Sebevraždy
Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) o sebevraždách[1], stejně jako o všech dalších příčinách smrti zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého[2].
ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918, resp. 1915–1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).
Počet lidí, kteří spáchají sebevraždu, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou, 1 191 osob, byl zaznamenán v roce 2019, poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 sebevraždami. V letech 2015–2018 se počet sebevražd držel těsně pod 1,4 tisíci případů ročně, v roce 2019 došlo k poklesu (již zmiňované minimum) a v následujících třech letech (2020–2023) se roční počet sebevražd pohyboval mírně nad 1,2 tisíci. V roce 2024 počet sebevražd meziročně o 308 stoupl na 1 561 dokonaných skutků; podobný byl výskyt sebevražd naposledy v roce 2013. Meziroční nárůst v roce 2024 byl nejvyšší za celé 21. století, značně ho ale podpořila novinka v metodice sběru dat, nová validace spočívající ve zpřesnění zjištěných příčin smrti a typu úmrtí podle údajů Policie ČR.
Obr. 1.1 Sebevraždy v letech 1876–2024
Obdobně absolutním hodnotám se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel, tj. míra úmrtnosti na sebevraždy. V poválečném období byla nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970). Naopak nejnižší byla v roce 2019 (11,2 na 100 tisíc obyvatel); pod úrovní 12 sebevražd na 100 tisíc žijících osob se držela i v letech 2020, 2021 a 2023, jen v roce 2022 vzrostla na hodnotu 12,1 a v roce 2024 dokonce na 14,3 sebevražd na 100 tisíc žijících osob. Z hlediska rozložení všech příčin úmrtí nepředstavují sebevraždy nijak významnou skupinu, jejich podíl na úhrnu úmrtí nepřesáhl v dostupné historii 3 %, v poválečném období byl nejvyšší na přelomu 50. a 60. let (2,8 % v roce 1960) a poté s nepravidelnými výkyvy klesal až k minimu v letech 2020–2021 (podíl 0,9 %)[3]. V roce 2024 zastoupení sebevražd na všech úmrtích lehce vzrostlo (i díky nové validaci, viz výše) na 1,4 %; stejné hodnoty bylo dosaženo naposledy v roce 2014. Od počátku 60. let do poloviny 90. let 20. století se podíl sebevražd snižoval i v rámci skupiny tzv. vnějších příčin smrti, tj. nepřirozených úmrtí (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče). Historicky nejmenší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin zvyšoval, a to až na 28 % v letech 2012–2013[4], posléze měl opět klesající tendenci, která se ale v roce 2020 zastavila. V roce 2024 dosáhl podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí 28 %, zatímco v roce 2019 byl 21 %[5].
Sebevraždy podle pohlaví a věku
Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 do roku 2016 každoročně přesahovala čtyřnásobek počtu žen (v letech 2009 a 2011 byla dokonce pětinásobná). Od roku 2017 kolem čtyřnásobku osciluje, přičemž v posledních dvou letech 2023 a 2024 čtyřnásobek přesáhla (a v roce 2020 se blížila pětinásobku). V průměru posledního pětiletého období 2020–2024 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,1 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo ročně 1 057 mužů a jen 255 žen.
Tab. 1.1 Sebevraždy podle pohlaví v letech 1951–2024
Nejvyšší počty sebevražd páchali během 21. století čtyřicátníci a padesátníci. V posledním pětiletém období 2020–2024 bylo mezi zemřelými sebevraždou nejvíce mužů z věkové skupiny 45–49 let (ročně průměrně 102) a dále ze věkových skupin 40–44, 55–59, 70–74 a 50–54 let (ročně průměrně 86–94 v každé skupině). U žen evidujeme v období 2020–2024 poměrně vyrovnané nejvyšší roční průměrné počty ve věkových skupinách od 45 do 59 let (23 až 27 sebevražd v jednotlivých pětiletých věkových skupinách), nejvíce u žen 50–54letých. Podíl sebevražd na úhrnu úmrtí má však jiný věkový profil než absolutní počty sebevražd – nejvyšší je mezi dvacátníky (v prvním desetiletí století i mladšími třicátníky). V období 2020–2024 byl podíl sebevražd na všech úmrtích u 20–24letých mužů 27 %, u stejně starých žen 16 % a pro 25–29leté byl 26 % u mužů a 18 % u žen. S rostoucím věkem poté zastoupení sebevrahů na všech zemřelých klesá a od přibližně 65 let u mužů a 60 let u žen už dosahuje nejvýše 1 % zemřelých osob.
Tab. 1.2 Sebevraždy podle pohlaví a věku v letech 2006–2010 a 2020–2024
Rozložení měr sebevražednosti podle věku, kdy jsou počty sebevražd v jednotlivých věkových skupinách vztaženy k počtu osob žijících ve stejných věkových skupinách, je jen částečně podobné rozložení absolutních počtů svévolného zabití se podle věku. V posledních pěti letech míra sebevražednosti nabývala lokálního maxima ve věkových skupinách 55–59 (muži) a 50–54 let (ženy) a po mírně nižší intenzitě v následujících dvou (muži) až pěti (ženy) pětiletých věkových skupinách její hodnoty spolu s věkem znovu narůstaly k nejvyšším mírám ve vysokých věkových skupinách. V maximu ve vyšším středním věku dosahovala míra úmrtnosti sebevraždou u mužů úrovně 26 a u žen 7 sebevražd na 100 tisíc mužů, resp. žen. Avšak například ve věku 80–84 let umíralo sebevraždou 54 mužů na 100 tisíc mužů a 9 žen na 100 tisíc žen téhož věku. V období 2020–2024 a už i 2016–2020 byl oproti předchozím pětiletkám 21. století nárůst sebevražednosti spolu s věkem pozvolnější a lokální vrchol pro padesátníky a následné nižší hodnoty u šedesátníků (u žen i sedmdesátnic) si byly výrazně bližší. Stejně jako celková sebevražednost měla v průběhu 21. století míra sebevražednosti klesající trend i ve většině věkových skupin. Výraznější výjimkou je naopak nárůst míry sebevražednosti u mladších věkových skupin u žen do 30–34 let.
Obr. 1.2 Míra sebevražednosti podle pohlaví a věku v letech 2006 až 2024
Převaha sebevražd mužů nad sebevraždami žen je dána vyšší sebevražedností mužů v porovnání s ženami ve všech věkových skupinách. Nejméně odlišná, přesto 2–4x vyšší (v období 2020–2024), byla míra úmrtnosti na sebevraždy mužů oproti míře žen mezi náctiletými, dvacátníky[1] a osobami středního věku (od 45 do 64, resp. 69 let). U mladších dospělých (ve věku 35–39 let) a ve starších věkových skupinách od 70 (resp. 75) let výše dosahovala sebevražednost mužů ve srovnání s ženami 6násobných i vyšší hodnot.
[1] Pro dvacátníky byla ale v předchozích obdobích století diference míry sebevražednosti podle pohlaví vyšší, průměrně 6–7násobná.
Sebevraždy podle způsobu provedení
Nejvíce lidí volí pro smrt vlastní rukou oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2020–2024 se oběsilo 55 % všech sebevrahů-mužů (v minulých letech to bylo i více než 60 %), zatímco sebevražedkyň-žen jen 34 % (dříve okolo 40–45 %). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy bývá u mužů zastřelení (16 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (1 %). U žen na druhé pozici dlouhodobě figurovalo otrávení (22 %, u mužů jen 6 % v letech 2020–2024 a páté místo), v obdobích 2016–2020 a 2020–2024 se mu ale vyrovnal, resp. ho jako způsob sebevraždy předčil skok z výše (22 % u žen, mezi muži 10 %). U mužů je skok z výše na třetím místě od období 2011–2015, když na této pozici vystřídal otrávení. Ve druhém desetiletí 21. století narostl význam i dalšího způsobu sebevraždy, a to skoku či lehnutí si před pohybující se předmět (v posledním pětiletém období podíl u žen 12 %, u mužů 6 %). Mechanismy sebevraždy preferované více ženami než muži doplňuje kromě posledně třech jmenovaných ještě utopení (2 % vs. 1 %), zatímco použití ostrého předmětu jako sebevražedného nástroje je u obou pohlaví zastoupeno vyrovnaně (5 % v letech 2020–2024).
Obr. 1.3 Struktura sebevražd1) podle způsobu provedení a pohlaví v letech 2006 až 2024
Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách tradičně mírně liší, stejně tak tomu bylo i v období 2020–2024. Zastoupení zastřelení, jakožto obecně druhého nejčastějšího způsobu svévolného ukončení života u mužů, tak například narůstá spolu s věkem: zatímco u 60letých či starších mužů-sebevrahů tvořilo 26 % událostí, u 40–59letých to bylo 11 % a u mladých do 39 let pouze 7 %, takže v širší věkové skupině mužů do 39 let šlo až o čtvrtý nejfrekventovanější způsob sebevraždy. Naopak muži ve starším věku 60 a více let méně často volí k ukončení života oběšení (ze 49 % oproti 59 % u mužů mladších 60 let). S věkem má na úhrnu sebevražd sestupný trend pro muže i ženy zastoupení skoku či lehnutí si před pohybující se předmět: ve věku do 39 let šlo o 11 % u mužů, resp. 17 % u žen, oproti 3 % resp. 7 % mezi 60letými a staršími. Ženy v seniorském věku pak mírně častěji než mladší volily skok z výše (25 % mezi 60letými a staršími, 19 % a 22 % v mladších věkových skupinách do 40 let a 40–59 let), sebevraždu za použití ostrého předmětu (8 % vs. 3 %) a utopení (4 % vs. 1–2 %). Mladší ženy do 40 let se naopak více než ty starší uchylovaly k oběšení (39 % v porovnání s 31 % mezi 60 a víceletými ženami).
Tab. 1.3 Struktura sebevražd1) podle způsobu provedení, pohlaví a věku v letech 2020–2024
Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu
Během 21. století bývají počty sebevražd nejnižší nejčastěji v prosinci a obecně v podzimních a zimních měsících roku. Nejvyšší počet zemřelých sebevraždou naopak vykazují obvykle jarní měsíce a počátek léta. V posledních pěti letech 2020 až 2024 byl prosinec měsícem s nejnižším počtem sebevražd jen jednou (rok 2024), v průměru celého období spáchali lidé nejméně sebevražd v listopadu (průměrně 99, tj. 7,5 % ročního úhrnu), září (99), dubnu (102), únoru (103) a prosinci (104). Nejvyšší počty sebevražd byly v průměrném roce období 2020–2024 zaznamenány v červnu (125, tj. 9,6 % ročního počtu), květnu (118) a březnu (116).
Měsíční index, který eliminuje vliv různého počtu dnů v měsíci a vypovídá o vztahu měsíčního počtu sebevražd k jejich počtu v průměrném měsíci daného roku, byl za období 2020–2024 nejnižší v listopadu, září, prosinci a dubnu (0,9), nejvyšší v červnu (1,2krát více sebevražd než v průměrném měsíci) a květnu (1,1). Sezónnost sebevražd tedy není tak výrazná jako např. sezónnost některých respiračních onemocnění.
Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Relativně mírně více bývá sebevražd v pondělí (17 % v období 2020–2024) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13 %). V neděli ale v letech 2020–2024 došlo až ke čtvrtému nejnižšímu počtu sebevražd, nižší počty se staly ještě ve čtvrtek a v pátek. V průměru denně spáchaly sebevraždu 3 (čtvrtek až sobota) až 4 osoby (pondělí až středa a neděle). Nejvyšší denní počet evidovaný během let 2020–2024 byl 14 (v pondělí 26. 8. 2024).
Podrobná data lze nalézt v publikacích Zemřelí podle zkráceného seznamu příčin smrti v ČR, krajích a okresech – 2015–2024, Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech – 2015 až 2024, Sebevraždy v České republice – 2011 až 2020 a v Demografických ročenkách ČR historických i aktuálních.
[1] Sebevraždy se váží na příčiny smrti kódované podle MKN-10 jako X60–X84, od roku 1994 zahrnují údaje nově také příčinu Y870 (následky úmyslného sebepoškození), která je však zaznamenávána nejvýše u nízkých jednotek jedinců ročně (výjimečně až 11 úmrtí v roce 2012).
[2] Až do roku 2012 dostával ČSÚ informace o příčinách úmrtí prostřednictvím statistických hlášení o úmrtí, které vyplňoval matriční úřad na základě Listu o prohlídce mrtvého/zemřelého. Od roku 2013 hlášení o úmrtí tyto informace již neobsahuje a údaje o příčinách smrti ČSÚ předává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
[3] V letech 2020–2021 pozorujeme značný nárůst celkového počtu úmrtí (meziročně o 15 %, resp. 8 %) v souvislosti s epidemií covidu-19.
[4] Podíl sebevražd na počtu úmrtí na vnější příčiny je dán vedle vývoje samotného počtu sebevražd také vývojem ostatních vnějších příčin a jejich počet mezi lety 1995 a 2006 (resp. 2013) výrazně poklesl o 34 % (resp. 41 %), zatímco počet sebevražd mezi stejnými roky klesl méně – o 19 % (resp. o 9 %).
[5] Zatímco počet sebevražd v mezidobí 2019 až 2024 stagnoval či rostl, počet ostatních vnějších příčin téměř pravidelně klesal.