4.Ekonomická aktivita obyvatelstva Údaj o počtu e

Nově bylo ve sčítání 2001 použito označení „postavení v zaměstnání“ místo do roku 1991 užívaného označení „společenská či socioprofesní skupina“. V zařazení podle postavení v zaměstnání došlo k přesunům i u osob samostatně výdělečně činných. I v roce 1991 existovala kategorie „samostatně činní“, ale do ní nepatřili soukromí rolníci ani osoby svobodného povolání (ti byli uváděni v samostatných skupinách), do této kategorie se zařazují až nyní, kdy do ní patří všechny osoby samostatně výdělečně činné, takže tato kategorie početně narostla. Srovnání v delší časové řadě je velmi problematické. Plná srovnatelnost není možná ani při zařazování do jednotlivých odvětví. V roce 1991 byli vojáci základní služby zařazeni podle posledního vykonávaného zaměstnání a ve sčítání 2001 v souladu s metodikou ILO uvedli zaměstnání voják základní (náhradní, civilní) služby a byli zahrnuti do odvětví obrany (veřejné správy či sociálního zabezpečení v případě náhradní nebo civilní služby).

Poměrně významným aspektem je i u ekonomické aktivity započtení cizinců s dlouhodobým pobytem. Oproti sčítání 1991 byla nově zařazena i otázka na druhé případně další zaměstnání, jejímž vyhodnocením lze postihnout další rozměr socioekonomického chování obyvatel.

4.1 Struktura obyvatelstva podle stupně ekonomické aktivity

Počet ekonomicky aktivních osob v kraji Vysočina činil k 1. březnu 2001 celkem 256 686 osob, z toho 112 912 žen (44,0 % z celkového počtu). Počet ekonomicky aktivních se oproti předchozímu sčítání snížil o 4,7 %. (V roce 1991 byl ve srovnání s rokem 1980 vyšší o 1,5 %). Podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkové populaci kraje v roce 2001 dosahoval 49,4 % a ve srovnání se sčítáním lidu v roce 1991 poklesl dosti výrazně – o 2,3 % bodu.

Počet zaměstnaných se po celé období po roce 1980 snižoval i absolutně. Mezi roky 1980 a 1991 nebyl ještě úbytek nijak výrazný (o 0,2 %), podstatný však již byl v následujícím desetiletí (o 9,7 %). Úměrně tomu vzrostl mezi roky 1991 a 2001 počet nezaměstnaných (oproti předchozímu sčítání byl roku 2001 téměř čtyřikrát vyšší). Podíl nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomicky aktivních se zvýšil o 5,1 procentního bodu. Žen bylo v roce 2001 mezi nezaměstnanými absolutně i relativně více. Na celkovém počtu nezaměstnaných se podílely 50,8 % a jejich podíl na počtu ekonomicky aktivních žen byl o 1,9 procentního bodu vyšší než u mužů.

Navzdory uvedenému poklesu však byl v roce 2001 v kraji Vysočina podíl zaměstnaných o něco vyšší než tomu bylo za Českou republiku celkem a tudíž i zastoupení nezaměstnaných o něco nižší (podíl zaměstnaných za ČR činil 90,7 % a nezaměstnaných 9,3 %).

Absolutně i relativně se v posledním dvacetiletí snižoval i počet pracujících důchodců. Podle sčítání lidu roku 1980 jich bylo v dnešním kraji Vysočina 25 095, což představovalo téměř jednu desetinu všech ekonomicky aktivních osob. Do roku 1991 se jejich počet snížil o 47,5 % a podíl o 4,6 bodu na 4,9 % ekonomicky aktivních obyvatel. V devadesátých letech se počet pracujících důchodců dále snížil o 46,0 % na 7 110 osob, jejich podíl na ekonomicky aktivním obyvatelstvu kraje poklesl na 2,8 % (o 1 procentní bod více než za Českou republiku celkem). Nejvíce pracujících důchodců bylo ve věku 60 - 64 let (32,2 % jejich celkového počtu).

Počet mužů a žen mezi pracujícími důchodci je zhruba vyrovnaný (3 592 mužů a 3 518 žen), avšak podíl pracujících důchodkyň na celkovém počtu ekonomicky aktivních žen je o něco vyšší než u mužů (3,1 % u žen a 2,5 % u mužů).

I ve složení obyvatelstva jednotlivých velikostních skupin obcí dle ekonomické aktivity se odráží věková struktura obyvatelstva příslušných obcí. Nejnižší podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu obyvatel tak byl ve sčítání 2001 zaznamenán v obcích do 199 obyvatel (45,4 %). S rostoucí velikostí obcí pak roste i zastoupení ekonomicky aktivních obyvatel až u měst s 5 000 - 19 999 obyvateli přesahuje polovinu jejich obyvatelstva (50,1 %). Nejvyšší pak byl v Jihlavě (53,4 % obyvatelstva celkem).

Rozdíly mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí byly zaznamenány i u složení ekonomicky aktivního obyvatelstva. Nejvyšší podíl zaměstnaných osob byl ve sčítání lidu roku 2001 zjištěn v obcích s 5 000-19 999 obyvateli (93,8 %). V těchto obcích byl tudíž i nejnižší podíl nezaměstnaných (6,2 %). Těsně za nimi následovala velikostní skupina obcí s 1 000 - 4 999 obyvateli a obce s více než 50 000 obyvateli (tedy Jihlava), ve kterých zaměstnaní shodně představovali 93,7 % ekonomicky aktivních obyvatel. Rozdíly mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí nebyly většinou nijak výrazné, určitou výjimku představovaly obce do 199 obyvatel, ve kterých se zaměstnaní podíleli na počtu ekonomicky aktivních 92,3 % a zejména pak obce s 20 000 - 49 999 obyvateli (podíl 91,4 %), u kterých se zřejmě projevila vysoká nezaměstnanost v Třebíči.

U pracujících důchodců stojí za povšimnutí jejich vysoký podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob v Jihlavě (velikostní skupina na 50 000 obyvatel) – rovná 4,0 %. Je to výrazně více než u kterékoli jiné velikostní skupiny obcí. Rovněž podíl žen na mateřské dovolené byl v Jihlavě vyšší než u ostatních velikostních skupin obcí.

Počet ekonomicky neaktivních osob, který se v předchozích sčítáních lidu prakticky neměnil, se v roce 2001 oproti roku 1991 zvýšil o 3,5 % na 260 505, z toho 149 002 žen. Podíl ekonomicky neaktivních obyvatel na celkové populaci kraje se oproti sčítání lidu v roce 1991 zvýšil o 1,9 procentního bodu na 50,2 %. U žen bylo toto zastoupení ještě podstatně vyšší – 56,7 %. Podíl ekonomicky neaktivního obyvatelstva byl v kraji Vysočina vyšší než v České republice celkem, za kterou činil 47,8 %.

Složení ekonomicky neaktivních obyvatel se v průběhu posledních dvaceti let dosti změnilo a odráží se v něm postupné stárnutí populace. Ve sčítání lidu 1980 i 1991 v této skupině jednoznačně převládali děti, žáci, studenti a učni, tedy mladší generace. Podíl nepracujících důchodců v těchto letech činil 35,7 %, respektive 40,2 %. Ovšem v roce 2001 to bylo již 45,0 %, tedy o 4,8 procentního bodu více a 117 224 nepracujících důchodců představovalo 22,6 % obyvatel kraje. Stále to však bylo o něco méně než za Českou republiku – zde v roce 2001 činil podíl nepracujících důchodců 45,9%.

U žen byl podíl nepracujících důchodců na celkovém počtu žen ještě vyšší (27,6 %). Na druhé straně klesal počet i podíl dětí, žáků, studentů a učňů, kterých v roce 2001 bylo 132 103, tedy 50,7 % ekonomicky neaktivních osob a 25,4 % obyvatelstva kraje. Jejich podíl na ekonomicky neaktivních se ve srovnání s rokem 1991 snížil o 8,4 % procentního bodu.

Jestliže podíl ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu obyvatel byl nejnižší v nejmenších obcích a nejvyšší v Jihlavě, jediném městě kraje ve velikostní skupině obcí s 50 000 a více obyvateli, pak u ekonomicky neaktivních obyvatel tomu bylo přesně naopak. U tohoto ukazatele byl nejvyšší podíl zaznamenán v nejmenších obcích do 199 obyvatel (54,3 %). U dalších velikostních skupin obcí postupně klesá až na 45,9 % u Jihlavy. Méně než polovinu populace tvořily v roce 2001 ekonomicky neaktivní osoby pouze ve městech s více než 5 000 obyvateli.

Pozoruhodné rozdíly existují mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí též ve složení ekonomicky neaktivního obyvatelstva a i do nich se promítá věková struktura jejich obyvatel. Jednoznačně nejvyšší podíl nepracujících důchodců tak zaznamenáváme v obcích se 199 a méně obyvateli, nejnižší pak ve třech městech velikostní skupiny obcí s 20 000 - 49 999 obyvateli (40,0 %). Zajímavé je, že v tomto ukazateli je Jihlava zhruba na úrovni obcí s 500 - 999 obyvateli.

Nejvyšší podíl žáků, studentů a učňů byl ve sčítání 2001 zjištěn v obcích s 20 000 - 49 999 obyvateli, a to 42,1 %, tato velikostní skupina obcí byla také jediná, v níž byl podíl žáků, studentů a učňů na celkovém počtu ekonomicky neaktivních osob vyšší než podíl nepracujících důchodců. Podíl dětí předškolního věku a ostatních závislých osob nebyl u různých velikostních skupin obcí tolik rozkolísaný jako ostatní ukazatele a pohyboval se mezi 12,0 % (obce do 199 obyvatel a nad 50 000 obyvatel) a 13,2 % (obce s 200 - 499 obyvateli).

V intenzitě ekonomické aktivity byl v roce 2001 zaznamenán značný pokles, a to u obou pohlaví a též u většiny věkových skupin. Nejvíce patrné to bylo u osob ve věku 15-19 let (v roce 1991 bylo z 1 000 osob tohoto věku ekonomicky aktivních 360, o deset let později už jenom 128). Nepochybně se zde projevuje prodloužení povinné školní docházky i daleko vyšší počet studentů středních a vysokých škol mezi dnešní mládeží. Výrazně též poklesla ekonomická aktivita osob v poproduktivním věku, zejména u obyvatel pětašedesátiletých a starších (zhruba na polovinu). Obecně pak platí, že omezení intenzity ekonomické aktivity se projevilo výrazněji u žen než u mužů.

Největší část ekonomicky aktivních připadala v roce 2001 na věkovou skupinu 25 - 29 let (14,3 % z celkového počtu), největší intenzita ekonomické aktivity však byla zjištěna u osob ve věku 40 - 44 let (944 ekonomicky aktivních na 1 000 obyvatel). V roce 1991 byli nejpočetnější skupinou právě obyvatelé posledně jmenované věkové skupiny, největší intenzita však byla zaznamenána u obyvatel ve věku 30 - 34 let (978 osob) a 25 - 29 let (977 osob na 1 000 obyvatel).

4.2 Ekonomicky aktivní podle věku a vzdělání

Z celkového počtu 256 686 ekonomicky aktivních v kraji Vysočina bylo 238 878 zaměstnaných (93,1 %) a 17 808 nezaměstnaných (6,9 %). Ze zaměstnaných bylo 3,0 % pracujících důchodců, 0,5 % pracujících studentů a učňů a 1,5 % žen na mateřské dovolené.

Ze srovnání věkové struktury ekonomicky aktivních obyvatel v letech 1991 a 2001 vyplývá jednak určitý posun ve prospěch vyšší střední generace a též mladých lidí do třiceti let, jednak výrazné snížení podílu ekonomicky aktivních ve věkové skupině 15-19 let a též osob v poproduktivním věku.

V roce 1991 připadal největší podíl ekonomicky aktivních obyvatel na věkovou skupinu 40 - 44 let, tedy na osoby narozené v letech 1947 až 1951 (13,9 %), ve sčítání 2001 pak byli mezi ekonomicky aktivními nejsilněji zastoupeni obyvatelé věkové skupiny 25 - 29 let, tedy narození v letech 1972 až 1976 (14,3 % celkového počtu ekonomicky aktivních). Zde je zřejmé, že do pracovního procesu již naplno vstoupily silné ročníky z doby propopulačních opatření v sedmdesátých letech.

Úbytek ekonomicky aktivních ve věkové skupině 15 - 19 let byl v roce 2001 ve srovnání se sčítáním 1991 opravdu velice výrazný (o 71,1 % na 4 736 osob), jejich podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel se snížil o 4,3 procentního bodu na 1,8 %. Zde jsou příčinami patrně již výše zmíněné prodloužení povinné školní docházky a delší příprava na povolání dnešní mládeže. Úbytek ekonomicky aktivních v poproduktivním věku nebyl ve srovnání s věkovou skupinou 15 - 19 let tak výrazný (podle jednotlivých věkových skupin od 0,2 do 0,6 bodu).

Rozdíly ve věkovém složením ekonomicky aktivního obyvatelstva nejsou mezi oběma pohlavími nijak propastné. Nižší podíl ekonomicky aktivních žen ve věku 25 - 29 let lze přičíst vyššímu podílu žen na další mateřské dovolené, naopak ženy měly v roce 2001 vyšší podíl ekonomicky aktivních ve všech následujících věkových skupinách až po věk 50 - 54 let včetně.

Určité, i když nepříliš výrazné rozdíly v podílu jednotlivých věkových skupin obyvatel na celkovém počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva lze vysledovat i u různých velikostních skupin obcí kraje Vysočina. Tak u mladších věkových skupin obyvatel (15 - 24 a 25 - 34 let) můžeme pozorovat vyšší podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních u menších velikostních skupin obcí a naopak o něco nižší podíl těchto věkových skupin u větších měst. V těch je naopak možno zaznamenat ve výsledcích sčítání 2001 o něco vyšší podíl obyvatel v poproduktivním věku (to platí zvláště pro Jihlavu).

Největší podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob měla s 14,2 % věková skupina 25 - 29 let (stejně jako u ekonomicky aktivních obyvatel celkem). Na druhém místě v roce 2001 stála věková skupina 45 - 49 let (13,4 %). Podíl ostatních věkových skupin mezi 20 až 54 lety se pohyboval mezi 12,1 % a 13,0 %. Věková skupina 15 - 19 let se na počtu zaměstnaných osob podílela 1,5 %. Podíl obyvatel ve věku 54 - 59 let (tedy pro řadu lidí, zvláště žen již důchodovém věku) činil 5,5 %.

Zajímavé je srovnání věkového složení zaměstnavatelů a zaměstnanců. Mezi zaměstnanci ve výsledcích sčítání měli největší podíl mladí lidé ve věku 15 - 29 let (31,2 % všech zaměstnanců), přičemž podíl zaměstnanců mladších čtyřiceti let činil 57,5%. Naopak u zaměstnavatelů měla největší váhu věková skupina 40 - 49 let (38,2 %) a zaměstnavatelé čtyřicetiletí a starší představovali 61,8 % jejich celkového počtu.

Určitý počet pracujících důchodců se ve výsledcích sčítání 2001 objevoval ve všech věkových skupinách počínaje věkem 15 - 19 let, výraznější zastoupení však měly pochopitelně až vyšší věkové skupiny. Největší podíl připadal na věkovou skupinu 60 - 64 let (32,2 % celkového počtu pracujících důchodců), následovanou skupinou 55 - 59 let (24,7 %). Pozoruhodné je, že ještě 652 sedmdesátiletých a starších osob představuje 9,2 % celkového počtu pracujících důchodců.

Není překvapující, že pracující studenti a učni byli v roce 2001 v podstatě zastoupeni pouze ve třech věkových skupinách (15 - 29 let). Z faktu, že rozhodující část jich připadala na věkové skupiny 20 - 24 a 25 -29 let (56,1 %, respektive 18,1 %), můžeme soudit, že v převážné většině šlo o pracující studenty, patrně hlavně vysokoškoláky.

Nejvýraznější podíl na celkovém počtu žen na mateřské dovolené měla věková skupina 25 - 29 let (46,0 %), za níž následovaly ženy ve věku 20 - 24 let (29,2 % z celkového počtu žen na mateřské dovolené). I tento ukazatel dokládá rostoucí věk, ve kterém naše ženy přivádějí na svět děti (podíl žen ve věkové skupině 30-34 let činil 16,7 % a ani u skupiny 35 - 39 let nebyl zanedbatelný (4,9 %).

Při pohledu na 17 808 nezaměstnaných, kteří byli v kraji Vysočina zjištěni při sčítání 2001, zjistíme, že z nich více než polovinu (konkrétně 56,1 %) tvořili mladí lidé do 35 let. Vůbec největší podíl na celkovém počtu nezaměstnaných měla věková skupina 20 - 24 let (21,2 %), následovaná nezaměstnanými ve věku 25 - 29 let (16,1 %). Na třetí místo se v roce 2001 zařadila věková skupina 30 - 34 let, jejíž podíl na počtu nezaměstnaných činil 12,5 %. U následujících věkových skupin se podíl na celkovém počtu nezaměstnaných pohyboval mezi 9,5 % (skupina 50 - 54 let) a 10,9 % (35 - 39 let). Výrazně nižší pak byl podíl věkové skupiny 55 - 59 let (3,0 %), což byl důsledek odchodu do řádného či předčasného důchodu.

Počet a zejména podíl nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel se samozřejmě v jednotlivých okresech kraje Vysočina značně liší. Nejnižší podíl nezaměstnaných byl zjištěn v okrese Pelhřimov (4,2 %), nejvyšší v okrese Třebíč (10,9 %). V okrese Havlíčkův Brod činil tento podíl 5,7 %, v jihlavském okrese 5,9 % a žďárském 6,7 %.

Ve struktuře ekonomicky aktivního obyvatelstva dle úrovně dosaženého vzdělání byl ve sčítání roku 2001 ve srovnání se stavem v roce 1991 zaznamenán výrazný posun ve prospěch vyšších stupňů vzdělání. Počet ekonomicky aktivních osob se základním vzděláním se snížil o 57,8 % na 20 589, což představovalo pouhých 8,0 % z celkového počtu ekonomicky aktivních obyvatel (oproti roku 1991 to bylo o 10,1 procentního bodu méně). Počet ekonomicky aktivních se středním vzděláním (vyučení a absolventi středních škol bez maturity) sice absolutně mírně poklesl (o 2,2 %), jejich podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel však vzrostl o 1,3 procentního bodu.

U ekonomicky aktivních absolventů středních škol s maturitou byl zaznamenán absolutní i relativní přírůstek. Jejich počet ve srovnání s rokem 1991 vzrostl o 6,6 % a podíl na ekonomicky aktivních celkem se zvýšil o 3,1 procentního bodu. Podíl ekonomicky aktivních osob s vyšším vzděláním, které se v roce 1991 prakticky nevyskytovalo, dosáhl v roce 2001 rovných čtyř procent. Velice výrazně vzrostl počet i podíl vysokoškoláků. Jejich počet byl ve sčítání 2001 o 28,9 % vyšší než roku 1991 a na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel se podíleli 9,4 % (přírůstek 2,5 bodu).

Tab. 4.2.4 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle stupně dosaženého vzdělání, typu ekonomické


aktivity a postavení v zaměstnání

Z celkového počtu 256 686 ekonomicky aktivních obyvatel kraje Vysočina připadal rozhodující podíl na zaměstnance (82,4 %). Zaměstnavatelé se na celkovém počtu ekonomicky aktivních v roce 2001 podíleli 2,9 %, samostatně činní 9,8 %, členové družstev 0,9 % a ostatní (do této kategorie bylo zařazeno i nezjištěné postavení v zaměstnání) 4,1 %. Ve srovnání s Českou republikou celkem je zřetelný vyšší podíl zaměstnanců (Česká republika 79,1 %) a členů družstev (republika celkem 0,3 %), naopak ve srovnání s Českou republikou byl ve sčítání 2001 na Vysočině o 0,6 procentního bodu nižší podíl zaměstnavatelů a o 1,3 bodu nižší podíl samostatně činných.

Ve složení ekonomicky aktivních obyvatel dle jejich postavení v zaměstnání existovaly mezi okresy kraje samozřejmě určité rozdíly. Tak podíl zaměstnanců byl nejvyšší v okrese Žďár nad Sázavou (83,8 %) a nejnižší v okrese Třebíč (80,5 %). Zaměstnavatelé měli největší podíl v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov (shodně 3,0 %), nejmenší pak v okresech Jihlava a Žďár nad Sázavou (též shodně 2,8 %). Podíl samostatně činných byl nejvyšší v okresech Pelhřimov a Třebíč, ve kterých dosahoval 10,8 %, nejnižší byl zjištěn v jihlavském okrese (8,7 %). Rozdíly byly i u zastoupení členů družstev. Jejich podíl se pohyboval od 0,6 % v okrese Žďár nad Sázavou po 1,4 % v okrese Pelhřimov.

Podíl žen na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel se v jednotlivých okresech kraje pohyboval mezi 43,6 % (okres Žďár nad Sázavou) a 44,6 % (okres Jihlava).

Mezi zaměstnavateli můžeme pozorovat výrazně vyšší zastoupení osob s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. Zejména podíl vysokoškoláků byl u nich v posledním sčítání velmi vysoký (26,8 % z jejich celkového počtu). Nadprůměrný byl u nich též podíl osob s úplným středoškolským vzděláním (včetně vyššího odborného), který činil 37,8 %. Naopak nižší byl podíl podnikatelů se středním vzděláním a zejména vzděláním základním (2,1 % oproti 8,0 % u ekonomicky aktivních celkem a 7,1 % u zaměstnaných osob celkem).

Specifická byla též vzdělanostní struktura osob samostatně činných. I u nich byl zjištěn nižší podíl základního vzdělání (4,6 %) a rovněž o něco nižší váha osob s úplným středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Výrazně vyšší byl však podíl vyučených a absolventů středních škol bez maturity, kterých mezi samostatně činnými bylo 55,5 %, což také odpovídá jejich převažujícímu profesnímu zaměření (řemeslníci, živnostníci).

Nejpočetnější skupina – zaměstnanci (v pracovním a služebním poměru i ostatní) – v zásadě určuje a současně i kopíruje zastoupení jednotlivých stupňů vzdělání v celém souboru zaměstnaných osob. O něco vyšší byl u nich podíl osob se základním vzděláním (7,5 %) a úplného středního (35,8 %), podíl středního a vysokoškolského vzdělání byl naopak o málo nižší u zaměstnaných osob celkem.

Srovnání vzdělanostního složení nezaměstnaných a zaměstnaných osob jednoznačně ukazuje, že nezaměstnaností jsou mnohem více postiženi lidé s nižším vzděláním. Zvlášť to platí o osobách se základních vzděláním. Těch bylo k 1. březnu 2001 mezi nezaměstnanými 20,4 %, tedy ve srovnání se zastoupením základního vzdělání u zaměstnaných osob téměř třikrát vyšší podíl. U středního vzdělání byl podíl u zaměstnaných i nezaměstnaných osob téměř stejný (48,2 % u zaměstnaných, 49,1 % u nezaměstnaných). Podstatně nižší byl mezi nezaměstnanými počet osob s úplným středním vzděláním

(o 7,8 procentního bodu) a zejména pak vysokoškoláků (2,9 % u nezaměstnaných oproti 9,9 % u zaměstnaných osob).

4.3 Ekonomicky aktivní podle odvětví

Z jednotlivých odvětví ekonomické činnosti má v kraji Vysočina jednoznačně největší váhu průmysl, ve kterém bylo k 1. březnu 2001 zaměstnáno 87 841 osob, což představovalo 36,8 % všech zaměstnaných obyvatel. Z ekonomicky aktivních obyvatel připadalo na průmysl celkem 92 276 osob. Rozhodující význam přitom měl zpracovatelský průmysl (92,3 % z ekonomicky aktivních v průmyslu), za nímž následovala výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (6,3 % z celkového počtu ekonomicky aktivních v průmyslu).

Na druhé místo se zařadilo zemědělství, myslivost a lesnictví a rybolov – absolutně 23 704 zaměstnaných osob. Podíl tohoto odvětví na celkovém počtu zaměstnaných osob činil 9,9 % a na počtu ekonomicky aktivních 9,7 %.

Co do počtu zaměstnaných osob se zařadil na třetí místo obchod a opravy spotřebního zboží (20 174 zaměstnaných) těsně následovaný stavebnictvím s 19 867 zaměstnanými osobami. I jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných byl téměř shodný, u obchodu činil 8,4 % a u stavebnictví 8,3 %.

Za těmito nejvýznamnějšími odvětvími, alespoň pokud jde o počet zaměstnaných osob, pak následovala skupina odvětví, jejichž podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob se pohyboval mezi pěti a šesti procenty. Mezi ně patří doprava, pošty a telekomunikace (13 028 zaměstnaných osob), veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení (13 321 osob), školství (13 685 osob), zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti (13 740 zaměstnaných).

Složení ekonomicky aktivních obyvatel dle odvětví ekonomické činnosti a podle pěti širších věkových skupin ukazuje na jisté zvláštnosti některých odvětví. Tak pro zemědělství, myslivost a lesnictví a rybolov bylo charakteristické výrazně nižší zastoupení osob mladších čtyřiceti let a naopak výrazně vyšší podíl starších věkových skupin (17,5 % ekonomicky aktivních v tomto odvětví bylo šedesátiletých a starších).

Naopak v průmyslu měli mezi ekonomicky aktivními mírnou převahu lidé mladší a osoby v poproduktivním věku byly zastoupeny méně. Podobně tomu bylo i ve stavebnictví, obchodě a opravách spotřebního zboží

i dopravě. V odvětví veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení můžeme pozorovat nižší zastoupení osob ve věku 40 - 59 let a pak o něco vyšší (i když podprůměrný) podíl ekonomicky aktivních v poproduktivním věku. Zvýšený podíl osob ve věku 15 - 29 let v tomto odvětví byl zřejmě ovlivněn zahrnutím vojáků v prezenční vojenské službě.

Malou přitažlivost práce ve školství pro dnešní mladou generaci dokládá i fakt, že z ekonomicky aktivních obyvatel ve věku 15 – 29 let jich ve školství pracovala jen 3,0 % (přitom podíl školství na celkovém počtu ekonomicky aktivních činil 5,4 %). Naopak podíl školství na ekonomicky aktivních v ostatních věkových skupinách byl vyšší, zvláště to platí pro 11,1 % u osob šedesátiletých a starších.

Zvýšený podíl ekonomicky aktivních v poproduktivním věku byl zaznamenán i u zdravotnictví, veterinárních a sociálních činností a též u odvětví ostatní veřejné, sociální a osobní služby.

Již ze samotného charakteru činnosti v některých odvětvích ale též ze síly tradice vyplývá, že některá odvětví jsou doménou mužů (většinou výrobní odvětví), v jiných převládají ženy (zpravidla služby).

Mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem byly ženy podle výsledků posledního sčítání lidu zastoupeny 44,0 %. Ve srovnání s tím byly ženy výrazně méně zastoupeny v zemědělství, myslivosti a lesním hospodářství (30,7 %), o něco méně jich bylo i v průmyslu (41,7 %). Za vysloveně mužskou záležitost je možno označit stavebnictví, kde podíl žen činil pouze 8,1 %. Ženy byly velmi slabě zastoupeny též v odvětví doprava, skladování, pošty a telekomunikace (26,5 %), o něco méně jich též bylo ve veřejné správě, obraně, sociálním zabezpečení (39,3 %), kde však byl výsledek ovlivněn již výše zmíněným zahrnutím vojáků v prezenční službě do tohoto odvětví.

Naopak ženy převažovaly v odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotřební zboží (55,3 %), pohostinství a ubytování (62,7 %), peněžnictví a pojišťovnictví (62,9 %), ostatní veřejné, sociální a osobní služby (51,0 %). A existují také dvě odvětví, která je možno označit za vysloveně feminizovaná. Je to školství, kde se v roce 2001 ženy na počtu ekonomicky aktivních podílely 78,0 % a zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti, kde jejich podíl činil dokonce 80,8 %.

Zaměříme-li se na složení ekonomicky aktivního obyvatelstva z hlediska odvětví ekonomické činnosti a velikostních skupin obcí zjistíme, že pracovníci většiny ekonomických odvětví jsou buď více či méně rovnoměrně zastoupeni ve všech velikostních skupinách obcí nebo tato odvětví mají spíše „městský charakter“ a podíl ekonomicky aktivních obyvatel v nich zaměstnaných stoupá s rostoucí velikostí obce. Opačnou výjimku představuje, celkem logicky, pouze odvětví zemědělství, myslivost a lesnictví a rybolov, které je nejvýrazněji zastoupeno v malých obcích (v obcích do 199 obyvatel pracovala v tomto odvětví téměř čtvrtina ekonomicky aktivního obyvatelstva) a s rostoucí velikostí obce klesal též podíl pracovníků v zemědělství až na 1,5 % v Jihlavě.

K odvětvím, která jsou mezi ekonomicky aktivním obyvatelstvem výrazněji zastoupena ve větších obcích a ve městech, lze obecně zařadit prakticky veškeré služby, ale i veřejnou správu a školství a zdravotnictví. Tak na odvětví obchod a opravy spotřebního zboží připadalo v obcích do 199 obyvatel jen 6,4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, kdežto v obcích s 20 000 - 49 999 obyvateli 10,0 % a v Jihlavě 9,0 % ekonomicky aktivních osob.

K odvětvím poměrně rovnoměrně zastoupeným ve všech velikostních skupinách obcí lze zařadit průmysl, stavebnictví, pohostinství a ubytování. U průmyslu se podíl ekonomicky aktivních obyvatel pohybuje okolo krajského průměru 35,9 % oběma směry od 33,0 % u obcí do 199 obyvatel po 40,0 % u obcí s 1 000 - 4 999 obyvateli.

Rozdíly v zastoupení jednotlivých odvětví ekonomické činnosti existují samozřejmě i mezi územními celky. Tak zemědělství, myslivost a lesnictví a rybolov mělo na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel zdaleka nejmenší podíl v okrese Jihlava (6,6 %), nejvyšší pak okrese Pelhřimov (12,3 %). Podíl průmyslu se pohyboval mezi 33,9 % v okrese Třebíč a 37,7 % (okresy Jihlava a Žďár nad Sázavou). Ve stavebnictví patřilo první místo třebíčskému okresu s 9,5 % a nejmenší podíl byl zaznamenán v okrese Žďár nad Sázavou (7,7 %). Nejvyšší podíl měl okres Třebíč i v odvětví obchod a opravy spotřebního zboží (9,0 %), nejmenší okres Havlíčkův Brod se 7,7 %.

Doprava se na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel podílela 4,8 % (okresy Třebíč a Žďár nad Sázavou) až 6,1 % (okres Havlíčkův Brod), veřejná správa 4,6 % (okres Žďár nad Sázavou) až 6,2 % (okres Havlíčkův Brod), školství a zdravotnictví (zde uváděny dohromady) 10,3 % (okres Třebíč) až 11,7 % (okres Pelhřimov).

Podíl nezaměstnaných se u jednotlivých odvětví ekonomické činnosti většinou značně liší od podílu zaměstnaných osob. Zde je však třeba vzít v úvahu vysoký počet nezaměstnaných s nezjištěným odvětvím (absolutně 7 830, tj. 33,2 % všech nezaměstnaných).

Nejvyšší podíl nezaměstnaných připadal v roce 2001 na průmysl – 24,9 % (absolutně 4 435 osob). Na druhém místě stálo stavebnictví (9,0 % všech nezaměstnaných, což byl dokonce vyšší podíl než u zaměstnaných osob). Třetím nejpočetnějším odvětvím byl obchod a opravy spotřebního zboží s 1 399 nezaměstnanými, tedy 7,9 % jejich celkového počtu.

Přes tisíc osob se počet nezaměstnaných dostal ještě v odvětví zemědělství, myslivost a lesnictví a rybolov, kde jich bylo ve sčítání 2001 zjištěno 1 133, což představovalo 6,4 % všech nezaměstnaných. Přes hranici pěti procent se podíl nezaměstnaných již v žádném odvětví nedostal, nejvíce se jí přiblížil v odvětví pohostinství a ubytování (4,6 %).

4.4 Ekonomicky aktivní podle zaměstnání a postavení v zaměstnání

Společenské změny v devadesátých letech se odrazily ve struktuře ekonomicky aktivního obyvatelstva podle zaměstnání (profesí) a postavení v zaměstnání.

Z hlediska profesí odpovídá rozložení pracovních sil vývoji odvětvové struktury. Téměř 40 % ekonomicky aktivních tvoří řemeslníci, kvalifikovaní dělníci a pracovníci obsluhy strojů a zařízení, tj. profese spojené s průmyslem a stavebnictvím. V nich jednoznačně převažují muži s výjimkou pracovníků obsluhy stacionárních zařízení a montážních dělníků, kde podíl žen dosahuje 50 % (montáž elektroniky, plastových součástek aj.). Zhruba 20 % ekonomicky aktivních tvoří techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci. Zatímco mezi techniky ve výrobě převažují v 80 % muži, u pracovníků školství a zdravotnictví je poměr mužů a žen přesně obrácený, přičemž právě ve školství podíl žen během desetiletí ještě narostl.

Podíl provozních pracovníků ve službách a obchodě činil 10,6 % z ekonomicky aktivních. Mezi prodavači, kde je rovněž výrazná převaha žen, byla již v době sčítání zjištěna nadprůměrná nezaměstnanost (9,4 %). Stejně vysoký podíl nezaměstnaných byl i ve skupině pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, kterých bylo v kraji sečteno 19 106 (7,4 % z ekonomicky aktivních). Tyto profese i na Vysočině stále častěji vykonávají osoby ze zahraničí.

Poklesl podíl kvalifikovaných dělníků v zemědělství, lesnictví a rybářství (4,4 %), naopak narostlo zastoupení nižších administrativních pracovníků (4,0 %), odborných duševních pracovníků (7,0 %) a vedoucích a řídících pracovníků (5,2 %). Do této poslední kategorie se zařadilo 4 181 žen, tj. téměř jedna třetina všech vedoucích a řídících pracovníků. Tuto profesi uváděli rovněž majitelé soukromých firem s alespoň jedním zaměstnancem.

Podle postavení v zaměstnání tvořili největší skupinu (73,6 %) ekonomicky aktivních zaměstnanci v pracovním a služebním poměru. Zvýšil se počet osob ve skupinách zaměstnavatelů (2,9 %), samostatně činných (9,6 %) a pomáhajících rodinných příslušníků. Naopak výrazný úbytek se projevil ve skupině členů produkčních družstev v souvislosti s transformací zejména družstevního zemědělství. Podstatně vzrostl také počet osob, u kterých se postavení v zaměstnání nepodařilo zjistit (celkem 3 749 osob, tj. 1,5 % z ekonomicky činných).

Ve srovnání s průměrem ČR je ve struktuře ekonomicky činných vyšší zastoupení zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů a samostatně činných. V rámci kraje se ukázal vyšší podíl samostatně činných v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou v souvislosti se započtením soukromě hospodařících rolníků. Mezi nimi výrazně převažují muži nad ženami, což se projevuje při porovnání postavení v zaměstnání podle velikostních skupin obcí.

Podíl samostatně činných mužů je nejvyšší v kategorii nejmenších obcí a s růstem velikosti obce klesá, zatímco podíl žen – podnikatelek byl nejvyšší v obcích od 5 000 – 49 999 obyvatel, kde se zaměřují převážně na oblast obchodu a služeb. Obecně tedy platí, že s rostoucí velikostí obce roste i poměr počtu ekonomicky aktivních žen ke počtu ekonomicky aktivních mužů.

Vzdělanostní struktura obyvatelstva se promítá i do složení ekonomicky aktivních osob. Za povšimnutí stojí vývoj podílu vysokoškoláků podle postavení v zaměstnání. Ve skupině zaměstnanců tvoří 9,2 % z celkového počtu, u samostatně činných 8,6 % a mezi zaměstnavateli již 26,7 %.

V rámci kraje bylo sečteno 11 267 osob, které uvedly druhé a další zaměstnání, což je 4,4 % z úhrnu ekonomicky aktivních. Intenzita tohoto jevu je výrazně vyšší u mužů – těch bylo sečteno 7 644 (tj. 5,3 % z úhrnu ekonomicky aktivních mužů) proti 3 623 ženám (tj. 3,2 % z úhrnu ekonomicky činných žen).

Průměrný věk osob s druhým či dalším zaměstnáním činil 40,6 roku, tj. zhruba o 2 roky více než činil průměrný věk všech osob ekonomicky aktivních. Tomu odpovídá i rozložení tohoto jevu podle věkových skupin – nejčastěji se vyskytoval u mužů i žen ve věku 35 – 49 let. Ve věku 40 – 44 let mělo druhé a další zaměstnání 6,7 % mužů a 4,1 % žen, míněno ekonomicky aktivních. V rozhodující míře se tedy jedná o osoby se závislými dětmi, které tímto způsobem získávají další výdělek do rodinného rozpočtu. Druhé zaměstnání vykonávají osoby s rozličným stupněm vzdělání a v různorodých oborech činnosti.

4.5 Ekonomická aktivita žen

V kraji Vysočina žije celkem podle výsledku sčítání 262 700 žen, tj. 50,6 % z celkového počtu obyvatelstva. Z celkového počtu žen je 43 % ekonomicky aktivních. Značná část zaměstnaných žen pracuje v průmyslu, obchodu a službách, školství a zdravotnictví. Z celkového počtu pracujících žen podle jednotlivých věkových kategorií je největší procento žen ve věku 45 – 54 let, po tomto věku aktivita žen výrazně klesá. Ze všech ekonomicky aktivních žen bylo 8,0 % nezaměstnaných. Nejvyšší počet nezaměstnaných žen se objevuje ve věkových kategoriích 20 – 24 a 25 – 29 let. Na druhé straně je však 1,6 % žen, které pracují po dosažení věku 60-ti let.

Na intenzitě ekonomické aktivity žen se ve značné míře podílejí ženy se závislými dětmi. V roce 2001 jich bylo sečteno 71 803, z toho nejvíce se dvěma a s jedním dítětem. Z úhrnu žen se závislými dětmi bylo 57 534 (80 %) ekonomicky aktivních. Tyto ženy tvoří 51 % úhrnu ekonomicky aktivních žen. To představuje značný pokles ekonomické aktivity žen se závislými dětmi, na kterém se však částečně podílí odlišná metodika a tím i obtížná srovnatelnost s předchozím sčítáním.

Do ekonomicky činných se nyní započítávaly ženy na mateřské dovolené v trvání maximálně 37 týdnů, nikoliv ženy na další mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající mateřský příspěvek (ty byly zahrnuty do ekonomicky neaktivních).

Podíl vdaných žen z ekonomicky aktivních s dětmi činil zhruba 86 %, což svědčí o významném ekonomickém přínosu těchto žen do rodinného rozpočtu. Nejvyšší míru ekonomické aktivity vykazují vdané i ostatní ženy ve věku 35 – 44 let bez ohledu na počet závislých dětí. Z hlediska počtu dětí byly ekonomicky nejaktivnější vdané i ostatní ženy se dvěma závislými dětmi.

Nejvyšší zapojení žen do pracovního procesu podle věku nejmladšího dítěte je v rozmezí 6 – 14 let dítěte. U žen s nejmladším dítětem ve věku 3 – 5 let rovněž převažují ekonomicky aktivní (z toho je však značný počet nezaměstnaných). Ženy s nejmladším dítětem do dvou let věku jsou pochopitelně převážně neaktivní. Přesto bylo v kraji sečteno 4 461 zaměstnaných žen s takto malým dítětem, z toho více než 2 tisíce žen ve věku 25 – 29 let.

4.6 Vyjížďka za prací a do škol

Sčítání přineslo cenné výstupy z oblasti vyjížďky za prací a do škol – té se výrazně dotkly společenské a hospodářské změny po roce 1989. Vyjížďka obyvatel dokumentuje jejich reakci na změny spojené s vytvářením nových pracovních příležitostí nebo naopak jejich ztrátou, vypovídá o situaci v dostupnosti malých sídel z hlediska cestování za prací a vzděláním.

Vedle typu vyjížďky se zjišťovala její frekvence (denní, nedenní), druh dopravního prostředku do zaměstnání (školy) a zejména pak územní směry vyjížďky, které budou obsahem samostatné publikace.

Ke dni sčítání vyjíždělo z obce trvalého pobytu za prací 105 158 obyvatel kraje, z toho zhruba 75 % osob vyjíždělo denně. Za vzděláním vyjíždělo z obce trvalého pobytu celkem 43 596 žáků, studentů a učňů, z toho více než dvě třetiny (67 %) denně.

Zásadní vliv na vyjížďku osob za prací a do škol má velikost obce trvalého pobytu. Z obcí do 500 obyvatel vyjíždí za prací více než tři čtvrtiny ze zaměstnaných osob a za vzděláním více než 90 % žáků, studentů a učňů. Naopak z obcí nad 10 tisíc obyvatel vyjíždí za prací a do škol zhruba čtvrtina zaměstnaných, resp. školáků, nejnižší vyjížďka je pak přirozeně z krajského města, kam naopak značný počet osob dojíždí.

Za vzděláním vyjíždělo z obce trvalého pobytu 45,2 % všech žáků, studentů a učňů (v celé ČR činil podíl vyjíždějících do škol 41,3 %).

Denně vyjíždělo za vzděláním mimo obec 29 382 osob, z toho 2 633 (9 %) cestovalo do školy více než jednu hodinu (míněno jedna cesta). Zatímco žáci základních škol dojížděli v rozhodující míře méně než půl hodiny, učni a studenti absolvovali cestu do škol převážně v intervalu 30 – 59 minut.