3.2.4 Znalostní společnost

Další kapitola se věnuje tématu znalostní společnosti, které je v poslední době hodně diskutované (zejména v souvislosti s Lisabonskou strategií). Znalostní společnost operuje s termíny získávání, sdílení a užívání informací a zlepšování tvorby znalostí. V praktickém pojetí jde zejména o zlepšování kvalifikace a celoživotní učení, umění využívat informace také například pomocí informačních technologií. Rozdílný přístup k informačním technologiím (a jejich využívání) tak může přispívat k novému typu sociálních rozdílů – tzv. „digital divide“ a prohlubovat tak ostatní nerovnoměrnosti.

Téma znalostní společnosti je úzce souvisí s oblastí ekonomickou. Hovoří se o tzv. znalostní ekonomice, kterou právě znalostní společnost podporuje. V intenzivní globální konkurenci může ekonomika fungovat jen pokud bude podporovat rozvoj inovací a technologických vynálezů a to půjde jen v tom případě, že bude mít k dispozici kvalitní lidský kapitál.Tím se tato problematika stává významnou složkou sociálního pilíře sociálního a ukazatele související se vzděláváním a také s individuálním využíváním moderních s využíváním informačních a komunikačních technologií.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

Vzdělanost obyvatel měřená prostřednictvím indikátoru podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním z celkového počtu obyvatel ve věku 15 a více let (v %), je velmi sledovanou veličinou a to nejen v důsledku toho, že v ČR je obecně ve srovnání se zeměmi EU poměrně nízká hodnota tohoto ukazatele. Z hlediska udržitelného rozvoje je významná také výše výdajů na kulturu z veřejných rozpočtů v přepočtu na 1 obyvatele v Kč. Za ukazatel nejlépe monitorující pronikání moderních komunikačních a informačních technologií do života jednotlivců a tím i vytváření podmínek k rozvoji nových forem znalostní společnosti byl určen podíl domácností připojených k internetu.

V případě podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel jsou mezi Prahou a ostatními kraji velmi výrazné rozdíly. Jediné dva kraje – Praha a Jihomoravský kraj – překračují republikový průměr (10,9 %). V Praze je podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel trvale nejvyšší a v roce 2006 dosahuje téměř čtvrtiny obyvatel (23,1 %). VJihomoravském kraji, kde je též zvýšený podíl vysokoškolsky vzdělaných osob činí tento podíl 12,6 % obyvatel, což je téměř dvakrát méně. Poměrně malý podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je v sousedním Středočeském kraji. Třetí nejvyšší hodnotu dosahuje Královéhradecký kraj. Výši tohoto podílu ovlivňuje situace na trhu práce v daném regionu, ale také koncentrace vzdělávacích institucí (Praha, Brno) a v neposlední řadě i tradice, ale v poslední době i sociální situace většiny obyvatel.

Graf 3.2.4.1
Podíl obyvatel s VŠ vzděláním z celkového počtu obyvatel ve věku 15 a více let (%) (Praha, ČR, kraj s nejnižší hodnotou)

Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí vzrůstá. Je to v souladu s Lisabonskou strategií, jejímž jedním z cílů je zvyšovat kvalifikaci obyvatel. K růstu došlo ve všech krajích, ale nejvíce právě v Praze (vzrůst o téměř 5 p. b.). Zde sehrála roli, kromě obecně zvýšeného zájmu mladých lidí o vyšší stupně vzdělání, i migrace která je dána především širokou nabídkou pracovních příležitostí ve vysoce kvalifikovaných pozicích. Kromě Prahy se největší vzrůst projevil v krajích Královéhradeckém a Moravskoslezském kraji (o 3,4 p. b.). Pouze o necelá dvě procenta vzrostl podíl v Plzeňském a Karlovarském kraji. Praha je jediným krajem, kde od roku 1997 každoročně meziročně stoupá podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Se vzdělanostní strukturou obyvatel Prahy souvisí i jejich vztah ke komunikačním a informačním technologiím. Pokud jde o individuální zapojení domácností do této sféry je ovlivněno i příjmovou situací.

Graf 3.2.4.2
Podíl domácností připojených k internetu (v %)

Z dat o podílu domácností připojených k internetu je i přes malé časové rozpětí vidět postupný růst: mezi lety 2003 a 2006 se zvýšil počet připojených domácností v Praze o 7,4 p. b. Toto zvýšení je ovšem druhé nejnižší, hned po Zlínském kraji (zvýšení pouze o 4,4 p. b.). Naopak nejvíce se zvýšil podíl připojených domácností v krajích, které v roce 2003 nedosahovaly ani republikového průměru (v Plzeňském kraji o 15,9 p. b., v Olomouckém o 15 p. b. a v Královéhradeckém kraji o 14 p. b.).Více tedy vzrostl podíl domácností připojených k internetu v krajích, kde byly výchozí hodnoty nízké, naopak v Praze, kde již jsou domácnosti více vybavené danou informační technologií, k takovému růstu nedochází.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

· Index vzdělanosti obyvatel 1993 – 2006 ČSÚ

Ukazatel vychází z dat Výběrového šetření pracovních sil, které šetří pravidelně (čtvrtletí) náhodně vybraný vzorek domácností. Rozsah šetření a ukazatele odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce (ILO). Na území celé ČR je velikost výběrového souboru 0,6 % všech trvale obydlených bytů. Nejsou šetřena hromadná ubytovací zařízení, takže údaje za cizí státní příslušníky jsou k dispozici v omezené míře. VŠPS šetří osoby ve věku 15 a více let. Index je vypočítán z obyvatelstva ve věku 15 a více let jako podíl součtu středoškolsky vzdělaných obyvatel s maturitou (SŠmat) a vysokoškolsky vzdělaných obyvatel s trojnásobnou váhou (3*VŠ) na celkovém počtu obyvatel ve věku 15 a více let.

· Struktura studentů pražských VŠ podle místa bydliště 2005 UIV
· Počet studentů VŠ na 1 000 obyvatel 1994 – 2006 ČSÚ, UIV

Data o počtech studentů vychází z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání, který se zabývá statistikou školství. Jedná se o počet studentů se státním občanstvím ČR v denním studiu na vysokých školách na daném území v přepočtu na střední stav bydlících obyvatel. Při porovnávání krajů jsou data o počtu studentů řazena podle měst, ve kterých je alespoň jedna fakulta bez ohledu na sídlo VŠ. Tato data tedy více odpovídají skutečné přítomnosti studentů v daném kraji.

· Podíl jednotlivců, kteří mají přístup k osobnímu počítači doma (%) 2003, 2004, 2006, 2007 ČSÚ

Data vychází ze statistického šetření ČSÚ Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci, které je přílohou k Výběrovému šetření pracovních sil. V letech 2003-2005 byla šetřena populace ve věku 15 a více let, v roce 2006 ve věku 10 a více let a v roce 2007 ve věku 16 a více let. V letech 2003-2004 probíhalo šetření ve 4. čtvrtletí, v roce 2005 v 1. čtvrtletí, a v letech 2006-2007 ve druhém čtvrtletí daného roku. Referenčním obdobím byly poslední tři měsíce v době šetření.

Jedná se o podíl jednotlivců, kteří mají osobní počítač doma, z celkového počtu jednotlivců,. Osobní počítač zahrnuje klasický stolní počítač, přenosný počítač (notebook) a počítač do dlaně (PDA, palm top).

· Podíl pravidelných uživatelů internetu v populaci (%) 2004, 2005, 2006, 2007 ČSÚ

Data vychází ze stejných statistických šetření, jako v případě indikátoru „Podíl jednotlivců, kteří mají přístup k osobnímu počítači doma“. Pravidelným uživatelem je ten, který v posledních 3 měsících používal internet alespoň jednou týdně. Indikátor představuje podíl pravidelných uživatelů na celkovém počtu jednotlivců.

· Podíl domácností s vysokorychlostním připojením k internetu (%) 2006, 2007 ČSÚ

Data vychází ze stejných statistických šetření, jako v případě předchozích dvou indikátorů. Tento indikátor ukazuje podíl domácností, které mají internet s vysokorychlostním připojením (umožňuje přenosovou rychlost vyšší než 144 kb/s, jedná se o připojení ADSL, připojení přes kabelovou televizi, bezdrátové připojení, WiFi, vysokorychlostní mobilní připojení a další) na domácnostech s připojením k internetu.

Tab. 3.2.4.1
Ukazatele vzdělanosti v hl. m. Praze

Index vzdělanosti obyvatel Prahy, který vychází z údajů VŠPS, se ve sledovaném období zvýšil jen mírně, podobně jako ve všech krajích. Ve výpočtu tohoto indikátoru je počet vysokoškoláků třikrát významnější než počet středoškoláků s maturitou. Ačkoliv je obecně česká populace z hlediska podílu obyvatel s maturitou považována za vzdělanou, pokud klademe důraz na vysokoškolsky vzdělané obyvatele, je růst vzdělanosti zatím jen pozvolný. Pouze v Praze a Jihomoravském kraji (se specifickými charakteristikami velkých měst) byl zaznamenán růst poněkud významnější a překračující republikovou hodnotu. Kraje s nejnižší hodnotou tohoto indexu (Karlovarský, Ústecký i Liberecký) měly v roce 2006 shodně hodnoty 0,5, tedy polovinu hodnoty pražské. Ve většině krajů ČR ovšem zaznamenáváme, že zvyšování počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí je v posledních letech výraznější než počtu lidí s maturitou.

Zcela mimořádné je postavení hl. m. Prahy v oblasti vysokého školství. V Praze jako v hlavním městě, ale i městě s významnou a velmi dlouhou tradicí vysokých škol, je pochopitelně soustředěn velký podíl vysokých škol z celé ČR. V Praze mělo ve školním roce 2005/2006 sídlo 29 z 66 vysokých škol. Ze všech studentů vysokých škol v ČR jich na pražských vysokých školách studuje po celé sledované období kolem 40 %, tento podíl se však velmi mírně snižuje, protože početní růst studentů na mimopražských vysokých školách má větší dynamiku než na školách pražských. Přesné srovnání celkového počtu studentů v delší časové řadě naráží na metodické posuny, ale o růstu počtu studentů lze hovořit. Studenti se koncentrují do vysokoškolských center. I v přepočtu na 1000 obyvatel je nejvíce vysokoškolských studentů soustředěno v hlavním městě. Tento relativní počet studentů vysokých škol na 1000 obyvatel je v Praze nejvyšší ze všech krajů. Druhou nejlepší hodnotu Jihomoravského kraje tak převyšuje o 66 %.

Graf 3.2.4.3
Studenti vysokých škol v Praze k 31. 10. 2005 podle místa bydliště

Doplňující informaci o struktuře studentů studujících na vysokých školách v Praze podává graf, z kterého je patrné, že pražské vysoké školy poskytují vzdělání obyvatelům všech krajů v České republice. Nejvíce jsou kromě pražských studentů zastoupeni studenti Středočeského kraje, významný je také podíl cizinců.

Tab. 3.2.4.2
Využívání informačních technologií v hl. m. Praze

Využívání informačních technologií je jedním z důležitých předpokladů zapojení do moderní ekonomiky a společnosti jak pro ekonomické subjekty, tak pro jednotlivce. V této části nás bude zajímat zapojení jednotlivců a domácností do znalostní společnosti právě prostřednictvím využívání vybraných informačních technologií. Rozšiřování nových technologií (např. informačních) probíhá v počátečních fázích selektivně a oblasti s vyšším zapojením do globalizované ekonomiky (například jádrové oblasti měst) mají také lepší přístup k informačním technologiím.

Jednou z technologií, která je už poměrně rozšířena, je osobní počítač. Nejvíce jednotlivců, kteří mají přístup k osobnímu počítači doma, je v roce 2007 v Praze (61,6 %). Praha je tak jediným krajem, který přesáhl hodnotu 60 % jednotlivců s osobním počítačem pro soukromé účely. Dalšími kraji s poměrně vysokými hodnotami je Vysočina (51,1 %) a Jihočeský kraj (50,7 %). Podíl jednotlivců s přístupem k vybraným informačním technologiím v jednotlivých krajích se liší také podle vzdělání, profese, kterou jednotlivec vykonává ale také na věkové struktuře (mladší ročníky jsou obecně k informačním technologiím otevřenější). Vliv má také to, zda v některém kraji nepracují častěji obyvatelé „z domova“. Malý podíl jednotlivců s přístupem k počítači je zaznamenán v Olomouckém (31,5 %), Ústeckém (39,3 %) a Plzeňském kraji (40,5 %).

Největší nárůst podílu jednotlivců s přístupem k počítači z domova zaznamenaly kraje, které v roce 2003 patřily k těm s nejmenšími výchozími hodnotami – Jihočeský (o 25 p. b.), Královéhradecký (o 21,1 p. b.), Karlovarský (o 17, 5 p. b.) a Ústecký kraj (o 16,3 p. b.). Tyto kraje tak „dohánějí“ vyšší podíl krajů ostatních. Ačkoliv Praha je krajem s nejvyšším podílem jednotliců s osobním počítačem, také zde došlo k poměrně velkému zvýšení tohoto podílu (o 16,9 p. b.), což napovídá o dalším rozšiřování této technologie i mezi méně majetné obyvatele Prahy.

Ačkoliv je důležité sledovat podíl jednotlivců s přístupem na internet, mnohem zajímavější je analyzovat podíl pravidelných uživatelů internetu (použití internetu v posledních 3 měsících alespoň jednou týdně). V Praze je v roce 2007 tento podíl 58,4 %, což je o něco méně než podíl jednotlivců, kteří mají doma přístup k osobnímu počítači. Ale tento rozdíl mezi podílem pravidelných uživatelů internetu a podílem jednotlivců s osobním počítačem je ve všech krajích poměrně malý. V Praze je opět tato hodnota nejvyšší a blíží se jí Středočeský (42,9 %) a Jihomoravský kraj (42,6 %). Nejmenší podíl pravidelných uživatelů internetu v ostatních moravských krajích a Ústeckém kraji (28,7 %). Ukazatel podílu pravidelných uživatelů internetu je přece jen progresivnější ukazatel, který nám více vypoví o celkové situaci krajů: menší podíl pravidelných uživatelů internetu je v problematických krajích. Souvisí to s celkovou životní úrovní obyvatel ale také životním stylem.

Také podíl pravidelných internetových uživatelů stoupá, a také v Praze, kde je jejich podíl nejvyšší z krajů, došlo k poměrně vysokém nárůstu (o 15,6 p. b. při průměrné krajském nárůstu 14,1 p. b.). Avšak nejvyšší nárůst zaznamenaly Jihomoravský kraj (20 p. b.) a Vysočina (17,8 p. b.).

Další indikátor zjišťuje rozšíření vybrané informační technologie mezi domácnostmi. Jedná se o podíl domácností s vysokorychlostním připojením k internetu. V roce 2007 mělo v Praze více než 90 % domácností toto připojení. Jelikož se jedná o podíl z cekového počtu domácností s připojením k internetu, je vidět, že vysokorychlostní připojení je poměrně rozšířené, především protože je možné vybrat si z několika možností vysokorychlostního připojení. Data jsou k dispozici za roky 2006 a 2007 a tak je poměrně složité hodnotit vývoj. I přesto je vidět poměrně skokovitý nárůst podílu domácností s vysokorychlostním internetem v posledním období. V Praze šlo o 20,9 p. b., ale některé kraje zvýšily své hodnoty o více než 30 p. b. (Jihočeský kraj o 41,1 p. b., Středočeský kraj 35,8 p. b., Olomoucký kraj o 33,6 p. b.).

Když se podíváme na rozpětí hodnot nejlepšího a druhého nejlepšího kraje (de facto hledáme jak velký je rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky) u těchto tří ukazatelů, zaznamenáme zajímavý výsledek. Největší rozdíl mezi Prahou a druhým nejlepším krajem je v případě podílu pravidelných uživatelů internetu (Středočeský kraj má o 15,5 p. b. nižší podíl než Praha), naopak nejmenší je v případě vysokorychlostního připojení k internetu (Středočeský kraj má o 3 p. b. nižší podíl).