3. 3 Nezaměstnanost

3. 3 Nezaměstnanost

3.3 Nezaměstnanost
Velice důležitým a o mnohém vypovídajícím ukazatelem při sledování využití lidských zdrojů je nezaměstnanost. Vysoké hodnoty nezaměstnanosti svědčí o nedostatečném využití lidského potenciálu. V nezaměstnanosti se odráží odlišná struktura nabídky a potřeb trhu práce, tzn. odlišná struktura kvality lidských zdrojů (vzdělanostní, kvalifikační...) od té, která je v aktuální ekonomické a společenské situaci poptávána. Důvody vysoké nezaměstnanosti mohou být samozřejmě rozličné, jedním z nejvýznamnějších bývá struktura hospodářství daného regionu, jednostranné zaměření na odvětví, která jsou (celosvětově) v útlumu, nedostatečná kvalifikace obyvatel k jiným činnostem, jejich nízká flexibilita, schopnost a ochota učit se nové věci a v neposlední řadě nízká mobilita obyvatel za prací.

Ze struktury nezaměstnaných a jejím rozdílu oproti struktuře volných pracovních míst lze odvodit, jaké profese jsou na trhu práce poptávané, žádané, ale nedostatečně zastoupené. Můžeme vysledovat, na co by se měla současná společnost zaměřit, jaké druhy vzdělávání podporovat, a dle výsledků analýz přizpůsobit či změnit vzdělávací systém. A to nejen systém formálního vzdělávání, u něhož je změna a zejména dosažení žádoucích výsledků změny velice dlouhodobým procesem, ale zejména neformálního vzdělávání. Nejflexibilnější a nejrychleji reagující typ vzdělávání je rekvalifikace, a to zejména rekvalifikace nezaměstnaných.

Z výše uvedených důvodů plyne, proč patří nezaměstnanost k nejsledovanějším ekonomickým ukazatelům.

Nezaměstnanost zjišťujeme pomocí dvou metod. První z nich je zjišťování pomocí Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), při kterém se ČSÚ dotazuje na ekonomickou aktivitu jedinců starších 15 let v domácnostech vybraných pomocí statistického výběru. Pro zařazení do skupiny je vždy rozhodujícím kritériem skutečná aktivita jedince na trhu práce v referenčním týdnu, nikoliv jeho tzv. obvyklé postavení. Za nezaměstnané se považují osoby, které nejsou zaměstnané, aktivně hledají práci a jsou připraveny k nástupu do práce (okamžitě, nebo nejpozději do 14 dnů). Zjištěné výsledky jsou dopočítávány na celou populaci starší 15 let. Z takto zjištěného počtu nezaměstnaných a počtu ekonomicky aktivních (pracovní síle) se počítá obecná míra nezaměstnanosti. Metodika ukazatelů zjišťovaných VŠPS koresponduje s definicemi a doporučeními Mezinárodní organizace práce (ILO – International Labour Organization), takže data mohou sloužit jako základ pro přímou mezinárodní srovnatelnost charakteristik trhu práce v různých zemích. Obecná míra nezaměstnanosti je zjišťována ve všech zemích EU.

Odchylka mezi počty nezaměstnaných VŠPS a počty uchazečů o zaměstnání MPSV se vyskytuje dlouhodobě a vedle odlišného metodického vymezení ukazatelů je tato skutečnost důsledkem dalších faktorů (časová a obsahová návaznost ukazatelů, nevyšetřené domácnosti a jejich struktura, registrace pracujících obyvatel, šedá ekonomika). V posledních letech je zřejmá tendence sbližování obecné míry nezaměstnanosti a registrované míry nezaměstnanosti MPSV.

Nezaměstnanost žen dosahuje vyšších hodnot než nezaměstnanost mužů, jejíž hodnota v našem kraji v roce 2005 dosáhla 3,9 %. Tento jev je shodný ve všech krajích, avšak jeho intenzita je odlišná. Zatímco v Praze, kde je celkově nejnižší nezaměstnanost, je malý rozdíl mezi obecnou mírou nezaměstnanosti mužů a žen (3,1 versus 4,0 %), nejvyšší rozdíl je v Olomouckém kraji (6,9 versus 13,9 %). Rozdíl mezi obecnou mírou nezaměstnanosti žen a mužů v našem kraji v roce 2005 je mírně přes 3 procentní body.

Od roku 2000 došlo k významné změně ve věkové struktuře nezaměstnaných. Zatímco v roce 2000 byla nejčetnější skupina nezaměstnaných ve věku 15-29 let, jejich počet do roku 2005 klesl o téměř 40 %. Ještě významnější pokles nezaměstnaných z této věkové skupiny nastal u žen.

V grafu 20 je znázorněna věková struktura nezaměstnaných v Česku a Středočeském kraji. Je vidět, že v kraji je příznivější věková struktura nezaměstnaných, neboť je zde nižší procento nezaměstnaných ve věkových kategoriích 15-24 let a 55 a více let, tedy v rizikových skupinách, které jsou ohroženy dlouhodobou nezaměstnaností. V nejmladší kategorii se jedná převážně o absolventy, o jedince teprve vstupující na trh práce, bez praxe, kterou často případní zaměstnavatelé požadují. Vedle toho ve vyšších věkových kategoriích nad 50 let hrozí při ztrátě zaměstnání obtížnější nalezení nového zaměstnání z důvodu nižší flexibility, schopnosti učit se novým věcem, vyšší nemocnosti a také blížícího se odchodu do důchodu. Na rekvalifikace jedinců těchto dvou věkových kategoriích je také zaměřena současná aktivní politika zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí.

Kvalifikační struktura nezaměstnaných je mírně odlišná od průměru Česka. Shodně převažují nezaměstnaní se středoškolským vzděláním bez maturity, neboť tito lidé tvoří největší díl populace. Vedle toho vysokoškolsky vzdělaní tvoří ve Středočeském kraji pouze 1,5 % nezaměstnaných (u žen dokonce 0,9 % nezaměstnaných), kdežto v celé České republice tvoří vysokoškoláci 4 % nezaměstnaných (u žen 3,5 %). Velkou měrou na tomto rozdílu má jistě blízkost a poměrně snadná dostupnost Prahy jakožto centra s vysokou nabídkou pracovních míst pro vysokoškolsky vzdělané jedince, s koncentrací řídících státních institucí i sídel a ústředí národních i nadnárodních firem. Významné pro zaměstnávání vysokoškolsky vzdělaných jedinců bydlících v našem kraji jsou i význačné podniky našeho kraje, přesahující regionální význam, a umístění a další rozvoj technologických center (př. Škoda Auto, a.s. Mladá Boleslav).

V tabulce 3.3.2, zachycující kvalifikační strukturu nezaměstnaných, můžeme vidět značný pokles počtu nezaměstnaných se základním vzděláním – o více než polovinu stavu v roce 2000. Pokud srovnáme poměr nezaměstnaných žen a mužů v jednotlivých kvalifikačních kategoriích, jsou ženy více zastoupeny v kategorii základního vzdělání a zejména mezi středoškoláky s maturitou. V roce 2005 tvořily ženy v této vzdělanostní kategorii 72 procent (muži 28 %).

Pokud bychom měli shrnout závěry získané z údajů získaných pomocí výběrového šetření pracovních sil, pak ve Středočeském kraji jsme zjistili jednak příznivější strukturu nezaměstnaných podle věku a vzdělání (nižší podíl ohrožených kategorií 15-24 let, 55 a více let a jedinců se základním vzděláním), tak hlavně pozitivní vývoj – pokles nezaměstnanosti nejen celkový, ale zejména ve zmiňovaných rizikových skupinách.

Následující údaje čerpáme z údajů poskytnutých Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, respektive z údajů zjišťovaných a evidovaných úřady práce. Dle těchto zdrojů bylo k 31. 12. 2005 ve Středočeském kraji evidováno 40 751 uchazečů o zaměstnání, což při přepočtu na pracovní sílu dává hodnotu registrované míra nezaměstnanosti 6,25 %. Výše registrované míry nezaměstnanosti je mezi kraji druhá nejnižší za Hl. m. Prahou (zde činila 3,25 %). Na opačné straně žebříčku se nachází Ústecký kraj s 15,4 %. V České republice dosahovala hodnoty 8,88 %.

Mezi jednotlivými okresy kraje jsou však výrazné rozdíly. Nejvyšších hodnot registrované míry nezaměstnanosti dosahují oblasti vzdálenější od Prahy, oblasti postižené restrukturalizací průmyslu a zánikem velkých podniků těžkého průmyslu a zemědělské oblasti na východě kraje. Nejvyšší nezaměstnanost byla v roce 2005 v okrese Kutná Hora, který byl zároveň jediný přesahující hodnotu registrované míry nezaměstnanosti Česka. Vysoká nezaměstnanost vzhledem k průměru kraje je rovněž v okresech Nymburk a Kladno.

Nízká nezaměstnanost se udržuje také v okrese Mladá Boleslav s moderním rozvinutým a prosperujícím strojírenským, zejména automobilovým průmyslem a službami podporovanými vysokou koupěschopností.

V roce 2005 pobíralo podporu v nezaměstnanosti přes třicet procent uchazečů o zaměstnání. Jejich počet, respektive podíl z celkového počtu uchazečů od roku 2000 klesl. Zároveň se však změnila struktura podle výše příspěvku. Zatímco v roce 2002 jednoznačně převažovali uchazeči s příspěvkem v rozmezí 1500-3500 Kč (téměř 60 % uchazečů pobírajících podporu), v současnosti se výše podpory výrazně zvyšuje. Podporu ve zmiňované výši pobírá 40 % jedinců s nárokem, počet jedinců s příspěvkem 5500-7500 Kč vzrostl za tři roky o polovinu (nyní přes 16 % uchazečů s příspěvkem) a počet jedinců pobírajících podporu vyšší než 7500 vzrostl na dvojnásobek (v roce 2002 jej pobíralo přes 4 % podporovaných uchazečů, o dva roky později již 11 %). Tento vývoj jednoznačně souvisí s výrazným nárůstem výše měsíční mzdy mezi sledovanými roky, neboť výše podpory v nezaměstnanosti je stanovena na základě průměrného měsíčního čistého příjmu v posledním zaměstnání uchazeče.

Srovnání krajů podle výše průměrného měsíčního nároku uchazečů pobírajících podporu v nezaměstnanosti je odvislé od mzdové hladiny v regionu a struktury nezaměstnaných. Zatímco ve výši průměrné měsíční mzdy Středočeský kraj zaujal 2. místo za Prahou, průměrný měsíční nárok uchazečů byl v roce 2005 třetí nejvyšší po Praze a Plzeňském kraji, a to 4497 Kč. Průměrná podpora tak o téměř 200 Kč převyšovala životní minimum pro jedince v jednočlenné domácnosti. (Nejvyšší rozdíl mezi pořadím podle výše hrubé měsíční mzdy a podle výše podpory v nezaměstnanosti je u Ústeckého kraje, který ačkoliv je na 5. místě ve výši hrubé měsíční mzdy, tak díky struktuře nezaměstnaných, ve kterých převažují jedinci s nízkými příjmy, je ve výši podpory v nezaměstnanosti až na 12. místě mezi kraji.)

Vedle absolutního počtu nezaměstnaných v regionu, respektive přepočtu na míru nezaměstnanosti, je délka evidence uchazeče o zaměstnání jedním z nejvýznamnějších ukazatelů pro srovnání regionů na jakékoliv řádovostní úrovni. Dlouhá doba nezaměstnanosti vypovídá o špatné ekonomické základně regionu a nesouladu struktury volných pracovních míst se strukturou uchazečů. Dlouhodobá nezaměstnanost (déle než 1 rok) charakterizuje skupinu osob, která je velmi obtížně umístitelná na trhu práce na rozdíl od krátkodobé zaměstnanosti, kde může jít o krátkodobý stav v důsledku přesunu mezi zaměstnavateli nebo do vlastní podnikatelské aktivity a nemá zásadní dopad na jejich sociální status. Naopak dlouhodobá nezaměstnanost signalizuje, že tato skupina osob buď odmítá pracovat, nebo není schopna nalézt své uplatnění na trhu práce. Čím déle je jedinec bez zaměstnání, tím se snižuje pravděpodobnost nalezení uspokojivé práce a motivace a schopnost jedince zapojit se do pracovního procesu. Takto postižený jedinec ztrácí odborné i morální schopnosti a vlastnosti jako pracovní síla.

Středočeský kraj ve srovnání podle průměrné délky evidence uchazečů o zaměstnání vychází lépe než je průměr České republiky. Průměrná délka evidence v roce 2005 byla 507 dní, což nás řadí na 5. místo mezi kraji. Nejkratší průměrná délka evidence je v hlavním městě (326 dní) a v Jihočeském kraji (387 dní), naopak nejdéle uchazeči hledají práci v Ústeckém a Moravskoslezském kraji – téměř 800 dní.

Zásadní rozdíly jsou i uvnitř Středočeského kraje. Okresem s nejdelší a v rámci kraje extrémní dobou hledání zaměstnání je Kladno. Průměrně zde uchazeč shání zaměstnání bezmála dva roky (709 dní; data k 31. 12. 2005). Nejkratší doba, po kterou průměrně shání uchazeči zaměstnání, je v okresech přiléhajících k hlavnímu městu – Praha-východ a Praha-západ a také v okrese Benešov (ve všech třech jmenovaných 244-246 dní). Nízká hodnota nezaměstnanosti a doby hledání zaměstnání v okrese Benešov je ovlivněna dobrou dostupností Prahy, nadprůměrným podílem samostatně výdělečně činných a zejména strukturou průmyslové výroby, neboť zde nebyly velké podniky těžebního, hutnického či těžkého strojírenského průmyslu, které po roce 1989 procházely restrukturalizací, útlumem a s ním spojeným masivním propouštěním zaměstnanců. Proto ani pracovní síla není jednostranně orientovaná s obdobnou, často nízkou kvalifikací. Tak tomu je například v okrese Kladno, kde přes 42 % uchazečů o zaměstnání jsou jedinci s nejvýše základním vzděláním a při třídění podle klasifikace zaměstnání spadá přes 41 procent uchazečů do kategorie pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Obdobně v okrese Kolín tvoří pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 39 % uchazečů o zaměstnání.

Největší část nezaměstnaných (31,5 %) patří mezi manuální nekvalifikované pracovníky. Ačkoliv tento podíl od roku 2002 klesl, stále převyšujeme průměr ČR. Přitom na jedno volné pracovní místo v této kategorii připadá 14 uchazečů. Nejvíce uchazečů na volné místo této kategorie připadá na Mělnicku (díky malému počtu volných míst dokonce 106!), Kladensku a Příbramsku (mírně přes 70). Vedle toho největší nabídka volných pracovních míst je na pozici manuálních kvalifikovaných pracovníků – tato kategorie zahrnuje 60 % volných pracovních míst v kraji, na jedno volné místo připadá 2,1 uchazeče.

Největší podíl uchazečů, ale i volných pracovních míst, patří do vzdělanostní kategorie středně vzdělaných bez maturity (vyučení) a nižší. Přestože je v kraji relativně dostatek pracovních míst v této vzdělanostní kategorii, zůstává zde značný počet nezaměstnaných. Jedná se o tzv. strukturální nezaměstnanost, kdy uchazeči o zaměstnání svým profesním zaměřením neodpovídají struktuře volných pracovních míst. Největší nepoměr při přepočtu uchazečů na volná pracovní místa je v kategorii všeobecné středoškolské vzdělání. Zde v kraji na jedno volné pracovní místo připadá 24 uchazečů o zaměstnání. Ačkoliv uchazeči mají dobrý všeobecný přehled, chybí konkrétní zaměření na možnou činnost v zaměstnání. Tyto uchazeče je vhodné proškolit v oblasti, která je na trhu žádaná.

Pravděpodobnost nalezení zaměstnání pro uchazeče výrazně zvyšuje rekvalifikace. Díky rekvalifikacím lze alespoň částečně přiblížit strukturu volných pracovních míst a uchazečů o zaměstnání. Takto lze dovednostně či kvalifikačně připravit žadatele, aby splňoval požadavky trhu práce. Účast na rekvalifikaci také aktivuje jedince, přinutí ho učit se nové věci, komunikovat s ostatními, často ho motivuje k vlastnímu hledání zaměstnání. Výhody rekvalifikací jsou jednoznačné (i když nejsou bezmezné), proto jsou uchazeči motivováni k účasti na rekvalifikacích mimo jiné i formou vyššího příspěvku v nezaměstnanosti.

Každoročně je ve Středočeském kraji rekvalifikováno mezi 2000 až 3000 uchazečů o zaměstnání. Průměrný věk uchazečů v rekvalifikaci v čase roste společně s tím, jak roste průměrný věk nezaměstnaných. V kraji shodně jako v celé republice vzrostl průměrný věk nezaměstnaných z 25,8 v roce 2002 na 38,7 v roce 2005. Vliv má i konkrétní zaměření aktivní politiky zaměstnanosti, která v současnosti bere věkovou skupinu nad 50 let jako rizikovou – ohroženou dlouhodobou nezaměstnaností, a proto zvyšuje počty jedinců v této věkové kategorii zařazených do programu rekvalifikací. Přesto je průměrný věk uchazečů v rekvalifikaci v průměru o 3 roky nižší než průměrný věk nezaměstnaných. Roste i průměrný věk celé populace i věk odchodu do důchodu, avšak nárůst těchto dvou charakteristik je mnohem nižší než nárůst průměrného věku nezaměstnaných.

V 90. letech, po změně politického systému, se i v našem kraji projevily problémy související se změnami hospodářského systému. Probíhala zde restrukturalizace, která měla za následek omezování výroby těžkého průmyslu, zavírání těžebních závodů a zániky velkých firem, které do té doby byly mnohdy nejvýznamnějšími zaměstnavateli v regionu. S tím rostla míra nezaměstnanosti, která v druhé polovině 90. let v některých okresech kraje přesahovala průměrné hodnoty Česka. Nejvíce postiženými okresy bylo Kladno, Kutná Hora, Kolín, Příbram a Nymburk. Dnes v těchto strukturálně postižených okresech již dochází k poklesu nezaměstnanosti. Jediný okres přesahující průměr Česka v míře nezaměstnanosti je Kutná Hora. V kraji sídlí prosperující firmy celonárodního i nadnárodního významu, které jsou významnými zaměstnavateli. Zvyšuje se důraz na moderní druhy průmyslu a špičkové technologie.

Pozitivním přínosem pro vývoj nezaměstnanosti ve Středočeském kraji je blízkost a ekonomická propojenost s Hlavním městem Prahou. Z této pozice těží zejména okresy těsně přiléhající k hlavnímu městu – Praha-západ a Praha-východ. Ale i další okresy mohou z této polohy vytěžit. Praha se svou pozicí hlavního města a vysokou koncentraci lidí, firem i administrativních zdrojů představuje bezkonkurenčně největší tržní potenciál s vysokou kupní silou, významné místo přenosu informací a kontaktů a výhodnější pozici pro získání nejen českých, ale i zahraničních partnerů a zákazníků. Okolí Prahy, které je z tohoto centra české ekonomiky dobře dostupné, zase nabízí volné prostory pro investory, levnější pozemky i dostatek pracovní síly za nižší náklady než v Praze.

Kraj i obce lákají na svá území nové investory, české i zahraniční. Průmyslové zóny se rozvíjejí nejen v nových oblastech, ale i na tzv. brownfields, což jsou opuštěné, již dříve používané plochy (např. průmyslové areály), které je třeba před novým využitím zregenerovat.

Z výše napsaného lze předpokládat, že v budoucnu nebude Středočeský kraj problémovým regionem, je jen otázkou, do jaké míry kraj využije svůj potenciál a podpoří ho rozvojem vzdělanosti obyvatelstva a schopností si kvalifikované lidské zdroje udržet.