2.2 Vývoj bytové výstavby a územní změny

2.2 Vývoj bytové výstavby v návaznosti na územní změny

Územní změny, k nimž v Praze docházelo mimo jiné i vytvářely podmínky pro mobilitu obyvatel jednak uvnitř hlavního města, ale také pro migraci obyvatel z jiných částí republiky. Přelidněnému centru města, jehož bytový fond byl navíc desítky let značně zanedbáván přinejmenším minimálními investicemi do oprav či rekonstrukcí, se mělo odlehčit právě přesunem obyvatel do okrajových částí. Dále v Praze byla vytvářena nová pracovní místa zejména v ústředních orgánech státní správy a pro ta byli hledáni vhodní adepti zejména mimo Prahu. Jedním ze základních předpokladů pro přistěhování obyvatel je bytová výstavba. Nová bytová výstavba, která se realizovala zejména budováním rozsáhlých sídlištních komplexů měla nároky na vhodné stavební pozemky, které hlavní město získalo právě rozšířením o okolní nepříliš hustě zalidněná území.

Graf 2.2.1
Dokončené byty v Praze - 1956 až 2007

Dlouhodobý vývoj ročních počtů nově dokončených bytů v období posledních čtyřiceti let koresponduje s popsanými územními změnami. Bytová výstavba byla v celém poválečném období situována do částí města, kde hustota zalidnění byla snížená. Ze 45 původních katastrálních území patřících do velké Prahy byla nižší hustota zalidnění jen v 10 katastrech. Tehdy se nová rozsáhlejší bytová výstava soustředila zejména do severních částí města (zejména šlo o počátky výstavby sídlišť na území Střížkova a Proseka), ale byly využity i volné pozemky ve východní části (Malešice, Záběhlice) a i v částech jižních (Hodkovičky, Braník). Ve druhé polovině let šedesátých zvýšená výstavba vyčerpala většinu území v tehdy okrajových částech hlavního města a v roce 1968 následovalo první rozšíření hranic města.
V první polovině sedmdesátých let dosáhly roční počty dokončených bytů dosavadních maxim. Vůbec historicky nejvyšší roční počet dokončených bytů byl zaznamenán v roce 1975, a to 12 512 bytů. V této vlně výstavby v první polovině sedmdesátých let, byly využity ještě i dostupné prostory v dosud stále méně zalidněných katastrech (Bohnice, Troja, Motol, Kobylisy a Hostivař). K nim připadly i další, i když již do té doby hustěji zalidněná území, a to zejména pro další výstavbu sídlišť v severní části (Prosek a Střížkov). Na územích připojených v roce 1968 byly další možnosti. Od roku 1970 do roku 1980 razantně stoupla hustota v 6 katastrech (Chodov, Háje, Kbely, Letňany, Suchdol, Lysolaje, ale počet obyvatel se značně zvýšil i v hustěji zalidněných Modřanech).
Po té následovalo rozsáhlé rozšíření z roku 1974, které pak uvolnilo další území ležící do té doby bezprostředně za hranicemi hlavního města pro novou vlnu výstavby bytů jako základního stimulu migrace do Prahy. Ne všechny připojené části zaznamenaly přímo masivní přírůstky obyvatel, ale růst byl zaznamenán v naprosté většině. Ve druhé vlně zvýšené výstavby v osmdesátých letech se přesunuly aktivity více na jih a západ metropole. Za desetiletí 1980 až 1991 v katastrech spadajících do velké Prahy vzrostl počet obyvatel jen v 5 z nich. Ve 4 to byl ovšem jen mírný nárůst (Hloubětín, Hostivař, Liboc, Motol) a pouze v jednom byl nárůst významný (Hlubočepy). Počet obyvatel se mezi lety 1980 a 1991 zvýšil zejména v polovině katastrů připojených v roce 1968 a ve více než 40 % katastrů připojených v roce 1974. Ve 4 z těchto území byl tento nárůst značný (Horní Měcholupy, Stodůlky, Řepy, Petrovice a také Modřany s nově odděleným Kamýkem), v ostatních mírnější.
Po dvou desetiletích výstavby velkého počtu nových bytů zejména v sídlištních komplexech došlo v období 1992 až 2001 k výraznému útlumu výstavby nových bytů. Přispěly k tomu i společensko ekonomické změny a celý přístup bylo nutno spíše ustálit. I z hlediska počtu obyvatel se situace prakticky ve všech částech města v tomto období spíše stabilizovala. V oblastech „velké Prahy“ docházelo i nadále ve většině katastrů k úbytkům v hustě zalidněných částech historického jádra i ve většině katastrů v rozšířeném centru kompaktního města. Úbytky však nebyly početně i procentuelně tak výrazné jako v předchozích letech. Naproti tomu ve většině připojených katastrů došlo k přírůstkům obyvatel, ale i tyto přírůstky byly spíše nižší a jen u 2 katastrů přesáhly 100 % (Kamýk, Újezd u Průhonic). V tomto období nastal zejména útlum výstavby bytů v bytových domech. Podle výsledků SLDB 2001 víme, že v Praze se ze všech trvale obydlených bytů nachází jen 13 % v rodinných domech. Pokud členíme domy podle období výstavby, tak v letech 1946 – 1991 bylo v rodinných domech nově vystavěno necelých 10 % dokončených bytů. V letech po roce 1990, v období útlumu výstavby byl na Prahu nebývale vysoký podíl dokončených bytů situován právě do rodinných domů, více než pětina bytů v domech postavených mezi lety 1991 až 2001 se nachází v rodinných domech. Orientace na bydlení v rodinných domech měla pro Prahu další důsledek. Nedostatek stavebních pozemků pro individuální výstavbu spolu s vysokou cenou stavebních parcel směruje zájemce mimo hlavní město a ve svém důsledku způsobuje úbytky obyvatel. V letech 1993 až 2001 se v hl. m. Praze každoročně snižoval počet obyvatel. K obdobné situaci v Praze do té doby nikdy nedošlo. Ačkoli byly v Praze většinou zaznamenávány v důsledku věkového složení populace i relativně nižší plodnosti (charakteristické obecně pro velkoměstské populace) a úbytky obyvatel přirozenou měnou, migrace tyto deficity vždy kryla. Takto tomu nebylo od roku 1993 do roku 1997 a od roku 1998 do roku 2001 bylo v Praze zaznamenáno záporné saldo migrace.

Po roce 2001 se roční počty dokončených bytů počaly zvyšovat. V letech 2001 až 2006 zaznamenáváme relativně vysoké počty bytů, ale je to stále cca polovina ročních počtů bytů v sedmdesátých letech. V posledních letech byl nejvyšší počet bytů dokončen v roce 2007, toto číslo mírně převyšuje průměr z let 1970 – 1984. V období tohoto nárůstu bytové výstavby sice došlo opětovně k růstu počtu obyvatel hl. m. Prahy, ale zdaleka zde není tak zřejmá souvislost mezi migračními pohyby a bytovou výstavbou jako tomu bylo v předchozích obdobích. Celkový počet obyvatel Prahy roste, ale hlavní příčina je v metodických změnách přijatých v roce 2001 a to započítávání cizích státních příslušníků s dlouhodobým pobytem. Ke zvyšování počtu obyvatel přispěla v posledních dvou letech i příznivá situace v oblasti přirozené měny, rostou počty živě narozených dětí a naopak klesají počty zemřelých. V Praze kromě poválečných let (do roku 1956) a období populační vlny v sedmdesátých letech (1973 – 1979) vždy počet zemřelých převyšoval počet živě narozených. V letech 2006 a 2007 poprvé po téměř třiceti letech převýšil počet živě narozených počet zemřelých (v roce 2006 o 256 a v roce 2007 o 987). Zvýšená nová výstavba v posledních letech vytváří nepochybně předpoklad zvýšení migrace nejen přechodné (větší část cizinců s dlouhodobým pobytem), ale i pro přistěhování trvale bydlících obyvatel. Tato výstavba se opět vrací k dominanci bytových domů, ale nejde již o vytváření obrovských nových komplexů soustředěných do jedné oblasti. Jde o do určité míry rozptýlenou zástavbu spíše v lokalitách bližších k rozšířenému centru. Dalším aspektem je i změna názoru na kvalitu bydlení, preference přírodního okolí a dostupnosti služeb, takže není již prosazována výstavba podobná sídlištím ze sedmdesátých a osmdesátých let. To se také odráží ve skutečnosti, že v početním vývoji jednotlivých částí města nedochází již k takovým výkyvům jako v předchozích obdobích. Početní úbytky v letech 2002 až 2007 pokračovaly pouze v centrálních katastrech a několika dalších územích v rozšířeném centru. Celkově byl úbytek zaznamenán jen v necelé čtvrtině katastrálních území a navíc tyto úbytky byly minimální (jen ve 4 katastrech byly vyšší než 10 % - Staré Město, Malá Strana, Karlín, Třeboradice – v průměru 15 %). Přírůstky v tomto časovém úseku byly také relativně rovnoměrné ve všech katastrálních územích, kde se počet obyvatel zvýšil, což bylo tři čtvrtiny katastrálních území. V 21 z nich byly přírůstky vyšší než 30 % a jen ve třech přesáhly 100 %. Byla to 2 katastrální území s malým počtem obyvatel, kde i početně nevýrazný nárůst představuje relativně vysoký podíl (Křeslice, Lipence), dále to bylo území, kde je umístěna velká ubytovna cizinců, kteří zde tvoří většinu přírůstku (Běchovice).
Roční počty dokončených bytů dokumentují, jak rozšiřování území hlavního města implikovalo zvýšení bytové výstavby. Bytová výstavba až do roku 2001 velmi úzce souvisela s migrací jak mezi Prahou a ostatními regiony ČR eventuelně se zahraničím, ale i s migrací uvnitř hlavního města. Tato souvislost se ovšem poněkud posunula v posledních letech, kdy jsou do migrace zahrnuti i cizí státní příslušníci s dlouhodobým pobytem. Tito migranti přicházejí do Prahy, ale i do celé ČR s jinými motivy než tomu bylo a většinou i dosud je u občanů ČR, ale i cizinců, kteří se hlásí k trvalému pobytu. Přechodný pobyt je spojen s pracovními příležitostmi a pořízení bytu není nutnou podmínkou. Ubytování v době trvání zaměstnání je řešeno provizorními způsoby, mezi nimiž sice také figuruje pronájem bytu, ale jen na přechodnou dobu a zejména to není nezbytnou podmínkou přihlášení ergo zanesení do migrace, tou je nabídka pracovního uplatnění.