Sebevraždy

Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) o sebevraždách¹, stejně jako o všech dalších příčinách smrti zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého².

ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918, resp. 1915–1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).

Počet lidí, kteří spáchají sebevraždu, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou, 1 191 osob, byl zaznamenán v roce 2019, poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 sebevraždami. V posledním desetiletí (2014–2023) počet zemřelých sebevraždou kulminoval na jeho počátku v roce 2014, kdy bylo zaznamenáno 1 489 těchto úmrtí, následný pokles byl přerušen v roce 2017 meziročním zvýšením (o 79 sebevražd na 1 397), následoval opětný pokles, poté stagnace a v roce 2022 počet sebevražd meziročně stoupl (o 81 na 1 302). V roce 2023 došlo opět k mírnému snížení na 1 253 dokonaných skutků.

Obr. 1.1 Sebevraždy v letech 1876–2023

Obdobně se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel, tj. míra úmrtnosti na sebevraždy. V poválečném období byla nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970). Naopak nejnižší byla v roce 2019 (11,2 na 100 tisíc obyvatel); pod úrovní 12 sebevražd na 100 tisíc žijících osob se držela i v letech 2020, 2021 a 2023, jen v roce 2022 vzrostla na hodnotu 12,1. Z hlediska rozložení všech příčin úmrtí nepředstavují sebevraždy nijak významnou skupinu, jejich podíl na úhrnu úmrtí nepřesáhl v dostupné historii 3 %, v poválečném období byl nejvyšší na přelomu 50. a 60. let (2,8 % v roce 1960) a poté s nepravidelnými výkyvy klesal až k minimu v letech 2020–2021 (podíl 0,9 %)³. V roce 2023, stejně jako v roce jemu předchozím, zaujímaly sebevraždy 1,1 % všech úmrtí. Od počátku 60. let do poloviny 90. let 20. století se podíl sebevražd snižoval i v rámci skupiny tzv. vnějších příčin smrti, tj. nepřirozených úmrtí (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče). Historicky nejmenší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin zvyšoval, a to až na 28 % v letech 2012–2013, posléze měl však opět klesající tendenci, která se ale poslední čtyři roky zastavila. V roce 2023 dosáhl podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí 23 %, zatímco v roce 2019 byl 21 %⁴.
 

Sebevraždy podle pohlaví a věku

Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 do roku 2016 každoročně přesahovala čtyřnásobek počtu žen (v letech 2009 a 2011 byla dokonce pětinásobná) a od roku 2017 kolem čtyřnásobku osciluje. V posledním pětiletém období 2019–2023 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,1 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo ročně v průměru 995 mužů a jen 243 žen.

Tab. 1.1 Sebevraždy podle pohlaví v letech 1951–2023

Nejvyšší počty sebevražd páchali během 21. století čtyřicátníci a padesátníci. V posledním pětiletém období 2019–2023 se počtu sebevražd padesátníků-mužů vyrovnaly i počty u šedesátníků a sedmdesátníků, ve věkové skupině 70–74 let došlo k třetímu nejvyššímu ročnímu průměrnému počtu sebevražd (84), když vůbec nejvíce sebevražd spáchali muži ve věku 45–49 let (ročně průměrně 97). U žen evidujeme v období 2019–2023 poměrně vyrovnané roční průměrné počty ve věkových skupinách od 40 do 74 let (18 až 23 sebevražd v jednotlivých pětiletých věkových skupinách), nejvíce pak u žen 45–49letých, stejně jako v subpopulaci mužů (ročně průměrně 23). Podíl sebevražd na úhrnu úmrtí má však jiný věkový profil než absolutní počty sebevražd – nejvyšší je mezi dvacátníky (případně mladšími třicátníky), když v období 2019–2023 podíl sebevražd na všech úmrtích dosáhl pro 20–24leté u mužů 26 %, u žen 15 % a pro 25–29leté 25 % u mužů a 18 % u žen. S rostoucím věkem poté zastoupení sebevrahů na všech zemřelých klesá a od přibližně 65 let u mužů a 60 let u žen už dosahuje nejvýše 1 % zemřelých osob.

Tab. 1.2 Sebevraždy podle pohlaví a věku v letech 2001–2005 a 2019–2023

*Poznámka: Podíl v průměrném roce pětiletého období.

Rozložení měr sebevražednosti podle věku, kdy jsou počty sebevražd v jednotlivých věkových skupinách vztaženy k počtu osob žijících ve stejných věkových skupinách, je jen částečně podobné rozložení absolutních počtů svévolného zabití se podle věku. V posledních pěti letech míra sebevražednosti nabývala lokálního maxima ve věkových skupinách 55–59 (muži) a 60–64 let (ženy) a po mírně nižší intenzitě v následujících dvou (muži) až třech (ženy) pětiletých věkových skupinách její hodnoty spolu s věkem znovu narůstaly k nejvyšším mírám ve vysokých věkových skupinách. V maximu ve vyšším středním věku dosahovala míra úmrtnosti sebevraždou u mužů úrovně 24 a u žen 7 sebevražd na 100 tisíc mužů, resp. žen, ale například ve věku 80–84 let umíralo sebevraždou 50 mužů na 100 tisíc mužů a 8 žen na 100 tisíc žen téhož věku. V období 2019–2023 se oproti předchozím pětiletkám 21. století průběh křivky sebevražednosti podle věku v neseniorských věkových skupinách vyhladil, respektive nárůst spolu s věkem byl pozvolnější a lokální vrchol pro padesátníky (až šedesátnice) a následné nižší hodnoty u šedesátníků (u žen i sedmdesátnic) si byly výrazně bližší. Stejně jako celková sebevražednost měla v průběhu 21. století míra sebevražednosti klesající trend i ve většině věkových skupin.

Obr. 1.2 Míra sebevražednosti podle pohlaví a věku v letech 2001–2023

Převaha sebevražd mužů nad sebevraždami žen je dána vyšší sebevražedností mužů v porovnání s ženami ve všech věkových skupinách. Nejméně odlišná, přesto 2–4x vyšší (v období 2019–2023), byla míra úmrtnosti na sebevraždy mužů oproti míře žen mezi náctiletými, staršími dvacátníky (dlouhodobě je u nich ale diference vyšší, průměrně 6x) a osobami středního věku (od 45 do 64 let). U mladších dospělých (ve věku 35–39 let) a ve starších věkových skupinách od 70 let výše pak byla sebevražednost mužů ve srovnání s ženami 6násobná, ve věkové skupině 75–79 let dokonce 7násobná.
 

Sebevraždy podle způsobu provedení

Nejvíce lidí volí pro smrt vlastní rukou oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2019–2023 se oběsilo 55 % všech sebevrahů-mužů (v minulých letech to bylo i více než 60 %), zatímco sebevražedkyň-žen jen 35 % (dříve okolo 40–45 %). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy bývá u mužů zastřelení (17 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (1 %). U žen na druhé pozici dlouhodobě figurovalo otrávení (21 %, u mužů jen 6 % v letech 2019–2023), v období 2019–2023 však bylo odsunuto na třetí místo skokem z výše (23 %, muži 10 %). U mužů je skok z výše na třetím místě od období 2011–2015, když na této pozici vystřídal otrávení. Ve druhém desetiletí 21. století narostl význam i dalšího způsobu sebevraždy, a to skoku či lehnutí si před pohybující se předmět (v posledním pětiletém období podíl u žen 10 %, u mužů 6 %). Mechanismy sebevraždy preferované více u žen než mužů doplňuje kromě posledně třech jmenovaných ještě utopení (3 % vs. 1 %).

Obr. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení a pohlaví v letech 2001–2023

Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení.

Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách tradičně mírně liší, stejně tak tomu bylo i v období 2019–2023. Zastoupení zastřelení, jakožto obecně druhého nejčastějšího způsobu svévolného ukončení života u mužů, tak například narůstá spolu s věkem: zatímco u 60letých či starších mužů-sebevrahů tvořilo 27 % událostí, u 40–59 letých to bylo 12 % a u mladých do 39 let pouze 7 %, takže v širší věkové skupině mužů do 39 let šlo až o čtvrtý nejfrekventovanější způsob sebevraždy. Naopak muži ve starším věku 60+ let méně často volí k ukončení života oběšení (ze 48 % oproti 60 % u mužů mladších 60 let). S věkem má na úhrnu sebevražd sestupný trend pro muže i ženy zastoupení skoku či lehnutí si před pohybující se předmět: ve věku do 39 let šlo o 11 % u mužů, resp. 15 % u žen, oproti 3 % resp. 6 % mezi 60letými a staršími. Ženy v seniorském věku pak mírně častěji než mladší volily skok z výše (25 % mezi 60letými a staršími, 20 % a 23 % v mladších věkových skupinách do 40 let a 40–59 let), sebevraždu za použití ostrého předmětu (7 % vs. 3–4 %) a utopení (5 % vs. 1–2 %). Mladší ženy do 40 let se více než ty starší uchylovaly k oběšení (40 % v porovnání s 32 % mezi 60 a víceletými ženami).

Tab. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení, pohlaví a věku v letech 2019–2023

Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení

Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu

Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To ale čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec býval měsícem s nejmenším počtem sebevražd, a i když v průměru posledních pěti letech 2019 až 2023 došlo k nejnižšímu počtu sebevražd v listopadu, prosinec byl třetí. Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují obvykle jarní měsíce a počátek léta. I v období 2019–2023 bylo nejvíce sebevražd spácháno v červnu (průměrně 115, tj. 9 % ročního úhrnu), květnu (114), červenci (112) a březnu (111), nejméně pak v listopadu (průměrně 88, tj. 7 % ročního počtu), srpnu (96) a prosinci (97).  

Měřeno hodnotou měsíčního indexu, který eliminuje vliv různého počtu dnů v měsíci a vypovídá o vztahu měsíčního počtu sebevražd k jejich počtu v průměrném měsíci daného roku, bylo za období 2019–2023 evidováno v měsících březen, květen, červen a červenec 1,1krát více sebevražd než v průměrném měsíci a naopak nejnižší index byl za dané období v srpnu, listopadu a prosinci (0,9). Sezónnost sebevražd ale není tak výrazná jako např. sezónnost některých respiračních onemocnění (index v posledních letech průměrně v rozmezí 1,5 až 0,8).

Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Relativně mírně více je sebevražd v pondělí (17 % v období 2019–2023) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13 %). V průměru denně spáchají sebevraždu 3 (čtvrtek až neděle a úterý) až 4 osoby (pondělí a středa). Nejvyšší denní počet evidovaný během let 2019–2023 byl 10 (v pondělí 8. 5. 2023).

Podrobná data lze nalézt v publikacích Zemřelí podle zkráceného seznamu příčin smrti v ČR, krajích a okresech – 2014–2023, Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech – 2014 až 2023, Sebevraždy v České republice – 2011 až 2020 a v Demografických ročenkách ČR historických i aktuálních.