2.5. Úroveň bydlení a náklady na bydlení ØPrůměrn
2.5. Úroveň bydlení a náklady na bydlení
Ø Průměrné stáří bytů je výrazně ovlivněno masovou sídlištní výstavbou v období 1970 až 1990
Ø Převaha bytů I. kategorie
Ø Náklady na bydlení a zvláště na nájemné jsou v Praze vyšší než v ČR, ale nárůst u domácností zaměstnanců je v Praze pomalejší než v ČR celkem
Údaje o velikosti a kvalitě bytového fondu jsou k dispozici z výsledků pravidelných cenzů, které se realizují v desetiletém intervalu. Pro naše účely jsme využili především data ze SLDB 2001. Jedná se především o základní charakteristiky úrovně bytového fondu v Praze, jako je stáří, počet místností a jejich struktura, základní technická vybavenost a kategorie bytů (konkrétně bytů trvale obydlených), které jsme doplnili (bylo–li to možné) dostupnými hodnotami za sledované období.
Tab. 2.5.1
Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a podle stáøí a druhu domu – SLDB 2001
Celkové průměrné stáří bytů v Praze také souvisí s tím, že zde převažují byty v bytových domech.
Při posledním sčítání lidu, domů a bytů bylo zjištěno, že 87 % bytů se nalézá v bytových domech. Na rodinné domy pak zbylo 12,9 % (ani ne 1 % v ostatních stavbách). Doba výstavby bytových domů s nejvyššími počty bytů tak nejvýrazněji určuje celkové stáří bytového fondu.
Téměř 2 třetiny bytů v bytových domech (64 %) bylo postaveno po roce 1945. V členění podle desetiletí bylo obdobím nejintenzivnější výstavby desetiletí 1971 až 1980 a téměř se stejným výsledkem skončila výstavba bytů v bytových domech v období 1981 až 1991. Naproti tomu v posledním desetiletí před rokem 2001 byl počet nově postavených bytů nejnižší.
Pokud jde o byty v rodinných domech je u nich doba výstavby rozdělena cca na dvě poloviny do roku 1945
a po něm. Nejvíce bytů v rodinných domech bylo postaveno v období 1920 – 1945, jejich podíl činil 41,6 % úrovně stavu roku 2001. Od konce 2. světové války do roku 1990 se výstavba bytů v rodinných domech zpomalila. Po roce 1990, kdy byl celkově zaznamenán útlum bytové výstavby, se výstavba bytů v rodinných domech ve srovnání s osmdesátými lety poněkud oživila. Tento trend pokračoval i po roce 2001.
Celkové stáří bytového fondu v Praze je jednoznačně dáno velkým podílem bytů v sídlištních komplexech postavených po roce 1970. Tento fakt ovlivňuje i další charakteristiky úrovně bydlení.
Dalšími ukazateli, které charakterizují úroveň bydlení, jsou velikost bytu a počet obytných místností. V Praze připadlo v roce 2001 průměrně na 1 byt 2,34 obytných místností, (minimální velikost obytné místnosti
je podle metodiky SLDB plocha 8 m2). Ve srovnání s celorepublikovým průměrem je tento údaj výrazně nižší. Podle počtu pokojů jsou v Praze nejčastější byty typu 3+1 (33,7 %), následují s o něco menším podílem byty 2+1 a jako třetí v pořadí byty s jednou místností. Relativně malá velikost bytů v Praze opět přímo souvisí s faktem, že je zde téměř 90 % bytů v bytových domech, které jsou vždy menší než byty v domech rodinných. Dále na velikostní strukturu působí i to, že je největší podíl bytů z let budování velkokapacitních normovaných sídlištních celků, kdy byly stavěny zcela typizované byty. Celkově vývojová tendence mezi jednotlivými cenzy ukazuje, že se průměrný počet obytných místností připadajících na 1 byt mírně zvyšuje, ale zvláště u bytů v bytových domech nejde o dramatické změny. Mezi jednotlivými cenzy registrujeme pokles podílu bytů pouze s jednou místností.
Zcela jiná je struktura podle počtu obytných místností v domech rodinných. Pro celkovou charakteristiku bytového fondu Prahy však byty v rodinných domech nemají zásadní význam.
Graf 2.5.1
Struktura trvale obydlených bytù podle poètu obytných místností – 2001
Ovšem i v posledních letech je poptávka po bytech a díky tomu i výstavba bytů s menším počtem místností upřednostňována.
Struktura bytů podle počtu místností dokončených v posledních čtyřech letech dokládá, že převládají byty s menším počtem místností. Podíl dokončených bytů s jednou a dvěma místnostmi byl po roce 2000 kolem 22 %, a to je více než bylo dokončeno bytů typu 3+1 (19,3 %). Celkově bylo bytů 2+1 a menších dokončeno v úhrnu let 2001 – 2004 zhruba 71 %. V samotném roce 2004 bylo dokončeno bytů 3+1 dokonce méně než bylo dokončených garsoniér. Byty s větším počtem obytných místností jsou častější při výstavbě rodinných domů a jelikož v Praze výrazně převládají dokončované byty v bytových domech, jsou zde byty s více pokoji výrazně méně zastoupeny. Obecně platí, že v Praze jsou průměry za všechny byty zásadně ovlivněny úrovní bytů v domech bytových.
Poněkud příznivější je vývoj u dalšího ukazatele velikostní charakteristiky bytového fondu, tedy průměrný počet m2 obytné plochy připadající na 1 byt. V bytových domech to podle údajů SLDB 2001 bylo v Praze 39,6 m2 a 66,1 m2v domech rodinných. Ve srovnání s průměrem ČR jsou byty v bytových, ale zvláště v rodinných domech v Praze co do obytné plochy poněkud větší. Ve srovnání s předchozími cenzy
se průměrná velikost obytné plochy připadající na 1 byt zvětšovala. Ovšem průměrná velikost bytů dokončovaných v posledních letech je oproti údajům ze SLDB 2001 značně větší.
Obecnou charakteristiku technické vybavenost bytu určuje zařazení bytu do kategorií. Toto zařazení je používáno při cenzech. Pro zařazení bytu do jedné z kategorií (kategorie I. až IV.) je určující způsob vytápění a vybavenost základním příslušenstvím. Při srovnání s rokem 1991 tady nastává problém.
Při SLDB v roce 1991 se do I. kategorie řadily jen byty se zdrojem tepla umístěným mimo byt nebo v místnosti k tomu určené (jen v těchto případech šlo o ústřední topení) a jiné např. elektrické či plynové vytápění nebo i etážové topení se řadilo do II.bytové kategorie.
Tab. 2.5.2
Trvale obydlené domy podle druhu a kategorie bytu – SLDB 2001
I když pak ze SLDB 2001 vyplývá, že se oproti roku 1991 zásadně zvýšil podíl bytů I. kategorie v neprospěch bytů II. kategorie, z uvedené změny je zřejmé, že skutečné navýšení bylo spíše mírné než zásadní. Nicméně byty I. kategorie představují v současnosti drtivou většinu všech bytů v Praze a nová výstavba prakticky může tento podíl jen navyšovat.
Také technická vybavenost bytů je v Praze na vysoké úrovni a v průběhu let se neustále zlepšuje. Pouze vybavenost plynem se oproti roku 1991 mírně snížila, ale i tak je podíl bytů vybavených plynem v Praze vyšší než v průměru ČR. V Praze má plyn zavedeno 73,9 % všech bytů, oproti tomu v ČR pouze 64,1 % všech bytů. Vybavení bytů vodovodem bylo v roce 2001 stejně jako v roce 1991 v Praze samozřejmostí podobně jako i v ČR. Připojení na veřejnou kanalizační síť mělo v Praze v roce 2001 většina bytů (96,9 %). Oproti stavu v roce 1991 jde o 2,5 % nárůst.
Lze říci, že úroveň bydlení z hlediska hodnocení bytového fondu dle statistických kriterií je v Praze na velmi dobré úrovni a nová výstavba tyto charakteristiky i nadále zlepšuje. Oproti průměru ČR je na poněkud nižší hodnotě pouze velikostní struktura bytů v bytových domech, ale to je dáno specifickými potřebami obyvatel velkoměstských center.
Nakolik zájem o bydlení v hlavním městě ovlivňuje i růst výdajů spojených s bydlením v Praze v porovnání s průměrem republiky, dokumentují údaje ze statistiky rodinných účtů.
Náklady na bydlení patří do nezbytných spotřebních výdajů. U domácností zaměstnanců v Praze představují cca pětinu ze všech spotřebních vydání. Je to ve sledovaném období nejvyšší podíl ze všech spotřebních vydání, je to vyšší podíl než vydání za potraviny a nápoje. Náklady na bydlení v porovnání s rokem 2001 narostly o 12 %. Bydlení tak patří mezi ta spotřební vydání jejichž absolutní hodnota od roku 2001 vzrostla. Dále to byla vydání za pošty a telekomunikace (o 33 %), různé ostatní nespecifikované služby a zboží
(o 28 %), vydání na rekreaci, sport a kulturu (o 15 %). Náklady na zdraví vzrostly stejně jako náklady
na bydlení. Následují vydání na stravovací a ubytovací služby (o 10,5 %), dopravu (0 1,4 %), potraviny
(o 1 %) a alkohol a tabák (o 0,4 %). Poklesla pouze vydání za oblečení a vydání na vzdělání. Ovšem náklady na bydlení představují mezi těmito rostoucími složkami spotřebních vydání nejvýznamnější složku. Ostatní nezbytná vydání domácnosti (potraviny a nápoje a odívání a obuv) mají v absolutním vyjádření
u domácností zaměstnanců v Praze vzestup výrazně menší či klesají.
Výdaje na nájemné v Praze představují více než třetinu ze všech nákladů na bydlení a od roku 2001
se zvýšily nejméně a to o 11,4 %. Největší díl, téměř polovinu nákladů na bydlení, představují výdaje
na energie a paliva, které se zvýšily o 13,8 %. Nejvíce od roku 2001 do roku 2004 vzrostly náklady na údržbu a opravy v bytě, a to o 13,8 % a stejně i náklady na vodné a ostatní služby.
Ve srovnání se situací v ČR úhrnem představují v Praze výdaje za bydlení v domácnostech zaměstnanců poněkud větší díl spotřebních vydání. V ČR to v roce 2004 bylo 18,1 % vydání domácností zaměstnanců. Také v republikovém průměru jsou nejvyšším podílem zastoupeny náklady na topení a energie,
ty představují v úhrnu republiky nadpoloviční většinu (54,8 % v roce 2004). Naproti tomu nájemné představuje pouze necelou čtvrtinu těchto vydání. Tyto rozdíly jsou ovšem dány především tím, že mimo Prahu je výrazně častější bydlení ve vlastním domě či bytě než je tomu v Praze, kde je stále velký podíl nájemního bydlení. Také zvýšené zastoupení výdajů na otop a energie souvisí s typem bydlení. V rodinných domech jsou tyto náklady vyšší než v domech bytových a podíl bytů v rodinných domech je oproti průměru ČR v Praze snížený.
Tab. 2.5.3
Peněžní vydání domácností zaměstnanců v letech 2001 – 2004
(průměry na osobu v Kč za rok)
Nicméně, porovnáme–li růst nákladů na bydlení v Praze a celé ČR zjistíme, že v Praze u domácností zaměstnanců vzrostly náklady na bydlení menší měrou než tomu bylo u této skupiny domácností v celé ČR. V Praze index 2004/2001 činil 112,3 a v republice celkem 116,7. Ještě výrazněji se liší vzrůst nákladů
na nájemné a ostatní služby spojené s bydlením (voda, odpad a podobně bez topení a energií), zde je tento index v Praze 112,0 a v ČR 124,2. Stále jsou náklady na nájemné v Praze oproti průměru republiky o téměř polovinu (44,9 %) vyšší, ale tento rozdíl se v posledních letech mírně snížil. V roce 2001 byly výdaje
na nájemné v Praze vyšší o více než 60 %.
Ze stejných statistických šetření máme i údaje o tom, jaké prostředky domácnosti věnují na pořízení, výstavbu či rekonstrukci domu či bytu. Srovnáme–li opět peněžní vydání domácností zaměstnanců za rok 2001 a 2004 vzrostla tato vydání v Praze o 28 % a v ČR 19 %. I přes tento odlišný nárůst jsou tato vydání spojená s bydlením mimo Prahu vyšší. Souvisí to především s objemem prostředků věnovaných na údržbu vlastních rodinných domů, které jsou v mimopražských oblastech obvyklejším způsobem bydlení. V roce 2004 domácnosti zaměstnanců v Praze na tyto účely věnovaly o více než 7 % prostředků méně než činil celorepublikový průměr.