2.1 Vývoj počtu obyvatel Jedním z nejvýraznějších

Jedním z nejvýraznějších rysů osídlení okresu je velmi nízká hustota obyvatel spojená se značně nerovnoměrným rozmístěním obyvatelstva. Hustota osídlení vzhledem k celkovému úbytku obyvatel za poslední desetiletí ještě o něco poklesla. Snižování počtu obyvatel se na Pelhřimovsku projevuje dlouhodobě. S výjimkou roku 1980 byl ve všech sčítáních lidu počínaje rokem 1961 zaznamenán úbytek obyvatelstva. V devadesátých let byl tento negativní jev zapříčiněn výhradně přirozenou měnou – s výjimkou let 1992 a 1993 ve všech zbývajících letech počet zemřelých převyšoval počet narozených (většinou velmi výrazně). Naopak migrační saldo bylo zejména vlivem let 1995 až 1997 za celé období mírně aktivní.

Tab. 3 Bilance pohybu obyvatelstva v letech 1991 - 2000

Úbytek obyvatelstva se v devadesátých letech projevoval u měst i ostatních obcí, i když v těch ve větší míře. Z osmi měst okresu se počet obyvatel oproti předchozímu sčítání zvýšil pouze v Kamenici nad Lipou, Pacově a Pelhřimově, přírůstek to však byl nevelký, nejvíce u okresního města o 0,7 %. Největší úbytek obyvatel byl zaznamenán u Počátek (3,5 %), přesto se podíl městského obyvatelstva v roce 2001 oproti roku 1991 zvýšil o 1,0 bod na 63,7 % (dle správní struktury v roce 2001).

Při sčítání lidu se dle druhu pobytu rozlišovalo několik kategorií obyvatelstva. V první řadě to bylo trvale bydlící obyvatelstvo, za které byly také zpracovány výsledky sčítání. Pokud se tito obyvatelé v rozhodném okamžiku sčítání nezdržovali v místě svého trvalého bydliště, jsou vedeni jako dočasně nepřítomní. Kromě toho byly ovšem sčítány také osoby dočasně přítomné, tedy ty, které v místě sečtení neměly trvalé bydliště. Novou kategorií jsou cizinci s dlouhodobým pobytem, kteří jsou v celkových výsledcích zahrnuti do počtu trvale bydlících obyvatel.

Vzhledem k tomu, že rozhodný okamžik sčítání lidu 2001 připadl na střed pracovního týdne, byl oproti roku 1991 počet dočasně nepřítomných i dočasně přítomných osob podstatně vyšší (řada pracujících a studentů se nacházela mimo své trvalé bydliště a byla sečtena v místě pracoviště či školy jako dočasně přítomní).

Dočasně nepřítomných tak bylo 6 943 obyvatel (o 112,7 % více než roku 1991), naopak sečteno bylo taktéž 4 058 dočasně přítomných osob (o 46,0 % více). V den sčítání tak bylo v pelhřimovském okrese přítomno 70 099 osob, což bylo o 5,4 % méně než v roce 1991. V tomto roce na 100 bydlících obyvatel připadalo 4,4 osoby dočasně nepřítomných, v roce 2001 tento poměr činil 9,5. Podíl dočasně nepřítomných byl o něco vyšší u mužů (10,3 %) než u žen (8,7 %).

Dosti rozdílná byla dynamika pohybu obyvatel v jednotlivých městech okresu. Ve srovnání s okresním průměrem byla vyšší v Černovicích, Pacově, Počátkách a zejména Žirovnici (na 100 bydlících osob připadalo 11,5 dočasně nepřítomných). V Pelhřimově byl tento ukazatel na stejné úrovni jako za okres celkem (9,5), ve zbývajících třech městech činil shodně 8,9. Počet dočasně přítomných byl vyšší než množství dočasně nepřítomných osob v jediném městě okresu, Černovicích, kde byl také nejvyšší podíl dočasně přítomných na celkovém počtu přítomných osob (14,3 % ve srovnání s okresním průměrem 5,7 %). Nejnižší byl tento podíl v Horní Cerekvi (3,7 %), pod úrovní okresu byl ještě v Pacově a Žirovnici, v Pelhřimově činil 7,4 %.

Cizinců s dlouhodobým pobytem bylo v pelhřimovském okrese sečteno 353, a to převážně ve větších městech (téměř tři čtvrtiny z tohoto počtu). Nejvíce jich bylo v Pelhřimově (87), Humpolci (66) a Kamenici nad Lipou (53).

2.2 Struktura obyvatelstva

Věková struktura obyvatelstva je ovlivňována různými, často dlouhodobě působícími faktory. Zásadním způsobem se v ní promítá působení jednotlivých demografických vln, které vyvolalo bouřlivé dvacáté století (zejména snížení porodnosti v době I. světové války a hospodářské krize v třicátých letech, tak řečený „baby boom“ v sedmdesátých letech), ale též migrace obyvatel, tak často vyvolávaná hospodářskými důvody.

I devadesátá léta, stejně jako předchozí dekáda, se vyznačovala dalším úbytkem obyvatelstva a jeho stárnutím, které tentokrát nebylo již jen mírné, ale velice výrazné. V roce 1991 činil průměrný věk obyvatelstva pelhřimovského okresu 36,7 roku (jen o 0,6 roku více než ve sčítání 1980), do roku 2001 se však zvýšil již na 39,2. S tím koresponduje další pokles dětské složky obyvatelstva. Podíl dětí do 15 let na celkovém počtu obyvatel okresu v roce 2001 činil 16,3 % (11 888), tedy o 4,5 bodu méně než ve sčítání 1991. Absolutně se počet dětí snížil téměř o čtvrtinu (o 23,4 %).

Naproti tomu počet obyvatel v produktivním i v poproduktivním věku vzrostl, osob v produktivním věku bylo o 2,9 % a v poproduktivním věku o 5,0 % více. Podíl obyvatel v produktivním věku na celkovém počtu obyvatel se zvýšil o 3,1 bodu a obyvatel v poproduktivním věku o 1,3 bodu. Projevil se tak fakt, že do produktivního věku vstoupily nejsilnější ročníky ze sedmdesátých let. Osoby narozené v letech 1971–1981 se na celkovém počtu obyvatel okresu podílely 16,3 % a na počtu obyvatel v produktivním věku 25,7 %.

Zajímavé je, že mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí nejsou ve věkové struktuře obyvatelstva nijak výrazné rozdíly. Výjimkou jsou pouze nejmenší obce (do 199 obyvatel) a obě největší města okresu Humpolec a Pelhřimov (obce s 10 000-19 999 obyvateli). U nejmenších obcí činil podíl dětí do 15 let 14,8 % (oproti celookresnímu průměru o 1,5 bodu méně) a podíl osob v poproduktivním věku 25,5 %, což bylo o 5,4 bodu více než za okres celkem. U obou měst pak byl podíl dětské složky o 0,4 bodu nad okresním průměrem (16,7 %), podíl osob šedesátiletých a starších naopak o 1,5 bodu nižší (18,6 %).

Se změnami věkového složení souvisí též vývoj struktury obyvatelstva okresu podle rodinného stavu. Výrazně vzrostl počet svobodného obyvatelstva (o 22,0 %) a též jeho podíl na počtu obyvatel starších patnácti let (o 3,8 bodu na 24,9 %). Naopak značně poklesl počet i podíl ženatých/vdaných, jejich počet se snížil o 5,4 %, podíl se snížil o 5,6 bodu (z 64,4 %na 58,8 %). O 71,3 % vzrostl počet rozvedených, jejichž podíl na počtu obyvatel v roce 2001 činil 5,8 %. Počet ovdovělých poklesl o 4,5 %, jejich podíl se z 11,0 % snížil na 10,1 %.

Příznačný pro atmosféru ve společnosti v době sčítání lidu 2001 je počet osob, u kterých se rodinný stav nepodařilo zjistit (225, tj. 0,4 %) a zejména jeho srovnání se stejným ukazatelem v roce 1991 (15).

Na pokles porodnosti a s ním spojené postupné stárnutí populace působí nejvýrazněji vývoj výše uvedených ukazatelů ve věkových skupinách 20-24 a 25-29 let, konkrétně odkládání vstupu do manželství, které vyplývá z následujících údajů. V roce 1991 bylo ve věku 20-24 let 54,2 % osob svobodných a 44,1 % ženatých nebo vdaných, o deset let později to bylo příslušně 82,1 % a 16,4 %. Ve věkové skupině 25-29 let bylo při sčítání 1991 svobodných jen 19,2 % a ženatých/vdaných 76,7 %, v roce 2001 to bylo už 40,6 % svobodných a jen 54,0 % ženatých či vdaných.

Zachována zůstává pochopitelně relace mezi počtem ženatých mužů a vdaných žen (oba údaje se od sebe liší jen o 39 osob). Charakteristická je převaha rozvedených žen nad rozvedenými muži, kteří po rozvodu častěji znovu vstupují do manželství. S ohledem na jejich vyšší věk dožití je počet ovdovělých žen více než šestinásobně vyšší než množství vdovců.

2.3 Plodnost žen

Souvislost rodinného stavu a počtu narozených dětí dokládá jasně počet narozených dětí připadajících na jednu ženu. Nejvyšší byl tento počet u žen ovdovělých (2,37), ovšem jedině vlivem starších žen s již ukončenou reprodukcí. Na jednu vdanou ženu připadalo 2,07 dítěte, což je prakticky stejný počet, jako v roce 1991 (2,06). Ovšem u mladších věkových skupin vdaných žen (nejdůležitějších pro reprodukci) došlo ve srovnání s výsledky minulého sčítání k znatelnému snížení počtu narozených dětí (ve skupině 20-24 let z 1,06 na 0,93 dítěte, u žen ve věku 25-29 let z 1,77 na 1,52 dítěte a 30-34 let z 2,09 na 1,95 dítěte). Okolnost, že přinejmenším v devadesátých letech se na Pelhřimovsku rozhodující většina dětí rodila v manželství, dokládá fakt, že na jednu svobodnou ženu připadalo jen 0,07 dítěte.

Okres Pelhřimov se vyznačuje homogenní národnostní strukturou, česká národnost se na celkovém počtu obyvatelstva v roce 1991 podílela 97,1 % (70 856 osob). Druhou nejpočetnější národností na okrese byla slovenská s 0,7 % (532 obyvatel). K ostatním národnostem se s výjimkou Ukrajinců (191 osob) přihlásily pouze desítky lidí. Podstatně však vzrostl počet osob, které na tuto otázku ve sčítacím listu vůbec neodpověděly, ve sčítání 1991 jich bylo jen 33, v roce 2001 už 964 (1,3 % obyvatel okresu).

V uplynulém desetiletí se v okrese Pelhřimov dále zvýšila úroveň školního vzdělání obyvatelstva, v níž se odráží vzdělanost, kvalifikace i kulturní úroveň obyvatel. Téměř o třetinu poklesl počet osob pouze se základním vzděláním, které se tak v roce 2001 na celkovém počtu obyvatel patnáctiletých a starších podílely 23,9 %. Z jednotlivých vzdělanostních skupin nejvýrazněji vzrostl počet vysokoškoláků (o 34,4 %), následovaný středoškoláky (růst o 27,3 %), relativně nejméně pak přibylo vyučených (o 27,3 %), kteří však na rozdíl od roku 1991 již tvoří nejpočetnější skupinu obyvatelstva (41,1 %). Navzdory nejdynamičtějšímu růstu podíl vysokoškoláků stále výrazně zaostává za celorepublikovým průměrem.

Poměrně výrazný růst vzdělanosti lze přičíst postupnému odchodu starších ročníků, kde jednoznačně převládá pouze základní vzdělání. Tak u obyvatel šedesátiletých a starších roku 2001 činil podíl osob se základním vzděláním 47,4 %, vyučených bylo 34,6 %, středoškoláků 12,1 % a vysokoškoláků 3,0 %. Naopak u věkové skupiny 25-29 let, u níž jako u první se až na výjimky dá očekávat již dokončený vzdělávací proces, bylo osob se základním vzděláním pouze 3,7 %, nejčetněji zastoupení byli vyučení (49,2 %), středoškoláků v této věkové skupině bylo 35,6 % a vysokoškoláků 8,4 %.

Ve vzdělanostní úrovni stále přetrvávají značné rozdíly mezi muži a ženami. U žen je výrazně vyšší podíl osob se základním vzděláním (o 11,9 bodu) – hlavně vlivem starších ročníků. Žen je také více mezi středoškoláky. Muži mají naopak převahu u vyučených (o 15,3 bodu) a též u vysokoškoláků.

Zjišťování rodiště (ve sčítání je definováno jako místo trvalého pobytu matky v době narození – nemusí tedy být totožné se skutečným rodištěm) má pomoci ke sledování souhrnného pohybu obyvatelstva stěhováním od narození až do okamžiku sčítání. Při srovnání s výsledky předchozího sčítání zjistíme, že v uplynulém desetiletí prakticky nedošlo ke změně. V obci současného bydliště se narodilo 52,0 % a v jiné obci okresu 24,1 % obyvatel Pelhřimovska. Oproti roku 1991 došlo jen k mírnému posunu ve prospěch narozených v jiné obci okresu, který je možno patrně přičíst pokračující dezintegraci obcí v devadesátých letech. V desetinách procenta se též počítá zmenšení podílu rodáků z jiných okresů ČR (o 0,5 bodu) a naopak zvýšení podílu narozených v cizině (o 0,2 bodu).

V obci současného bydliště se z pochopitelných důvodů častěji narodili lidé mladí (nejnižší podíl rodáků – 36,9 % - je ve věkové skupině 45-59 let) a též muži (57,6 % rodáků). Mezi ženami, které se po sňatku častěji stěhují za manželem, podíl rodaček nedosahuje ani poloviny (46,8 %).

Také v okrese Pelhřimov byl oproti roku 1991 zaznamenán velice výrazný úbytek věřících osob (o 27,6 %). V předchozím sčítání lidu se k některé církvi nebo náboženské společnosti přihlásilo 62,4 % obyvatel okresu, v roce 2001 to bylo již jen 46,2 %. Naproti tomu podstatně vzrostl počet osob bez vyznání (o 72,5 %), jejichž podíl na obyvatelstvu okresu vzrostl o 17,2 bodu na 39,7 %. Podíl obyvatel, kteří na tuto otázku ve sčítání neodpověděli či ji vyplnili nepřesně, o něco málo klesl (z 15,1 % na 14,1 %).

Z obyvatel, kteří se přihlásili k některé církvi či náboženské společnosti, byla rozhodující většina (91,5 %) římských katolíků, druhou nejpočetnější skupinou byli na Pelhřimovsku členové Církve českobratrské evangelické (2,4 %). Podíl třetí nejsilnější církve (československé husitské) již nepřekračuje jedno procento (0,7 %). Všechny tradiční velké církve postihl v devadesátých letech úbytek věřících a s výjimkou českobratrské evangelické se zmenšil i jejich podíl na celkovém počtu věřících obyvatel. Naopak se většinou zvýšil počet osob, které se přihlásily k některé z menších církví či k jinému než křesťanskému náboženství. V absolutním vyjádření však jde stále maximálně jen o desítky osob.

Velmi výrazně se ale zvýšilo množství osob, které uvedly jiné nebo nepřesně určené náboženství (většinou bylo nepřesně určené), a to z 56 na 1 309 osob (3,9 % věřících).

2.4 Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva

Z celkového počtu obyvatel okresu bylo kde dni sčítání 2001 ekonomicky aktivních 36 514 osob, tj. rovných 50 % veškerého obyvatelstva. Ve srovnání s rokem 1991 to představuje úbytek o 2 889 osob, podíl ekonomicky aktivních obyvatel se snížil o 2,8 bodu. Na tomto vývoji však měla výrazný podíl metodická změna ve sčítání 2001. Jednalo se o zařazení žen na další mateřské dovolené a osob pobírajících rodičovský příspěvek mezi ekonomicky neaktivní (v roce 1991 pobíralo rodičovský příspěvek 2 273 osob, tj. 5,8 % ekonomicky aktivních).

Z uvedeného vyplývá i poměrně výrazný pokles podílu žen na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob (o 3,2 bodu) na 43,8 %. Z ekonomicky aktivních žen byla téměř polovina (48,6 % - absolutně 7 775 žen) se závislými dětmi, nejvíce se dvěma závislými dětmi (52,1 % ekonomicky aktivních žen).

Společenské změny devadesátých let se oblasti zaměstnanosti dotkly zvlášť pronikavě. U ekonomicky aktivních se snížil podíl zaměstnaných osob (úbytek o 3,0 body) a vzrostl podíl nezaměstnaných na 4,2 %. Počet nezaměstnaných se zvýšil o 218,8 %. Z jednotlivých kategorií zaměstnaných osob výrazně poklesl počet i podíl žen na mateřské dovolené (1,6 % ekonomicky aktivních v roce 2001) – dílem vlivem výše uvedené metodické změny, dílem v důsledku poklesu porodnosti. O téměř polovinu nižší počet pracujících důchodců se v roce 2001 na počtu ekonomicky aktivních obyvatel podílel 3,6 %.

Výrazně se též proměnilo složení ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Počet nepracujících důchodců se zvýšil o 14,8 % a jejich podíl na počtu ekonomicky neaktivních obyvatel v roce 2001 činil 47,5 % (o 5,1 bodu více než roku 1991). Jako prakticky nová kategorie (před deseti lety do ní byl zařazen jediný člověk) se objevily ostatní osoby s vlastním zdrojem obživy (4,0 % ekonomicky neaktivních), oproti předchozímu sčítání byl více než dvojnásobný též počet osob v domácnosti (1,0 %).

Ekonomická aktivita byla výrazně vyšší u mužů, kterých bylo ke dni sčítání roku 2001 ekonomicky aktivních 57,0 %, než u žen (ekonomicky aktivních 43,2 %); podíl mužů na celkovém počtu ekonomicky aktivních činil 56,2 %. U mužů byl též nižší podíl nezaměstnaných (3,9 %), i když absolutně bylo z nezaměstnaných více mužů než žen. Podíl nezaměstnaných žen dosahoval 4,5 %. U pracujících důchodců však měly ženy převahu absolutně i relativně (pracující důchodci představovali 3,1 % pracujících mužů a 4,4 % žen).

Je zajímavé, že u mužů i u žen byl nejvyšší podíl nezaměstnaných u mladých lidí ve věku 20-24 let (u mužů 6,4 % ekonomicky aktivních v tomto věku, u žen 7,5 %), avšak zatímco u mužů podíl nezaměstnaných již v následující věkové skupině (25-29 let) klesl pod 4,0 %, u žen se drží poměrně vysoko i u následujících věkových skupin a až u žen ve věku 35-39 let klesá na 4,0 %, tedy pod úroveň podílu nezaměstnaných na celé skupině ekonomicky aktivních žen. V následujících věkových skupinách zůstává u mužů i u žen podíl nezaměstnaných poměrně stabilní a na relativně nízké úrovni.

Do postavení v zaměstnání ekonomicky aktivního obyvatelstva se promítly společenské změny devadesátých let. V roce 1991 bylo sečteno jen 17 zaměstnavatelů a 522 samostatně činných, o deset let později však již 1 100 zaměstnavatelů a 3 936 samostatně činných. Podíl zaměstnavatelů na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel vzrostl na 3,0 % a samostatně činných na 10,8 % (zvýšení o 9,5 bodu). Podíl zaměstnanců se zvýšil o 3,7 bodu na 81,0 %. Velice výrazně klesl počet členů produkčních družstev, kteří se na celkovém počtu ekonomicky aktivních obyvatel podíleli pouze 1,4 %.

Značně vzrostl počet osob, u kterých se postavení v zaměstnání nepodařilo zjistit (na 3,4 %). U žen byl zaznamenán nižší podíl u zaměstnavatelů a samostatně činných, vyšší u zaměstnanců.

I ve složení ekonomicky aktivních obyvatel podle odvětví se odrazily změny posledního desetiletí, avšak ne všechny údaje jsou v důsledku změn klasifikací srovnatelné. I tak ze zjištěných údajů vyplývá velmi výrazný úbytek zaměstnanců v zemědělství, lesnictví a rybářství (více než o 3 900 osob), podíl pracovníků těchto oborů se snížil na 12,2 % (pokles o 9,2 bodu). Úbytek pracovníků byl zaznamenán v průmyslu, naopak počet pracovníků ve stavebnictví vzrostl. Průmysl se na celkovém počtu ekonomicky aktivních v roce 2001 podílel 34,1 % (o 2,1 bodu méně než v roce 1991), stavebnictví 7,9 % (přírůstek 0,8 bodu).

Ve většině nevýrobních oborů počet pracovníků vzrostl, nejvýrazněji v peněžnictví a pojišťovnictví, kde se více než zdvojnásobil (podíl na celkovém počtu ekonomicky aktivních se zvýšil z 0,6 na 1,5 %). Nárůst počtu pracovníků ve veřejné správě, obraně a sociálním zabezpečení o 57,0 % lze přinejmenším částečně přičíst metodické změně – započtení vojáků základní vojenské služby ve sčítání 2001. Úbytek pracovníků byl zaznamenán ve školství (jeho podíl se snížil o 0,2 bodu) a též ve zdravotnictví (zmenšení podílu o 0,6 bodu).

O vyjížďce do zaměstnání a škol máme zatím k dispozici pouze dílčí údaje, i ty však dovolují zajímavý pohled na tuto oblast. Podle výsledků sčítání 1991 vyjíždělo tehdy v pelhřimovském okrese za prací mimo svou obec 12 251 osob a do škol vyjíždělo 6 037 žáků, studentů a učňů. V roce 2001 to bylo 13 237 ekonomicky aktivních osob a 5 604 žáků, studentů a učňů. Podíl ekonomicky aktivních obyvatel okresu, kteří za prací vyjížděli mimo obec svého trvalého bydliště, tak vzrostl o 8,0 % a z 31,1 % v roce 1991 se zvýšil na 36,2 % v roce 2001. Ještě daleko výrazněji se zvýšil počet osob, vyjíždějících za prací mimo okres Pelhřimov (o 43,6 % na 3 973 obyvatel). Mimo okres tedy v roce 2001 pracovalo 10,9 % ekonomicky aktivních osob.

Z vyjíždějících denně mimo obec trvalého bydliště dojíždělo za prací méně než čtvrt hodiny (tím míněna jedna cesta) 22,5 % osob, 15 – 29 minut 41,7 % a 30 – 44 minut 23,0 %. Více než jednu hodinu dojíždělo 505 osob (4,9 %).