3.2.1 Ekonomická aktivita obyvatel

Ekonomická aktivita obyvatel je jedním z důležitých ukazatelů sociálního pilíře. Ekonomicky aktivní obyvatelé přispívají k ekonomické výkonnosti kraje a tak je opět propojen sociální a ekonomický pilíř. Ekonomická aktivita obyvatel se liší v závislosti na pohlaví – ženy mají většinou nižší míru ekonomické aktivity a tvoří větší podíl nezaměstnaných. V souvislosti se stárnutím obyvatelstva a také se změnou životního stylu starších lidí dochází k tomu, že se míra ekonomické aktivity starších lidí zvyšuje. Zvyšování míry zaměstnanosti starších lidí je dokonce nutné, neboť vlivem demografického stárnutí bude docházet ke zvyšování podílu starších lidí a pokud nedojde k jejich většímu zapojení do ekonomiky, dojde k problémům s financováním důchodového zabezpečení.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

V této části textu věnujeme porovnání měr nezaměstnanosti a zaměstnanosti. Sledování nezaměstnanosti je důležité z toho důvodu, že zvyšující se délka nezaměstnanosti je problematickým sociálním jevem a zároveň závažným osobním problémem. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí své sociální a pracovní návyky a stávají se zcela závislými nejdříve na sociálních dávkách a později na pomoci svých příbuzných.

Jelikož obecná míra nezaměstnanosti vychází z údajů VŠPS, tedy výběrového zjišťování u vzorku populace, jsou výsledky poněkud obecnější, ne tak územně identifikovatelné jako údaje o registrované nezaměstnanosti, ale poskytují údaje srovnatelné i mezinárodně, pravidelné (čtvrtletní a roční) a z vlastních zdrojů ČSÚ.

Mezi 14 kraji ČR je na tom Praha nejlépe – má nejnižší nezaměstnanost (2,8 % v roce 2006) a ta je dokonce 1,6 krát menší než v sousedním Středočeském kraj, který je na tom z hlediska nezaměstnanosti také dobře a je druhým krajem s nejnižší nezaměstnaností.

Nízkou nezaměstnanost mají kraje (Plzeňský, Středočeský), které jsou průmyslově založené, nebo prožívají rozvoj průmyslu: v případě Středočeského kraje je to především rozvoj automobilového průmyslu (automobilka TPCA), v případě Plzně jsou to podniky v průmyslové zóně Borská pole. Dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost mají kraje, které do transformace ekonomiky vstupovaly s nevýhodnou strukturou ekonomiky zaměřenou na těžký průmysl a těžbu – Ústecký a Moravskoslezský kraj, ale také Karlovarský (10,2 %) a Olomoucký kraj (8,2 %), které mají současně nejnižší hodnotu HDP.

Míra registrované nezaměstnanosti vychází z dat úřadů práce a od roku 2002 v podstatě kopíruje hodnotu obecné nezaměstnanosti. I přesto, že hodnoty obou měr nezaměstnanosti se v období 1993-1999 liší, jejich tendence vývoje je stejná. Registrovaná míra nezaměstnanosti je od 1. 7. 2004 počítána novou metodikou: v čitateli zlomku je počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání, což je počet uchazečů, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa a kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí do zaměstnání. Do počtu dosažitelných se nezapočítávají uchazeči, kteří jsou zařazeni do rekvalifikace. Při ztrátě zaměstnání se většina obyvatel eviduje na úřadech práce a to především z toho důvodu, že v případě evidence na úřadě práce jsou oprávněni pobírat podporu v nezaměstnanosti. Hodnoty registrované nezaměstnanosti v případě 3 krajů s nejvyšší a nejnižší nezaměstnaností se shodují s mírami obecné nezaměstnanosti.

Graf 3.2.1.1
Míry nezaměstnanosti (%)

Dalšími indikátory, které se v rámci hodnocení ekonomické aktivity obyvatel často sledují, jsou míry zaměstnanosti.

Míra zaměstnanosti se zjišťuje i podle věkových skupin. Je to důležité například v souvislosti s problematickým zaměstnáváním starších osob (indikátor míry zaměstnanosti ve věku 55-64 let), ale i u zaměstnanosti v nejmladších věkových kategoriích. Zaměstnanost se liší i podle pohlaví, zde je uvedena míra zaměstnanosti žen.

Míra zaměstnanosti starších osob ve věku 55-64 let je v Praze 1,3 krát vyšší než je republiková hodnota. Celkem přesahuje republikovou hodnotu pouze 5 krajů: Praha (60,7 %), Středočeský (49,0 %), Královéhradecký (48,4 %), Karlovarský (46,9 %), Plzeňský (46,8 %). Naopak nejnižší míru zaměstnanosti osob ve věku 55-64 let mají kraje Moravskoslezský (34,5 %), Olomoucký (39,1 %) a Jihočeský (42,0 %). Úroveň zaměstnanosti starších osob je ovlivněna mnoha faktory jako je například věková struktura obyvatel, životní styl či motivace k práci (v souvislosti s tím, že starší lidé jsou aktivnější déle než tomu bylo před pár lety) nebo také míra nezaměstnanosti či nabídka a kvalifikační struktura volných pracovních míst nebo postavení v zaměstnání (zda se jedná o řídící či manuální pracovníky). V Praze je míra zaměstnanosti starších lidí výrazně nejvyšší ze všech krajů, ostatní kraje s vysokou mírou mají výrazně nižší hodnoty. Je to dáno několika faktory: v Praze je velká nabídka volných pracovních míst, také je tu vysoký podíl staršího obyvatelstva a městský životní styl také přispívá k jiným charakteristikám zaměstnanosti. Podstatný vliv má ovšem i vzdělanostní struktura pražské populace, protože lidé v postavení odborníků jsou žádáni i bez ohledu na svůj věk, ale jsou na druhé straně k práci i více motivováni.

Dalším indikátorem, který je často sledován, je míra zaměstnanosti žen. Ženy mají nižší míru zaměstnanosti než muži, protože jsou častěji v domácnosti a také ve většině případů pečují o dítě (žena pobírá peněžitou pomoc v mateřství). I v zaměstnanosti žen je na prvním místě mezi kraji Praha (52,8 %). Ostatní kraje, které převyšují republikovou hodnotu, mají míru zaměstnanosti žen výrazně nižší, např. Královéhradecký kraj (48,1 %), nebo Plzeňský kraj (47,9 %). V případě, že je některý kraj ve větší míře zaměřen na určité ekonomické odvětví s převahou ženských pracovních sil, má zaměstnanost žen vyšší. Například v Praze (na základě dat z VŠPS) pracuje vyšší podíl žen než mužů ve zdravotnictví, vzdělávání a veřejné správě. Tato odvětví jsou tradičně spíše doménou žen, převaha žen je v nich patrná ve většině krajů.

Graf 3.2.1.2
Míry zaměstnanosti (%)

Praha je jediným krajem, ve kterém ve sledovaném období poklesla obecná míra nezaměstnanosti, a to o 0,7 p. b. U ostatních krajů došlo k navýšení míry nezaměstnanosti podle údajů VŠPS, nejvíce v problémových krajích – v Ústeckém (o 9,1 p. b.), Moravskoslezském (6,2 p. b.) a Karlovarském (5,4 p. b.). Nejproblematičtějším obdobím, ve kterém se meziročně zvyšovala nezaměstnanost ve více než deseti krajích byly roky 1997 – 1999 a 2003 – 2004. První zmiňované období bylo obdobím recese ekonomiky a úsporných balíčků. V Praze rostla míra nezaměstnanosti zejména v letech 1997 – 2000 (kdy byla míra nezaměstnanosti od 2,4 do 4,3 %). Ale od roku 2004 nezaměstnanost v Praze postupně klesá až na hodnotu 2,8 % v roce 2006. Druhým krajem s nejnižší nezaměstnaností je kraj Středočeský, který je z hlediska pracovního trhu provázán s Prahou. Praha představuje pro sousední Středočeský kraj (a další oblasti ČR) významný zdroj pracovních příležitostí.

Data o nezaměstnanosti, která vychází z úřadů práce jsou poněkud odlišná od dat z VŠPS. Podle těchto údajů došlo mezi lety 1993 a 2006 k růstu míry nezaměstnanosti ve všech krajích. Nejmenší nárůst zaznamenal kraj Středočeský (o 1,3 p. b.), Plzeňský kraj (1,9 p. b.) a Vysočina (2,0 p. b.), Praha je na čtvrtém místě (nárůst o 2,4 p. b.). Největší vzrůst zaznamenaly stejné kraje jako v případě dat o obecné míře nezaměstnanosti – Ústecký (vzrůst o 8,5 p. b.), Karlovarský (7,2 p. b.) a Moravskoslezský (6,0 p. b.). Registrovaná míra nezaměstnanosti se zvýšila ve všech krajích v letech 1996-1999 a 2002-2003 Podle těchto údajů došlo k růstu o rok dříve než ukázaly výsledky VŠPS, ale v podstatě i zde tato období korespondují s určitými těžkostmi v českém ekonomickém vývoji. Rozdíly v datech z těchto dvou zdrojů jsou způsobeny charakterem šetření: v případě dat o nezaměstnanosti z VŠPS jde o výběrové šetření v domácnostech a je ovlivněno ochotou obyvatelstva pravdivě vypovídat o své ekonomické a pracovní situaci a v některých případech může dojít k zamlčení některých skutečností. Zatímco údaje o nezaměstnanosti z úřadů práce vychází z počtu nezaměstnaných, kteří se registrovali z důvodu nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Míra zaměstnanosti je nezbytným indikátorem doplňujícím informaci o míře nezaměstnanosti. Míra zaměstnanosti starších osob se v Praze neustále zvyšuje, stejně tak jako v ostatních krajích. V Praze to bylo ve sledovaném období o 15,1 p. b., což je mezi kraji šestá nejvyšší hodnota. Nejvíce vzrostla míra zaměstnanosti těchto osob ve Středočeském (18,4 p. b.) a Plzeňském kraji (18 p. b.), což také může souviset s tamním rozvojem průmyslu a tím pádem i zvýšení počtu pracovních příležitostí také pro starší osoby. Míra zaměstnanosti starších osob rostla téměř po celé sledované období vyjma již zmiňovaného období ekonomické recese.

Zajímavý je vývoj zaměstnanosti žen – pouze v Praze došlo ve sledovaném období k jejímu zvýšení (o 1,4 p. b.). Sousední Středočeský kraj sice vzrůst zaměstnanosti žen nezaznamenal, ale došlo zde k nejmenšímu poklesu (o 0,5 p. b.). Naopak kraje, které zaznamenaly nejvyšší pokles míry zaměstnanosti žen mají trvale vysokou nezaměstnanost. Nejvyšší pokles mezi lety 1993 – 2006 byl zaznamenán v krajích Ústeckém (o 9 p. b.), Karlovarském (o 8,3 p. b.), Libereckém (o 8,2 p. b.) a Olomouckém (o 6 p. b.). Vývoj v Praze je v souladu s očekáváními, problematický je vývoj v ostatních krajích, kde snižující se míra zaměstnanosti žen ukazuje na problémy se zaměstnáváním žen v těchto krajích a s tím souvisejícími problémy dlouhodobé nezaměstnanosti. Míra zaměstnanosti je velmi komplexní ukazatel, který je ovlivněn mnoha faktory: například nabídkou volných pracovních míst, jejich kvalifikační strukturou, odvětvovou příslušností pracovníků nebo postavením v zaměstnání. Souvisí i s věkovou strukturou populace žen.

I přes pozitivní zprávy poslední doby o zvyšování počtu volných pracovních míst a snižování počtu nezaměstnaných je třeba připomenout, že míry ekonomické aktivity se v ČR kromě Prahy snižují a to zvláště u žen. Velkou hrozbou je také dlouhodobá nezaměstnanost, které se budeme věnovat dále.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

Situace na trhu práce v hl. m. Praze má svá specifika, proto jsme pro monitorování situace v této oblasti vvbrali další indikátory.

Pro postižení ekonomického potenciálu obyvatel Prahy prostřednictvím objemu pracovní síly, tj. zaměstnaných a nezaměstnaných jsou důležité následující ukazatele, které vycházejí z dat Výběrového šetření pracovních sil. Toto zjišťování je prováděno pravidelně (čtvrtletně) u náhodně vybraného vzoreku domácností. Rozsah šetření a ukazatele odpovídají definicím Mezinárodní organizace práce (ILO). Na území celé ČR je velikost výběrového souboru 0,6 % všech trvale obydlených bytů. Nejsou šetřena hromadná ubytovací zařízení, takže údaje za cizí státní příslušníky jsou k dispozici v omezené míře.

· Míra ekonomické aktivity obyvatel (%) 1993-2006 ČSÚ

Ukazatel je vypočítán jako podíl pracovní síly (zaměstnaní v národním hospodářství a nezaměstnaní) na celkové populaci 15-leté a starší. Mezi zaměstnané v NH patří placení zaměstnaní a zaměstnaní ve vlastním podniku, patří sem všechny osoby patnáctileté a starší, které v průběhu referenčního týdne pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu, plat či jinou odměnu, nebo byly formálně v práci. Mezi nezaměstnané jsou řazeni občané splňující tři podmínky: nejsou zaměstnané, jsou připraveny k nástupu do práce a hledají aktivně práci.

· Míra zaměstnanosti žen ve věku 45 - 59 let (%) 1993-2006 ČSÚ

Ukazatel je vypočítán jako podíl počtu zaměstnaných žen ve věku 45-59 let, k celkovému počtu žen 15-ti letých a starších.

· Podíl zaměstnaných obyvatel se středním odborným vzděláním bez maturity (%) 1993-2006 ČSÚ

Jedná se o podíl zaměstnaných obyvatel se středním odborným vzdělání bez maturity (střední odborná učiliště a střední odborné školy bez maturity) na celkovém počtu zaměstnaných obyvatel.

· Podíl zaměstnaných žen s vysokoškolským vzděláním (%) 1993-2006 ČSÚ

Jedná se o podíl zaměstnaných žen s vysokoškolským vzděláním na celkovém počtu zaměstnaných žen.

Následující ukazatele vycházejí z dat úřadů práce (Ministerstvo práce a sociálních věcí) a jsou vztaženy k 31.12. daného roku.

· Podíl uchazečů o zaměstnání nezaměstnaných déle než 1 rok (%) 1994-2006 MPSV

Indikátor sleduje počet uchazečů evidovaných na úřadech práce (podle místa trvalého bydliště) déle než rok na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání. Jedná se o uchazeče celkem, i po roce 2004, kdy se začal sledovat i počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání.

· Počet uchazečů o zaměstnání 1993-2006 MPSV

Jde o celkový počet uchazečů o zaměstnání, kteří jsou evidovaní podle místa trvalého bydliště (klouzavý průměr posledních dvanácti měsíců) a jsou započteni všichni evidovaní uchazeči o zaměstnání (není tedy od roku 2004 použit počet dosažitelných uchazečů).
· Počet volných pracovních míst 1993-2006 MPSV

Jde o celkový počet volných pracovních míst evidovaných na úřadech práce. Podle zákona o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. (účinný od 1.10.2004) je zaměstnavatel povinen nahlásit vznik volného pracovního místa a jeho charakteristiku do 10 kalendářních dnů příslušnému úřadu práce a neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst

Tab. 3.2.1.1
Ukazatele ekonomické aktivity v Praze

Z dat o míře ekonomické aktivity obyvatel v Praze je patrné, že došlo k jejímu mírnému zvýšení. Ale v Praze, kde je míra ekonomické aktivity tradičně vysoká již nelze očekávat výrazně strmý růst. Zajímavější než toto mírné zvýšení je však pozice Prahy vůči ostatním krajům, která souvisí s proměnou Prahy během transformace. Zatímco v Praze je ekonomická aktivita obyvatel trvale vysoká a i v roce 1993, tedy na počátku transformace, dosahovala poměrně vysokých hodnot (více než 60 %), ostatní kraje zaznamenaly spíš negativní vývoj jdoucí směrem ke snižování míry ekonomické aktivity. Lze to doložit na následujících datech: zatímco v roce 1993 přesahovaly 60 procentní míru ekonomické aktivity všechny kraje kromě Vysočiny, v roce 2000 to bylo už jen devět krajů a v roce 2006 je to pouze Praha (62 %), Karlovarský (61,5 %) a Ústecký kraj (60,5 %). To ilustruje neustálé zvětšování rozdílů mezi Prahou a zbytkem republiky. Nejvíce se z hlediska vývoje ekonomické aktivity propadly kraje zaměřené v minulosti na těžký průmysl a těžbu, či kraje ekonomicky nerozvinuté: nejvíce Liberecký (4,5 p. b.), Karlovarský (3,9 p. b.) Ústecký (3,2 p. b.) a Jihočeský kraj (3,3 p. b.). Tento vývoj souvisí s přechodem ekonomiky na tržní systém a s tím související změnou v zaměstnávání (před rokem 1989 existovala povinnost být zaměstnaný), ale také s vývojem migrace, v poslední době především cizinců, i s přirozenou měnou obyvatel a svůj význam mají i některé další , např. ekonomickými faktory. Míra ekonomické aktivity nejmladších vrstev populace v produktivním věku také závisí na počtu studujících a na celkové průměrné délce přípravy na povolání, ale na druhé straně i na počtu pracujících studentů a učňů. Na opačné straně věkového spektra jde o zvyšování věku odchodu do starobního důchodu, počty pracujících důchodců atd.

Zvyšování míry ekonomické aktivity je žádoucí v souvislosti se stárnutím populace a potřebným „uživením“ poproduktivní složky populace (poskytování důchodového zabezpečení). V Praze se v tomto směru neustále zlepšuje a vývoj je trvale pozitivní.

Ačkoli celková míra zaměstnanosti žen se během sledovaných let zvýšila pouze v Praze a v ostatních krajích došlo k poklesu, míra zaměstnanosti žen ve věku 45-59 let rostla ve všech krajích. Souvisí to mimo jiné i s důchodovou reformou a zvyšování důchodového věku jak u mužů, tak u žen. Nejvíce se tato míra zvýšila v Královéhradeckém (3,9 p. b.) a Středočeském kraji (3,4 p. b.). Míra zaměstnanosti starších žen je v Praze po celé období nejvyšší mezi kraji a mezi roky 1993 a 2006 došlo ke zvýšení rozdílů mezi Prahou a republikovým průměrem o 0,5 p. b.

Indikátor podílu zaměstnaných se středním odborným vzděláním bez maturity byl vybrán zejména v souvislosti nedostatkem kvalifikovaných, ale i nekvalifikovaných manuálních pracovníků, který je v Praze poměrně silný a bývá používán jako argument k zaměstnávání stále se zvyšujícího počtu zahraničních dělníků. V celé ČR v odborných školách, které poskytují tento typ vzdělání dochází k poklesu počtu studentů, stejně tak dochází ve většině krajů k poklesu podílu zaměstnaných s tímto typem vzdělání. Pouze v Karlovarském (o 1,5 p. b.), Libereckém (o 1,4 p. b.) a Olomouckém kraji (o 0,8 p. b.) došlo k jejich zvýšení. Největší pokles byl ovšem u tohoto typu zaměstnaných zaznamenán v Praze (o 9,2 p. b.). Tato skutečnost souvisí zejména se zaměřením pražské ekonomiky, která je orientována spíše na profese s vyšší kvalifikací a vzděláním. To odpovídá i kvalifikační a vzdělanostní struktuře pražské populace. Nedostatek manuálních pracovníků s nižší kvalifikací bývá pak saturován právě pracovníky z ciziny. Zvyšování podílu cizinců mezi pracovníky souvisí nejen s kvalifikačními nároky na zaměstnance, ale také s platovým ohodnocením, které je v některých profesích výhodné pouze pro cizince (především z chudších ekonomik).

V souvislosti s diskutovaným problémem o rovných příležitostech žen a mužů jsme vybrali indikátor podílu zaměstnaných žen s vysokoškolským vzděláním. V České republice jako celku v současné době (a lze říci, že i několik desítek let zpátky) není dostupnost vzdělání pro ženy chápána jako problematická. Je však faktem, že i zde (podobně jako v jiných postkomunistických státech) jsou ženy mezi vysokoškoláky stále zastoupeny méně než muži. Je to ovšem dáno spíše přetrvávajícími tradičními stereotypy než překážkami ve faktické dostupnosti samotných vzdělávacích institucí pro ženy.

V Praze je podíl zaměstnaných žen-vysokoškolaček nejvyšší z krajů (26,3 %). Obecně je v Praze vysoké zastoupení vysokoškolsky vzdělaných v celé populaci, ale struktura pracovních míst i zaměření pražských ekonomických subjektů stahuje vysokoškoláky i z ostatních částí ČR. Přispívá k tomu do jisté míry i soustředění vysokých škol v hlavním městě s tím, že studenti zde hledají i další uplatnění po skončení studia. To, co se vztahuje na vysokoškolsky vzdělanou pracovní sílu obecně, platí i pro ženy s tímto vzděláním. Zaměření většiny ekonomických subjektů působících v Praze na terciární sféru, kde je uplatnění žen stále výraznější než např. v průmyslu a jiných výrobních odvětvích tento jev ještě posiluje. Praha v podílu zaměstnaných žen s vysokoškolským vzděláním překonává republikový průměr o téměř 12 p. b. a druhý Jihomoravský kraj pouze o 1,4 p. b. Vývoj podílu zaměstnaných žen vysokoškolaček je charakterizován trvalou vzrůstající tendencí. Nejvýrazněji se zvýšil v Jihočeském kraji (o 7 p. b.) a právě v Praze (o 6,9 p. b.). Zvýšený nárůst oproti republikovému tempu byl zaznamenán ve všech moravských krajích a na Vysočině. Tento vývoj však nesouvisí jen se zvyšujícím se počtem vysokoškolsky vzdělaných žen, ale také s nabídkou pracovních míst, respektive s jejich kvalifikační strukturou.

Dlouhodobá nezaměstnanost je závažným problémem, který zvyšuje riziko sociálně-patologických jevů ve společnosti. Dalším sledovaným indikátorem, je podíl uchazečů nezaměstnaných déle než 1 rok. Tento ukazatel je velmi důležitý pro koncipování správné politiky zaměstnanosti, která by se měla zaměřovat na podporu pracujících obyvatel a snažit se na trh práce zapojovat všechny občany. Souvisí to také se strukturou vzdělávacího systému a nabídkou oborů, které jsou v ekonomice žádané.

V Praze je z hlediska délky nezaměstnanosti situace nejpříznivější ze všech regionů. Vůči průměru České republiky má Praha vyšší podíl uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce kratší dobu (nezaměstnaní kratší dobu než 12 měsíců) a menší podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Podíl uchazečů registrovaných déle než rok je v hl. m. Praze již od roku 2000 cca čtvrtinový. V Praze je podíl dlouhodobě nezaměstnaných stále nejmenší, ale ve srovnání s první polovinou devadesátých let zde došlo k největšímu nárůstu jejich podílu – 3,7 krát. Dalšími kraji, kde je v současnosti snížený podíl dlouhodobě nezaměstnaných oproti průměru ČR jsou především kraje Jihočeský (30,2 % dlouhodobě nezaměstnaných), Královéhradecký (32,4 %), Středočeský (34,2 %) a Plzeňský (34,7 %). Kraje, které jsou dlouhodobou nezaměstnaností postiženy nejvíce, jsou ty, které byly dlouhodobě zaměřené na těžký průmysl a v průběhu transformace došlo ke zvyšování počtu nezaměstnaných z důvodu jejich neodpovídající kvalifikace. V Ústeckém a Moravskoslezském kraji tak dosahuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných více než 50 %. Ačkoliv v posledních třech letech došlo ke snižování počtu nezaměstnaných ve všech krajích, vysoké podíly dlouhodobě nezaměstnaných se obecně nesnižují. I v hl. m. Praze se podíl dlouhodobě nezaměstnaných jeví již 7 let jako stabilní. Je zřejmé, že spolu s poklesem celkového počtu nezaměstnaných se při stabilním podílu snižuje i počet nezaměstnaných déle než 1 rok, ale stále nelze mluvit o změně trendu.

Věkové složení a kvalifikační struktura populace jednotlivých částí Prahy, ale i nabídka volných pracovních míst v dostupných lokalitách a další okolnosti ovlivňují nezaměstnanost jako takovou a dlouhodobou nezaměstnanost zvlášť.

Vysoký počet dlouhodobě nezaměstnaných je v těch městských částech, kde je i velký počet nezaměstnaných vůbec. Celkový počet nezaměstnaných ke konci roku 2006 byl nejvyšší v MČ Praha 4, dále v MČ Praha 8, Praha 11, Praha 3 a Praha 5. U dlouhodobě nezaměstnaných došlo jen k drobným posunům v pořadí. Nejvíce dlouhodobě nezaměstnaných bylo v MČ Praha 8, následovaly městské části Praha 4, Praha 11 a Praha 3. MČ Praha 5 vystřídala MČ Praha 7, která v celkovém počtu byla na 11. pozici. Praha 7 také patří k městským částem s nejvyšším podílem dlouhodobě nezaměstnaných.

Kartogram 3.2.1.1

Zvýšený podíl dlouhodobě nezaměstnaných je jednak v městských částech, kde je celkově poměrně nízký počet nezaměstnaných (MČ Praha-Křeslice, MČ Praha-Dolní Měcholupy, MČ Praha-Koloděje, MČ Praha-Újezd), takže i jednotlivé případy registrace po delší dobu představují velký podíl. Případně je to i v některých lidnatějších městských částech, kde je celkový počet neumístěných uchazečů větší, ale pro aktivní z nich není problém sehnat místo například i proto, že jsou to dvě centrální městské části (MČ Praha 1 a MČ Praha 7), z nichž je dobrá dopravní dostupnost a i pestrá nabídka pracovních příležitostí, takže mezi nezaměstnanými je více těch, kteří třeba z různých subjektivních důvodů jsou ve výběru nabízených míst hendikepováni.

V členění podle městských částí byl ke konci roku 2006 relativně, v poměru k počtu obyvatel v produktivním věku, nejvyšší počet nezaměstnaných v centrálních městských částech Praha 7, Praha 3 i Praha 2, v některých sídlištních městských částech Praha 18, Praha 14, Praha 12 a Praha 11 dále ve dvou městských částech rozšířeného centra Praha 8 a Praha 9. Mezi deset městských částí s relativně vyšším počtem nezaměstnaných patří i 1 okrajová městská část, kterou tvoří menší obec spíše venkovského typu a to MČ Praha-Březiněves

Celkově je z hlediska počtu uchazečů o zaměstnání na tom Praha poměrně dobře, je zde 4,8 % uchazečů o zaměstnání z celé ČR. Největší počet i podíl uchazečů v ČR je tradičně v Moravskoslezském (19,1 % všech nezaměstnaných v ČR) a Ústeckém kraji (14,3 % všech nezaměstnaných v ČR). Ve sledovaném období však v Praze došlo k největšímu zvýšení počtu uchazečů a to 8,9 krát. Toto zvyšování je v Praze je ovšem kompenzováno růstem počtu volných pracovních míst. Počet volných pracovních míst, který spolu s počtem uchazečů pomůže lépe zhodnotit poptávku a nabídku na trhu práce. Mezi lety 1993 a 2006 došlo v Praze k poměrně velkému nárůstu, ovšem s výrazným snížením počtu volných míst v letech ekonomického útlumu v letech 1997,1998 a částečně 1999, kdy naopak došlo k poměrně výraznému zvýšení počtu uchazečů. V roce 2004 však počet volných míst skokovitě narostl. Obdobný vývoj počtu volných míst byl zaznamenán i v ostatních krajích. Celkově se za celé období nejvíce zvýšil počet volných míst v Pardubickém (o 72 %), Zlínském (62 %) a Plzeňském kraji (54 %). Dá se shrnout, že meziroční zvýšení počtu volných míst v roce 2000 téměř ve všech krajích byl především zpětnou reakcí na snížení v předchozím období a v posledních letech (od roku 2003,2004) je příznak ekonomického růstu.