Přejít k menu Přejít k obsahu
EN

4. Dojížďka za prací Hlavní město Praha je jako ne


4. Dojížďka za prací

Hlavní město Praha je jako největší město v ČR početným zdrojem pracovních sil, ale současně i největším centrem pracovních příležitostí. Praha jako hlavní město státu, centrum společenského a kulturního života, s vysokou koncentrací školských i zdravotnických zařízení spolu s dalšími specifickými podmínkami pro činnosti zejména v terciární oblasti hospodářství, nabízí velký počet pracovních míst nejen pro své obyvatele, ale i pro obyvatele blízkého okolí, v menší míře pak i pro obyvatele vzdálenějších míst republiky. Základ zpracování dat o dojíždějících tvořily údaje osob, které vyplnily místo pracoviště „Praha“.

Počet pracovních míst se vypočítá jako součet zaměstnaných osob bydlících na příslušném území a salda dojížďky za prací. Dle této definice v Praze podle údajů k datu SLDB 2001 pracovalo 725 873 osob. Z toho bylo 562 765 osob bydlících na území Prahy, které označily, že zde i pracují. Dále to bylo 163 108 osob, které měly bydliště jinde v ČR, ale místo jejich pracoviště se nachází v Praze.

Graf 4.1 Obsazenost pracovních míst v hlavním městě podle zdrojového místa dojížďky




U osob, které měly bydliště v Praze byla sledována i přesná adresa pracoviště, takže bylo možné určit také městskou část, která je cílem jejich dojížďky. Tak tomu bylo i u osob přijíždějících do Prahy z obcí Středočeského kraje, kterých bylo 95 934, ale přesný cíl dojížďky na území hlavního města byl zjištěn jen u 65 573 osob bydlících ve Středočeském kraji. Zbylí dojíždějící jsou z ostatních krajů ČR, u kterých nebylo přesné místo pracoviště v Praze zjišťováno. Z celkového úhrnu 163 108 osob dojíždějících za prací do Prahy z jiných částí ČR je tedy přesné místo pracoviště známé u 2/5 těchto osob. Přesný cíl dojížďky (městskou část) známe u 65 573 osob ze Středočeského kraje a u 421 116 osob dojíždějících v rámci hlavního města, dohromady u 486 689 dojíždějících, což je u dvou třetin všech pracujících v Praze.

V jistém smyslu poněkud komplikuje stanovení počtu pracovních míst zaměstnávání cizinců, kteří nebyli zahrnuti v SLDB 2001. Vyplnit sčítací formuláře byli povinni pouze cizí státní příslušníci hlášení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. Nejsou zahrnuti ti, kteří za prací dojíždějí, což má svůj význam zejména v příhraničních regionech, ale také osoby pobývající v České republice bez hlášení k pobytu. V Praze může být určitá část pracovních míst obsazena i těmito cizinci.

4.1 Struktura dojíždějících za prací podle prostorového typu dojížďky

  • Hlavní město Praha tvoří centrum pracovních příležitostí celé republiky, pracovní místa v Praze jsou z 22,5 % obsazena obyvateli jiných obcí ČR
  • Na celkovém počtu dojíždějících osob za prací do Prahy se výrazně podílejí zejména dojíždějící z okresů Středočeského kraje, téměř třetina celkového počtu dojíždějících je tvořena dojíždějícími z obcí okresů Praha-západ (12,2 %), Praha-východ (11,2 %) a Kladno (9,6 %)
  • Mezi pražskými správními obvody pozorujeme vysoký počet osob dojíždějících za prací do Prahy 1, kam dojíždí 20,4 % všech obyvatel Prahy dojíždějících za prací přes hranice (22) správních obvodů a 18,9 % všech osob dojíždějících za prací do Prahy ze Středočeského kraje (se zjištěným cílem dojížďky v Praze)

Jak již bylo uvedeno, v Praze jde v dojížďce za prací jednak o pohyb na území hlavního města a jednak o dojížďku z ostatních částí republiky.

Většinu dojíždějících představují obyvatelé Prahy, kteří cestují za prací v rámci města. V rámci městské části bydliště jezdí za prací 89 457 osob. Do jiné městské části cestuje 331 659 zaměstnaných. Celkem dojíždí do zaměstnání po Praze 421 116 obyvatel (se zjištěným cílem a bez pracujících studentů a učňů). Počet dojíždějících do Prahy z jiných míst v ČR je však také poměrně vysoký, do Prahy přijíždí za prací 163 108 obyvatel jiných obcí ČR. Oproti počtu osob, které naopak jezdí za prací mimo Prahu je počet dojíždějících cca 5krát vyšší.

O významu pohybu obyvatel za prací do Prahy hovoří i podíl dojíždějících do Prahy z celkového počtu dojíždějících osob mezi kraji ČR. Území Prahy je jedním ze 14 krajů ČR. Přes krajské hranice se v době sčítání pohybovalo za prací 321 tisíc zaměstnaných obyvatel, osoby dojíždějící za prací do hlavního města, představují více než polovinu veškeré mezikrajové dojížďky za prací v republice.

Významné je také rozmístění pracovních míst uvnitř hlavního města. Tato skutečnost především determinuje dojížďku za prací u obyvatel hlavního města (je důležitým vodítkem pro koncepce městské dopravy), ale i nasměrování dojížďky mimopražské. Bohužel však zjištěné údaje o cílech dojížďky uvnitř Prahy neumožňují beze zbytku určit kam dojíždějící konkrétně směřují. Přesná adresa pracoviště byla zjišťována pouze u dojíždějících obyvatel hlavního města a u dojíždějících ze Středočeského kraje. Přesné rozdělení dojíždějících podle jednotlivých městských částí respektive správních obvodů je k dispozici pouze u této části dojíždějících.

Tab. 4.1.1 Dojíždějící za prací podle prostorového typu dojížďky a 22 správních obvodů

V 9 správních obvodech představuje dojížďka z jiných částí Prahy nadpoloviční většinu. Jsou to vesměs správní obvody rozšířeného centra, kde je soustředěno nejvíce pracovních příležitostí. Ve všech těchto správních obvodech je současně snížený podíl zaměstnaných, kteří se pohybují za prací v rámci správních obvodů, v nichž mají své bydliště. Zvláště výrazná je tato dominance u Prahy 1 a Prahy 2, kde osoby vyjíždějící v rámci SO, respektive v těchto případech MČ, představují necelých 5 % respektive 9 %. Jde o nejužší centrum Prahy, kde je soustředěno nejvíce pracovních míst, a průběžně klesá počet obyvatel. Vysoký podíl dojíždějících z jiných správních obvodů byl i ve správních obvodech, které patří k širšímu centru města, části, které je obklopují mají spíše obytný ráz a představují pro ně zdroje pracovních sil. U všech centrálních obvodů je podíl pražských dojíždějících zvýšený a podíl cestujících v rámci SO nižší.

Naopak nejnižší podíl dojíždějících z jiných částí města byl ve správních obvodech Praha 11 a Praha 21, kde to byla více než čtvrtina ze všech dojíždějících. Tyto správní obvody jsou obvody se spíše obytnou funkcí a poněkud sníženým počtem pracovních míst, která jsou častěji obsazena obyvateli těchto správních obvodů. O tom svědčí i to, že podíl dojíždějících v rámci SO je zde zvýšený.

Nejvyšší počet dojíždějících ze Středočeského kraje je v SO Praha 1, což je vzhledem k vysokému počtu dojíždějících do Prahy 1 vůbec očekávané. Ovšem podíl dojíždějících ze Středočeského kraje na celkovém počtu dojíždějících do správního obvodu je v Praze 1 až šestý nejvyšší podíl mezi 22 správními obvody. Větším podílem na celkové dojížďce se podílejí obyvatelé Středočeského kraje na dojížďce do městských částí, ležících na okraji Prahy. Jde především o SO Praha 6, která svými pracovními místy na letišti Ruzyně je cílem druhého nejvyššího počtu dojíždějících ze Středočeského kraje a jejich podíl na celkové dojížďce je téměř 17 %. Ostatní správní obvody s vysokým podílem dojížďky z okolí Prahy jsou pak obvody, kde je poměrně malý počet pracovních příležitostí, takže i celková dojížďka za prací je zde malá. Jsou to vesměs správní obvody, kde dominuje obytná funkce. Na jedné straně jsou to správní obvody s převahou sídlištní zástavby a na straně druhé okrajové městské části se zástavbou rozptýlenější.

Jak již bylo řečeno, přesné určení místa pracoviště u osob cestujících za prací do Prahy z jiných míst ČR máme jen u dojíždějících ze Středočeského kraje, a to ještě ne u všech. Jen u 65 573 osob můžeme přesně lokalizovat městskou část dojížďky, protože ostatní neuvedli zcela přesně adresu místa pracoviště. Je to jen 68 % ze všech dojíždějících ze Středočeského kraje. Je to region, který je nejbližším okolím hlavního města, které je zdrojem pracovních sil pro Prahu již tradičně. Ze všech zaměstnaných v celém Středočeském kraji jich pracuje v Praze 17,6 %. Zhruba 60 % ze všech mimopražských dojíždějících je právě z tohoto regionu. Je proto zajímavá i podrobnější prostorová struktura těchto dojíždějících.

Graf 4.1.1 Dojíždějící za prací ze Středočeského kraje podle okresů bydliště




Početně nejvíce dojíždí osob za prací z okresů Praha-západ (19 829 osob), Praha-východ (18 339) a Kladno (15 629). V těchto třech okresech představují dojíždějící do Prahy také značný podíl ze všech zaměstnaných. V okrese Praha-západ do Prahy dojíždí téměř polovina (47 %) ze všech bydlících zaměstnaných obyvatel (bez pracujících studentů a učňů). V okrese Praha-východ to byly necelé dvě pětiny (38 %) a v okrese Kladno více než pětina zaměstnaných (22 %). Obce v okolí Prahy mají, zvláště v posledních letech, kdy zde probíhá intenzivní výstavba domů pro bydlení, charakter spíše obytný a pracovní příležitosti jsou zde omezené, jejich obyvatelé nacházejí uplatnění převážně v hlavním městě. V obcích okresu Kladno na to má vliv i zrušení podniků, které představovaly velké zaměstnavatele a náhrada těchto pracovních příležitostí v tak velkém rozsahu nebyla zabezpečena, takže se značná část těchto obyvatel orientovala právě na Prahu. Podporují to i rozvinuté dopravní vazby ať již s okresem Kladno, tak i s okolními obcemi okresů Praha-východ i Praha-západ, kam zasahuje se svými spoji i městský integrovaný dopravní systém.

Naproti tomu nepříliš velký je objem dojíždějících z okresů Mladá Boleslav (1 938 osob), Rakovník (1 948) a Kutná Hora (2 228). Dojíždějící do Prahy z těchto okresů představovali také jen malou část ze všech zaměstnaných, a to od 3,3 % zaměstnaných bydlících v obcích okresu Mladá Boleslav, přes 6,8 % v okrese Kutná Hora, po 7,8 % v okrese Rakovník. Zde jde jednak o poněkud vzdálenější oblasti středních Čech, ale také, což je především případ okresu Mladá Boleslav, jsou to místa s velkou nabídkou pracovních příležitostí.

V ostatních okresech Středočeského kraje počty dojíždějících byly zhruba srovnatelné s celkovými počty dojíždějících z průměrného českého kraje. Podílem to však bylo i zde zvýšené zastoupení z úhrnu zaměstnaných, od 10 % po 15 %.

Osoby dojíždějí za prací z jiných krajů republiky představují více než 40 % mimopražské dojížďky. Zastoupení ostatních regionů zdaleka není rovnoměrné.

Graf 4.1.2 Dojíždějící za prací z krajů ČR kromě Středočeského




Mezi ostatními kraji, co do počtu dojíždějících, dominuje Ústecký kraj, dojíždělo odtud 10 508 osob. Ze všech mimopražských dojíždějících za prací je 6,4 % z tohoto kraje. Druhý nejvyšší počet dojíždějících za prací je z kraje Jihočeského, a to 7 631 osob, což představuje 4,7 % ze všech mimopražských dojíždějících. Třetí je poměrně vzdálený Moravskoslezský kraj s 7 501 dojíždějícími (4,6 %). Toto jsou ovšem kraje s vysokými počty obyvatel a tedy i vysokými počty zaměstnaných. Nakolik je Praha v jednotlivých krajích se svými nabídkami pracovních příležitostí přitažlivá, ukazuje podíl dojíždějících do Prahy ze všech zaměstnaných. Toto zastoupení je opravdu nejvyšší v kraji Ústeckém, odkud dojíždí za prací do Prahy 2,9 % ze všech zaměstnaných. V Jihočeském kraji a kraji Vysočina je to 2,5 %. V ostatních českých krajích to bylo kolem 2 % zaměstnaných a v krajích moravských kolem 1 %.

4.2 Vývoj rozsahu dojížďky za prací

  • Během 20 let od cenzu 1980 dochází v Praze k poklesu osob, které na území hlavního města bydlí a zároveň pracují; důvodem je zejména pokles bydlícího obyvatelstva, zvláště pak ekonomicky aktivního, zvýšený počet nezaměstnaných osob a vzrůstající počet obyvatel Prahy vyjíždějících za prací mimo hlavní město
  • Přestože je v centrálním správním obvodu Praha 1 soustředěno nejvíce pracovních příležitostí, podíl osob dojíždějících do tohoto správního obvodu z celkového počtu osob cestujících za prací mezi bývalými správními obvody (Praha 1 – 10) významně poklesl a obyvatelé Prahy cestují za prací ve zvýšené míře i do obvodů „širšího“ centra města
  • Oproti roku 1991 významně vzrostl počet osob dojíždějících za prací do Prahy z ostatních částí republiky; nejvíce jich je stále ze Středočeského kraje, přestože jejich podíl na celkové dojížďce poklesl; současně dochází k vyššímu zastoupení osob dojíždějících za prací do Prahy ze vzdálenějších oblastí ČR, zejména ze severní Moravy a ze severu Čech

Počty osob dojíždějících do Prahy za prací máme k dispozici i z předešlých cenzů, ale existují určité metodické posuny sledovaných ukazatelů. Jde zejména o skutečnost, že v minulých cenzech byli pochopitelně zahrnuti i občané Slovenska a tedy v celkových počtech dojíždějících byli i tito pracující. V SLDB 2001 ovšem nejsou Slováci, kteří nejsou na území ČR přihlášeni k trvalému nebo dlouhodobému pobytu, ale za prací do ČR přijíždějí, započteni. Nicméně v Praze, která je poměrně značně vzdálena od hranic, tvoří tito dojíždějící patrně jen malý podíl pracujících, protože většina pracujících Slováků, ale i jiných cizinců, je zde přihlášena k pobytu a tedy do SLDB spadají i tito občané.

Tab. 4.2.1 Vývoj počtu osob pracujících v Praze

Z přehledu je zřejmé, že celkový počet pracovních míst v Praze oproti roku 1980 poklesl, ale zde jde zejména o posun metodický. V roce 1980 byla jinak definována kategorie ekonomicky aktivních, která tvoří výchozí základ pro výpočet počtu pracovních míst. Počet pracovních míst se vypočítá jako součet zaměstnaných osob bydlících na příslušném území a salda dojížďky za prací (tedy dojíždějící minus vyjíždějící). V předchozích cenzech se počet pracovních míst odvozoval od počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva, nikoli zaměstnaných osob. Ze srovnání údajů z posledních sčítání vyplývá, že počet pracovních míst v Praze se od roku 1980 snížil a ve srovnání s rokem 1991 došlo k mírnému nárůstu.

Klesá především počet osob, které v Praze bydlí i pracují, oproti roku 1980 o necelých 10 % a od roku 1991 o 8 %. Souvisí to se snížením celkového počtu obyvatel Prahy (početní stav obyvatel oproti roku 1991 poklesl o 3,7 %), a to se snížením počtu ekonomicky aktivních osob bydlících v Praze (oproti roku 1991 poklesl počet ekonomicky aktivních o 2,2 %). Svoji roli hraje i celkový počet nezaměstnaných. V roce 1980 tato kategorie neexistovala a v roce 1991 byly tyto osoby označovány jako „hledající zaměstnání“ (nejsou již počítány do pracujících osob), ale bylo jich velmi málo. V roce 2001 se počet nezaměstnaných zvýšil téměř dvojnásobně, nezaměstnaní bydlící v Praze představovali 5,3 % ze všech ekonomicky aktivních a opět nejsou počítáni do zaměstnaných osob.

Významně se ve vývoji počtu pracovních míst odráží právě dojížďka za prací. Oproti předchozím cenzům se zvýšil počet osob bydlících v hlavním městě vyjíždějících za prací mimo Prahu. V roce 1980 pracovalo za hranicemi hlavního města 2,1 % ze všech zaměstnaných Pražanů, v roce 1991 to bylo 3,1 % a v roce 2001 již 4,9 %. Naproti tomu se ale ještě výrazněji zvýšil počet osob bydlících mimo Prahu a pracujících v hlavním městě a to zvláště ve srovnání s rokem 1991. Zatímco v roce 1991 obsadili dojíždějící do Prahy 15,5 % pracovních míst, v roce 2001 to bylo 22,5 % ze všech pracovních míst.

Údaje o dojížďce mimopražské jsou i z minulých cenzů poměrně dostupné. Ovšem srovnání dojížďky do zaměstnání v rámci města lze s výsledky minulých cenzů srovnávat jen obtížně. Má to několik důvodů. Především jde o to, že ačkoli byla již od roku 1970 podrobně sledována adresa místa pracoviště, zpracování těchto rozsáhlých databází bylo využíváno především pro účely dopravních institucí a v rámci statistických publikací bylo zveřejněno jen minimum údajů. Dalším důvodem omezené srovnatelnosti dat je změna správního uspořádání Prahy po roce 1991. Ze statistických publikací máme z roku 1980 k dispozici pouze základní údaje o mobilitě pražských obyvatel mezi tehdy existujícími správními obvody, tedy v členění na Prahu 1 až 10.

V roce 1980 byla Praha rozdělena do 10 správních celků. Pro základní srovnání lze z nynějších 57 městských částí složit identické celky jaké představovalo rozdělení v roce 1980.

Tab. 4.2.2 Dojíždějící za prací v rámci Prahy v letech 1980 a 2001 podle správních obvodů Praha 1 - 10

Počty dojíždějících poklesly nejvýrazněji ve správním obvodu Praha 1, který je totožný s městskou částí. Stále je to území, kde pracuje největší podíl dojíždějících z ostatních částí Prahy, ale tato dominance se snížila z více než třetiny (36,7 %) v roce 1980 na pětinu (22,9 %) v roce 2001. Z ostatní Prahy sem dojíždí méně než polovina zaměstnaných oproti roku 1980. Tento pokles počtu dojíždějících zaznamenáváme uvíce obvodů v členění Praha 1 až 10, ale zvláště výrazný je tento pokles u obvodů, které lze označit jako užší centrum města (Praha 2, Praha 3, Praha 7). Důvodem bude patrně skutečnost, že celá řada institucí a soukromých firem zejména koncem devadesátých let své kanceláře stěhuje spíše mimo historické jádro. Tato část Prahy postupně přestává splňovat díky svým omezením ať už z hlediska zpřísnění ochranných opatření z pohledu památkové péče, ale také omezením např. dopravních možností, vysoké nároky uživatelů. Svou roli patrně hrají i vysoké ceny na realitním trhu.

Pokles počtu dojíždějících byl zaznamenán také u správních obvodů Praha 8, kam v tomto členění spadají městské části Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry a Praha-Ďáblice (stejně jako v členění SO Praha 1 – 22) a Praha 9, kam ovšem tehdy spadaly městské části současných správních obvodů Praha 9, Praha 14, Praha 18, Praha 19 Praha 20 a Praha 21, tedy celý severovýchodní okraj hlavního města. Zde je jednak v současnosti vysoká zastavěnost domy pro bydlení, ale také zde ve srovnání s rokem 1980 zaniklo několik podniků, které tehdy soustřeďovaly značný počet pracovních příležitostí.

Naproti tomu výrazně vzrostl počet dojíždějících v tehdy platném správním obvodu Praha 4, kde je hlavní soustředění současných pracovních míst v MČ Praha 4, ale také v MČ Praha-Kunratice (současný SO Praha 4). Ostatní městské části, které sem v tehdejším členění patří, lze charakterizovat spíše jako obytné oblasti (městské části Praha 11, Praha 12, Praha-Libuš, Praha-Šeberov, Praha-Újezd), kde je počet pracovních míst na celkový počet zaměstnaných osob bydlících snížený. Obdobná situace je i u celku Praha 10, kde se také počet dojíždějících z jiných částí Prahy značně zvýšil. I zde jde hlavně o dojížďku do MČ Praha 10, ale i do Dolních Měcholup, Štěrbohol a Uhříněvse. Do těchto menších městských částí sice dojíždí v absolutním počtu osob méně, ale poměr mezi počtem pracovních míst a bydlícími zaměstnanými je zde vyšší než i v samotné MČ Praha 10. Ostatní části z jihovýchodního okraje hlavního města (městské části Praha 15, Praha-Dubeč, Praha-Petrovice, Praha-Křeslice, Praha-Benice, Praha-Kolovraty, Praha-Královice a Praha-Nedvězí) patří mezi městské části, které lze v současnosti označit jako obytné. K mírnému zvýšení počtu osob dojíždějících za prací došlo ještě u tehdejších obvodů Praha 5 a Praha 6.

Závěrem lze konstatovat, že rozmístění pracovních míst se pomalu přesouvá z nejužšího centra města (v roce 1980 do Prahy 1 a Prahy 2 dojíždělo 47,6 % ze všech dojíždějících mezi správními obvody a v roce 2001 to byla jen třetina) do rozšířeného centra zvláště do oblastí, které mají dobré dopravní spojení s novými sídlištními celky (v roce 1980 do správních obvodů Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 10 dojíždělo za prací 26 % Pražanů a v roce 2001 již 40 %). Svou roli hrají i větší prostorové možnosti a v neposlední řadě i levnější ceny kancelářských i případně výrobních a prodejních prostor.

V roce 1980 do Prahy dojíždělo za prací 117 tisíc obyvatel obcí ČR. V roce 1991 byl zaznamenán mírný pokles počtu dojíždějících. Počet dojíždějících do hlavního města z jiných částí ČR se v roce 2001 oproti předchozímu cenzu výrazně zvýšil, a to o více než polovinu. Dojíždějící do Prahy z ostatních regionů jsme pro účely srovnání s daty z minulých cenzů přepočetli na oblasti podle bývalého rozdělení do 7 krajů.

Tab. 4.2.3 Vývoj dojížďky za prací do Prahy v regionálním členění v letech 1980 – 2001

Největší objem osob dojíždějících za prací do Prahy je stabilně ze Středočeského kraje. Je to nadpoloviční většina ze všech dojíždějících z ostatních míst ČR. Počet dojíždějících z tohoto Prahu obklopujícího regionu se oproti roku 1980 zvýšil o více než čtvrtinu, ale od SLDB 1991 vzrostl počet dojíždějících z tohoto regionu o téměř 40 % (36,2 %). U 4 dalších oblastí byl nárůst ještě razantnější, takže podíl Středočeského kraje na celku dojíždějících do hlavního města mírně klesá. Zatímco v roce 1991 to bylo 67,1 % ze všech mimopražských dojíždějících, v roce 2001 poklesl tento podíl na 58,8 %. Relativní nárůst byl u počtu dojíždějících ze Středočeského kraje ve srovnání s předchozími cenzy nejnižší. Zvláště ve srovnání s rokem 1991 to bylo o necelých 40 %, což je nejmenší nárůst ze všech oblastí.

U dvou oblastí, Západočeského kraje a Jihočeského kraje v bývalém členění, se počet dojíždějících zvýšil také relativně málo. Jsou to oblasti, které v mimopražské dojížďce mají nejmenší zastoupení. Nárůst oproti roku 1980 byl poměrně malý, nicméně ve srovnání s rokem 1991 i zde zvýšení představovalo více než 50 %.

Naopak největší nárůst byl zaznamenán u nejvzdálenějšího Severomoravského regionu, kde se počet dojíždějících oproti roku 1980 zvýšil prakticky na dvojnásobek a oproti roku 1991 zvýšení představovalo dokonce téměř 150 %. Také Severočeský region je domovem stále více osob pracujících v Praze. Oproti roku 1991 se jejich počet zvýšil téměř o 130 %. Skutečnost, že práci v Praze hledá stále více osob z těchto oblastí je mimo jiné také ovlivněno zvýšenou mírou nezaměstnanosti, která zde v současnosti je.

Ze srovnání s údaji z minulých cenzů je zřejmé, že se zejména oproti roku 1991 značně zvýšila dojížďka za prací do hlavního města. Mobilita pracovní síly je v současnosti motivována zvýšenou nezaměstnaností, ale i možnostmi dopravními, technickými a posuny v životním stylu vůbec.

4.3 Počty pracovních míst

  • V hlavním městě Praze je soustředěno 725 873 pracovních příležitostí z celkového počtu 4 709 985 pracovních míst v ČR, tato pracovní místa jsou z větší části obsazena obyvateli Prahy, podíl pracovních míst obsazených osobami dojíždějícími za prací však stoupá, v roce 2001 činil 22,5 %
  • Největší koncentrace pracovních míst v Praze je ve správním obvodu Praha 1, kde na 1 bydlícího zaměstnaného obyvatele připadá téměř 7 pracovních míst

V Praze žije 12,5 % obyvatel republiky, je zde však soustředěno 15,4 % pracovních příležitostí celé ČR. Tento určitý nepoměr mezi pracovní silou a nabídkou pracovních míst je vyřešen právě dojížděním osob za prací do Prahy z jiných částí republiky. Do Prahy podle údajů SLDB 2001 dojíždělo za prací 163 108 osob. Velká koncentrace pracovních míst také minimalizuje počet obyvatel Prahy, kteří za prací vyjíždějí za hranice města (vyjíždějících bylo 29 415). Saldo dojížďky za prací do hlavního města je tak výrazně kladné, činí 133 693 osob.

Celkové počty pracovních míst v rozdělení podle městských částí, respektive podle správních obvodů, nejsou zcela přesně k dispozici. Detailní lokalizaci dojíždějících máme pouze u dojíždějících pohybujících se po Praze a u dojíždějící ze Středočeského kraje. Ovšem i u těchto dojíždějících existuje určitý podíl těch, kteří uvedli, že pracují v Praze, ale přesnou adresu nesdělili. Těchto dojíždějících s nepřesně uvedeným místem pracoviště je mezi pracujícími bydlícími v Praze 88 006, je to necelých 15 % ze všech zaměstnaných. Dále je mezi těmito dojíždějícími s blíže neurčeným místem pracoviště v Praze ještě 30 361 těch, kteří bydlí ve Středočeském kraji a udali, že pracují v Praze, ale chybí přesná adresa pracoviště, těchto je 32 % ze všech dojíždějících do Prahy ze Středočeského kraje. Dále pak 67 174 dojíždějících do Prahy z ostatních krajů, kteří uváděli jen místo pracoviště Praha. Celkem tedy u 185 541 osob víme, že pracují v Praze, ale nelze u nich přesně určit městskou část místa pracoviště. Je to bohužel celá čtvrtina osob pracujících v hlavním městě. Pro určitou představu o rozmístění pracovních míst uvnitř Prahy byl proveden dopočet z těchto neurčených případů a koeficientem odhadnuty počty pracovních míst v jednotlivých městských částech respektive správních obvodech.

Tab. 4.3.1 Pracovní místa podle 22 správních obvodů

Nejvíce nezjištěných případů spadá právě do kategorie dojíždějících osob. Pro dopočty pro kategorie „pracující ve správním obvodu bydliště“ a „vyjíždějící ze správního obvodu bydliště“ jsou brány ty případy, kde údaj o místě pracoviště byl pouze Praha a nebo nebyl vyplněn vůbec. Odhady v počtu osob pracujících na daném území jakož i odtud vyjíždějících se pohybují kolem 4 % ze všech započítaných osob. Ovšem u dojíždějících je tento podíl výrazně vyšší, zde je odhadnuto rozdělení do městských částí respektive do správních obvodů u 30 % všech případů. U pracovních míst šlo tak o cca čtvrtinu z celkového počtu osob majících pracoviště v Praze. I přes tento značný objem nepřesně zjištěných údajů by tyto odhady rozdělení pracovních míst v rámci hlavního města neměly být významně ovlivněny touto skutečností. Obdobné dopočty byly provedeny také odborným pracovištěm, které pro MHMP a DP zpracovávalo údaje o dojížďce a vyjížďce a po konfrontaci výsledků jsme zjistili, že rozdíly nejsou podstatné.

Nejvíce pracovních míst je situováno na území správního obvodu respektive městské části Praha 1. Druhý nejvyšší počet pracovních míst je ve správním obvodu Praha 4 a pak také ve správním obvodu Praha 6. I v dalších správních obvodech, které je možné označit jako rozšířené centrum hlavního města je počet pracovních míst vysoký. Cca čtvrtina pracovních míst v Praze se nachází v nejužším centru města ve správních obvodech Praha 1 a Praha 2.

Absolutní počet pracovních míst je jedním ukazatelem, ale podstatná je i koncentrace pracovních míst ve vztahu k zaměstnaným a bydlícímu obyvatelstvu v dané části.

Tab. 4.3.2 Intenzita dojížďky podle 22 správních obvodů

Situace v městské části Praha 1 nemá z hlediska koncentrace pracovních míst obdobu ani v ostatních velkých městech. Je zde téměř sedmkrát více osob, které zde pracují než zaměstnaných bydlících. Na každého obyvatele této městské části připadají více než 2 obyvatelé, kteří sem dojíždějí za prací. 120 tisíc pracujících 3,5krát převyšuje počet všech bydlících obyvatel. V této městské části respektive správním obvodu, který rozlohou představuje 1,1 % území a bydlí zde 3 % obyvatel z celé Prahy, pracuje 16,5 % ze všech zaměstnaných na pracovních místech hlavního města. I přes trvalý pokles počtu pracovních míst, (který se objevuje nejen ve statistických údajích ze SLDB, ale i ve statistikách zaměstnanosti), je stále situace v Praze 1 mimořádná.

Vyšší počet pracovních míst než bydlících obyvatel je ještě v Praze 2. Lze tedy říci, že nejvyšší koncentrace pracovních míst je právě v nejužším centru hlavního města.

Více pracovních míst než bydlících zaměstnaných obyvatel bylo v ještě v 9 dalších správních obvodech. Ve vztahu k počtu obyvatel však zde na 100 bydlících připadalo kolem 50 a více pracujících. Je zde také zvýšený počet dojíždějících do zaměstnání, ale bydlící obyvatelé zde již několikanásobně převyšují počet dojíždějících. Přesto lze i tyto správní obvody označit za obvody se zvýšenou koncentrací pracovních příležitostí. Jedná se o správní obvody, které jsou tvořeny městskými částmi řadícími se do rozšířeného centra. Přistupují k nim ještě 2 obvody, které k centru zařadit nelze a to SO Praha 19 a Praha 22, kde ve vztahu bydlícímu obyvatelstvu je počet pracovních míst také zvýšený, ačkoli v absolutním počtu zde není počet pracovních příležitostí nijak zvlášť vysoký.

Naproti tomu ve správních obvodech, které tvoří spíše okrajové městské části s převažující obytnou funkcí, je pracovních míst relativně méně. Vůbec nejméně pracovních míst v přepočtu na 100 bydlících obyvatel bylo ve správním obvodu Praha 11, kde je zejména v městské části Praha 11 vysoký podíl sídlištní zástavby, kde obytná funkce jednoznačně dominuje. Obdobně je tomu i ve správních obvodech Praha 12, Praha 13 a Praha 14. Okrajové městské části správního obvodu Praha 21 mají sice jiný charakter zástavby (spíše rodinné domy), ale obytná funkce zde také rozhodně převažuje.

Graf 4.3.1 Zaměstnané osoby a pracovní příležitosti podle 22 správních obvodů




Celkově je nutno konstatovat, že z hlediska počtu pracovních míst je hl. m. Praha největším centrem dojížďky za prací v celé republice. Svou nabídkou pracovních příležitostí dominuje Středočeskému kraji, pro jehož obyvatele je nejčastějším cílem dojížďky za prací. Ve více než třetině z 1 146 obcí Středočeského kraje je Praha nejčastějším cílem dojížďky za prací. V okrese Praha-východ je 91 obcí a pouze ve čtyřech jezdilo více osob jinam než do Prahy a z 80 obcí okresu Praha-západ pouze v obci jedné.

4.4 Dojíždějící za prací podle pohlaví, věku a rodinného stavu

  • Mezi osobami dojíždějícími za prací do Prahy je zvýšené zastoupení žen (39,5 %) než je tomu u celkového počtu osob ČR překračujících při cestě za prací krajské hranice (34,4 %); důvodem je kvalitní dopravní spojení s oblastmi s nejčastější dojížďkou do Prahy a významné zastoupení terciálního sektoru ve struktuře pracovních míst v Praze
  • Ženy tvoří většinu mezi osobami dojíždějícími do správních obvodů Praha 1, Praha 2 a Praha 5, kde jsou významněji zastoupena odvětví ekonomické činnosti zaměstnávající spíše ženy: peněžnictví, veřejná správa a zdravotnictví
  • Věkové složení osob cestujících za prací je rozdílné u osob dojíždějících za prací z jiné části Prahy a u osob dojíždějících do Prahy z jiné části republiky; do Prahy dojíždějí za prací ve větší míře osoby mladší – skupina dojíždějících mladší 30 let tvoří 45 % celkové dojížďky za prací do Prahy; stejná skupina tvoří pouze 25 % vnitroměstké dojížďky za prací
  • Rodinný stav dojíždějících osob je známý pouze u cestujících uvnitř města; 72,2 % těchto osob jsou ženatí, vdané a rozvedení, což odpovídá složení ekonomicky aktivních podle rodinného stavu

V hl. m. Praze pracuje 725 873 osob a z nich je 391 116 mužů a 334 757 žen. Tato pracovní místa jsou obsazena jednak obyvateli Prahy v počtu 562 765, z nich je 292 481 mužů a 270 284 žen. Dále pak osobami dojíždějícími z jiných míst ČR, kterých je 163 108 a mezi nimi je 98 635 mužů a 64 473 žen. Při mírné převaze mužů (53,9 %), kterými jsou celkově v Praze obsazena pracovní místa, je tato převaha mužů, kteří v Praze bydlí i pracují méně výrazná (51,2 %), než u dojíždějících mimopražských (60,5 %).

Převaha mužů mezi dojíždějícími osobami souvisí především s faktem, že míra ekonomické aktivity je u mužů vždy vyšší než u žen. Ovšem výrazně větší převaha mužů mezi mimopražskými dojíždějícími je dána také skutečností, že ženy častěji volí zaměstnání blíže svého bydliště. To se pak odráží ve sníženém podílu mužů u obyvatel Prahy, kteří ve městě bydlí i pracují. Stejně tak, jak muži významně převažují mezi osobami vyjíždějícími za prací z Prahy, je rovněž u osob dojíždějících do Prahy z ostatních regionů zastoupení mužů zvýšené.

V rozdělení podle správních obvodů máme k dispozici v členění podle pohlaví údaje pouze o vnitropražské dojížďce.

Tab. 4.4.1 Zaměstnaní a dojíždějící podle pohlaví a 22 správních obvodů

Mezi zaměstnanými a bydlícími ve stejném SO je ve všech správních obvodech převaha mužů. Nejvyšší podíl žen bydlících i pracujících ve stejném správním obvodu je v Praze 5 a v Praze 1 a naopak nejnižší zastoupení žen je ve správním obvodu Praha 18 a Praha 22. Je to dáno skladbou pracovních příležitostí v částech hlavního města. Potvrzuje to i skladba dojíždějících z jiných správních obvodů. Jsou jen 3 správní obvody, kde mezi dojíždějícími převládají ženy. Jsou to jednak Praha 1 a Praha 2, ale také správní obvod Praha 5. Podle struktury zaměstnaných podle pohlaví v rozdělení podle odvětví ekonomické činnosti víme, že ženy převažují v odvětvích peněžnictví a pojišťovnictví (v Praze bylo zaměstnáno podle SLDB 2001 v tomto odvětví 65,2 % žen), dále ve veřejné správě (51,5 % žen), ve zdravotnictví (77,3 % žen), školství (72,0 % žen) a v ostatních veřejných službách (50,7 % žen). Právě v těchto třech správních obvodech dominují pracovní místa z těchto odvětví. V následující kapitole bude doloženo, že do Prahy 1 nejčastěji dojíždějí lidé pracující v peněžnictví a veřejné správě, kde je právě převaha žen. Ve správních obvodech Praha 2 a Praha 5 determinuje převahu žen koncentrace pracovních míst ve zdravotnictví. Naproti tomu spíše okrajové správní obvody kam dojíždí poměrně málo osob za prací jsou pracovní příležitosti spíše v tzv. mužských odvětvích, zejména v průmyslu.

Převaha mužů mezi mimopražskými dojíždějícími je velmi výrazná. Bohužel nejsou k dispozici údaje o přesných směrech dojížďky v členění podle pohlaví do jednotlivých městských částí, respektive správních obvodů.

Struktura dojíždějících za prací podle pohlaví se mírně liší u dojíždějících do Prahy a u celkové dojížďky mezi kraji v ČR celkem. Mezi ostatními kraji ČR je podíl žen dojíždějících za prací přes hranici kraje ještě nižší než je tomu u podílu žen dojíždějících za prací do hlavního města. Mezi kraji, tedy na delší vzdálenosti se za prací obecně pohybují častěji muži. Ženy jsou zaměstnány spíše v blízkosti domácnosti a rodiny, tedy ve stejném kraji, kde mají trvalé bydliště. V případě dojížďky za prací do Prahy je podíl žen poněkud zvýšený. Je to dáno do značné míry také tím, že většinou jsou dojíždějící do Prahy obyvatelé Středočeského kraje, a to ještě z okresů v bezprostředním okolí hlavního města. Zde je s Prahou dobré dopravní spojení a toto cestování lze díky tomu a i relativně krátkým vzdálenostem přirovnat jinde v republice spíše k dojížďce v rámci kraje a mnohdy i okresu. Rovněž větší zastoupení pracovních míst z ryze „ženských“ odvětví v Praze předurčuje tuto strukturu dojíždějících.

Neméně důležité je i věkové složení osob, které za prací dojíždějí. Pokud jde o osoby dojíždějící do Prahy z jiných míst republiky, jsou k dispozici jejich věkové charakteristiky v široké škále.

Ze 163 tisíc osob dojíždějících za prací do hlavního města z jiných částí ČR tvoří největší část skupina osob ve věku 25 - 29 let. Ve vyšších věkových kategoriích počet dojíždějících osob postupně klesá.

Tab. 4.4.2 Dojíždějící za prací podle věku, pohlaví a prostorového typu dojížďky

Složení dojíždějících osob za prací podle věku je rozdílné podle prostorového typu dojížďky. Mezi dojíždějícími uvnitř Prahy tvoří osoby 40leté a starší většinu pohybujících se za prací. Stejná věková skupina představuje mezi dojíždějícími z jiných částí republiky pouze třetinu. Věkové složení dojíždějících v rámci Prahy více koresponduje s celkovou strukturou ekonomicky aktivních osob bydlících v hlavním městě. Věkovou strukturu dojíždějících uvnitř Prahy máme k dispozici i v členění do správních obvodů respektive městských částí.

Tab. 4.4.3 Věkové složení dojíždějících za prací v rámci Prahy podle 22 správních obvodů

I v jednotlivých správních obvodech odpovídá zhruba věková struktura dojíždějících věkovému složení zaměstnaných v celém hlavním městě. Největší odchylky od těchto obecně platných pražských hodnot byly shledány ve správních obvodech s nejmenším objemem dojíždějících, kde jednotlivé případy mají větší váhu.

Osoby dojíždějící do Prahy jsou pak spíše osoby mladší. Dojíždějící osoby do 30 let věku tvoří 45 % mimopražských dojíždějících osob za prací.

Věková struktura mezikrajové dojížďky v ČR a dojížďky za prací do Prahy je dosti podobná. Pouze ve věkových kategoriích 25 - 29letých (do Prahy dojíždí větší podíl osob v této mladší věkové skupině) a 40 -49letých (naopak mezi jinými kraji ČR než do Prahy dojíždí více osoby v tomto věku) se podíly na celkovém počtu jen mírně odlišují.

Graf 4.4.1 Dojíždějící za prací podle věku a prostorového typu dojížďky




Základní srovnání ukazuje, že zaměstnaní v mladším věku jsou častěji ochotni dojíždět za odpovídajícím zaměstnáním i na větší vzdálenosti než osoby ve starších věkových skupinách. Tito zaměstnaní dojíždějí častěji za prací v rámci hlavního města.

Údaje o rodinném stavu máme k dispozici pouze u dojíždějících za prací mezi městskými částmi respektive správními obvody.

Tab. 4.4.4 Bydlící osoby a dojíždějící za prací podle rodinného stavu

Složení osob dojíždějících za prací je závislé na celkové struktuře bydlících osob podle rodinného stavu. Přesto ve složení obyvatel bydlících a obyvatel pohybujících se za prací existují rozdíly. Tyto rozdíly částečně souvisí i s věkem dojíždějících osob. Mezi osobami dojíždějícími za prací je zvýšené zastoupení osob žijících v manželství a rozvedených. Tento rodinný stav se samozřejmě více vyskytuje u osob v produktivním věku, tedy mezi osobami zaměstnanými a pohybujícími se za prací. Naproti tomu mezi ovdovělými osobami jsou ve větší míře zastoupeni starší občané, kteří již nemusí být ekonomicky aktivní.Struktura dojíždějících osob do jednotlivých městských částí jak podle pohlaví, tak podle věku a nakonec i podle rodinného stavu je závislá na mnoha okolnostech, ale především na struktuře nabízených pracovních míst na daném území. Ze statistických dat je jedním z nejdůležitějších hledisek rozdělení pracovních míst podle odvětví. Pro jednotlivá odvětví jsou vhodní pracovníci s rozdílnými charakteristikami.

4.5 Dojíždějící za prací podle vzdělání

  • Mezi osobami dojíždějícími do hlavního města Prahy jsou nadprůměrně zastoupeni obyvatelé s úplným středním a vysokoškolským vzděláním; zatímco mezi dojíždějícími mezi kraji ČR tvoří tato skupina 59 %, u dojíždějících do Prahy je podíl této skupiny 65 %
  • Rovněž mezi pražskými správními obvody nalezneme obvody, kam z ostatních částí Prahy směřují především obyvatelé s vyšším stupněm ukončeného vzdělání; do Prahy 1 a Prahy 2 směřuje 30 % osob cestujících za prací mezi správními obvody, zároveň do těchto obvodů dojíždí za prací 37 % všech vysokoškolsky vzdělaných obyvatel dojíždějících mezi správními obvody

Struktura osob dojíždějících za prací do Prahy podle nejvyššího ukončeného vzdělání má rovněž svá specifika. Vzdělanostní složení osob vyplývá zejména ze skladby pracovních míst v hlavním městě Praze. Vliv na rozdělení dojíždějících osob podle stupně vzdělání uvnitř hlavního města má také skladba bydlícího obyvatelstva. Vzdělanostní úroveň obyvatel velkých měst je nad celorepublikovým průměrem. Většina obyvatel měst za prací dojíždí v rámci jejich hranic. Stejně tak je tomu v případě obyvatel Prahy, kdy převážná část bydlících zaměstnaných osob pracuje na jiném místě hlavního města.

Tab. 4.5.1 Dojíždějící za prací podle vzdělání a prostorového typu dojížďky

Prostorový typ dojížďky souvisí i s vzdělanostním složením dojíždějících obyvatel. Mezi obcemi ČR nejčastěji dojíždějí osoby se středoškolským vzděláním bez maturity, vysokoškoláci představují v rámci tohoto typu dojížďky jen desetinu. Mezi osobami dojíždějícími přes hranice okresu se snižuje zastoupení osob se základním vzděláním a středoškolským bez maturity, naopak roste podíl zaměstnaných osob s úplným středním a vysokoškolským vzděláním. Tento trend je patrný i u zaměstnaných osob dojíždějících do jiného kraje. V tomto prostorovém typu dojížďky jsou nejpočetnější skupinou osoby se středním vzděláním s maturitou a osoby s vysokoškolským vzděláním se na celkovém počtu osob cestujících za prací mezi kraji ČR podílejí již pětinou.

Graf 4.5.1 Dojíždějící za prací podle vzdělání a prostorového typu dojížďky




Od hodnot zjištěných v celé republice se struktura dojíždějících do Prahy a jejích částí značně liší zejména v zastoupení vysokoškolsky vzdělaných osob. Mezi osobami dojíždějícími do Prahy je zastoupení osob s úplným středním a zvláště vysokoškolským vzděláním zvýšené. Celkem tyto dvě skupiny tvoří téměř dvě třetiny zaměstnaných osob dojíždějících za prací do hlavního města.

Největší je však podíl dojíždějících zaměstnaných osob s vysokoškolským vzděláním mezi osobami pohybujícími se za prací mezi jednotlivými částmi Prahy. Zároveň v této skupině dojíždějících osob pozorujeme nejnižší podíl osob se základním vzděláním a středním bez maturity.

Tab. 4.5.2 Dojíždějící za prací mezi 22 správními obvody podle vzdělání

V členění podle správních obvodů jsou mezi jednotlivými částmi hlavního města určité rozdíly. Nejvíce dojíždějících směřuje do Prahy 1 a je tomu tak i v jednotlivých kategoriích podle vzdělání. Správním obvodem, kam dojíždí druhý nejvyšší počet zaměstnaných osob, je Praha 4. Tento správní obvod je u maturitního a vyššího vzdělání co do četnosti dojíždějících na pozici třetí a před Prahou 4 je Praha 2. Stejně je tomu i u dojíždějících s vysokoškolským vzděláním. Více než třetina (36,6 %) ze všech vysokoškolsky vzdělaných dojíždějících v Praze směřuje do nejužšího centra města, tedy do Prahy 1 a Prahy 2. Celkově ze všech dojíždějících jich zde končí necelá třetina. Snížený podíl vysokoškolsky vzdělaných dojíždějících oproti celkovému objemu dojížďky je ve všech správních obvodech kromě již jmenované Prahy 1 a Prahy 2 a dále cestuje mírně zvýšený podíl vysokoškoláků do SO Praha 6 a SO Praha 8. V těchto čtyřech správních obvodech je současně snížené zastoupení dojíždějících se základním a nematuritním vzděláním. Dojíždějící s nižším stupněm vzdělání jsou silněji oproti celkové dojížďce do daného správního obvodu zastoupeni mezi dojíždějícím do správních obvodů Praha 9 a Praha 10. Nicméně v absolutních počtech u všech typů vzdělání směřuje nejvíc dojíždějících do Prahy 1.

Celková vzdělanostní struktura dojíždějících velmi úzce souvisí s vzdělanostní strukturou bydlící populace.

Graf 4.5.2 Bydlící osoby 15leté a starší a dojíždějící za prací mezi městskými částmi podle vzdělání




Obyvatelé s nižším stupněm dosaženého vzdělání jsou mezi dojíždějícími zastoupeni menší měrou než mezi bydlícím obyvatelstvem. Jednak tato skutečnost souvisí s tím, že osoby, u nichž volba pracovního místa méně souvisí s odbornou kvalifikací, mohou své uplatnění nalézt v městské části svého bydliště. Dále je zde i zvýšená pravděpodobnost, že se tyto osoby ještě dále vzdělávají a dosud nejsou zaměstnány. V úhrnu bydlícího obyvatelstva ve věku nad 14 let jsou osoby s nižším dokončeným vzděláním ve větší míře osoby starší a může se tedy jednat také o nepracující důchodce.

4.6 Dojíždějící za prací a pracovní místa podle odvětví ekonomické činnosti

  • Struktura dojíždějících osob za prací do Prahy podle odvětví se liší od struktury dojíždějících přes hranice krajů celé ČR a potvrzuje tak úlohu Prahy coby centra služeb
  • Mezi osobami dojíždějícími do hlavního města je zvýšené zastoupení osob v odvětví ekonomické činnosti: doprava (12,1 %), obchod a opravy spotřebního zboží (11,9 %) a ostatní služby (22,9 %), kam spadají odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, činnosti v oblasti nemovitostí, služeb pro podniky, výzkum a vývoj a ostatní veřejné i osobní služby
  • Mezi správními obvody hlavního města nejčastěji cestují osoby zaměstnané v odvětví průmyslu (13,1 % všech osob cestujících mezi správními obvody), obchodu (12,8 %) a služeb pro podniky včetně vědy a výzkumu (11,9 %); nejvíce osob pracujících v průmyslu směřuje do správního obvodu Praha 10 a Praha 4, osoby pracující v obchodu nejčastěji dojíždějí do Prahy 1 a Prahy 4 a osoby pracující v odvětví služeb pro podniky cestují nejvíce do obvodů Praha 1, Praha 4 a Praha 2
  • Mimopražskými dojíždějícími jsou největší měrou obsazena pracovní místa v odvětvích ekonomické činnosti: veřejná správa (30,5 %), stavebnictví (30,2 %) a doprava, pošty a telekomunikace (28,8 %)

Složení dojíždějících podle odvětví ekonomické činnosti je přímo závislé na nabídce pracovních míst v dané lokalitě. U dojíždějících do hlavního města z jiných částí republiky bylo toto třídění standardně zpracováno jen podle vybraných odvětví, takže odvětví ekonomické činnosti známe u tří čtvrtin dojíždějících. U pětiny víme, že spadají do „ostatních odvětví“, kam byla zařazena odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, dále činnosti v oblasti nemovitostí, služeb pro podniky, výzkum a vývoj a nakonec ostatní veřejné a osobní služby. V Praze jsou pracovní příležitosti právě v těchto oblastech terciární sféry poměrně časté, takže do této kategorie dojíždějících se dostala značná část osob. Pro srovnání uvádíme rozdělení ekonomicky aktivního obyvatelstva Prahy, což dokumentuje, ve kterých odvětvích je větší tlak na získání zaměstnanců z mimopražských zdrojů.

Tab. 4.6.1 Bydlící ekonomicky aktivní osoby a dojíždějící za prací podle odvětví ekonomické činnosti

Ve struktuře dojíždějících osob mají výrazně větší podíl na celku osoby pracující v odvětví stavebnictví, v odvětví dopravy, pošt a telekomunikací a v odvětví veřejné správy. Naopak výrazně menší je mezi dojíždějícími osobami zastoupení osob v odvětví školství, zdravotnictví a sociální činnosti. V těchto odvětvích jsou místa ve větší míře obsazena obyvateli Prahy než osobami za prací dojíždějícími z jiných částí republiky. Porovnáme-li strukturu dojíždějících přes hranice krajů v celé republice s dojíždějícími do Prahy, je zřejmé, že v celé ČR dojíždějí za prací nejčastěji zaměstnanci z průmyslu a naproti tomu v Praze je poptávka právě u oněch nespecifikovaných odvětví terciární sféry.

Graf 4.6.1 Dojíždějící za prací do Prahy a přes hranice krajů ČR podle odvětví ekonomické činnosti




Struktura dojíždějících osob do hlavního města podle odvětví má svá specifika vzhledem k celorepublikové dojížďce přes krajské hranice. V jiných částech republiky lidé ve větší míře dojíždějí za prací v odvětvích zemědělství a průmyslu. Postavení Prahy jako centra služeb potvrzuje zvýšené zastoupení dojíždějících osob v odvětvích obchodu a oprav spotřebního zboží, odvětví dopravy a telekomunikací a zejména v „ostatních odvětvích“, kam byly zařazeny zbývající skupiny odvětvové klasifikace ekonomických činností zahrnující především další odvětví terciárního sektoru.

Významné je i rozdělení dojíždějících v rámci hlavního města podle odvětví ekonomické činnosti. Místní koncentrace určitého druhu pracovních míst určuje směry i charakter dojížďky.

Tab. 4.6.2 Dojíždějící za prací mezi 22 správními obvody podle odvětví ekonomické činnosti

V centru hlavního města, tedy v Praze 1, kam směřuje nejvíce dojíždějících, jsou nejčetnějšími skupinami mezi dojíždějícími osobami z jiných správních obvodů osoby zaměstnané v peněžnictví a veřejné správě. Veřejná správa je nejsilněji zastoupena ještě ve SO Praha 6 a relativně silně i ve SO Praha 7. V SO Praha 5 dominují zaměstnaní ve zdravotnictví. V Praze 2, Praze 4 a Praze 8 je to odvětví zahrnující služby pro podniky, ale i vědu a výzkum. V ostatních správních obvodech dojíždí nejvíce osob zaměstnaných v obchodu a také v průmyslové výrobě. Celkově ze všech dojíždějících mezi správními obvody je nejvíce pracujících v průmyslu a obchodu.

Celková struktura pracovních míst podle odvětví je k dispozici jen v omezeném rozdělení a bylo nutno u určité části nezjištěných případů provést dopočty. Čtvrtinu pracovních míst v hlavním městě představují souhrnně pracovní místa ve třech odvětvích, kterými jsou peněžnictví a pojišťovnictví, služby pro podniky a ostatní veřejné služby. Tato odvětví jsou v Praze zastoupena poměrně silně. Z těchto tří odvětví je zde nejvýraznější odvětví služeb pro podniky zahrnující např. účetní a daňové služby, činnosti v oblasti nemovitostí, ale i vědu a výzkum. Podle počtu ekonomicky aktivních zaměstnaných v tomto odvětví lze soudit, že pracovní místa zde mohou představovat cca 12 % až 13 % celkového počtu. Finanční zprostředkování, tedy peněžnictví a pojišťovnictví je zastoupeno odhadem cca 5 % a ostatní služby pak necelými 10 %. Celkově je v odvětvovém členění v Praze nejvíce pracovních míst v průmyslu, obchodu a v odvětví služeb pro podniky. Do jaké míry jsou obsazena pracovní místa obyvateli Prahy a kde byl prostor pro dojíždějící ukazuje následující graf.

Graf 4.6.2 Bydlící osoby pracující v Praze a pracovní místa podle odvětví ekonomické činnosti




Ve všech odvětvích ekonomické činnosti je většina míst obsazena obyvateli Prahy. V průměru je zastoupení mimopražských obyvatel na pracovních místech v Praze 22,5 %. V absolutních počtech nejvíce převyšují pracovní místa počet zaměstnaných osob bydlících v Praze (kromě souhrnu třech odvětví) v odvětví průmyslu, dále ve stavebnictví, obchodu a také v dopravě. Procentuálně však je největší podíl obsazenosti pracovních míst dojíždějícími v odvětví veřejné správy, kde to je více než 30 %. Podobně tak je tomu i ve stavebnictví.

4.7 Dojíždějící za prací podle frekvence a času stráveného na cestě

  • Praha je cílem dojížďky za prací pro obyvatele i vzdálených krajů ČR, podíl dojíždějících do Prahy denně je snížený, činí pouze 59 %
  • Uvnitř města tvoří denní dojížďka za prací 92 % celkového počtu
  • Průměrný čas dojížďky za prací je u osob cestujících meziměstskými částmi Prahy 38 minut, u osob z ostatních částí republiky 55 minut
  • Do hodiny se na místo pracoviště dostane 94 % všech osob, které v Praze zároveň bydlí i pracují

Frekvence, s jakou dojíždějí osoby do zaměstnání do příslušného centra, souvisí se zdrojovými místy dojíždění do zaměstnání, především vzdáleností od místa pracoviště, ale i dopravní dostupností a dalšími skutečnostmi. Obecně platí, že s rostoucí vzdáleností dojížďky klesá zastoupení denně dojíždějících a více jsou zastoupeny osoby, které dojíždějí za prací v delších časových intervalech.

Charakteristiky frekvence u vnitropražské dojížďky jsou v úhrnu stejné jako je tomu u vyjíždějících po Praze (viz kpt. 2). Při cestování za prací v hlavním městě jde v naprosté většině o denní dojížďku. Mezi jednotlivými částmi Prahy je podíl osob dojíždějících denně 92,1 %. V rámci hlavního města Prahy dále dojíždělo za prací „jinou frekvencí“ 6,4 % zaměstnaných osob. Tento způsob dojížďky znamenal jakoukoli nepravidelnou dojížďku za prací, respondenti však tuto odpověď zatrhli často i v případě dojížďky do práce se směnným provozem, který však byl metodicky zahrnut v rámci denní dojížďky. Tento typ dojížďky rovněž volili ti obyvatelé Prahy, kteří zde mají sice přechodné bydliště, ovšem trvale v tomto místě žijí. Adresu trvalého bydliště (často v jiné obci ČR) tak skutečně navštěvují velmi sporadicky.

Jiná je situace u dojíždějících z jiných míst ČR. Zde se podíl denní dojížďky liší u dojížďky z okresů Středočeského kraje, které Prahu obklopují a u dojížďky z ostatních částí republiky. Pro srovnání zde uvádíme situaci v dalších vybraných největších městech ČR, která rovněž představují významné soustředění pracovních míst v oblasti. Tato města jsou klasifikována jako okres, území hlavního města Prahy je jedním z krajů ČR. V případě Prahy byly jako okresy stejného kraje použity okresy Středočeského kraje.

Graf 4.7.1 Dojíždějící za prací do vybraných měst ČR podle místa vyjížďky




U vybraných velkých měst ČR pozorujeme, že podíl osob dojíždějících denně je výrazně větší mezi osobami dojíždějícími z ostatních okresů stejného kraje. Naopak mezi osobami dojíždějícími z jiných krajů ČR je podíl osob dojíždějících denně výrazně menší, okolo třetiny celkového počtu dojíždějících osob. Praha má podíl denně dojíždějících osob jak u osob dojíždějících z okolních okresů, tak z jiných krajů nejnižší. Je to dáno tím, že ať již v případě Středočeského kraje, tak i ostatních krajů republiky, je okruh dojíždějících nejširší. V ostatních městech jde v obou prostorových typech dojížďky o dojížďku z bližších míst.

Doplňkovým srovnáním může být struktura osob podle frekvence pohybujících se za prací v celé ČR přes hranice okresů (což je v případě Prahy s významnou dojížďkou ze Středočeského kraje obsahově podobnější, než cesty přes hranice krajů).

Tab. 4.7.1 Dojíždějící za prací do vybraných měst ČR podle frekvence

Denní dojížďka představuje většinu v rámci celkové dojížďky mezi okresy ČR. Ve srovnání s rozdělením těchto 635 tisíc osob je mezi dojíždějícími do Prahy zastoupení osob dojíždějících denně menší. Podíl osob dojíždějících denně stoupá s klesajícím celkovým počtem dojíždějících osob. V případě Brna je již zastoupení osob dojíždějících denně nad průměrným podílem této skupiny v celkovém počtu osob dojíždějících přes hranice okresu. Mezi dojíždějícími osobami za prací do Prahy i Brna je zvýšené zastoupení osob dojíždějících ze vzdálenějších koutů republiky, tyto osoby pak v menší míře dojíždějí denně.

Pokud jde o délku času strávenou dojížděním za prací, liší se zcela zásadně podle prostorového typu dojížďky.

Při dojížďce za prací z jednoho místa hlavního města na jiné místo rovněž uvnitř Prahy se jedná v podstatě o dojížďku „v rámci obce“ a především díky husté síti MHD trvá přesun mezi jednotlivými částmi Prahy velmi krátce. Tomu odpovídá i struktura dojíždějících za prací podle času stráveného na cestě. Během 1 hodiny se za prací dopraví 94 % všech dojíždějících v rámci hlavního města.

Průměrný čas dojížďky u těch osob, které dojíždějí mezi městskými částmi je 38,2 minut. Jednotlivé městské části se v této průměrné hodnotě poměrně málo odlišují. Ve dvou malých městských částech s minimálním celkovým počtem dojíždějících (městské části Praha-Přední Kopanina a Praha-Nedvězí), kam dojíždí celkem 64 osob bylo zjištěno, že průměr je nižší než půl hodiny. Je to dáno především tím, že každý případ zde má významně větší váhu než příkladně v městské části Praha 1, kam dojíždí 66 337 osob. Svůj vliv má také skutečnost, že zde nabízená pracovní místa nejsou nijak specializovaná, takže jsou spíše volena zájemci z okolních městských částí. Naproti tomu maximální průměrné hodnoty trvání cesty za prací byly zjištěny v městské části Praha-Suchdol, kde je značný podíl pracovních míst na zdejší vysoké škole, odbornost je zde předpokladem a lidé sem jezdí i ze vzdálenějších míst Prahy. Navíc tato městská část je na okraji Prahy a spojení je pouze autobusové. Do MČ Praha-Suchdol jezdí pracovníci průměrně 45 minut.

Tab. 4.7.2 Dojíždějící za prací v rámci Prahy podle času stráveného na cestě a 22 správních obvodů

V členění podle správních obvodů je průměrná doba cesty za prací také poměrně málo variabilní. Největší podíl dojíždějících s nejkratší dobou dojížďky je opět v okrajových obvodech s poměrně malými počty dojíždějících, kde pracují ve větší míře dojíždějící ze sousedních správních obvodů. Na druhé straně prakticky ve stejných obvodech je zvýšené procento nejdéle dojíždějících. Zde je to dáno poněkud obtížnějším spojením těchto městských částí s ostatními částmi Prahy (Újezd nad Lesy). Celkově v hlavním městě, ale i v jednotlivých správních obvodech je největší podíl dojíždějících v intervalu 30 – 59 minut.

Jiná je situace u mimopražských dojíždějících. Z dojíždějících bydlících ve Středočeském kraji se jich do zaměstnání v Praze do 1 hodiny dopraví 52 %, u těch, kteří cestují z jiných míst ČR je to jen 15 % (pouze u čtvrtiny této skupiny dojíždějících osob však byl zjištěn čas dojížďky). U mimopražských dojíždějících byl průměrný čas strávený cestou do zaměstnání vypočten na 55 minut. Tento poměrně nízký průměr je ovlivněn zvýšeným počtem dojíždějících z bezprostředního okolí hlavního města, jimž cesta i do centrálních částí města netrvá o mnoho déle než obyvatelům okrajových částí Prahy.

Srovnávat ukazatele frekvence a času dojížďky se sčítáním v roce 1991 je možné pouze u mimopražských dojíždějících. Za posledních deset let se zvýšil podíl osob, které se na místo pracoviště v Praze dostanou do jedné hodiny, a to z 53 % (z celku osob se zjištěným časem dojížďky) na 63 % v roce 2001. Zároveň od předchozího cenzu poklesl podíl osob, které do Prahy za prací dojíždějí denně.

4.8 Dojíždějící za prací podle použitého dopravního prostředku

  • Nejčastějšími zvolenými dopravními prostředky při cestě za prací do Prahy jsou městská hromadná doprava a automobil, kterými se do Prahy dopraví 49 % celkového počtu dojíždějících za prací
  • Ačkoli tvoří ženy dvě pětiny osob dojíždějících za prací do Prahy, převažují jen ve skupinách osob používajících MHD a autobus (v jakékoli kombinaci)
  • Městská hromadná doprava je nejvýznamnějším dopravním prostředkem při cestách za prací uvnitř hranic města, z celkového počtu osob cestujících mezi městskými částmi jich MHD používá 72 %

Členění dojíždějících osob podle použitého dopravního prostředku se týká denní dojížďky za prací, tedy každodenního pohybu obyvatel mezi trvalým, ale i přechodným bydlištěm a místem pracoviště. V tomto pohybu nejsou zahrnuty přesuny mezi trvalým a přechodným bydlištěm.

Nejčastějším použitým dopravním prostředkem i u dojíždějících mimopražských je ovšem také městská hromadná doprava. Je to dáno především tím, že trasy autobusových linek pražské integrované dopravy v mnoha případech přesahují hranice Prahy a spojují celou řadu obcí Středočeského kraje s hlavním městem. Právě z těchto oblastí, tedy okresů Praha-východ a Praha-západ, je nejvíce mimopražských dojíždějících.

Tab. 4.8.1 Dojíždějící za prací do Prahy podle použitého dopravního prostředku a pohlaví

Mezi dojíždějícími osobami jsou nejvíce zastoupeny osoby, které při cestě za prací používají městskou hromadnou dopravu a řidiči automobilů. Dohromady tvoří tyto dvě skupiny 45 % osob dojíždějících za prací na území hlavního města z jiné obce ČR. Významné je i zastoupení osob používajících při cestě za prací do Prahy linkové autobusy (11,7 %).

Ženy tvoří necelé dvě pětiny celkového počtu osob dojíždějících za prací do Prahy. V rámci jednotlivých skupin dojíždějících osob podle použitého dopravního prostředku jsou ženy zastoupeny rozdílnou měrou. Pouze v jedné skupině podle dopravního prostředku tvoří ženy většinu, mezi osobami, které při cestě do zaměstnání používají kombinaci autobusu a MHD, kde ženy tvoří 57,4 % celkového počtu. V ostatních skupinách tvoří ženy menší část. Téměř vyrovnané je zastoupení obou pohlaví také ve skupinách dojíždějících pouze autobusem, pouze městskou hromadnou dopravou nebo v kombinaci dopravních prostředků vlaku a MHD. Naopak velmi malé je zastoupení žen mezi osobami cestující za prací v Praze na motocyklu, kole či jako řidič automobilu.

Mezi ženami je nejčetnější skupinou zaměstnaných osob podle zvoleného dopravního prostředku skupina žen cestujících za prací hromadnou dopravou (27,6 %), mezi muži je to skupina řidičů automobilu (30,3 %).

Graf 4.8.1 Použitý dopravní prostředek při cestě za prací do Prahy a mezi obcemi ČR




Dojížďka mezi obcemi ČR a dojížďka do hlavního města se liší i ve struktuře podle zvoleného dopravního prostředku. Mezi osobami cestujícími za prací z různých částí republiky do hlavního města je výrazně zastoupena skupina osob cestující při cestě za prací v některé etapě cesty prostředky MHD. Tato skupina osob tvoří 36,6 % celkového počtu dojíždějících zaměstnaných osob. Praha je svou rozlohou velké město a osoby, které dojíždí do Prahy z jiných částí republiky používají MHD při cestě z nádraží do místa pracoviště. Rovněž podíl osob cestujících vlakem je v případě Prahy vyšší než je tomu v republice celkem. Naopak mezi obcemi ČR je větší měrou zastoupena skupina osob používající autobusovou dopravu. Právě linkové autobusy na kratších trasách mezi obcemi v jednotlivých regionech suplují funkci hromadné dopravy ve městech. Také automobil jako dopravní prostředek při cestě za prací je mezi obcemi ČR používán více než při cestě za prací na území hlavního města.

U obyvatel Prahy, kteří cestují za prací do jiné městské části hlavního města jednoznačně převládá MHD jako nejčastější dopravní prostředek.

Graf 4.8.2 Dojíždějící za prací v rámci Prahy podle použitého dopravního prostředku




Z celkového počtu 332 tisíc obyvatel Prahy, kteří cestují za prací do jiné MČ než mají trvalého pobytu jich 238 tisíc používá služeb městské hromadné dopravy. Druhým nejčastěji používaným dopravním prostředkem je automobil, kterým cestuje za prací 55 tisíc zaměstananých osob. Ostatní dopravní prostředky tvořící významnější skupiny v meziobecní dojížďce jsou při cestách za prací po hlavním městě používány jen v malé míře. Mezi MČ bydliště a MČ pracoviště jezdí 1 169 osob na kole a 6 717 osob dochází.

4.9 Směrové proudy dojížďky za prací

  • Mezi správními obvody Prahy cestuje za prací 326 tisíc osob, nejpočetnější proudy se nacházejí mezi sídlištními celky a centrem města, kde jsou soustředěna pracovní místa
  • Proudů s počtem osob přesahující 5 000 je 7, z nich 6 jich směřuje do Prahy 1 a jeden do Prahy 4
  • Z celkového počtu obcí ČR v době sčítání (6 258) dojíždí za prací do Prahy osoby z 5 241 obcí, z toho z 3 401 obcí denně
  • Nejvíce osob dojíždí za prací do Prahy z Kladna (8 345 osob), Říčan (2 079) a Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi (rovněž 2 079)

Zdrojová místa a početní síla dojíždějících jsou také nedílnou součástí údajů o dojížďce. V Praze rozlišujeme dvě kategorie zdrojů pracovní síly. Ve standardním zpracování dat o dojížďce jsou k dispozici údaje o dojíždějících z ostatních obcí ČR, odkud zaměstnaní směřují do hlavního města. V tomto pohledu chápeme proudy dojížďky jako počty dojíždějících z určité obce trvalého bydliště do Prahy. Zde se jedná o tzv. mimopražskou dojížďku, která ovšem naplňuje jen necelých 30 % pracovních míst v hl. m. Praze.

Zdrojem pro naplnění většiny pracovních míst jsou zaměstnané osoby s trvalým bydlištěm v Praze. V této vnitropražské dojížďce sledujeme pohyb do zaměstnání mezi jednotlivými městskými částmi. Tyto vztahy jsou zmíněny i v kapitole 2.9 o vyjížďkových proudech.

Velikost dojížďkových proudů u dojížďky mezi městskými částmi, respektive správními obvody, souvisí s početností bydlících obyvatel jednotlivých městských částí a s rozmístěním pracovních míst. Nejvýznamnějšími zdrojovými místy jsou městské části s početnou populací a cílem jsou pak centrální městské části s vysokými počty pracovních míst. V pohybu obyvatel za prací mezi městskými částmi bylo zjištěno 2 106 proudů. Z toho ovšem byla naprostá většina méně početných. Především jde o dojížďkové proudy čítající méně než 10 osob. Takto velkých skupinek dojíždějících bylo 981, tedy necelá polovina, ale co do počtu lidí, kteří cestují v těchto nejmenších stejnosměrných skupinkách, jde o mimořádně nízký počet dojíždějících. Takto cestuje jen necelé 1 % ze všech dojíždějících mezi městskými částmi. Naproti tomu nejsilnějších proudů dojížďky, v nichž cestuje stejným směrem více než 1 000 osob je poměrně malý počet (101 proudů), ale cestuje v nich téměř 70 % všech dojíždějících uvnitř Prahy.

Silné početné proudy dojížďky směřují do městských částí s velkou koncentrací pracovních míst. Obdobně je tomu i při hodnocení vyjížďky mezi správními obvody. Zde je celkový počet proudů nižší, ale o to víc se projeví skutečnost, že naprostá většina (73 %) dojíždějících se pohybuje ve skupinách 1 000 osob a větších.

Tab. 4.9.1 Směrové proudy dojížďky za prací mezi 22 správními obvody

Jak již bylo řečeno v kapitole o vyjížďkových proudech, ale i v kapitole o pracovních místech, největší dojížďkové proudy směřují především do správních obvodů (v těchto případech vlastně do městských částí) Praha 1, a to pětina všech dojíždějících mezi správními obvody Prahy, do Prahy 4 (správní obvod Praha 4 zahrnuje stejnojmennou MČ a MČ Praha-Kunratice), Prahy 2 a Praha 10 cca po desetině dojíždějících. Dalšími cíli největšího počtu dojíždějících jsou správní obvody Praha 5 (7 %), Praha 6 (7 %) a Praha 8 (6 %). Jde tedy o správní obvody, které zahrnují prakticky celé rozšířené centrum města. Naproti tomu zdrojovými správními obvody jsou populačně silné obvody s vysokým podílem obytné zástavby. Zdrojovými místy dojížďky jsou jednak správní obvody s vysokými počty bydlících, které je možno označit jako „smíšené“, tedy zahrnující téměř výhradně obytné zóny spolu s rozšířeným centrem, ale i obchodními a případně výrobními areály. Mezi ně patří správní obvody Praha 4 a Praha 8, po 10 % ze všech dojíždějících bydlí v těchto dvou správních obvodech, dále i SO Praha 10, SO Praha 6 a SO Praha 5, kam sice patří velké sídlištní celky, ale zahrnuje i centrální části. Hlavní zdrojová místa dojíždějících jsou ovšem správní obvody s hustou sídlištní zástavbou, a to především správní obvody Praha 11 a Praha 12. Ze sídlištních celků na jihu hlavního města dojíždí 16 % ze všech dojíždějících. Podobně je tomu i ve správních obvodech Praha 13, Praha 14 a i Praha 15.

Skutečnost, zda jde o správní obvody s dominující obytnou či pracovní funkcí, dokumentuje i saldo meziobvodové dojížďky.

Tab. 4.9.2 Saldo vnitroměstské dojížďky za prací podle 22 správních obvodů

Kladný výsledek dojížďky, tedy převaha dojíždějících nad vyjíždějícími je v 7 správních obvodech užšího i rozšířeného centra. Mezi již zmíněné správní obvody s vysokým objemem dojížďky se ještě řadí SO Praha 7, kam sice dojíždí poněkud méně osob, stále však převažují nad počtem vyjíždějících, tak jako tomu je i ve SO Praha 9. Naproti tomu SO Praha 6 a Praha 8 se dostaly mezi obvody, kde obytná funkce z hlediska dojížďky přece jen převažuje, ačkoli počet dojíždějících je zde také vysoký.

Za typicky obytné obvody lze označit sídlištní správní celky, které byly zmíněny již výše (Praha 11 – 15).

Ještě podrobnější směrování dojížďky nám ukazuje pohyb obyvatel mezi 57 městskými částmi. V tomto členění je z 57 městských částí pouze 17, kde bylo zaznamenáno kladné vnitropražské dojížďkové saldo. Mezi těmito městskými částmi jsou 2, u nichž je kladné saldo masivní, přesahující desítky tisíc osob, a to městské části Praha 1 a Praha 2. Dále jsou to městské části Praha 7, Praha 9, kde je počet dojíždějících poněkud nižší než v jiných městských částech, ale v důsledku toho, že počty vyjíždějících jsou velmi nízké, saldo je zde výrazně kladné. Spolu s městskými částmi Praha 4 a Praha 5 je zde kladné vnitropražské saldo kolem 2 000 osob. Městské části Praha 10 a Praha-Zličín mají toto saldo kolem 1 000 osob. U Prahy 10 je významný počet dojíždějících osob doprovázen rovněž vysokým počtem obyvatel za prací vyjíždějících do jiných městských částí, takže saldo dojížďky je zde nižší, než v ostatních městských částech s vysokým objemem dojížďky. Opačná je situace v MČ Praha-Zličín, kam dojíždí jen kolem 2 000 osob, ale vzhledem k tomu, že podle počtu bydlících jde o menší městskou část a počet vyjíždějících zde není vysoký, dostává se tato městská část mezi MČ s vysokým přesahem dojíždějících. Na území Zličína se nachází několik velkých obchodních center, která nabízejí vysoký počet pracovních příležitostí. Naproti tomu nejvyšší přesah vyjíždějících je v sídlištních městských částech a to Praha 11, Praha 12 a Praha 13, kde počet vyjíždějících do ostatních městských částí přesahuje počet dojíždějících o více než 10 000 osob.

Celkově lze tedy konstatovat, že směřování hlavních proudů dojížďky je z velkých městských částí se sídlištní zástavbou do centrálních částí Prahy.

Tab. 4.9.3 Vnitropražské proudy dojížďky za prací ve vybraných městských částech

Mezi 101 dojížďkovými proudy s počtem 1 000 osob a větších jsou jako cíl kromě uvedených městských částí zastoupeny ještě MČ Praha 3 (7 těchto proudů), MČ Praha 9 (6 proudů), MČ Praha 7 (5 proudů), ale také městské části obytné, a to MČ Praha 15 se 2 těmito proudy a MČ Praha 12 s 1 proudem s více než 1 000 osobami. Ve zdrojových městských částech odkud lidé dojíždějí jsou pochopitelně zastoupeny městské části s vysokým počtem bydlících obyvatel, kde jsou též oblasti s převažující obytnou funkcí. Kromě prakticky všech větších městských částí s převahou sídlištní zástavby sem ovšem, jako zdroje dojížďky, patří i velké městské části Praha 4, Praha 8, Praha 6 a Praha 5. Zde by bylo vhodné ještě blíže určit místa vyjížďky a dojížďky, aby bylo zřejmé, kde která funkce převažuje.

Další část dojížďky v hlavním městě představuje dojížďka mimopražská. Za prací do Prahy dojíždí osoby z 5 241 obcí ČR. K datu sčítání v roce 2001 bylo v ČR 6 258 obcí, takže v 84 % obcí v republice trvale bydlí alespoň 1 osoba, která jezdí za prací do Prahy. Pouze jedna osoba dojíždí z 993 obcí.

Z celkového počtu dojíždějících jich pouze 59 % dojíždí za prací do Prahy denně. Počet obcí, ze kterých dojíždějí jejich obyvatelé za prací do Prahy denně je menší, jedná se o 3 401 obcí.

I u dojížďky za prací do hlavního města platí, že s velikostí proudu dojíždějících osob počet proudů klesá. Rozdělení počtu proudů v závislosti na jejich velikosti je podobné jak u dojíždějících celkem, tak u dojíždějících denně. Pouze ve skupinách nejmenších dojížďkových proudů denní dojížďky vidíme, že počet proudů s 1 až 4 osobami se na celkovém počtu proudů podílí více než stejná skupina u celkové dojížďky. Toto zvýšené zastoupení nejmenších proudů je kompenzováno nižším zastoupením proudů s 5 - 19 osobami, jejichž podíl je naopak zvýšený u dojížďky do Prahy celkem.

Tab. 4.9.4 Směrové proudy dojížďky za prací do Prahy

Většina dojíždějících osob za prací do hlavního města cestuje z obcí Středočeského kraje. Z celkového počtu 163 108 dojíždějících osob jich má trvalé bydliště ve Středočeském kraji 95 934. Praha je pro obyvatele vyjíždějící za prací ze Středočeského kraje největším centrem dojížďky. Do Prahy dojíždí obyvatelé z 1 112 obcí Středočeského kraje. Na počátku roku 2001 bylo ve Středočeském kraji 1 148 obcí. Ze Středočeského kraje vyjíždí do jiných krajů 105 713 osob za prací. Na tomto počtu se dojížďka do Prahy podílí 90,7 %.

Mezi jednotlivými okresy Středočeského kraje jsou pak na hlavní město nejvíce vázány okresy Praha-východ a zvláště Praha-západ, tedy okresy přímo sousedící s Prahou. Dojížďka do Prahy se u těchto okresů na celkové mimokrajské dojížďce podílí 98 % respektive 98,6 %. Dojížďka do Prahy u obcí v těchto okresech představuje většinu ze všech osob vyjíždějících za prací z obce trvalého bydliště. Z osob cestujících za prací mimo obec jich 60 % (respektive 68 %) směřuje do hlavního města Prahy.

Ostatní mimopražští dojíždějící za prací do Prahy, tedy 67 174 osob, dojíždí z ostatních krajů ČR. Na tomto počtu se nejvýrazněji podílí dojíždějící z krajů Ústeckého (15,6 %) a Jihočeského (11,4 %). U těchto dvou krajů se rovněž dojížďka za prací do Prahy výrazně podílí na celkové dojížďce za prací mimo hranice kraje. U Jihočeského kraje je tento podíl 56,6 % a kraje Ústeckého 50,9 %.

Nejpočetnější proudy dojížďky představují výrazný podíl celkového počtu dojíždějících. Proudů s počtem osob 1 000 a více je 22, což je jen 0,4 % počtu proudů celkem, ale počet osob, které v nich cestují představuje téměř čtvrtinu dojíždějících osob za prací do hlavního města. Výrazně nejvíce osob dojíždí do Prahy z Kladna (8 345). Toto město má obě charakteristiky, které pozorujeme u hlavních zdrojů dojížďky za prací do Prahy – jedná se o město s velkým počtem obyvatel, zároveň je toto centrum v blízkosti Prahy a s dobrým dopravním spojením. Nad 2 000 osob dojíždí do Prahy z Říčan u Prahy a Brandýsa nad Labem. Mezi dojížďkovými proudy s počtem dojíždějících osob nad 1 000 osob jsou i velká města ve větší vzdálenosti od Prahy, Brno, Ostrava, Plzeň, Pardubice a Hradec Králové. U dojížďky z těchto velkých center ve větší vzdálenosti však jen malá část dojíždí denně.