2.1 Vývoj počtu obyvatel Po dvou desetiletích pom

Údaje o obyvatelích dočasně nepřítomných a dočasně přítomných ze sčítání v letech 1991 a 2001 nejsou srovnatelné, protože v roce 1991 rozhodný okamžik připadal na půlnoc ze soboty na neděli, kdežto v roce 2001 na střed pracovního týdne – není tedy divu, že se jejich počet i podíl více než zdvojnásobil. Z celkového počtu 117 367 obyvatel třebíčského okresu s trvalým nebo dlouhodobým pobytem bylo v rozhodném okamžiku sčítání 10 091 osob (8,6 %) dočasně nepřítomných. Naopak dočasně přítomných bylo 4 864 osob. V okamžiku sčítání tak bylo v okrese sečteno 112 140 přítomných osob (v roce 1991 to bylo 115 189 osob). Podíl dočasně nepřítomných byl vyšší u mužů (9,7 %) než u žen (7,5 %).

2.2 Struktura obyvatelstva

Podíl žen na celkovém počtu obyvatel činil 50,6 % (v roce 1991 to bylo 50,9 %). O něco vyšší je tradičně podíl žen na obyvatelstvu měst (51,3 %) a nižší v ostatních obcích (49,9 %). Varující, ale nikoli neočekávaný je vývoj věkové struktury obyvatelstva okresu. Děti ve věku 0-14 let v roce 2001 tvořily 17,8 % obyvatel (v roce 1991 to bylo 23,0 %), největší pokles je přitom v nejnižší věkové skupině (podíl dětí do 4 let poklesl o 2,6 procentního bodu). Podíl obyvatel v poproduktivním věku se nijak výrazně nezvýšil – činil 18,0 % (nárůst pouze o 0,4 procentního bodu). „Zasloužil“ se o to ale pouze fakt, že poproduktivního věku dosáhly početně slabší ročníky z 30. let. Největší přírůstek se tak projevil u obyvatel v produktivním věku, jehož podíl se zvýšil o 4,8 procentního bodu a činil 64,2 %. Velmi výrazně vzrostl podíl obyvatelstva ve věku 40-59 let, které se na celkovém počtu osob v produktivním věku podílelo 41,4 % (oproti roku 1991 je to o 3,7 bodu více). Úměrně tomu navzdory mírnému absolutnímu růstu (o 829 osob) poklesl podíl obyvatel ve věku 15-39 let. Trend zvyšování počtu i váhy obyvatelstva v produktivním věku se v nejbližší době zřejmě ještě zvýrazní, protože v době po sčítání vstupovaly a vstupují do produktivního věku početné ročníky z druhé poloviny 80. let. V této souvislosti je též třeba připomenout fakt, že největší propad v počtu narozených nastal v letech, kdy plodného věku dosáhly nejpočetnější ročníky žen ze 70. let (ve věkové skupině 20-29 let bylo v okrese 9 635 žen, tedy 16,2 % z jejich celkového počtu). Důsledkem je zvýšení průměrného věku obyvatelstva okresu – oproti roku 1991 o 2,3 roku na 37,7 let. Od roku 1970 je to vůbec poprvé, kdy ve srovnání s předchozím sčítáním průměrný věk vzrostl. Z měst mají nejmladší obyvatelstvo Hrotovice (průměrný věk 35,5 roku), nejstarší Moravské Budějovice, které s 37,9 roku dokonce překračují průměr okresu.

S výše uvedeným souvisí též dramatická změna skladby obyvatel okresu podle rodinného stavu, ke které došlo v období mezi posledními dvěma sčítáními. Podstatně vzrostl podíl svobodných – zejména ve věkových skupinách rozhodujících pro reprodukci (ve věku 20-24 let o 32,9 procentního bodu na 80,5 % a 25-29 let o 19,6 bodu na 36,4 %). Odpovídajícím způsobem pak klesl podíl ženatých/vdaných v obou těchto skupinách. Pozoruhodně též vzrostl podíl rozvedených ve věkových skupinách 25-29 let (o 2 procentní body na 5,5 %) a 30-34 let (o 3,2 bodu na 8,7 %). Mezi jednotlivými velikostními skupinami nejsou většinou nijak podstatné rozdíly, výjimkou je pouze vyšší podíl ovdovělých v obcích do 199 obyvatel a s 200-499 obyvateli (11,9, respektive 10,4 % obyvatel patnáctiletých a starších) a též vysoký podíl rozvedených v městě Třebíči (9,4 %, tedy o 3,0 body nad průměrem okresu).

Výše uvedené tendence korespondují s výrazným poklesem počtu narozených dětí v druhé polovině devadesátých let, zvláště když vezmeme v úvahu vývoj počtu živě narozených dětí připadajících na jednu vdanou ženu. Ten se sice oproti roku 1991 za celou skupinu vdaných žen dokonce mírně zvýšil (z 2,07 v roce 1991 na 2,14 v roce 2001), avšak jedině vlivem žen padesátiletých a starších. U mladších věkových skupin s ještě neukončenou reprodukcí se vesměs počet narozených dětí snížil a též poklesl počet vdaných žen v těchto kategoriích. Ve skupině 20-24 let se počet narozených dětí na jednu ženu snížil o 0,2 a ve skupině 25-29 let o 0,27 dítěte. V době sčítání se na třebíčském okrese ještě nijak neprojevoval trend k růstu podílu dětí narozených mimo manželství. Na jednu svobodnou patnáctiletou a starší ženu totiž připadalo pouze 0,09 živě narozeného dítěte, ve věkové skupině 20-24 let to bylo pouze 0,04 dítěte a ve skupině 25-29 let 0,21 dítěte. Celkově ze zjištěných údajů vyplývá, že i v třebíčském okrese se mezi mladšími manželstvími začíná stále více prosazovat model rodiny s jedním dítětem.

Relace mezi počtem ženatých mužů a vdaných žen zůstává přitom samozřejmě zachována. Setrvalá a příznačná je též převaha rozvedených žen nad rozvedenými muži a ovšem též vdov nad vdovci.

Národnostní složení obyvatelstva třebíčského okresu není příliš pestré, drtivá většina jeho obyvatel se hlásí k české či moravské národnosti. Ta byla poprvé zjišťována v roce 1991 a oproti tomuto roku u ní zaznamenáváme dramatický pokles (o 24,7 procentního bodu, tedy o 28 944 osob), naopak českou národnost uvedlo o 26 790 obyvatel více (přírůstek 22,7 procentního bodu). Poklesl též počet i podíl osob slovenské národnosti (o 547 obyvatel, tj. o 0,5 bodu). Obyvatelé ostatních národností se s výjimkou Ukrajinců počítají pouze na desítky. Výrazně se ale projevil nárůst počtu obyvatel, kteří ve sčítacích tiskopisech národnost vůbec neuvedli (skoro 25 x). I zde se tak nepochybně projevila rozsáhlá negativní kampaň proti sčítání lidu, domů a bytů vedená ve sdělovacích prostředcích.

V úrovni školního vzdělání se odráží vzdělanost, kvalifikace a kulturní úroveň obyvatelstva. I v 90. letech pokračoval trend charakteristický pro předchozí desetiletí - úbytek obyvatel se základním vzděláním jako důsledek nástupu mladších generací, kde je pouhé základní vzdělání výjimkou a postupného odchodu starších ročníků, kde bylo spíše pravidlem. Z obyvatel ve věku 15 a více let mělo v roce 2001 základní vzdělání 25,7 % osob, což oproti roku 1991 představuje úbytek o 24,3 %. Přitom ještě v roce 1980 bylo mezi patnáctiletými a staršími obyvateli jen se základním vzděláním více než polovina (50,6 %). Ubylo také vyučených bez maturity (o 23,3 %). Počet i podíl ostatních kategorií se zvýšil, někdy velmi výrazně, což zvláště platí o středním odborném vzdělání bez maturity (nárůst na více než čtyřnásobek). Podstatně vyšší je také podíl vysokoškoláků (o 40,5 %), kteří se v roce 2001 na počtu obyvatel patnáctiletých a starších podíleli 6,7 %. Ve srovnání s ČR celkem je to ovšem podstatně méně (11,0 %), a navíc se rozdíl mezi okresem a republikou oproti stavu z roku 1991 ještě o 0,3 bodu zvýšil.

Stále velké rozdíly panují mezi muži a ženami. Ženy mají velkou převahu mezi osobami se základním vzděláním, jejich počet klesl absolutně méně než u mužů a jejich podíl na této kategorii se (vlivem vyššího věku dožití žen) zvýšil o 0,9 procentního bodu. Naopak převahu mají ženy stále mezi středoškoláky, zvláště mezi absolventy gymnázií (zde se jejich podíl zvýšil o 4,8 bodu), mezi absolventy středních odborných škol s maturitou se podíl prakticky nezměnil. Z vyššího zastoupení žen mezi studenty gymnázií vyplývá i jejich převaha mezi absolventy nástavbového studia (64,4 %), totéž ovšem neplatí u osob s vysokoškolským vzděláním. Zde mají tradičně převahu muži, podíl žen na celkovém počtu vysokoškoláků se sice oproti roku 1991 zvýšil o 5,5 procentního bodu, ale stále jen o něco přesahuje jednu třetinu (38,3 %). Ovšem u nejnižších věkových skupin vyhlíží situace dosti odlišně, zde je poměr žen a mužů mezi vysokoškoláky mnohem vyrovnanější a mezi středoškoláky mají ženy výraznou převahu, naproti tomu muži výrazně převládají mezi vyučenými a absolventy středních odborných škol bez maturity.

Velmi různorodá, ale odrážející postupný vývoj společnosti, je úroveň vzdělání u jednotlivých věkových skupin. U obyvatel v poproduktivním věku je plných 50,0 % obyvatel se základním vzděláním, u osob ve věku 20-29 let však pouze 4,7 %. Ovšem vyučených a absolventů středních odborných škol bez maturity je v této věkové skupině 42,3 %, absolventů středních škol s maturitou 43,6 % a vysokoškoláků 6,9 % (ovšem část obyvatel z této věkové kategorie v době sčítání ještě studia nedokončila). Ve věkové skupině 20-24 let je 51,7 % středoškoláků, u věkových skupin 40-54 let se pohybuje mezi 23,3 a 26,2 %, avšak u osob v poproduktivním věku činí jen 11,7 %. Uvedené údaje jen dokládají rostoucí dostupnost vzdělání v uplynulých desetiletích.

Velké rozdíly vzdělání jsou ovšem stále mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí. Jednoznačně lze říci, že s rostoucí velikostí obce roste i vzdělanostní úroveň jejích obyvatel. V nejmenších obcích do 199 obyvatel mělo více než tři čtvrtiny obyvatel patnáctiletých a starších základní vzdělání nebo bylo vyučeno (77,2 %), v dalších velikostních skupinách tento ukazatel postupně klesá až ve městech s 5 000-9 999 obyvateli (města Moravské Budějovice a Náměšť nad Oslavou) činil 60,4 % a v Třebíči pouze 55,4 %. Naopak osob s vysokoškolským vzděláním bylo v obcích do 199 obyvatel jen 2,5 %, v Třebíči pak 10,6 %, což byl už údaj přesahující celorepublikový průměr (8,9 %). Toto rozložení je možno přičíst zejména dvěma okolnostem – jednak věkové struktuře, kdy v menších obcích je vyšší podíl starších obyvatel (u kterých je vysoký podíl osob se základním vzděláním) a faktu, že vysokoškoláci snáze nacházejí uplatnění ve větších obcích a zejména ve městech.

Zjišťování rodiště (ve sčítání definovaného jako místo trvalého bydliště matky v době narození – nemusí být totožné se skutečným rodištěm) slouží ke sledování souhrnného pohybu obyvatelstva stěhováním od narození až k okamžiku sčítání. Při srovnání s výsledky sčítání v roce 1991 zjistíme, že o něco stoupl podíl obyvatel žijících v rodné obci (o 0,5 procentního bodu) nebo přistěhovalých z jiné obce okresu (o 0,6 bodu). Tento vývoj odpovídá menšímu počtu přistěhovalých do okresu v 90. letech. Plných 78,5 % obyvatel okresu pochází z obce současného pobytu nebo z jiné obce okresu. Z jiných okresů kraje pochází 3,9 % a z jiných krajů České republiky 15,5 % obyvatel. Nejnižší podíl rodáků z obce trvalého bydliště nebo jiné obce okresu je ve věkové skupině 45-59 let (70,5 %) a v této kategorii je také největší podíl přistěhovalých z jiných krajů ČR (20,8 %). Jenom o málo menší je tento ukazatel ve věkové skupině 30-44 let (19,5 %) – ve velké míře důsledek přílivu pracovníků Jaderné elektrárny Dukovany a jejich rodinných příslušníků počátkem 80. let. Naopak velmi nízký podíl rodáků z jiných krajů mezi dětmi do 14 let (4,8 %) je dokladem menší migrace do okresu v posledním desetiletí. Podíl narozených v cizině je velice malý – 2,0 % (z toho 1,4 % narozených na Slovensku), nejnižší je u dětí do 14 let, nejvyšší u lidí šedesátiletých a starších (0,5 oproti 3,2 %).

Přímo v obci současného bydliště se narodilo 54,9 %. Nejvyšší podíl rodáků je u menších velikostních skupin obcí (vůbec největší je u obcí s 200-499 obyvateli – 59,5 %) a s rostoucí velikostí obce postupně klesá. Z měst byl podíl osob narozených v obci současného bydliště nejvyšší v Jaroměřicích nad Rokytnou (57,1 %) a nejnižší v Hrotovicích (42,4 %). V případě Jaroměřic se zřejmě projevuje relativně větší váha venkovského obyvatelstva ve vesnicích, které jsou částmi města. Výrazně pod průměrem okresu byl tento ukazatel také v Náměšti nad Oslavou (47,9 %), což u tohoto „vojenského“ města není nijak překvapující. V Třebíči žilo v okamžiku sčítání 51,7 % rodáků.

V obci svého trvalého bydliště se narodilo 59,6 % mužů a 50,3 % žen (v roce 1991 to bylo příslušně 58,5 a 50,7 %), v jiné obci okresu 20,5 % mužů a 26,7 % žen (20,1, respektive 25,7 %). Vyšší podíl u žen mají i přistěhovalí z jiných okresů, ať už jde o zbývající okresy kraje (3,3 % muži, 4,5 % ženy) nebo zbytku ČR (13,7 % muži, 15,5 % ženy). Podíly přistěhovalých z ciziny jsou zhruba stejné u mužů i u žen. Menší podíl rodáků u žen svědčí o tom, že ženy častěji následují manžela do místa jeho bydliště.

I v třebíčském okrese se oproti roku 1991 projevil výrazný úbytek věřících (o 21,5 %). V roce 1991 se k některé církvi nebo náboženské společnosti přihlásilo 60,8 % obyvatel, v roce 2001 pak již jen 47,5 %. Je to sice stále více než za Českou republiku, přesto jde o úbytek výrazný, zvláště na okres s převahou tradičně religioznějšího moravského venkovského a maloměstského obyvatelstva. Ještě dramatičtěji však vzrostl počet i podíl obyvatel bez vyznání (47 315, nárůst o 71,6 %). Počet bezvěrců se tak již značně přiblížil počtu věřících. Těch bylo roce 1991 zhruba 2,5 x více než osob bez vyznání, v roce 2001 se tento poměr zmenšil na pouhých 17,9 %. Pozoruhodné je, že přibližně stejně jako věřících ubylo i osob, které na tuto otázku neodpověděly (pokles o 22,0 %). Úbytek věřících postihl všechny tradiční velké církve, nejvíce Církev československou husitskou (o 26,5 %) a římskokatolickou (o 24,8 %), v o něco menší míře též Církev českobratrskou evangelickou (o 14,1 %). Přírůstek u pravoslavné a řeckokatolické církve lze bezpochyby přičíst osobám ze zemí bývalého SSSR s dlouhodobým či trvalým pobytem, které u nás byly v roce 2001 sečteny. Z dalších církví stojí za povšimnutí ještě velký přírůstek u Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi (o 75,4 %). K ostatním církvím a náboženským společnostem (či náboženstvím) se přihlásily jen velice malé počty věřících, často jen jednotlivci. Dosti velký počet ostatních a nepřesně určených církví (1 706 osob, tj. 3,1 % věřících obyvatel) byl z velké části zapříčiněn nepřesným určením církve.

Muži jsou v náboženských otázkách tradičně vlažnější, a tak nepřekvapí, že podíl osob bez vyznání u nich dosahuje 43,5 % (oproti 37,2 % u žen). Rovněž podíl osob s nezjištěným vyznáním u nich byl vyšší (12,7 % ve srovnání s 11,6 % u žen). Podíl věřících klesl o něco více v ostatních obcích (o 14,5 procentního bodu) než ve městech (o 13,0 bodu), ovšem podíl osob bez vyznání vzrostl výrazněji ve městech (18,8 procentního bodu oproti 15,1 bodu u ostatních obcí). Přičinil se o to výraznější pokles osob s nezjištěným vyznáním ve městech (o 5,8 bodu), který se v ostatních obcích téměř nezměnil (o 0,6 bodu).

2.3 Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva

Z celkového počtu obyvatel okresu bylo ke dni sčítání ekonomicky aktivních 57 704 osob, tj. 49,2 %. Oproti roku 1991 to představuje pokles o 1 619 osob, podíl ekonomicky aktivních obyvatel se snížil o 1,5 bodu. K tomuto poklesu došlo po desetiletích růstu ekonomické aktivity a za situace, kdy se počet obyvatel v produktivním věku zvýšil. Vliv na tento posun však měla ve velké míře metodická změna ve sčítání 2001 - zařazení žen na další mateřské dovolené a osob pobírajících rodičovský příspěvek mezi ekonomicky neaktivní. Z toho vyplývá i výraznější pokles podílu žen na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob (o 3,0 body na 44,0 %). Z ekonomicky aktivních žen je 13 536 se závislými dětmi (53,3 %), nejvíce se dvěma dětmi (28,6 % ekonomicky aktivních žen – o 1,1 bodu méně než v roce 1991).

Proměny, jimiž naše společnost v desetiletí mezi oběma sčítáními prošla, byly v oblasti zaměstnanosti zvláště pronikavé. U ekonomicky aktivních osob výrazně poklesl podíl zaměstnaných osob (oproti roku 1991 o 8,6 bodu na 89,1 %), a o to vzrostl podíl nezaměstnaných, jejichž počet stoupl o 369,0 %. V rámci zaměstnaných osob velmi výrazně – na necelou čtvrtinu - poklesl počet žen na mateřské dovolené (snížení o 75,8 % na 999 osob – zde se však projevil vliv výše uvedené metodické změny) a též počet i podíl pracujících důchodců (snížení o 47,6 %). Podstatně se změnilo také složení ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Značně vzrostl podíl nepracujících důchodců – o 13,6 %, objevila se nová kategorie ostatních osob s vlastním zdrojem obživy (3,8 % ekonomicky neaktivních celkem), více než dvojnásobný je počet osob v domácnosti (přírůstek 106,8 %).

Ekonomická aktivita je podstatně vyšší u mužů, kterých je ekonomicky aktivních 55,8 %, než u žen (ekonomicky aktivních 42,4 %); na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob se muži podílejí 56,0 %. U mužů je též vyšší podíl zaměstnaných a méně nezaměstnaných. Zaměstnané osoby se tak u mužů na celkovém počtu ekonomicky aktivních podílejí 90,9 % a nezaměstnaní 9,1 %, u žen je to příslušně 86,8 % a 13,2 %. U mužů je však nižší podíl pracujících důchodců (1,7 %) než u žen (1,9 %), absolutně je však u mužů pracujících důchodců více než u žen. Ženy na mateřské dovolené mají největší podíl ve věkové skupině 25-29 let (13,3 % ekonomicky aktivních), v roce 1991 byl největší podíl žen na mateřské dovolené ve skupině 20-24 let – další projev odkládání vstupu do manželství a mateřství do vyššího věku.

V počtu nezaměstnaných mají výraznou převahu ženy, které byly zvláště citelně postiženy ztrátou pracovních míst v 90. letech (viz BOPO Třebíč, ale i mnohé jiné). Nezaměstnaných žen je 3 364 proti 2 935 mužům. Z celkového počtu ekonomicky aktivních žen připadá na nezaměstnané 13,2 %, u mužů je to pouze 9,1 %. Tato převaha platí pro všechny věkové skupiny ekonomicky aktivních s výjimkou 55-59 letých, tedy věku, kdy již většina žen odchází do starobního důchodu. Pomineme-li věkovou skupinu 15-19 let (kdy ještě velká většina osob nedokončila vzdělávání), mají nezaměstnaní největší podíl ve skupině 20-24 let (17,6 % ekonomicky aktivních, u mužů pak 16,8 %, u žen 18,6 %). Tento podíl zůstává velmi vysoký i u dalších věkových kategorií a pod 10 % klesá až u skupiny 35-39 letých. Zajímavé je, že podíl nezaměstnaných se nijak výrazně nezvyšuje u vyšších věkových skupin. V tomto případě vysoký počet nepracujících důchodců (ve věku 50-54 let je to 1 138 důchodců na 627 nezaměstnaných, ve skupině 55-59 let 3 686 důchodců a 180 nezaměstnaných) dokládá, že velmi mnoho nezaměstnaných vyřešilo svou situaci odchodem do předčasného starobního důchodu. Z celkového počtu nezaměstnaných žen je více než polovina (52,1 %) se závislými dětmi.

Postavení v zaměstnání ekonomicky aktivního obyvatelstva odráží společenské změny v devadesátých letech. V roce 1991 bylo sečteno pouze 27 zaměstnavatelů a 651 samostatně činných, v roce 2001 to bylo již 1 651 zaměstnavatelů a 6 219 samostatně činných. Podíl zaměstnavatelů na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel vzrostl o 2,9 procentního bodu, samostatně činných o 9,9 bodu. Mírně vzrostl podíl zaměstnanců (o 1,5 bodu), jejichž podíl na celku činil 80,5 %. Naopak dramaticky poklesl počet členů produkčních družstev (v zásadě důsledek transformace zemědělství) na pouhé 1,0 %. Podstatně stoupl také počet osob, u kterých se postavení v zaměstnání nepodařilo zjistit (z 1,2 % na 4,7 %). Pomáhající rodinní příslušníci se na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob podílejí pouhými 0,2 %. Ženy mají větší podíl u zaměstnanců a pomáhajících rodinných příslušníků, naopak menší u zaměstnavatelů a samostatně činných.

I ve skladbě ekonomicky aktivního obyvatelstva dle odvětví se odrazily změny devadesátých let, ovšem ne všechny údaje jsou v důsledku změn klasifikací srovnatelné. Přesto ze zjištěných údajů vyplývá velice výrazný pokles zaměstnanců v zemědělství, lesnictví a rybářství (asi o 7 500 osob), podíl pracovníků v těchto oborech se snížil na 10,0 % (pokles o 12,3 bodu). Podíl pracovníků v průmyslu celkem se snížil o 3,5 bodu, ovšem v r. 1991 byli do jejich počtu zahrnuti i pracovníci energetického průmyslu, tedy konkrétně převážně pracovníci Jaderné elektrárny Dukovany, kteří jsou v roce 2001 součástí oboru Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody. Ta se na celkovém počtu ekonomicky aktivních podílí 5,3 %. Vezmeme-li v úvahu tuto skutečnost, vidíme, že se počet i podíl pracovníků v průmyslu prakticky nezměnil. Výrazně vzrostl počet zaměstnanců i váha stavebnictví. Jejich počet se ve srovnání s rokem 1991 zvýšil o 1 698 (tj. o 44,7 %) a podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních o 3,1 bodu.

Ve většině nevýrobních oborů počet pracovníků vzrostl. Ve skupině obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží se počet zaměstnanců zvýšil o 424 a podíl o 1,0 bod, mírněji vzrostla zaměstnanost ve skupině doprava, skladování, pošty a telekomunikace (o 91 osob a 0,3 bodu). Nejvýraznější byl nárůst v peněžnictví a pojišťovnictví, kde se počet pracovníků zvýšil o 484, tj. o 163,0 % a podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních o 1,0 bod. Výrazný byl i nárůst zaměstnanců ve veřejné správě, obraně a sociálním zabezpečení (o 67,2 %), údaje z obou sčítání však ani v tomto případě nejsou plně srovnatelné (zahrnutí vojáků prezenční vojenské služby v roce 2001). Poněkud se zmenšil podíl pracovníků ve školství (o 0,6 bodu) a vzrostl u zdravotnictví (též o 0,6 bodu).

Již ze samotného charakteru různých profesí vyplývá, že v některých oborech převládají muži, v jiných zase ženy. Muži tak mají výraznou převahu v zemědělství a lesnictví (69,6 % mužů), v průmyslu (57,5 %), výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody (86,1 %) a zejména ve stavebnictví (celých 92,8 % mužů). Mužů je více i ve veřejné správě, obraně a sociálním zabezpečení (63,3 %). Ženy pak převládají mezi pracovníky v obchodě (57,1 % žen), v peněžnictví a pojišťovnictví (63,8 %) a zejména ve dvou oborech, které je možno označit přímo za jejich domény – ve školství (76,3 % žen) a zdravotnictví (82,5 %). Právě vývoj ve školství nebyl příliš radostný, protože v desetiletí mezi oběma sčítáními opět pokročila jeho feminizace (podíl žen se zvýšil o 1,6 bodu).

O vyjížďce do zaměstnání a škol jsou zatím k dispozici pouze dílčí údaje, i ty však umožňují zajímavý pohled na další oblast, které se výrazně dotkly společenské a hospodářské změny po roce 1989. Podle výsledků sčítání v roce 1991 vyjíždělo za prací mimo svou obec 23 842 osob a do škol 9 716 žáků a studentů. V roce 2001 za prací vyjíždělo 23 472 osob a do škol 9 779 žáků a studentů. V roce 1991 tak do práce dojíždělo mimo obec trvalého bydliště 40,2 % ekonomicky aktivních obyvatel třebíčského okresu, v roce 2001 pak 40,6 %. Ovšem podstatně vzrostla vyjížďka mimo okres Třebíč. Tu v roce 1991 uvedlo 4 841 ekonomicky aktivních obyvatel okresu (vedle 3 544 žáků a studentů), v roce 2001 již 6 911 ekonomicky aktivních, což představuje přírůstek 42,8 %. Znamená to, že mimo území okresu pracuje plných 12,0 % osob s trvalým bydlištěm na jeho území. S tím koresponduje pokles počtu osob vyjíždějících denně mimo obec svého trvalého bydliště – v roce 1991 to bylo 21 218 osob, o deset let později 18 940 (o 10,7 % méně). Během 90. let tak značný počet obyvatel třebíčského okresu byl patrně nucen hledat a najít zaměstnání tak daleko od svého bydliště, že se jim již nevyplatilo nebo vůbec nebylo možné denně dojíždět.

Z vyjíždějících denně mimo obec dojíždí méně než půl hodiny (jedna cesta) 56,4 % osob, 30-44 minut 27,6 % osob, 45-59 minut 9,6 % a od hodiny výše 6,1 % osob. Jinak řečeno, každý 50. ekonomicky aktivní obyvatel třebíčského okresu v době sčítání musel každý pracovní den obětovat nejméně dvě hodiny času na dojížďku do zaměstnání.

V okresním městě vyjíždí za prací mimo obec trvalého bydliště 4 522 osob (22,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Třebíče) – do jiné obce okresu vyjíždí 2 903 osob, mimo okres 1 619. Počet vyjíždějících mimo okres se zvýšil o 28,2 %. Na rozdíl od výsledků za okres celkem mezi denně vyjíždějícími (celkem 3 436 osob) převládají ti, kterým jedna cesta do zaměstnání trvá 30-44 minut (1 636 osob, 52,2 % denně vyjíždějících). Mezi nimi nepochybně převládají pracovníci Jaderné elektrárny Dukovany – vyjížďka do Dukovan představovala vůbec nejsilnější proud vyjížďky už ve sčítání v roce 1991. Naopak jen 27,6 % obyvatel Třebíče zabírá cesta méně než půl hodiny. Větší je podíl pracovníků, kterým dojížďka trvá déle – 45-59 minut 355 osob (11,3 %) a 60 a více minut 274 (8,8 %), zřejmě jde převážně o dojížďku do Jihlavy a do Brna.