1.1 Charakteristika okresu Třebíčský okres jako sp

Třebíčský okres jako správní jednotka vznikl v roce 1855, kdy se Třebíč stala sídlem smíšeného okresního úřadu. V roce 1868 bylo v Třebíči zřízeno okresní hejtmanství (okresní úřad) a v následujících 80. letech se rozloha okresu Třebíč měnila jenom nepatrně připojením či odloučením několika obcí. Zásadní reorganizaci zažil však v letech 1948 a 1960, od té doby se už jeho hranice nezměnily. Měnil se ovšem počet obcí –slučováním, osamostatňováním a ve dvou případech též zánikem – jejich velikost a systém správy.

Okres Třebíč svou rozlohou 1 519 km2 patří k velkým okresům (v kraji druhý největší), na druhé místo se řadí i počtem obyvatel a hustotou osídlení. Území okresu tvoří pahorkatiny jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, do nichž se hluboko zařezávají údolí řek Jihlavy, Oslavy a Rokytné. To jsou hlavní, ale nepříliš vodnaté toky okresu i jinak chudého na vodu, kterou však zachycuje také kolem 250 rybníků a též přehrady u Dalešic a Mohelna (zdroje vody pro Jadernou elektrárnu Dukovany), jež v 70. letech zatopily velkou část malebného údolí řeky Jihlavy. Více než čtvrtinu rozlohy okresu pokrývají lesy. Zvláště hluboké lesy nalezneme na západě a severozápadě okresu, ale i na východě a jihovýchodě podél toků Oslavy, Chvojnice a Rokytné a na jihu pod Dešovem a Novými Syrovicemi.

Podnebí je suchozemské, drsnější a vlhčí ve vyšších polohách severní a severozápadní části okresu, sušší a teplejší na východě a jihovýchodě. Dlouhodobý teplotní průměr okresu činí 7,2-7,9 stupňů Celsia a srážkový průměr kolem 500 mm (z toho ve vegetačním období asi 375 mm), výši srážek negativně ovlivňuje srážkový stín Jihlavských vrchů.

Dopravní síť okresu tvoří pouze dvě jednokolejné železniční trati Okříšky-Znojmo a Jihlava-Brno se dvěma lokálními spoji (Studenec-Křižanov a Moravské Budějovice-Jemnice) a síť silnic - většinou III. třídy. Významnější silniční tahy představují pouze silnice Brno-České Budějovice a Znojmo-Jihlava. Největším dopravním problémem (nepočítáme-li neutěšený stav řady komunikací) je napojení okresního města na dálnici a jeho spojení s novým krajským městem. První problém by měla alespoň částečně vyřešit rekonstrukce silnice Třebíč-Velké Meziříčí.

Na hospodářskou situaci a zaměstnanost v okrese těžce dolehly důsledky transformace hospodářství po roce 1989. Důsledkem likvidace nebo alespoň dramatického omezení výroby v největších podnicích okresu – na prvním místě je třeba jmenovat BOPO Třebíč – se stala vysoká nezaměstnanost, k níž přispělo i propouštění v ostatních podnicích a úřadech. Vznik nových pracovních míst v malých a menších soukromých firmách mohl důsledky těchto procesů jen do jisté míry utlumit. Vysoká nezaměstnanost a nízké platy jsou dnes hlavními problémy třebíčského okresu. Zvlášť tíživá je situace na vesnicích, kde se k obecným problémům přidružuje ještě útlum zemědělství a špatná dopravní obslužnost.

Vzhledem ke své malebné, do značné míry zachované a ekologicky poměrně málo zatížené krajině, řadě přírodních i historických památek – v širší veřejnosti ovšem většinou málo známých - má třebíčský okres předpoklady k rozvoji turistického ruchu, zejména agroturistiky a cykloturistiky, které však dosud zůstávají prakticky nevyužity.

1.2 Vývoj sídelní struktury

Síť sídel je v třebíčském okrese velmi stará, zejména v jeho střední a jihovýchodní části. Dosvědčuje to ostatně fakt, že řada jmen vesnic se objevuje už v zakládací listině třebíčského kláštera z roku 1101. Třebíčské opatství pak někdy před rokem 1277 založilo vlastní město Třebíč. Po završení kolonizace území okresu ve vrcholném středověku již nová sídla nevznikala (s výjimkou několika vsí založených v 18. stol. – Klementice, Mihoukovice, Nimpšov), naopak řada vesnic zanikla – ať už v důsledku válečných událostí nebo z ekonomických důvodů. Jako poslední to byly Heřmanice, Skryje a Lipňany při výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany.

Kromě již zmíněného zániku tří vesnic při stavbě atomové elektrárny a faktického (nikoli jen administrativního) splynutí kdysi samostatného Týna se zástavbou Třebíče se historicky vzniklá síť sídel v posledních desetiletích neměnila. Veškeré změny měly pouze administrativní charakter. V roce 1960 existovalo v okrese Třebíč 197 obcí, do roku 1980 se tento počet snížil na 133. Ještě po tomto roce došlo k dalšímu slučování, ale pak přišel rok 1989 a s ním i zvrat dosavadního vývoje. Řada vesnic využila společenských změn k svému osamostatnění, a tak již v okamžiku sčítání v roce 1991 existovalo 156 obcí. V první polovině 90. let tento proces pokračoval a počet obcí v okrese se do roku 2001 zvýšil na 173. Na tuto územní strukturu jsou také zpracovány zde publikované výsledky sčítání lidu domů a bytů 2001.

Tab. 1 Základní údaje o obcích




Tento trend spolu s pokračujícím vylidňováním venkova vedl také k nárůstu podílu menších obcí. Roku 1980 tvořily obce do 199 obyvatel 35,3 % všech obcí (údaj přepočten na územní strukturu z roku 2001, je tudíž vyloučen vliv administrativních změn), žilo v nich však jen 7,8 % obyvatel okresu. V roce 2001 se na počtu obcí podílely 42,8 % a na počtu obyvatel 7,9%. Obce s 200-499 obyvateli v roce 1980 představovaly 41,6 % obcí (20,7 % obyvatel), v roce 2001 to bylo 37,6 % a 17,6 %. Obdobný byl vývoj u velikostní skupiny obcí s 500-999 obyvateli (jejich podíl na počtu obcí se zmenšil o 2,8 procentního bodu a na počtu obyvatel o 3 body). Podíl větších obcí a měst na celkovém počtu obcí zůstává stabilní, podíl na počtu obyvatel ovšem roste. Za uplynulých dvacet let se tedy řada obcí v důsledku úbytku obyvatel „propadla“ do menší velikostní skupiny.

Tab. 2 Obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí



Ještě patrnější je trend růstu podílu malých obcí při srovnání stavu z roku 2001 se správní strukturou platnou v rozhodném okamžiku sčítání 1980 a 1991. V roce 1980 obce do 199 obyvatel tvořily 27,1 % všech obcí a žilo v nich 4,6 % obyvatel, v roce 1991 to příslušně bylo 37,8 a 6,4 %. V roce 1980 se obce se 200-499 obyvateli podílely na celkovém počtu obcí 40,1 % a na počtu obyvatel okresu 15,5 %, v roce 1991 tyto podíly činily 38,5 a 16,2 %. Naopak nepřepočtený podíl obcí s 500-999 obyvateli v roce 1980 tvořil 20,3 % (16,4 % obyvatel) a v následujícím sčítání 14,7 %, respektive 13,0 %.

Sídelní struktura je však ještě složitější než ukazuje samotný počet obcí, protože ty se v některých případech dále dělí na části obcí a na základní sídelní jednotky (nejmenší vymezené sídelní celky – osady, části měst). Většina obcí okresu (135) se dále nečlení (tj. obec=část obce=základní sídelní jednotka), zbývajících 38 je však složeno z více částí nebo základních sídelních jednotek. Nejsložitějším vnitřním členěním se vyznačuje Třebíč, tvořená 17 částmi a 33 základními sídelními jednotkami, naopak jediným městem okresu, které se dále nečlení na části ani základní sídelní jednotky, jsou Hrotovice.