Soustava územních prvků a územně evidenčních jednotek

Soustava územních prvků a územně evidenčních jednotek (dále jen - soustava územních prvků) vychází ze zákona o územním členění státu, který stanovuje základní členění státu na kraje, okresy a obce a vojenské újezdy (viz zákon č. 320/2002, část 114., čl. CXIV). Statuty hlavního města Prahy a některých statutárních měst stanovují členění na městské obvody nebo městské části. Na základě rozhodnutí jednotlivých obcí se pak mění členění obcí na části obce.

Na územní členění státu navazuje technické členění dle katastrálního zákona, a dále sídelní a statistické členění dle zákona o státní statistické službě a dle zákona o sčítání lidu, domů a bytů.

Soustava územních prvků je založena na hierarchii jednotlivých složek soustavy. Hierarchií se rozumí systém nadřízenosti a podřízenosti územních prvků a územně evidenčních jednotek v rámci soustavy, která vyplývá ze zákonů, předpisů, statutů obcí či rozhodnutí správních orgánů. Je vyjadřována popisným způsobem a globální či podrobnou lokalizací.

Pro soustavu územních prvků je charakteristická vazebnost a jednota popisné a geografické informace.

Vazebnost

Vazebnost představuje systém vazeb mezi územními prvky, územně evidenčními jednotkami a mezi sebou navzájem v rámci soustavy.

Skladebnost jako cílová vlastnost systému vazeb je  nastoleným harmonickým stavem mezi prvky soustavy k určitému časovému okamžiku a zároveň předpokládá  proces odstraňování možných, dočasných nekonzistencí mezi prvky systému.

Existují tři druhy vazebnosti:

1. obsahová vazebnost představuje relevantní vazby mezi popisnými a mezi geografickými informacemi. Rozlišuje se obsahová vazebnost:

horizontální mezi prvky na shodné úrovni, která se prosazuje přes jedinečnost názvů, kódů a vymezení v prostoru;

            vertikální mezi prvky v hierarchické linii, která se prosazuje přes jejich definování;

            smíšená mezi prvkem a n-podřízenými prvky jako tzv. územní cluster;

2. časová vazebnost představuje podchycování nepřetržitého vývoje územních a územně evidenčních jednotek;

3. prostorová vazebnost představuje podchycování vazeb mezi prostorovým vymezením územních a územně evidenčních jednotek, tzv. topologií;

V aplikačním systému RSO jsou rozlišovány vazby konstantní, editační a odvozované. Konstantní vazby se vážou k určitému časovému okamžiku a jsou dále neměnné, např. k rozhodnému okamžiku sčítání lidu, domů a bytů. Vazby editačními jsou takové vazby, které vznikají editací relace mezi územní či územně evidenční jednotkou a nejbližší nadřízenou jednotkou (např. přiřazení ulice k obci). Vazby odvozované jsou takové, které vznikají  zápisem na základě závazného předpisu v katalogu objektů a které se odvozují automatizovaně na základě příslušného předpisu (např. výčet ulic v rámci kraje).

Jednota popisných a geografických informací

Jednota popisných a geografických informací za celou soustavu územních prvků znamená prosazování existence každého objektu zkoumání v určitém geografickém vymezení. Cílem je plnohodnotné modelování prvků území a vyjadřování hierarchie a vazebnosti objektů v systému.

Vazebnost a jednota se prosazují přes systémové řešení územního registru RSO a jeho lokalizaci v geografickém informačním systému.

Územní a správní linie soustavy územních číselníků

Správní linie

Hierarchie aplikovaná v RSO je účelově zaměřená a je primárně obrazem hierarchie územně správní (evidenční) struktury území státu, která sleduje správní linii (administrativní členění) prezentovanou buď vazbami po ose:

nebo pro typ obce hlavní město, členěné statutární město po ose:

Správní linie je uplatňována zejména v metodice sčítání lidu, domů a bytů, metodice volební statistiky, metodice demografie. Vyplývá to z faktu, že některé části obcí (číselné řady budov) se nacházejí na území jiných, sousedních obcí (vymezených prostřednictvím katastrálních území), zejména na takzvaných delimitovaných územích.

Územní linie

Územní linie (územní členění) představuje osu:

Územní linie byla uplatněna v geografických produktech RSO poprvé k 1.3.2001; nikoliv v územních číselnících vnitřní aplikace SMS/KLAS/SÚČ.

Role prvku statistický obvod a výhled

Spojovacím článkem správní a územní linie je statistický obvod, který je hlavním uzlem propojení územní identifikace obou linií a je současně nejpodrobnější plošnou jednotkou správy entit v registru.

Je nutné konstatovat, že výsledky aplikování územní či správní (evidenční) linie územních číselníků mohou dávat rozdílné výsledky a každopádně umožňují různé pohledy na data. Statistiky převážně používají správní linie; územní linie je podporou metodice výpočtových ukazatelů pracující s územím (např. hustota zalidnění) a jeho výměrou; je podporou prezentace geodat.

Podstata existence dvou linií tkví v činnosti obcí. Pokud budou existovat přesahy částí obcí (očíslované budovy) na katastrálních územích jiných obcí, obě linie se neztotožní. Přesahy jsou většinou pozůstatkem dezintegrace obcí ze začátku 90. let, někdy ale pozůstatkem nedůsledně provedených meziobecních změn z 60. až 80. let (viz také vypublikovaný produkt územní přípravy SLDB 2001 s názvem “Přesahy částí obcí na území jiných ZSJ, KÚ a obcí a jejich dokumentace a mapová část k 1.3.2001, ČSÚ, listopad 2003, definitivní data, verze 20112002“).

Dle zákona č. 106/2016 Sb., který se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), jsou stanoveny závazný postup směřující k odstraňování uvedených přesahů částí obcí na katastrální území jiné obce. Zákon je účinný od 1.7.2016. Z hlediska dalšího vývoje lze tedy očekávat uzavírání dohod mezi obcemi nebo postup z moci úřední, který bude znamenat nápravu údajů v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, popřípadě v dalších veřejných rejstřících. To znamená postupné sbližování až ztotožnění územní a správní linie členění státu.

Schéma soustavy územních prvků a územně evidenčních jednotek, aplikované v RSO:

Legenda:

modrá barva – územní prvky
červená barva – územně evidenční jednotky
zelená barva – správní obvody ORP, POÚ, Prahy
šedá barva – elementární objekty
žlutá barva – adresní prvky

Územní číselníky

Územní číselníky a vazby mezi nimi jsou konkrétním vyjádřením soustavy územních prvků a územně evidenčních jednotek.

Územní číselník představuje uspořádaný seznam kódů, pořadových čísel a jim přiřazené významy, tj. územní jednotky.

Územními číselníky pro účely tohoto materiálu se rozumí číselník/klasifikace o soustavě statistických územních jednotek, o soustavě územních prvků a územně evidenčních jednotek a jejich vazbách, tzn. i územní číselníky vytvořené pro účely sčítání lidu a odvozené územní číselníky z vlastností územních a územně evidenčních prvků (např. volební obvody, statutární města, spádová území stavebních úřadů, matričních úřadů, finančních úřadů aj. odvozené z různých prvků, dále správní obvody Prahy odvozené z městských částí).

Začátky moderní historie kódování územních a evidenčních jednotek sahají do let 1969 až 1970 a byly uplatněny ve sčítání lidu, domů a bytů v roce 1970. Věcná podstata způsobu číslování tkví v geografické souvislosti různých prvků, vyskytujících se ve stejné lokalitě, a z vyplývajících závislostí v kódování. Význam spočívá ve tvorbě soustavy kódů pro účely zajišťování historických pohledů na území (územních přepočtů) a dále v tvorbě metodického nástroje pro udržování stability kódování a aplikování v informačních systémech.

V tzv. Informačním systému o území se začala údržba očíslované soustavy cca 20 tisíc základních sídelních jednotek (dalších 10 tisíc na území Slovenska). Způsob číslování vycházel ze závislosti základní sídelní jednotky, části obce a katastrálního území, které se projevuje v postavení kódu základní sídelní jednotky jako základu, od kterého se odvozoval kód části obce (podle ISÚ) a nadřízeného katastrálního území. V té době nemusely být vymezeny základní sídelní jednotky nad všemi katastrálními územími. V takovém případě byl ale v číselníku ZSJ vytvořen kód fiktivní ZSJ, od kterého byl vytvořen kód „prázdného“ katastrálního území.

Výsledkem mezirezortních dohod byla vyhláška Federálního statistického úřadu a Federálního ministerstva technického a investičního rozvoje č. 120/1979 Sb., o prostorové identifikaci informací, která definovala prvek základní sídelní jednotky, územně technické jednotky a základní územní jednotky. Byly položeny začátky kódování obcí, městských obvodů či městských částí (pět míst kódu z oboru hodnot 50001 až 59999 a šestá pozice pro kontrolní znak vypočtený metodou MODULO 11-ADDO) v číselníku základních územních jednotek (ZÚJ), které postupně nahradily původní kódy obcí podle ISÚ (v současnosti jsou kódy obcí podle ISÚ pod názvem „historické“ kódy obcí udržovány v ÚIR-ZSJ pro udržení vazeb se staršími databázemi, např. daty SLDB 1970, SLDB 1980 aj.). Pro územně technické jednotky a katastrální území byly původní kódy podle ISÚ upraveny tak, že jejich kód odvozovaný z kódu základní sídelní jednotky byl povýšen o konstantu 60 tisíc.

U příležitosti územní přípravy sčítání lidu, domů a bytů v roce 1980 se začaly přidělovat kódy základních sídelních jednotek z oboru hodnot od 30001 do 39999; z toho vyplývaly další možné hodnoty katastrálních území (územně technických jednotek) od 90001 do 99999, které doplnily dosavadní rozsah 60001-79999.

V roce 1991 bylo zahájeno kódování částí obce a bylo uplatněno pravidlo o vztahu na hodnotu kódu základní sídelní jednotky. Kód části obce je konstruován takto:

a) pokud existuje mezi částí obce a některou ZSJ, která patří do této části obce, shoda jejich názvů, je jako kód části obce použit kód této ZSJ,

b) v ostatních případech je určen kód takovéto části obce z číselného intervalu 40001 až 49999, tj. v případech neshody názvů (dané většinou tím, že část obce se skládá z většího množství ZSJ) nebo když jde o část obce bez vlastních ZSJ, tedy tvořenou jen dílem ZSJ.

V 90. letech rozvoj technologií umožnil provést zásadní metodické změny, na základě kterých základní sídelní jednotky pokrývají beze zbytku území státu, jsou skladebné do katastrálních území a soustava územních a evidenčních prvků byla zrevidována nad topografickým mapovým podkladem a v interakci s umístěním budov nad katastrální mapou.

Z hlediska územních číselníků to znamenalo, že při územní přípravě sčítání 2001 byla v každém do té doby tzv. prázdném katastrálním území vytvořena alespoň jedna základní sídelní jednotka a pokud toto území bylo geograficky shodné s částí obce, do té doby s kódem v rozmezí 40001-49999, tento kód byl jednorázově změněn na kód shodný s kódem ZSJ a současně odpovídající kódu katastrálního území. Tím se výrazně zvýšila vzájemná provázanost kódů těchto tří prvků.

Od roku 2001 platí silnější pravidlo o stabilitě kódů, o jejich unikátnosti a jedinečnosti v čase a popsaná pravidla o provázanosti kódů se používají pouze při tvorbě kódů nově vytvořených jednotek.

V důsledku přednosti tohoto pravidla se tak ve velmi malém počtu případů připustily výjimky, že existují situace, kdy na daném území má ZSJ a část obce stejný kód ale různý název nebo různý kód ale stejný název, protože administrativní změny nebylo kvůli pravidlu o stabilitě kódů možno promítnout do změny kódů.

Zobrazování nesouvislých územních celků v prostředí GIS

Účelem kapitoly je popsat existenci nesouvislých územních celků a popsat dopady do jejich interpretace dat v prostředí GIS.

Metodika je zveřejněna na webových stránkách Českého statistického úřadu na stránce metodické dokumentace RSO: https://www.czso.cz/csu/rso/obecne,

je konkretizována v metapopisech u jednotlivých produktů registru, např.: 

https://www.czso.cz/csu/rso/obce

a je v příloze tohoto dokumentu.