Statistická ročenka Moravskoslezského kraje 2004

Úvodní tabulka poskytuje základní přehled o všech krajích a okresech České republiky. Údaje o rozloze krajů a okresů k 31. 12. 2003 byly převzaty z oficiálních dat Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního v Praze.

Velikostní struktura obcí byla zpracována podle územně správního uspořádání k 31. 12. 2003. Počty obyvatel v obcích byly převzaty ze statistické bilance obyvatelstva podle obcí s promítnutím výsledků sčítání lidu, domů a bytů 2001.

Údaje o podnebí jsou reprezentovány základními meteorologickými daty, která byla naměřena na meteorologických stanicích sídlících na území kraje. Údaje z těchto stanic byly převzaty z Českého hydrometeorologického ústavu v Praze.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je rozlišováno 6 kategorií zvláště chráněných území: národní parky a chráněné krajinné oblasti – označované jako velkoplošná chráněná území, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky – označované jako maloplošná chráněná území.

Velkoplošná chráněná území:

• národní parky – rozsáhlá území jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam;
• chráněné krajinné oblasti – rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.

Maloplošná chráněná území (MCHÚ) se vykazují v kategorii "ostatní" a jejich obsah je specifikován do čtyř oddílů:

• národní přírodní rezervace – menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné v národním či mezinárodním měřítku;
• přírodní rezervace – menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast;
• národní přírodní památky – přírodní útvar (i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk) menší rozlohy, naleziště nerostů či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s národním či mezinárodním významem ekologickým, vědeckým či estetickým;
• přírodní památky – obdobně jako národní přírodní památka, ale pouze s regionálním významem.

Investice na ochranu životního prostředí jsou definovány jako samostatné stavby a ostatní investiční opatření, vedoucí ke zlepšení současného stavu životního prostředí.

Mezi akce na ochranu životního prostředí jsou zahrnuty akce s následujícím programovým zaměřením:

• nakládání s odpadními vodami;
• ochrana ovzduší a klimatu;
• nakládání s odpady;
• ochrana a sanace půdy, podzemních a povrchových vod;
• omezování hluku a vibrací (kromě ochrany pracovišť);
• ochrana biodiverzity (druhová rozmanitost) a krajiny;
• ochrana proti záření;
• výzkum a vývoj na ochranu životního prostředí;
• ostatní aktivity na ochranu životního prostředí.

Emise je děj, při kterém jsou vnášeny cizorodé látky různého skupenství do ovzduší. Uvádějí se v kilogramech za hodinu nebo v tunách za rok.

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na jednotku plochy území nebo na obyvatele.

Množství uvedených znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je evidováno v Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), který je podle závislosti na druhu zdrojů a jejich tepelných výkonů členěn na:

• REZZO 1 – zahrnuje stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů. Zařízení uvedené skupiny jsou označována jako "velké zdroje znečišťování".
• REZZO 2 – zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek. Uvedená skupina je označována jako "střední zdroje znečišťování".
• REZZO 3 – zahrnuje technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší. Uvedená skupina je označována jako "malé zdroje znečišťování".
• REZZO 4 – zahrnuje mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla. Uvedená skupina je označována jako "mobilní zdroje znečišťování".

Statistická informace prezentuje výsledky získané zpracováním statistického výkazu Odp 5-01 Roční výkaz o odpadech. Podle převažující činnosti jsou šetřeny ekonomické subjekty s 20 a více zaměstnanci zařazené do oddílů OKEČ 01, 02, 10-36, 38-41, 45, 502, 55, 601-602, 62, 642, 747, 7481, 851-852, 9211 a 93. U vybraných OKEČ 37 (zpracování druhotných surovin) a 5157 (velkoobchod s odpadem a šrotem) jsou zahrnuty jednotky s 5 a více zaměstnanci, a u OKEČ 90 (nakládání s odpady) všechny jednotky bez ohledu na počet zaměstnanců.

S účinností od 1. 1. 2002 vstoupil v platnost nový zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Nový zákon je v plném souladu s právními předpisy EU v oblasti nakládání s odpady.

Odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a která přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v Příloze č. 1 k zákonu č. 185/2001 Sb. Nebezpečný odpad je odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném v prováděcím právním předpisu a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k zákonu č. 185/2001 Sb.

Nakládáním s odpady se rozumí jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.

Způsoby nakládání s odpadem jsou rozděleny do dvou skupin, které odpovídají rozdělení podle Evropské unie na:

• využívání odpadů – činnosti uvedené v Příloze č. 3 k zákonu č. 185/2001 Sb.;
• odstraňování odpadů – činnosti uvedené v Příloze č. 4 k zákonu č. 185/2001 Sb.

Vybrané znečišťující látky určující jakost vody v tocích:

• biochemická spotřeba kyslíku (BSK₅) je množství kyslíku spotřebovaného k aerobnímu biochemickému rozkladu organických látek obsažených ve vodě po dobu 5 dnů při standardních podmínkách;
• chemická spotřeba kyslíku (CHSK‑Cr) je spotřeba kyslíku stanovená dvojchromanovou metodou;
• nerozpuštěné látky (NL) jsou látky, které se stanoví filtrací vody a vysoušením zbytku na filtru při 105°C do konstantní hmotnosti.

Jakost vody v tocích hodnotíme podle Klasifikace stupně znečištění:
I – voda velmi čistá
II – čistá voda
III – znečištěná voda
IV – silně znečištěná voda
V – velmi silně znečištěná voda