Úvod

Celkový počet obyvatelstva má podle doporučení Statistické komise Spojených národů, Evropské hospodářské komise OSN a Statistického úřadu Evropského společenství zahrnovat rovněž údaje o následujících skupinách obyvatel:
- kočovníci
- osoby žijící v odlehlých oblastech
- vojenský, námořní a diplomatický personál a jejich rodiny nacházející se mimo zemi
- námořníci, nacházející se v době cenzu na moři
- obyvatelé, kteří přechodně pracují v jiné zemi
- obyvatelé, kteří jsou v zemi dočasně nepřítomni
- uprchlíci, žadatelé o azyl

Je pravda, že některé z těchto skupin obyvatel se u nás nevyskytují vůbec (kočovníci, osoby žijící v odlehlých oblastech) nebo jen výjimečně (námořníci, nacházející se v době cenzu na moři nebo mimo naši republiku). Další skupiny se však nacházejí i na našem území a je třeba tyto při sčítáních lidu rovněž sečíst a započítat do celkového počtu obyvatel. Podstatná část obyvatel, pracujících přechodně v jiné zemi nebo která je v zemi dočasně nepřítomná, je při sčítáních sečtena, zvláště pokud bydlí v domě či bytě s jinými osobami – má s nimi stejný trvalý pobyt.

Tím, že každý občan ČR musí být přihlášen k trvalému pobytu na nějakém místě, je možno jej sečíst a zahrnout do počtu obyvatel i v době jeho nepřítomnosti (samozřejmě jen v rozsahu údajů, které o nich jsou jejich spolubydlící schopni podat).

V případě vojenského a diplomatického personálu nacházejícího se mimo zemi byl tento při posledním sčítání lidu v roce 2001 sečten za pomoci orgánů ministerstva zahraničních věcí a obrany. Tyto osoby vyplnily údaje v místě svého zahraničního pobytu a po linii příslušných ministerstev se dostaly tiskopisy až na Český statistický úřad a do zpracování výsledků sčítání (zařazeny byly do obcí podle trvalého pobytu).

Dalšími skupinami obyvatel jsou uprchlíci a žadatelé o azyl. Tyto osoby eviduje ministerstvo vnitra (pokud jsou vůbec evidovány) a toto ministerstvo rovněž provedlo sečtení těchto osob v uprchlických táborech a údaje předalo ke zpracování Českému statistickému úřadu. Osoby, které se v zemi zdržují nelegálně, není v podstatě možné sečíst.

Problematickou skupinou obyvatel jsou „bezdomovci“. Pojem bezdomovec není jednoznačně definován. Považují se za ně lidé bez domova, bez rodinného zázemí a bez stálého místa odpočinku. Pojem bezdomovec v oficiálních dokumentech chybí, v legislativě se tímto pojmem označují pouze osoby bez státní příslušnosti. Již z toho je zřejmá problematičnost pojmu bezdomovec. (Podrobněji se problematikou zabýval projekt Sčítání bezdomovců Praha 2004, který se uskutečnil v únoru letošního roku – jeho výsledky přináší závěrečná zpráva z dubna 2004).

Část bezdomovců byla do celkového počtu obyvatel zahrnuta. Šlo jednak o případy, kdy někteří sčítací komisaři při sčítání lidu v roce 2001 část bezdomovců sečetli. Ve spolupráci zejména s některými neziskovými organizacemi byly získány údaje o osobách, které se v rozhodující okamžik sčítání pohybovaly v různých zařízeních dobročinných organizací. Další část bezdomovců byla do sčítání zahrnuta v těch případech, kdy osoba sice fakticky nemá svůj domov, svůj byt, ale přesto je na nějaké adrese hlášena k trvalému pobytu. Alespoň základní informace o této osobě zjistil sčítací komisař buď z příslušné evidence obyvatel, nebo od příbuzných, pokud se na této adrese v době sčítání zdržovali.

Lze tedy konstatovat, že většina bezdomovců byla ve sčítání podchycena a zahrnuta do celkového počtu obyvatel, ovšem neumíme říci, kolik jich bylo, neboť jsme při sčítání nezjišťovali, zda je někdo bezdomovec nebo ne. Z dat výsledků sčítání lidu lze pouze uvést, že určitá skupina lidí nemá svůj domov, přežívá v různých pohyblivých či nouzových obydlích, ale nemusí jít o bezdomovce.

Při započtení všech těchto různorodých skupin obyvatelstva je logické, že se významně liší i podmínky bydlení různých skupin obyvatelstva. Obyvatelstvo nebydlí jen v domech a bytech, ale i v jiných objektech – souhrnně jsou nazvány „obydlím“. Obydlí je podle mezinárodních doporučení definováno jako strukturálně oddělené a nezávislé prostory, které jsou buď určeny ke stálému bydlení nebo jsou skutečně využívány v době provádění cenzu jako obvyklé místo pobytu alespoň jednou osobou.

Pod pojmem obydlí se tak rozumí tři typy bydlení:
- byty (rodinné domy, místnost či řada místností v bytových domech nebo v ostatních budovách)
- netradiční ubytování (chaty, chalupy, karavany, obytné čluny, místnosti v provozních budovách, ale také jiné přístřešky, využívané v době cenzu jako obydlí)
- ubytování ve společných obydlích (hotely, penziony, ostatní ubytovací zařízení, objekty institucí, tábory apod.)

V našich podmínkách proto rozlišujeme osoby bydlící v bytech, ubytování ve společných obydlích označujeme za bydlení v zařízeních a netradiční ubytování označujeme pojmem bydlení mimo byty a zařízení.