Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj
6.4 Charakteristika trvale obydlených bytů
Následující charakteristiky (stáří, velikost a technická vybavenost) nebyly zjišťovány za celý bytový fond, ale pouze za trvale obydlené byty. U neobydlených bytů v trvale obydlených domech bylo možné většinu údajů při sčítání odhadnout, ale v zájmu jednotného přístupu k neobydleným bytům nebylo této možnosti využito (s výjimkou stáří domu).
Na stáří bytového fondu lze pohlížet ze dvou hledisek. Buď je zjišťováno skutečné období výstavby domů (sčítání 1991) nebo je zohledněna rekonstrukce domu (sčítání 2001). Tyto dva pohledy dávají nesrovnatelné výsledky, proto nejsou údaje o stáří bytového fondu v roce 2001 konfrontovány s údaji z roku 1991.
Důsledkem toho, že starší domy mají v průměru menší počet bytů, je podíl bytů v domech postavených (rekonstruovaných) před rokem 1945 nižší než podíl domů z příslušného období. Bytů v domech starších než 100 let je 5,4 %, přitom v rodinných domech 8,0 % a v bytových domech 1,7 %. Nejčetnější skupinou jsou byty z let 1971 – 1980. Jejich podíl na celkovém počtu trvale obydlených bytů je 26,0 %, přitom v rodinných domech 22,5 % a v bytových domech dokonce 30,9 %. Desetina bytů v rodinných a bytových domech je z období 1991 – 2001. Specifická je struktura bytů v ostatních domech. V domech starších než 100 let je 17,3 % bytů a téměř čtvrtina bytů (24,0 %) je v ostatních domech s obdobím výstavby (rekonstrukce) 1991 – 2001. Právě u této kategorie je podíl rekonstruovaných domů vysoký v souvislosti se změnou využití části plochy těchto domů pro podnikání.
Tab. 6.4.1 Trvale obydlené byty podle stáří a druhu domu a velikostních skupin obcí
Pro výstavbu bytů v rodinných domech ve městech s více než 5 000 obyvateli bylo v Pardubickém kraji ve 20. století významné meziválečné období, spadající při sčítání do kategorie 1920 – 1945. Ve středně velkých obcích přibylo nejvíce bytů v rodinných domech v období 1971 – 1980. V té době byly v rámci centrálního územního plánování vymezeny střediskové obce (střediska osídlení obvodního a místního významu), ve kterých se rozvíjela občanská a technická vybavenost. Naproti tomu došlo k útlumu výstavby v menších obcích (většinou do 500 obyvatel), které byly zařazeny mezi nestřediskové a výstavba v nich podléhala určitým restrikcím. V těchto obcích je patrný nejvyšší podíl bytů v rodinných domech z období 1945 – 1960, přitom v nejmenších obcích je významný i podíl bytů v nejstarších domech (20 %).
Pro byty v bytových domech je dominantním obdobím výstavby 1971 – 1980. Vyšší podíly bytů z poválečného období (1946 – 1970) jsou typické pro obce s 1 000 – 4 999 obyvateli a města s více než 20 000 obyvateli.
Stáří bytového fondu je odlišné nejen z hlediska velikosti obcí, ve kterých byly byty postaveny, ale odlišuje se i mezi městy a ostatními obcemi a z územního hlediska podle obvodů obcí s rozšířenou působností (viz tabulka C10 v příloze). Ve městech je podíl bytů postavených nebo rekonstruovaných před rokem 1920 (7,9 %) poloviční ve srovnání s ostatními obcemi kraje (15,7 %). Naproti tomu mají města vyšší podíl bytů postavených po roce 1945. Nejstarší bytový fond má Březová nad Svitavou s podílem 32 % bytů postavených do roku 1919. Nejvyšší podíl bytů z období 1920 – 1945 má Choceň (24 %). Čtyři pětiny bytů ve Chvaleticích jsou z let 1946 – 1980, zatímco pouze 3 % bytů jsou v domech postavených nebo rekonstruovaných před rokem 1945. Naproti tomu Třemošnice má nejvyšší podíl bytů z 80. let (25 %). Nejvyšší podíl bytů z let 1991 – 2001 byl zjištěn v Sezemicích. Pouze pětiprocentní podíl nejmladších bytů je v České Třebové a v Hlinsku.
Z územního hlediska je nejstarší bytový fond na Svitavsku (14,2 % bytů v domech postavených do roku 1919 a 18,4 % bytů z období 1920 – 1945) a na Králicku (23,1 % bytů do roku 1919 a 14,8 % z let 1920 – 1945). K nim se řadí vysokým podílem bytů postavených před rokem 1920 Moravskotřebovsko (20,0 %) a Českotřebovsko s vysokým podílem bytů z období 1920 – 1945 (18,4 %). Nejvyšší podíl bytů z období 1946 – 1980 byl zjištěn na Pardubicku (58,9 %) a Přeloučsku (54,6 %). Z 80. let pochází pětina bytů na Hlinecku, Žamberecku a Svitavsku. Nejvyšší podíl bytů z období 1991 – 2001 má Vysokomýtsko (14,1 %), Lanškrounsko (12,8 %) a Litomyšlsko (12,7 %).
Velikost trvale obydlených bytů lze charakterizovat několika způsoby. Nejčastěji se uvádí průměrná velikost bytu v m2, ať už celková nebo obytná. Tento průměrový ukazatel však zcela nevystihuje realitu. Proto bývá doplněn strukturou bytů podle velikostních kategorií. Další způsob hodnocení využívá zjištěný počet obytných místností (nejčastěji větších než 8 m2).
Průměrná velikost bytů se sice zvyšuje již od roku 1961, avšak po roce 1980 se začalo tempo růstu zpomalovat. Jestliže v roce 1961 měl trvale obydlený byt v průměru 34,5 m2 obytné plochy, v roce 1970 to bylo 39,0 m2 a v roce 1980 o 5 m2 více. V období 1980 – 1991 se průměrná velikost zvětšila o 4,1 m2 a období 1991 – 2001 o 3,8 m2 na 51,9 m2. V posledním desetiletí se výrazněji zvětšovaly byty v rodinných domech (z 55,4 m2 na 61,4 m2, tj. o 10,8 %) než v bytových domech (z 39,2 m2 na 39,9 m2, tj. o 1,7 %). Jak již bylo uvedeno v kapitole 6.1, je příčinou výstavba malých sociálních bytů pro mladé rodiny, ale i malých bytů v penzionech pro důchodce. Přírůstek průměrné obytné plochy bytů v ostatních domech byl v období 1991 – 2001 na úrovni průměru všech bytů, a tím zůstaly tyto byty svou velikostí 48,4 m2 o 3,5 m2 pod krajským průměrem.
Tab. 6.4.2 Trvale obydlené byty podle druhu domu a obytné plochy bytu
Nejpočetnější skupinou jsou byty o velikosti 40,0 – 49,9 m2 vzhledem k tomu, že tato velikost bytů je nejběžnější v bytových domech. Naproti tomu v rodinných domech má nejvíce bytů v průměru
60,0 – 79,9 m2. Zatímco bytů do 20 m2 je v rodinných domech pouze 1,7 %, v bytových domech je jich více než jedna desetina. Byty s plochou větší než 120 m2 jsou zastoupeny mezi byty v rodinných domech 3,2 %, v bytových domech je jejich podíl zanedbatelný.
Z územního hlediska jsou největší byty v obvodě ORP Holice (60 m2), Litomyšl (57 m2), Chrudim (56 m2) a Hlinsko (55 m2) v souvislosti s vysokým podílem bytů v rodinných domech. Nejmenší byty jsou vlivem vysokého podílu bytů v bytových domech na Českotřebovsku (47 m2) a Pardubicku (48 m2).
Ve městech mají byty v průměru 48 m2 obytné plochy, což je o 9,5 m2 méně než byty v ostatních obcích kraje. Mezi městy má největší průměrnou velikost bytů Ronov nad Doubravou (64 m2), následuje Chrast (60 m2) a Slatiňany (59 m2). Nejmenší byty byly v roce 2001 zjištěny ve Chvaleticích (40 m2), v Pardubicích a v Ústí nad Orlicí (45 m2).
Celková plocha bytů se zvýšila ze 74,6 m2 v roce 1991 na 80,5 m2 v roce 2001. Byty v rodinných domech mají v průměru 95,7 m2 a v bytových domech 61,3 m2. Průměrná velikost bytů v rodinných domech na Chrudimsku již dosáhla 99 m2, zatímco v okrese Ústí nad Orlicí je 93,5 m2. Na Ústeckoorlicku je i nejmenší celková velikost bytů v bytových domech (60,6 m2), zatímco na Chrudimsku je opět největší (62,5 m2).
Počet obytných místností s plochou 8 m2 a více je dlouhodobě srovnatelný ukazatel velikosti bytů. V roce 1961 připadalo na 1 byt v průměru 1,70 obytné místnosti, v jednotlivých desetiletích se průměrný počet místností zvětšoval o 0,35, 0,40, 0,30 a v letech 1991 – 2001 pouze o 0,06 místnosti. V roce 2001 připadalo na 1 byt průměrně 2,81 obytných místností. Průměrná velikost bytu se měnila podle stáří bytu od nejmenších bytů v nejstarších domech (v domech postavených do roku 1899 pouze 2,39 obytné místnosti) až po byty z období 1981 – 1990, které měly v průměru 3,12 obytné místnosti. Jen nejmladší byty z let 1991 – 2001 byly menší (2,93 obytné místnosti).
Graf 27. Struktura trvale obydlených bytů podle počtu obytných místností
Tab. 6.4.3 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a podle stáří a druhu domu
Byty v bytových domech měly v roce 2001 v průměru 2,35 obytné místnosti na byt, což je o 0,6 % méně než při sčítání 1991. Nejde o chybu, ale o důsledek výstavby menších bytů v bytových domech v období 1996 – 2001 (33,9 m2). Z tabulky 6.4.3 je patrné, že se v 90. letech 20. století ve větším rozsahu stavěly jednopokojové byty (v penzionech pro důchodce) a dvoupokojové byty (pro mladé rodiny s omezenými finančními zdroji a vysokou potřebou samostatného bydlení). Až do roku 1970 se nejčastěji stavěly v bytových domech dvoupokojové byty, v posledních 30 letech to byly byty třípokojové.
Z územního hlediska jsou podle počtu obytných místností největší byty v obvodě ORP Holice, kde na 1 byt připadá v průměru 3,20 obytné místnosti. Následují obvody Chrudim a Litomyšl. V obvodě Ústí nad Orlicí je nejvyšší podíl bytů s 1 obytnou místností (14,7 %) a v obvodě Česká Třebová je nejvíce dvoupokojových bytů (33,6 %). Územní obvod ORP Pardubice má nejvyšší podíl třípokojových bytů (41,1 %) a nejnižší podíl bytů čtyřpokojových a větších (17,1 %).
Ve městech, kde je obecně nižší podíl bytů v rodinných domech, je podíl jednopokojových bytů 14,5 %, což je o 6 procentních bodů více než v ostatních obcích kraje. Vyšší jsou zde i podíly dvoupokojových bytů (28,8 % oproti 27,0 %) i třípokojových bytů (38,8 % oproti 33,2 %). Ve venkovských obcích překračuje podíl bytů se 4 a více obytnými místnostmi 30 %, zatímco ve městech je pouze 17 %. Mezi městy mají nejmenší byty Chvaletice (18 % jednopokojových a 37 % dvoupokojových bytů). Polovina všech bytů v Jablonném nad Orlicí má 3 obytné místnosti, zatímco v 6 městech tento podíl nedosahuje ani jedné třetiny. Největší byty byly zjištěny v Ronově nad Doubravou, kde dosáhl podíl 4 a vícepokojových bytů 39 %.
Velikostní struktura bytů je závislá na velikosti obcí i z pohledu počtu obytných místností. Pro menší obce je typický podprůměrný podíl jedno a třípokojových bytů a nadprůměrný podíl bytů se 4 a více pokoji v souvislosti s vyšším podílem bytů v rodinných domech. U měst s více než 20 tisíci obyvateli je naproti tomu nadprůměrný podíl jedno a třípokojových bytů a podprůměrný podíl pěti a vícepokojových bytů. Nadprůměrný podíl dvoupokojových bytů je pouze ve městech ve velikostní skupině 5 000 – 19 999 obyvatel (na úkor 4 a vícepokojových bytů).
Tab. 6.4.4 Trvale obydlené byty podle velikosti bytu a velikostních skupin obcí
Způsob vytápění a rozsah základního příslušenství rozděluje byty do čtyř kategorií. Toto členění nedoznalo oproti roku 1991 změn, přesto nejsou údaje o bytech I. a II. kategorie plně srovnatelné (v roce 2001 byly mezi byty I. kategorie zařazeny oproti roku 1991 i byty vytápěné lokálními topidly na plyn). V případě, že by se v roce 1991 zařadily do I. kategorie i byty s plynovými kamny, zvýšil by se podíl bytů I. kategorie o 5 procentních bodů. Rozhodující příčinou zvýšení podílu bytů I. kategorie v letech 1991 – 2001 byla státem podporovaná změna energie používané k vytápění bytů z pevných paliv na plyn a elektřinu, přitom byty vytápěné plynovým etážovým topením se řadí do I. kategorie a byty s etážovým topením na pevná paliva patří do II. kategorie. Snížení počtu bytů III. a IV. kategorie souvisí s modernizací starých méně vybavených bytů a s převodem části méně vybavených bytů mezi neobydlené, případně s jejich vyčleněním z bytového fondu.
Do I. kategorie je nyní zařazeno 85,4 % všech trvale obydlených bytů v kraji, v bytových domech dokonce 94,2 % bytů. Naproti tomu v rodinných domech je do I. kategorie zařazeno „jen“ 78,8 % bytů zejména vlivem nižšího vybavení starších bytů ve venkovských obcích. Část bytů zůstává vytápěna etážovým topením, případně kamny na pevná paliva (plyn není zaveden do všech obcí a určitou roli hraje i cena vytápění), a proto zůstává v rodinných domech do II. kategorie zařazeno 13,3 % bytů. Chybějící základní vybavení (vlastní koupelna či splachovací WC) má za následek, že je 7,1 % bytů v rodinných domech zařazena do III. a IV. kategorie. V bytových domech spadá do těchto kategorií 0,7 % bytů. To, že se 221 bytů III. a IV. kategorie řadí i do období výstavby (rekonstrukce) 1991 – 2001, souvisí nejen s rekonstrukcemi starších bytů, u kterých nebylo doplněno kompletní příslušenství, ale také s tím, že byly stavěny tzv. „holobyty“ pro sociálně nepřizpůsobivé občany.
Graf 28. Struktura trvale obydlených bytů podle kategorie bytu
Tab. 6.4.5 Trvale obydlené byty podle druhu domu a kategorie bytu
Byty první kategorie jsou výrazně větší (52,9 m2) než byty nižších kategorií, zejména III. (40,8 m2)
a IV. (33,7 m2). Obytná plocha bytů I. kategorie v rodinných domech (65 m2) je téměř dvojnásobná oproti obytné ploše bytů IV. kategorie (34 m2). Naproti tomu byty I. kategorie v bytových domech (40 m2) jsou o polovinu větší než byty IV. kategorie v téže skupině domů.
Z územního hlediska je nejvyšší podíl bytů I. kategorie na Pardubicku, II. kategorie na Králicku (18,4 %), Poličsku (16,9 %) a Moravskotřebovsku (15,4 %). Nejvíce bytů III. a IV. kategorie je na Hlinecku (7,7 %), Králicku (7,1 %) a Litomyšlsku (6,7 %). Značné rozdíly jsou v podílu hůře vybavených bytů mezi městy a ostatními obcemi kraje. Ve městech je podíl bytů II. kategorie třikrát nižší (5,5 % oproti 16,8 %) a IV. kategorie dokonce čtyřikrát nižší (2,1 % oproti 8,4 %). K městům, kde je podíl méně vybavených bytů na úrovni venkovských obcí, patří Březová nad Svitavou, Ronov nad Doubravou a Chrast.
Tab. 6.4.6 Trvale obydlené byty podle kategorie bytu a velikostních skupin obcí
Tabulka 6.4.6 ukazuje na přímou souvislost mezi kategorií bytů a velikostí obce. V nejmenších obcích je nejnižší podíl bytů I. kategorie v souvislosti s vysokým podílem bytů v méně vybavených rodinných domech. Důležitým faktorem je v tomto případě vyšší využívání kamen a etážového topení na pevná paliva z ekonomických důvodů a také proto, že řada obcí dosud nemá zaveden plyn. Proto je v nejmenších obcích vysoký podíl bytů II. kategorie. Vyšší podíl bytů bez základního příslušenství (IV. kategorie) v nejmenších obcích souvisí s tím, že řada bytů je zde obývána domácnostmi ekonomicky neaktivních osob (důchodců), pro něž je typická nižší motivace k rekonstrukci sociálního zařízení bytu, často spojená s nedostatkem finančních prostředků.
Na zvyšování technického vybavení bytů mělo rozhodující vliv budování inženýrských sítí, především rozvodů plynu a kanalizačních přípojek. Jestliže byl v roce 1991 plyn zaveden do 38 % bytů, v roce 2001 bylo těchto bytů již 59 %, z toho 523 bytů využívalo domovní zásobník plynu. Plynofikace probíhala nejprve ve městech a postupně jsou napojovány byty i v ostatních obcích. Na Pardubicku mají plyn zavedeny více než tři čtvrtiny bytů, v okresech Ústí nad Orlicí a Svitavy necelá polovina bytů.
V roce 2001 nemělo vodovod pouze 1 127 bytů, tj. 0,6 % trvale obydleného bytového fondu v kraji. V těchto bytech žije 1 961 trvale bydlících osob. Více než třetina bytů bez vodovodu je starší než 100 let, nejvíce jich však pochází z období 1900 – 1945 (43 %). Z celkového počtu bytů bez vodovodu jich je 1 078 v rodinných domech, často rozptýlených na samotách, kam nebyla zavedena veřejná vodovodní síť. Nejnižší podíl bytů s vodovodem je na Chrudimsku (97,8 %).
Na kanalizační síť bylo v roce 2001 oproti roku 1991 připojeno o 8,2 procentního bodu více bytů. Naproti tomu podíl bytů napojených na žumpu či jímku poklesl o 8,7 procentního bodu. Celkově bylo v roce 2001 napojeno na domácí čističku odpadních vod 1 975 bytů (1,1 %). U 713 bytů s 1 233 obyvateli bylo v roce 2001 uvedeno, že nemá žádný odvod odpadů z bytu. Z územního hlediska je na Pardubicku napojeno na kanalizační síť 78 % bytů, zatímco na Svitavsku pouze 52 % bytů.
Graf 29. Struktura trvale obydlených bytů podle způsobu vytápění
Údaje o změně způsobu vytápění jsou mezi roky 1991 a 2001 částečně ovlivněny metodickou změnou v zařazování některých bytů s etážovým topením (viz str. 17). Nezpochybnitelné je však zvýšení podílu bytů vytápěných ústředním nebo etážovým topením ze 75,1 % v roce 1991 na 81,5 % v roce 2001. Téměř 48 tisíc bytů bylo v kraji v roce 2001 vytápěno ze zdroje mimo dům (blokové kotelny a dálkové vytápění). Kamny bylo vytápěno 27 tisíc bytů. Podíl bytů vytápěných kamny poklesl za 10 let z 24 % na 15 %.
Údaje o energii využívané k vytápění bytů nejsou v roce 2001 (obdobně jako v roce 1991) kompletní. Tam, kde je zdroj tepla mimo dům, lze určit pouze podíl bytů vytápěných pevnými palivy. V roce 2001 bylo takových bytů 55 %. Poměrně vysoký podíl je způsoben tím, že hlavním dodavatelem tepla do krajského města a do Chrudimi je elektrárna Opatovice používající k výrobě tepla uhlí. Obdobně elektrárna Chvaletice dodává teplo městu Chvaletice. Nejčastěji užívanou energií u bytů, které mají zdroj tepla v domě či přímo v bytě, je plyn (57 % bytů), více než třetina bytů používá pevná paliva a v 5 % bytů je zdrojem tepla elektřina.
Dodávka teplé vody byla v roce 2001 ve 24 % bytů zajišťována z mimobytového zdroje. Ohřívač vody je v 63 % bytů (55 % v roce 1991), bytů s elektrickým ohřevem vody je téměř dvakrát více než bytů, kde je voda ohřívána plynem. Teplá voda není k dispozici v 9 693 bytech, tzn., že bez teplé vody je 3,7 % bydlících obyvatel.
Podíl bytů s vlastní koupelnou či sprchovým koutem se zvýšil od roku 1991 do roku 2001 o 4,4 procentního bodu, přitom podíl bytů se společnou koupelnou poklesl z 1,7 % v roce 1991 na 0,9 % v roce 2001. Nejnižší podíl bytů s vlastní koupelnou je na Chrudimsku. Bez koupelny bylo v roce 2001 celkem 4 624 bytů se 7 909 obyvateli (1,6 %). Poměrně vysoký (14 %) zůstává podíl bytů bez koupelny v domech starších než 100 let, avšak koupelnu nemá ani 0,5 % bytů z období 1981 – 2001.
V 90. letech se zvýšil podíl bytů s vlastním splachovacím záchodem o 4,8 procentního bodu. Naproti tomu poklesl podíl bytů se společným splachovacím záchodem z 2,1 % v roce 1991 na 1,0 % v roce 2001 a podíl bytů se záchodem bez splachování z 8,4 % na 4,1 %. Pětina bytů starších než 100 let má záchod bez splachování. Na záchod bez splachování nebo splachovací mimo dům bylo v roce 2001 odkázáno 14 676 obyvatel bydlících v bytech. Nejnižší podíl bytů s vlastním splachovacím záchodem je na Chrudimsku, zatímco nejvyšší je na Pardubicku.
Tab. 6.4.7 Technické vybavení trvale obydlených bytů podle velikostních skupin obcí
S rostoucí velikostí obcí se zvyšuje technické vybavení bytů. V malých obcích do 199 obyvatel mají do bytu zaveden plyn 3 byty z deseti a necelá sedmina bytů je napojena na kanalizační síť. Vlastní splachovací záchod nemá 15 % bytů a vlastní koupelnu 9 % bytů. Naproti tomu ve dvou největších městech kraje není plyn zaveden do sedminy bytů, na kanalizační síť je napojeno více než 90 % bytů a této hodnotě se blíží i podíl bytů s ústředním nebo etážovým topením.
Územní rozdíly jsou v oblasti technické vybavenosti bytů nejmenší u napojení bytů na vodovod. Na Českotřebovsku je napojeno 99,4 % bytů, zatímco na Hlinecku 97,5 %. Ve městech je na vodovod napojeno 99,2 % bytů (nejvíce ve Chvaleticích 99,8 %), v ostatních obcích kraje je napojeno 97,5 % bytů. Značné rozdíly jsou v plynofikaci. Na Pardubicku byly napojeny na plyn čtyři domácnosti z pěti a na Českotřebovsku byl plyn k dispozici ve dvou třetinách bytů. Naproti tomu na Žamberecku mělo možnost využívat plyn 15 % domácností a na Poličsku necelá čtvrtina domácností. Města byla v roce 2001 plynofikována ze 73 %, ostatní obce kraje pouze z jedné třetiny. Mezi městy je nejvyšší podíl bytů napojených na plyn ve Svitavách (89,3 %), Chrudimi (86,6 %) a v Pardubicích (85,7 %), nejméně v Jablonném nad Orlicí (15,4 %). Nejvyšší podíl bytů s vlastní koupelnou a splachovacím záchodem byl podle očekávání na Pardubicku (97,3 %,resp. 96,3 % bytů), k němu se úrovní vybavení blížilo Přeloučsko a Moravskotřebovsko. Za průměrem kraje nejvíce zaostávalo Králicko. Vybavení vlastní koupelnou je ve městech v průměru o 4,3 procentní body vyšší než v ostatních obcích kraje, rozdíl ve vybavení vlastním splachovacím záchodem je dokonce vyšší o 8,4 procentního bodu. Mezi městy byla nejlepší situace ve Chvaleticích a nejhorší v Březové nad Svitavou.