Více než polovina výdajů na výzkum a vývoj v ČR pochází ze soukromých zdrojů - 2006
Datum vydání: 01. 10. 2007
Kód: e-11105-07
Krátká tématická analýza
Více než polovina výdajů na výzkum a vývoj v ČR pochází ze soukromých zdrojů
V roce 2006 stoupl proti roku 1995 objem peněz na výzkum zhruba 3,6krát, zatímco HDP v běžných cenách 2,2krát. Tento růstový předstih sice zatím nestačil na to, aby ČR dosáhla evropského průměru pokud jde o podíl výdajů na výzkum a vývoj k HDP. Podíl však zejména v posledních dvou letech výrazně vzrostl a ČR je tak jednou z několika málo zemí, jejichž dynamika v tomto směru udržuje kontakt s cílem budovat znalostní evropskou ekonomiku. Překvapivě dobrý trend výdajů v letech 2005 a 2006 byl možný především díky financování výzkumu a vývoje v ČR ze soukromých zdrojů podnikatelského sektoru. Odráží se zde zřejmě vysoká ziskovost firem, které bez problémů profinancovávají nejen své provozní výdaje, ale i výdaje na investice a prorůstově orientované prostředky do výzkumu a vývoje. Podíl výdajů financovaných z peněz veřejného sektoru však klesá, což ovlivňuje negativně i špičková pracoviště výzkumu v medicíně a přírodních vědách s prokazatelně vynikajícími výsledky. Zhruba jeden ze sta zaměstnaných v české ekonomice pracuje ve výzkumu a vývoji, nejvíce pracovníků, téměř polovina, je soustředěna do technických věd.
V České republice přišlo v roce 2006 do sféry výzkumu a vývoje 49,9 mld. korun. Šlo o 3,6 krát vyšší částku než v roce 1995, kdy celkové výdaje činily 14 mld. korun. V období 1995-2006 rostly výdaje na výzkum vývoj celkem, tj. z veřejných a soukromých podnikatelských zdrojů vč. vlastních zdrojů vysokého školství, soukromého neziskového sektoru a zdrojů ze zahraničí, v průměru ročně o 10,7 %. Ekonomika přitom rostla v tomto období každoročně průměrným tempem +6,9 %.
Za posledních jedenáct let, přes téměř čtyřnásobný růst objemů peněz vydaných všemi sektory financujícími v ČR výzkum vývoj, však podíl těchto výdajů na nominálním HDP stoupl o necelé dvě třetiny – na 1,55 % HDP v roce 2006 oproti 0,95 % v roce 1995. Při nominálním HDP převyšujícím 3,2 bilionu korun tak vydala loni ČR na výzkum a vývoj necelých 50 miliard.
Financování vědy a výzkumu v režii soukromého sektoru
Proti rozšířené představě, že zahraniční investice v ČR jsou soustředěny výlučně do vlastních výrob, přičemž nadstavbové složky - k nimž je možno počítat také výzkum a vývoj -, zůstávají v mateřských zemích, hovoří fakta: v roce 2005 stoupl podíl výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru meziročně o 21,8 %, v roce 2006 o dalších 21,4 %. Ve firmách se zahraniční majetkovou účastí stouply v roce 2006 výdaje na výzkum vývoj dokonce proti roku 2005 dokonce o více než 38 %.
Podnikatelská sféra je pokud jde o zdroj prostředků na výzkum a vývoj v podstatě samofinancovatelná. Ze 33 mld. korun použitých v roce 2006 na výzkum a vývoj zde pocházelo 84 % z vlastních soukromých zdrojů této sféry. O dominanci průmyslu svědčí fakt, že plných 23,4 mld. korun směřovalo do technických věd.
Vzhledem k významnému postavení automobilového průmyslu v ekonomice ČR není překvapením, že také velký objem peněz na výzkum a vývoj spotřebává právě toto odvětví. V roce 2006 sem směřovalo 7,3 mld. korun (proti 2,3 mld. korun v roce 1995). Také samotné odvětví Výzkumu a vývoje (OKEČ 73) zahrnující např. výzkumné ústavy absorbovalo v roce 2006 celkem 4,4 mld. korun (proti 1,9 mld. v roce 1995). Dalším velmi významným odvětvím je výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken (OKEČ 24), které získalo v roce 2006 přes 4,7 mld. korun. Šlo o velmi výrazný nárůst během sledovaného období, protože v roce 1995 zde bylo vydáno na výzkum a vývoj pouze 0,7 mld. korun.
Struktura výdajů pokud jde o financující sektory se tak v ČR může začít přibližovat např. struktuře financování výzkumu a vývoje ve Finsku, kde připadá na zdroje pocházející ze soukromé podnikatelské sféry 69,4 % celkových výdajů na výzkum. Zatím je ČR (54,1 %) zhruba na evropském průměru (54,5 %), ovšem pro uvedený předpoklad hovoří skutečnost, že je zde zřejmě podobná paralela s výrobou telekomunikační techniky (Nokia) jako v ČR s výrobou automobilů.
Evropa zůstává štědřejší, ČR rychlejší
V Evropské unii je podpora výzkumu a vývoje z veřejných i soukromých peněz ve srovnání s ČR dlouhodobě vyšší, ovšem v období 2001-2005 podíl výdajů směrovaných do této sféry velmi mírně klesá. Za EU 15 dosahoval v roce 2005 1,91 % HDP proti 1,94 % v roce 2001, za EU 25 pak 1,85 % proti 1,88 % v roce 2001. Přepočet pro EU 27 ukazuje snížení na 1,84 % HDP proti 1,88 % v roce 2001 – přitom podle tzv. Lisabonské strategie směrující Evropu k ekonomice založené na znalostech má tento podíl v roce 2010 dosáhnout 3 % HDP.
Evropa tak sice vydává na výzkum a vývoj ze svých příjmů stále relativně o něco více než ČR, ovšem v čase se tento rozdíl zmenšuje. Jestliže v roce 2001 u nás činily výdaje směrované do vědecko-výzkumné báze 1,20 % HDP, v roce 2005 už 1,41 % a významný meziroční nárůst v důsledku silné dynamiky financování v podnikatelské sféře pak způsobil, že v roce 2006 dosáhly celkové výdaje na výzkum a vývoj již 1,55 % HDP.
V ČR rostly v období 2001-2005 celkové výdaje na výzkum a vývoj nejrychleji v Evropě
Toto rychlé tempo v období 2001-2005 způsobilo, že ČR patří k zemím s nejvyššími průměrnými ročními přírůstky – podle Eurostatu se zde výdaje na výzkum a vývoj zvyšovaly ročně o 8,3 %, což bylo zcela nejvíce v EU, pomineme-li dynamiku v pobaltských republikách, která dosahuje dvojciferných hodnot. Je jí však docilováno při téměř mizivých absolutních částkách – jestliže v roce 2005 činily v ČR výdaje na výzkum a vývoj 1417 mil. eur, pak v Litvě 157 mil. eur, v Estonsku 104 mil. eur a v Lotyšsku dokonce pouze 73 mil. eur.
Ze zemí sledovaných Eurostatem dosáhla v období 2001-2005 rychlejší průměrné dynamiky než ČR u výdajů na výzkum a vývoj pouze Čína, a to +19,7 % ročně (v absolutním objemu však vydala Čína v roce 2005 o pětinu méně než Velká Británie, o třetinu méně finančních prostředků než Francie a o více než polovinu méně než Německo).
V letech 2005 a 2006 stoupaly výdaje na výzkum ročně o téměř pětinu…
Přestože výdaje ČR na výzkum a vývoj stoupaly za léta 1995-2006 celkově rychleji než nominální HDP, v některých obdobích se musela vědecko-výzkumná báze ČR spokojit s nižší dynamikou těchto výdajů ve srovnání s růstem celé ekonomiky - bylo tomu tak v letech 1999, kdy došlo k velkému propadu zdrojů soukromého sektoru, což lze zřejmě vysvětlit dozníváním restrikcí po měnové krizi. Pomaleji než ekonomika stoupaly celkové výdaje na vědu a výzkum také v letech 2001 a 2002 v reakci na zřetelné nárůsty schodků státního rozpočtu, ale i v roce 2004, kdy byly již naplno pociťovány obavy z vývoj povinných výdajů rozpočtu a omezených možností financování prorůstových oblastí.
Pro období 1995-2006 je dále charakteristické, že zatímco ve druhé polovině 90. let se zvyšoval podíl výdajů na výzkum a vývoj především z veřejných peněz, přičemž podíl výdajů financovaných z podnikatelského sektoru klesal, v období počínajícím rokem 2000 je patrný zcela opačný trend. Podíl vládního sektoru na financování vědy a výzkumu v ČR klesá, a to až na méně než 40 % celkových výdajů v roce 2006 ze 44,5 % v roce 1995, což se blíží úrovním patrným na přelomu 90. let (36,8 % v roce 1998).
... výdaje z peněz soukromého podnikatelského sektoru o téměř čtvrtinu
Tahounem výdajů se od počátku poslední dekády staly soukromé zdroje podnikatelského sektoru. Ty akcelerovaly zejména od roku 2004, což se odrazilo nejen na růstu jejich podílu na celkových výdajích ČR na výzkum a vývoj (56,9 % v roce 2006 proti 51,2 % v roce 2000). Také ale silně zdynamizovaly i celkové tempo růstu výdajů na výzkum a vývoj v ČR – jestliže v letech 2000-2003 rostly celkové zdroje použité při financování vědy a výzkumu v ČR v průměru ročně o 7,6 % a v letech 2004-2006 o 14,8 %, pak dynamika zdrojů majících původ v podnikatelském sektoru akcelerovala v těchže obdobích ze 7,2 % na 18,8 %.
Podíl vládních zdrojů spolu se soukromými zdroji podnikatelského sektoru je ve financování vědy a výzkumu v ČR zcela rozhodující – v roce 2006 na ně připadalo plných 95,9 % celkových výdajů na tuto činnost.
Podnikatelský sektor financuje sám sebe
Podle čísel Eurostatu poskytujících komparace na srovnatelné bázi za rok 2005 v paritě kupní síly (jednotky PPS) vydal podnikatelský sektor v ČR v uvedeném roce na výzkum a vývoj prováděný v tomto sektoru 1311 mil. v PPS, tj.737,1 mil. eur. Bylo to plných 41,7 % z objemu peněz použitých v úhrnu ve všech deseti zemí vstoupivších do EU v květnu 2004 (v podmínkách PPS šlo o 43,2 %). Pro srovnání: ve „starých“ zemích EU - za něž jsou dostupná v této sféře poslední srovnatelná data za rok 2004, kdy výdaje podnikatelské sféry na svůj vlastní výzkum v úhrnu za EU 15 převýšily poprvé hranici 100 mld. eur - , se nejsilnější evropská ekonomika podílela v této oblasti na celkových výdajích v EU 15 z 35,4 %.
Jestliže tedy „samofinancování“ výzkumu podnikatelské sféry ČR dosahuje takovéto intenzity a pumpované objemy peněz jsou ve srovnání s novými členskými zeměmi EU zcela mimořádné, naskýtá se otázka, jak si ČR stojí v podobné komparaci za celkové výdaje na výzkum a vývoj. Je zřejmé, že se zde pravděpodobně odrazí vývoj v posledních šesti letech, pro nějž je charakteristický stoupající podíl podnikatelského sektoru na financování výzkumu a vývoje v ČR a klesající podíl peněz poskytovaných z veřejných zdrojů.
ČR vydává na výzkum a vývoj absolutně více než Řecko či Portugalsko
Česká republika vydala v roce 2005 na výzkum a vývoj v paritě kupní síly (umělá „měna“ jako přepočítací jednotka PPS eliminuje rozdíly v cenových hladinách jednotlivých zemí) 2516,7 mil. v PPS, což bylo zhruba stejně jako čtyřikrát větší Polsko (2536,2 v PPS), ale podstatně více než ekonomika Řecka (1309,3 mil v PPS) či Portugalska. Podíl výdajů na výzkum a vývoj v těchto zemích na jejich HDP (za rok 2005 to bylo 0,61 %, resp. 0,81 % ) je rovněž podstatně nižší než v případě České republiky (1,41 %). Navíc v roce 2006 zaznamenala ČR jeho výrazné zvýšení na 1,55 % HDP, přičemž u zmíněných zemí Řecka a Portugalska tyto podíly v čase buď kolísají (Portugalsko) nebo dokonce klesají (Řecko).
Pokles intenzity výzkumu a vývoje v průběhu let 2001-2005, na nějž lze usoudit ze snižování podílu příslušných výdajů na HDP v údajích za celou Evropskou unii, dokládá, že se ne zcela daří naplňovat vizi evropské ekonomiky založené na znalostech. To je o to nepříjemnější, že při stagnaci a teprve nedávném průkaznějším oživení ekonomiky eurozóny tvořící páteř ekonomiky EU by bývalo bylo možné očekávat, že tento poměr poroste (výdaje se vztahovaly k nepříliš rostoucímu nominálnímu HDP EU). Je ovšem skutečností, že právě v tomto období začalo v unii prohlubování schodků veřejných rozpočtů.
Vztah financování ze soukromých zdrojů a přílivem zahraničních investic
Nárůst podílů financování vědy a výzkumu v ČR z podnikatelských zdrojů je co do dynamiky jeho vývoje zhruba totožný s přílivem zahraničních investic do české ekonomiky. Tato časová souslednost je podporována dvěma atributy:
jednak je to značná váha technických věd pokud jde o alokaci prostředků do jednotlivých vědních oblastí (v roce 2006 byla zhruba 2,5krát vyšší než objemy peněz směřujících do přírodních věd, 4krát vyšší než do medicínského výzkumu a dokonce více než 22krát vyšší než finance podporující humanitní vědy);
Druhým faktorem ovlivňujícím proporci soukromých peněz a peněz z vládního sektoru směrovaných do výzkumu a vývoje je stav veřejných rozpočtů ĆR, které se ocitly pod velkým tlakem zejména v nové dekádě – zákonem či jinými normami určený závazný objem výdajů rozpočtu (mandatorní výdaje) roste nejen v absolutním vyjádření, ale v trendu se zvyšoval i podíl tohoto typu výdajů na celkových výdajích rozpočtu, jeho příjmech i ekonomickém výkonu země (HDP). Logicky, druhou stranou mince je v takovém případě zhoršená možnost použít rozpočtové zdroje pro financování růstových oblastí, mezi něž nesporně patří i věda a výzkum.
Vládní sektor financuje skromněji
Podíl výdajů vládního sektoru na vědu a výzkum vztažený k objemu nominálního HDP v období 2000-2005 v trendu v podstatě stagnoval po růstu z druhé poloviny 90. let, jak je patrné z grafu č. 1 (z 0,54 % HDP v roce 2000 přes 0,50 % 2003 na 0,58 % v roce 2005). Bylo tomu tak i přes proklamativní dikci podporující výdaje do vědy a výzkumu v souvislosti s přihlášením ČR k již zmíněné Lisabonské strategii - podle jejích velmi optimistických cílů měla Evropa v roce 2010 dostihnout ekonomiku Spojených států, a to právě prostřednictvím růstu založeného na znalostech, tedy vysokou úrovní vzdělání, vědy a výzkumu.
Objem vydávaných peněz z vládního sektoru na vědu a výzkum se sice v absolutním vyjádření zvyšoval (z 11,8 mld. v roce 2000 na 17,2 mld. v roce 2005), ale zřejmě ne dost dynamicky, když jejich podíl na HDP významně nestoupl. Navíc česká ekonomika v té době nerostla v průměru tak silným tempem jako v roce 2005 a 2006, tudíž i srovnání podílu k HDP jeho dynamikou netrpělo. Bylo tedy možné očekávat spíše zvyšování uvedeného podílu výdajů na výzkum a vývoj, nikoli jejich výslednou stagnaci.
Nicméně k významnějšímu meziročnímu zvýšení podílu vládních výdajů na HDP došlo až v roce 2006 (0,60 %). Ovšem zvýšení podílu celkových výdajů ČR na již zmíněných 1,55 % HDP (v roce 1995 činily pouze 0,95 % HDP) bylo možné díky posílení investic do výzkumu a vývoje majících původ v penězích soukromé sféry.
Peněz z ostatních sektorů kromě podnikatelského a vládního je stále málo
Proporce mezi poměrem výdajů na vědu a výzkum z veřejných zdrojů k HDP a poměrem těchto celkových výdajů k HDP ukazuje, že rozdíl mezi nimi narůstá od roku 1999, ovšem velmi výrazné zvýšení je patrné v letech 2005 a 2006 - znamená to, že zejména v posledních dvou letech výrazně vzrostl podíl financování vědy a výzkumu ze zdrojů podnikatelského sektoru a zbylých financujících sektorů (tj. vlastních zdrojů sektoru vysokého školství vč. vyššího odborného, vlastních zdrojů soukromých neziskových organizací a zdrojů ze zahraničí). Podíl těchto zbývajících sektorů je však stále velmi nízký. V roce 2006 činil 4,1 %, když v roce 1995 to bylo 4,6 % - u vlastních zdrojů vysokého a vyššího odborného školství jde pouhých 0,5 mld. korun (v roce 1997 to bylo 1,4 mld. korun).
Odlivu mozků se nelze divit
Objem prostředků na mzdy zejména mladých vědců způsobuje odliv mozků ze země - ale i do jiných oborů -, neboť ohodnocení vědecké práce je ve srovnání s výdělky mnoha dalších profesí neadekvátní. V odvětví výzkumu a vývoje (OKEČ 73) činily v roce 2006 průměrné měsíční mzdy 22 822 korun (bráno za fyzické osoby), u přepočtených stavů na plnou pracovní dobu (ve výzkumu a vývoji hrají značnou roli práce na částečné úvazky) pak 26 244 korun. Vědečtí a odborní duševní pracovníci berou v úhrnu podle členění Klasifikace zaměstnání v průměru 31 653 korun (je to méně než technici v hutích, pedagogové v oblasti dalšího vzdělávání, pojišťovací agenti, policejní inspektoři, či tajemníci obecních úřadů). Vědečtí pracovníci a experti zařazení jako ekonomové berou v průměru 36 541 korun, vědeckopedagogičtí pracovníci 35 108 korun. Více než pětina pracovníků výzkumu a vývoje má doktorské vzdělání. Přes 40 % pracovníků výzkumu a vývoje působí v Praze.
Příkladem nevhodné práce s mladými vědci mohou být nabízené nízké úvazky adeptům na práci v lékařském výzkumu, kde bývá pokládáno za úspěch, je-li absolventovi medicíny nabídnut poloviční úvazek (mnoho z nich akceptuje i úvazek 0,1 pracovní doby za cenu, že může působit na výzkumném pracovišti lékařských fakult či Akademie věd). Na jedné straně je pravda, že „vědě sluší skromnost“, ovšem stejně tak je zřejmé, že takovýto postup volí opravdoví entuziasté či lidé finančně zajištění svou rodinou. Právě tato vědní oblast však stojí mimo zřetel podnikatelského sektoru a je tak pro ni charakteristický vysoký podíl výdajů z vládního sektoru a sektoru vysokého školství, který se zde pohybuje dlouhodobě v průměru let 1995-2006 kolem 68 %, resp. 74 % (za léta 1995-2006 to bylo 72 %, resp. 73 %.
Mzdy ve výzkumu a vývoji podnikatelského sektoru dosahují zhruba 27 893 korun, zatímco v nepodnikatelské sféře 25 344 korun (na přepočtené stavy). Průměrná měsíční mzda počítaná za fyzické osoby, nikoli tedy za jejich stavy přepočtené na plnou pracovní dobu, odpovídá 25 815 korunám v podnikatelském sektoru a 21 336 korunám v nepodnikatelském sektoru.
Medicína a počítačové hry
Přestože spojení „výzkum a vývoj-informační technologie“ bývá přikládán někdy až identický podtext, jsou špičkové výsledky českého výzkumu a vývoje soustředěny podstatně více například do lékařské vědy 1 , která zřejmě trpí nedostatkem prostředků dlouhodobě (odložení testů nového léku vyvinutého již koncem 70. let způsobujícího v rychlé době odumření nádorových buněk – jeho testování bylo prováděno až koncem 90. let na pracovištích v USA, nápad a objev byl český). Zde je však potřebné investovat do výzkumu a vývoje právě z rozpočtu, neboť silné farmaceuticko-medicínské podnikatelské zázemí Česká republika nemá.
Situace se však pokud jde samotný farmaceutický výzkum začíná měnit, a to velmi podstatně, zejména pokud bereme v úvahu rok 2006. V roce 1995 totiž představovaly výdaje na výzkum a vývoj ve farmaceutické průmyslu (OKEČ 244 Výroba léčiv, chemických látek, rostlinných přípravků, a dalších prostředků pro zdravotnické účely) financované z podnikatelského sektoru pouhých 0,2 mld. korun, což bylo jen 2,6 % výdajů vynaložených tímto sektorem do celého zpracovatelského průmyslu (6,9 mld. korun ). V roce 2006 však již financoval podnikatelský sektor farmaceutický výzkum 4,1 miliardami korun, což byl extrémní nárůst nejen v poměru k roku 1995, ale také meziročně (v roce 2005 činily výdaje podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj ve farmacii jen 0,8 mld. korun). Dosáhly tak celkem 18,7 % výdajů ze soukromých zdrojů použitých v celém zpracovatelském průmyslu (v roce 2005 to bylo jen 4,9 %).
Ke světové špičce bývají také řazeny práce Čechů na vývoji počítačových her i v oblasti software obecně. Na výzkumu a vývoji se zde (OKEČ 722 Publikování, dodávky a poradenství v oblasti software) v roce 2006 podílely soukromé zdroje firem z 2,1 mld. korun, tj. pětinou z celkového objemu peněz vkládaných podnikatelským sektorem do výzkumu a vývoje v oblasti služeb (stejně jako v roce 2005, kdy se jednalo o 1,9 mld. korun). V roce 1996 šlo přitom o 0,023 mld. korun, tj. 1 % z celkových výdajů soukromé podnikatelské sféry v oblasti služeb.
Evropské peníze namísto růstu výdajů z rozpočtu
Rozpočet na rok 2007 uvažuje s výrazným navýšením o 6,9 mld. korun na 25,1 mld. korun (0,73 % HDP), u vybraných resortů bude část výdajů kryta z evropských fondů (školství 1,7 mld., průmysl a obchod 1,8 mld. korun). Vládní sektor financuje za těchto předpokladů celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR zhruba ze dvou pětin. Nejvíce peněz má získat resort školství (9,8 mld. korun proti 6,8 mld. v roce 2006) a Akademie věd (5,6 mld. korun oproti 4,7 mld. v roce 2006). Střednědobý výhled státního rozpočtu rovněž spoléhá na „evropské peníze“ - pro rok 2008 mají výdaje na výzkum a vývoj pokud jde o samotný rozpočet stagnovat a zvýšení má být dosaženo v podstatě jen s asistencí peněz z EU. V roce 2009 již mají výdaje z rozpočtu opět růst, meziročně však jen o 1,1 %.
Významnou finanční injekcí pro roky 2007-2013 je zamýšlená celková částka na financování české vědy z tzv. Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace ve výši 2 435,9 mil. eur, přičemž 85 % tvoří zdroje Evropské unie (zbytek připadá na financování ze státního rozpočtu). Peníze by poskytl Evropský fond pro regionální rozvoj na rekonstrukci stávajících a výstavbu nových výzkumných center, moderní technologie a přístroje apod. Další zdrojem pro českou vědu a výzkum mohou být evropské peníze programu Podnikání a inovace směřujícího k posílení konkurenceschopnosti.
Vyvážená struktura financování
Podíl podnikatelského sektoru v ČR na financování výzkumu a vývoje (54,1 %) byl v roce 2005, za něž jsou k dispozici mezinárodně srovnatelná data Eurostatu , zhruba totožný s průměrem za EU 25 (54,5 %) či EU 15 (54,8 %). Je výrazně vyšší než u Polska (30,3 %), Maďarska (39,4 %) i Slovenska (36,6 %). Důvod může být strukturální (vysoké zastoupení zahraničních investic) a také dominance technických věd ve struktuře vědních oblastí této sféry v ČR. Vysoký podíl podnikatelského sektoru na financování vědy má Německo (66,8 %) či Finsko (69,4 %).
Vládní sektory ČR se na financování vědy a výzkumu podílí ze 40,9 %, což je i přes posilující toky peněz ze soukromých zdrojů stále nad evropským průměrem (34,7 %). Avšak nové členské země střední Evropy vykazují ve srovnání s ČR podíly veřejných peněz vesměs vyšší, což svědčí o zatím menší vyspělosti privátní sféry pokud jde o alokaci peněz do výzkumu a vývoje. To může plynout jednak z jiné ekonomické struktury ve srovnání s hospodářstvím ČR, jednak z větší podkapitalizovanosti jejich firemních sektorů, jemuž, lapidárně řečeno, nezbývají na tuto nadstavbovou složku podnikání peníze. Přenechávání starosti o financování výzkumu na veřejných zdrojích se týká především Maďarska, kde činí podíl výdajů vlády 49 % celkového objemu financování výzkumu a vývoje v zemi, Polska se 67 % a Slovenska s 57 %. V Německu je používáno veřejných prostředků na výzkum ze 30 %, v průměru za EU 15 pak z 34 %.
Česká republika tak působí pokud jde o strukturu financování vědy velmi vyváženě - oproti vyspělým evropským zemím chybí jen financování ze soukromé neziskové sféry. Firmy pod zahraniční kontrolou investovaly v roce 2005 v ČR do výzkumu a vývoje 14 mld. korun, z toho ve zpracovatelském průmyslu 11,3 mld. korun a ve službách 2,6 mld. korun.
Zpracovala:
ing. Drahomíra Dubská, CSc.
analytička
útvar ekonomicko-statistických analýz ČSÚ
tel. 2 7405 4041,
e-mail: drahomira.dubska@csu.gov.cz
Pozn.:
Na adrese /archiv_publikaci lze nalézt nejvýznamnější datové zdroje ČSÚ za oblast výzkumu a vývoje v roce 2006. Kompletní databáze ČSÚ na úrovni dat Statistické ročenky „Věda a technologie 2006“ bude k dispozici v podzimních měsících letošního roku.
1 Lékařské vědy spadají do oblasti základní medicíny, klinické medicíny, zdravotních věd a dalších příbuzných disciplín.