4.2 Bydlení

4.2 Bydlení

4.2 Bydlení

• Téměř 90 % bytů se nachází v bytových domech
• Technická vybavenost domů i bytů je nadprůměrná, podíl bytů s dálkovým a ústředním topením je snížený, v posledních letech je zemní plyn stále více nahrazován elektrickou energií
• Průměrná velikost bytu je vyšší než v ČR celkem
• V posledním desetiletí roste počet nově postavených bytů
• Nová bytová výstavba pozitivně ovlivňuje i parametry úrovně bydlení

Domovní a bytový fond v hl. m. Praze má ve srovnání s ostatními regiony výrazná specifika, která jsou dána především tím, že celý region je tvořen jedním velkoměstem. Městská zástavba s vysokou hustotou osídlení je charakteristická zvýšeným podílem bytů v bytových domech a relativně malým zastoupením bydlení v domech rodinných. Také historický vývoj Prahy předurčuje charakter domovního a bytového fondu a zejména stáří domů. Pro Prahu je také typické, že právě v návaznosti na rozšiřování Prahy a postupné připojování okolních území se markantně liší zástavba v jednotlivých částech města a s tím souvisí odlišnosti ve stáří i typu domovního a bytového fondu.

Podle výsledků SLDB 2001 bydlí v Praze naprostá většina domácností v bytech, které se nacházejí v bytových domech. Zatímco v ČR celkem je 56 % trvale obydlených bytů v bytových domech, v Praze je to 87 % bytů. Stáří domovního fondu je v Praze nad celorepublikovou hodnotou. Zejména bytové domy jsou v Praze podstatně starší než v ČR úhrnem. Průměrné stáří bytových domů je v Praze 54,1 let a v ČR je to 44, 5 let. Téměř pětina ze všech bytů v ČR nacházejících se v domech postavených před koncem 2. světové války je v Praze. Na druhou stranu i v Praze byly zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech postaveny četné sídlištní komplexy s mnoha panelovými domy. Ze všech bytů, které jsou v domech postavených v osmdesátých letech se jich 11,3 % nachází v Praze. Z téměř 80 tisíc trvale obydlených panelových domů, které byly v roce 2001 sečteny v ČR, jich je 13 % v Praze. V Praze v panelových domech žije 44 % obyvatel, zatímco v ČR celkem to je necelá třetina všech obyvatel (31 %).

Domovní fond v Praze má svá specifika i v dalších charakteristikách. Je zde velmi dobré technické vybavení domů. Naprostá většina domů je připojena na kanalizační síť (79,6 % v Praze, 43,4 % ČR), na vodovod (92,4 % Praha, 81,0 % ČR). Také přípojka na plyn je v Praze ve většině domů (74,9 % Praha, 46,9 % ČR). Ústřední vytápění je jak v Praze tak i v ČR celkem u více než 60 % domů (66,8 % Praha, 60,5 % ČR). Více než čtvrtina (26,9 %) domů vyšších než 4 nadzemní podlaží se nachází v Praze.

O úrovni bydlení domácností dávají informaci zejména údaje o bytovém fondu. Pokud jde o technické vybavení jednotlivých bytů je v návaznosti na uvedené údaje týkající se technického vybavení obydlených domů situace ve srovnání s průměrem republiky v Praze lepší. Připojení bytů na vodovod je standardem vybavení a pomalu se blíží k plné vybavenosti ( v Praze 99,1 % bytů, v ČR 98,5 %), stejně jako připojení na kanalizační síť. Toto základní vybavení se neliší ani podle stáří domu, v němž se byt nachází. V bytech ve starších domech je však méně časté ústřední topení a v návaznosti na to i častější připojení na plyn, protože ten je zde využíván k topení. Naproti tomu v bytech v nejnovějších domech, kde se i ústřední topení stává standardem, nebývá již tak často plyn přiveden do bytu, protože k vaření bývá používána častěji elektrická energie. Celkově v Praze bylo 65,9 % bytů s ústředním topením a 9,2 % bytů s topením etážovým. Ústřední a etážové topení má v Praze nejmenší podíl bytů ze všech regionů. Vybavenost ústředním topením je nízká zejména v bytech v domech postavených do roku 1945.

Tab. 4.2.1 Technická vybavenost trvale obydlených bytů podle období výstavby (SLDB 2001)

Technickou vybavenost bytů zjišťovalo i výběrové šetření v domácnostech (ENERGO 2004), které bylo zaměřeno na zjišťování údajů o vybavenosti domácností v návaznosti na energetickou náročnost provozu v domácnostech a na spotřebu energií současně s náklady domácností na zajištění provozu bytu v tomto směru.

Tab. 4.2.2 Vybavenost bytů podle typu energie užívané k vytápění, ohřevu užitné vody a vaření (ENERGO 2004)

Regionální rozdíly se ve výsledcích tohoto šetření nijak výrazně neprojevily. Částečně je to dáno i výběrem šetřených bytů. Přibližně jedna třetina vybraných bytů byly z venkovských obcí a dvě třetiny z měst. Praha se zde pohybuje velmi blízko průměru. Ve srovnání s údaji ze SLDB 2001 lze vyvodit tendenci dalšího mírného poklesu domácností využívajících zemní plyn. Podle SLDB mělo v Praze 74 % bytů zavedenu plynovou přípojku a podle šetření ENERGO 2004 využívá k vaření zemního plynu jen necelých 60 % bytů. Pokud jde o nejfrekventovanější typ vytápění je zřejmé, že bez ohledu na region, je více než 40 % bytů vytápěno dálkově. V Praze pak lze dovodit, že pokud jde o tyto dálkově vytápěné byty, je v nich k vaření využívána prakticky vždy elektrická energie. Zemní plyn je stále více nahrazován elektrickou energií.

Úroveň bydlení je hodnocena ještě podle dalších údajů o bytovém fondu. Jde o velikostní charakteristiky bytů, mezi něž spadá průměrná plocha bytu a počet místností.

Tab. 4.2.3 Ukazatele úrovně bydlení v trvale obydlených bytech podle druhu domu a právního důvodu užívání bytu (SLDB 2001)

Průměrná plocha připadající na 1 byt je v celkovém průměru za všechny trvale obydlené byty v Praze výrazně nižší než udává celorepublikový průměr. Tento údaj je však zásadně ovlivněn strukturou bytového fondu podle druhu domu. Byty v domech bytových mají v celé ČR průměrnou velikost cca o 40 % menší než byty v domech rodinných, takže vysoký podíl bytů v bytových domech (v Praze téměř 90 % oproti necelým 60 % v ČR celkem) ovlivní podstatně celkový průměr. Pokud ovšem posuzujeme průměrnou plochu bytu v bytových a rodinných domech odděleně, je velikost průměrného bytu vždy nad celorepublikovým průměrem. Průměrná plocha bytu v bytových domech v Praze podle výsledků SLDB 2001 byla 61,9 m2 (ČR 61,1 m2) a větší byty v bytových domech jsou jen v kraji Jihočeském (62,2m2). Průměrná plocha bytu v rodinných domech v Praze podstatněji převyšuje údaj za ČR celkem, byla 99,3 m2, (ČR 96,7 m2) a větší byty v rodinných domech jsou jen v kraji Jihomoravském (99,7m2). Pokud jde o počet obytných místností připadajících na 1 byt, je situace poněkud odlišná. V bytových domech je v Praze nejnižší průměrný počet obytných místností připadajících na 1 byt (2,22) ze všech regionů a výrazně nižší než činí celorepublikový průměr (2,31). U domů rodinných naopak je v Praze průměrný počet místností vyšší než v ČR celkem (Praha 3,35, ČR 3,27), ale jsou i regiony s vyšší hodnotou (Jihomoravský kraj 3,39, Moravskoslezský kraj 3,37). Ovšem na počet místností v bytě má vliv i stáří domu. V bytech, které se nacházejí v domech postavených před koncem 2. světové války je v Praze většina bytů jednopokojových nebo dvoupokojových a v bytech v domech postavených zejména v posledních desetiletích minulého století převládají třípokojové byty a větší. Je tedy zřejmé, že v Praze, kde je v domech postavených do roku 1945 téměř 40 % celkového počtu, je průměrný počet obytných místností připadající na byt nižší. V ostatních regionech je v domech postavených v tomto období kolem čtvrtiny bytů.

Změny v bytovém fondu, ke kterým došlo od roku 2001 ovlivňuje především výstavba nových bytů v uplynulých 4 letech. Za roky 2001 až 2004 bylo v Praze dokončeno 17 499 nových bytů. Pro srovnání uvádíme údaje z posledního cenzu a počty dokončených bytů za období 2001 až 2004. Ačkoli tyto údaje nejsou bezezbytku srovnatelné (výstavba včetně kolaudací do 1. 3. 2001), lze předpokládat, že v prvním desetiletí 21. století bude v hlavním městě pokračovat přírůstek bytů minimálně v obdobné výši jako v letech 1991 až 2001.

Tab. 4.2.4 Byty podle období výstavby a druhu domu (SLDB 2001 a údaje o bytové výstavbě)

Z uvedeného přehledu vidíme, že výstavba nových bytů představuje v v období 1992 – 2001 hodnoty, které dosahují cca 30 % hodnot z let 1971 až 1991. Nejvýraznější útlum bytové výstavby byl zaznamenán v první polovině devadesátých let. Od roku 2001 můžeme hovořit o trvale rostoucí tendenci v ročních počtech dokončených bytů.

Graf 4.2.1 Vývoj počtu bytů v nové výstavbě v letech 2000 – 2004

Obdobný vývoj můžeme pozorovat v regionech se sníženou mírou nezaměstnanosti a kolem velkých měst.

Tab. 4.2.5 Dokončené byty podle krajů

Intenzita bytové výstavby (počet dokončených bytů na 1 000 obyvatel) je v Praze stabilně vyšší než je průměr ČR a v posledních dvou letech druhá nejvyšší mezi regiony, kde je na první pozici kraj Středočeský. V tomto regionu jsou to oblasti bezprostředně za hranicemi hlavního města, které mají tento ukazatel nejvyšší.

Oproti celkové průměrné struktuře bytů podle druhu domu mírně vzrůstá výstavbou v posledních patnácti letech podíl bytů v domech rodinných. Nejmenší zastoupení měly byty v rodinných domech ve výstavbě v letech 1981 až 1991. Od roku 1992 se podíl dokončených bytů v rodinných domech zvyšuje. Přesto v porovnání s celorepublikovým průměrem i ostatními regiony je v Praze trvale nízký podíl nových bytů v rodinných domech. Je to dáno tím, že hl. m. Praha je pouze městským územím a výstavba rodinných domů je zejména situována do venkovských lokalit.

Nová bytová výstavba pozitivně ovlivňuje i parametry úrovně bydlení. Jde především o velikost nových bytů. Obytná i užitková plocha nově dostavěných bytů v posledních letech výrazně převyšuje průměrné hodnoty, které byly zjištěny v roce 2001 z cenzu.