2.1 Vývoj počtu obyvatel Podle definitivních výsl
2.1 Vývoj počtu obyvatel
Podle definitivních výsledků sčítání žilo na území okresu Jihlava k 1. 3. 2001 celkem 108 413 obyvatel při hustotě osídlení 92 obyvatel na km2. Obyvatelstvo okresu představuje zhruba 21% obyvatel kraje Vysočina. Lidnatostí se okres řadí před okresy Havlíčkův Brod a Pelhřimov a za okresy Žďár nad Sázavou a Třebíč. Město Jihlava je s počtem 50 702 obyvatel nejmenším krajským městem v ČR, avšak žije v něm téměř polovina obyvatel okresu.
Po 2. světové válce došlo k úbytku obyvatel odsunem Němců z města Jihlavy a dalších obcí. Osidlováním těchto obcí se okres početně zvětšoval. Jihlava samotná měla již v roce 1961 početní stav roku 1937. Další přírůstek obyvatel byl většinou závislý na přirozeném přírůstku, protože od roku 1960 po zrušení Jihlavského kraje zaznamenává okres většinou záporné migrační saldo.
V posledním desetiletí se počet obyvatel okresu prakticky nezměnil. Jak ale napovídá tabulka bilance pohybu obyvatelstva, vývoj měl jednoznačně klesající tendenci.
Tab.3 Bilance pohybu obyvatelstva v letech 1991 – 2000
Do roku 1994 počet obyvatel rostl, v letech 1995 – 1996 vykazoval stagnaci, od r. 1997 do současnosti dochází k poklesu. Na tom se podílí hlavně přirozený úbytek obyvatel od r. 1995, částečně vyvažovaný kladným saldem migrace.Od roku 1999 docházelo rovněž k úbytku obyvatel stěhováním.
Zajímavé tendence lze pozorovat ve vývoji počtu obyvatel jednotlivých obcí okresu. Největší pokles byl zaznamenán ve městě Jihlava (o 1 129 osob), což je dáno vedle přirozeného úbytku i cenovou nedostupností nového bydlení a nízkou výstavbou v 90. letech. K úbytku obyvatel dochází rovněž v menších obcích na periferii okresu, kde je málo pracovních příležitostí a slabá dopravní obslužnost (Arnolec, Jihlávka, Klatovec, Olšany a většina menších obcí na Telečsku). Z větších obcí zaznamenala výrazný úbytek (o 156 osob) Kamenice.
Na druhé straně existují skupiny obcí, kde počet obyvatel roste. Patří sem obce, které tvoří prstenec kolem města Jihlavy – Bílý Kámen, Hybrálec, Plandry, Puklice, Rančířov, Rantířov, Velký Beranov, Vílánec.
Dále jsou to střediska místního významu s dobrou vybaveností i obslužností – Batelov, Brtnice, Dobronín, Dolní Cerekev, Dušejov, Jamné, Luka nad Jihlavou, Polná. Specifickou skupinou rostoucích obcí jsou ty, kde je sídlo silného zaměstnavatele (Kostelec, Krahulčí) nebo ty, kde jsou výhodné podmínky pro bytovou výstavbu (Kozlov). Ve městech Telč a Třešť zůstal počet obyvatel téměř beze změny. Mezi stabilní obce patří Smrčná, Stonařov a Záborná, kde bylo sečteno přesně tolik obyvatel jako v roce 1991.
2.2 Struktura obyvatelstva
Z pohledu na věkovou strukturu je zřejmé, že i v okrese Jihlava probíhá proces stárnutí obyvatelstva. Zatímco v roce 1991 bylo dětí do 14 let 21,8 %, v roce 2001 už pouze 16,8 %. Lidí v produktivním věku do 59 let bylo při minulém sčítání 60,8 %, v posledním pak 64,9 %. Osob v důchodovém věku (60 a více let) bylo v roce 1991 17,4 % a při posledním sčítání již 18,3 %, tj. poprvé více než dětí do 14 let.
Průměrný věk se za deset let zvýšil o 2,5 roku na 38,3, u mužů na 36,7 a žen na 39,9 roku.
Ve věkových skupinách do 54 let mají početní převahu muži nad ženami (před 10 lety to bylo pouze do věku 44 let). Ve starších ročnících pak stále výrazněji převažují ženy. Podíl žen na celkovém počtu obyvatel mírně poklesl na 50,8 %, přesto zůstává nejvyšší mezi okresy Vysočiny.
Z hlediska rodinného stavu je patrné, že dlouhodobě narůstá podíl svobodných a rozvedených na úkor ženatých (vdaných) a ovdovělých osob. Posouvá se průměrný věk uzavírání sňatku u mužů i žen. V kategorii 20 – 24 let je, na rozdíl od stavu před 10 lety, více žen svobodných než vdaných. Mezi okresy Vysočiny má okres Jihlava nejvyšší podíl rozvedených osob. Ovdovělých žen je v okrese o 5 543 více než ovdovělých mužů.
Z pohledu národnostního složení je jihlavský okres územím značně homogenním. Celkem 94,8 % obyvatelstva se hlásí k české národnosti. Ve srovnání s předchozím sčítáním poklesl podíl moravské národnosti z 7,5 % na 1,7 % a slovenské národnosti z 1,4 % na 0,8 %. K romské národnosti se přihlásilo pouze 83 obyvatel, ke slezské 9 a k ukrajinské 122 obyvatel.
Jiné státní občanství než ČR uvedlo ve sčítání 707 obyvatel, z toho bylo 220 slovenských státních příslušníků. V ostatních případech se jednalo o osoby s dlouhodobým pobytem, které rovněž podléhaly sčítání. Mezi nimi bylo např. 127 občanů Ukrajiny, 62 vietnamských státních příslušníků a 8 občanů USA.
Podruhé v novodobé historii se zjišťovalo místo narození sčítaných osob. To bylo definováno jako trvalé bydliště matky v době narození sčítané osoby. Podle něho lze popsat migrační pohyb mezi narozením a současným bydlištěm.
Z celkového počtu obyvatel okresu se narodilo v obci současného bydliště 56 %, v jiné obci okresu 20 %, tedy v rámci okresu více než tři čtvrtiny (76 %) obyvatel. To svědčí o malém migračním pohybu přes hranice okresu.
V obci svého bydliště i v okrese se častěji narodili muži než ženy a mladší lidé častěji než starší. Naopak mimo okres a v zahraničí se častěji narodily ženy a starší ročníky. Zvláštností je, že v jiném kraji ČR se narodilo více osob (11,2 %) než v jiných okresech kraje Vysočina (9 %).
Z hlediska náboženského vyznání se řadí okres Jihlava podílem 38,8 % věřících nad průměr ČR, zároveň je to však nejnižší podíl věřících mezi okresy Vysočiny. Za posledních 10 let klesl počet věřících o 13,9 %, naopak počet osob bez vyznání vzrostl z 30,8 % na téměř 50 %. Bez odpovědi ponechalo tuto otázku 11,3 % osob. Mezi věřící se častěji hlásí ženy než muži.
Z úhrnu věřících deklaruje téměř 90 % příslušnost k církvi římskokatolické, následují s velkým odstupem církev českobratrská evangelická (2,4 %) a československá husitská (1,3 %). Z vývoje mezi sčítáními je patrný určitý odklon od těchto tradičních církví k jiným importovaným směrům (buddhismus, Svědkové Jehovovi).
Vzdělanost obyvatel starších 15 let roste v souvislosti s přirozenou měnou a vývojem věkové struktury. Počet obyvatel se základním vzděláním poklesl proti roku 1991 o 6 900 a činí 23,6 % z obyvatel starších 15 let. Naopak rostl podíl osob se středním odborným vzděláním včetně vyučených (40,5 %), s úplným středním vzděláním s maturitou (27,6 %) a s vysokoškolským vzděláním (7 %). Počet obyvatel starších 15 let s maturitou tak poprvé převýšil počet osob se základním vzděláním.
Mezi osobami se základním vzděláním a s maturitou mají převahu ženy. Muži dominují ve skupině vyučených bez maturity a mezi osobami s VŠ vzděláním. Zajímavý je pohled na věkové skupiny – muži s VŠ vzděláním převažují od 30 let výše, zatímco ve věku 20 – 29 let již ženy – absolventky VŠ předstihly muže. Z vysokých škol převažují absolventi univerzit (41,1 %) a technických směrů (29,0 %), přibylo ekonomů (12,1 %), méně je absolventů zemědělských a veterinárních škol (10,3 %).
2.3 Plodnost žen
Reprodukce obyvatelstva byla v uplynulém desetiletí na nižší úrovni než v období let 1980 – 1991.
Počet dětí připadajících na 1 ženu se zvýšil pouze u vdaných žen z 1,97 na 2,06. Průměr však zvyšují hlavně starší věkové ročníky. V nejproduktivnějším věku 25 – 34 let přibylo vdaných žen s 1 dítětem na úkor vícečetných rodin. Počet vdaných žen výrazně poklesl, jejich podíl na celkovém počtu žen starších 15 let se snížil na 55,5 %. Naopak přibylo žen svobodných (21 %) i rozvedených (8,4 %). Ze svobodných je téměř tři čtvrtiny bezdětných.
2.4 Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva
Z celkového počtu obyvatel okresu bylo ke dni sčítání zjištěno 55 767 ekonomicky aktivních osob, tj. 51,4 % z úhrnu obyvatel. Z toho bylo 24 893 žen, tj. 4,6 % z úhrnu ekonomicky aktivních.
Ve srovnání s rokem 1991 činil absolutní úbytek ekonomicky aktivních 1 530 osob. Údaje však nejsou plně srovnatelné z důvodu odlišné metodiky – v roce 1991 se mezi ekonomicky aktivní zahrnovaly též osoby na další mateřské dovolené a osoby pobírající rodičovský příspěvek.
Z celkového počtu ekonomicky aktivních osob bylo 1 748 pracujících důchodců (3,1 %) a 951 žen na mateřské dovolené (1,7 %). Za posledních 10 let počty pracujících důchodců a žen na MD výrazně poklesly.
Ekonomická aktivita mužů a žen se vyvíjela rozdílně vlivem odlišné metodiky a v důsledku podmínek na trhu práce. Zatímco u mužů byl zaznamenán přírůstek ekonomicky aktivních o 615 osob, počet ekonomicky aktivních žen poklesl o 2 145 osob. Tomu odpovídá i výrazně vyšší míra ekonomické aktivity u mužů (70,4 %) než u žen (53,7 %).
Intenzita ekonomické aktivity v sídlech městského typu je vyšší než na venkově. Podílí se na tom přítomnost větších zaměstnavatelů (Jihlava, Polná, Třešť) a lepší podmínky pro podnikání. Ekonomické aktivity na venkově mají odlišný charakter a ve výsledcích sčítání je nelze zcela podchytit.
2.5 Struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva
Výstupy ze sčítání umožňují popsat ekonomicky aktivní obyvatelstvo z několika hledisek.
Z třídění podle vzdělání vyplývá, že téměř polovina ekonomicky aktivních jsou vyučení a se středním odborným vzděláním. Téměř třetinu tvoří osoby s úplným středním vzděláním s maturitou a vysokoškoláků je necelá desetina z celkového počtu. Počet ekonomicky aktivních s VŠ vzděláním poprvé převýšil počet osob se základním vzděláním, kterých ubylo o 5 407 osob. Počet ekonomicky aktivních žen se základním vzděláním poklesl o 3 450, zatímco počet vysokoškolaček se zvýšil o 541 osob.
Podle postavení v zaměstnání tvořili největší skupinu (78 %) ekonomicky aktivních zaměstnanci v pracovním a služebním poměru. Zvýšil se počet osob ve skupinách zaměstnavatelů (1 568), samostatně činných (4 839) a pomáhajících rodinných příslušníků (172, z toho 119 žen). Naopak úbytek se projevil ve skupině členů produkčních družstev (celkem sečteno 494 osob).
V odvětví ekonomické činnosti dominuje průmysl, v němž pracuje 37,7 % ekonomicky aktivních osob (stejně jako před 10 lety). S odstupem následuje stavebnictví a obchod vč. oprav. K největšímu úbytku pracovníků došlo v zemědělství, lesnictví a rybolovu – během 10 let opustilo tato odvětví 60 % osob. Poklesl i počet pracujících ve školství a zdravotnictví. Naopak více osob pracuje v pohostinství a ubytování, peněžnictví a pojišťovnictví a veřejné správě vč. obrany, kam byli zařazováni i vojáci základní služby. Největší podíl žen je v textilním průmyslu, maloobchodu, školství a zdravotnictví.
Z hlediska profesí odpovídá rozložení pracovních sil odvětvové struktuře. Téměř 40 % ekonomicky aktivních tvoří řemeslníci, kvalifikovaní dělníci a pracovníci obsluhy strojů a zařízení, tj. profese spojené s průmyslem, v nichž převažují muži. Největší podíl žen je mezi zdravotníky, pedagogy, prodavači a úředníky ve službách a obchodě. Do skupiny vedoucích a řídících pracovníků se zařadilo 968 žen, tj. jedna třetina těchto pracovníků (tuto profesi uváděli i majitelé soukromých firem s alespoň 1 zaměstnancem).
Podíl vyjíždějících za prací z obce trvalého pobytu činil 33,8 % ze zaměstnaných osob. Denně vyjíždí mimo obec celkem 14 637 zaměstnaných, z toho 653 osob cestuje do zaměstnání déle než jednu hodinu. Vyjížďka za prací je nižší než v ostatních okresech Vysočiny, což je dáno přítomností krajského města, kam dojíždí za prací i lidé ze sousedních okresů.
K 1. 3. 2001 bylo v okrese sečteno 3 270 nezaměstnaných, z toho 1 731 mužů a 1 539 žen. Největší počet nezaměstnaných mužů i žen byl ve věkové skupině 20 – 24 let, v dalších věkových kategoriích počet uchazečů o práci postupně klesá. Nejvyšší nezaměstnanost byla a přetrvává mezi osobami s nízkým stupněm vzdělání v profesích pomocných a nekvalifikovaných pracovníků nebo provozních pracovníků ve službách a obchodě. Jedná se zpravidla o špatně placená pracovní místa s nevyhovující provozní dobou, což je pro mnohé z uchazečů demotivující. Z územního pohledu je problematická jižní část okresu – nejvyšší míru nezaměstnanosti má oblast Telečska a Staré Říše. Tam řada firem snižovala počty pracovníků, kteří zatím nenašli uplatnění v jiných oborech, jako je např. cestovní ruch či agropodnikání.
2.6 Ekonomická aktivita žen
Ekonomicky činných žen se závislými dětmi bylo v okrese sečteno 12 282, z toho nejvíce se dvěma a s jedním dítětem. Ekonomicky aktivní ženy se závislými dětmi tvoří 22 % úhrnu ekonomicky aktivních obyvatel a necelých 53 % úhrnu ekonomicky aktivních žen. To svědčí o nesporném poklesu ekonomické aktivity žen se závislými dětmi, a to bez ohledu na obtížnou srovnatelnost s předchozími sčítáními z důvodu odlišné metodiky.
Z ekonomicky činných žen s dětmi jich bylo 951 na mateřské dovolené ( v trvání max. 37 týdnů) a 770 žen s dětmi bylo nezaměstnaných. Nejvíce (téměř polovina) z ekonomicky činných byly ženy s dětmi školního věku, tj. 6 – 14 let.
Žen ekonomicky neaktivních se závislými dětmi bylo sečteno 2 606. Většinu z nich tvořily osoby pobírající rodičovský příspěvek. Podíl vdaných žen z ekonomicky neaktivních s dětmi činil zhruba 85 %. U ekonomicky činných s dětmi byl podíl vdaných žen nižší, ne však významně.
Ekonomicky činných žen bez závislých dětí bylo v okrese sečteno 12 611. Z toho více než polovinu tvořily ženy svobodné bezdětné a jednu třetinu tvořily ženy s dospělými nezávislými dětmi.