Vývoj rozvodovosti ve Zlínském kraji v letech 1991
Vývoj rozvodovosti ve Zlínském kraji v letech 1991 až 2003
Při doposud posledním sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 byl ve Zlínském kraji zjištěn v porovnání s rokem 1980 více jak dvojnásobný počet rozvedených osob (35 745 v roce 2001 a 15 689 v roce 1980). Také proti roku 1991, kdy bylo sečteno 23 412 rozvedených obyvatel, byl tento růst výrazný. Rozvedení muži a ženy v roce 2001 tvořili 6,0 % z celkového počtu obyvatel Zlínského kraje. Republikový podíl byl pak ještě vyšší – 7,9 %.
V roce 2003 bylo v České republice rozvedeno 32 824 manželství, z toho 1 584 ve Zlínském kraji. To je absolutně nejvíce rozvodů v kraji v dlouhodobém sledování od roku 1961. V České republice se počet rozvodů za rok 2003 přiblížil dosud nejvyššímu údaji z roku 1996, kdy bylo rozvedeno 33 113 manželství.
Hrubá míra rozvodovosti (počet rozvodů připadající na 1 000 obyvatel středního stavu) v naší republice i ve Zlínském kraji dlouhodobě stoupá. V roce 1999 ji výrazně ovlivnila legislativní úprava z 1.8.1998, která kromě jiného podmínila uskutečnění rozvodu právním rozhodnutím o úpravě situace nezletilých dětí z rozváděného manželství. To zkomplikovalo a prodloužilo již zahájená rozvodová řízení v roce 1999, kterých bylo z tohoto důvodu v tomto roce méně. Úprava ustanovení o rozvodu v zákoně o rodině přizpůsobila legislativu potřebám praxe. Rozvod je tak umožněn na základě vzájemné dohody manželů. Pokud splňuje stanovené podmínky, soud ji blíže nezkoumá. Vliv novelizace zákona o rodině byl výrazný, avšak jen dočasný a neřešil příčiny rozvodovosti.
Zlínský kraj je hrubou mírou rozvodovosti dlouhodobě pod republikovým průměrem. V posledních pěti letech, od roku 1999, se však její úrovni přibližuje. V roce 2003 byla tato míra ve Zlínském kraji 3,5krát vyšší, než v roce 1961, v České republice stoupla za stejné období 2,2krát.
V roce 2003 dosáhla hrubá míra rozvodovosti svými hodnotami maxima jak v republikovém měřítku tak ve Zlínské kraji. Přesto je po kraji Vysočina druhou nejnižší v mezikrajském srovnání. Ovlivňuje ji silná religiozita obyvatel, z posledního sčítání nejvyšší v republice. Nejhorší situace při hodnocení tohoto ukazatele je v kraji Karlovarském a Ústeckém.
Rozvodovost se liší díky rozdílným podmínkám i mezi okresy Zlínského kraje. Předpoklad, že sňatek skončí rozvodem, je nejvyšší v kroměřížském okrese, nejnižší v uherskohradišťském. Hodnotu krajské rozvodovosti převyšují okresy Kroměříž a Zlín, naopak její hodnoty nedosahují okresy Uherské Hradiště a Vsetín.
Stejné skutečnosti jako hrubá míra rozvodovosti dokazuje rovněž poměrový ukazatel počtu rozvodů na 100 sňatků.
Ten se v uplynulém roce již téměř přiblížil republikové úrovni, když překonal hranici počtu 60 rozvodů na 100 sňatků. Jestliže v roce 1991 připadalo na 100 uzavřených sňatků 30,5 rozvodů, je nejnovější údaj 2,1krát vyšší. I tak je tato hodnota v ČR pátou nejnižší mezi kraji.
Ve Zlínském kraji přes 60 % návrhů na rozvod podávají každoročně ženy. Děje se tak i přesto, že důsledky rozvodu jsou pro ně často těžší, než pro muže. Nezletilé děti zůstávají obvykle v péči matek, které tím po rozvodu čeká nelehká úloha matek – samoživitelek.
V roce 2003 skončilo rozvodem 88,5 % rozvodových řízení. I tento údaj je nejvyšším od roku 1991. Naopak podíl usmíření partnerů je nejnižší a zamítnuté návrhy na rozvod jsou naprostou výjimkou.
V průběhu let 1991 až 2003 postupně klesal podíl rozvodů mladých manželství a přibylo rozvodů manželství „zralejších“.
Zatímco v roce 1991 se rozvádělo 43,4 % manželství 0 – 6letých, v loňském roce klesl tento podíl o celých 16 procentních bodů na hodnotu 27,4 %.
Nejvíce se nyní manželé rozvádějí až v době dospělosti dětí, kdy zřejmě již nepociťují takovou zodpovědnost za výchovu. Tyto skutečnosti vedou k růstu průměrné délky trvání rozváděných manželství. Ta vzrostla ve sledovaném období o 3,1 roku až na nynějších 13,7 let.
Z důvodu narůstající délky trvání manželství před rozvodem a samozřejmě také vlivem klesající porodnosti se snižuje podíl rozváděných párů s nezletilými dětmi, tedy s dětmi mladšími 18 let.
Výrazné snížení podílu rozvedených manželství s nezletilými dětmi v roce 1998 oproti roku předchozímu (o 5,9 procentního bodu) zapříčinil výrazný vliv legislativní úpravy, podle které mohlo být manželství rozvedeno až po vyřešení situace nezletilých dětí po rozvodu.Tím vzrostl podíl rozváděných manželství bez nezletilých dětí z přibližně jedné čtvrtiny na třetinu z celkového počtu.
Za příčinu ukončení manželství se uvádí prvotní okolnost, z níž případné ostatní zjištěné příčiny rozvratu vyplynuly. Soudní rozhodnutí o základních příčinách rozvratu rozváděných manželství však bývají zjednodušená a nevystihují přesné příčiny rozporů mezi manžely.
Přes 30 % rozvodů je podle údajů soudu rozvedeno z důvodu rozdílu povah, názorů a zájmů, a to jak na straně muže, tak ženy. Stejně vysoký podíl představují blíže neurčené ostatní příčiny, kterými je v roce 2003 zdůvodněna více jak třetina rozvodů, zatímco v roce 1991 to byla pouze desetina. Vysvětlením je skutečnost, že tato skupina zahrnuje nyní i rozvody na základě dohody manželů, u nichž soud příčinu rozvratu manželství nezjišťuje. Třetím nejvyšším podílem je vyjádření soudu o nezjištění zavinění.
Dalšími nejčastějšími příčinami rozvodu v roce 2003 jsou alkoholismus mužů (6,8 %), nevěra mužů (5,4 %) i žen (4,6 %) a nezájem mužů o rodinu (3,9 %). Zbylé uváděné důvody se pohybují pouze v rozmezí od 1,1 do 0,1 %.
Nevěra na straně muže/ženy zaujímá v současnosti pátou/čtvrtou příčku mezi příčinami rozvratu manželství a z posouzení s rokem 1991, kdy byla na druhém/třetím místě, je patrný růst tolerance k nevěře, který se začal výrazně projevovat od roku 1999.
Výrazně (o přibližně 6 procentních bodů) ubyl také podíl rozvodů mužů i žen po neuváženém sňatku a rozvodů způsobených alkoholismem mužů.
Zatímco u mužů podílové vyjádření nejčastější příčiny rozvodu (rozdílnost povah, názorů a zájmů) v porovnání s rokem 1991 roste, u žen naopak klesá, a totéž se projevuje také u vyjádření soudu při nezjištění zavinění.
Přibližně 85 % rozvedených mužů i žen se rozvádělo poprvé. Pro v pořadí druhý rozvod se rozhodlo 14 % znesvářených osob obojího pohlaví, pro třetí pak už jen pouhé 1 %. Čtyři a vícekrát se rozvedlo jen několik málo jedinců.
I z dlouhodobějšího časového hlediska se přesné podíly pořadí rozvodu od sebe liší jen o několik málo desetin procentního bodu. Stejně je tomu tak při srovnání těchto podílů u mužů a žen.
Skutečnost, že roste podíl rozvodů manželství 15letých a „zralejších“, se odráží v růstu průměrného věku rozvádějících se. Celkově od roku 1991 vzrostl tento věk o 3,7 roku na 38,1 let, přičemž současný průměrný věk rozvedených mužů je 39,5 roku a žen 36,8 let. Rozdíl 2,7 roku, který mezi nimi existuje, je přirozeným projevem toho, že si muž v převážné většině bere mladší ženu.
Ve změně struktury rozvodů mužů a žen se odráží rovněž celkový vývoj zvyšování vzdělanosti obyvatelstva.
Již při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 byl z údajů o nejvyšším dokončeném vzdělání jasně patrný absolutní i relativní růst absolventů učňovských a středních škol bez maturity, absolventů středních škol s maturitou i vysokoškolsky vzdělaných osob. Zvlášť výrazně se zvýšil podíl středoškolsky vzdělaných žen s maturitou. Rovněž významné je snížení podílu pouze základního vzdělání včetně neukončeného u žen i mužů. A tento vývoj se přesně odráží také ve věkové struktuře rozvedených mužů a žen.
Zlepšování vzdělanostní struktury žen je zároveň jednou z možných příčin růstu rozvodovosti – žena se stává emancipovanější, přibližně stejně nezávislá a soběstačná jako muž.
Podle odborníků manželských poraden vysokou rozvodovost způsobuje větší partnerská nezodpovědnost a menší důraz na rodinný život. Lidé se stále více zaměřují na vlastní kariéru, úspěch a finanční zabezpečení. Nevěra pak bývá vyvrcholením předešlých problémů a impulsem k rozpadu manželství.
Podle statistických odhadů rozvodovost nepoklesne, naopak se dostane na úroveň, že se rozpadne už každé druhé manželství.
Závěr
Rozvodovost ve Zlínském kraji dlouhodobě roste a také se dlouhodobě pohybuje pod republikovým průměrem. Hrubá míra rozvodovosti i ukazatel počtu rozvodů na 100 sňatků však dosáhly v roce 2003 ve Zlínském kraji svého maxima. Hrubá míra rozvodovosti byla již jen o 0,55 procentního bodu nižší než republikový průměr. Poprvé byla překonána hranice šedesáti rozvodů na 100 sňatků.
Více jak 60 % návrhů na rozvod podávají ve Zlínském kraji každoročně ženy. Rozvodem v roce 2003 skončilo devět z deseti rozvodových řízení a i tento údaj je nejvyšším od roku 1991.
Mění se struktura rozváděných manželství – klesá podíl rozvodů mladých manželství a přibývá rozvodů manželství „zralejších“. Nejvíce se nyní manželé rozvádějí až v době dospělosti svých dětí (manželství 15letá a starší), kdy asi již nepociťují takovou zodpovědnost za jejich výchovu. Podíl takovýchto manželství v roce 2003 představoval 40 % z celkového počtu rozvodů a od roku 1991 se 1,5krát zvýšil. To vedlo k růstu průměrné délky rozváděných manželství až na současných 13,7 let. Z důvodu narůstající délky trvání manželství před rozvodem a samozřejmě také vlivem klesající porodnosti se snižuje podíl rozváděných párů s nezletilými dětmi (mladšími 18 let). Růstem podílu rozvodů manželství 15letých a „zralejších“ vzrostl i průměrný věk rozvádějících se a to o 3,7 roku na 38,1 let.
Přes 30 % rozvodů je podle údajů soudu rozvedeno z důvodu rozdílnosti povah, názorů a zájmů. Stejně vysoký podíl představují blíže neurčené ostatní příčiny, které po legislativní úpravě z roku 1998 zahrnují i příčiny rozvratu manželství, které soud po dohodě manželů již nezjišťuje. Třetím nejvyšším podílem je vyjádření soudu o nezjištění zavinění. Z posouzení s rokem 1991 je patrný růst tolerance k nevěře (od roku 1999) i úbytek podílu rozvodů po neuváženém sňatku či z důvodu alkoholismu mužů. Přibližně 85 % mužů i žen se rozvádělo poprvé. Pro druhý rozvod se rozhodlo 14 % a pro třetí pak už jen pouhé 1 % znesvářených osob. Tato struktura je časově téměř neměnná.
Vzhledem k růstu faktických manželství bez uzavření sňatku přestává být již rozvodovost kritériem stability rodinného soužití.