Lexikon hl. m. Prahy

Území hlavního města Prahy tvoří 112 katastrálních území. Katastrálním územím se rozumí technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí (dle zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), § 27 písm. h), ve znění zákona č. 53/2004 Sb.).

Katastrální území pokrývají celé území státu. V Rakousku a dříve též u nás se katastrální území označovalo jako katastrální obec. Také v Praze jednotlivá katastrální území označují původní historická města (Staré Město, Nové Město, Malá Strana, Karlín, Žižkov atd.) nebo také původní obce, které byly k Praze přičleňovány (Lahovice, Zličín, Satalice, Kolovraty atd.). Katastrální území je nyní v zásadě skladebnou jednotkou obcí, tzn., že jedno nebo více katastrálních území tvoří většinou obvod obce.

Název katastrálního území je určen při jeho vzniku, tj. v rámci vedení katastru nemovitostí ČR. Název může být měněn a je jedinečný v rámci ČR.

V následujících tabulkách dáváme uživatelům základní informace o prvních písemných zmínkách o KÚ, o roku jejich začlenění do hlavního města, rozloze a využití vybraných druhů pozemků. Vzhledem k tomu, že tato území jsou relativně časově nejstabilnější, uvádíme i dlouhodobé časové řady počtu obyvatel v jednotlivých katastrálních územích podle výsledků cenzů v letech 1850 až 2001.