Charakteristiky okresů

Okres Děčín je nejsevernějším okresem v Ústeckém kraji. Na jihozápadě sousedí s okresem Ústí nad Labem, jižně hraničí s okresem Litoměřice. Východní hranici okresu tvoří českolipský okres v Libereckém kraji. Severní hranice území je zároveň i hranicí státní se Spolkovou republikou Německo.

Se svou rozlohou 909 km² je děčínský okres čtvrtým největším okresem Ústeckého kraje, z celkové rozlohy kraje zaujímá 17 %. K 1. 1. 2024 se děčínský okres členil na 52 obcí, z nichž 14 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 126 534 obyvatel. Na 1 km² zde připadalo 139,2 obyvatel a děčínský okres byl tak čtvrtým nejhustěji osídleným okresem Ústeckého kraje.

Je to oblast s výjimečným přírodním bohatstvím, zejména se svéráznými skalními útvary v pískovcových skalách. Dominantou okresu je Děčínský Sněžník s výškou 723 m n. m. Nejvyšším bodem okresu je pak Pěnkavčí vrch s výškou 792 m n. m., jehož vrcholem prochází hranice okresu Děčín a Česká Lípa. Naopak nejníže položeným místem je ve Hřensku hladina řeky Labe s nadmořskou výškou pouhých 115 m n. m. Pokud pomineme dna vytěžených hnědouhelných lomů, je to i nejníže položený bod v České republice. Na území okresu se rozkládá Děčínská vrchovina s již zmiňovaným vrcholem stolové hory Děčínského Sněžníku, dále rozsáhlá oblast Labských pískovců s Chráněnou krajinnou oblastí Českosaské Švýcarsko, tvořená pískovcovými útvary a soutěskami. Nejznámějším útvarem je Pravčická brána. Malou část území zaujímají Lužické hory a České Středohoří.

Největším vodním tokem tohoto území je řeka Labe. Odvádí vodu z převážné části Čech. Koryto Labe je široké 100–150 m. Mezi největší přítoky Labe patří Ploučnice a Jílovský potok. Posledním přítokem na území okresu je řeka Kamenice, která se do Labe vlévá ve Hřensku v blízkosti státní hranice se SRN. Řeka Mandava, patřící k povodí Odry, opouští dvakrát naši republiku. Poprvé u Rumburka a pak znovu u Varnsdorfu. Okres Děčín není bohatý na stojaté vody. Největší vodní nádrží je Velký rybník u Horního Podluží, kde je zřízena ornitologická rezervace. Několik menších rybníků se nachází ve Šluknovské pahorkatině.

Ze všech okresů Ústeckého kraje má okres Děčín největší podíl lesní půdy, která tvoří 50 % celkové výměry okresu. Zemědělská půda se rozkládá na téměř 40 % rozlohy okresu.

Děčínský okres je díky své poloze důležitým dopravním uzlem v železniční, lodní i silniční dopravě. Hlavní železniční tratí je Praha – Děčín s návazností na hraniční přechod do SRN.

Díky svým přírodním krásám poskytuje děčínský okres příznivé podmínky pro rekreaci a navštěvují jej ročně tisíce turistů z tuzemska i zahraničí, aby se pokochali krásami neobvyklých skalních pískovcových útvarů nebo navštívili některé z historických památek.

Okres Chomutov se rozprostírá v jihozápadní části Ústeckého kraje. Hřebenem Krušných hor hraničí na severu se SRN, na jihovýchodě s okresem Louny, na severovýchodě s okresem Most a na straně západní sousedí s okresem Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Dnešní podobu získal Chomutov v roce 1960 díky celostátním územním změnám, kdy se sloučily bývalé okresy Kadaň a Chomutov, připojeny byly Vejprty z Karlovarského kraje a byly provedeny další menší úpravy.

Svou rozlohou 936 km² patří mezi středně velké okresy České republiky a v Ústeckém kraji je po okresech Louny a Litoměřice třetím největším okresem. K 1. 1. 2024 se chomutovský okres členil na 44 obcí, z nichž 8 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 123 947 obyvatel. V hustotě zalidnění patří se svými 132,5 obyvateli na 1 km² až na páté místo ze všech sedmi okresů Ústeckého kraje.

Z geomorfologického hlediska můžeme okres rozdělit do zhruba čtyř oblastí: Krušné hory, Mostecký úval, Žateckou pánev a vrchovinu Doupovských vrchů. Krušné hory zaujímají poměrně velkou část okresu, asi 41 %. Jsou nejstarším geologickým útvarem, vzniklým vyzdvižením mořského dna v karbonové době. Velká část okresu je součástí Severočeské uhelné pánve, která je zdrojem kvalitního hnědého uhlí.

Nejvýše položený bod na území okresu i celého Ústeckého kraje leží ve výšce 1 231 metrů n. m. na úpatí nejvyšší hory Krušných hor, Klínovce, jehož vrchol (1 244 m n. m.) se ale nachází již na území kraje Karlovarského. Nejvyšší horou s vrcholem na území chomutovského okresu je Macecha (1 113 m n. m.).

Okres Chomutov je třetím nejlesnatějším okresem Ústeckého kraje, lesní půda zaujímá téměř 39 % rozlohy okresu. Podobně je na tom i zemědělská půda, která se rozkládá na téměř 42 % rozlohy okresu.

Vodní toky Chomutovska jsou součástí povodí Labe, dílčí povodí jsou zastoupeny řekami Ohře a Bílinou se svými přítoky. Přirozené vodní toky mají charakter potoků a říček. Na území okresu se nachází jedno přírodní jezero nazvané Kamencové s rozlohou 16,3 ha. To je využíváno především k rekreaci. Z vodních nádrží je největší Nechranická, z dalších stojí za zmínku Kadaňský stupeň, Křimov, Kamenička, Jirkov a Přísečnice, která slouží i jako zásobárna pitné vody. V Klášterci nad Ohří vyvěrá alkalická kyselka.

Okresem procházejí důležité dopravní tepny, které tvoří železniční tahy Ústí nad Labem – Chomutov – Cheb, Chomutov – Praha a rovněž významné silniční tahy, a to především na trase silnice I/7 Praha – Slaný – Louny – Chomutov – Hraniční přechod Hora Sv. Šebestiána, jejíž některé úseky byly zkapacitněny v rámci výstavby dálnice D7. Velmi významné je rovněž dopravní spojení po mezinárodní silnici E442 na trase Karlovy Vary – Liberec – Hradec Králové – Olomouc – Žilina.

Chomutovsko bylo po celá desetiletí známé hlavně jako oblast těžkého průmyslu, energetiky, hutnictví a těžby hnědého uhlí. I přesto, že je okolí města Chomutov významně dotčeno těžbou uhlí, najdeme zde i turisticky velmi zajímavá místa a krásnou přírodu. Za zmínku stojí již zmíněné Kamencové jezero, které je světovým unikátem, přírodní park Bezručovo údolí, Zoopark Chomutov či samotné historické centrum města.

Oblast Litoměřicka byla osídlena již před 200 000 lety, přičemž většího významu nabyla asi před 5 000 roky, kdy začala její úrodná půda přitahovat nejstarší zemědělské kultury. Od 6. století n. l. se stala domovem našich slovanských předků, jejichž příchod literární tradice spojuje s památnou horou Říp. Dnešní okres Litoměřice leží v jihovýchodní části Ústeckého kraje podél soutoku Labe s Ohří. Na severozápadě na litoměřický okres navazuje Liberecký kraj, a to okresem Česká Lípa, svojí jižní a jihovýchodní hranicí sousedí dále s okresy Kladno a Mělník z kraje Středočeského.

Litoměřický okres je svou rozlohou 1 032 km² druhým největším okresem kraje. Z celkové rozlohy kraje zaujímá 19,3 %. K 1. 1. 2024 se litoměřický okres členil na 105 obcí, z nichž 11 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 119 486 obyvatel. Na 1 km²​​​​​​​ zde v roce 2023 připadalo 115,7 obyvatel a litoměřický okres měl tak druhou nejnižší hustotu obyvatelstva mezi okresy Ústeckého kraje.

Krajinný ráz okresu je na jedné straně dán nížinami v povodí řek Labe a Ohře a na straně druhé členitou oblastí Českého středohoří, kde čedič a znělec vytvořily výrazné kupy, kužele a skály. Údolí Labe ohraničují téměř svislé lávové svahy, v labském zúžení, zvaném „Česká brána“, se vyskytují tvrdé krystalické břidlice. V Českém středohoří je pozoruhodné naleziště českého granátu (u Podsedic), v rovinách na jihu okresu jsou křídové sedimenty překryty říčními naplaveninami a vrstvami spraše. Vyčnívají zde některé vrchy sopečného původu (Házmburk, Říp), proslulý je vrch Boreč, odkud v zimním období vychází pára připomínající sopečné plyny. Nejvyšším bodem okresu je vrchol Milešovky (837 m n. m.).

Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Labe. Největším přítokem je řeka Ohře, která se do Labe vlévá u Litoměřic. Vodní plochy jsou zde zastoupeny Žernoseckým jezerem, jezerem Chmelař v blízkosti města Úštěk a zatopeným lomem u Dobříně, v jehož blízkosti se nachází rovněž vodácký a veslařský kanál Račice.

Lesní půda se rozkládá na pouhých 16,5 % plochy okresu a je tak druhým nejméně lesnatým okresem Ústeckého kraje. Důvodem je vysoký podíl zemědělské půdy, která se rozkládá na téměř 71 % plochy okresu. Zemědělství je zde známé svou specializací na ovocnářství, zelinářství, chmelařství a vinařství.

Dopravní podmínky okresu jsou dány poměrně dobrým železničním spojením s celým územím republiky i se zahraničím, k hlavním tratím patří Praha – Děčín a Lysá nad Labem – Litoměřice – Děčín (obě s návazností na hraniční přechody do SRN) a dále trať Lovosice – Liberec. V okrese je rovněž hustá silniční síť, v níž nejdůležitější místo zaujímá dálnice D8. Řeka Labe, jejíž tok prochází okresem z jihovýchodu na severozápad, nabízí možnost lodní přepravy nejen tuzemské, ale až k Severnímu moři.

Na území okresu se nachází dostatek vhodných podmínek pro rekreaci a další rozvoj cestovního ruchu. Zasahují sem například rekreační oblasti Českého středohoří, Poohří a Kokořínska, které jsou využívány hlavně pro individuální rekreaci, neboť je zde velké množství soukromých rekreačních objektů. Návštěvníky jsou vyhledávány městské památkové rezervace Litoměřice, Úštěk a Terezín, zámky v Libochovicích, Ploskovicích a Roudnici nad Labem (všechny jsou národní kulturní památkou), vodní hrad v Budyni nad Ohří, zřícenina hradu Házmburk. Mezi další hojně navštěvované národní kulturní památky patří Malá pevnost v Terezíně a rotunda sv. Jiří na Řípu, dále galerie v Litoměřicích a Roudnici nad Labem, muzeum Českého granátu v Třebenicích a Máchův památník v Litoměřicích. Turisticky lákavé jsou i výhledy z vrcholů kopců Českého středohoří, k nejznámějším patří rozhledna na Varhošti, turistická chata na Lovoši, observatoř na Milešovce či Bílá věž na Házmburku. Své stálé návštěvníky má i výstaviště v Litoměřicích, kde se během roku koná mnoho akcí.

Okres Louny se rozkládá v jihozápadní části Ústeckého kraje a leží na hranici tří krajů. V rámci Ústeckého kraje sousedí s okresy Chomutov, Most, Teplice a Litoměřice, na jihovýchodě sousedí s okresy Kladno a Rakovník ze Středočeského kraje, na jihozápadě pak s okresem Plzeň sever z Plzeňského kraje a okresem Karlovy Vary z Karlovarského kraje.

Svou rozlohou 1 121 km² je největším okresem v kraji, zaujímá 21 % rozlohy kraje. K 1. 1. 2024 se lounský okres členil na 70 obcí, z nichž 7 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 86 899 obyvatel. I přes to, že je lounský okres co do rozlohy největším okresem kraje, žije v něm nejméně obyvatel a hustota osídlení je tak nejnižší ze všech okresů Ústeckého kraje. V roce 2023 zde na 1 km²​​​​​​​ připadalo pouze 77,5 obyvatel.

Geograficky patří území okresu ke Krušnohorské soustavě (Žatecká tabule, výběžky Doupovských hor a Českého středohoří). Nejvyšším bodem okresu je Pískový vrch u Domoušic s výškou 526 m n. m. Mezi půdními typy jsou tu mimo jiné zastoupeny permské červenky, které jsou vhodné pro pěstování chmele. Oblast Lounska se nachází ve srážkovém stínu Krušných hor, díky čemuž se tato oblast řadí mezi sušší oblasti ČR. Na území okresu zasahuje západně od Podbořan výběžek hnědouhelné pánve, na severu okresu v okolí Třískolup bylo v 80. letech vytěženo ložisko energetického uhlí z výběžku hnědouhelné pánve mostecké.

Nejvýznamnějším vodním tokem lounského okresu je řeka Ohře a její přítoky Liboc, Blšanka, Hasina a Chomutovka. Největší vodní plochou je Lenešický rybník, který je využíván k chovu ryb.

Lesy představují pouze 16,1 % celkové výměry okresu, tento podíl je nejnižší ze všech okresů Ústeckého kraje. Naproti tomu se zemědělská půda rozkládá na více než 70 % rozlohy kraje a okres Louny je tak po litoměřickém okresu okresem s nejvyšším podílem zemědělské půdy v kraji.

Lounským okresem prochází významná silniční dopravní tepna silnice I/7 Praha – Slaný – Louny – Chomutov – Hraniční přechod Hora Sv. Šebestiána, kde na části této trasy došlo v rámci výstavby dálnice D7 ke zkapacitnění a další přestavba úseků se plánuje.

Na území okresu je několik rekreačních oblastí, a to jak v Poohří, tak v jihozápadní zalesněné části okresu. Množství kulturních a historických památek v lounském okrese je dokladem významné minulosti tohoto území. Archeologické nálezy dokládají trvalé osídlení úrodných oblastí v okolí dolního toku Ohře již v mladší době kamenné. Nejstarší písemně doloženou lokalitou na území okresu je Žatec z roku 1004, první písemné zmínky o dalších obcích se datují z 11. a 12. století. Z historie se na území okresu dochovalo několik hradů, které jsou z velké části v rozvalinách. Nový Hrad v Jimlíně je částečně zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Plně otevřen pro veřejnost je zámek v Krásném Dvoře s rozsáhlým anglickým parkem. Ze stavitelských památek románské architektury se dochovaly kostely ve Vroutku, Libčevsi a Želkovicích, z doby gotické kostel ve Slavětíně, cenný zejména svou freskovou výzdobou a nedostavěný kostel v Panenském Týnci. Pozdně gotickým unikátem je chrám svatého Mikuláše v Lounech. Z barokních památek jsou nejvýznamnější Dientzenhoferův klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově, Columbaniho kostel sv. Petra a Pavla v Peruci a kostel sv. Jakuba apoštola v Cítolibech. Lounský archiv, dochovaný od středověku, patří k nejvzácnějším v zemi.

Okres Most leží na západě Ústeckého kraje. Na severní straně je chráněn hradbou Krušných hor, ze západu, jihu a východu hraničí s okresy Chomutov, Louny a Teplice. Severní hranice území je zároveň i hranicí státní se Spolkovou republikou Německo.
Se svou rozlohou 467 km² je mostecký okres druhým nejmenším okresem v Ústeckém kraji, z celkové výměry kraje zaujímá 8,7 %. K 1. 1. 2024 se okres Most členil na 26 obcí, z nichž 6 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 107 952 obyvatel. Na 1 km²​​​​​​​ zde v roce 2023 připadalo 231,1 obyvatel a mostecký okres byl tak třetím nejhustěji osídleným okresem Ústeckého kraje.

Území okresu náleží ke třem geografickým celkům. Na severu je to oblast Krušných hor, do jihovýchodní části zasahují kopce výběžku Českého středohoří, které v jihozápadní části přecházejí v Žateckou plošinu. Střední část okresu vyplňuje Mostecká kotlina v podobě velké pánve. Nejvyšším místem okresu je hora Loučná – 956 m n. m. Velká část okresu je součástí Severočeské uhelné pánve, která je zdrojem kvalitního hnědého uhlí.

Území okresu leží v povodí řeky Bíliny a jejího přítoku říčky Srpiny. Největší vodní plochou je jezero Most, které vzniklo zatopením hnědouhelného dolu Ležáky. Mezi další významné vodní plochy patří Propadlina, Farský rybník a jezero Matylda. Poblíž českého Jiřetína leží vodní nádrž Fláje vybudovaná na Flájském potoku za účelem zásobení vodou.

Mostecký okres je čtvrtým nejlesnatějším okresem Ústeckého kraje, lesní půda se rozkládá na téměř 35 % okresu. Ze všech okresů kraje má okres Most nejmenší podíl zemědělské půdy, která tvoří pouze 28,5 % jeho celkové výměry.

Ohromné nerostné bohatství zcela předurčilo charakter a ekonomický význam okresu. V letech budování socializmu, kdy se Československo orientovalo na energeticky náročný těžký průmysl, se hnědé uhlí stalo rozhodující složkou palivoenergetické základny. V průběhu čtyřiceti poválečných let zmizelo přes 80 obcí včetně starého města Most. I přes rozsáhlé změny krajiny v důsledku těžby uhlí zde ale najdeme řadu pozoruhodných památek, které mohou podpořit cestovní ruch. Ze starého Mostu, města s více jak sedmisetletou tradicí, zůstal zachován jen děkanský kostel jako vrchol gotického stavitelství a pozůstatky hradu na kopci Hněvín. Přemístění děkanského kostela za necelých 30 dnů na 51 speciálních hydraulických podvozcích bylo v roce 1975 světovou raritou. K turistickým lákadlům může v Mostě patřit také autodrom a hipodrom se svými proslulými akcemi mezinárodního významu. Význam celé této oblasti v minulosti nám dokladují i další pamětihodnosti nacházející se na území okresu. Obec Horní Jiřetín (Jorenthal) byl významným poutním sídlem na obchodní cestě do Saska a záznamy o něm pocházejí již z 13. století. V obci je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní fara. V katastru obce leží zámek Jezeří, který byl postaven na místě původního gotického hradu. Ve městě Litvínov náleží k pamětihodnostem Valdštejnský zámek z první poloviny 18. století, který je obklopen zámeckým parkem v anglickém stylu o rozloze osmi hektarů. Od roku 1964 je zde zřízeno muzeum. Valdštejnská kaple se nachází na zrušeném městském hřbitově a je postavena v klasicistním slohu. Mezi významné objekty architektury po druhé světové válce patří Kolektivní dům, zkráceně zvaný Koldům. Komplex představoval v dané době nový styl bydlení s úplným vybavením a službami. Litvínov bylo a je město hlavně průmyslové. Význam manufaktury na výrobu sukna připomíná obelisk z roku 1815 umístěný na náměstí Míru. Další zastavení na podkrušnohorské cestě je možné ve městě Lom. Záznamy o existenci osady pocházejí z konce 12. století. Ve městě najdeme kostel Srdce Páně ze 17. století, morový sloup s podstavcem a reliéfem sv. Jiří, kapli Nejsvětější trojice a původní hornickou kolonii z konce 19. století.

Okres Teplice se rozkládá v severozápadní části České republiky při hranicích se SRN. Na jihozápadě sousedí s okresem Most, na východě s okresem Ústí nad Labem, na jihovýchodě s okresem Litoměřice a na jihozápadě malou částí s okresem Louny.

Se svou rozlohou 469 km² je okres Teplice třetím nejmenším okresem Ústeckého kraje, z celkové rozlohy kraje zaujímá 8,8 %. K 1. 1. 2024 se teplický okres členil na 34 obcí, z nichž 9 má statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 127 918 obyvatel. Na 1 km²​​​​​​​ zde v roce 2023 připadalo 272,8 obyvatel a teplický okres tak byl druhým nejhustěji osídleným okresem Ústeckého kraje.

Území okresu je velmi členité a je z jedné čtvrtiny pokryto Krušnými horami. Nejvyšším bodem je Pramenáč (909 m n. m.). Na jihovýchodní straně zabíhá do okresu část Českého středohoří. Klimatické podmínky okresu jsou značně ovlivňovány vertikální členitostí území celého Podkrušnohoří. Dešťový stín, který zasahuje údolní oblast okresu je příčinou nízkých srážek. Mezi Krušnými horami a Českým středohořím se rozkládá Severočeská uhelná pánev, která protíná okres Teplice v celé jeho šíři.

Jediným větším vodním tokem protékajícím severovýchodním směrem přes město Bílinu k obci Žalany je řeka Bílina, která u Malhostic vtéká do ústeckého okresu. Jejími největšími přítoky jsou Mikulovský potok, Syčivka, Bouřlivec a Košťanský (Sviní) potok. Z dalších vodních ploch v okrese jsou nejvýznamnější čtyři uměle vytvořené nádrže, a to ve Všechlapech, Modlanech a v bývalých dolech Kateřina a Barbora.

Teplický okres je druhým nejlesnatějším okresem Ústeckého kraje, lesní půda se rozkládá na 39,4 % rozlohy kraje. Podíl zemědělské půdy zde dosahuje 34,6 % rozlohy okresu.

Teplickým okresem prochází důležité železniční a silniční dopravní tepny. Většina železničních tratí byla v okrese vybudována již v minulém století. V důsledku dřívější povrchové těžby uhlí docházelo k jejich častému překládání. Nejdůležitější jsou železniční tratě vedoucí z Chomutova přes Most a Teplice do Ústí nad Labem. V silniční dopravě má významnou úlohu mezinárodní trasa E 55, která vede ze SRN přes Cínovec, Dubí, Teplice, Prahu a úsek evropské silnice E442, která v úseku Bystřany – Řehlovice spojuje silnici I8 s dálnicí D8.

Teplický okres byl rovněž jako Chomutovsko a Mostecko zasažen těžbou hnědého uhlí, kdy těžbě musely ustoupit některé obce. I přes velké zásahy do krajiny a stále pokračující těžbu v dole Bílina na západě okresu je oblast velmi turisticky atraktivní. Okres Teplice je bohatý na historické a kulturní památky. Mezi nejstarší se řadí objekty v oblasti měst Teplice, Duchcov, Bílina a Dubí. K nejnavštěvovanějším patří Duchcovský zámek, postavený kolem roku 1570 a je proslulý působností G. Casanovy. Teplice jsou známy jako významné světoznámé lázně, jejichž vznik se traduje do roku 762. Léčivé prameny se proslavily daleko za hranicemi. Léčí se zde nemoci pohybového a oběhového ústrojí. V dnešní době jsou lázně nejvíce navštěvovány pacienty z Arabských zemí. Horská oblast okresu je využívána pro krátkodobou rekreaci obyvatelstva. Zejména v zimě jsou horské svahy Krušných hor využívány pro zimní sporty a to sportovci i ze vzdálených míst z vnitrozemí či z ciziny. V Krupce najdeme lanovku na Komáří Vížku, která je s délkou 2 348 m nejdelší lanovkou ve východní Evropě bez mezistanice.

Okres Ústí nad Labem je nejmenší ze sedmi okresů Ústeckého kraje. Leží při hranici se Spolkovou republikou Německo, ze západu, jihu a východu je ohraničen okresy Teplice, Litoměřice a Děčín.

Rozloha okresu je 405 km², což je 7,6 % celkové rozlohy kraje. K 1. 1. 2024 se ústecký okres členil na 23 obcí, z nichž 4 mělo statut města. Ke konci roku 2023 zde žilo 118 433 obyvatel. Počet obyvatel na 1 km²​​​​​​​ dosáhl v roce 2023 hodnoty 292,6 a ústecký okres byl tak nejhustěji osídleným okresem Ústeckého kraje.

Přírodní podmínky lze charakterizovat jako velmi rozmanité. Okres je místem, kde se setkaly tři krajinné reliéfy: České středohoří, Krušné hory a Podkrušnohorská pánev. Z geologického hlediska se zde vyskytuje žula a rula v Krušnohoří, v okolí Petrovic, Nakléřova a Telnice jsou roztroušeny žíly porfyru a pískovcové usazeniny křídového moře najdeme v Tiských stěnách. Na území Ústecka se nachází chráněné krajinné oblasti – České středohoří, Labské pískovce s Tiskými stěnami a Východní Krušné hory. Nejvyšším bodem okresu je v Krušných horách Rudný vrch 796 m n. m. Jižně od města Ústí nad Labem se na levém břehu Labe se zvedá 240 m n. m. vypreparovaná čedičová žíla s dobře vyvinutou sloupcovou odlučností horniny s charakteristickým názvem Vrkoč. V blízkosti Vrkoče se nachází na Podlešínském potoce 12 metrů vysoký vodopád, nejvyšší v Českém Středohoří.

Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Labe, do níž se v Ústí nad Labem vlévá Bílina. Větší vodní plochy okresu se nacházejí v blízkosti obcí Chlumec a Chabařovice. Největší vodní plochou je nedávno vybudované jezero Milada, které vzniklo zatopením bývalého uhelného dolu.

Z celkové rozlohy kraje tvoří lesní pozemky 33,2 %, což je třetí nejmenší podíl mezi okresy Ústeckého kraje. Zemědělská půda se rozkládá na 44,5 % okresu.

Vývoj okresu je těsně spjat s rozvojem průmyslové výroby, zejména ve městě Ústí nad Labem a jeho blízkém okolí. Klíčovým odvětvím, které využilo polohy města a dostupnosti dopravních cest, se stal chemický průmysl. Vznik první výroby je datován rokem 1808. Rok založení Spolchemie (původně Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu) 1856 znamenal přelom v rozvoji chemie. Nejvýznamnějším podnikem potravinářského průmyslu se stala Setuza. Johann Schicht v roce 1882 sem převedl výrobnu mýdla a položil základ kombinátu na zpracování tuků.

Okres má poměrně vysokou intenzitu dopravy a to jak silniční, tak železniční a říční. Nejvýznamnější dopravní tepnou je dálnice D8, jejíž poslední úsek Lovosice – Řehlovice byl zprovozněn v roce 2016. Hlavní železniční tratí je Praha – Děčín s návazností na hraniční přechod do SRN. Díky své poloze na řece Labe je rovněž významným uzlem vnitrozemské i mezinárodní říční dopravy.

Ústecký okres je bohatý na historické a kulturní památky, které mohou být atraktivní pro rozvoj cestovního ruchu. Nejstarší historická zmínka se vztahuje k malé vesničce v údolí řeky Bíliny, ke Stadicím. Pověst o založení rodu Přemyslovců tu připomíná pomník z roku 1841, který byl prohlášen za národní kulturní památku. Na strmé skále nad hladinou Labe byl založen roku 1318 hrad Střekov, který byl v 17. století vypálen a pobořen. Renesanční umění reprezentují kostely ve Svádově a Valtířově, kde veškeré sochařské práce jsou dílem saských kameníků. V dobách husitských tažení se okres stal dějištěm vítězné bitvy Na Běháni roku 1426. Při silnici z Teplic do Děčína leží obce Přestanov, Strádov, Chlumec a Varvažov, kde probíhaly bitvy mezi spojeneckými vojsky a Napoleonem v roce 1813. Pomníky jsou věnovány jednotlivým armádám. Z dalších historických památek zůstaly zachovány zámky v Krásném Březně, Velkém Březně a v Trmicích. Zámek ve Velkém Březně z poslední třetiny 19. století je reprezentantem přechodného typu k výstavné vile. Je obklopen zámeckým parkem s exotickými dřevinami. Ve městě Ústí nad Labem je výraznou dominantou chrám Nanebevzetí P. Marie, který byl postaven kolem r. 1318. Byl několikrát vážně poškozen, naposledy při bombardování města v dubnu 1945. Základy chrámové věže musely být zpevněny a od té doby je její vrchol odchýlen o 198 cm od svislé osy. Barokní památkou je kostel sv. Vojtěcha s klášterem dominikánů, postavený v letech 1715-30. Městské divadlo je zajímavou ukázkou secesní architektury s neoklasicistními prvky. Bylo postaveno v neobyčejně krátké době v letech 1908-9. Pozoruhodnou technickou památkou jsou Masarykova zdymadla na řece Labi, která byla vybudována za účelem splavnění Vltavy a Labe, využití vodní energie a zajištění odběru vody pro hospodářské účely. Stavba byla zahájena v roce 1923 a trvalý provoz v roce 1936.