2.1 Charakteristika hlavního města Prahy

2.1 Charakteristika hlavního města Prahy

Praha je hlavním městem České republiky. Z toho vyplývá i její úloha přirozeného centra politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Praha je ale i významným městem střední Evropy. Tato skutečnost nabývá znovu na významu zejména od počátku devadesátých let minulého století, kdy jsou na evropském kontinentu odstraňovány bariéry ve vztazích mezi státy, regiony i městy evropského východu a západu, navršené během desítek uplynulých let. 1. května 2004 vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii a Česká republika se spolu s dalšími devíti zeměmi začlenila do nově formovaného geopolitického prostoru Evropy. Počtem obyvatel je Praha mezi 25 hlavními městy států EU na devátém místě, ve srovnání se všemi velkými městy zemí Evropského společenství se řadí na místo čtrnácté. V rámci EU má hlavní město Praha, jako jedno z nejatraktivnějších historických evropských velkoměst, mimořádnou úlohu a od roku 1992 je právě její historické centrum zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Praha je také součástí sociálně ekonomické a sídelní struktury celé země. Všechny tyto aspekty se odrážejí ve specifickém charakteru a postavení Prahy jako jednoho z regionů naší republiky.

Hl. m. Praha je největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km2, což je pouze 0,6 % území republiky, ale počtem obyvatel 1 170 571 k 31. 12. 2004 představuje 11,5 % obyvatel státu. Je to více než trojnásobek počtu obyvatel druhého největšího města – Brna.

Území Prahy leží ve střední části České vysočiny, převážně v oblasti Poberounské soustavy; menší část na severovýchodě je součástí České tabule. Dnešní ráz reliéfu města ovlivnila v prvé řadě erozní a akumulační činnost Vltavy, po jejichž obou březích se Praha rozkládá. V geomorfologii Prahy nápadně kontrastují na jedné straně plošinný reliéf v nejvýše položených místech a na druhé straně hluboce zaříznutá údolí Vltavy a jejích přítoků. Nejčlenitější reliéf vznikl na levém břehu Vltavy. Nejvyšším místem je zarovnaný povrch jihozápadně od Zličína (399 m n. m.). Naopak nejníže se nachází hladina Vltavy, když na severním okraji města v Suchdole opouští území Prahy (177 m n.m.), takže maximální výškové rozdíly dosahují přes 200 m na poměrně malé vzdálenosti.

Prahu lze považovat z geografického pohledu za jakýsi střed Evropy. Leží téměř v centru tohoto kontinentu, vzdušnou čarou vzdálená přibližně stejně od tří moří: Baltského 365 km, Severního 495 km a Jaderského 490 km.

Současná rozloha města je výsledkem přirozeného historického vývoje a dlouhodobého územního růstu. Za počátek lze považovat 2. polovinu 9. století, kdy byl založen Pražský hrad a pod jeho ochranou se začala rozvíjet samostatná podhradní osídlení. Z nich se pak postupně vyvinula samostatná města pražská: Staré Město, které bylo již před rokem 1280 nazýváno „Hlavou“ (caput regni), hlavním městem Českého království, Malá Strana, Nové Město a Hradčany. Rozhodujícími okamžiky dalšího vývoje do dnešní podoby byl rok 1784, kdy byla čtyři doposud samostatná města pražská spojena v město Prahu, dále pak rok 1850, 1883, 1884 a 1901, v nichž byla postupně k Praze připojena další čtyři města (Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň). Zákonem ze dne 6. 2. 1920 byla vytvořena Velká Praha, když se s dosavadními osmi pražskými čtvrtěmi spojilo 39 okolních obcí. K dalšímu územnímu růstu pak došlo postupně v letech 1960 (připojení 3 obcí a částí dvou katastrálních území), 1968 (připojeno 21 obcí Středočeského kraje), 1970 (korektury hranic Prahy, zejména území v okolí letiště Praha-Ruzyně) a konečně 1974, kdy bylo k Praze připojeno dalších 30 obcí Středočeského kraje.

Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1991, kdy kulminoval. Praha podle výsledků SLDB 1991 měla historicky nejvíce obyvatel, a to 1 214 174 osob.

Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, které se konaly s výjimkou období 2. světové války v pravidelných desetiletých intervalech, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5krát. Za desetiletí do SLDB 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Počet obyvatel Prahy byl v podle výsledků SLDB 2001 nižší i než počet v roce 1980 a to 1 169 106 osob. V posledních třech letech se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšuje. Jde o přírůstky obyvatel z migrace a to zejména o osoby v produktivním věku, které se stěhují do Prahy především z důvodu širokých možností uplatnění na trhu práce.

Pokud posuzujeme Prahu jako takovou, v jejím historickém vymezení, rostl početní stav obyvatel velmi výrazně. Od konce 18. století do začátku 21. století se počet obyvatel Prahy na území, které k Praze v dané době náleželo, téměř zosminásobil, hranici 1 milionu překročil při cenzu 1961.

Kvalita životního prostředí v Praze je, přes významné zlepšení v 90. letech, hodnocena celkově jako nevyhovující. Praha je stále řazena k nejvíce postiženým regionům státu, spolu s kraji Moravskoslezským a Ústeckým.

Kvalita ovzduší v Praze v centru a některých oblastech středních pásu osídlení je stále velmi špatná. Přestože i na tomto poli bylo zaznamenáno v posledních letech v řadě ukazatelů značné zlepšení, nepříznivá situace trvá. Znečištění ovzduší oxidem siřičitým v posledních deseti letech pokleslo výrazně a nedochází již k překračování limitních hodnot. Znečištění ovzduší polétavým prachem přes dlouhodobý pokles zůstává stále jedním z hlavních problémů kvality ovzduší dle požadavků a termínů nových právních předpisů a příslušné směrnice EU. Znečištění oxidem dusíku, které přesahuje platné imisní limity na území města prakticky ve všech sledovaných hodnotách, je nejvyšší v centrální části Prahy, podél hlavních tahů automobilové dopravy a na rozdíl od koncentrací prachu a oxidu siřičitého dlouhodobě narůstá. Znečištění ovzduší olovem v Praze dlouhodobě klesá. S nárůstem intenzity automobilové dopravy v letních měsících vzrůstají i koncentrace přízemního ozónu, tento růst však zatím není dramatický. Z fyzikálních faktorů, které mají dopad na životní prostředí, je nejzávažnější hluková zátěž.

Na území hlavního města Prahy se celkem nachází 88 zvláště chráněných území s rozlohou větší než 2 100 ha, z toho se 7 řadí mezi národní přírodní památky (Barrandovské skály, Cikánka I., Dalejský profil, Lochkovský profil, Požáry, U Nového mlýna a část území NPP Černá rokle, která sem zasahuje ze Středočeského kraje),15 přírodních rezervací a 66 přírodních památek. Centrum Prahy má ale relativně málo kvalitní veřejné zeleně. Po zrušení městských hradeb (1871-1888) byl vzniklý prostor na rozdíl od řady evropských měst zastavěn. V posledních letech však došlo ke zlepšení dříve velmi zanedbaného stavu městské a příměstské zeleně.

V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla historicky vytvořena široká škála dopravních vazeb. Nejbližší jsou oboustranné regionální vazby na Středočeský kraj, kdy v cestě za prací, za nákupy a za kulturou výrazně převládá dojížďka do Prahy, obráceně je tento nejbližší region pro hlavní město především cílem vyjížďky za rekreací. Postavení Prahy jako hlavního města ČR podmiňuje také významnou dojížďku i z území celé republiky. Naopak občané Prahy neomezují své vyjížďky za rekreací na blízké okolí, ale rozptylují se po území celého státu.

Výrazně středová poloha a atraktivita v rámci ČR i Evropy předurčila Prahu k roli nejen důležitého cíle cest, ale také místa křížení řady významných tranzitních tras. Praha je již tradičně i největším centrem mezinárodní přepravy v ČR, a to ve směru západ-východ a sever-jih. Současně je i největším dopravním uzlem propojujícím jednotlivé kraje republiky.

Praha je centrálním bodem všech dálničních tras. Před rozdělením Československa byla vybudována naše první dálnice D 1 spojující Prahu s Brnem a Bratislavou. Rozestavěná je dálnice D 5 Praha - Norimberk, pokračuje výstavba dálnice D 8 Praha - Drážďany - Berlín a v plánu jsou i další dálniční propojení. Dálnice na území města ovšem představují jen 10 km, s nimi jsou propojeny ostatní rychlostní komunikace (76 km). Celková délka komunikační sítě v Praze však představuje 3 520 km. Stále citelněji se projevuje absence objízdných silničních tras kolem Prahy a zejména vnitřního města. Dosud se podařilo u plánovaných dvou okruhů vybudovat pouze dílčí segmenty.

Praha představuje i důležitý mezinárodní železniční uzel. Důraz je kladen na rozvoj železniční dopravy na evropské úrovni (např. Eurocity) při současném útlumu dopravy na méně využívaných tratích. Je připravována přestavba klíčových tahů pro provoz expresních vlaků, který zajistí vysoký komfort cestování na dlouhých tratích, zvláště mezinárodních.

Řeka Vltava, která protéká Prahou, je využívána jak pro nákladní dopravu, tak i pro dopravu rekreační, a to v úseku Zbraslav - Sedlec v délce 30,5 km. Na území města se nacházejí 3 přístavy - Holešovice, Smíchov a Radotín, které slouží pro překládku různých druhů nákladů. Osobní lodní dopravu a její provoz zajišťuje několik společností. Provozovatelé se specializují na různé typy okružních jízd po Praze, ale také na výletní jízdy Praha - Slapy, Praha - Troja nebo Praha - Mělník.

Letecká doprava osobní i nákladní je v Praze provozována zejména na letišti Praha - Ruzyně. V roce 2004 zde operovalo 50 společností na linkách pravidelných a 346 subjektů na linkách charterových. Pravidelná spojení do různých částí světa byla dále rozšířena, takže celkový počet destinací jak v Evropě, tak i na dalších kontinentech dosáhl v roce 2004 počtu 108. Nejvyšší objemy cestujících byly odbaveny do evropských destinací Londýn, Paříž, Frankfurt n. M., Amsterodam, Kodaň, Moskva, Manchester a Zürich. V roce 2004 bylo na letišti Praha - Ruzyně odbaveno celkem 9 696,4 tis. cestujících V nákladní přepravě bylo odbaveno 46 884,7 t zboží a 5 201,3 t pošty. Celková přeprava nákladu tak dosáhla hodnoty 52 086 tun.

Praha má relativně dobře fungující městskou hromadnou dopravu s páteřním systémem metra v délce 50 km a sítí tramvajových tratí o délce 141 km. Ročně se vozidly MHD přepraví více než 1 miliarda osob a je naježděno 150 milionů kilometrů. Naléhavá potřeba zatraktivnit hromadnou dopravu napomohla postupnému vzniku systému pražské integrované dopravy. Ten je v současné době provozován do vzdálenosti až 35 km od hranic Prahy, čímž zahrnuje i významnou část středočeského regionu (cca 240 obcí).

I přes dokončení významných investic, např. tunelu Mrázovka či tramvajové trati na Barrandov je budování dopravní infrastruktury zejména s důrazem na odlehčení dopravně přetíženého centra v Praze stále prioritním úkolem.

Pro populační situaci v Praze je tradičně charakteristické zvýšené zastoupení obyvatel v produktivním věku a relativně nízký podíl dětské složky. S tím souvisí i tendence přirozené měny obyvatel. Každoročně v Praze zaznamenáváme vyšší počty zemřelých než narozených, takže početní stav se v důsledku přirozené měny obyvatel snižuje. Jakékoli zvýšení počtu obyvatel je v Praze již od roku 1979 vázáno výhradně na migrační přírůstky. Přírůstky ze stěhování byly v Praze vždy tak vysoké, že kompenzovaly úbytky obyvatel přirozeným pohybem. Až v roce 1994 byl poprvé zaznamenán v Praze celkový roční úbytek obyvatel, tehdy bylo migrační saldo tak nízké, že nepokrylo stále narůstající úbytek obyvatel přirozenou měnou. Od tohoto roku klesal počet obyvatel hlavního města každoročně. Důvody byly v tom, že se zde s ještě větší intenzitou v důsledku věkové skladby populace projevuje nepříznivá populační situace celé ČR, ale k tomu přistupuje i nová tendence migrace spočívající v odlivu obyvatel Prahy do okolí města. Středočeský kraj se proměnil ze zdroje na cíl stěhování. V letech 1998 až 2001 docházelo dokonce k úbytkům obyvatel migrací. Teprve od roku 2002 je migrační saldo Prahy opět kladné. Tento obrat byl způsoben ovšem především tím, že od SLDB 2001 jsou do úhrnu obyvatel započítáni i cizinci s dlouhodobým pobytem. Značná mobilita cizích státních příslušníků stěhujících se za prací v Praze se projevuje vysokým migračním obratem. Podstatnou skutečností tedy je, že většinu migrantů tvoří občané s cizí státní příslušností. Důsledkem migrace za prací je tedy jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve struktuře populace. Stále se zvyšující podíl obyvatel v produktivním věku a tradičně vysoké zastoupení nejstarších věkových kohort má za důsledek to, že se v Praze stále zvyšoval průměrný věk a byl vůbec nejvyšší mezi všemi kraji ČR. Dále i určité posuny v zastoupení obyvatel tří hlavních věkových vrstev (0 - 14, 15 - 59 a 60 a více let) do určité míry souvisí se situací na pražském trhu práce. Trvale se zvyšuje podíl obyvatel ve věku 15 – 59 let, kteří v Praze nalézají pracovní uplatnění. Naopak klesá podíl dětí do 15 let, ale i zastoupení obyvatel starších 65 let. Starší vrstvy obyvatel se v posledních letech poněkud častěji stěhují z Prahy na venkov za levnějším a zdravějším bydlením. Bydlení v okolí Prahy se stává atraktivním i pro mladé rodiny s dětmi. Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. V průměru let 2003-2004 byla u žen naděje dožití v Praze 79,6 a u mužů 74,1 roků (v ČR celkem u žen 79,0 a u mužů 72,6). Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím v životosprávě, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je velmi nízká i kojenecká úmrtnost (3,1 promile v Praze oproti 3,7 v ČR v roce 2004).

Praha má zcela výsadní postavení v republice z hlediska výkonnosti ekonomiky. V Praze je trvale vytvářena cca čtvrtina hrubého domácího produktu celé republiky (v roce 2004 to bylo 23 % HDP ČR). HDP v přepočtu na 1 obyvatele v roce 2004 (při hodnotě ČR = 100) v Praze představoval 201,8. Současně vysoko překračuje i průměry za celou EU a to v přepočtu za nynějších 25 i dříve přistoupivších 15 členských států EU. Vyšší úroveň tvorby HDP je pro metropole typická, což je ovlivněno celou řadou faktorů, zejména vyšší úrovní mezd, lokalizací a registrací sídel ekonomických subjektů ve městě i koncentrací centrálních orgánů veřejného a privátního sektoru. Praha je místem, kde počet pracovních míst o 60 % převyšuje počet obyvatel a s tím souvisí i rozsah dojíždění za prací, ale i za službami. I další ekonomické ukazatele svědčí o tom, že Praha je ekonomickým centrem nejen pro své nejbližší okolí, ale i celý stát.

Základní ekonomická strukturální přestavba se promítla do změn v odvětvové struktuře pražské ekonomiky. Charakteristickým rysem vývoje pražské ekonomické základny je posílení obslužné sféry a pokles podílu výrobních odvětví. Terciární odvětví představují v současnosti v Praze více než 80% přidané hodnoty (v roce 2004 to bylo 81,9 %). Také míra zaměstnanosti v této sféře je v Praze výrazně vyšší než v ČR úhrnem. V roce 2001 pracovalo ve službách v Praze 72 % všech zaměstnaných a v roce 2004 to bylo již 84 %. Nejsilněji jsou zastoupena odvětví dopravy a veřejné správy.

Podíl výrobních odvětví na tvorbě přidané hodnoty i zaměstnanosti je v Praze naopak výrazně nižší, než je celorepublikový průměr. Zejména průmysl v Praze ztratil na zaměstnanosti a musel být řešen problém jeho restrukturalizace. Odvětví průmyslu nemá v hl. m. Praze tak významné postavení jako v jiných regionech ČR, ale zejména zpracovatelský průmysl zůstal i zde poměrně ekonomicky silným resortem a jeho význam se i v Praze zvyšuje. Trvale roste počet podniků ve zpracovatelském průmyslu. Mzdy v průmyslu rostly v posledních pěti letech výrazněji než mzdy v pražských podnicích úhrnem a to právě v průmyslu zpracovatelském. Největší nárůst byl zaznamenán v oblasti výroby kancelářských strojů a počítačů, kde mzdy meziročně vzrostly téměř o 80%. V oblasti výroby radiových televizních a spojových zařízení byla v roce 2004 průměrná mzda na stejné úrovni jako v odvětví finančního zprostředkování (38 000 Kč), kde jsou průměrné mzdy trvale nejvyšší.

Ve stavebnictví v posledních letech pozorujeme zlepšení většiny parametrů. Byl zaznamenán poměrně dynamický růst objemu stavebních prací, mírný nárůst počtu zaměstnanců a také mezd. Stavební povolení jsou v vydávána na objemově významnější stavby, je nárůst podílu stavebních povolení na bytové budovy. Zvýšil se i počet velkých stavebních firem. Na území Prahy vyvíjelo v roce 2004 činnost 341 stavebních podniků s 20 a více zaměstnanci (jde o podniky se sídlem v kraji). Stavební práce podle dodavatelských smluv těchto podniků v roce 2004 přesáhly 100 mld. Kč (v běžných cenách), ve srovnání s rokem 2000 vzrostl objem prací o polovinu. Bytová výstavba je objemově větší pouze ve Středočeském kraji, který je právě v tomto směru s Prahou velmi úzce propojen.

Významnou oblastí ekonomiky hlavního města je cestovní ruch. Ekonomickou sílu cestovního ruchu můžeme hodnotit pomocí hrubé přidané hodnoty (HPH) v oblasti pohostinství a ubytování. Hrubá přidaná hodnota v této oblasti se v roce 2002 na celkové hodnotě HPH města podílela 3,1%. Hodnota tohoto podílu se může zdát být malá, činí však 34,4% celkové HPH v této oblasti v celé republice. Oblast cestovního ruchu , která se po teroristických útocích v roce 2001 a povodních v roce 2002 znovu začíná velmi rychle rozvíjet. Praha je nejčastějším cílovým místem turistů ze zahraničí, tuzemských služebních cest a významným centrem kongresové turistiky.

Praha sice výrazně doplnila a rekonstruovala své ubytovací kapacity, problém je ale v jejich struktuře. Chybí stále kapacity ve vyšších kategoriích, v hotelech 5* byla v roce 2003 jen necelá desetina z úhrnu všech lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních. Po poklesu v roce 2002 se začal počet přenocování v následujících letech opět zvyšovat, v roce 2004 již počet přenocování předčil hodnotu z roku 2000.

Se zlevňováním letecké dopravy roste obliba víkendových zájezdů. Turistická sezóna v Praze není časově vyhraněná, v pražském centru se obnovil kosmopolitní ráz města. Konstatuje se však, že Praha se bude muset ještě lépe prosazovat v síti evropských metropolí.

S výkonností ekonomiky bezprostředně souvisí i situace na trhu práce. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Charakteristickými rysy dosavadního vývoje jsou na jedné straně vysoká lokalizační atraktivita pražského trhu práce, na druhé straně schopnost Prahy pokrýt zvýšenou poptávku. To je dáno jak značnou profesní mobilitou vnitřních zdrojů, tak doposud rychle rostoucími zdroji zahraničních pracovníků. Evidenční počet zaměstnanců firem, které mají sídlo na území Prahy představuje 28% celostátní zaměstnanosti. Pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci. Více než čtvrtina zaměstnaných jsou osoby s vysokoškolským vzděláním a jejich počet má v posledních letech pravidelný vzestupný trend. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot než v ostatních regionech. Dalším charakteristickým rysem pražského trhu práce je i podprůměrná míra nezaměstnanosti. Pražský trh práce díky nabízené šíři profesí stačil absorbovat téměř všechnu pracovní sílu uvolňovanou v procesu transformace i nově přicházející. V posledních letech se míra nezaměstnanosti v Praze vyvíjí obdobně jako celorepublikový průměr, celkově se však pohybuje na jeho poloviční hodnotě.

Z dalších součástí života společnosti má Praha významné postavení také ve školství, zdravotnictví a kultuře. Lze říci, že Praha je celostátním centrem školství. Již od středního vzdělávacího stupně je zde zvýšená koncentrace škol. V Praze je nevětší počet gymnázií i středních odborných škol ze všech krajů. Zcela mimořádné je postavení Prahy ve vysokém školství. Je zde 8 vysokých škol s 36 fakultami, na nichž studovalo 82,8 tisíce studentů (2003/2004). Navíc zde bylo 11,3 tisíc studentů doktorského studia. V posledních několika letech se odráží demografický vývoj i v posunech ve školských zařízeních. Klesá mírně počet škol mateřských a základních i jejich žáků. Počty studentů středních škol více méně stagnují, počet studentů vysokých škol mírně narostl.

Také zdravotnická zařízení jsou na území hlavního města koncentrována. Jde hlavně o specializovaná často i výzkumná pracoviště, která ovšem slouží pacientům z celé republiky. Je zde zaměstnána téměř pětina všech lékařů, kteří pracují v celém státě. Relativní ukazatele ze zdravotnictví v přepočtu na 1 000 obyvatel jsou trvale nejvyšší ze všech krajů a výrazně převyšují celorepublikový průměr, protože veškerá pražská zdravotnická zařízení slouží i obyvatelům bezprostředního okolí Prahy i vzdálenějších regionů státu. Zatímco v ostatních regionech je po předání zdravotnických zařízeních do kompetence krajů stále více zařízení nestátních, v Praze pracuje stále téměř polovina všech lékařů v zařízeních státních. Tento jev je pro Prahu charakteristický. Statistická data o počtu zařízení, lůžek i pracovníků ve zdravotnictví nemohou postihnout změny kvality péče. Dlouhodobý nárůst kvality zdravotnické péče se odráží spíše v demografických ukazatelích jako je naděje dožití nebo zemřelí podle příčiny smrti.

Praha má mimořádný význam i v oblasti kultury. Je zde umístěna většina kulturních institucí celostátního celonárodního významu, ale nachází se zde i hustá síť dalších kulturních zařízení (v Praze je 13 % všech galerií a 28 % divadel).

Praha se i v rámci celé EU řadí mezi významné a vyspělé regiony. Toto postavení Prahy je dáno dlouhodobým historickým vývojem, přispívá k tomu i geografická poloha. V posledním období zde proběhla velmi rychlá transformace v celé škále společensko ekonomických oblastí. Došlo k velmi rychlé obnově prestiže, Praha je trvale atraktivním teritoriem pro investory zejména z řad zahraničních ekonomických subjektů, pro něž je prestižní otázkou získání rezidence na území Prahy. Výrazně se zlepšila kvalita napojení města na evropskou i celosvětovou komunikační síť. Je zde stabilní a pestrý trh práce a nadprůměrně kvalifikovaný potenciál pracovní síly. Důležitou roli hraje i kvalitní zázemí vzdělávacích i vědeckých a výzkumných institucí.

Nelze ovšem zapomenout i na slabé stránky. Jsou jimi zvýšená kriminalita, špatné životní prostředí, dopravní přetíženost, zvýšené životní náklady pro obyvatelstvo.