2.2 Sídelní struktura

2.2 Sídelní struktura

Kraj hl. m. Praha má zcela mimořádné postavení mezi ostatními regiony. Celé území kraje je tvořeno jedním velkoměstem. Z toho vyplývá i sídelní struktura tohoto regionu. Dlouhodobý historický vývoj celého území, které v současnosti tvoří územně správní celek hl. m. Prahu se promítá do typu osídlení jednotlivých částí. Praha se v průběhu staletí územně vyvíjela a měnilo se i její vnitřní uspořádání. Základem tohoto vnitřního uspořádání Prahy byla katastrální území, která ve své podstatě zůstala bází územního dělení až do současnosti. V současné době se Praha vnitřně člení do 57 samosprávných městských částí, které se dále skládají z katastrálních území. Katastrálních území je v hranicích hlavního města 112, ale z nich se 27 katastrálních území dělí mezi dvě nebo více městských částí, a tato dělená katastrální území nazýváme územně technické jednotky (ÚTJ). Územně technické jednotky jsou tedy tvořeny buď celými katastrálními územími (takových je v hlavním městě 85) nebo jejich částmi, které jsou skladebné jak do katastrálních území, tak do městských části.

Podle zákona ČNR o hlavním městě je Praha statutárním městem. Je spravována orgány hlavního města - Zastupitelstvem hl. m. Prahy, Radou a Magistrátem hl. m. Prahy. Pro výkon státní správy je Praha od roku 2001 členěna na 22 správních obvodů, z hlediska samosprávného ji tvoří 57 autonomních městských částí s vlastními volenými orgány. Tyto městské části jsou ovšem zcela nehomogenní. Jsou zde městské části s vyhraněným charakterem městského centra, městské části s převážně obytným charakterem bytové zástavby dvacátých a třicátých let 20. století, městské části s převažujícím průmyslovým charakterem, sídlištní městské části se zástavbou panelového typu i městské části příměstského charakteru, z nichž řada vznikla postupným připojováním okolních obcí venkovského typu. Městské části se liší stupněm urbanizace, hustotou obyvatelstva, kvalitou technické infrastruktury i sociálně ekonomickými podmínkami života obyvatel. I co do počtu obyvatel jsou mezi těmito územími významné rozdíly. Zatímco dvě městské části počtem obyvatel překračují 100 tisíc, 17 nedosahuje ani 2 tisíc obyvatel a z toho 4 městské části mají méně než 500 obyvatel.

Jednotlivé městské části hl. m. Prahy jsou velmi odlišné jak z územního hlediska, typu zástavby, tak i podle počtu a složení obyvatel. Tato rozrůzněnost souvisí s typem osídlení, polohou v rámci území města i s historií a vývojem těchto celků.

Pro hodnocení jednotlivých městských částí v rámci města, ale i různých aspektů jejich charakteristik můžeme dělit tyto části hlavního města do určitých kategorií, například podle počtu trvale bydlících obyvatel.

Podle počtu obyvatel jsme rozdělili 57 městských částí do šesti velikostních kategorií.

Tab. 2.2.1 Velikostní kategorie městských částí podle počtu obyvatel k 31.12.2004

Velikostní kategorie I.

Mezi 57 městskými částmi jsou čtyři největší městské části s počtem obyvatel kolem 100 tisíc a to městské části Praha 4 (největší počet obyvatel – 129 150), Praha 10 (107 317 obyvatel), Praha 8 (99 356 obyvatel) a Praha 6 (98 985 obyvatel). Jsou to městské části, které svou velikostí odpovídají středně velkým krajským městům (např. České Budějovice, Liberec, Plzeň, Ústí nad Labem). Zástavba je zde většinou smíšená, je zde zastoupena jak vnitřní městská zástavba, tak sídlištní celky, ale i rodinné domy městského typu. V těchto čtyřech městských částech žije 37,1 % všech obyvatel Prahy. Věkové složení zde je méně příznivé než v jiných městských částech. Ačkoli i tady jsou částečně zastoupeny novější sídelní celky, většinu tvoří starší zástavba, v níž převládá spíše starší obyvatelstvo. Hodnoty syntetických charakteristik věkové struktury jsou méně příznivé i než udává průměr celého hlavního města. Průměrný věk je mezi těmito částmi nejnižší v MČ Praha 8, ale i tato hodnota (42,6 let) je vyšší než v Praze celkem. V Praze 8 je také nejnižší index stáří z těchto čtyř městských částí, který je však opět vyšší než činí pražský průměr. Menší zastoupení než v Praze celkem mají v MČ Praha 8 osoby v důchodovém věku. V MČ Praha 10 je průměrný věk dokonce nejvyšší ze všech městských částí a to 45,0 let (městské části Praha 4 a Praha 6 jsou na druhé respektive třetí pozici s hodnotou 44,4 a 44,5 let). S tím souvisí i nejvyšší hodnoty indexu stáří a i nejvyšší podíl obyvatel starších 64 let. Téměř polovina (48,4 %) všech obyvatel Prahy starších 64 let bydlí v těchto čtyřech městských částech, zatímco dětí zde žije jen kolem 34 %.

Velikostní kategorie II.

Dalších pět městských částí s počtem obyvatel mezi 50 až 80 tisíci je ve velikostní kategorii odpovídající menším krajským a větším okresním městům (např. Jihlava, Karlovy Vary, Karviná, Kladno). Jsou to městské části Praha 11, pátá největší městská část (79 556 obyvatel), Praha 5 (79 057 obyvatel), Praha 3 (70 646 obyvatel) a poněkud menší městské části Praha 12 (54 170 obyvatel) a Praha 13 (54 067 obyvatel). Charakter osídlení těchto městských částí je jiný než v předchozí skupině. Kromě Prahy 3 a částečně i Prahy 5 jde o městské části s převažující sídlištní zástavbou. Ovšem i značnou část MČ Praha 5 představují sídlištní celky, kde i v současné době probíhá výstavba nových domů s větším počtem bytů. Kromě Prahy 3 lze z demografického hlediska hodnotit charakteristiky populace v těchto městských částech jako příznivé. V MČ Praha 3, kterou můžeme zařadit mezi centrální městské části, také obyvatel ubývá. Migrační přírůstky jsou zde minimální a populace s méně příznivým věkovým složením implikuje značné úbytky přirozenou měnou (zvýšené počty zemřelých a nízké počty narozených). Odlišná situace je v ostatních městských částech této velikostní kategorie. Zde jsou charakteristiky věkového složení příznivější, takže úbytky přirozenou měnou jsou buď minimální (MČ Praha 5) a nebo dokonce počty narozených převyšují nad počty zemřelých. Navíc zde jsou díky nové výstavbě zaznamenávány i přírůstky migrační (s výjimkou MČ Praha 11 v roce 2004), takže počty obyvatel zde většinou mírně narůstají. Z pohledu věkové struktury má určitě výsadní postavení MČ Praha 13, kterou lze charakterizovat v roce 2004 jako nejmladší městskou část ze všech pražských částí. Věkový průměr 35,3 let je nejnižší nejen v této kategorii městských částí, ale i v celé Praze. Sídliště, dříve označované jako Jihozápadní město, bylo intenzivně osídlováno hlavně v 80. letech minulého století, ale i v uplynulém desetiletí. Bydlení zde našel právě značný počet mladých rodin s dětmi. Ostatní městské části této velikostní skupiny se průměrným věkem nad 40 let však již zařazují do 2. poloviny pořadí, byť jsou i ony stále výrazně pod celopražským průměrem. Pouze MČ Praha 3 (průměrný věk 43,3 let) patří mezi 7 městských částí s nejvyšším průměrným věkem.

Obecná tendence stárnutí obyvatelstva se projevuje i v této velikostní kategorii městských částí. Ve všech těchto městských částech od roku 2001 pokleslo zastoupení dětí do 15 let. Podíl nejstarší věkové skupiny však jednoznačně neroste. To se pak projevuje i v posunech hodnot indexu stáří. Vůbec nejnižší podíl osob nad 64 let (6,2 %) spolu s poměrně vysokým podíl dětí zapříčiňuje, že v MČ Praha 13 je index stáří (36,4) nejnižší i v rámci celé Prahy. MČ Praha 12 má také poměrně příznivé charakteristiky věkové skladby, ale jde již o poněkud starší sídlištní komplex a např. podíl dětské složky je zde již nižší než v Praze celkem. I u městských částí Praha 5 a Praha 11 lze hovořit o příznivé situaci ve věkovém složení obyvatel. Index stáří stejně jako zastoupení obyvatel v důchodovém věku je zde výrazně pod celopražskou hodnotou. U všech těchto městských částí (vyjma Prahy 3) tedy mírně převyšuje počet dětí nad nejstarší generací. V městských částech Praha 11 a Praha 12 je velmi vysoké zastoupení obyvatel v ekonomicky aktivním věku, jedná se téměř o čtyři pětiny ze všech obyvatel. Tato skutečnost úzce souvisí s tím, že se jedná o sídlištní celky osídlované před více než 20 lety a je zde tudíž snížený podíl dětí do 15 let, ale mladých lidí, které již počítáme do další základní věkové skupiny, je zde více. Odpovídají tomu i hodnoty indexu ekonomického zatížení obyvatelstva, které jsou zde jedny z nejnižších v Praze. Značně odlišná je ale situace v MČ Praha 3, kde převládá starší zástavba vnitroměstského typu a je tady opět silně zastoupeno i starší obyvatelstvo. Všechny zmiňované ukazatele zde výrazně překračují celopražské hodnoty a z tohoto pohledu je možno Prahu 3 přiřadit spíše k městským částem, které zahrnují především centrum hlavního města jako jsou Praha 1, 2 a 7.

Velikostní kategorie III.

Městské části s počtem obyvatel od 20 do 49 tisíc obyvatel můžeme přirovnat k průměrných okresním městům, kterých je v ČR 38. V Praze je sedm takto velkých městských částí. Tyto středně velké městské části jsou Praha 2, která ještě před několika lety patřila do předchozí kategorie, ale v současnosti se počet obyvatel dostal pod 50 tisíc. Dále je to MČ Praha 9 s více než 43 tisíci, následují Praha 7 a Praha 14, kolem 40 tisíc obyvatel. Po té sem patří historické jádro hlavního města a to Praha 1 s více než 32 tisíci obyvatel. Nakonec sem patří i velké sídlištní městské části Praha 15 s téměř 30 tisíci obyvatel a Praha 17 s necelými 25 tisíci obyvatel. Tyto velikostně obdobné městské části jsou v typu osídlení velmi odlišné. Spojit zde můžeme centrální městské části Praha 1, 2 a 7, které z hlediska věkové skladby obyvatel patří k tzv. „starším částem“. Průměrný věk značně překračuje celopražský průměr a přibližuje se maximálním hodnotám. Také index stáří je zde nadprůměrný. Podíl obyvatel 65letých a starších se blíží jedné pětině a podíl dětské složky jen lehce překračuje desetinu populace. V těchto vnitřních městských částech, kde většinu tvoří starší až historická zástavba, jsou na jedné straně relativně velmi vysoké náklady na bydlení, ale na straně druhé většinou nepříliš příznivé podmínky života, které souvisí s umístěním v samém centru města. Tyto oblasti nejsou tudíž vyhledávány pro bydlení mladší částí obyvatel s dětmi. Jsou zde také jen velmi omezené možnosti nové výstavby bytů, takže migrační vlivy zde nemají podstatný význam. Naopak pro centrum města je dlouhodobě charakteristický výrazný početní úbytek obyvatel, takže věkové složení obyvatel vychází ze stávajícího složení a stárnutí dané populace. K těmto třem městským částem se z hlediska charakteristik věkové skladby obyvatel přiřazuje částečně i Praha 9, kde jsou podmínky poněkud jiné, ale značný podíl starší zástavby implikuje podobné hodnoty ukazatelů věkové skladby populace.

Naproti tomu městské části s novou zástavbou sídlištního typu a to MČ Praha 14, MČ Praha 15 a MČ Praha 17 mají v důsledku zvýšeného podílu mladších vrstev populace většinou vyrovnané saldo přirozené měny a migrační přírůstky jsou zde zaznamenávány pravidelně. Na rozhraní těchto dvou typů stojí MČ Praha 9, kde jsou zastoupeny oba zmíněné typy zástavby.

Zcela odlišná je ovšem věková skladba obyvatel v dalších třech městských částech z této velikostní kategorie. Městské části Praha 14, 15 a 17 jsou oblasti se sídlištní zástavbou, kde je věkový průměr výrazně nižší než udává celopražský průměr. Praha 14 má třetí nejnižší průměrný věk ze všech městských částí. V městských částech Praha 14 a Praha 17 je i nadprůměrný podíl dětí do 14 let, protože jde o sídlištní celky s nejnovější zástavbou. V MČ Praha 15 je již snížené zastoupení dětské složky, jde o sídliště poněkud starší, kde jsou děti spíše ve věku nad 15 let. To se následně odráží i v podílu obyvatel 15 – 64 let, který je zde čtvrtý nejvyšší.

Velikostní kategorie IV.

Jedenáct spíše okrajových městských částí s počtem obyvatel mezi 5 a 10 tisíci představuje další velikostní kategorii. Jsou to spíše okrajové městské části, které ještě v nedávné minulosti byly samostatnými obcemi a k hlavnímu městu byly přiřazeny většinou až v roce 1968 (7 z nich) nebo 1974. Jejich zástavba má stále většinou charakter dřívějších samostatných větších obcí až menších měst a je tedy spíše smíšená. Některé z nich jsou ovšem územím, kam byla orientována i sídlištní výstavba a staly se posléze integrovanou součástí velkých sídlištních komplexů. Je to zejména městská část Praha 18, kde je postaveno sídliště Letňany jako součást tzv. Severního města a MČ Praha-Petrovice, kde vzniklo sídliště v 80. letech. Většinou vhodné územní podmínky pro novou zástavbu i v ostatních městských částech byly výchozím předpokladem pro následné migrační přírůstky obyvatelstva. Tyto podstatně ovlivňují věkovou skladbu obyvatel, což se pozitivně odráží i v posunech charakteristik věkové struktury.

Jediná z těchto městských částí a to MČ Praha-Petrovice v roce 2004 zaznamenala úbytek obyvatel, ale pouze minimální. Tato stagnace zejména migračních pohybů se odrazila i v charakteristikách věkové struktury populace. Loni celkově nejmladší MČ Praha-Petrovice „zestárla“ o 0,6 roku, což jí v roce 2004 řadí na 2. pozici po Praze 13. Je to stále důsledkem velmi nízkého podílu obyvatel s věkem nad 64 let. Ovšem i dalších šest městských částí z této velikostní skupiny patří k těm mladším, s průměrným věkem významně nižším než je v Praze celkem (41,7 let) a podílem osob ve věkové kategorii nad 65 let, pohybujícím se kolem jedné desetiny.

Ani zbývající čtyři městské části nelze charakterizovat nepříznivým věkovým složením, ale jako ty, které mají v tomto ohledu průměrné hodnoty. V MČ Praha-Libuš je vysoké zastoupení osob ve věku 15 – 64 let (třetí nejvyšší podíl v Praze) a proto současně také velmi nízký index ekonomického zatížení. U relativně starších městských částí, MČ Praha-Suchdol a MČ Praha-Čakovice se průměrný věk obyvatel od roku 2001 dokonce mírně snižuje, což je vyvoláno hlavně snižováním podílu obyvatel starší generace, u Čakovic současně i nárůstem podílu populace dětské.

Ve výše uvedených čtyřech velikostních skupinách je 27 městských částí, ve kterých však žije 95% všech obyvatel Prahy. Zbývajících 30 městských částí jsou městské části na úrovni menších obcí.

Velikostní kategorie V.

Mezi malými městskými částmi cca polovinu tvoří ty poněkud větší a to jak počtem obyvatel od 2 do 5 tisíc, které mají zpravidla i o něco větší rozlohu území než zbývajících 17 nejmenších pražských městských částí.

Největší mezi nimi je městská část Praha 19, která zahrnuje území Kbel, je jedinou městskou částí v této velikostní skupině, kde je průměrný věk vyšší než je celopražský údaj (41,7) a současně i nejvyšší ze všech menších městských částí. Souvisí to se skutečností, že zde již od připojení této obce k Praze (1968) zde nebyly zaznamenávány přírůstky obyvatel, nová bytová výstavba byla minimální, jde většinou o starší osídlení. V posledním období k mírnému vylepšení charakteristiky věkového složení přece jenom dochází. Je to právě vázáno na to, že i zde byly v posledních letech zaznamenány početní přírůstky obyvatel a to právě díky migraci. Snížil se průměrný věk a index stáří, roste podíl dětské složky populace.

U všech ostatních městských částí v této velikostní kategorii jsou zaznamenávány přírůstky obyvatel. Je to dáno tím, že je zde soustředěna nejnovější výstavba převážně rodinných domů, ale i moderních domů bytových. Jde hlavně o městské části Praha-Nebušice, Praha-Vinoř i Praha-Dolní Chabry, kde jsou vhodné podmínky pro bydlení mladých rodin s dětmi, což se mimo jiné odráží i ve vyšším zastoupení dětské složky populace. Věkový průměr se od roku 2001 u devíti městských částí této skupiny snížil. MČ Praha-Nebušice drží v celopražském měřítku dokonce primát v podílu dětí mladších 15 let (20,5 %). Kromě MČ Praha-Běchovice je u všech městských částí v této skupině zastoupení dětské složky vyšší než je celopražský průměr. MČ Praha-Běchovice má v této kategorii mimořádné postavení. Zde tvoří 82% populace lidé v ekonomicky aktivním věku, počet obyvatel se v posledních letech zdvojnásobil a to přírůstkem zejména v roce 2002. Značnou část obyvatel zde totiž od tohoto roku tvoří cizinci s dlouhodobým pobytem, kteří se zdržují ve zdejším ubytovacím komplexu a ti jsou pochopitelně převážně v produktivním věku.

Velikostní kategorie VI

Posledních 17 městských částí jsou nejmenší samosprávní jednotky s počtem obyvatel do necelých 2 tisíc, přičemž nejmenší pražská městská část Praha-Nedvězí v roce 2004 měla 220 obyvatel. Jen 1,5 % obyvatel hlavního města žije v těchto sedmnácti nejmenších městských částech, ležících většinou v okrajových oblastech Prahy. Charakter zástavby lze označit spíše jako venkovský. V posledních letech zde nebyly zaznamenány žádné významnější změny ve stavech obyvatel, jedná se většinou o přírůstky v řádu jednotek nebo desítek osob ročně. Lze říci, že populační situace je zde stabilizována, přirozená měna je vyrovnána a migrační saldo spíše kladné.

Většinu těchto městských částí lze charakterizovat nadprůměrným podílem dětské složky a současně menším podílem obyvatel nejstarší věkové kategorie. Městské části Praha-Újezd a Praha-Křeslice vykazovaly v roce 2004 v celopražském měřítku třetí a čtvrtý nejnižší průměrný věk (po Praze 13 a Praze–Petrovicích) a současně druhý a třetí největší podíl dětské složky (po Praze-Nebušicích). I MČ Praha-Benice měla v roce 2004 velmi dobrou úroveň ukazatelů věkového složení obyvatel; vysoký podíl dětí, jeden z nejnižších podílů lidí v důchodovém věku, nízký index stáří, i když se tyto parametry od loňského roku zhoršují. Od roku 2001 klesl průměrný věk v MČ Praha-Satalice o 2,8 roku což je největší pokles v celopražském měřítku, úměrně tomu zde poklesl i index stáří. Souvislost je možno též hledat v rozsáhlé výstavbě na katastru Satalice a následné migraci obyvatelstva. Pozoruhodný je i nárůst podílu dětí v MČ Praha-Královice.

Právě u těchto nejmenších městských částí je srovnání relativních ukazatelů se situací v Praze celkem nebo ve velkých městských částech poněkud zavádějící, protože každá jednotlivá demografická událost zde má výrazně větší váhu než u větších celků.

Sídelní strukturu hl. m. Prahy nelze charakterizovat bez úzkého propojení Prahy s prostorem Středočeského kraje, který ji obklopuje. Vzájemné vazby mezi těmito regiony se již v minulém vývoji odrazily mimo jiné i tím, že k Praze byly postupně přičleňovány obce původně patřící ke Středočeskému kraji. V této sféře dochází v posledních letech i v souvislosti s postupnou integrací ČR do evropských struktur ke změnám zejména v intenzitě, ale i v rozsahu těchto vzájemných vazeb. Role Prahy jako dominantního centra regionu, na něž je orientována většina aktivit nejen v nejbližším okolí hlavního města, nabývá na významu a zázemí města se zvětšuje jak rozlohou, tak i počtem obyvatel. Proces suburbanizace byl s mimořádnou intenzitou nastartován v 90. letech a na počátku nového tisíciletí pokračuje.

Projevuje se především jako suburbanizace rezidenční, kde jde o výstavbu nových obytných domů za administrativní hranicí Prahy. Praha se zcela specifickými charakteristikami trhu práce, kterými jsou koncentrovaná nabídka početných a kvalitních pracovních příležitostí, vysoká úroveň mezd a obecně nízká míra nezaměstnanosti se stává dominantním cílem dojížďky za prací především pro obyvatele nejbližšího okolí, ale nejen pro ně. Podle výsledků SLDB 2001 víme, že z okresu Praha-východ vyjíždělo za prací do hl. m. Prahy 43 % ze všech zaměstnaných a v okrese Praha-západ to bylo 52 % zaměstnaných. Úzké dopravní propojení Prahy a sídel v jejím okolí je posilováno i integrovaným dopravním systémem DP hl. m. Prahy, který rozšiřuje městskou hromadnou dopravu i do lokalit právě ve dvou zmíněných okresech. Na druhé straně se tyto okresy stále více stávají obytným zázemím hlavního města, kam se soustřeďuje v poslední době rozsáhlá bytová výstavba především rodinných domů. Spádovost Prahy se však výrazně rozšiřuje i do dalších částí Středočeského kraje. Z celého kraje pracuje v Praze čtvrtina všech zaměstnaných.

Nastupuje ovšem stále silněji i suburbanizace komerční, kde jde o budování rozsáhlých komplexů skladů, kanceláří, obchodních center a i výrobních objektů zejména na místech s bezprostřední vazbou na dopravní spojení. To v sobě spojuje výhody vyplývající ze skutečnosti, že Praha je celostátním i mezinárodním obchodním, politickým i kulturně sociálním centrem s tím, že za administrativními hranicemi Prahy je výhodou větší dostupnost volných pozemků za výhodnějších finančních podmínek.