2.8 Pracovní mikroregiony Cílem následující kapito

Mikroregiony byly vymezeny postupným seskupováním obcí do vyšších celků podle principu převládající orientace celkové dojížďky za prací. Výsledný mikroregion tvoří územně souvislý celek charakterizovaný relativně vysokou mírou vnitřní uzavřenosti dojížďky za prací. Je až na výjimky tvořen 1 centrem (jádrem) a spádovým územím s nejméně 3 obcemi. Zázemí přitom musí mít nejméně 4 tisíce obyvatel, celý mikroregion pak nejméně 10 tisíc obyvatel.

Centrum (středisko) pracovního mikroregionu je město s významnější koncentrací pracovních příležitostí, která zajišťuje uspokojení potřeb nejen vlastních obyvatel, ale i obyvatel okolních obcí. Centrum má obvykle více než 5 tis. obyvatel a většinou i kladné saldo denní dojížďky za prací, není to však podmínkou.

Spádová oblast (zázemí) pracovního mikroregionu je tvořena obcemi, které se nacházejí kolem centra a jsou s ním funkčně propojeny intenzivní dojížďkou za prací. Obce jsou k centru přiřazeny podle principu převládající orientace pracovní dojížďky. V případě nejasné orientace hlavního směru vyjížďky z dané obce, kdy vyjíždí stejný počet osob do více směrů, je přihlédnuto k dodatečným kritériím:

§ nejvýznamnější cíl denní dojížďky
§ v pořadí další významné cíle dojížďky a vzájemné poměry mezi nimi
§ nejvýznamnější mikroregiony dojížďky (jednotlivé cíle vyjížďky pro každou obec byly agregovány do celých mikroregionů) a jejich vzájemné relace
§ spádovost obce podle výsledků regionalizace z roku 1991
§ silniční vzdálenost ke středisku
§ členitost terénu
Některé obce nemají hlavní spád přímo do příslušného centra, ale jsou s ním spojeny nepřímo přes jinou větší obec, často přes tzv. centrum subregionu.

Centrum pracovního subregionu je obec (obvykle město), do které mají hlavní spád denní dojížďky za prací (přímo nebo nepřímo) alespoň 2 sousední obce s úhrnem počtu obyvatel 1 – 4 tis. obyvatel. Pracovní subregion je nižší celek, u něhož rozhodující část pracovní dojížďky není obvykle omezena jeho hranicemi, ale vyjížďka za prací z jeho centra směřuje většinou mimo ně.

Při hodnocení dojížďky prostřednictvím mikoregionů a jejich center je třeba vzít v úvahu některé nedostatky plynoucí ze stanovení kritérií. Regionalizace se týká pouze dojížďky za prací jako nejčastější formy prostorové mobility obyvatelstva, ostatní formy, jako je např. dojížďka do škol či za občanskou vybaveností, nejsou zahrnuty. Není rovněž přihlédnuto ke složení obyvatelstva z hlediska ekonomické aktivity. Stanovení rozhraní mezi mikro- a subregiony bylo do značné míry subjektivní, zvolená velikostní kritéria umožnila vymezit i celky s problematickou uzavřeností (může zde vyskytovat vysoký podíl vyjížďky mimo vymezený mikroregion). Velikost centra musela vycházet z administrativního vymezení. Proto jsou v některých případech do centra zahrnuty i odlehlé, ale populačně významné, části obce, které by svým charakterem patřily spíše do zázemí tohoto centra. I když kvalita získaných údajů ze sčítání je poměrně vysoká (místo pracoviště neúplně nebo vůbec neuvedlo pouze malé procento vyjíždějících), může být skutečný směr dojížďky vlivem neuvedených či chybně uvedených směrů dojížďky vychýlen. Přestože v obecné rovině jsou pracovní mikroregiony relativně stabilními celky, mohlo dojít v časovém úseku od uskutečnění populačního cenzu k dílčím změnám ve spádovosti, a to zejména u obcí, které ležely na rozhraní vlivu více středisek (v tzv. oscilační zóně), ale i u samotných center, především takových, kde je místní trh práce výrazně ovlivněn jediným větším zaměstnavatelem.

Nejdůležitější výsledky regionalizace jsou představeny v mapové podobě v celorepublikovém pohledu, podrobněji potom v textových tabulkách za kraj.

V Jihočeském kraji bylo podle stanovených kritérií vymezeno 17 pracovních mikroregionů. Jejich centra odpovídají sídlům správních obvodů obcí s rozšířenou působností (s výjimkou spojení Týn nad Vltavou –Temelín vzhledem k malé vzdálenosti dvou významných center dojížďky).

Tab. 2.23 Srovnání základních charakteristik správních obvodů obcí s rozšířenou působností

Pouze ve 3 případech se hranice pracovního mikroregionu shodovala s hranicemi správního obvodu (Třeboň, Vimperk, Vodňany). Pracovní mikroregion Kaplice se proti správnímu obvodu lišil zařazením obce Věžovatá Pláně ze správního obvodu Český Krumlov, na druhou stranu obec Velešín spadala do zázemí pracovního mikroregionu České Budějovice. Na území okresu Písek šlo pouze o přesun obce Jetětice, spadající pod správní obvod Milevsko, do pracovního mikroregionu Písek. Do pracovního mikroregionu Strakonice byla vedle obcí správního obvodu přiřazena obec Frymburk ze správního obvodu Sušice. Pracovní mikroregion Soběslav byl proti správnímu obvodu menší o obce Budislav a Hlavatce. V ostatních případech byl rozsah přesahů obcí mezi jednotlivými správními obvody v rámci kraje i se soudními kraji větší. Pracovní mikroregion České Budějovice zahrnoval proti správnímu obvodu navíc 6 obcí spadajících pod správní obvod Trhové Sviny (Borovany, Jílovice, Ločenice, Mladošovice, Ostrolovský Újezd a Svatý Jan nad Malší), Dolní Bukovsko z obvodu Týn nad Vltavou, 6 obcí ze správního obvodu Český Krumlov (Brloh, Dolní Třebonín, Holubov, Chlumec, Křemže, Nová Ves), Velešín z obvodu Kaplice a 5 obcí ze správního obvodu Prachatice (Babice, Chvalovice, Mahouš, Němčice, Olšovice). Ze správního obvodu Trhové Sviny 6 obcí přináleželo k zázemí regionu České Budějovice, z žádné obce jiného správního obvodu sem dojížďka ve větší míře nesměřovala. Ze správního obvodu Týn nad Vltavou do jiného regionu převážně vyjížděli pouze obyvatelé Dolního Bukovska, naopak zázemí pro region Týn nad Vltavou-Temelín tvořilo kromě obcí vlastního obvodu i 11 obcí z obvodu Tábor, a to Bechyně, Březnice, Černýšovice, Dobronice, Haškovcova Lhota, Hodětín, Hodonice, Radětice, Rataje, Sudoměřice u Bachyně a Záhoří. Region Český Krumlov byl ve srovnání s územím správního obvodu menší o 6 obcí s převažující vyjížďkou do regionu České Budějovice. Region Jindřichův Hradec se oproti území správního obvodu rozšířil o obce Heřmaneč, Horní Meziříčko, Horní Němčice a Studená z obvodu Dačice a obec Panské Dubenky z obvodu Telč. Největší mezikrajový přesun obcí připadl na mikroregion Dačice, kam směřovala dojížďka z kraje Vysočina, a to 16 obcí ze správního obvodu Moravské Budějovice, 6 obcí z obvodu Znojmo a 1 obec z obvodu Telč. Na druhou stranu 4 obce tohoto správního obvodu tvořilo součást zázemí regionu Jindřichův Hradec. Pracovní region Prachatice byl menší o 5 obcí přiřazených k regionu České Budějovice. Druhý největší mezikrajový přesah se týkal regionu Blatná, jehož zázemí kromě obcí vlastního správního obvodu tvořilo 6 obcí z obvodu Nepomuk ležícího v Plzeňském kraji. Obce z jiného kraje tvoří zázemí i regionu Tábor (obce Mezno a Střezimíř z obvodu Votice), z jiného obvodu Jihočeského kraje se jedná o 2 obce ze Soběslavska (Budislav, Hlavatce). Přesto je mikroregion Tábor menší než správní obvod, neboť z jeho 11 obcí směřuje vyjížďka do regionu Týn nad Vltavou-Temelín.

Demografický vývoj v jednotlivých mikroregionech v desetiletí od roku 1991 byl odlišný. Růst počtu obyvatel byl nejvýraznější v mikroregionu Týn nad Vltavou – Temelín (+3,5 %), Jindřichův Hradec (+3,4 %) a České Budějovice (+2,8 %). V 8 mikroregionech došlo naproti tomu k poklesu počtu obyvatel, především v mikroregionu Blatná (-5,8 %) a Milevsko (-4 %).

PRACOVNÍ MIKROREGIONY A SUBREGIONY V JIHOČESKÉM KRAJI

Na území 9 mikroregionů bylo vzhledem k existenci dalšího významnějšího cíle dojížďky za prací, které zároveň tvoří zázemí dojížďky do centra, vymezeno i území subregionu. V mikroregionu Trhové Sviny se jednalo o oblast Nových Hradů, kde spadaly do subregionu obce Hranice, Horní Stropnice, Nové Hrady a Petříkov. Počet pracovních míst vytvořených v tomto subregionu se na počtu pracovních míst celého mikroregionu podílel více než 36 %. Pro mikroregion Týn nad Vltavou – Temelín tvoří subregion Bechyně 8 obcí s 26 % podílem na počtu pracovních příležitostí (Bechyně, Černýšovice, Dobronice, Haškovcova Lhota, Hodonice, Radětice, Rataje, Sudoměřice u Bachyně). Vyšebrodsko s 18 % podílem na pracovních místech v rámci mikroregionu Český Krumlov zahrnuje 7 obcí (Frymburk, Lipno nad Vltavou, Loučovice, Malšín, Přední Výtoň, Rožmberk a Vyšší Brod). Pro mikroregion Dačice je významné Slavonicko se 4 obcemi (Cizkrajov, Dešná, Slavonice, Županovice) a zejména Jemnicko s 21 obcemi kraje Vysočina, které zahrnovaly přes 47 % obyvatel a přes 40 % pracovních příležitostí mikroregionu. Významnější roli v mikroregionu Třeboň hraje Českovelenicko (České Velenice, Dvory nad Lužnicí, Halámky, Nová Ves nad Lužnicí, Rapšach, Suchdol nad Lužnicí) s třetinovým podílem na počtu obyvatel i počtu pracovních příležitostí mikroregionu. V mikroregionu Prachatice plnilo funkci subregionu Volarsko (Lenora, Nová Pec, Stožec, Volary, Želnava) se 14 % podílem na počtu pracovních míst mikroregionu. V mikroregionu Blatná mělo postavení subregionu Kasejovicko s 6 obcemi Plzeňského kraje, které zajišťovalo téměř 13 % pracovních příležitostí. V mikroregionu Tábor se jednalo o Mladovožicko (Běleč, Mladá Vožice, Nová Ves u Mladé Vožice, Oldřichov, Řemíčov, Slapsko, Šebířov, Vilice, Zhoř u Mladé Vožice). Přes 43 % pracovních příležitostí mikroregionu Soběslav připadlo na subregion Veselí nad Lužnicí, jehož 11 obcí (Borkovice, Drahov, Mažice, Řípec, Sviny, Val, Veselí nad Lužnicí, Vlkov, Zálší, Zlukov, Žíšov)) se na počtu obyvatel mikroregionu podílelo více než 41 %.

Vytvořené pracovní mikroregiony se odlišují nejen svou velikostí, ale i rozdílně silným jádrem z hlediska podílu na počtu obyvatel i podílu na pracovních příležitostech vytvořených v regionu. Nejvýznamnější postavení má město České Budějovice, do nějž bylo soustředěno 77,4 % pracovních příležitostí, které mikroregion poskytoval. Vysoký byl podíl jádra na pracovních příležitostech též v mikroregionu Vodňany (72 %), Strakonice (71 %) a Písek (70 %). Nejnižší byl tento podíl v mikroregionech Třeboň (41,3 %), Dačice (44,7 %) a Soběslav (46 %).

Úloha jádra v mikroregionu

S výjimkou Trhových Svinů bylo saldo dojížďky za prací do jádra pracovního mikroregionu kladné. Za celý mikroregion převýšila dojížďka vyjížďku pouze v mikroregionu České Budějovice (+2,8 tis.osob) a Týn nad Vltavou – Temelín (+2,5 tis.osob). Nejvyšší záporné saldo dojížďky bylo naproti tomu v mikroregionech Soběslav (-1,7 tis.osob) a Prachatice (-1,6 tis.osob). To se odrazilo i v obsazenosti pracovních míst na 1 000 zaměstnaných obyvatel bydlících v daném mikroregionu, takže pouze v mikroregionu České Budějovice a Týn nad Vltavou – Temelín přesáhla obsazenost hodnotu 1 000, nejnižší byla v mikroregionu Trhové Sviny (76,3).

Městem s vysokým počtem dojíždějících za prací bylo Sezimovo Ústí, které však vzhledem k malé vzdálenosti od města Tábor a silné vzájemné vyjížďce s tímto centrem neplnilo funkci jádra pracovního mikroregionu ani subregionu.

Intenzita vyjížďky za prací v jednotlivých mikroregionech kraje byla rozdílná. Její výše byla ovlivněná především rozsahem pracovních příležitostí v centru případně i v některé z dalších obcí mikroregionu, podílem centra na počtu zaměstnaných osob a intenzitou vyjížďky z něj. Obecně byla vyjížďka z centra nižší než z ostatních obcí mikroregionu. Nejnižší intenzita připadla na pracovní mikroregion Písek (34,2 %), především vlivem nízké intenzity vyjížďky z jádra (17,2 %) při jeho téměř třetinovém podílu na počtu vyjíždějících. Rovněž v mikroregionu České Budějovice ovlivnila celkovou nízkou intenzitu vyjížďky situace v centru, ze kterého vyjíždělo pouze 13,8 % ze zaměstnaných osob. Naproti tomu z Trhových Svinů vyjížděly 44,3 % zaměstnaných, což se projevilo ve výši intenzity za celý mikroregion, která zde byla v rámci kraje nejvyšší (51,5 %).

Tab. 2.24 Počet obyvatel, pracovních míst a saldo dojížďky za prací v pracovních mikroregionech

Počet pracovních příležitostí zázemí i jádra mikroregionu se odrazil v různém zastoupení prostorových typů vyjížďky. Nejsilnějším jádrem z hlediska podílu vyjížďky z obcí mikroregionu byly České Budějovice (směřovalo sem 67,8 % celkové vyjížďky z obcí zázemí) a Kaplice (58,1 %). Nejslabšími byly z tohoto pohledu Třeboň (21,3 %) a Trhové Sviny (24,8 %). Mikroregion Třeboň poskytl nejvíce příležitostí v jiných obcích než jádru (např. České Velenice, Suchdol nad Lužnicí, Chlum u Třeboně, Hamr), takže sem směřovalo 45 % vyjíždějících z obcí zázemí. Následoval mikroregion Tábor (31,7 %), kde velké množství pracovních příležitostí poskytovalo především Sezimovo Ústí, a Dačice (31,5 %), kde silná dojížďka směřovala též do Slavonic, Jemnice a Uherčic. Nedostatek pracovních příležitostí v jádru i ostatních obcích mikroregionu vede k vysoké vyjížďce mimo mikroregion, zejména z obcí zázemí mikroregionu Trhové Sviny (56,2 %), Soběslav (52,2 %) a Vodňany (48,9 %).

Z center mikroregionů směřovala vyjížďka z nadpoloviční většiny mimo vlastní mikroregion, nejvyšší byl tento podíl v Trhových Svinech (90,8 %) a Vodňanech (85,5 %). Pouze z Tábora byla silnější vyjížďka do obcí mikroregionu (60,6 %), především do Sezimova Ústí, než mimo region. Okolo 40 % celkové vyjížďky z Českých Budějovic, Českého Krumlova, Vimperku a Strakonic představovala vyjížďka do jiných obcí mikroregionu.

Tab. 2.25 Spádovost jádra a zázemí v pracovních mikroregionech

Ve srovnání s ostatními kraji byla v Jihočeském kraji 5. nejvyšší intenzita vyjížďky za prací. Přitom cíl vyjížďky ležel oproti situaci v jiných krajích častěji na území mikroregionu. Z obcí zázemí mikroregionů směřovalo do jádra 48,2 % vyjíždějících za prací (třetí nejvyšší procento po krajích Olomouckém a Středočeském vč. Prahy) a z jádra do zázemí mikroregionu 37,3 % (druhé nejvyšší procento po kraji Karlovarském).

Nejčetnější formou vyjížďky za prací je denní vyjížďka. Ta představovala 82,2 % celkové vyjížďky ze všech obcí mikroregionů v kraji. V jednotlivých pracovních mikroregionech se pohybovala od 75,5 % v mikroregionu Milevsko po 86,1 % v mikroregionu České Budějovice.

Vyjížďka v rámci pracovního mikroregionu ukazuje na integritu jádra se zázemím. V roce 2001 představovala vyjížďka mezi obcemi v rámci mikroregionu v průměru za kraj 61,4 % celkové vyjížďky. Nejvyšší byl tento podíl v mikroregionech České Budějovice (73,6 %) a Tábor (72,9 %). Mimo mikroregion je naproti tomu nejvyšší vyjížďka v mikroregionech Trhové Sviny (69,3 %) a Vodňany (64,4 %). Podíl denní vyjížďky v rámci mikroregionu na celkové denní vyjížďce byl ještě vyšší, a to v průměru za kraj 69,8 %. Vyšší než průměr za kraj byl podíl denní vyjížďky v rámci mikroregionu na denní vyjížďce celkem v 5 mikroregionech, a to Tábor (83,0 %), České Budějovice (80,2 %), Jindřichův Hradec (77,1 %) Strakonice (75,3 %) a Dačice (71,2 %). Naproti tomu nejnižší byl v mikroregionech Trhové Sviny (34,2 %), Vodňany (40,9 %) a Týn nad Vltavou – Temelín (41,9 %).

Podíl denní vyjížďky na celkové vyjížďce v rámci jednotlivých mikroregionů byl vyšší než při obecném hodnocení vyjížďky bez rozlišení jejího prostorového typu a činil v průměru za kraj 93,5 %. Vyšší byl podíl denní vyjížďky z obcí zázemí mikroregionu, z vyjíždějících do jádra jich denně cestovalo 94,3 %, do jiných obcí mikroregionu 93,9 % a mimo region 66,7 %. Z jádra denně vyjíždělo 89,9 % vyjíždějících do jiných obcí mikroregionu a 60 % vyjíždějících mimo mikroregion.

Tab. 2.26 Integrita jader pracovních mikroregionů a jejich zázemí podle celkové a denní dojížďky za prací