnanosti zhruba třemi procenty, tak jejich zastoupení ve skupině podnikatelů bez zaměstnanců se blíží 6 %, ale v daleko největší skupině zaměstnanců to bylo pouze 2,5 %.

Rozhodující část osob v produktivním věku pracuje na plný úvazek, což se promítá do nízkého podílu pracujících na částečný úvazek (6,0 % všech osob s jedním nebo hlavním zaměstnáním). Jinak je tomu u pracujících důchodců. Prakticky každý druhý starobní důchodce pracuje na částečný úvazek (49,2 %). U žen jejich podíl dosahuje téměř 60 %, u mužů necelých 40 %. Tuto diferenci mezi pohlavími ovlivňuje hlavně skutečnost, že mezi muži jsou častěji zastoupeni pracující důchodci v pozici podnikatelů. Podíl plných a částečných úvazků je u dalších typů důchodů (např. invalidních) vyrovnaný. Pro porovnání lze uvést, že podíl studentů pracujících na částečný úvazek dosahuje kolem dvou třetin.

Specifická je i struktura pracujících důchodců z hlediska typu smlouvy. Počet starobních důchodců v postavení zaměstnanců (71 tis.), kteří měli uzavřenou smlouvu na dobu určitou, byl 2,5x vyšší než počet důchodců zaměstnanců se smlouvou na dobu neurčitou. To je naprosto odlišná situace proti ostatním pracujícím, protože podíl smluv na dobu určitou dosahuje v rámci všech zaměstnanců necelých devět procent. Přesto je však počet starobních důchodců zaměstnanců se smlouvou na dobu neurčitou (celkem více než 28 tis.) v některých profesích a odvětvích relativně významný. Nejvíce jich pracovalo jako techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci v příbuzných oborech.

Rozdíly v odpracované době důchodců a ostatních pracujících jsou nižší, než jak signalizuje velká diference v podílu částečných úvazků v obou skupinách. Projevuje se totiž vliv vyššího podílu podnikatelů ve skupině pracujících důchodců. V rámci celého národního hospodářství respondent odpracoval v průměru za tři čtvrtletí tohoto roku týdně 37,7 hodin, ve skupině důchodců to bylo více než 28 hodin. V kategorii důchodců v předčasném starobním důchodu a ve skupině osob pobírajících jiný než starobní či invalidní důchod se průměrná týdenní odpracovaná doba blíží průměrné době za všechny pracující. Méně hodin odpracují zejména invalidní důchodci a četná skupina osob v řádném starobním důchodu, ve které jsou výrazněji zastoupeny ženy ve věku nad šedesát let a muži nad šedesát pět let. Ve všech sledovaných kategoriích důchodů pracovali muži déle než ženy.
Důchodci, kteří zároveň pracují, představují pouze část ekonomicky aktivních v důchodovém věku. Přesto tento způsob zapojení do zaměstnání příznivě ovlivňuje celkovou délku aktivního života obyvatel. Podle posledních dostupných údajů Eurostatu patří naše republika stále mezi země s nižší věkovou hranicí ukončení aktivního zaměstnání. V EU 27 činil průměrný věk definitivního odchodu z pracovního života v roce 2008 průměrně 61,4 roku. V naší republice to bylo 60,6 roku. Pro porovnání v Nizozemsku činil tento věk 63,2 a ve Švédsku dokonce 63,8 roku. Naši muži končí své aktivní působení na trhu práce průměrně v 62,3 roku, tj. o čtvrt roku později než průměr EU 27. Ženy v České republice končí své aktivity podstatně dříve než ve většině členských zemí Evropské unie (59,0 roku v ČR, 60,8 roku v průměru za EU 27). Definitivní odchod na odpočinek je determinován především měnící se legislativní hranicí pro vznik nároku na starobní důchod. Vedle toho jej však zvláště v některých profesích ovlivňuje i možnost dalšího aktivního působení po vzniku nároku na starobní důchod, aniž by o něj bylo požádáno, a zároveň i možnost souběhu zaměstnání a pobírání starobního důchodu.