1.3. Srovnání České republiky a Polska na základě

Polsko zaujímá plochu téměř čtyřikrát větší než Česká republika a v době sčítání mělo 3,7krát více obyvatel. Počet obyvatel na jeden kilometr čtvereční byl v Polsku nižší (122 obyvatel/km2) než v České republice (130 obyvatel/km2). V Polsku se ve srovnání s předchozím sčítáním, které bylo provedeno v roce 1988 zvýšil počet obyvatel o 351 tisíc, což je téměř o jedno procento. V České republice se v letech 1991 (kdy bylo uskutečněno předchozí sčítání) až 2001 počet obyvatel snížil o 0,7 %, celkově o 72 155 osob.

Česká republika zaznamenala v době posledního sčítání výrazně větší podíl městského obyvatelstva (70,6 %) než Polsko (61,8 %). Průměrný počet obyvatel v českém městě dosáhl počtu 13 829 osob a byl téměř dvakrát menší než průměrný počet obyvatel v polských městech (26 694 obyvatel). V Polsku se v období mezi dvěma posledními sčítáními počet městského obyvatelstva zvýšil o 435 tisíc osob a ve vesnicích poklesl o 84 tisíc obyvatel. Důvodem přírůstku městského obyvatelstva byly především administrativní změny – některé vesnice získaly statut města a mnohá města rozšířila své hranice a pohltila okolní malé obce. V České republice se v době mezi posledními sčítáními snížil nejen počet městského obyvatelstva (o 68 354 obyvatel), ale i venkovského (3 801 obyvatel).

V obou zemích byl zaznamenán podobný podíl mužů (přes 48 %) a žen (přes 51 %). Také hodnota ukazatele počet žen na 100 mužů byla téměř stejná (106 v Polsku, 105 v České republice).

Podobná byla v době posledního sčítání i věková struktura obyvatel v obou srovnávaných zemích. V Polsku byl zaznamenám nepatrně vyšší podíl osob ve věkové skupině 0 – 17 let (23,2 %) než v České republice (20,1 %). V ostatních věkových skupinách pak byly nepatrně vyšší podíly obyvatel v České republice. V Polsku se ve srovnání s předchozím sčítáním výrazně změnila věková struktura. Počet obyvatel ve věku 0 – 14 let se snížil o 2,7 milionu, což bylo způsobeno značným poklesem porodnosti v 90. letech. Zároveň se o více než 3 miliony zvýšil počet osob ve všech ostatních věkových skupinách nad 15 let. V České republice byl zaznamenán podobný vývoj. Počet obyvatel ve věku 0 –14 let se snížil o 509 574 osob, tzn. v roce 1991 se tato věková skupina podílela 21,0 % na celkovém počtu obyvatel a v roce 2001 16,2 %. Počet obyvatel nad 15 let věku se zvýšil o 437 419 osob.

Obyvatelstvo v tzv. produktivním věku (ženy 18 – 59, muži 18 – 64 let) dosáhlo v České republice podílu 63,6 % na celkovém počtu obyvatel, což je nepatrně více než v Polsku (61,8 %). Na 100 osob v produktivním věku připadalo v České republice 57 osob v neproduktivním věku, zatímco v Polsku to bylo 64 osob. V Polsku mezi posledními dvěma sčítáními vzrostl podíl obyvatel v produktivním věku o 4,2 procentního bodu, zároveň vzrostl i podíl obyvatel v tzv. poproduktivním věku o 2,5 procentních bodů a dosáhl hodnoty 15 %. V České republice za stejné období vzrostl podíl obyvatelstva v produktivním věku o 5,5 procentního bodu, podíl obyvatelstva v poproduktivním věku z 15,5 % v roce 1991 na 16,3 % v roce 2001.

Zatímco v Polsku při posledním sčítání uvedlo 96,4 % všech dotázaných právě Polsko jako zemi, ve které se narodili, v České republice to bylo jen 93,6 % respondentů, kteří jako svou mateřskou zemi označili právě Českou republiku. Z celkových 775,3 tisíc obyvatel, kteří se narodili za hranicemi Polska, jich bylo nejvíce z Ukrajiny (309,3 tisíc), což je 40 % všech osob narozených mimo Polsko. Dalších 13,5 % se narodilo v Bělorusku, 13,1 % v Německu, 10,3 % v Litvě, 7,0 % v Rusku, 4,5 % ve Francii. Z celkových 453,5 tisíc narozených mimo území České republiky se 285 372 osob narodilo ve Slovenské republice (62,9 %), 27, 2 tisíc v zemích Evropské unie (6,0 %) a 106,4 tisíc v ostatních evropských zemích (23,5 %). Více než 23 tisíce obyvatel uvedly za místo narození asijské země.

V Polsku svoji státní příslušnost uvedlo 98,2 % obyvatel. Téměř 445 tisíc polských občanů má i druhou státní příslušnost, z toho výrazně největší zastoupení mají osoby s německou státní příslušností (288 tisíc). V České republice svoji státní příslušnost uvedlo 98,5 % všech osob, 24,2 tisíce obyvatel na sčítacím listu osob vyznačily slovenské státní občanství. Dvojí občanství mělo 22,4 tisíc osob.

Polskou národnost při sčítání v roce 2002 uvedlo 96,7 % všech obyvatel, z ostatních byly nejčastěji zastoupeny národnosti: německá (152,9 tisíc osob), běloruská (48,7 tisíc osob), ukrajinská (31,0 tisíc osob). K dalším významně silným národnostním skupinám v Polsku patřili Slezané (173,2 tisíc) a Rómové (12,9 tisíc).

V České republice se přihlásilo k české národnosti 90,4 % obyvatel. Druhou nejsilněji zastoupenou národností byla národnost moravská (380,5 tisíc osob, tj. 3,7 % z celkového počtu). Na území ČR v době sčítání v roce 2001 dále žilo 193,2 tisíc (tj. 1,9 %) obyvatel slovenské národnosti, 52,0 tisíc obyvatel (tj. 0,5 %) polské a 39,1 tisíc (tj. 0,4 %) německé národnosti. K rómské národnosti se přihlásilo 11,7 tisíc obyvatel, ke slezské 10,9 tisíc obyvatel.

Údaje o trhu práce poukazují na výrazně příznivější situaci v České republice, kde byl počet nezaměstnaných 7krát menší než v Polsku a míra nezaměstnanosti činila 9,3 %. V Polsku dosáhla míra nezaměstnanosti 21,2 %.

Mezi rodinnými domácnostmi v Polsku z 56,0 % převažovaly manželské páry s dětmi, v České republice z 40,2 % manželské páry bez závislých dětí. Druhým nejpočetnějším typem rodin byly v Polsku manželské páry bez dětí (22,7 %), v ČR manželské páry se závislými dětmi (35,7%). Téměř shodných podílů na obou stranách pohraničí dosáhly neúplné rodiny v čele s jedním z rodičů: 19,3 % v Polsku a 19,8 % v České republice. Soužití nesezdaných partnerů tzv. faktická manželství tvořila v České republice 4,3 % rodinných domácností, v Polsku pouze 2,0 % domácností, přičemž více než polovina z nich měla děti.

Průměrná užitková plocha bytu v České republice byla o 7,7 m2 větší než v Polsku, přičemž český trvale obydlený byt měl v průměru 2,72 místnosti, zatímco polský byt 3,69 místnosti. Důvodem těchto rozdílů je odlišná metodika používaná při zjišťování dat o bytech (v České republice se pro výpočty ukazatelů vycházelo pouze z počtu místností přesahujících 8 m2 a ze souboru bytů se zjištěnými hodnotami, v Polsku se do stejných výpočtů braly v úvahu místnosti o minimální ploše 4 m2). Průměrný počet osob jednom bytě dosáhl v Polsku hodnoty 3,25 a v České republice 2,64.

Do vlastnictví fyzické osoby patřilo v Polsku 55,2 % obydlených bytů, do vlastnictví družstev 28,6 % bytů. Více než 76 % bytů se nacházelo v domech, které byly postaveny po roce 1944. V době posledního sčítání bylo v Polsku připojeno k veřejnému vodovodu 98,7 % bytů ve městech a 89,2 % bytů ve vesnicích. Přívod plynu mělo v té době 75,0 % všech městských bytů a pouze 17,4 % bytů mimo města. Ve srovnání s předchozím sčítáním se v Polsku snížil počet bytů s jednou až dvěma místnostmi a zvýšil se počet čtyř-, pěti- a vícepokojových bytů. Byty s plochou pod 40 m2 zaujímaly podíl 18,4 % ze všech bytů a 27,0 % zaujímaly byty s plochou 80 m2 a více. Průměrná plocha na jednu osobu v bytě dosáhla 20,5 m2 ve městech a 21,9 m2 mimo město.

V České republice, stejně tak jako v Polsku, se nejvíce bytů nacházelo ve vlastnictví soukromé fyzické osoby (46,0 %). Bytových družstvům patřilo 14,2 % trvale obydlených bytů. Ve struktuře trvale obydlených bytů podle období výstavby nebo rekonstrukce domu převažovaly byty v domech postavených po roce 1945. Při posledním sčítání v České republice mělo 99,1 % trvale obydlených bytů ve městech zaveden do bytu vodovod, 73,1 % plyn ze sítě. Ve vesnických obcích byl vodovod zapojen v 96,9 % trvale obydlených bytů, horší situace byla v napojení bytů na plyn ze sítě – jejich podíl dosáhl pouze 38,4 %. Stejně tak jako v Polsku, tak i v České republice se snížil počet bytů s jednou a dvěma obytnými místnostmi ve prospěch vícepočetných místností. Ve struktuře trvale obydlených bytů podle obytné plochy z 51,3 % převažovaly byty v intervalu 40,0 – 79,9 m2, byty s obytnou plochou do 40 m2 zaujímaly 36,7 % podíl a nad 80,0 m2 11,0 % podíl. Na jednu osobu bydlící v městských trvale obydlených bytech připadlo 17,9 m2 obytné plochy, na jednu osobu bydlící ve „vesnických“ bytech 20,3 m2 obytné plochy.