2.1 Územní a administrativ. vymezení Prahy

2. Dlouhodobý vývoj migrace v hl. m. Praze

Pro hodnocení migrace využíváme údaje z dlouhodobé časové řady pohybu obyvatel Prahy, které pokud se týká přirozené měny jsou k dispozici od roku 1919, ale počty přistěhovalých a vystěhovalých jsou pravidelně uváděny od roku 1950. Dlouhodobé srovnání je však ovlivněno metodickými změnami, které byly v průběhu sledovaných let zavedeny. Dalším úskalím je v tomto ohledu i skutečnost, že srovnávané počty se vztahují k územnímu a administrativnímu vymezení Prahy v daném roce, nejsou tedy přepočteny na současné území.
Všechny parametry migrace jsou utvářeny celou škálou příčin, které souvisejí s postavením Prahy jako hlavního města státu, jako institucionálního a obchodního centra a i jako města s významným postavením v mezinárodním evropském i světovém kontextu. S tím souvisí právě mimodemografické faktory působící na migraci.

2. 1 Změny v územním a administrativním vymezení Prahy 1950 –2007

V průběhu sledovaného období došlo v Praze ke třem změnám územního a administrativního vymezení hlavního města.
V roce 1920 byl schválen Zákon č. 114 o vytvoření Velké Prahy. Od 1. ledna 1922 k dosavadním osmi čtvrtím města (Hradčany, Malá Strana, Nové Město, Staré Město, Josefov, Vyšehrad, Holešovice, Libeň) bylo připojeno 37 katastrálních území (Karlín, Smíchov, Královské Vinohrady, Žižkov, Dejvice, Břevnov, Bubeneč, Vršovice, Vysočany, Bohnice, Troja, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Hloubětín, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motol, Radlice, Veleslavín, Vokovice, Sedlec, Střešovice, Braník, Hodkovičky, Hostivař, Krč, Michle, Nusle, Pankrác, Záběhlice, Malá Chuchle, Hrdlořezy, Malešice, Strašnice) a část katastru Modřany zvaná Zátiší. Praha tehdy měla rozlohu cca 170 km2, což představuje třetinu současné rozlohy města. Počet obyvatel v roce 1922 byl 687 tisíc, tedy 57 % současného stavu obyvatel. V roce 1950, kdy začínáme sledovat vývoj migrace, bylo území Prahy stejné jako v uvedeném roce 1922, ale byť šlo o poválečné období, počet obyvatel byl vyšší o více než třetinu, bylo to 933 tisíc. Vymezení hl. m. Prahy z roku 1922 se nezměnilo až do roku 1960, kdy došlo k prvnímu drobnému rozšíření území města o přilehlé obce.
K Praze byla v roce 1960 připojena 3 katastrální území (Čimice, Lhotka, Ruzyně) a rozloha se zvětšila cca o 19 km2, takže její celková plocha měla tehdy 189 km2. Počet obyvatel v následujícím roce poprvé přesáhl 1 milion (střední stav obyvatel v roce 1961 činil 1 005 823 osob).
K významnému plošnému rozšíření Prahy došlo v roce 1968, kdy bylo připojeno 30 katastrálních území. Rozloha se zvětšila o 108 km2 na 296 km2. Počet obyvatel se zvýšil na 1 102 454 lidí (střední stav v roce 1969).
Následující územní změny v roce 1974 byly nejrozsáhlejší. V tomto roce proběhlo dosud poslední rozšíření Prahy. K Praze bylo připojeno území 30 okolních obcí s 37 katastrálními územími (Benice, Běchovice, Březiněves, Dolní Počernice, Dubeč, Horní Počernice, Cholupice, Točná, Klánovice, Koloděje, Kolovraty, Lipany, Královice, Křeslice, Lipence, Lochkov, Nedvězí, Písnice, Přední Kopanina, Radotín, Řeporyje, Zadní Kopanina, Satalice, Slivenec, Holyně, Stodůlky, Šeberov, Třebonice, Uhříněves, Hájek a Pitkovice, Újezd u Průhonic, Újezd nad Lesy, Vinoř, Zadní Kopanina, Zbraslav, Zličín, Sobín). Bylo to rozšíření o cca 200 km2 a rozloha se tehdy zvětšila na dosud platnou hodnotu a to 496 km2. Počet obyvatel na počátku následujícího roku (1975) byl 1 167 421 osob.

Kartogram 2.1.1
Územní růst hl.m. Prahy

V poválečném období došlo ke značnému územnímu rozšíření hlavního města. K Praze byly přičleňovány obce, které s Prahou sousedily. Byla to území poměrně rozlehlá, ale oproti pražským katastrům, k nimž byla přičleňována, výrazně řidčeji obydlená. Hustota osídlení byla v připojovaných katastrech vždy hluboko pod celopražským průměrem a jen v minimálním počtu katastrálních ploch, které v době přičlenění k Praze již patřily, byla hustota zalidnění v přepočtu na 1 km2 nižší než v přičleněných územích.
V roce 1960 činila v průměru hustota zalidnění 510 osob na 1 km2. V žádném ze 45 katastrálních územích do té doby tvořících Prahu nebyla nižší hustota zalidnění než činil tento průměr ve 3 přičleněných katastrech a to i přesto, že mezi včleněná území patřilo i katastrální území Lhotka, které bylo zalidněné poměrně značně (v roce 1960 zde byla hustota 2326 obyvatel na 1 km2). V 16 pražských katastrech byla tehdy hustota nižší než ve Lhotce, jednalo se také o okrajová území, ale už k Praze náležející.
Průměrná hustota zalidnění v územních celcích připojených v roce 1968 byla v průměru o něco vyšší než tomu bylo v prvním spíše drobném poválečném rozšíření a činila 634 osob na 1 km2. Zde byla zahrnuta některá již tradičně osídlovaná území, která byla již z období tzv. 1. republiky zastavěna zejména rodinnými domy (Čakovice, Modřany, Libuš, Řepy či Suchdol). Na druhé straně sem ale patřila i území řidčeji osídlených vesnic (Třeboradice, Miškovice nebo Štěrboholy), které měly hustotu obyvatel i pod průměrem území připojeného v první vlně.
Vůbec nejnižší byla hustota zalidnění u rozsáhlého území připojeného v roce 1974. Tehdy na připojeném území byla hustota 321 osob na 1 km2. Do této vlny patřilo i 12 katastrálních území, která neměla ani 100 obyvatel na 1 km2 (nejnižší hustota byla v Zadní Kopanině, a to 22 osob na 1 km2). Průměr z předchozí vlny byl překročen pouze u 3 katastrů, které představovaly přilehlé velké obce, dá se říci i menší města na okraji Prahy (Horní Počernice, Radotín a Zbraslav).
Hustota zalidnění v připojených katastrálních územích se po přičlenění k hlavnímu městu do roku 2001 v průměru zvýšila. Jsou ale i území, kde došlo k poklesu počtu obyvatel a tím i hustoty zalidnění. Naproti tomu v Praze jako celku se každým připojením hustota výrazně snížila a to i v obdobích růstu počtu obyvatel. V roce 1960 byla hustota zalidnění v Praze 5 280 osob na 1 km2 a v roce 1959 to bylo 5 812 osob na 1 km2, pokles to byl o necelých 10 %. V roce 1968 hustota zalidnění poklesla na 3 720 osob na 1 km2 oproti 5 460 osob na 1 km2 v roce předchozím. Zde po připojení rozsáhlejšího území než v roce 1960 byl následný pokles hustoty více než 30%. Nejvýraznější pokles hustoty zalidnění nastal po rozšíření v roce 1974 a to z 3 681osob na 1 km2 v roce 1973 na 2 332 osob na 1 km2 v roce 1974, tedy o 37 %.

Tabulka 2.1.1
Hustota zalidnění v rozrůstající se Praze (1961 - 2001)

V celém vývoji populace hlavního města od roku 1950 docházelo až do roku 1993 každoročně k početním přírůstkům obyvatel. K úpravám počtu obyvatel došlo pouze v souvislosti se zapracováním výsledků pravidelných desetiletých cenzů (1970, 1981, 1991), kdy nešlo o klasické úbytky obyvatel vyplývající z výsledků bilance pohybu obyvatel, ale o upravené stavy podle výsledků SLDB. Ve všech těchto letech došlo ke snížení dosud bilancovaného stavu, na němž se valnou měrou v tomto období podílela nelegální emigrace. Spolu se zvyšováním počtu obyvatel rostla od roku 1974 (poslední rozšíření území) i celková hustota. Tento růst však nebyl nijak výrazný a zatímco před posledním rozšířením území hustota přesahovala 3 600 obyvatel na 1 km2, od roku 1974 již nebylo dosaženo průměru přesahujícího 2 500 osob na 1 km2.
Hustota zalidnění v rámci hlavního města se výrazně různí.

Kartogram 2.1.2
Hustota zalidnění katastrálních území hl. m. Prahy v roce 1980

Nejvíce zalidněno je centrum města, zejména katastrální území se zástavbou klasických bytových domů. Trvale nejvyšší hustota zalidnění je v rozlohou malém Josefově, kde by v teoretickém přepočtu (rozloha Josefova je jen 0,1 km2) na 1 km2 v roce 2007 připadalo 20 196 osob. Druhým nejlidnatějším katastrem v roce 2007 bylo Nové Město (v roce 1980 mělo nejvyšší hustotu, ale v roce 1991 je již předstihl Josefov) se svými 18 733 obyvateli na 1 km2. Třetí v roce 2007 (stejně jako v letech předchozích) byly Vinohrady s 13 415 obyvateli na 1 km2. Přes 10 tisíc obyvatel na 1 km2 bylo v roce 2007 ještě ve 4 vnitropražských katastrech (Nusle, Vinohrady, Vršovice a Žižkov). Žádné území, na němž se rozkládají sídlištní komplexy takto vysokou hustotu nemá. K desetitisícům se v roce 2007 blížila katastrální území Prosek a Háje, která jsou nejhustěji zalidněnými sídlištními územími.

V roce 1980 (po posledním rozšíření v roce 1974) byla největší hustota v Katastrálním území Josefov, kde se na 0,1 km2 nacházelo 2769 osob. Hodnota přes 20 000 obyvatel na 1 km2 byla i na Vinohradech. Třetí nejvyšší hodnota byla v tomto roce v katastru Lhotka, kde se hustota také přiblížila ke 20 000 obyvatel na km2. V katastru Lhotka s výměrou 1,04 km2 podle SLDB 1980 bylo 20 084 obyvatel. Další katastrální území, kde byla hustota vyšší než 10 000 obyvatel na km2, byla na území s centrální městskou zástavou (Nusle, Vršovice, Nové Město, Staré Město, Žižkov) a 3 s rozvinutou zástavbou sídlištní (Prosek, Kobylisy, Háje).
Ve všech těchto hustě osídlených územích docházelo v průběhu minulého čtvrtstoletí ke značným úbytkům obyvatel a přesto zde hustota zalidnění stále více než sedminásobně překračuje celopražský průměr. V centrálních katastrech se počet obyvatel snižuje trvale prakticky již od roku 1960, ve srovnání s rokem 1980 se snížil počet obyvatel ve 20 katastrálních územích s hustotou vyšší než 5 tisíc obyvatel na 1 km2, kterých bylo v roce 1980 v Praze 25. V historickém jádru města to bylo o více než 40 % (Staré Město, Nové Město a Malá Strana), v dalších 7 centrálních katastrech o více než třetinu a ve 4 z nich, také ve vnitřním městě, to bylo cca o 20 %. Počet obyvatel se snížil i v sídlištních Hájích a na sídlišti Prosek. Naproti tomu ve 4 sídlištních celcích s poměrně vysokou hustotou (Chodov, Horní Měcholupy, Kamýk a Černý Most) došlo naopak ve srovnání s rokem 1980 k navýšení počtu obyvatel. K výrazným změnám v hustotě obyvatel dochází vždy v návaznosti na novou bytovou výstavbu. Počet obyvatel v katastru Stodůlky, kde v roce 1980 hustota byla 355 obyvatel na 1 km2, se do roku 2007 zvýšil natolik, že i toto katastrální území v roce 2007 mělo hustotu vyšší než 5 000 obyvatel na 1 km2. V důsledku posunů se počet katastrů s hustotou nad 5 tisíc obyvatel na 1 km2 snížil z 27 v roce 1980 na na 24 v roce 2007.

Trvale nejvíce zalidněno je centrum města, zejména katastrální území se zástavbou klasických bytových domů. I v roce 2007 byla nejvyšší hustota zalidnění v rozlohou malém Josefově, kde by v teoretickém přepočtu (rozloha Josefova je jen 0,1 km2) na 1 km2 v roce 2007 připadalo 20 196 osob. Druhým nejlidnatějším katastrem v roce 2007 (stejně jako v letech předchozích) byly Vinohrady s 13 415 obyvateli na 1 km2. Přes 10 tisíc obyvatel na 1 km2 bylo v roce 2007 ještě ve 3 dalších vnitropražských katastrech (Nusle, Vršovice a Žižkov) a v sídlištním katastru Černý most. K desetitisícům se v roce 2007 blížila katastrální území Prosek a Háje, která jsou dalšími nejhustěji zalidněnými sídlištními územími.

Kartogram 2.1.3
Hustota zalidnění katastrálních území hl. m. Prahy v roce 2007

Zatímco v centru Prahy byla hustota velmi vysoká, v okrajových částech je osídlení výrazně řidší. Hustotu pod 500 obyvatel na 1 km2 měly na území Velké Prahy z roku 1922 v roce 1980 jen 3 katastry (Hrdlořezy, Jinonice a Malá Chuchle), které se nacházejí také v okrajových částech Prahy. Z 25 katastrů připojených k Praze v roce 1968 mělo hustotu nižší než 500 obyvatel na 1 km2 ještě v roce 1980 jedenáct katastrů. Všechna katastrální území s výjimkou 5 (Zličín, Zbraslav, Radotín, Horní Počernice a již Černý Most), která byla připojena v roce 1974 měla takto nízkou hustotu. V roce 1980 bylo 50 katastrů tj. 46 % s hustotou pod 500 obyvatel na 1 km2.

V naprosté většině těchto území počet obyvatel do roku 2007 vzrostl, k poklesu počtu obyvatel došlo pouze u 8 katastrů s nízkou hustotou. Nárůst za toto dlouhé období se v průměru pohyboval kolem 100 %, ale bylo několik území, kde se počet obyvatel zvýšil mnohonásobně. Šlo většinou o území, kde se budovaly po roce 1980 sídlištní komplexy (Stodůlky, Horní Měcholupy, Písnice) a nebo šlo i o výstavbu rodinných domů (Křeslice, Újezd u Průhonic). Tento nárůst způsobil úbytek katastrů s hustotou pod 500 obyvatel na 1 km2, jejich počet poklesl ze 48 v roce 1980 na 33 v roce 2007.