Vybrané změny v makrostruktuře reálné ekonomiky - 2007

Obvyklou zprávou makroekonomických analýz je charakteristika změny trendů (v delším horizontu několika let) či odchylek od trendu (v krátkém období několika navazujících čtvrtletí). Za poznatky o dynamice a jejích změnách se přitom zpravidla skrývají změny v makrostruktuře. Tradiční konstatování strukturálních změn však často zůstávají na půli cesty, v rovině deskripce. Je žádoucí hledat i příčiny takových změn; obecně řečeno, jestliže změny v dynamice mají většinou vnější (exogenní) příčiny, změny v makrostruktuře by zpravidla měly odrážet vnitřní (funkční) vazby. Jejich identifikace ovšem není jednoduchá, neboť vazby jsou ovlivňovány i řadou nahodilých vlivů (např. odstávkou významné kapacity apod.) V této krátké tématické analýze se zatím omezíme na empirické ověřování jen některých vazeb týkajících se reálné ekonomiky.

Změny na straně zdrojů

• Mezispotřeba a faktory jejího vývoje

Východiskem analýzy je hypotéza, že objem a dynamika produkce (P) jsou funkcí - v našem případě - autonomní změny hrubé přidané hodnoty (HPH resp. HDP) a „náročnosti“ finální produkce na mezispotřebu (MS), čili platí, že P = (1+ MS/HPH)*HPH. Empirická data přitom naznačují, že mezispotřeba dlouhodobě roste rychleji než hrubá přidaná hodnota (a než HDP) (Graf č. 1). To lze vysvětlit prohlubující se dělbou práce; rostoucí část produkce neslouží konečnému užití, ale jako mezispotřeba. Roste podíl subdodávek, zesiluje „outsourcing“, nakupování, zejména nakupování služeb aj. Jinak řečeno, k vytvoření jednotky přidané hodnoty (resp. HDP) je nezbytný stále větší objem produkce subdodavatelů.

Zároveň ovšem se prosazuje protichůdná tendence, dochází k většímu zhodnocení primárních vstupů; jejich měrná spotřeba se snižuje, a tím se i zpomaluje předstih růstu mezispotřeby před růstem hrubé přidané hodnoty. Aproximací toho vlivu může být vývoj energetické náročnosti (Graf č. 2).

Graf č. 1 Mezispotřeba, produkce a přidaná hodnota (stálé ceny 2000, rok 2000=100)	Graf č. 2 Energetická náročnost HDP (HDP stálé ceny 2000, rok 2000=100)

Poznámka ke grafu 2: energetická náročnost je vyjádřená jako podíl spotřeby prvotních energetických zdrojů (PEZ, tj. domácích přírodních zdrojů a salda vývozu a dovozu) v GJ na tis. Kč HDP ve stálých cenách 2000.
Zdá se, že uvedené dlouhodobé relace se krátkodobě mění v závislosti na změnách tempa růstu ekonomiky. S vyšším tempem růstu přidané hodnoty (či HDP) roste mezispotřeba rychleji, neboť je nákladnější zajistit růst; a naopak se zpomalením růstu mezispotřeba rychleji klesá. Změny v dynamice tak odrážejí vnitřní - multiplikační - vazby ekonomiky.

Graf č. 3a Mezispotřeba, produkce a přidaná hodnota (stálé ceny 2000, předchozí rok=100)	Graf č. 3b Mezispotřeba, produkce a přidaná hodnota (běžné ceny, předchozí rok=100)

Porovnání grafů č. 3a a 3b potvrzuje obecně přijímaný fakt, že krátkodobé změny ve struktuře lépe vystihují údaje běžných cenách. Je to způsobeno rozdílnými cenovými indexy pro různé agregáty. Změny v dynamice mezispotřeby přitom signalizují hypotetické zpomalení tempa růstu hrubé přidané hodnoty resp. HDP již v roce 2007, čemuž disponibilní údaje o přidané hodnotě (resp. HDP) neodpovídají. Je ovšem pravda, že i v minulosti se objevují roční zpoždění změn v dynamice HPH resp. roční předstih změn v dynamice mezispotřeby, takže očekávanou relaci - alespoň v prvním přiblížení – by empirie potvrzovala.

Záleží i na profilu ekonomiky; česká ekonomika se vyznačuje relativně vysokým podílem sekundárního sektoru, kde se obě výše uvedené tendence prosazují výrazněji. Na druhou stranu ovšem platí, že čím menší část celku (sektor, odvětví, obor) sledujeme, tím nahodilejší jsou meziroční změny její struktury a tím obtížnější je jakékoliv zobecnění, což potvrdily např. údaje dvou významných položek agregátních veličin, oboru dvoustopých vozidel či odvětví stavebnictví. (Zde je ovšem v zájmu úspory místa neuvádíme.)

Výchozí vazba mezi přidanou hodnotou a mezispotřebou přitom by do jisté míry mohla předznamenat i další relace. Zejména jde o relace hrubé přidané hodnoty (resp. HDP) k dovozu, zvláště k dovozu pro výrobní spotřebu, ale také relace finální veličiny k počtu aktivních osob. Obě relace představují další makroekonomické souvislosti, jejichž identifikace dovoluje hlubší pochopení aktuálních makrostrukturálních změn v ekonomice.

• Dovoz a změny v makrostruktuře

Dynamika dovozu jistě také není nahodilá, lze očekávat, že je do značné míry funkcí přidané hodnoty resp. HDP. Jako dlouhodobá tendence se uplatňuje rostoucí míra otevřenosti ekonomiky a tedy i závislosti na dovozech. Dovoz skutečně roste rychleji než přidaná hodnota a HDP (Graf č. 4a).

Krátkodobě však ani tato tendence není stabilní; hypoteticky lze očekávat, že čím vyšší bude tempo růstu HDP, tím významnější budou dovozy, ať už proto, že mezispotřeba roste rychleji, nebo proto, že dodatečné dovozy se uskutečňují za méně výhodných podmínek. Mohou ovšem rychleji narůstat i dovozy pro konečnou spotřebu.

V každém případě akcelerace hrubé přidané hodnoty (a v zásadě HDP) je spojena s významnější akcelerací - celkového - dovozu a naopak (Graf č. 4b). Ale empirická data nedávají dost přesvědčivou odpověď a výkyvy v dynamice dovozu jsou navíc výrazné. Lepší obraz by zřejmě poskytla úprava, která by meziroční výkyvy „vyhladila“ např. klouzavými průměry. Je také pravděpodobné, že relace dovoz/přidaná hodnota je v posledních letech významněji ovlivněna vývojem kursu koruny, který dynamiku dovozu v běžných cenách „podhodnocuje“.

Graf č. 4a Dovoz a přidaná hodnota (stálé ceny 2000, rok 2000=100)	Graf č. 4b Dovoz a přidaná hodnota (běžné ceny, předchozí rok=100)

Lze se rovněž domnívat, že analýza struktury dovozu – a odtud dovozu pro mezispotřebu - by vnesly více jasna. V této krátké analýze se jí však autor nezabýval. Vysvětlení dat může ovšem alespoň zčásti spočívat i v tom, že v podmínkách globalizace a nadnárodních společností jsou v dovozu (i ve vývozu) skryty přesuny, které přísně vzato nemají charakter zahraničního obchodu, neboť jsou pohybem uvnitř nadnárodních společností.

• Zaměstnanost jako funkce objemu produkce

I vztahy mezi zaměstnaností a přidanou hodnotou jsou zprostředkovány přes mezispotřebu. Růst přidané hodnoty (a v podstatě HDP) je podmíněn - za jinak stejných podmínek - růstem zaměstnanosti, kterou však také absorbuje růst mezispotřeby. Tyto dlouhodobé relace ovšem modifikuje - výrazněji než v případě zhodnocování materiálových vstupů - růst produktivity práce.

Zaměstnanost tak dlouhodobě roste pomaleji než přidaná hodnota (Graf č. 5a). Léta 1999 – 2004 se vyznačují zvlášť významnou výjimečností: zaměstnanost stagnuje, ačkoliv roste HDP a tedy i produkce - tažená růstem produktivity práce, který odráží vliv zahraničních investic a strukturálních změn vůbec.

Krátkodobý vývoj zaměstnanosti zhruba odpovídá změnám v tempu růstu HPH, přičemž můžeme odvodit, že tyto změny sleduje zhruba s ročním zpožděním (Graf č. 5b).

Časovou řadu lze rozdělit na tři dílčí období: v letech 1996 – 1999 se zaměstnanost s poklesem HPH dokonce snižuje, v dalších pěti letech obnoveného růstu HPH v podstatě stagnuje, aby v letech vyššího růstu HPH (od roku 2004) její růst akceleroval. Toto období znamená větší absorpci pracovní síly mj. i proto, že vysoká tempa růstu vedou k rychleji rostoucí mezispotřebě, která zvyšuje poptávku po pracovní síle.

Ze sociálního hlediska je to pozitivní tendence, neboť klesá nezaměstnanost, z hlediska náročnosti růstu už méně. Je zřejmé, že relativně vysoká tempa růstu nejsou „zadarmo“. To dokumentují změny „příspěvku“ pracovní síly a produktivity práce k růstu HPH, jak je nepřímo naznačuje i graf 5b. Pokud totiž vztahujeme celkovou zaměstnanost k přidané hodnotě, promítá se předstih růstu mezispotřeby do relativně vyššího „příspěvku“ zaměstnanosti k růstu přidané hodnoty resp. HDP. (Na grafu 5b se to projevuje akcelerací zaměstnanosti a stabilním tempem produktivity.)

Graf č. 5a Zaměstnanost a přidaná hodnota (stálé ceny 2000, počty osob; rok 2000=100))	Graf č. 5b Zaměstnanost. přidaná hodnota a produktivita práce (stálé ceny 2000, počty osob; předchozí rok=100)

Změny na straně užití

I na straně užití lze pozorovat některé dlouhodobé relace mezi makroekonomickými veličinami, které se krátkodobě mění v závislostí na změnách tempa růstu přidané hodnoty. Alespoň jednu uvedeme.

• Tvorba zásob a její úloha

Cílem ekonomické aktivity je finální produkce (přidaná hodnota, HDP) a její růst je koneckonců funkcí poptávky, v dané souvislosti lhostejno, zda domácí či zahraniční, investiční či spotřební. Zásoby jsou jakousi rezervou, „vyrovnávací položkou“ zabezpečující plynulý chod ekonomiky. Dalo by se očekávat, že jejich stav je funkcí objemu HDP nebo spíše produkce, že tedy zásoby porostou dlouhodobě rychleji než přidaná hodnota resp. HDP. I proti této tendenci však působí obecná snaha po racionalizaci (úspoře), v tomto smyslu minimalizaci zásob obsluhujících daný objem produkce (princip zásobování „just in time“ je toho příkladem). V této krátké analýze se však nezabýváme celkovým objemem (stavem) zásob ale jen meziročními změnami.

Krátkodobě se relace mezi zásobami a produkcí mění. Pokud se produkce nedostatečně přizpůsobuje poptávce, klesá tvorba zásob (event. rostou ceny; prosazuje se poptávková inflace nebo i nákladová, jestliže jsou zapojovány i méně efektivní možnosti). Pokud růst nabídky předbíhá poptávku, tvorba zásob se zvyšuje (zásoby mohou ovšem růst i jako symptom očekávaného růstu poptávky). Investice do zásob tak mají významné místo v analýze (ne)rovnováhy ekonomiky.

Tvorba zásob má přitom svoji vnitřní strukturu. V zásadě lze rozlišit dvě skupiny položek: zásoby materiálu a rozpracované výroby, které pro náš účel souhrnně nazveme „výrobními“ a jejichž růst spíše svědčí o převisu poptávky nad nabídkou, a zásoby hotových výrobků a obchodního zboží, které souhrnně označíme jako „odbytové“ a které spíše svědčí o převisu nabídky nad poptávkou.

Z grafů 6a a 6b mj. vyplývá, několik zajímavých empirických informací. Především platí, že tvorba - celkových - zásob odráží především změny odbytových zásob; tzv. výrobní zásoby jsou mnohem menší díky výše zmíněné racionalizaci. Zadruhé, celková změna tvorby zásob (tedy v podstatě odbytových) vykazuje až roční zpoždění za změnami dynamiky HPH. Konečně zatřetí, investice do zásob rostly v letech 2006 – 2007 rychleji, než by odpovídalo změnám v dynamice HPH.

Graf č. 6a Změna stavu zásob a přidaná hodnota (běžné ceny, předchozí rok=100)	Graf č. 6b Struktura změny stavu zásob (běžné ceny)

Celou časovou řadu lze přitom rozdělit do tří rozdílných období. Do roku 1999 se investice do zásob snižují, v dalších pěti letech sledují dynamiku HPH, avšak v letech 2006 – 2007 prudce rostou. S odvoláním na úvodní věty této podkapitoly, lze připustit, že na konci devadesátých let prudce poklesla HPH a převis poptávky byl zčásti kryt ze zásob; v další fázi byla poměrně stabilní relace investic do zásob a tempa růstu HPH symptomem relativní rovnováhy, ale vývoj zásob v posledních letech by spíše napovídal na strukturální nesoulad nabídky a poptávky, neboť rychle rostou nejenom odbytové ale i výrobní zásoby. Samozřejmě podrobnější analýza by měla vzít do úvahy i specifické fenomény jako problematiku nedokončené výstavby, či vývoj strategických zásob ropy a ropných produktů.

Nicméně, rostoucí změny zásob (ať už výrobních či odbytových) poskytují empirickou informaci, že stále větší část vytvořeného HDP neměla v posledních letech bezprostředně konečné užití, tj. nesloužila ani konečné spotřebě ani investicím do fixního kapitálu (Graf č. 7). Ledaže zásoby signalizují rostoucí roli Česka jako logistické destinace (skladiště) Evropy, což by byl další symptom makroekonomických změn v důsledku globalizace.

Graf č. 7 HDP a změna stavu zásob
(běžné ceny)


Pozn. : Lze oprávněně namítnout, že porovnání přírůstku HDP a změny stavu zásob není korektní, ale jako pouhá ilustrace změn pozorovaných v posledních letech může být instruktivní.


Závěry. Makroanalýza a změny v makrostruktuře

Mezispotřeba a tvorba zásob se ukazují být důležitější pro pochopení makroekonomického vývoje, než by se na první pohled zdálo. Do tradiční analýzy změn dynamiky vnášejí vysvětlení makrostrukturálních změn daných některými funkčními (kauzálními) vazbami. Přitom je nutné rozlišovat dlouhodobé relace a relace dané krátkodobými změnami v dynamice. Tyto relace jsou ovšem modifikovány změnami na úrovni mezzostruktury, tj. sektorové a odvětvové struktury ekonomiky, kde mají nahodilé vlivy pochopitelně významnější váhu než u makroekonomických agregátů.

Krátkodobé změny naznačují existenci některých časových zpoždění, důležitého fenoménu ekonomických relací, který je zároveň dalším analytickým instrumentem k pochopení fungování ekonomiky a může být i jedním ze symptomů očekávaných změn.

Konečně se ukazuje, že relativně vysoká tempa růstu resp. zrychlení obsahují i jisté krátkodobé limity růstu na nabídkové straně. Závislé veličiny se mohou přizpůsobovat pouze do určitého momentu, pak zpětně ovlivňují původní nezávislé veličiny.

Relativně úspěšné období let 2005 – 2007 (přinejmenším měřeno dynamikou, která naši ekonomickou úroveň přibližuje průměru EU) tak nabízí témata k podrobnější analýze:

• Zpomalení dynamiky produktu, mezispotřeby event. dovozu v roce 2007 jako možný signál následného poklesu dynamiky HDP (v tomto případě na straně nabídky).
• Významný růst zaměstnanosti a jejího příspěvku k růstu HDP v letech 2005 - 2007 jako možný signál přibližování k limitům, k nedostatku pracovních sil.
• Prudký růst zásob, a to i výrobních, přestože se dynamika mezispotřeby v roce 2007 zpomalila, jako možný signál závažných strukturálních změn ekonomiky.

Abychom předešli nedorozumění, je třeba zdůraznit, že analýza se nepokouší o prognózu, ostatně by to byla v lepším případě „prognóza ex post“, i když i to je užitečný analytický nástroj. Ambice této analýzy jsou ale jiné – vyvolat zájem o lepší pochopení souvislostí, které se odehrávají v ekonomice při změnách její dynamiky a pro jejichž analýzu je systém národních účtu jedinečným východiskem.

Tato analýza vycházela z dat za rok 2007 spočtených na základě čtvrtletních národních účtů. A právě revize těchto dat k 1. 10. 2007 v předběžné sestavě ročních účtů nepřímo potvrdila analytické závěry, když dala odpověď na dvě z výše uvedených otázek; snížila tempo růstu HDP (a přidané hodnoty) a podobně i růst zásob.


Ing. Václav Kupka, CSc.
analytik
útvar statisticko-ekonomických analýz ČSÚ
tel. 27405 4248
e-mail: vaclav.kupka@csu.gov.cz