Trh práce a nezaměstnanost - 1993-2006

 
 
1. Cíl
 
Cílem je standardní analýza trhu práce, tzn. nabídky pracovní síly a poptávky po pracovní síle v čase, konkrétně za období 1993 až 2006. Pozornost je věnována hlavním příčinám změn nabídky, daným demografickými a sociálními faktory, a poptávky, které jsou dány výkonností ekonomiky (růst, produktivita práce) a počtem volných míst. Na obě strany bilance kromě toho působí řada strukturálních faktorů ¹ .
 
Cílem je pokusit se posunout hledání odpovědi na základní otázku: co způsobilo, že do roku 1996 byla nezaměstnanost nízká a po prudkém zvýšení se od roku 2000 udržuje na relativně vysoké úrovni. Studie zároveň  sleduje cíl prověřit dvě hypotézy:

• dosud poněkud podceňovaný vliv změn v nabídce práce v uplynulých patnácti letech, který může vysvětlit část nárůstu nezaměstnanosti na přelomu tisíciletí.
• důsledky měnící se struktury naší ekonomiky na tvorbu pracovních míst čili na poptávku po pracovní síle, která může zřejmě vysvětlit část paradoxu relativně vysoké nezaměstnanosti při relativně vysokém růstu HDP.
   

Graf č. 1   Nezaměstnanost

Pozn.: nezaměstnaní podle ILO (VŠPS)
 
 
2. Agregátní analýza
 
Zvolená metoda
 
Agregátní analýza je založena na zjednodušeném modelu vývoje trhu práce, který je omezen na kvantifikace vybraných „makroekonomických“ vlivů. Vychází se z předpokladu, že základními faktory nabídky (N) jsou ročníky nastupující do zaměstnání (NR) a ročníky odcházející ze zaměstnání (OR), resp. jejich meziroční změny. Tyto hypotetické změny v nabídce jsou však výrazně modifikovány meziročními změnami v počtu studujících osob (zST), žen dobrovolně dočasně neaktivních (zMD), meziročními změnami v počtu důchodců (zD) a konečně změnami v počtu zaměstnaných cizinců (zC), bez nichž by nabídka pracovní síly byla jiná (N*). Obdobně základním faktorem poptávky (P) je růst výkonu (HDP) determinujícího - za předpokladu nezměněné produktivity práce – hypotetickou poptávku (P*). Ten je významně korigován modifikujícím vlivem meziročních změn v produktivitě práce, které počet míst snižují (zZ), a počtem volných míst (VM), který je dán řadou dalších vlivů.
Nt   =  Z t + NZ t
N*t =  N t + zST t + zMD t +zD t
ZST=  ST t – ST t-1 , …
N*t – N t …modifikující vliv sociálních faktorů na nabídku
 
P t  =  Z t  + VM t
P*t =   Z t + VM t + zZ t
zZ t=  Z*t  -Z t
Z*t  =  Z t-1 x (HDPt  / HDPt-1)
P*t –P t … modifikující vliv produktivity práce na poptávku
 
Legenda:
N, N*   skutečná a hypotetická nabídka                          P, P*   skutečná a hypotetická poptávka
NZ   nezaměstnanost                                                   VN   volná místa 
NR, OR   nastupující a odcházející ročníky                     HDP   hrubý domácí produkt
(věk 20 –  24 a 60 – 64)
Z,Z*   skutečná a hypotetická zaměstnanost                  zST, zMD   změna studujících a žen na mateřské
zZ   změna zaměstnanosti                                            zD   změna důchodců
 
Analýza nabídky
 
Vývoj nabídky pracovní síly je nejprve aproximován demografickými změnami, přílivem nových ročníků populace ve věku 20 – 24 let, tedy osob, které většinou ukončily nějakou formu středního vzdělání (NR), a „odlivem“ ročníků v důchodovém věku, zjednodušeně mezi 60 – 64 roky (OR).
 
Graf č.2 Nastupující ročníky a odcházející ročníky
 

Již tyto údaje odhalují pozoruhodné změny na trhu práce dané demografickým vývojem. Celé analyzované období charakterizuje nástup silnějších ročníků v devadesátých letech a následný pokles po roce 2000. „Odcházející“ ročníky mají  opačný vývoj; jsou v devadesátých letech stále slabší, ale zhruba po roce 2000 stále silnější. Obě tendence měly nezanedbatelný vliv na vývoj nabídky na trhu práce, která by – bez vlivu některých sociálních faktorů - zhruba do roku 2000 rychle rostla, aby poté klesala. V roce 2007 se hodnoty (NR, OR) vyrovnávají, takto determinovaná nabídka pracovní síly stagnuje ² .
 
Vývoj daný demografickými změnami je ovšem modifikován mj. základními sociálními faktory. Samotný nástup ročníků ve věku 20 – 24 let do zaměstnání je ovlivněn jeho odkladem daným počty studujících vysokoškoláků. Pro naši analýzu jsou relevantní meziroční přírůstky studentů (zST). Ty výrazně mění – o tisíce osob ročně - skutečnou nabídku na trhu práce.
 
Jiným, neméně významným faktorem modifikujícím nabídku na trhu práce je dobrovolná neaktivita žen. Samozřejmě, že se tento faktor netýká pouze nastupujících ročníků, ba co víc je znám posun v tzv. specifické plodnosti žen ³ . Kromě toho je významnější než mateřská dovolená další péče o rodinu či nespecifikované setrvání žen v domácnosti. Nicméně ženy „neaktivní“ z těchto důvodů jsou interpretovány jako další sociální faktor modifikující pouze demograficky determinovanou nabídku pracovní síly. Opět nás ovšem analyticky zajímají meziroční změny této sociální skupiny (zMD), které jsou řádově shodné se změnami počtu vysokoškoláků. V letech 1999 – 2004 oba faktory nabídku na trhu práce dokonce zvyšovaly.
 
A podobně odcházející ročníky a jejich vliv na nabídku na trhu práce je modifikován změnami odchodu do důchodu. Projevují se tu dva vlivy; fakt, že zákonná doba pro odchod do důchodu se prodlužuje (institucionální změna) , a dobrovolný odklad odchodu do důchodu ⁴ . Tento korigující faktor - roční změny v počtu osob, které odcházejí do důchodu (zD) - má významný vliv; proti demografickému vývoji snižuje nabídku práce v devadesátých letech o desetitisíce osob ročně a zvyšuje ji po roce 2000, kdy se projevuje prodloužení věku odchodu do důchodu.
 
Konečně posledním z významných faktorů, který přímo nesouvisí s demografickým vývojem domácího obyvatelstva, ale má rostoucí význam pro skutečnou nabídku, jsou cizinci . Bez zahrnutí jejich vlivu by nebylo možno vysvětlit zejména poslední roky, kdy vykazované počty zaměstnaných cizinců, dlouhodobě kolísající kolem sta tisíc ročně, se v průběhu dvou let (2005 a 2006) zvýšily o dalších skoro osmdesát tisíc osob.

Graf č. 3 Meziroční změny v nabídce práce (sociální faktory)

Poznámka: Kladné hodnoty (zST, zMD a zD) představují meziroční zvýšení počtu osob těchto skupin, čili snížení nabídky na trhu práce, a naopak záporné hodnoty znamenají zvýšení nabídky
 
 
Křivka nabídky (N*) eliminující vliv sociálních faktorů je strmější než křivka skutečné nabídky (N), což lze interpretovat tak, že sociální faktory v uplynulém období zmírňovaly demografický výkyv a příznivě ovlivnily aktuální nabídku práce. Po roce 2004 se ovšem skutečná nabídka zvyšuje v protikladu k demografickému a sociálnímu vývoji; způsobuje to zmíněný prudký růst počtu zaměstnaných cizinců ⁵ .

Graf č.4   Skutečná nabídka práce a hypotetická nabídka práce
 
 
Analýza poptávky
 
Analogicky budeme postupovat i v případě poptávky po pracovní síle. Tradičně se předpokládá, že počet pracovních míst zvyšuje především růst agregátu hrubý domácí produkt (HDP). Přesněji řečeno, jeho změny (HDP) určují hypotetickou zaměstnanost (Z*) za předpokladu nezměněné  úrovně produktivity práce.
 
Graf č. 5 Tempo růstu HDP a hypotetické změny zaměstnanosti
 

Taková veličina je však korigována vlivem produktivity práce. Její růst působí protichůdně, snižuje počet pracovních míst nutných k tvorbě daného HDP. Meziroční změny vyjadřuje hypotetická veličina „změna zaměstnanosti“ (zZ), což není nic jiného než meziroční úspory pracovních míst z titulu vyšší produktivity práce.
 
Počet volných míst (VM) je dalším korigujícím činitelem, jehož interpretace není jednoduchá. Pokud by šlo o jakousi rezervu, dalo by se očekávat, že její absolutní výše (nebo alespoň relace k počtu zaměstnaných) se nemění. Změny počtu volných míst však sledují změny v dynamice HDP. Proč ale - při trvající nezaměstnanosti - nejsou volná místa absorbována? Zbývá jediné vysvětlení: dostáváme se za hranice agregátní analýzy, změny signalizují strukturální (a regionální) nesoulad nabídky a poptávky. Přitom nejde o hodnoty zanedbatelné, pohybují se v řádu desetitisíců, přičemž jen v roce 2006 byl vykázán růst počtu těchto míst o 40 tisíc.
 
Vývoj poptávky - stejně jako nabídky - není homogenní. Lze konstatovat, že poptávka (P*) jako funkce HDP by - po výkyvu v  polovině devadesátých let  - rostla. Naopak křivka skutečné poptávky (P) je hladší, přičemž po roce 1996 prudce klesala, a od roku 1999 prakticky stagnuje; ekonomika ani při růstu HDP nevytvářela nová pracovní místa. Se zpožděním, po roce 2004, však i v tomto ohledu dochází ke zlomu: poptávka – zahrnující i počty volných míst – se začala zvedat, přesto nedosáhla úrovně před deseti lety.
 
Graf č. 6   Skutečná poptávka a hypotetická poptávka
 
 
Analýza nezaměstnanosti
 
Výsledkem pohybu obou stran trhu je nezaměstnanost. Celé sledované období lze z hlediska příčin rozdělit do několika fází.
 
Graf č. 7 Trh práce: nabídka a poptávka

 
Nabídka 1993 – 1999, 2000 – 2004, 2005 - 2006
V první fázi nabídka práce roste, protože nastupují silné ročníky populace. Sociální faktory (zejména růst počtu vysokoškoláků a tehdy ještě všeobecný odchod žen do důchodu před šedesátým rokem jejich věku) tento příliv pouze oslabovaly. Po roce 1999 vykazovala nabídka práce tendenci k poklesu, i když pomalejšímu, než by odpovídalo poklesu počtu osob nastupujících ročníků. Demografický vývoj byl znovu korigován sociálními faktory (zejména pozdějším odchodem do důchodu). Sociální faktory naopak přispívají k tomu, že v letech 2004 až 2006 nabídka práce - především díky cizincům - opět roste, takže v roce 2006 se již přiblížila úrovni předchozího vrcholu v roce 1999.
 
Poptávka 1993 – 1996, 1997 – 1999, 2000 – 2004, 2005 – 2006
V první fázi  i poptávka po pracovní síle roste, protože roste domácí produkt (HDP). Od roku 1996 poptávka prudce klesá, takže v roce 1999 je o více než 100 tisíc osob nižší než v roce 1993. A to nejen proto, že HDP v tom období poklesl. Jde zároveň o období „racionalizace“ v druhé etapě transformace, kdy se snižuje neefektivní zaměstnanost (přezaměstnanost) a roste produktivita práce. V poslední, růstové fázi HDP, tzn. od roku 2000, poptávka po pracovní síle zprvu nevykazovala žádný trend, neboť růst HDP (a odtud hypotetický přírůstek počtu pracovních míst) je kompenzován růstem produktivity práce, takže poptávka nepřevyšuje úroveň roku 1996. Teprve po roce 2004 začala poptávka opět růst.
 
Nezaměstnanost 1993 – 1996 , 1997 – 1999 , 2000 – 2003 , 2004 – 2006
Nezávislý vývoj nabídky a poptávky po pracovní síle – a jejich faktorů - dává výsledné změny v nezaměstnanosti. V první fázi se ještě udržuje relativně nízká nezaměstnanost, protože ekonomika stačí absorbovat příliv silnějších ročníků obyvatelstva. Koncem devadesátých let nastává souběh dvou tendencí. Zatímco nabídka pracovní síly stále roste (v roce 1999 je cca o 100 tisíc osob vyšší než ve výchozím roce analýzy), poptávka prudce klesá (během tří let o cca 250 tisíc osob), takže nezaměstnanost rychle roste na maximum v roce 1999. Po roce 2000 nastává obrat a nezaměstnanost se v absolutním vyjádření začíná snižovat jako důsledek pozvolného snižování nabídky při víceméně stagnující poptávce ( relativně, jako míra nezaměstnanosti ovšem klesá zřetelněji). Pozoruhodné je, že ani růst poptávky v posledních dvou letech na tom nic nezměnil, neboť ta především absorbovala růst počtu zaměstnaných cizinců.
 

3. Doplňující informace
 
Souhrnně vyjádřeno, neexistuje jednoduché, universální vysvětlení nezaměstnanosti. A to jsme se zatím pohybovali na agregátní úrovni. Některé významné strukturální změny jsou v souhrnných veličinách skryty a zároveň je významně ovlivňují. Na tomto místě se omezíme na inventarizaci hlavních z nich, protože jejich analýza je předmětem jiných prací.
 
Odvětvová (sektorová) struktura. První strukturální charakteristikou, důležitou z hlediska trhu práce, je stále přetrvávající, relativně vysoký podíl průmyslu (a sekundárního sektoru vůbec) na výkonu ekonomiky a rovněž na počtu zaměstnaných osob. Přes fakt, že průmysl, zejména zpracovatelský, je rozhodujícím „tahounem“ ekonomiky, pracovní sílu v důsledku růstu produktivity práce spíše uvolňoval. Jeho schopnost absorpce pracovní síly se začala opět zvyšovat až od roku 2005.
 
Naproti tomu služby pomaleji zvyšují svůj „výkon“ a z toho titulu je jejich schopnost absorpce pracovní síly relativně nízká, takže nekompenzuje uvolňování pracovní síly z ostatních sektorů (vč. zemědělství).
 
Institucionální struktura zpracovatelského průmyslu. Zejména v rámci zpracovatelského průmyslu (nejenom jeho) se rychle zvyšuje podíl podniků s převažující zahraniční kapitálovou účastí. Jejich přínos k dynamice a konkurenceschopnosti české ekonomiky je evidentní. Jejich příspěvek k zaměstnanosti však ani nestačí kompenzovat pokles zaměstnanosti v podnicích zpracovatelského průmyslu se smíšenou resp. domácí kapitálovou účastí, neboť ty vykazují menší dynamiku ⁶ .
 
Zjednodušeně lze předpokládat, že skupina malých a středních podniků (MSP) má významný podíl právě na domácích event. smíšených podnicích zpracovatelského průmyslu. MSP zpravidla - nikoliv nutně vždy – dosahují nižší produktivity práce, ale jsou pružnější a většinou snáze absorbují (ale i uvolňují) pracovní sílu. Jejich podíl na výkonu zpracovatelského průmyslu (tržbách) se však spíše snižoval, stejně jako jejich schopnost absorpce pracovní síly. I když v ostatních odvětvích ekonomiky mají MSP významný, v některých případech - zejména ve službách - rozhodující podíl, lze se přesto domnívat (viz výše), že nedostatečná expanze sektoru MSP je dalším strukturálním faktorem na straně poptávky, který zpomaluje snižování nezaměstnanosti.
 
Regionální struktura. Není mnoho případů, kdy by regionální struktura (regionální disparity) tak významně ovlivňovaly agregátní veličiny, jako v případě trhu práce - a nezaměstnanosti. To názorně dokumentuje kartogram o registrované nezaměstnanosti na další straně.
 
I když se nezaměstnanost v jednotlivých regionech v posledních letech snižuje, rozdíly zůstávají zachovány. Kdybychom překryli tento kartogram jinými kartogramy, názorně by se ukázalo, že vyšší míra nezaměstnanosti je v regionech, kde je zároveň vyšší podíl osob v aktivním věku, kde je nižší intenzita dojížďky do zaměstnaní (mj. v důsledku horší dopravní obsluhy veřejnou dopravou) a samozřejmě, kde je nižší výkon regionální ekonomiky měřený dynamikou regionálního HDP. Přitom by nebyla jasná souvislost mezi regionální nezaměstnaností a alokací přímých zahraničních investic podle regionů.

 
 
 
 

4. Analytické závěry
 
Z předchozího textu vyplývá,

• mimo pochybnost je, že demografické výkyvy – konkrétně silné ročníky vstupující v devadesátých letech na pracovní trh a naopak silné ročníky odcházející po roce 2000 z pracovního trhu - se v analyzovaném období významně „podepsaly“ na vývoji nezaměstnanosti. Sociální faktory, resp. jejich změny,  tento vývoj na straně nabídky korigovaly, zmírnily, ale plně neeliminovaly;
• růst HDP ani po roce 2000 nevytvářel dostatek pracovních příležitostí. Bylo to z větší části způsobeno strukturálními změnami ekonomiky. Růst zpracovatelského průmyslu, zejména firem se zahraniční kapitálovou účastí, byl „tažen“ – jinak pozitivní tendencí – relativně rychlého růstu produktivity práce. Výkon sektoru malých a středních podniků a celého sektoru služeb, kde je objektivně produktivita práce zpravidla nižší, rovněž nezvyšoval poptávku po pracovní síle. Vývoj na straně poptávky tak nepůsobil příznivě - přinejmenším do roku 2004 - na nezaměstnanost.
• Za těmito změnami je navíc skryta závažná regionální dimenze problému a v posledních letech také rychlý růst počtu zaměstnaných cizinců.

 
Lze očekávat, že z demografických důvodů na straně nabídky se v nejbližším období může nezaměstnanost snižovat, i když sociální faktory mohou tento vývoj korigovat, tentokrát nepříznivě. Ke snížení nezaměstnanosti by ovšem na straně poptávky přispěla výraznější tvorba pracovních míst – růst odvětví a činností s nižší produktivitou práce, čili obecně sektoru malých a středních podniků a sektoru služeb, dále zmírňování regionálních rozdílů a pochopitelně - stejně jako jinde v Evropě - institucionální změny na trhu práce.
 
 
 
Zpracoval:
Ing. Václav Kupka
analytik
odd. makroekonomických analýz ČSÚ
tel. 2 7405 4248, e-mail: vaclav.kupka@csu.gov.cz

---

¹ Práce navazuje na dosavadní analýzy provedené v posledních letech v ČSÚ, zejm.:

• 1508-02 Analýza trhu práce za rok 2001
• 3111-06 Analýza trhu práce 1993 – 2005,
      z nichž také čerpá výchozí data.

² Vychází se zde z inspirativního textu prof. Koubka s poněkud zavádějícím názvem. (Koubek, Josef: Vysokou nezaměstnanost zavinila ODS, Hospodářské noviny, 25.4.2006)
³ Viz např. graf v: Analýza trhu práce 1993 – 2005, ČSU, 2006
⁴ Vliv mají samozřejmě i zjednodušení modelu implicite předpokládající, že přirozené snížení počtu důchodců (úmrtí) se relativně nemění. Naproti tomu fakt, že většina žen stále ještě odchází do důchodu před šedesátým rokem svého věku (tedy nikoliv ve věku 60 – 64 let) na úvaze nic nemění; nejsou vztahovány ke kategorii (60-64) přímo.
⁵ Nepracuje s ostatními skupinami neaktivních osob (nemocní), či s vlivem zrušení povinné vojenské služby a snížením početního stavu armády (což mimochodem byl další faktor zmírňující demografický pokles nabídky pracovní síly), nebo s nelegální zaměstnaností.
⁶ Základní změny v tom směru se odehrály již na přelomu tisíciletí a byly zmíněny již v dřívějších analýzách ČSÚ:
„Skutečnost, že ve skupině domácích podniků poklesla zaměstnanost  - v letech 1998 – 2002 - v absolutním vyjádření o 694 tis. osob a v podnicích pod zahraniční kontrolou vzrostla pouze o 355 tis. osob dokládá, že ani silný příliv PZI nevytvořil takový počet pracovních míst, který by dokázal absorbovat úbytek zaměstnanosti v podnicích domácích. (Jestliže k 31.12.1997 dosahoval počet neumístěných uchazečů o zaměstnání 269 tis. – míra nezaměstnanosti činila 5,23 – ke konci roku 2002 se jejich počet vyšplhal na 490 tis. a míra nezaměstnanosti dosáhla 9,34. Na druhé straně lze předpokládat, že vstup zahraničních investorů zabránil ještě vyššímu nárůstu nezaměstnanosti.“
Viz: Analýza 10303