Základní tendence vývoje Prahy v roce 2008 - obyvatelstvo
Počet obyvatel je výsledkem přirozeného pohybu obyvatel (narození a zemřelí) a mechanického pohybu obyvatel – stěhování (či také migrace). V Praze má na zvyšování počtu obyvatel největší vliv právě migrace a to především migrace cizích státních příslušníků. Jedná se zejména o občany Ukrajiny (průměrné migrační saldo v letech 2004-2007 dosáhlo 6,9 tisíc), Slovenska (1,9 tisíc) a Ruska (1,7 tisíc). Přitom příslušníci Ukrajiny a Slovenska mají především dlouhodobá povolení k pobytu, rodinné příslušníky ponechali v zemi původu: Hlavním motivem jejich migrace do Prahy je práce, po skončení pracovní aktivity se ve valné většině případů vrací zpět do země původu. Naopak státní příslušníci Ruska zde mají většinou uděleny trvalé pobyty a s nimi přicházejí i jejich rodinní příslušníci.
Co se týče českých občanů, ti území Prahy spíše opouštějí a nejčastěji se stěhují za hranice Prahy do jejího zázemí. Migrační saldo cizinců je tedy v posledních pěti letech vždy kladné, zatímco migrační saldo českých státních příslušníku je záporné a stále mírně roste (průměrné migrační saldo českých občanů v letech 2004-2007 bylo -4 725).
Graf č. 1 Pohyb obyvatel v Praze
Jak již bylo řečeno, kromě migrace má vliv na vývoj počtu obyvatel také přirozený pohyb. Od devadesátých let se velmi výrazně začal snižovat počet živě narozených. Tento vývoj se obrátil již v roce 1997, kdy byl poprvé zaznamenán meziroční nárůst nebo stagnace počtu živě narozených dětí. Od tohoto roku počty živě narozených pomalu rostou, nejvíce jich bylo narozeno v posledním sledovaném roce 2008 (14 339 živě narozených oproti 11 131 v roce 2004). Tyto tendence jsou patrné i z relativních ukazatelů – počtu živě narozených na 1000 obyvatel středního stavu, kdy v roce 1996 byla zaznamenána nejnižší hodnota 7,3 živě narozených na 1000 obyvatel a od tohoto roku již se tento počet zvyšuje. Nejedná se ovšem o tzv. populační boom, jak tento jev označují některá média. Jde pouze o zakládání rodin matkami ve vyšším věku, které početí dítěte dlouho odkládaly. Navíc se jedná o populačně silné ročníky let sedmdesátých a nyní již k nim přistupují také ročníky let osmdesátých. Pro srovnání, v sedmdesátých letech byl průměr počtu živě narozených na hodnotě 17 604, od roku 2000 je pak tento průměr na hodnotě 11 335. V relativních ukazatelích to znamená v sedmdesátých letech 15,5 (v ČR 17,5) a v osmi letech nového století pak 9,6 (v ČR 9,8) živě narozených na 1000 obyvatel.
Naopak počet zemřelých dlouhodobě spíše klesá (prodlužování střední délky života v souvislosti s vysokou úrovní lékařské péče, dostupností rychlé zdravotnické pomoci v Praze a celkovým aktivnějším přístupem starších lidí k životu). Pražská populace měla vždy spíš starší věkovou strukturu než ostatní kraje a snižování počtu zemřelých tento trend ještě umocní. V současnosti se také často hovoří o stárnutí populace zejména s přesunem populačně silných ročníků do důchodového věku. Relativní ukazatele hovoří jasně: v Praze byl na začátku devadesátých let (1991) počet zemřelých na 1000 obyvatel středního stavu 13,0, v roce 2004 to bylo 11,0 a v roce 2008 to bylo 10,0. V České republice celkem to bylo vždy méně (vzhledem k odlišné věkové struktuře) ale v posledním období se tyto hodnoty sobě přibližují – v roce 1991 to bylo 12,1, v roce 2004 přesně 10,5 a v roce 2008 tato hodnota klesla na 10,1. Mezi nejčastější příčiny smrti patří v Praze nemoci oběhové soustavy a novotvary. Podíl úmrtí na oběhové nemoci se v posledním desetiletí spíše snižoval, v posledních dvou letech vývoj stagnuje. Naopak podíl úmrtí na novotvary se v posledních deseti letech mírně zvyšoval, ale podobně jako v případě oběhových chorob také stagnuje.
Graf č. 2 Věková struktura obyvatel Prahy v roce 1998 a 2008
S migračním a přirozeným pohybem souvisí také vývoj věkové struktury. Podle toho, jaký je poměr mezi zemřelými a narozenými a jaká je věková struktura přistěhovalých a vystěhovalých se také mění věková struktura populace na daném území. Jak již bylo řečeno, Praha má starší populaci než ostatní kraje (větší podíl starších věkových skupin mezi obyvateli). Od roku 2004 v Praze došlo k mírnému poklesu ve věkové kategorii dětí (0-14 let), jejichž podíl mezi lety 2004 až 2008 velmi mírně poklesl o 0,3 p. b., v ČR byl tento pokles ještě výraznější (o 0,8 p. b.). Stejné tendence jsou viditelné v Praze i ČR celkem v případě obyvatel v mladém produktivním věku (30-44 let). Do této věkové skupiny přichází silné ročníky let sedmdesátých a zároveň cizinci, kteří do ČR a Prahy přichází za prací. Více se růst projevil v Praze (růst o 3,3 p. b.), kde to souvisí s vysokou pracovní a tím i migrační atraktivitou (opět zejména pro cizince). V Praze je druhý největší posun ve věkové struktuře zaznamenán u věkové skupiny 45-59 let. Podíl obyvatel v tomto věku se v tomto období snížil o 2,8 p. b. Dlouhodobě tedy dochází k ubývání podílu dětí. Mezi lety 1998 a 2008 se podíl dětí snížil o 2,1 p. b. a podíl obyvatel ve věku 45-59 o 3,2 p. b. Naopak ke zvýšení podílu došlo ve věkové kategorii mladšího produktivního věku (růst o 4,7 p.b.) a obyvatel ve věku 60-74 let (růst o 1,4 p. b.).
Celkový počet uzavřených sňatků od sedmdesátých let mírně klesá, počet rozvodů je spíše stabilní s mírnou tendencí k poklesu. Při pohledu na relativní hodnoty (na 1000 obyvatel) jsou jak počty sňatků, tak počty rozvodů více méně stabilní. V roce 2007 byl od roku 1998 uzavřen nejvyšší počet sňatků, důvodem bylo zejména magické číslo 7.7.2007. Tradičně nejvíce sňatků je uzavíráno v letních měsících. Z celkového počtu živě narozených se jich čím dále tím větší podíl rodí mimo manželství (v roce 2008 to bylo 33 %). V Praze to souvisí s celkovými změnami ve společnosti směrem k větší individualitě a zmenšování významu manželství pro dnešní mladé lidi. Tento trend však není specifický pouze pro velkoměstskou populaci Prahy, ale projevuje se výrazně v ostatních krajích. Praha stále ještě patří mezi kraje s poměrně nízkou hodnotou tohoto ukazatele, když některé kraje s horší socio-ekonomickou strukturou přesahují i hodnoty 50 % (Karlovarský a Ústecký kraj).