České domácnosti výrazně mění strukturu svých úspor - 1. pololetí 2004
Datum vydání: 24. 02. 2005
Kód: e-1192-05
Krátká tématická analýza
České domácnosti výrazně mění strukturu svých úspor
V polovině loňského roku disponovalo obyvatelstvo aktivy ve formě různých druhů úspor v úhrnné výši 1354 mld. korun. V posledních letech sice rostlo nejdynamičtěji stavební spoření a hodnota majetku v podílových fondech, ale na termínovaných a netermínovaných vkladech v bankách zůstává stále 44,3% celkových úspor českých domácností. Z makroekonomického pohledu lidé každoročně šetří méně, čímž poměr hrubých úspor domácností k jejich disponibilním příjmům klesá. Ovšem i tak průměrná výše jejich aktiv v širokém spektru úspor stoupla z 285 tis. na jednu domácnost koncem roku 2001 na 341 tis. korun v polovině roku 2004. České obyvatelstvo za tu dobu zbohatlo o 215 mld. korun.
Úvod
Chování českých domácností1 pokud jde o nakládání s penězi je v posledních letech charakterizováno změnami trendů - jednak nástupem alternativních forem spoření a investování proti dlouhou dobu převažujícímu tradičnímu ukládání peněz na termínovaných vkladech, jednak posunem v mentalitě pokud jde o ochotu se zadlužit.
Proti stavu z konce roku 2001 činil v polovině roku 2004 přírůstek peněz v celé šíři vkladových a investičních produktů, životního pojištění a penzijní připojištění vč.odhadu hotovosti ponechané doma zhruba 215 mld. korun, tj. zvýšení o 18,8 %. Nejvíce peněz českých domácností (303,4 mld. korun) leželo na netermínovaných vkladech, jejichž objem koncem června 2004 poprvé převýšil tradičně vysoké úložky na termínovaných vkladech u komerčních bank (296,7 mld. korun). Přes rychlý růst stavebního spoření a investic do podílových fondů leží na zmíněných bankovních vkladech stále ještě skoro polovina celkových úspor českých domácností.
Bodují alternativy vkladů, účty u bank však zůstávají vysoké
Vkladní knížky a bankovní vklady přestaly být synonymem úspor českých domácností. Dramatický pokles termínovaných vkladů u komerčních bank byl zaznamenán zejména od poloviny roku 2001 do září 2004. V tomto krátkém období snížili lidé objem peněz na svých termínovaných a spořících účtech o 175 mld. korun, tj. o 37,1 %. Současně více než zdvojnásobili své úložky ve stavebním spoření a investice v domácích i zahraničních podílových fondech. Úhrnné prostředky na účtech penzijního připojištění zvýšili o více než polovinu a své podíly na technických rezervách životního pojištění zhruba o třetinu.
Poklesly naopak mírně stavy úspor obyvatelstva v cizí měně a objem cenných papírů v držení domácností (stavy v odhadované tržní hodnotě). Také peníze, které chtějí mít domácnosti rychle k dispozici, zaznamenaly výrazný pohyb v reakci na nižší nominální výnosy tradičních úspor – objem peněz na běžných a žirových účtech obyvatel se v polovině roku 2004 zvýšil proti konci roku 2001 o téměř 60 % na 303,4 mld. korun. Stouply i tzv. tezaurované peníze, které lidé drží doma a neukládají je ani neinvestují. Podle velmi hrubého odhadu může jejich objem činit asi 40 mld. korun.
Všechny tyto změny dokládají mohutný nástup alternativních forem úspor, jimiž se české domácnosti přibližují chování domácností v Německu či Rakousku (obliba stavebního spoření), zčásti i domácností anglosaské provenience (kolektivní investování). Větší poučenost, hledání výnosnějších, přiměřeně rizikových či co nejlikvidnějších příležitostí pro úspory podle toho, čemu je momentálně v rodinných rozpočtech dávána přednost – i tak lze vysvětlit uvedené posuny v objemech mezi různými druhy úspor českých domácností.
Nominální versus reálné úrokové míry
Bylo by ovšem ošidné zdůvodnit poklesy na termínovaných vkladech a spořících účtech domácností-obyvatelstva slabými výnosy v období poklesu úrokových sazeb. Pro jejich nominální výši to sice platí vzhledem k tomu, že pro naprostou většinu střadatelů jsou úrokové míry ze sazebníků bank hlavním rozhodovacím kritériem. Paradoxně však v letech, kdy vklady vydělávaly reálně, byly přírůstky peněz ukládaných domácnostmi-obyvatelstvem nejnižší.
Přestože v roce 2003 se nominální úrokové sazby vkladů obyvatelstva v bankovním sektoru nacházely nízko (průměr 1,467 % p.a.2 však zahrnuje i lépe úročené vklady na stavebním spoření proti samotným vkladům u bank), střadatelé díky stagnaci cen v ekonomice na svých celkových vkladech u bank vydělali. Spotřebitelské ceny rostly podstatně méně než tyto výnosy a reálné úrokové míry byly tedy kladné. To nelze tvrdit o situaci v letech 1993-1998, kdy přes relativně vysoké nominální úrokové míry z vkladů ukusovala průměrná inflace z výnosů tolik, že reálně sazby depozit klientů z řad obyvatelstva byly výrazně záporné. V období 1993-2004 vydělaly českým střadatelům jejich úspory pouze v roce 1999 (v reakci na prudký pokles průměrné míry inflace z 10,7 % na 2,1 % stouply reálné úrokové sazby na 2,6 %) a také v letech 2002 a 2003, kdy díky velmi nízké inflaci (1,8 %, resp. 0,1 %) se reálné úročení vkladů obyvatelstva dostalo na 0,3 %, resp. 1,4 % p.a. V ostatních letech lidé na svých úložkách u bank ztráceli.
Odklon od bank ke stavebním spořitelnám
Na termínovaných vkladech obyvatelstva v bankovním sektoru (u komerčních bank i stavebních spořitelen) leželo koncem září 2004 zhruba stejně peněz jako počátkem roku 2001. V centru zájmu českých střadatelů však stálo především stavební spoření, protože samotné vklady na účtech komerčních bank, tj. čistě bankovní termínované vklady, za pouhé tři roky velmi výrazně klesly – od září 2001 do září 2004 ubylo 180 mld. korun, což je pokles o více než třetinu.
K meziročním úbytkům čistě bankovních vkladů začalo docházet od počátku roku 2002 a tempo jejich poklesu akcelerovalo až na dvojcifernou úroveň – v období od května do července 2003 byly každý měsíc stavy uložených peněz dokonce o pětinu nižší než ve srovnatelném měsíci předchozího roku. Jestliže koncem roku 2001 měli lidé u komerčních bank uloženo na termínovaných vkladech a spořících účtech 469,3 mld. korun, pak v polovině roku 2004 už jen 296,7 mld. korun. Takovýto pokles během krátkém období je výraznou strukturální změnou v úsporách českých domácností – jestliže na jednu z nich připadalo koncem roku 2001 přes 117 tis. korun uložených na termínovaných vkladech u komerčních bank, pak v polovině roku 2004 už jen 75 tis. korun.
Stavební spoření je rovněž vklad
Vklady klientů stavebních spořitelen stouply ze 120,5 mld. korun koncem roku 2001 na 261,1 mld. korun v polovině roku 2004, tzn. o 140,6 mld. korun. Dominoval především vývoj v roce 2003 s nadcházejícím zpřísněním podmínek produktu, zejména snížením státního příspěvku a prodloužením doby spoření. To motivovalo klienty spolu s mohutnou marketingovou podporou zainteresovaných stavebních spořitelen k uzavírání dalších smluv či navyšování cílových částek stávajících smluv. Šlo přitom z velké části o přesun prostředků z bankovních vkladů, jak je rovněž z grafu patrné. Klienti uložili v roce 2003 do stavebních spořitelen 56,5 mld. korun. O silném impulsu mimořádného roku 2003 hovoří i vývoj v první polovině „normálního“ roku 2004, kdy lidé dále ukládali – jestliže v roce 2003 zvýšili své vklady u stavebních spořitelen o 31,5 %, koncem června 2004 pak meziročně rovněž o velmi silných 27,3 %, což představuje 56 mld. korun (pokles zájmu se však projevil v počtu nově uzavíraných smluv).
Každá domácnost má svůj spotřebitelský koš
Kromě přemístění peněz z bank do stavebních spořitelen přesunovali lidé své vklady vázané dobou splatnosti či výpovědní lhůtou do vkladů na viděnou (netermínované vklady). Oba tyto trendy nastoupily v době, kdy došlo k opětovnému oživení spotřeby domácností po výrazném útlumu zejména v roce 1998.
Jak již bylo řečeno, nejvíce peněz vybírali čeští střadatelé ze svých termínovaných vkladů v době, kdy na nich ve skutečnosti nejvíce vydělávali – inflace byla tak slabá, že i přes nominálně velmi nízké úrokové sazby byl výnos podstatně vyšší než v dobách opticky lepších (u některých bank až dvojciferných) klientských úrokových sazeb z vkladů. Vysvětlení takto „iracionálního“ chování drtivé většiny českých domácností však nemusí spočívat jen v tom, že lidé nejsou dostatečně poučení. Statisticky vykázaný pohyb cen v ekonomice nemusí totiž odpovídat subjektivně pociťovanému zdražování, protože spotřebitelský koš má každá rodina „nadefinovaný“ jinak. Vývoj cen potravin, jejichž váha je vyšší ve výdajích rodin s nižšími příjmy, byl však v posledních dvou letech silně dezinflační. Míra úspor za domácnosti v členění podle výše příjmů není přesně známa.
Vklady na viděnou získaly na atraktivnosti
Ústup domácností od termínovaných vkladů se ve vztahu k produktům sektoru komerčních bank projevil růstem objemu peněz ponechávaných na běžných a žirových účtech. Od prosince 2001 do června 2004 stouply jejich zůstatky z 191,1 mld. na 303,4 mld. korun (zvýšení zůstatků o 112 mld. korun představuje nárůst o téměř 59 %). Jejich měsíční přírůstky proti stejnému období předchozího roku činily během uvedeného období v průměru 18,8 %. Teprve od roku 2004 začíná tempo hromadění peněz na netermínovaných účtech pomalu klesat k úrovni 13 %, což je ovšem stále velmi vysoký meziroční růst.
Kromě toho, že peníze na běžných účtech jsou rychle po ruce, mají pro klienty další využívanou výhodu, kterou je možnost povoleného přečerpání v podobě debetních a kontokorentních zůstatků na těchto účtech. Tyto faktické výpůjčky rovněž rychle rostou – jestliže koncem roku 2001 měli lidé tímto způsobem k dispozici 2,6 mld. korun, v polovině roku 2004 již 8,1 mld. korun a podle předběžných dat za konec roku 2004 dokonce 10,2 mld. korun.
Objem depozit v dolarech a eurech klesl
Naopak vklady v cizí měně zaznamenávají v posledních letech stabilní pokles. Jestliže v závěru roku 2001 měly domácnosti uloženo v cizí měně 88,2 mld. korun, v polovině loňského roku již jen 68,4 mld. korun. Neustálé posilování koruny k dolaru během uvedeného období (proti euru posílila měna v úhrnu podstatně méně) ubírá dolarovým vkladům na hodnotě, což nenechávají střadatelé bez odezvy. Pokles objemu vkladů v cizí měně je proto způsoben jednak uvedeným kurzovým vlivem, jednak i odlivem vkladů a jejich konverzí do jiných finančních produktů. Vyšší úročení vkladů v eurech proti úrokům na dolarových účtech plyne z vyšší úrovně základních sazeb v eurozóně proti sazbám v americké ekonomice. Ovšem úrokový diferenciál mezi těmito měnami patrný v letech 2002 a 2003 již není po několikerém zvýšení sazeb v USA tak markantní. Přesto jsou však vklady v dolarech a eurech vesměs lépe úročeny než vklady v českých korunách i nyní (u klientsky nejlépe úročených ročních dolarových vkladů lze dosáhnout hrubý výnos až 2,8 % při uložení 10 tis. USD, při uložení téhož ekvivalentu v eurech pak 3,2 %).
Peníze držené doma
Z úhrnu peněžního agregátu M2 měřícího množství peněz v ekonomice roste především složka M1, to znamená kromě netermínovaných vkladů domácností a firem také oběživo (neustále se zvyšuje nejen objem oběživa, ale i bezhotovostní platby). Odhady tezaurovaných peněz, které obyvatelstvo neumísťuje do žádného finančního produktu a ponechává je doma, není součástí bankovní statistiky a těžko se odhaduje.3 Lze však předpokládat, že zmíněné neatraktivní nominální úrokové sazby u vkladů v posledních letech vedly mnoho domácností k držení peněz doma či na netermínovaných účtech před vklady na termínovaných účtech, které jsou navíc spojeny i s nižší likviditou. Objem peněz „pod polštářem“ mohl v polovině roku 2004 činit podle velmi hrubého odhadu zhruba 40 mld. korun4.
Životní pojištění a penzijní připojištění nabývá na váze
Pokud jde o úspory na účtech životních pojistek a penzijního připojištění, stouply od prosince 2001 do června 2004 naspořené prostředky klientů penzijních fondů vč. státních příspěvků o 58,5 % na 98,1 mld. korun. V sektoru penzijních fondů je však peněz méně, protože kromě jejich přílivu od klientů dochází i k jejich odlivu ve formě penzí a jednorázových vyrovnání. V roce 2003 vyplatily penzijní fondy na dávkách 7,4 mld. korun. Průměrná měsíční výše příspěvků účastníků je stále relativně nízká (v roce 2003 činila 384 korun, v roce 2001 pak 340 korun). V roce 2003 získali klienti penzijních fondů v podobě daňových odpočtů 1,7 mld. korun, když v roce 2002 činila tato částka 1,4 mld. korun a v roce 2001 pak 1,1 mld. korun5.
Zhruba desetinu veškerých svých úspor má průměrná česká domácnost uloženo ve formě životního pojištění. Objem peněz, které leží v podobě tzv. technických rezerv pojišťoven, což jsou dosud naspořené prostředky klientů redukované o rizikovou složku, se za dobu od konce roku 2001 do poloviny roku 2004 zvýšil o 35 % na zhruba 132 mld. korun. I přes takovýto růst zůstává podíl životního pojištění v ČR, počítaný jako roční přijaté pojistné na HDP v běžných cenách, pouze 1,6 %, což je výrazně méně než v zemích EU. Relativně příznivý je však tento poměr ve srovnání s ročním objemem peněz ukládaných domácnostmi na penzijní připojištění, kde činí jen 0,58 % HDP. Také produkt životního pojištění těžil ze zavedených výhod daňových odpočtů, na něž mají lidé při splnění určitých podmínek nárok (ročně naspořená částka a trvání smlouvy). Objem technických rezerv životních pojištění obyvatel roste nyní více než desetiprocentním tempem.
Podílové fondy si budují silnou pozici
Češi vzali na milost kolektivní investování. Po špatných zkušenostech s fondy z poloviny 90. let a ztrátách drobných investorů škodila sektoru fondů dlouhou dobu špatná image. Od roku 1998 však došlo k výraznému růstu majetku v podílových fondech při současném poklesu v sektoru investičních fondů, zakládaných v průběhu první a druhé vlny kupónové privatizace. Otevírání fondů vedlo na jedné straně k odkupům ze strany investorů, což majetek fondů snižovalo. Na druhé straně však vstupovali do těchto subjektů noví podílníci a nákup podílových listů spolu s rostoucí hodnotou investovaného majetku fondů zvyšoval objem jejich čistého obchodního jmění. Podle dat Unie investičních společností ČR (zahrnující však podílníky fondů jako právnické i fyzické osoby) hodnota majetku jen v domácích otevřených podílových fondech stoupla ze 66,5 mld. korun v závěru roku 2001 na 112,1 mld. v polovině roku 2004. Docházelo ovšem i k výraznému růstu investic českých investorů do zahraničních fondů (jen za období červen 2002-červen 2004 se jejich objem více než zdvojnásobil a dosáhl 53,3 mld. korun). V úhrnu tak činí majetek v domácích a zahraničních podílových fondech spolu se zbytkem majetku v investičních fondech 163,3 mld. korun.
Uvedená čísla se týkají celého sektoru fondů. Na samotné fyzické osoby připadá hodnota majetku o něco málo nižší, neboť podle informací největších českých investičních společnosti tvoří majetek fyzických osob v jejich klientele 80-90 % hodnoty celkového majetku fondů. Podle toho se majetek českých domácností ve fondech pohyboval v polovině roku 2004 okolo 139 mld. korun6.
Investice rychle rostou, preferovány jsou fondy méně rizikové
Samotný rok 2001 nebyl pro podílové fondy příliš příznivý, protože převažovaly odkupy a jejich majetek co se fyzických osob týká klesl meziročně o téměř 12 mld.korun. Více realistické srovnání dvouletého období červen 2002 až červen 20047 však ukazuje, že majetek českých investorů-fyzických osob v domácích i zahraničních podílových fondů stoupl za toto krátké období o 47 mld. korun (při zahrnutí investičních fondů a vývoje jejich majetku pak o 41 mld. korun). V červnu 2004 tak činila hodnota majetku fyzických osob v zahraničních fondech 45 mld. korun, zatímco v červnu 2002 jen necelých 20 mld. korun.
Stále více peněz směřuje do zahraničních fondů. Zatímco koncem roku 2002 představovala hodnota majetku fyzických osob v zahraničních fondech jen asi 27 % hodnoty majetku fondů domácích, pouhý rok nato již 42 % (39 mld. proti 93 mld korun). Za pouhé čtvrté čtvrtletí roku 2003 stoupl majetek investorů-fyzických osob v zahraničních fondech o 11,1 %, zatímco v domácích fondech poklesl o 0,7 %. Za celý rok 2003 vzrostla hodnota majetku investorů-fyzických osob v zahraničních fondech o 49,5 %, kdežto u tuzemských (vč. investičních) o 3,5 % poklesla.
Konzervativnost českých investorů se projevuje také ve volbě fondů spojených s co nejnižším rizikem. Nejvíce peněz je nainvestováno ve fondech peněžního trhu, jejichž výnosy nepřesahují výrazně úrokové sazby PRIBOR. Koncem třetího čtvrtletí loňského roku činila hodnota majetku fyzických osob v tuzemských fondech peněžního trhu 49 mld. korun, což bylo více než polovina veškerého jejich majetku v tuzemských otevřených podílových fondech.
Majetek v cenných papírech lze těžko odhadnout
Podobný vývoj charakterizuje i přímé investování obyvatel České republiky do cenných papírů. Přestože v nominální hodnotě činil koncem září 2004 celkový objem majetku fyzických osob podle údajů ze Střediska cenných papírů (SCP) 92,9 mld. korun (registrovaných však jen 29,7 mld. korun), neudává toto číslo prakticky žádnou relevantní informaci o majetku českých domácností uloženém v cenných papírech. Jejich tržní hodnota může činit podle velmi hrubého odhadu SCP něco mezi 15-20 % celkového nominálního objemu, což by představovalo v údaji z konce roku 2003 velmi přibližných 17 mld. korun. Číslo se zdá relativně nízké nejen s ohledem na rychlý růst burzovního indexu PX50 obsahujícího nejlikvidnější tituly pražské burzy, který v letech 2002 a 2003 stoupal o více než 40 % (v roce 2004 dokonce přes 50 %), ale i zvyšující se počty lidí obchodujících s akciemi přes obchodníky cennými papíry (méně na přepážkách bank, více u makléřských firem získávající znovu obnovenou důvěru po pádech některých z nich – rostou zejména obchody on-line či po telefonu). Ovšem rostoucí tržní kapitalizace obchodovaných titulů zahrnuje nejen majetkové změny u investorů-fyzických osob, ale i institucionálních investorů, tuzemských i zahraničních. Přesnější pohled by proto bylo možné získat jen analýzou struktury základního kapitálu obchodovaných firem.
Vývoj od první poloviny 90. let, kdy probíhala první a druhá vlna kupónové privatizace, je charakterizován logickým a výrazným poklesem počtu českých „akcionářů“ z 5,5 mil. osob v roce 1995 na 2,1 mil. osob v polovině roku 2004. Současně s tím došlo ke snížení počtu emisí cenných papírů, a to zejména registrovaných v SCP, z 2233 v roce 1995 na 221 koncem třetího čtvrtletí 2004. Zánik společností, případně přeměna zaknihovaných akcií do akcií listinných v držení domácností v podstatě znemožňuje odhad hodnoty tohoto majetku.
Závěr
České domácnosti disponovaly v polovině roku 2004 úsporami ve výši 1,354 bil. korun. Tento objem je úhrnem jejich netermínovaných a termínovaných vkladů a spořících účtů u bank v korunách i cizí měně, úložek u stavebních spořitelen, technických rezerv životního pojištění a prostředků uložených na účtech penzijního připojištění. Je tvořen také investicemi domácností a jejich zhodnocením v podílových fondech z tuzemska i zahraničí vč. investičních fondů, odhadem přímých investic do cenných papírů a peněz ponechaných doma.
Na jednu domácnost tak připadá v průměru zhruba 341,3 tis. korun těchto úspor. Na netermínovaných vkladech v bankách má jedna domácnost v průměru 76,5 tis. korun, na termínovaných a spořících účtech 74,8 tis. a na stavebním spoření 65,8 tis. korun. Výrazně vzrostly i investice do fondů, kde na jednu domácnost připadá hodnota majetku ve výši 35 tis. korun. Nepatrně méně činí úspory obyvatel na životním pojištění, kde představuje podíl na technických rezervách pojišťoven 33,3 tis. korun na jednu domácnost. Další státem podporovaný produkt, penzijní připojištění, vykazuje zatím stále ještě menší objemy úspor na jednu domácnost. Dosud naspořené peníze průměrné domácnosti spolu s příspěvky státu zde představují 24,7 tis. korun. Podstatně menší objemy úspor mají domácnosti na vkladech v cizích měnách (v průměru 17,2 tis. korun), v penězích držených doma (podle odhadu necelých 10 tis. korun) a ze svých přímých investic do cenných papírů (asi 4 tis. korun).
Zpracovala:
Drahomíra Dubská
oddělení makroekonomických analýz
tel. 2 7405 4041
e-mail: dubska@gw.czso.cz
1 domácnostmi je v této analýze myšlen sektor domácnosti-obyvatelstvo, bez sektoru domácnosti-živnosti
2 z měsíčních údajů ČNB o úrokových sazbách v sektoru domácnosti-obyvatelstvo – neváženo
3 pro účely této analýzy by proveden odhad z průměrného tempa růstu netermínovaných vkladů za uvedené období a průměrné tempo růstu oběživa - dynamika objemu peněz ponechaných doma je odhadnuta jako střední hodnota temp růstu obou veličin zvýšená koeficientem 1,5 vzhledem k podstatně nižšímu základu objemů tezaurovaných peněz proti objemům oběživa a netermínovaných vkladů.
4 velmi hrubý odhad vychází z objemu oběživa, hotovosti na přepážkách bank, hotovostí obchodníků a firem, struktury bankovek podle nominální hodnoty, konzultací o distribuci a cirkulaci oběživa
5 zdroj: Statistika Asociace penzijních fondů, hospodaření podle výročních zpráv, Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění, Ministerstvo financí
6 v dalších údajích jsou pro potřeby této analýzy přepočítána veškerá data o sektoru podílových fondů koeficientem 0,85 zohledňujícím poměr fyzických a právnických osob v klientele fondů; výsledná čísla jsou tak odhadem s tím rizikem, že u různých druhů fondů je poměr investorů fyzických osob a investorů právnických osob odlišný
7 za tuto dobu je již k dispozici společná statistika UNIS ČR a AKAT o investování do zahraničních fondů