Přestože počty trvale obydlených domů až do roku 1991 klesaly, především vlivem vysokého podílu bytových domů ve výstavbě v těchto desetiletích se počty trvale obydlených bytů neustále od roku 1961 zvyšují. V důsledku toho se zvyšuje i ukazatel průměrného počtu bytů na 1 dům. Nejvýrazněji vzrostl v sedmdesátých letech, především z toho důvodu, že toto období bylo obdobím nejvyšší výstavby bytových domů ve Středočeském kraji (počet bytů v trvale obydlených domech se zvýšil o 33 690, tj. téměř o desetinu). Tento ukazatel vzrostl i v osmdesátých letech, a to i přesto, že počet obydlených bytových domů v roce 1991 byl téměř stejný jako v roce 1980. Avšak průměrný bytový dům při sčítání 1991 byl větší než bytový dům v roce 1980 (8,5 bytu proti 7,4 bytu).Průměrný počet bytů na dům vzrostl dokonce i v posledním desetiletí, (i když ne tak výrazně jako v předchozích desetiletích), přestože se v tomto desetiletí stavěly hlavně rodinné domy a počet bytových domů se dokonce snížil. Nově postavené bytové domy byly však hodně velké (více než 12 bytů na dům), takže průměrný počet bytů na trvale obydlený bytový dům se dále zvýšil na 9,6.
Tab. 6.2.1 Vývoj trvale obydlených domů a trvale obydlených a neobydlených bytů
Počet trvale obydlených bytů na 1 trvale obydlený dům
Zatímco průměrný počet bytů v bytových domech se neustále zvyšuje, jinak řečeno, staví se stále větší bytové domy, průměrný počet bytů v rodinných domech se téměř nemění a neustále se pohybuje kolem 1,1 bytu na obydlený dům. Přestože jsou nové rodinné domy větší, na průměrném počtu bytů připadajících na jeden rodinný dům se to neprojevuje.
Tato skutečnost se projevuje v tom, že vývoj trvale obydlených rodinných domů a bytů v nich od roku 1961 je velmi podobný. Počet obydlených domů i bytů od roku 1961 až do roku 1991 klesal a teprve v posledním desetiletí došlo ke zvratu a počty rodinných domů a bytů v nich v roce 2001 se proti roku 1991 zvýšily (počty domů o 6 255, počty bytů téměř o dvojnásobek – o 11 234, tzn. že část rodinných domů sečtených v roce 1991 jako jednobytové byla tentokráte sečtena jako domy se dvěma byty).
V roce 2001 se po mnoha letech opět zjišťoval i typ rodinného domu. Nejvíce bylo rodinných domů samostatných (nepřiléhají žádnou obvodovou zdí nebo její částí k domu na sousedící parcele) - 86,8 %, dvojdomky (mají společnou část obvodové zdi s rodinným domem na sousedící parcele) tvořily 7,4 % a řadové domy (alespoň tři rodinné domy k sobě přiléhají částí obvodové zdi) 5,8 %.
Průměrné stáří domovního fondu kraje se proti roku 1991 snížilo z 58,5 roku na 48,7 roku. Zde však musíme připomenout změnu spočívající v tom, že v roce 1991 se zjišťovalo období výstavby a období rekonstrukce zvlášť (a stáří domu se počítalo z období výstavby), zatímco v roce 2001 se v jednom ukazateli zjišťovalo období výstavby nebo rekonstrukce.
Tato skutečnost měla samozřejmě vliv na to, že u většiny okresů došlo k omlazení domovního fondu právě z tohoto důvodu. Proto je samozřejmě lepší porovnávat stáří domovního fondu s rokem 1980, kdy se stáří počítalo ze stejně definovaného ukazatele (období výstavby nebo rekonstrukce). Proti roku 1980 se stáří celého domovního fondu snížilo o 3,9 roku. Výrazněji se snížilo stáří rodinných domů (z 53,3 na 49,3 roku) než bytových domů (ze 41,0 na 38,7 roku).
Je to dáno tím, že Středočeský kraj patřil v obou posledních desetiletích, ale především v tom posledním ke krajům s nejvyšší výstavbou domů. Dokládají to následující údaje o počtech domů podle období výstavby. V ročním průměru bylo nejvíce domů postaveno nebo zrekonstruováno právě v letech 1981-1990 (3,0 tisíce domů) a 1991-2001 (2,6 tisíc domů). Teprve pak následuje období 1945-1980 s průměrem 2,4 tis. postavených nebo zrekonstruovaných domů ročně.
Podstatně starší jsou rodinné domy, jejich průměrné stáří bylo v době sčítání 49,3 roku, byly tedy v průměru o více než 10 let starší než bytové domy (průměrné stáří 38,7 roku). Z uvedeného vyplývá, že průměrné stáří domovního fondu je téměř totožné s průměrným stářím rodinných domů, že tedy podíl rodinných domů na obydleném domovním fondu je tak vysoký, že výrazně ovlivňuje stáří celého domovního fondu.
K regionům s nejstarším domovním fondem patří správní obvody ORP Slaný (56,9 let), Mělník (53,5 let) a Kladno (53,0 let), Český Brod (52,3) a Rakovník (52,2 let). Naopak nejmladší domovní fond je ve správních obvodech ORP Dobříš (42,5 let), Černošice (43,5 let, obvod s nejvyšší výstavbou v posledních deseti letech), Vlašim (43,8 let), Říčany (44,5 let) a Sedlčany (44,6 let).
Tab. 6.2.2 Trvale obydlené domy podle stáří a vlastnictví
Struktura domovního fondu podle vlastnictví
Téměř 90 % z celkového počtu obydlených domů patřilo soukromým fyzickým osobám. Tento vysoký podíl soukromých osob je opět ovlivněn strukturou domovního fondu kraje, tzn. vysokým podílem rodinných domů. Proti roku 1991 se tento podíl zvýšil z 87,3 % na 90,0 %. Ve vlastnictví obce, příp. státu zůstalo již jen přes 3 % domovního fondu, zatímco v roce 1991 to bylo ještě téměř 9 %. Svůj podíl na tom měla privatizace domovního a bytového fondu. Projevila se i v tom, že více než tisíc domů vlastnil nový typ vlastníka – právnická osoba založená za účelem privatizace. V jejich vlastnictví však byla ani ne polovina procenta domovního fondu. Proti roku 1991 se mírně snížil podíl domů patřících stavebním bytovým družstvům (ze 2,1 % na 1,9 %). U poměrně velkého počtu domů (2,6 %) byl uveden kombinovaný vlastník.
Velké rozdíly jsou ve vlastnické struktuře rodinných a bytových domů. Zatímco téměř 97 % rodinných domů vlastní soukromé fyzické osoby, u bytových domů je vlastnictví rozloženo rovnoměrněji. Nejvíce bytových domů je ve vlastnictví obce a státu (25,3 %), dále kombinovaných vlastníků (24,5 %), stavební bytová družstva vlastní 24,1 % a soukromé fyzické osoby vlastní 13,8 % bytových domů.
Nejmladší domovní fond mají stavební bytová družstva – 23,5 roku (více než tři čtvrtiny těchto domů byly postaveny po roce 1970) a právnické osoby založené za účelem privatizace (v průměru 38,8 roku). Naopak nejstarší domovní fond je ve vlastnictví soukromých fyzických osob (49,4 roku) a obce a státu (49,6 roku). Jistě je zajímavé, že obce privatizovaly především své novější domy.
Nejstarší domovní fond je v nejmenších obcích do 199 obyvatel (53,6 let) a v největším městě kraje – na Kladně 55,1 let. Zde je také nejhorší složení domů podle stáří - téměř polovina fondu z období do roku 1945 a jen necelá pětina z posledních dvaceti let. Nejmladší domovní fond je opět ve větších obcích a menších městech. Nejvyšší výstavba v posledním desetiletí byla ve velikostních skupinách obcí od 500 do 4 999 obyvatel (z tohoto období je čtvrtina obydlených domů v těchto skupinách).
Rovněž použitý stavební materiál pro výstavbu domů se liší podle druhu domu. U rodinných domů jsou převažujícím materiálem nosných zdí cihly, tvárnice a cihlové bloky (57,0 %), u nové zástavby je podíl tohoto materiálu ještě vyšší (u domů postavených v posledních dvaceti letech byl podíl 77,1 %). Naopak u nejstarších rodinných domů převládal jako stavební materiál kámen nebo kámen a cihly (domy z období výstavby do roku 1919 byly z více než 70 % postaveny z těchto materiálů). Bytové domy byly do roku 1970 stavěny převážně taky z cihel, ovšem od sedmdesátých let převládla výstavba bytových domů z panelů (v letech 1971-1990 podíl 51,5 %). Přesto stále ještě více než polovina bytových domů byla postavena z cihel (56,3 %), podíl bytových domů z panelů v kraji nedosahuje ani 30 %.
Struktura celkového domovního fondu podle materiálu nosných zdí byla dost podobná této struktuře u rodinných domů. S výjimkou nejstaršího období ve všech ostatních obdobích převažovaly domy postavené z cihel a v posledních dvaceti letech byla tato převaha velmi výrazná (domy z cihel tvořily v tomto období tři čtvrtiny postavených domů). V období do konce druhé světové války byla převládajícím stavebním materiálem kombinace kamene a cihel a poměrně dost vysoký byl i podíl domů z kamene.
V porovnání s rokem 1991 se poměrně výrazně zvýšil počet i podíl domů z cihel, tvárnic a cihlových bloků (ze 49,3 % na 56,7 %), podíly ostatních materiálů se snížily. Nejvíce poklesl podíl domů z kamene (téměř o polovinu na 5,3 %), nepálených cihel a dřeva (o více než polovinu na 0,8 %). Počet domů z panelů se nezměnil, takže podíl mírně poklesl (o 0,1 bodu na 3,1 %).
Tab. 6.2.3 Trvale obydlené domy podle stáří a materiálu nosných zdí
S druhem domu a použitým materiálem pro výstavbu domů souvisí i počet nadzemních podlaží. Vzhledem k vysokému podílu rodinných domů v domovním fondu kraje převládají nízkopodlažní domy s jedním až dvěma nadzemními podlažími. Těchto domů bylo 223 210 a tvořily 93,3 % obydleného domovního fondu. Domy s třemi až čtyřmi nadzemními podlažími tvořily 4,1 % domovního fondu, domů s 9 a více podlažími pak bylo pouze 0,3 %.
Vzhledem k závislosti použitého materiálu na druhu domu jsou výrazné rozdíly mezi městem a venkovem. Např. domy z panelů tvoří v nejmenších obcích do 999 obyvatel zhruba jen 1 % domovního fondu, zatímco ve městech nad 20 tis. obyvatel dosahuje tento podíl téměř 10 %. Použití cihel jako stavebního materiálu je nejvyšší ve větších obcích a menších městech.
Tab. 6.2.4 Struktura trvale obydlených domů podle materiálu nosných zdí a stáří domů podle velikostních skupin
Proti roku 1991 došlo rovněž k výraznému zlepšení technického vybavení obydlených domů. Vliv na to měla nová výstavba, ale i rekonstrukce a modernizace stávajícího domovního fondu. Nejvýrazněji se zvýšil podíl domů napojených na plyn (ze 14,2 % na 37,0 %). Bylo to způsobeno především podporou plynofikace ze strany státu v devadesátých letech, pouze v menší míře se na nárůstu podílí možnost připojit domy na plynové zásobníky v místech, kde ještě plynofikace nebyla provedena (domy se zásobníky tvořily zhruba jen 6,5 % z celkového počtu domů napojených na plyn).
K nárůstu podílu domů s ústředním topením na téměř dvojnásobek (ze 39,3 % na 69,9 %) přispěla kromě faktického růstu tohoto vybavení rovněž metodická změna zmíněná v úvodu této kapitoly. Počet domů napojených na kanalizační síť se zvýšil o polovinu a jejich podíl dosáhl 39,4 %. Pouze podíl domů s vodovodem nezaznamenal větší přírůstek, ale to je způsobeno tím, že vodovod již patří ke standardnímu vybavení (pouze zhruba 3 % domů jsou bez vodovodu).
Tab. 6.2.5 Vlastnictví a technické vybavení trvale obydlených domů podle velikostních skupin
Úroveň technického vybavení domů je stále ještě dosti výrazně odlišná na venkově a ve městech. Zvlášť výrazné je to u napojení na kanalizační síť. Tato investičně nejnáročnější stavba není na vesnicích zatím příliš častá. V nejmenších obcích do 499 obyvatel je na kanalizaci napojena v průměru jen necelá desetina domů, ve městech nad 20 tis. obyvatel je to zhruba 80 % domů. Obdobné rozdíly jsou i u vybavení domu plynem – v obcích do 499 obyvatel to je desetina domů, ve městech nad 20 tis. obyvatel pak tři čtvrtiny domů. Přestože u domů s vodovodem není výrazný rozdíl mezi městem a venkovem, i podíly domů s vodovodem s rostoucí velikostí obce mírně stoupají. Nejvyšší podíly domů s ústředním vytápěním jsou v malých a středních městech s 5 000-19 999 obyvateli – téměř 75 %.
Z pohledu vlastnické struktury domovního fondu ve všech velikostních skupinách převládají domy ve vlastnictví soukromých fyzických osob, ale převaha se liší právě v závislosti na velikosti obce. Zatímco v menších obcích převládají rodinné domy a tudíž domy ve vlastnictví soukromých fyzických osob velmi výrazně (v obcích do 999 obyvatel tvoří téměř 95 % domovního fondu), v malých a středních městech (5000-19 999 obyvatel) tento podíl dosahuje asi 84 % a ve větších městech nad 20 tis. obyvatel zhruba 79%.
Ve vlastnictví obce a státu jsou nejčastěji domy ve městech (ve městech s 20-50 tis. obyvateli tvoří dvanáctinu domovního fondu), domy bytových družstev mají významnější podíl rovněž ve městech (ve městech s 20-50 tis. obyvateli tvoří necelá 4 %, na Kladně pak 6,5 %).
