3.3 Narození, zemřelí, sňatky, rozvody

3.3 Narození, zemřelí, sňatky, rozvody

3.3 Narození, zemřelí, sňatky, rozvody

• Mírný nárůst počtu narozených v delším časovém období než v ČR
• Zvyšování počtu žen ve věku maximální plodnosti
• Růst úhrnné plodnosti žen
• Výrazné snížení potratovosti
• Míra úmrtnosti stagnuje na velmi nízkých hodnotách
• Výše sňatečnosti svobodných mužů a žen je v Praze nejvyšší ze všech krajů
• Rozvodovost stagnuje na nízkých hodnotách

a) Narození

Počty živě narozených dětí jako kladná položka bilance obyvatelstva přirozenou měnou je vždy ve středu zájmu všech uživatelů demografických dat. Výrazný pokles porodnosti v celé ČR na počátku devadesátých let a s tím i přesun salda přirozeného pohybu obyvatel do záporných hodnot byl považován za velmi podstatnou charakteristiku současné demografické situace. Pokles ročních počtů narozených i porodnosti, vrcholící v Praze v roce 1996 (tehdy byl počet živě narozených dětí 8 842 a porodnost 7,3 narozených na 1 000 obyvatel) přechází ale pozvolna k pravidelnému mírnému růstu ročního počtu narozených. Určitý nárůst porodnosti byl v posledních letech zaznamenán v celé ČR, ale v hlavním městě tento pravidelný vzestup trvá již po delší časové období (v ČR pouze 4 poslední roky, v Praze již 8 let) a nárůst je dynamičtější.

Vývoj plodnosti má v Praze svá specifika, související především s odlišnostmi ve složení populační základny, a to nejen z demografického hlediska, ale také pokud jde o sociální strukturu obyvatel a přístup k životnímu stylu. Praha měla trvale nižší míru porodnosti, než činí republikový průměr, ale rozdíl ve výši porodnosti mezi Prahou a průměrem republiky se v současnosti snižuje. V roce 1996, byl rozdíl mezi porodností ČR a hl. m. Prahy 1,5 bodu a v roce 2004 již jen 0,1 bodu.

V roce 2004 se v Praze narodilo 11 131 živých dětí, což je o 1 074 dětí více než v minulém roce a o 2 289 dětí více než v roce 1996. V roce 2004 výrazně vzrostla i hrubá míra porodnosti, která byla 9,5 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel středního stavu, což je o 1,1 bodu více než v roce 2002 a o 1,5 bodu více než v roce 1996.

Tab. 3.3.1 Porodnost

Základním demografickým předpokladem porodnosti jsou počty žen ve věku 15 – 49 let, tedy ve fertilním věku. Tyto počty nejsou v Praze, ale i v celé ČR, v posledních letech nízké a dokonce se zvyšují. Předpoklady pro zvyšování porodnosti jsou tedy poměrně příznivé. Vzhledem k tomu, že v současné době jsou nejvyšší míry plodnosti zaznamenávány právě u žen nad 25 let, a to jak v Praze, tak i v celé ČR, je početní nárůst žen těchto věkových kategorií příznivou okolností, která již začíná přispívat k navýšení počtu narozených. Ženám ve věku 25 – 34 let se v Praze v roce 2004 narodilo téměř tři čtvrtiny ze všech narozených dětí, zatímco v roce 1994 to byla cca polovina (51,5 %). Početní nárůst žen ve věku 25 – 34 let není v Praze dán pouze tím, že v tomto věku jsou v současnosti početně silné populační ročníky ze 70. let, ale zaznamenáváme zde také příznivé působení migračních vlivů.

Ovšem kromě základních demografických předpokladů je vývoj porodnosti ovlivňován populačním chováním obyvatel, které je utvářeno celým komplexem faktorů. Populační klima se v demografické sféře odráží jak ve vývoji výše hrubé a čisté míry reprodukce, tak především ve výši specifických plodností žen ve fertilním věku a následně v úhrnné plodnosti. Úhrnná plodnost, která vyjadřuje počet živě narozených dětí na 1 ženu ve věku 15 – 49 let byla v Praze stabilně nižší, než činí republikový průměr, ale i v tomto ukazateli, podobně jako u hrubé míry porodnosti, se rozdíl postupně zmenšuje. Hlavním příspěvkem zvýšené porodnosti je zvýšení plodností žen ve věku nad 30 let, který je v Praze ještě výrazně vyšší, než jsou celorepublikové hodnoty. V úrovni plodnosti se Praha v roce 2004 alespoň dostala i před kraje, které v minulosti vyššími hodnotami plodnosti právě vynikaly (Zlínský, Olomoucký), nyní jsou však na konci pomyslného pořadí. V období let 2003 a 2004 se totiž v Praze úhrnná plodnost zvýšila ze všech krajů nejvíce ( z 1,10 na 1,19).

Praha se od ostatních krajů značně odlišuje i v průměrném věku ženy při narození 1. dítěte. Ten je zde v současnosti o 2,5 roku vyšší, než je průměr za ostatní kraje. Průměrný věk při prvním porodu se průběžně zvyšuje v celé republice. Po dosažení určitého věku se ženy své mateřské role nechtějí ve většině případů zcela vzdát, a rozhodnou se k porodu dítěte. Ovšem mimo jiné i vzhledem k tomu, že porod prvního dítěte odkládají stále do vyššího věku, k porodu dalších dětí se již nerozhodnou. Tak, jak v Praze stoupá průměrný věk matky při narození prvního dítěte, klesá výrazně ale i podíl dětí narozených jako 2. v pořadí.

Další ukazatel, který se od počátku 90. let výrazně mění, je podíl dětí narozených mimo manželství, zejména svobodným matkám. Zatímco v roce 1984 se v Praze narodilo mimo manželství 8 % dětí, v roce 2000 to bylo 21% a v roce 2004 již více než čtvrtina (27,3 %). Nejvíce dětí mimo manželství se stabilně rodí ženám na severozápadě Čech, v kraji Ústeckém a Karlovarském (blíží se 50%), Praha dosahuje z tohoto pohledu podprůměrných hodnot. Zde je opět zřejmá souvislost se změnou postojů mladých lidí k manželství. Klesající počet sňatků provází současně i nárůst podílu dětí narozených mimo manželství, který je výrazně progresivní.

V souvislosti s vlivem migrace na změny ve výši porodnosti možno zmínit počty dětí, narozených jako cizí státní příslušníci. Počet těchto dětí v roce 2004 představoval v Praze 4,8 % ze všech živě narozených a oproti roku 2002 se tento podíl zvýšil zcela úměrně ke zvýšení zastoupení cizinců v Praze.

b) Potraty

Počet potratů se počal začátkem 90. let v celé ČR výrazně snižovat. Vývoj potratovosti je tak jedním z demografických jevů, jež lze jednoznačně označit jako příznivý. Jde především o snižování umělých přerušení těhotenství, ale poklesly i počty samovolných a ostatních nezáměrných potratů.

V roce 2004 bylo v Praze zaznamenáno 4 506 potratů, což je např. 44 % ročního počtu potratů z roku 1993. V rámci republiky byla zaznamenána obdobná tendence, ale míra poklesu byla v Praze poněkud výraznější. Potratovost (počet potratů na 1 000 obyvatel) je v Praze trvale přibližně na úrovni celé republiky. Situace v Praze a celé ČR se však významně odlišuje v poměru potratů k narozeným. V Praze v období 1987 až 1992 bylo ročně zaznamenáno více potratů než narozených dětí. Od tohoto roku, zejména v důsledku úbytku potratů, se situace mění a v roce 2004 zde počet potratů představoval 40,5 % ročního počtu narozených.

Tab. 3.3.2 Potraty a jejich struktura

Vyšší roční počet potratů než narozených v republice celkem nebyl nikdy zaznamenán. Rozložení potratů podle věku žen ukazují specifické míry potratovosti. Ke snížení potratovosti došlo v posledním desetiletí ve všech věkových skupinách žen. Nejvýraznější byl v Praze tento pokles u žen nejmladších. Nejpříznivější vývoj je v posledním období zaznamenáván u žen ve věku 30 – 34 let, u nichž během posledních let značně poklesla potratovost a jak bylo již uvedeno, výrazně se zvýšila plodnost.

c) Zemřelí

Počty zemřelých jsou zápornou položkou bilance obyvatel přirozenou měnou a stejně jako počty narozených jsou významným ukazatelem analýzy demografického vývoje. Během devadesátých let se počaly příznivě měnit některé ukazatele úmrtnosti v celé ČR. Konkrétním projevem je především prodloužení naděje dožití při narození, snížily se celkové roční počty zemřelých, a to i přesto, že se každoročně navyšují počty osob v nejstarších věkových skupinách, u nichž je nejvyšší pravděpodobnost úmrtí. V Praze je trvale charakteristická vysoká hrubá míra úmrtnosti, protože ji podstatně ovlivňuje nepříznivá věková skladba populace.

V roce 2004 zemřelo v Praze 12 849 osob, z toho 6 111 mužů a 6 738 žen. Bylo to o 639 osob méně než v roce 2003, tento počet je i o 576 osob nižší než v roce 2000. V dlouhodobém hodnocení je tendence poklesu ročních počtů zemřelých v Praze trvalá a poměrně progresivní, byť současně v Praze trvale mírně přibývá osob v nejstarších věkových skupinách, u nichž je úmrtnost zvýšená. Snižování počtu zemřelých se odráží v poklesu hrubé míry úmrtnosti. Počet zemřelých na 1 000 obyvatel je v hlavním městě právě v důsledku vysokého zastoupení nejstarších věkových vrstev populace trvale vyšší, než je celorepubliková míra, ale i zde je pochopitelně zaznamenán v dlouhodobějším pohledu klesající trend. V roce 2004 zemřelo v Praze na 1 000 obyvatel 11,0 osob, což je oproti minulým letům první výraznější pokles, ale zatím hovoříme stále spíše o stagnaci. V dlouhodobějším srovnání jde ale v Praze o jedny z nejnižších hodnot úmrtnosti vůbec.

Všeobecné snižování hrubé míry úmrtnosti se kladně projevilo především v prodloužení naděje dožití. Praha je v tomto ohledu oblastí se stabilně příznivými charakteristikami. Důvody jsou spatřovány ve vzdělanostní i socioekonomické struktuře pražské populace, svou roli ovšem hraje i dostupnost a kvalita zdravotní péče. Prodloužení naděje dožití je v posledním desetiletí vyšší u mužů než u žen, takže z dlouhodobého pohledu dochází ke snížení rozdílu mezi oběma pohlavími. V rámci krajů ČR je v roce 2004 v Praze naděje dožití u narozených chlapců vůbec nejvyšší, dívky mají po Jihomoravském kraji druhou nejvyšší hodnotu. Nejnižší míru naděje dožití mají muži tradičně v Ústeckém (v roce 2004 to bylo 70,2 let) a Moravskoslezském kraji (v roce 2004 to bylo 70,9 let) a zde je současně i největší rozdíl mezi pohlavími. Stejně tak nejnižší naději dožití mají v Ústeckém kraji i ženy. Rozdíl mezi muži a ženami v tomto ukazateli byl v Praze vždy nižší než udával celorepublikový průměr.

Tab. 3.3.3 Úmrtnost

Vyšší úmrtnost mužů souvisí mimo jiné i s rozdíly ve způsobu života včetně zaměstnání. V Praze má více mužů zaměstnání se spíše nižším fyzickým zatížením a jsou i méně často vystaveni riziku úrazu, než je tomu v některých jiných regionech. Při velkoměstském způsobu života se rozdíly v životním stylu mezi pohlavími přece jen neprojevují v takové míře. Je zřejmé, že více se rozdíly v úmrtnosti mezi pohlavími projevují spíše v mladším věku a se stoupajícím věkem se snižují. Při hodnocení naděje dožití osob v 60, respektive v 80 letech se snížení rozdílu mužů a žen neprojevilo během posledního desetiletí nijak výrazně. Současně i rozdíly mezi Prahou a celou ČR se ve vyšším věku stírají.

Výstižnou informaci o změnách úmrtnosti dává srovnání specifických měr úmrtnosti podle věkových skupin. Tato hodnota téměř ve všech věkových skupinách u obou pohlaví vykazuje ve srovnání se stavem před 10 lety pokles intenzity. Jak již údaje o naději dožití ukazují, je intenzita úmrtnosti vyšší u mužů než u žen, ale zlepšování úmrtnostních poměrů je u mužů naopak o něco progresivnější. I v hlavním městě trvá zvýšená úmrtnost mužů ve všech věkových skupinách s nevýznamnými výjimkami. Ve věkových skupinách do 20 let je v Praze téměř stejná intenzita úmrtnosti u chlapců i dívek, zatímco údaje za ČR jsou i v tomto věku u chlapců vyšší. Vyšší úmrtnost mužů se všeobecně s věkem snižuje. Pozitivní je také to, že k nejvýraznějšímu poklesu úmrtnosti došlo ve věkových skupinách dětí. K mimořádnému zlepšení došlo ve vývoji úmrtnosti během prvního roku života, v Praze byl tento trend ještě výrazně progresivnější než v ČR.

Rozdíly a změny úmrtnosti ve vazbě na příčiny úmrtí vypovídají o zdravotním stavu obyvatel, životním prostředí, ale i o úrovní zdravotnické péče a změnách v životním stylu. Vliv těchto faktorů se odráží ve vývoji úmrtnosti podle jednotlivých tříd příčin smrti, ale také v regionální diferenciaci úmrtnostních měr. Základní struktura úmrtí dle příčin je relativně stabilní, a to jak regionálně tak v čase. Úmrtnost z jednotlivých kategorií příčin se liší podle pohlaví a věku zemřelých. Podrobné vyhodnocení údajů je základem pro výpočty standardizovaných měr úmrtnosti, což je ukazatel objektivního porovnání intenzity úmrtnosti podle regionů a také slouží k porovnání s hodnotami celorepublikovými, případně i k srovnání mezinárodnímu. Standardizace úmrtnosti (aplikace relativních hodnot úmrtnosti v ČR na věkovou strukturu regionu) umožňuje tedy především vyloučení vlivu věkové skladby dané populace, což je v případě Prahy k hodnocení intenzity úmrtnosti nutné, vzhledem k trvale vysokému zastoupení nejstarších vrstev obyvatel.

Nízká úroveň úmrtnosti v Praze a tím vysoká naděje dožití je v současnosti dána zejména nejnižší úmrtností na nemoci oběhové soustavy, které jsou celorepublikově nejčastější příčinou úmrtí. Dlouhodobě, z důvodů spojených s nemocemi srdce a cév, umírá více než polovina ze všech zemřelých. Je tomu tak v Praze i v ostatních regionech celé ČR. Celkový počet zemřelých na tento soubor příčin v Praze v dlouhodobém pohledu klesá. Také v celé republice byl zaznamenán pokles počtu zemřelých z těchto příčin, který byl ještě poněkud výraznější než v Praze. Tam je snížení dáváno též do souvislosti s úrovní zdravotnické péče, ale zejména s rychlostí zásahu při náhlých případech, kde zkrácení čekání na rychlou lékařskou pomoc je velmi podstatným faktorem pro zachování života. Nemoci oběhové soustavy jsou v Praze, ale i v celé ČR, hlavní příčnou smrti zejména u nejstarších vrstev obyvatel. Zatímco celkově ve věku nad 74 let zemře v Praze necelá polovina mužů a téměř 70 % žen, na nemoci oběhové soustavy umírá cca 60 % ze zemřelých mužů starších 74 let a více než 80 % žen tohoto věku. Mezi zemřelými celkem umírá v Praze z těchto příčin kolem poloviny lidí, ale mezi zemřelými nad 74 let je to u mužů více než 60 % Celkově na tyto příčiny umírají výrazně častěji ženy a to právě z toho důvodu, že je více žen než mužů, které umírají ve vysokém věku.

Tab. 3.3.4 Zemřelí podle příčin úmrtí a pohlaví - 2004

U více než čtvrtiny zemřelých jsou příčinou smrti novotvary, jako druhý nejčastější komplex příčin smrti jak v Praze, tak i v celé republice. V dlouhodobém pohledu zde již nelze hovořit o tak jednoznačném snižování počtu zemřelých z těchto příčin, jako u nemocí oběhové soustavy. Počet úmrtí na novotvary v Praze také mírně klesá, ale za současného výraznějšího poklesu celkového počtu zemřelých se podíl těchto úmrtí naopak mírně zvýšil. V roce 1984 to bylo 22,7 % všech úmrtí, v roce 1994 již 25,7 % a v roce 2004 tento podíl dosáhl již 30%. Standardizací míry úmrtnosti bylo zjištěno, že u mužů je v Praze opět intenzita úmrtnosti na novotvary pod celorepublikovou hodnotou, ale u žen již je v Praze intenzita úmrtnosti na novotvary vyšší, než činí celorepublikový průměr. Úmrtnost na novotvary se již tak výrazně nesoustřeďuje do nejvyššího věku.. Stejně tomu bylo i v minulých letech a obdobná situace je i v celé ČR. U této příčiny nejsou nijak významné ani rozdíly mezi pohlavími.

Třetí nejčastější třídou příčin smrti jsou v Praze opět shodně se situací v ČR celkem tzv. vnější příčiny, zahrnující úmrtí následkem úrazů a nehod a také sebevraždy. Počet úmrtí z vnějších příčin představuje v Praze jen asi 6% zemřelých, je to nižší podíl, než v ČR celkem. I v této kategorii se do určité míry projevuje souvislost s věkovou skladbou populace. V Praze u žen je nejvíce úmrtí následkem poranění či otrav ve věku 85 a více let, více než polovina těchto úmrtí je u žen nad 74 let. U mužů jsou v Praze tato úmrtí zaznamenávána v celé věkové škále od 20 let. S vyšším věkem i u mužů roste intenzita úmrtnosti z těchto příčin. Zvláštní kapitolou spadající do uvedených vnějších příčin úmrtí jsou úmrtí v důsledku sebevražd. V rámci celé republiky i ve všech regionech je více sebevražd u mužů než u žen. Větší četnost sebevražd mužů ovlivňuje i celkově zvýšenou úmrtnost mužů oproti ženám v úmrtích z vnějších příčin. V Praze má dlouhodobý vývoj v počtu sebevražd sestupnou tendenci. Nejvyšší počet sebevražd byl v Praze zaznamenán v roce 1968, kdy zde bylo více než 400 sebevražd (411). Naopak nejméně sebevražd bylo v roce 2001, kdy to bylo 40 % počtu z roku 1968 (169). Méně než 200 sebevražd ročně bylo v Praze od roku 1989 sedmkrát, zatímco do tohoto roku se roční počet sebevražd v Praze nedostal pod 200 ani jednou. V roce 2004 bylo v Praze zaznamenáno 155 sebevražd, z toho 117 u mužů a 38 u žen. V posledních třech letech ukončilo svůj život sebevraždou asi třikrát více mužů než žen. Z hlediska věku jsou u mužů nejčastější sebevraždy ve středním věku. Z celkového počtu mužů sebevrahů bylo v letech 2002 – 2004 téměř 60 % ve věku 30 – 59 let. U žen je těžší „kritický“ věk určit, neboť v Praze se jedná o relativně velmi malá čísla. Čtvrtina žen, které ukončily svůj život sebevraždou v posledních třech letech byla ve věku 45 – 54 let. Praha patří mezi regiony s mírně zvýšenou sebevražedností, v posledních letech relativní hodnoty odpovídají celorepublikovému průměru.

d) Sňatky

V letech před rokem 1989 byla pro Prahu typická snížená sňatečnost (sňatky na 1000 obyvatel) a i vyšší průměrný věk snoubenců, než v ostatních regionech. Posun v načasování sňatků i celková proměna v pohledu na roli manželství byla jednou z nejpodstatnějších proměn v celém demografickém chování populace po tomto roce. Změny v Praze byly v jistém smyslu méně markantní a základní trendy mírně odlišné od celorepublikových tendencí.

V roce 2004 bylo v Praze (rozhodující je trvalé bydliště ženicha) uzavřeno 6 761 sňatků, což je o 294 více než v roce minulém, ale třeba i o 212 méně než v roce 2000, sňatečnost je 5,8 sňatků na 1000 obyvatel. Míra sňatečnosti se trvale snižovala již od 90. let, přičemž hlavní příčinou byl pokles intenzity sňatečnosti svobodných osob. Na počátku nového tisíciletí spíše stagnuje na zhruba poloviční hodnotě, udávané v 70. letech (v roce 1974 byla v Praze sňatečnost nejvyšší od roku 1950 a činila 10,6 sňatku na 1 000 obyvatel). Tato vysoká hodnota bezprostředně předcházela vrcholu populační vlny. Souvislost porodnosti však v posledních letech koresponduje s výší sňatečnosti výrazně méně, stále větší podíl dětí se rodí mimo manželství.

Graf 3.3.1 Sňatečnost a rozvodovost

e) Rozvody

V roce 2004 bylo v Praze zaznamenáno 3 969 rozvodů, což je o 85 rozvodů více, než v roce minulém. Roční počty rozvodů v Praze po roce 1990 poměrně významně poklesly (cca o 1 000 rozvodů, protože kolem roku 1989 se roční počty pohybovaly kolem 5 000 rozvodů) a v současné době stagnují na celkem pro Prahu relativně nízkých hodnotách, odpovídajících úrovni konce 60. let. Rekordně nízký roční počet rozvodů byl v Praze zaznamenán v roce 1999 (bylo to 3 041 rozvodů), historicky nejvyšších hodnot dosahovala rozvodovost v 80. letech (v letech 1987 a 1989) a to 4,2 rozvody na 1 000 obyvatel). V Praze je rozvodovost trvale mírně vyšší, než činí celorepublikový průměr, ale zatímco v ostatních regionech po roce 1990 vzrostla, v Praze poklesla, eventuelně stagnuje s výkyvy v obou směrech.

Index rozvodovosti (počet rozvodů na 100 sňatků během daného období) se v Praze vyvíjí poněkud jinak, než vyplývá z celorepublikových údajů. Zatímco v ČR v důsledku nárůstu počtu rozvodů, provázeném snížením počtu sňatků, roste rozvodový index poměrně výrazně, v Praze lze hovořit o stagnaci na relativně vysokých hodnotách, což souvisí především se stabilně nízkými ročními počty sňatků.

V současné době v ČR i Praze poněkud klesá podíl rozvedených manželství s nezletilými dětmi. Ve srovnání s osmdesátými lety, kdy byla v Praze rozvodovost velmi vysoká, se tento podíl snížil o více než 10 procentních bodů. Souvislost lze hledat jednak s určitým zpřísněním podmínek rozvodu manželství s nezletilými dětmi v rámci novelizace zákona o rodině (platnost od 1.8. 1998), ale především s předchozím poklesem plodnosti a v neposlední řadě i s růstem podílu rozvodů manželství po delší době trvání, u nichž závislé děti již nejsou.

Délka trvání manželství je velmi důležitou charakteristikou rozvodovosti. V posledních letech totiž výrazně stoupá podíl manželství, která jsou rozvedena po 15 a více letech trvání. Tato narůstající tendence je zřejmá i v poměrně krátkém časovém úseku posledních pěti let, a to jak v ČR úhrnem, tak v Praze. Zvláště markantní je však tento nárůst v delším časovém porovnání.

Tab. 3.3.5 Sňatečnost a rozvodovost

Mírně klesá podíl manželství rozvedených v prvních 5 letech a také do 10 let. Pochopitelně je zde zřejmá souvislost s výrazným poklesem sňatečnosti, k němuž v posledním desetiletí došlo. V posledních letech je výrazně méně nových manželství a tudíž i méně rozvádějících se. Naproti tomu ve věku, do něhož spadají osoby s více než patnáctiletým manželstvím jsou početně silné vrstvy populace, u nichž navíc uzavření sňatku bylo obvyklým přístupem. U mladších skupin obyvatel již je postoj k manželství odlišný.