3.1 Počet obyvatel

3.1 Počet obyvatel

Pokles meziročních úbytků obyvatel přirozenou měnou
Migrace jako jediný zdroj početního růstu obyvatel
Nárůst počtu cizích státních příslušníků, pokles počtu občanů ČR
Klesá zvýšená míra feminity pražské populace
Odhady snižování stavu obyvatel podle projekce ČSÚ nejsou naplňovány díky migračním přírůstkům

V souvislosti s již zmíněnou metodikou zpracování demografických událostí je třeba připomenout zásadní změnu ve sledování pobytu cizinců, ke které došlo v roce 2001. ČSÚ zahrnul do svých stavů a bilancí i údaje o cizincích s tzv. dlouhodobým pobytem. Od SLDB 2001 jsou tedy do celkového stavu obyvatel zahrnováni i cizinci, pobývající v ČR na základě víza, opravňujícího k pobytu na dobu delší než 90 dnů a cizinci s uděleným azylem, ne tedy pouze cizinci s pobytem trvalým, jak tomu bylo do roku 2000. Statistika obyvatelstva se tím v zachycení demografických ukazatelů za cizí státní příslušníky žijící na území ČR více přiblížila k mezinárodním standardům. Odráží se v tom stále rostoucí význam mezinárodních migračních pohybů a také obecná potřeba informací o pohybu cizinců na našem území. V rámci demografických procesů v hl. m. Praze měla tato změna významný vliv nejen na stavy obyvatel.

Do roku 1992 se počet obyvatel Prahy zvyšoval, od roku 1993 až do roku 2001 následovalo období, kdy naopak pravidelně docházelo k úbytkům. K 31. 12. 2001 byl počet obyvatel hlavního města na úrovni roku 1974. Během devítiletého období (1992 až 2001) v Praze došlo k úbytku obyvatel o cca 50 tisíc lidí. Je zde však třeba vzít v úvahu úpravu stavů z průběžné meziroční bilance obyvatel podle výsledků SLDB 2001. Přírůstky obyvatel přirozenou měnou, odvislé od početní převahy narozených nad zemřelými, se v Praze v závislosti na charakteru věkové skladby populace a obecného poklesu porodnosti v posledních letech prakticky nevyskytují. Relativně vysoké úbytky obyvatel přirozenou měnou v nedávno minulých letech byly doprovázeny i velmi nízkými migračními přírůstky, které se od roku 1993 dokonce změnily v úbytky. Nicméně v roce 2002 se tento pokles zastavil a v posledních třech letech došlo opět k početnímu růstu. K tomuto obratu ovšem došlo hlavně v důsledku již zmíněné metodické změny, spočívající v započtení cizinců s dlouhodobým pobytem do stavu obyvatel. Veškeré početní přírůstky obyvatel ve sledovaném období jsou v Praze totiž vázány na migrační saldo cizích státních příslušníků.

Ke konci roku 2004 bylo v hl. m. Praze 1 170 571 obyvatel, z toho bylo 559 108 mužů a 611 483 žen, počet obyvatel se během roku 2004 zvýšil o 4 990 osob. Po 9 letech nepřetržitých ročních úbytků se početní stav obyvatel Prahy poprvé meziročně zvýšil v roce 2002, v dalších letech nárůst pokračoval a přírůstky dosahují násobků přírůstku roku 2002.

Tab. 3.1.1 Stav a pohyb obyvatel hl. m. Prahy

Roční úbytky obyvatel přirozenou měnou v posledních letech stagnují na nepříliš vysoké hodnotě, ve sledovaném období je možno mluvit i o pozvolně snižujícím se trendu. Po roce 2000 totiž současně mírně narůstají počty živě narozených a počty zemřelých stagnují na relativně nízkých hodnotách. V rozdělení podle pohlaví jsou vyšší úbytky u ženské části populace, což souvisí s tím, že v ročních počtech zemřelých je trvale většina žen, jejichž podíl v nejstarších vrstvách populace je obvykle vyšší než mužů. Přirozenou měnou se tak snižuje feminita pražské populace.

Současně s tím byly v posledních třech letech zaznamenány poměrně vysoké přírůstky migrační. Migrace má pro demografický vývoj v hl. m. Praze podstatný význam, mechanický pohyb obyvatel ovlivňuje jednak početní vývoj obyvatel Prahy, ale má vliv i na proporce vnitřní struktury obyvatel z hlediska pohlaví, věku a i dalších charakteristik. Vliv migrace se zpětně odráží i ve vývoji ukazatelů přirozeného pohybu obyvatel. V roce 2004 bylo v Praze migrační saldo 6 708 osob, což je stále na úrovni vysokých hodnot ze druhé poloviny osmdesátých let, kdy vrcholila výstavba nových sídlištních komplexů.

Graf 3.1.1 Pohyb obyvatelstva hl. m. Prahy v letech 2000 – 2004

Počet obyvatel se státní příslušností ČR ke konci roku 2004 byl podle údajů ČSÚ 1 108 214 osob a cizích státních příslušníků 62 357. Tento počet cizinců se mírně odlišuje od počtu cizinců evidovaných cizineckou policií. Rozdíly jsou vázány hlavně na výchozí stavy, které jsou pro bilanci obyvatel ČSÚ brány z výsledků SLDB 2001. Pro postižení tendencí v pohybu obyvatel však tyto výchozí rozdíly nejsou podstatné. Počet občanů ČR, kteří mají trvalé bydliště v hlavním městě v posledních třech letech nadále klesá. Během roku 2002 se snížil o 7 300, v roce 2003 o 7 087 osob, v průběhu roku 2004 činil pokles 6 152 osob. Tyto úbytky jsou značně vysoké, podobně vysoký úbytek byl před rokem 2002 zaznamenán pouze v roce 1998, a to 7 185 osob. Veškeré početní přírůstky obyvatel Prahy v posledních třech letech jsou tedy dány výhradně přírůstkem počtu cizích státních příslušníků.

Pro hl. m. Prahu je též charakteristická nadprůměrná feminita populace. Většinu obyvatel Prahy tvoří ženy, ke konci roku 2004 představovaly 52,2 % populace a na 1 000 mužů tak připadalo 1 094 žen. Souvisí to se skutečností, že ženy se dožívají vyššího věku častěji než muži. Naopak u dětské složky populace bývá vyšší podíl chlapců. V posledních letech v Praze zastoupení žen neroste, ve shodě s republikovou tendencí dochází i k mírnému poklesu podílu žen. Speciálně v Praze je to dáno především právě migračními přírůstky cizinců přicházejících za prací, mezi nimiž převažují muži v produktivním věku.

Postavení Prahy mezi ostatními kraji republiky se nemění, po Moravskoslezském kraji je stále druhým nejlidnatějším krajem. Obyvatelstvo Prahy představuje 11,5 % z celkového počtu obyvatel ČR a Praha je současně největším městem v ČR. Druhé největší město ČR - Brno má ve srovnání s Prahou jen cca třetinu obyvatel. Populační přírůstky byly zaznamenány v roce 2003 v 8 krajích, v roce 2004 v 6 krajích. Nejvyšší přírůstky byly v těchto letech zaznamenány v kraji Středočeském a v Praze. Přirozenou měnou se snižuje počet obyvatel nejen v Praze, ale i v celé ČR i všech krajích, úbytek obyvatel v Praze přirozenou měnou se však v posledním roce výrazně snížil a během sledovaných let (2000 – 2004) má trvale mírně klesající trend.

V roce 2002 byla v ČSÚ vypracována projekce obyvatel ČR do roku 2050, a to i v rámci jednotlivých krajů, v návaznosti na tzv. střední variantu projekce celorepublikové. V rámci krajů byly ovšem výpočty provedeny bez zohlednění migračních vlivů, které jsou nejobtížněji předvídatelným reprodukčním procesem. Odhad migrace je nyní ještě ztížen rozšířením demografické statistiky o cizince s dlouhodobým pobytem.

V Praze projekce předpokládá i nadále úbytky obyvatel přirozenou měnou. Jejich výše by měla několik let mírně klesat a po roce 2006 je předpokládán opět trvalý vzestupný trend. Výše přirozeného úbytku z roku 2003 (3 431 osob) by měla být opět vyrovnána cca v roce 2010. Tento trend je uvažován pro všechny kraje i pro celou republiku. Dynamika úbytků pro Prahu je však předpokládána poněkud méně výrazná, než v jiných krajích. V roce 2002 bylo negativní saldo přirozené měny obyvatel v Praze v přepočtu na 1 000 obyvatel jednoznačně nejvyšší ze všech regionů.

Tab. 3.1.2 Projekce obyvatelstva hl. m. Prahy do roku 2050 (práh projekce – rok 2002)

Do roku 2050 je odhadováno zvýšení negativního salda přirozené měny ve všech částech republiky, ale má dojít také k relativnímu vyrovnání jeho hodnot. Na základě dosavadních trendů byly pro prognózu obyvatel použity odhady očekávané úrovně plodnosti a vývoje úmrtnosti. Je projektován růst úhrnné plodnosti i při poklesu počtu narozených, protože je předpokládán pokles počtu obyvatel a současně i zvyšování podílu starších vrstev populace. Pokud by nepřibývalo obyvatel hlavního města migrací, klesl by podle prognózy do roku 2050 stav obyvatel o necelou čtvrtinu. Úmrtnostní charakteristiky by se měly značně zlepšovat, ale roční počty zemřelých by měly stagnovat na více méně současných hodnotách až do roku 2020. Dále je předpokládán růst ročních počtů zemřelých zejména v důsledku početních přírůstků osob ve věku kolem 80 let, tedy předpokládaného věku úmrtí.

Při zohlednění příznivého vývoje migrace, který se v posledních třech letech při započtení cizích státních příslušníků v Praze výrazně projevil, lze však předpokládat posun demografického vývoje Prahy do příznivějších dimenzí, jak již naznačuje porovnání skutečnosti roku 2004 s projekcí. Migrační přírůstky již zřejmě kladně ovlivňují i výsledky přirozeného pohybu obyvatel.