Základní tendence vývoje Prahy v roce 2009 - obyvatelstvo

Ačkoliv počet obyvatel v Praze od poloviny devadesátých let klesal, od roku 2001 se tento pokles zastavil a došlo naopak k růstu. Tato změna však byla z velké části způsobena tím, že do celkového počtu obyvatel se od roku 2001 začali počítat také cizinci s přiznaným azylem a ti, kteří v ČR pobývali na základě víz nad 90 dní déle než rok. Od roku 2004, v souvislosti se vstupem ČR do EU byli započteni také cizinci s dlouhodobým a přechodným pobytem. Současný počet obyvatel (k 31.12.2009) v Praze je 1 249 026 obyvatel, to je opět o 1,3 % více než v předchozím roce.

Počet obyvatel je výsledkem přirozeného pohybu obyvatel (narození a zemřelí) a mechanického pohybu obyvatel (stěhování). V Praze má dlouhodobě na zvyšování počtu obyvatel největší vliv migrace. Pokud se podíváme na delší časovou řadu od padesátých let, kladný přírůstek stěhováním většinou vyrovnával úbytky přirozenou měnou. Tak byl celkový přírůstek obyvatel Prahy v celém téměř šedesátiletém období od roku 1950 téměř vždy kladný.

Pohyb obyvatel v Praze


V minulosti byla Praha migračně atraktivní z valné většiny pro české občany, v současnosti šlo především o cizince. I když v posledním roce 2009 se migrační atraktivita Prahy pro cizince zejména s ohledem na ekonomickou krizi snížila. V Praze je nejvíce občanů Ukrajiny (více než 47 tisíc), Slovenska (téměř 20 tisíc osob) a Ruska (více než 15 tisíc).

Migrační saldo nejvíce zastoupených státních příslušností cizinců v Praze, 2009


Co se týče českých občanů, ti území Prahy spíše opouštějí a nejčastěji se stěhují za hranice Prahy do jejího zázemí. Migrační saldo cizinců je tedy v posledních letech vždy kladné, zatímco migrační saldo českých státních příslušníku je záporné (migrační saldo českých občanů v roce 2009 bylo - 5 785).

Jak již bylo řečeno, kromě migrace má vliv na vývoj počtu obyvatel také přirozený pohyb. Od devadesátých let se velmi výrazně začal snižovat počet živě narozených. Tento vývoj se obrátil již v roce 1997, kdy byl poprvé zaznamenán meziroční nárůst nebo stagnace počtu živě narozených dětí. Od tohoto roku počty živě narozených pomalu rostou, nejvíce jich bylo narozeno v posledním sledovaném roce 2009 (14 488 živě narozených oproti 13 010 v roce 1990). Tyto tendence jsou patrné i z relativních ukazatelů – počtu živě narozených na 1000 obyvatel, kdy v roce 1996 byla zaznamenána nejnižší hodnota 7,3 živě narozených na 1000 obyvatel a od tohoto roku již se tento počet zvyšuje. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2008 i v posledním roce 2009, kdy to bylo 11,7 živě narozených na 1000 osob. Nejedná se ovšem o tzv. populační boom, jak tento jev označují některá média. Jde pouze o zakládání rodin matkami ve vyšším věku, které početí dítěte dlouho odkládaly. Navíc se jedná o populačně silné ročníky let sedmdesátých a nyní již k nim přistupují také ročníky let osmdesátých.

Naopak počet zemřelých dlouhodobě spíše klesá (prodlužování střední délky života v souvislosti s vysokou úrovní lékařské péče, dostupností rychlé zdravotnické pomoci v Praze a celkovým aktivnějším přístupem starších lidí k životu). Pražská populace měla vždy spíš starší věkovou strukturu než ostatní kraje a snižování počtu zemřelých tento trend ještě umocní. V současnosti se také často hovoří o stárnutí populace zejména s přesunem populačně silných ročníků do důchodového věku. Relativní ukazatele hovoří jasně: v Praze byl na začátku devadesátých let (1991) počet zemřelých na 1000 obyvatel středního stavu 13,0, v roce 2004 to bylo 11,0 a v roce 2009 to bylo 9,9, tj. ještě méně než v předchozím roce. V České republice celkem to bylo vždy méně (vzhledem k odlišné věkové struktuře) ale v posledním období se tyto hodnoty sobě přibližují. Mezi nejčastější příčiny smrti patří v Praze nemoci oběhové soustavy (cca kolem 50 % z celkového počtu zemřelých) a novotvary (cca 28 %).

Věková struktura obyvatel Prahy v roce 1998 a 2009


S migračním a přirozeným pohybem souvisí také vývoj věkové struktury. Podle toho, jaký je poměr mezi zemřelými a narozenými a jaká je věková struktura přistěhovalých a vystěhovalých se také mění věková struktura populace na daném území.
Dlouhodobě ubývá dětská složka populace a to i přes příznivý vývoj porodnosti posledních několika let. Osob ve věku 15-29 je stabilně kolem 21 %, podíl osob ve věku 30-44 let mírně vzrostl, pravděpodobně díky dorůstání osob silných ročníků sedmdesátých let do tohoto věku a částečně i migrací cizinců v produktivním věku. Osoby pozdního produktivního věku (45-59 let) tvoří v současnosti cca 20 % populace, což je stejně, jako tomu bylo na začátku devadesátých let. Osob ve věku 60-74 let, tedy v důchodovém věku, mírně přibývá. Zastoupení poslední věkové kategorie v populaci Prahy (75 a více let) dlouhodobě stoupá.

Zastoupení jednotlivých věkových skupin na populaci Prahy (%)


Dětská složka populace (a tedy budoucí pracovní síla) spolu s nejstarší složkou populace (obyvatelé vě věku 75 a více let) v posledním období tvoří nejméně zastoupenou věkovou skupinu v populaci Prahy. Zásadní je ale vývoj těchto dvou věkových skupin – zatímco podíl dětské složky výrazně a dlouhodobě klesá, naopak podíl složky neproduktivní a zároveň také již s poměrně vysokou mírou čerpání financí ze sociálního a zdravotnického systému stále roste.

Celkový počet uzavřených sňatků je spíše stabilní s tendencí k poklesu v posledních dvou letech, počet rozvodů je spíše stabilní a to i v relativním vyjádření. Z celkového počtu živě narozených se jich čím dále tím větší podíl rodí mimo manželství (v roce 2009 to bylo 33,6 %). Souvisí to s celkovými změnami ve společnosti směrem k větší individualitě a zmenšování významu manželství pro dnešní mladé lidi. Tento trend však není specifický pouze pro velkoměstskou populaci Prahy, ale projevuje se dokonce výrazněji v ostatních krajích. Praha stále ještě patří mezi kraje s poměrně nízkou hodnotou tohoto ukazatele, když některé kraje s horší socio-ekonomickou strukturou přesahují i hodnoty 50 % (Karlovarský a Ústecký kraj).