Mezi významné charakteristiky bytového fondu patří i stáří bytu. Na stáří bytového fondu je závislá i jeho kvalita. Přes poměrně vysokou novou výstavbu (alespoň v porovnání s ostatními kraji), se stáří bytového fondu změnilo jen mírně. V roce 2001 dosáhlo 42,2 roku, takže proti roku 1980 došlo ke snížení průměrného stáří bytu o 1,5 roku. Porovnávat průměrné stáří bytu proti roku 1991 není správné, neboť je třeba mít na zřeteli, že v roce 1991 se zjišťovalo zvlášť období výstavby domu a zvlášť období rekonstrukce domu (takže průměrné stáří se počítalo z období výstavby), ale v roce 2001 to bylo období výstavby nebo rekonstrukce jako jeden údaj.Struktura trvale obydlených bytů podle počtu obytných místností
Byty v rodinných domech jsou v průměru dosti výrazně starší než byty v bytových domech. Je to zřejmé ze struktury bytů podle období výstavby (rekonstrukce) domu. Zatímco u rodinných domů tvoří byty z období do r. 1945 téměř 40 % bytů, u bytových domů tvoří byty z tohoto období jen 8 %. Naopak v období 1946-1980 bylo postaveno (zrekonstruováno) 35 % bytů v rodinných domech, ale dvě třetiny všech bytů v bytových domech. Ani vyšší podíl bytů v rodinných domech v nové výstavbě posledního desetiletí již tuto skutečnost nemůže příliš ovlivnit.
Nejstarší byty v rodinných domech jsou ve velkých městech nad 20 tis. obyvatel – více než polovina jich byla postavena do roku 1945, naopak nejvyšší podíl nejstarších bytů v bytových domech je v nejmenších obcích. Nejvyšší podíly bytů v rodinných domech postavených v posledním desetiletí mají větší obce a malá města (obce s 500-4 999 obyvateli).
6.4.1 Trvale obydlené byty podle stáří a druhu domu a velikostních skupin obcí
Rovněž v obcích s 1 000 - 4 999 obyvateli je i nejvyšší podíl postavených bytů v bytových domech v posledních deseti letech – to nám napovídá, že právě do obcí této velikosti se v letech 1991-2001 nejvíce soustřeďovala bytová výstavba. Rozsah poválečné koncentrace bytové výstavby do větších měst (nad 20 tis. obyvatel) lze dokumentovat na tom, že více než 70 % všech bytů v bytových domech těchto měst bylo postaveno nebo zrekonstruováno v letech 1946-1980.
Nejvyšší podíl nejstarších bytů v domech postavených do r. 1919 byl ve správních obvodech ORP Slaný (21,2 %), Český Brod (18,7 %), Mělník (18,3 %) a Votice (16,9 %), nejvyšší podíl bytů postavených v letech 1991-2001 mají správní obvody ORP Lysá n. Labem (21,7 %), Černošice (16,2 %), Říčany (14,1 %) a Poděbrady (11,4 %).
Struktura trvale obydlených bytů podle cenzových domácností v bytě a obytné plochy v m 2 na 1 osobu
O tom, že se dále zvětšila průměrná velikost bytu, svědčí i to, že počet obydlených bytů se proti roku 1991 zvýšil o 3,5 %, ale počet obytných místností se zvýšil o více než 6 % a obytná plocha dokonce o 11,9 %.
Odlišná velikostní struktura bytů v rodinných a bytových domech je zřejmá i z údajů o velikosti obytné plochy bytů. Zatímco z bytů v rodinných domech mělo obytnou plochu do 30 m2 jen 7,0 % bytů a obytnou plochu nad 80 m2 téměř čtvrtina bytů, v bytových domech bylo malých bytů s obytnou plochou do 30 m2 23,4 % (tedy téměř čtvrtina) a velkých bytů s obytnou plochou nad 80 m2 jen 1,0 % bytů. Proto i průměrná obytná plocha bytu v rodinném domě je o více než polovinu větší (64,0 m2) než v bytovém domě (39,5 m2).
Byty s největší průměrnou obytnou plochou jsou především v oblastech s nejsilnější bytovou výstavbou v posledních letech – ve správních obvodech ORP Černošice (63,3 m2), Říčany (63,0 m2), následují Poděbrady (58,4 m2) a Dobříš (57,2 m2). Naopak ve správních obvodech ORP Kralupy, Neratovice, Příbram a hlavně na Kladně byty v průměru nedosahují ani 50 m2.
Zlepšila se i struktura trvale obydlených bytů podle počtu obytných místností. Proti roku 1991 se zvýšil podíl třípokojových a větších bytů a poklesl podíl bytů s 1 obytnou místností a především bytů dvoupokojových (viz tab. 6.4.4). Došlo tedy ke zlepšení velikostní struktury bytů podle počtu místností, ale k menšímu, než v osmdesátých letech, kdy se stavělo více a větších bytů.
6.4.2 Trvale obydlené byty podle druhu domu a obytné plochy bytu
Velikostní struktura bytů v rodinných a bytových domech se výrazně liší. Třípokojové byty jsou sice nejčastější jak v rodinných, tak i v bytových domech, tím ale veškerá podobnost končí. Zatímco v rodinných domech převažují byty čtyřpokojové a větší (37,2 %) nad byty s 1-2 obytnými místnostmi (29,9 %), v bytových domech je podíl bytů s 1-2 obytnými místnostmi desetinásobně vyšší než podíl čtyřpokojových a větších bytů.
Velikostní struktura bytů v rodinných domech se zlepšuje v závislosti na období výstavby domu. Zhruba dvě pětiny bytů v rodinných domech postavených do konce druhé světové války měly jen 1-2 místnosti a podíl čtyřpokojových a větších bytů nepřesáhl jednu čtvrtinu. Až do osmdesátých let se pak snižovaly podíly bytů s 1-2 místnosti a zvyšovaly podíly velkých bytů. Byty v rodinných domech postavených v devadesátých letech se z tohoto dlouhodobého vývoje odlišují. Je v nich proti bytům z osmdesátých let vyšší podíl malých bytů a menší podíl tří a čtyřpokojových bytů. Pokračoval ale nárůst bytů s pěti a více pokoji, které v tomto období tvořily více než 30 % postavených bytů v rodinných domech.
Tab. 6.4.3 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a podle stáří a druhu domu
U bytů v bytových domech není závislost velikostní struktury bytů na stáří bytu natolik patrná. Většina bytů v bytových domech postavených do roku 1970 byla s 1 nebo 2 obytnými místnostmi, až ve výstavbě v sedmdesátých a osmdesátých letech převažovaly byty třípokojové. I zde však výstavba z posledních deseti let vybočuje z trendu předchozích desetiletí. Převládají opět byty s 1-2 místnostmi, výrazně poklesl podíl třípokojových bytů a proti osmdesátým létům se snížil i podíl čtyřpokojových a větších bytů. Nejmenší podíl čtyřpokojových a větších bytů je však u bytů v domech postavených po druhé světové válce (jen 2,0 %). V bytových domech se tedy stále staví málo velkých bytů, potřebných pro bydlení rodin s více dětmi.
Tab. 6.4.4 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a velikostních skupin obcí
Největší byty jsou v malých obcích do 999 obyvatel. Např. v obcích s 500-999 obyvateli je třetina bytů čtyřpokojových a větších a více než třetina třípokojových. S velikostí obce (města) roste podíl malých bytů a klesá podíl velkých, takže ve městech nad 20 tis. obyvatel tvoří více než polovinu obydleného bytového fondu malé byty s 1-2 místnostmi a velké byty zde tvoří jen jednu devítinu.
I když reprodukce obydleného bytového fondu v minulém desetiletí nebyla příliš intenzivní, přesto došlo k výraznému snížení počtu bytů jiné než I. kategorie vybavení. Byty I. kategorie tvoří byty s úplným příslušenstvím (koupelna a splachovací záchod) a ústředním topením (vč. etážového a akumulačních a plynových kamen). Podíl těchto bytů v roce 2001 již přesáhl 83 %. Byty II. kategorie (s ústředním topením a částečným příslušenstvím nebo bez ústředního topení a s úplným příslušenstvím) tvořily desetinu bytového fondu a podíly zbývajících dvou kategorií byly velmi nízké.
Vzhledem k metodickým změnám ve vymezení ústředního topení (viz úvodní část kapitoly) nelze plně srovnávat strukturu bytů podle kategorií v letech 1991 a 2001 (tato změna se promítla především v rodinných domech). I tak je ale zřejmé, že vybavení bytů se zlepšilo (viz tab. 6.4.7).
Přestože se rozdíly v kvalitě vybavení mezi rodinnými a bytovými domy pozvolna vyrovnávají, stále ještě lepší kvalita vybavení bytů je v bytových domech (téměř 93 % bytů I. kategorie, pouze 1,2 % bytů III. a IV. kategorie). Nižší vybavení rodinných domů (77 % bytů I. kategorie, ale téměř 8 % bytů III. a IV. kategorie) je ovlivněno vysokým podílem bytů ve starých rodinných domech, které jsou častěji obydleny posledním uživatelem - důchodcem, který již nemá zájem (ani prostředky) na rekonstrukci a tím i zlepšení vybavení bytu.
Tab. 6.4.5 Trvale obydlené byty podle druhu domu a kategorie bytu
Především nejstarší byty v rodinných domech jsou často bez ústředního topení a úplného příslušenství (v rodinných domech z období výstavby do r. 1899 tvoří byty III. a IV. kategorie 22,5 % z celkového počtu bytů). U mladších bytů v rodinných domech je vybavenost lepší a u bytů postavených po r. 1990 již podíl bytů I. kategorie dosahuje téměř 89 %.
Podstatně vyšší podíl bytů I. kategorie je v bytových domech a to ve všech obdobích výstavby. U nejnovějších bytů z období po roce 1990 tento podíl dosahuje téměř 97 %. Rozdíly v úrovni vybavení jsou však i mezi bytovými domy. Nejvyšší úroveň vybavení je u družstevních bytů (téměř 99 % bytů I. kategorie), nižší je u bytů v osobním vlastnictví (téměř 97 % bytů I. kategorie) a nejnižší u bytů nájemních (95,5 % bytů I. kategorie).
Existuje poměrně úzká souvislost mezi velikostí bytu a kategorií jeho vybavení. Mezi byty I. kategorie jsou především větší byty (63,4 % tvoří byty třípokojové a větší), zatímco mezi byty nižších kategorií převládají byty menší (u bytů III. kategorie tvoří byty s 1-2 místnostmi dvě třetiny všech bytů a u bytů IV. kategorie dokonce více než tři čtvrtiny).
Nejnižší podíly bytů I. kategorie jsou na venkově. Zatímco ve velkých městech nad 20 tis. obyvatel přesahuje podíl bytů I. kategorie 94 %, v nejmenších obcích do 199 obyvatel je tento podíl o třetinu menší a i v obcích s 200-999 obyvateli tento podíl dosahuje jen 72 %. Obecně platí, čím větší obec, tím lepší vybavení bytu (s jedinou výjimkou, ve městech s 20-49 tis. obyvateli je vybavení bytů lepší než ve městě Kladno).
Tab. 6.4.6 Trvale obydlené byty podle kategorie bytu a velikostních skupin obcí
Podíly bytů III. a IV. kategorie (bez ústředního topení a s částečným příslušenstvím nebo úplně bez příslušenství) jsou logicky nejvyšší v malých obcích a především v rodinných domech (v rodinných domech obcí do 499 obyvatel tvoří tyto byty necelých 12 % bytového fondu). Avšak i v těch nejmenších obcích jsou byty III. a IV. kategorie v bytových domech spíše výjimkou. Také skutečnost, že na venkově především starší byty v rodinných domech přecházejí do rekreačního využití a tedy do neobydlených bytů, působí pozitivně na zlepšování vybavenosti obydlených bytů.
V posledních deseti letech se však zlepšila i technická vybavenost bytů. K nejvýraznějšímu nárůstu došlo u vybavení bytů plynem – téměř o polovinu. I ve Středočeském kraji (sice později a v menší míře než v jiných krajích) došlo k rozvoji plynofikací obcí a mnoho domácností také využilo dotací, které stát poskytoval na přeměnu vytápění z pevných paliv na plyn (a elektřinu). Přesto však je podíl bytů s plynem stále poměrně nízký.
Nad polovinu se dostal podíl bytů napojených na veřejnou kanalizační síť. Zde jsou však vidět největší rozdíly mezi menšími obcemi (v obcích do 999 obyvatel je připojen na kanalizaci jen zhruba každý sedmý byt) a největšími městy (ve městech nad 20 tis. obyvatel je napojeno téměř 94 % bytů). K menšímu zlepšení došlo i u ostatních ukazatelů technické vybavenosti. Proto u nových bytů z posledních dvaceti let je již téměř pravidlem, že mají vodovod (99,3 %), koupelnu nebo sprchový kout (téměř 99 %), splachovací záchod (téměř 98 %).
Vedle nové výstavby však měla vliv na zlepšení technické vybavenosti i modernizace bytů. Je to vidět z těchto údajů - jestliže se počet trvale obydlených bytů za posledních deset let zvýšil o 13,1 tis., pak počet bytů s plynem vzrostl o 63,1 tis., s kanalizační přípojkou o 48,4 tis. a s vodovodem o 26,4 tis.
Tab. 6.4.7 Technické vybavení trvale obydlených bytů podle velikostních skupin obcí
Z celkového počtu bytů vytápěných lokálně (s kotelnou či kamny v domě) jich stále ještě nejvíce, téměř polovina, topila pevnými palivy (uhlím 43,5 % a dřevem 5,6 %). Plynem topilo 37,2 % bytů s lokálním topením a elektřinou 13,2 %. Ostatní energie používané k vytápění tvoří zanedbatelný podíl.
