NUMERI PRAGENSES 2007 - Statistická ročenka hl. m. Prahy

Charakteristika hlavního města Prahy

Praha je hlavním městem České republiky. Z toho vyplývá i její úloha přirozeného centra politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Praha je ale i významným městem střední Evropy. Tato skutečnost nabývá znovu na významu zejména od počátku devadesátých let minulého století, kdy jsou na evropském kontinentu odstraňovány bariéry ve vztazích mezi státy, regiony i městy evropského východu a západu, navršené během desítek uplynulých let. 1. května 2004 vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii a Česká republika se spolu s dalšími devíti zeměmi začlenila do nově formovaného geopolitického prostoru Evropy. Počtem obyvatel je Praha mezi 25 hlavními městy států EU na devátém místě, ve srovnání se všemi velkými městy zemí Evropského společenství se řadí na místo čtrnácté. V rámci EU je hlavní město Praha považováno za jedno z nejatraktivnějších historických evropských velkoměst. Od roku 1992 je právě její historické centrum zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Praha je také součástí sociálně ekonomické a sídelní struktury celé země. Všechny tyto aspekty se odrážejí ve specifickém charakteru a postavení Prahy mezi ostatními regiony naší republiky.

Hl. m. Praha je největším městem České republiky. Rozkládá se na ploše 496 km2, což je pouze 0,6 % území republiky, ale počtem obyvatel 1 188 126 k 31. 12. 2006 představuje 11,5 % obyvatel státu. Je to více než trojnásobek počtu obyvatel druhého největšího města – Brna.

Území Prahy se nachází ve střední části České vysočiny, převážně v oblasti Poberounské soustavy; menší část na severovýchodě je součástí České tabule. Dnešní ráz reliéfu města ovlivnila v prvé řadě erozní a akumulační činnost Vltavy, po jejichž obou březích se Praha rozkládá. V geomorfologii Prahy nápadně kontrastují na jedné straně plošinný reliéf v nejvýše položených místech a na druhé straně hluboce zaříznutá údolí Vltavy a jejích přítoků. Nejčlenitější reliéf vznikl na levém břehu Vltavy. Nejvyšším místem je zarovnaný povrch jihozápadně od Zličína (399 m n. m.). Naopak nejníže se nachází hladina Vltavy, když na severním okraji města v Suchdole opouští území Prahy (177 m n. m.), takže maximální výškové rozdíly dosahují přes 200 m na poměrně malé vzdálenosti.

Prahu lze považovat z geografického pohledu za jakýsi střed Evropy. Leží téměř v centru tohoto kontinentu, vzdušnou čarou vzdálená přibližně stejně od tří moří: Baltského 365 km, Severního 495 km a Jaderského 490 km.

Současná rozloha města je výsledkem přirozeného historického vývoje a dlouhodobého územního růstu. Za počátek lze považovat 2. polovinu 9. století, kdy byl založen Pražský hrad a pod jeho ochranou se začala rozvíjet samostatná podhradní osídlení. Z nich se pak postupně vyvinula samostatná města pražská: Staré Město, které bylo již před rokem 1280 nazýváno „Hlavou“ (caput regni), hlavním městem Českého království, Malá Strana, Nové Město a Hradčany. Rozhodujícími okamžiky dalšího vývoje do dnešní podoby byl rok 1784, kdy byla čtyři doposud samostatná města pražská spojena v město Prahu, dále pak rok 1850, 1883, 1884 a 1901, v nichž byla postupně k Praze připojena další čtyři města (Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň). Zákonem ze dne 6. 2. 1920 byla vytvořena Velká Praha, když se s dosavadními osmi pražskými čtvrtěmi spojilo 39 okolních obcí. K dalšímu územnímu růstu pak došlo postupně v letech 1960 (připojení 3 obcí a částí dvou katastrálních území), 1968 (připojeno 21 obcí Středočeského kraje), 1970 (korektury hranic Prahy, zejména území v okolí letiště Praha-Ruzyně) a konečně 1974, kdy bylo k Praze připojeno dalších 30 obcí Středočeského kraje. Od tohoto roku nedošlo v Praze k žádným dalším územním změnám.

Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Sledujeme-li průběžně výsledky periodických cenzů, které se konaly s výjimkou období 2. světové války v pravidelných desetiletých intervalech, počet obyvatel se v přepočtu na současné území od prvního sčítání lidu (1869) do roku, kdy bylo spočteno nejvíce Pražanů (1991), zvýšil 4,5 krát. Za desetiletí do SLDB 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů. Počet obyvatel Prahy byl podle výsledků SLDB 2001 nižší i než počet v roce 1980. Střední stav obyvatel byl nejvyšší v roce 1993 a to 1 217 897 osob a od tohoto roku docházelo k pravidelnému každoročnímu snižování počtu obyvatel až do roku 2002. V posledních letech se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšuje. V minulých letech šlo pouze o přírůstky obyvatel z migrace, a to zejména o přírůstky osob v produktivním věku, které se stěhují do Prahy především z důvodu širokých možností uplatnění na trhu práce a převažují mezi nimi cizí státní příslušníci. V roce 2006 však byl mimořádně zaznamenán také přírůstek obyvatel přirozenou měnou. O necelých 5 % se oproti roku 2005 zvýšil počet živě narozených dětí a současně o 5 % poklesl počet zemřelých. Přírůstek přirozeným pohybem obyvatel byl 256 osob a bylo to poprvé po 26 letech. Pokud posuzujeme Prahu jako takovou, v jejím historickém vymezení, rostl početní stav obyvatel velmi výrazně. Od konce 18. století do začátku 21. století se počet obyvatel Prahy na území, které k Praze v dané době náleželo, téměř zosminásobil, hranici 1 milionu překročil při cenzu 1961.

Praha patří z hlediska kvality životního prostředí, i přes výrazné zlepšení v 90. letech, k nejvíce postiženým regionům státu. Kvalita ovzduší v Praze v centru a některých oblastech středního pásu osídlení je stále velmi špatná. Přestože i na tomto poli bylo zaznamenáno v posledních letech v řadě ukazatelů značné zlepšení, nepříznivá situace trvá. Emise ze stacionárních zdrojů poklesly. Ovšem emise ze zdrojů mobilních, tedy motorových vozidel, v dlouhodobějším pohledu spíše stagnují a meziročně i stoupají. Znečištění ovzduší oxidem siřičitým v posledních deseti letech pokleslo výrazně a nedochází již k překračování limitních hodnot. Znečištění oxidem dusíku je nejvyšší v centrální části Prahy, podél hlavních tahů automobilové dopravy a v těchto lokalitách dochází k překračování limitních koncentrací. I u této znečisťující látky se hodnoty v delším časovém srovnání snižují, ale v posledních letech se pokles zastavil. Hlavním problémem jsou pro Prahu imise pevných prachových částic, I u tohoto znečištění až do roku 1999 byl zaznamenáván každoroční značný pokles, ale v prvním desetiletí 21. století lze konstatovat spíše vzrůstající trend. S nárůstem intenzity automobilové dopravy v letních měsících vzrůstají i koncentrace přízemního ozónu, tento růst však zatím není dramatický. Z fyzikálních faktorů, které mají dopad na životní prostředí, je nejzávažnější hluková zátěž.

Na území hlavního města Prahy se celkem nachází 89 zvláště chráněných území s rozlohou větší než 2 100 ha, z toho se 8 řadí mezi národní přírodní památky (Barrandovské skály, Cikánka I., Dalejský profil, Lochkovský profil, Požáry, U Nového mlýna a část území NPP Černá rokle, která sem zasahuje ze Středočeského kraje), 15 přírodních rezervací a 66 přírodních památek. Centrum Prahy má ale relativně málo kvalitní veřejné zeleně. Po zrušení městských hradeb (1871-1888) byl vzniklý prostor na rozdíl od řady evropských měst zastavěn. V posledních letech však dochází ke zlepšení dříve velmi zanedbaného stavu městské a příměstské zeleně. Probíhá postupná obnova vybraných zahrad a parků.

V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla historicky vytvořena široká škála dopravních vazeb. Nejbližší jsou oboustranné regionální vazby na Středočeský kraj. Postavení Prahy jako hlavního města ČR podmiňuje také významnou dojížďku i z území celé republiky. Naopak občané Prahy neomezují své vyjížďky za rekreací na blízké okolí, ale rozptylují se po území celého státu. Výrazně středová poloha a atraktivita v rámci ČR i Evropy předurčila Prahu k roli nejen důležitého cíle cest, ale také místa křížení řady významných tranzitních tras. Praha je již tradičně i největším centrem mezinárodní přepravy v ČR, a to ve směru západ-východ a sever-jih. Současně je i největším dopravním uzlem propojujícím jednotlivé kraje republiky.

Praha je centrálním bodem všech dálničních tras. Před rozdělením Československa byla vybudována naše první dálnice D 1 spojující Prahu s Brnem a Bratislavou. Rozestavěná je dálnice D 5 Praha - Norimberk, pokračuje výstavba dálnice D 8 Praha - Drážďany - Berlín a v plánu jsou i další dálniční propojení. Dálnice na území města ovšem představují jen 11 km, s nimi jsou propojeny ostatní rychlostní komunikace (23 km). Celková délka komunikační sítě v Praze však představuje 3 520 km. Stále citelněji se projevuje absence objízdných silničních tras kolem Prahy a zejména vnitřního města. Dosud se podařilo u plánovaných dvou okruhů vybudovat pouze dílčí segmenty.

Praha představuje i důležitý mezinárodní železniční uzel. Důraz je kladen na rozvoj železniční dopravy na evropské úrovni (např. Eurocity) při současném útlumu dopravy na méně využívaných tratích. Je připravována přestavba klíčových tahů pro provoz expresních vlaků, který zajistí vysoký komfort cestování na dlouhých tratích, zvláště mezinárodních.

Řeka Vltava, která protéká Prahou, je využívána jak pro nákladní dopravu, tak i pro dopravu rekreační, a to v úseku Zbraslav - Sedlec v délce 30,5 km. Na území města se nacházejí 3 přístavy - Holešovice, Smíchov, Radotín, které slouží pro překládku různých druhů nákladů. Osobní lodní dopravu a její provoz zajišťuje několik společností. Provozovatelé se specializují na různé typy okružních jízd po Praze, ale také na výletní jízdy Praha - Slapy, Praha - Troja nebo Praha - Mělník.

Letecká doprava osobní i nákladní je v Praze provozována zejména na letišti Praha-Ruzyně. V roce 2006 zde bylo odbaveno 11 581 511 cestujících, což znamená meziroční nárůst o 7,5 %. Nejvýznamnější událostí loňského roku bylo pro letiště beze sporu otevření nového terminálu Sever 2 v lednu 2006, do kterého byly převedeny všechny lety do zemí schengenského prostoru. Paleta mezinárodních destinací zajišťovaných pravidelnými lety je velmi široká a zahrnuje více než 100 cílových letišť pouze v nabídce přímých letů. Letiště samozřejmě odbavuje i lety přestupní. Pro pražské letiště je mj. velmi důležitý právě rozvoj dálkové dopravy, díky ní totiž přibývá cestujících, kteří českou metropoli využívají jako přestupní bod pro let do vzdálenějších destinací. Pokud se bude jejich počet zvyšovat, může se Praha dostat do společnosti nejvýznamnějších evropských letišť. Letiště Praha připravuje navíc rozšíření dráhového letiště o novou paralelní dráhu, která by měla být uvedena do provozu v roce 2010.

Praha má relativně dobře fungující městskou hromadnou dopravu s páteřním systémem metra v délce 55 km a sítí tramvajových tratí o délce 141 km. Ročně se vozidly MHD přepraví více než 1 miliarda osob a je naježděno 150 milionů kilometrů. Naléhavá potřeba zatraktivnit hromadnou dopravu napomohla postupnému vzniku systému pražské integrované dopravy. Ten je v současné době provozován do vzdálenosti až 35 km od hranic Prahy, čímž zahrnuje i významnou část Středočeského regionu (cca 240 obcí). I přes dokončení významných investic je budování dopravní infrastruktury, zejména s důrazem na odlehčení dopravně přetíženého centra, v Praze stále prioritním úkolem.

Pro populační situaci v Praze je tradičně charakteristické neustálé mírné zvyšování průměrného věku obyvatel hl. m. Prahy, který je v Praze stále vyšší než v ČR celkem. V roce 2006 byl zaznamenán další pokles trvale velmi nízkého zastoupení dětské složky populace. Současně pokračoval významný početní i procentuální nárůst obyvatel v produktivním věku. Stabilně je v Praze zvýšené relativní zastoupení osob ve věku poproduktivním. V důsledku zvýšené porodnosti v posledních letech vzrůstá meziročně počet dětí ve věku do 5 let. Index stáří v Praze trvale vysoko překračuje celorepublikový průměr a oproti předchozímu roku se opětně zvýšil. Index ekonomického zatížení je trvale nižší než v ČR celkem a jeho hodnota opět poklesla zejména v důsledku nárůstu počtu osob v mladších věkových skupinách produktivního věku a mírnému poklesu počtu dětí do 14 let.

Značná mobilita cizích státních příslušníků stěhujících se za prací se v Praze projevuje vysokým migračním obratem. Důsledkem migrace za prací je tedy jednak zvýšení počtu cizích státních příslušníků v pražské populaci, ale také posuny ve věkové struktuře populace. Trvale se zvyšuje podíl obyvatel ve věku 15 - 59 let, kteří v Praze nalézají pracovní uplatnění.

Jednoznačně kladným rysem demografického vývoje posledních desetiletí je prodlužování naděje dožití. Obyvatelé Prahy se dožívají nejvyššího věku ze všech krajů ČR. Od minulého roku zde opětovně došlo ke zvýšení naděje dožití při narození u žen na 80,36 let (oproti 80,0 let v roce předchozím) a u mužů na 75,21 let (oproti 74,7 let v roce předchozím). Ve srovnání s průměrem ČR to u žen bylo o 0,69 let více a a u mužů o 1,76 let. Vysoké hodnoty naděje dožití v Praze bývají přičítány lepší dostupnosti lékařské péče, ale i některým příznivějším tendencím ve způsobu života, a to navzdory zhoršeným parametrům životního prostředí. V Praze je velmi nízká i kojenecká úmrtnost a přestože v roce 2006 její celková úroveň 2,6 promile je sice poněkud vyšší než v roce 2005, stále se jedná o hodnotu velice nízkou (v ČR v roce 2006 byla kojenecká úmrtnost 3,3 promile).

Z hlediska ekonomiky má hl. m. Praha zcela výsadní postavení v rámci ČR, je hospodářským centrem státu i střediskem pro zprostředkování vlivů nadnárodních hospodářských vztahů na celém území státu. Kromě všech hlavních orgánů státní správy zde sídlí většina finančních institucí a zahraničních firem. To vše má podstatný vliv na ekonomiku Prahy, jejíž ekonomický výkon vytváří stabilně téměř čtvrtinu celostátního hrubého domácího produktu (HDP).
Ekonomika regionu vyjádřená v HDP v běžných cenách zaznamenává trvalý nárůst. Ovšem meziroční nárůsty od roku 2001 v Praze poněkud zaostávají za celorepublikovým průměrem, a to i po vstupu ČR do EU v roce 2004, který pozitivně působil na ekonomiku celé země prostřednictvím zlepšení podmínek obchodu se zeměmi EU. I přesto v Praze HDP v přepočtu na 1 obyvatele trvale vysoko překračuje hodnotu v ČR a současně i průměr za celou EU. Vyšší úroveň tvorby HDP je pro metropole typická. Je to ovlivněno celou řadou faktorů. Vyšší úrovní mezd, lokalizací a registrací sídel ekonomických subjektů ve městě, koncentrací centrálních orgánů veřejného i privátního sektoru.

S výkonností ekonomiky bezprostředně souvisí i situace na trhu práce. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Charakteristickými rysy dosavadního vývoje jsou na jedné straně vysoká lokalizační atraktivita pražského trhu práce, na druhé straně schopnost Prahy pokrýt zvýšenou poptávku. To je dáno jak značnou profesní mobilitou vnitřních zdrojů, tak doposud rychle rostoucími zdroji mimopražských i zahraničních pracovníků. Pracovní místa na území hlavního města nejsou příležitostmi jen pro obyvatele hlavního města, ale i pro obyvatele širokého okolí a v podstatě pro obyvatele celé ČR. Podle výsledků SLDB 2001 počet obsazených pracovních míst v Praze představoval více než pětinu všech pracovních míst v ČR. Počet pracovních míst k 1. 3. 2001 byl necelých 726 tisíc a aktivních obyvatel Prahy byl o 125 tisíc méně. Význam dojíždění za prací je pro Prahu mimořádný. Pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci. Více než čtvrtina zaměstnaných jsou osoby s vysokoškolským vzděláním a jejich počet má v posledních letech pravidelný vzestupný trend. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot než v ostatních regionech. Dalším charakteristickým rysem pražského trhu práce je i podprůměrná míra nezaměstnanosti. Pražský trh práce díky nabízené šíři profesí stačil absorbovat téměř všechnu pracovní sílu uvolňovanou v procesu transformace i nově přicházející. V posledních letech se míra nezaměstnanosti v Praze vyvíjí obdobně jako celorepublikový průměr, celkově se však pohybuje na jeho poloviční hodnotě.

Základní ekonomická strukturální přestavba se promítla do změn v odvětvové struktuře pražské ekonomiky. Charakteristickým rysem vývoje pražské ekonomické základny je posílení obslužné sféry a pokles podílu výrobních odvětví. Terciární odvětví představují v současnosti v Praze více než 80 % přidané hodnoty (v roce 2006 to bylo více než 82 %). Také míra zaměstnanosti v této sféře v Praze výrazně překračuje údaje ze všech regionů ČR. V roce 2001 pracovalo ve službách v Praze 72 % všech zaměstnaných a ke konci roku 2006 to bylo již 80 %.

Podíl výrobních odvětví na tvorbě přidané hodnoty i zaměstnanosti je v Praze naopak výrazně nižší, než je celorepublikový průměr. Odvětví průmyslu nemá v hl. m. Praze tak významné postavení jako v jiných regionech ČR, ale zejména zpracovatelský průmysl zůstal i zde poměrně ekonomicky silným resortem. V průběhu roku 2006 došlo ve zpracovatelském průmyslu v Praze ke zvýšení počtu zaměstnanců a i tržeb. Mzdy ve zpracovatelském průmyslu u ekonomických subjektů se sídlem v Praze v roce 2006 vzrostly o 7,5 %.

Ve stavebnictví v posledních letech pozorujeme zlepšení většiny parametrů. Byl zaznamenán poměrně dynamický růst objemu stavebních prací, mírný nárůst počtu zaměstnanců. Zvýšila se i průměrná mzda zaměstnanců stavebních firem. Stavební povolení jsou vydávána na objemově významnější stavby, je nárůst podílu stavebních povolení na bytové budovy. Zvýšil se i počet velkých stavebních firem. Na území Prahy ke konci roku 2006 mělo sídlo 366 stavebních podniků s 20 a více zaměstnanci. Stavební práce podle dodavatelských smluv těchto podniků v roce 2006 činily 115,4 mld. Kč (v běžných cenách), ve srovnání s rokem 2000 vzrostl objem prací více než o polovinu. Zvýšila se i produktivita práce ze základní stavební výroby. Počty dokončených i zahájených bytů v Praze byly druhé nejvyšší ze 14 krajů, po kraji Středočeském.

Významnou oblastí ekonomiky hlavního města je cestovní ruch, který se v Praze po teroristických útocích v roce 2001 a povodních v roce 2002 znovu začíná velmi dynamicky rozvíjet. Naprostou většinu návštěvníků Prahy tvoří turisté ze zahraničí, kteří zde představují více než 90 % všech ubytovaných návštěvníků. Ovšem Praha je i nejčastějším cílem tuzemských služebních cest a významným centrem kongresové turistiky.

Praha sice výrazně doplnila a rekonstruovala své ubytovací kapacity, problém je ale v jejich struktuře. Chybí stále kapacity ve vyšších kategoriích. Během roku 2006 se opět zvýšil počet hotelů 5* i 4* a stoupá i podíl lůžek v těchto ubytovacích zařízeních (v roce 2005 lůžka ve 5* a 4* hotelích představovala 39 % z úhrnu všech lůžek a v roce 2006 již 41 %). Roste i význam kongresové turistiky. Se zlevňováním letecké dopravy trvá stále obliba víkendových zájezdů. Turistická sezóna v Praze není časově vyhraněná. Počet příjezdů hostů ubytovaných v Pražských hromadných zařízeních představoval třetinu ubytovaných ve všech těchto zařízeních v ČR a u nerezidentů to bylo 58 %.

Z dalších součástí života společnosti má Praha významné postavení také ve školství, zdravotnictví a kultuře. Lze říci, že Praha je celostátním centrem školství. Již od středního vzdělávacího stupně je zde zvýšená koncentrace škol. V Praze je nevětší počet gymnázií i středních odborných škol ze všech krajů. Zcela mimořádné je postavení Prahy ve vysokém školství. Na deseti veřejných vysokých školách s 38 fakultami studovalo 87,5 tisíce studentů (stav k 31. 10. 2006). Navíc zde bylo 11,5 tisíc studentů doktorského studia. V posledních několika letech se odráží demografický vývoj i v posunech ve školských zařízeních. Klesá mírně počet základních škol i jejich žáků. Počty studentů středních škol více méně stagnují, počet studentů vysokých škol stále mírně roste.

Také zdravotnická zařízení jsou na území hlavního města koncentrována. Jde hlavně o specializovaná často i výzkumná pracoviště, která ovšem slouží pacientům z celé republiky. Je zde zaměstnána téměř pětina všech lékařů, kteří pracují v celém státě. Relativní ukazatele ze zdravotnictví v přepočtu na 1 000 obyvatel jsou trvale nejvyšší ze všech krajů a výrazně převyšují celorepublikový průměr, protože veškerá pražská zdravotnická zařízení slouží i pro okolí Prahy a v podstatě i obyvatelům celé ČR. Zatímco v ostatních regionech, po předání zdravotnických zařízeních do kompetence krajů, je stále více zařízení nestátních, v Praze pracuje téměř polovina všech lékařů v zařízeních státních. Tento jev je pro Prahu charakteristický. Statistická data o počtu zařízení, lůžek i pracovníků ve zdravotnictví nemohou postihnout změny kvality péče. Dlouhodobý nárůst kvality zdravotnické péče se odráží spíše v demografických ukazatelích jako je naděje dožití nebo zemřelí podle příčin smrti.

Praha má mimořádný význam i v oblasti kultury. Je zde umístěna většina kulturních institucí celostátního významu, ale nachází se zde i hustá síť dalších kulturních zařízení (v Praze je 17 % ze všech galerií a 32 % ze všech divadel).

Praha se i v rámci celé EU řadí mezi významné a vyspělé regiony. Toto postavení Prahy je dáno dlouhodobým historickým vývojem, přispívá k tomu i geografická poloha. Zejména po roce 1990 zde proběhla velmi rychlá transformace v celé škále společensko ekonomických oblastí. Došlo k rychlé obnově prestiže, Praha je trvale atraktivním teritoriem pro investory zejména z řad zahraničních ekonomických subjektů, pro něž je prestižní otázkou získání rezidencí na území Prahy. Výrazně se zlepšila kvalita napojení města na evropskou i celosvětovou komunikační síť. Je zde stabilní a pestrý trh práce a nadprůměrně kvalifikovaný potenciál pracovní síly. Důležitou roli hraje i kvalitní zázemí vzdělávacích i vědeckých a výzkumných institucí.

Nelze ovšem zapomenout i na slabé stránky. Jsou jimi zvýšená kriminalita, v mnoha ohledech nevyhovující životní prostředí, dopravní přetíženost, zvýšené životní náklady pro obyvatelstvo.

Podle zákona ČNR o hlavním městě je Praha statutárním městem. Je spravována orgány hlavního města - Zastupitelstvem hl. m. Prahy, Radou a Magistrátem hl. m. Prahy. Pro výkon státní správy je Praha od roku 2001 členěna na 22 správních obvodů, z hlediska samosprávného ji tvoří 57 autonomních městských částí s vlastními volenými orgány. Tyto městské části jsou ovšem zcela nehomogenní. Jsou zde městské části s vyhraněným charakterem městského centra, městské části s převážně obytným charakterem bytové zástavby dvacátých a třicátých let 20. století, městské části s převažujícím průmyslovým charakterem, sídlištní městské části se zástavbou panelového typu, městské části příměstského charakteru; řada z nich vznikla postupným připojováním okolních obcí venkovského typu. Liší se stupněm urbanizace, hustotou obyvatelstva, kvalitou technické infrastruktury i sociálně ekonomickými podmínkami života obyvatel. I co do počtu obyvatel jsou mezi těmito částmi významné rozdíly. Zatímco tři městské části počtem obyvatel překračují 100 tisíc, 14 nedosahuje ani 2 tisíc obyvatel a z toho 3 městské části mají méně než 500 obyvatel.