2. Vývoj sídelní struktury Kraj Vysočina jako spr

Další změnou, která se ovšem odehrála již po posledním sčítání lidu, bylo zrušení dosavadních okresních úřadů a převedení jejich pravomocí a úkolů dílem na krajské úřady, dílem na obce s rozšířenou působností. Správních obvodů těchto obcí bylo v kraji Vysočina vymezeno 15. Podle počtu obyvatel má největší obvod městský úřad Jihlava (k datu sčítání 96 444 obyvatel), nejmenší Pacov (10 289 osob), pod který též spadá nejmenší počet obcí (24). Z tohoto hlediska je největší správní obvod městského úřadu Třebíč s 93 obcemi.

Tab. 2.1.1 Základní ukazatele sídelní struktury podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností

Celkem 33 měst, které v kraji existovaly ke dni sčítání 2001, bylo po jeho území rozmístěno značně nerovnoměrně. V šesti správních obvodech se nacházelo jediné město, tedy sídlo obecního úřadu s rozšířenou působností (Bystřice nad Pernštejnem, Humpolec, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov a Telč). Protikladem byl obvod Pelhřimov se šesti městy. Podíl městského obyvatelstva byl nejvyšší v obvodu Jihlava (67,6 %), za kterým těsně následoval obvod Pelhřimov (66,3 %), nejmenší byl v obvodech Bystřice nad Pernštejnem a Náměšť nad Oslavou (shodně 37,2 %).

Řada měst v kraji je velice mladá, když tento statut získala až po roce 1989. V okrese Havlíčkův Brod to jsou Habry a Ždírec nad Doubravou, na Jihlavsku Brtnice, v pelhřimovském okrese Černovice a Horní Cerekev, v okrese Třebíč Hrotovice a ve žďárském okrese Svratka, povýšená na město až roku 2001.

Největší hustotu obyvatel měl ke dni sčítání správní obvod Jihlava (104,6 osoby na km2), ve kterém byla absolutně největší rozloha (922 km2) více než vyvážena též nejvyšším počtem obyvatel (vliv krajského města). V jihlavském správním obvodu byla též největší průměrná rozloha obce a na jednu obec také připadal zdaleka nejvyšší počet obyvatel ze všech obvodů kraje.

Nejnižší hustota obyvatel byla zaznamenána ve správním obvodu Pacov (43,8 osoby na km2). Nejmenší průměrná rozloha obce a taktéž nejnižší počet obyvatel připadajících na jednu obec byl v obvodu Telč (6,5 km2 a 307 osob).

Území okresů tvořících kraj Vysočina bylo v minulých desetiletích poměrně stabilní, výjimkou bylo převedení několika obcí do sousedních okresů v šedesátých a sedmdesátých letech, které se dotklo okresů Havlíčkův Brod a Pelhřimov (v jednom případě šlo o přesun mezi těmito dvěma okresy, v ostatních o přeřazení obcí do okresů Benešov, Kutná Hora a Tábor).

Osídlení v kraji Vysočina má v zásadě podhorský až horský charakter a je charakteristické svou značnou rozdrobeností a velkým počtem menších či malých obcí, osad i samot. K 1. březnu 2001 je tvořilo 730 obcí, z nichž bylo, jak už je uvedeno výše, 33 měst. I většina měst však patří spíše k malým či menším, pouze čtyři města měla v roce 2001 více než 20 000 obyvatel a naopak u jiných počet obyvatel nedosahoval ani 2 000. Podobně mezi obcemi na Vysočině jednoznačně převládají malé obce.

Tab. 2.1.2 Vývoj sídelní struktury podle velikostních skupin obcí

Počet obcí se v průběhu minulých desetiletí postupně snižoval. V roce 1961 existovalo na území dnešního kraje Vysočina 943 obcí (z nich bylo 24 měst) a na jednu obec tehdy připadalo 519 obyvatel. Již do roku 1970 se počet obcí snížil na 831 (26 měst) a průměrná velikost obce se zvýšila na 596 obyvatel. Ovšem největší úbytek v počtu obcí byl zaznamenán v sedmdesátých letech, kdy vyvrcholil proces slučování obcí. Jejich počet v roce 1980 činil 555 a průměrná velikost 932 obyvatel.

Počet obcí se snižoval prakticky výhradně administrativně, připojováním obcí – především malých – k větším obcím či městům. I zde ovšem byly určité výjimky a došlo též k fyzickému zániku obcí – např. při výstavbě jaderné elektrárny u Dukovan v třebíčském okrese zanikly obce Skryje (včetně osady Lipňany) a Heřmanice.

Od roku 1990 došlo v tomto procesu ke zvratu. Řada sídel, tehdejších částí obcí či měst, využila změněných politických a společenských poměrů ke svému opětnému osamostatnění. První vlna této dezintegrace proběhla ještě před sčítáním lidu v březnu 1991, kdy na území dnešního kraje Vysočina existovalo 621 obcí. Oddělování jednotlivých nových obcí potom pokračovalo i v průběhu devadesátých let, čímž se jejich počet zvýšil na již výše uvedených 730.

Nově vzniklé obce byly většinou malé, z toho též vyplývalo snížení počtu obyvatel připadajících na jednu obec (v roce 1991 to bylo 839 osob, v roce 2001 už jenom 711). Výrazně se též zvýšil počet obyvatel v obcích do 199 obyvatel (v roce 1991 o 54,6 % oproti roku 1980, v roce 2001 o 26,9 % ve srovnání s rokem 1991). Zajímavé je, že v roce 1991 byl tento přírůstek zaznamenán zřejmě téměř výhradně na úkor obcí s 200 - 999 obyvateli, v následujícím sčítání pak měst (na příklad populace měst s 5 000 - 19 999 obyvateli byla v roce 2001 o 14,9 % nižší než roku 1991).

Nejmenších obcí do 199 obyvatel bylo 353, což představovalo 48,4 % celkového počtu obcí. Ovšem na počtu obyvatel kraje se tyto obce podílely pouze 8,1 %. Obce s 200 - 499 obyvateli, kterých bylo 220, měly 67 326 obyvatel, což bylo 13,0 % populace kraje. Tedy obce s méně než pěti sty obyvateli, jež se na celkovém počtu obcí kraje podílely 78,5 %, měly na jeho obyvatelstvu podíl pouze 21,1 %. Na opačném konci stojí pouhá čtyři největší města s více než 20 000 obyvateli, v nichž k datu sčítání žilo 26,7 % obyvatel kraje.

Největší část populace kraje žila v městech s 5 000 - 19 999 obyvateli, kterých bylo k 1. březnu 2001 na území kraje třináct. V nich bylo sečteno 112 522 trvale bydlících osob (21,7 % populace kraje). Podobně tomu bylo i v předchozích sčítáních, kdy byl dokonce podíl i počet těchto měst ještě vyšší, avšak v devadesátých letech poklesl vlivem již zmíněného osamostatňování menších obcí, dřívějších částí měst.

Malé obce ztrácely obyvatelstvo i po celé poslední desetiletí – zejména to platí pro první polovinu devadesátých let. Ubývalo v nich obyvatel jak přirozenou měnou (zemřelí převažovali nad narozenými), tak vlivem záporného migračního salda. Zajímavé je ale, že v druhé polovině devadesátých let u většiny velikostních skupin obcí (s výjimkou obcí do 199 obyvatel a měst s 20 000 a více obyvateli) převládalo aktivní saldo migrace. V této souvislosti stojí za povšimnutí výrazná převaha vystěhovalých nad přistěhovalými v Jihlavě, což v kombinaci s úbytkem obyvatel přirozenou měnou znamenalo, že v krajském městě byl zaznamenán stejný relativní úbytek obyvatel jako v obcích do 199 obyvatel (-5,2 na 1 000 obyvatel).

Tab. 2.1.3 Srovnání struktury a intenzity přírůstků obyvatel podle velikostních skupin obcí
v obdobích 1991-1995 a 1996-2000

Skutečná sídelní struktura je však ještě složitější, než by mohl naznačovat samotný počet obcí a jejich velikost. Mnoho obcí se totiž ještě dále dělí na části obcí a na základní sídelní jednotky (nejmenší vymezené sídelní celky – osady, ve městech urbanistické obvody). Obce v kraji Vysočina se tak v době sčítání dělily na 1 445 částí obcí a na 1 799 základních sídelních jednotek. Na jednu obec v kraji tak připadalo 1,98 části obce a 2,46 základní sídelní jednotky. U značné části obcí platí, že obec je tvořena jednou částí obce a jednou základní sídelní jednotkou, ovšem u některých je sídelní struktura velmi složitá, což platí zvláště o větších městech, která jsou v některých případech tvořena desítkami částí a základních sídelních jednotek.

Ze srovnání jednotlivých částí kraje vyplývá, že nejsložitější a nejčlenitější strukturu osídlení má okres Havlíčkův Brod (na jednu obec připadá 2,75 části a 3,44 základní sídelní jednotky), za nímž těsně následuje okres Pelhřimov (2,68 části a 3,12 základní sídelní jednotky), naopak nejmenší počet částí i základních sídelních jednotek připadá na jednu obec v okrese Třebíč (1,34 části, 1,75 základní sídelní jednotky).