Sčítání lidu, domů a bytů 2001 - Pardubický kraj
4.4 Ekonomicky aktivní podle zaměstnání a postavení v zaměstnání
V souladu se statistickou Klasifikací zaměstnání byli v roce 2001 ekonomicky aktivní rozděleni do 10 hlavních skupin. Nejvíce byla zastoupena skupina řemeslníků, kvalifikovaných výrobců, zpracovatelů a opravářů, kteří se na všech ekonomicky aktivních podíleli téměř jednou čtvrtinou. Mezi těmito osobami bylo jen 24 % žen. Techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci (s maturitou) měli v roce 2001 podíl 21 %, obsluha strojů a zařízení 12 % a provozní pracovníci ve službách a obchodě 11 %. V posledně jmenované skupině dosahoval podíl žen 68 %. Vědečtí a odborní duševní pracovníci (inženýři, lékaři, učitelé) se podílem 7,4 % řadili v roce 2001 těsně před pomocné a nekvalifikované pracovníky (6,6 %). Podrobnější struktura podle tříd zaměstnání je uvedena v tabulce A11 v příloze.
Pracovníci v jednotlivých třídách zaměstnání mají odlišnou věkovou strukturu. Starší pracovníci mají převahu v tradičních profesích. Věková skupina 50 – 54 let je nejpočetnější mezi kvalifikovanými dělníky v zemědělství a lesnictví a u obsluhy strojů a zařízení. Kategorie 45 – 49 let je nejvíce zastoupena mezi zákonodárci, vedoucími a řídícími pracovníky a také mezi pomocnými a nekvalifikovanými pracovníky. Nejvíce ekonomicky aktivních ve věku 25 – 29 let je mezi vědeckými a odbornými duševními pracovníky, technickými, pedagogickými a zdravotnickými pracovníky a ve skupině řemeslníků, kvalifikovaných výrobců, zpracovatelů a opravářů. V ostatních třídách zaměstnání mají nejvyšší podíl mladí lidé ve skupině 20 – 24 let včetně skupiny nezaměstnaných absolventů škol.
Nejvyšší nároky na kvalifikaci má skupina vědeckých a odborných duševních pracovníků. Vysokoškolské vzdělání v ní mají tři čtvrtiny mužů a dvě třetiny žen. Téměř všichni ostatní mají středoškolské vzdělání s maturitou či vyšší vzdělání. Tři čtvrtiny zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků mají úplné středoškolské či vysokoškolské vzdělání, avšak převažují středoškoláci (s maturitou). Tato vzdělanostní kategorie má dominantní postavení též u technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků (70 % u mužů a 83 % u žen). Nadprůměrný podíl osob s vyšší kvalifikací je mezi příslušníky armády. Ve skupině nižších administrativních pracovníků mají mezi muži převahu vyučení a absolventi středních odborných škol (bez maturity), mezi ženami absolventky středních škol, které zakončily studia maturitní zkouškou. V ostatních třídách zaměstnání mají převahu vyučení. Výjimku tvoří nezaměstnaní absolventi škol, mezi kterými je nadprůměrný podíl maturantů (40 % u mužů a 54 % u žen) a absolventů základních škol (21 % u mužů a 16 % u žen).
Nejvyšší podíl žen (72,4 %) je ve třídě nižších administrativních pracovníků, provozních pracovníků ve službách a obchodě (67,6 %) a pomocných a nekvalifikovaných pracovníků (62,3 %). V této třídě jde zejména o skupinu zaměřenou na prodej a služby, kde mají ženy tříčtvrtinový podíl. Na vysokém podílu žen ve třídě technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků (57,7 %) se podílejí zejména zdravotní sestry, laborantky, vychovatelky a učitelky v mateřských školách. Nadpoloviční podíl mají ženy též ve třídě vědeckých a odborných duševních pracovníků (53,3 %) zejména v důsledku feminizace základního školství.
Graf 12. Zastoupení žen v jednotlivých typech zaměstnání
U nezaměstnaných bylo v roce 2001 zjišťováno i poslední zaměstnání, proto výsledky sčítání zahrnují také údaje o třídách zaměstnání, ve kterém nezaměstnaní naposledy pracovali. U mužů i u žen byl nejvyšší podíl nezaměstnaných na počtu ekonomicky aktivních ve skupině pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, avšak u mužů byl podíl výrazně vyšší (15,0 % oproti 9,5 % u žen). Vyšší podíl nezaměstnaných žen oproti mužům byl v březnu 2001 také ve skupině kvalifikovaných dělníků v zemědělství a v lesnictví a ve třídě provozních pracovníků ve službách a v obchodě. Nižší nezaměstnanost než 2 % byla u obou pohlaví pouze u vedoucích a řídících pracovníků a ve třídě duševních a odborných pracovníků.
Graf 13. Struktura nezaměstnaných podle posledního zaměstnání (ze zjištěných zaměstnání)
Výrazné změny nastaly v 90. letech ve struktuře ekonomicky aktivních z hlediska postavení v zaměstnání. Ubylo členů produkčních družstev a v roce 2001 jich zůstalo pouze 0,8 % ze všech ekonomicky aktivních. Nově vznikla skupina zaměstnavatelů (3,2 %), rozšířila se skupina samostatně činných na 10,1 % a pomáhajících rodinných příslušníků (na 0,4 %) na úkor zaměstnanců. V roce 2001 byl podíl zaměstnanců 76,2 %. Zastoupení žen mezi zaměstnavateli a samostatně činnými je v porovnání s muži poloviční, zatímco mezi pomáhajícími rodinnými příslušníky tvoří ženy 78 %. Výše uvedené podíly odrážejí strukturu zaměstnaných i nezaměstnaných osob v úhrnu; struktura zaměstnaných osob je patrná z tabulky 4.4.1.
Tab. 4.4.1 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a postavení v zaměstnání
Z 8 214 ekonomicky aktivních zaměstnavatelů jich čtvrtina podniká v oblasti obchodu, 22 % v průmyslu, 12 % ve stavebnictví, 9,5 % ve zdravotnictví, veterinárních a sociálních činnostech a 8,1 % v pohostinství a ubytování. Z 25 876 samostatně činných se 20,8 % zabývá stavebními činnostmi, 19,7 % obchodem a opravami motorových vozidel a spotřebního zboží, 16,9 % průmyslovou výrobou, 10,2 % ostatními službami, 9,1 % činnostmi v oblasti nemovitostí a službami pro podniky, 7,8 % zemědělstvím a lesnictvím.
Z hlediska věku patří nejvíce zaměstnanců do skupiny 25 – 29 let, zaměstnavatelů do skupiny 45 – 49 let a samostatně činných do skupiny 45 – 49 let. Mezi členy produkčních družstev je nejpočetnější kategorií skupina 50 – 54 let a mezi pomáhajícími rodinnými příslušníky věková skupina 40 – 44 let.
Graf 14. Věková struktura ekonomicky aktivních podle postavení v zaměstnání
Tabulka 4.4.2 dokládá složitý vztah mezi velikostí obce a strukturou ekonomicky aktivních podle postavení v zaměstnání. U mužů s rostoucí velikostí obce roste podíl zaměstnavatelů, u žen je růst narušen u velikostní skupiny obcí s 500 – 999 obyvateli a u největší velikostní kategorie. Podíl samostatně činných mužů je nejnižší ve městech s 5 000 – 19 999 obyvateli a roste se zmenšující se velikostí obce. Nejvyšší hodnotu má v tomto směru u obcí s 200 – 499 obyvateli, kde se samostatně činní věnují především zemědělským, průmyslovým a stavebním činnostem. Vyšší podíl samostatně činných ve městech s více než 20 000 obyvateli souvisí s jejich orientací na obchod a služby v širším slova smyslu. Mezi ženami je nejnižší podíl samostatně činných v obcích s 500 – 999 obyvateli a roste jak ve směru zmenšující se velikosti obce tak i směrem k největším obcím. Maxima dosahuje v krajském městě.
Tab. 4.4.2 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví, postavení v z aměstnání a velikostních skupin obcí
K ekonomické aktivitě ve druhém a dalším zaměstnání se v kraji v roce 2001 přihlásilo 11 998 ekonomicky aktivních obyvatel, v tom 7 951 mužů a 4 047 žen. Tradičně se do dalších zaměstnání více zapojují muži (5,6 % ekonomicky aktivních mužů) než ženy (3,5 % ekonomicky aktivních žen). Muži mají nejčastěji 2. zaměstnání ve věku 45 – 49 let a 35 – 39 let, ženy ve věku 40 – 44 let. S rostoucím vzděláním se v roce 2001 podíl mužů s 2. zaměstnáním na celkovém počtu zaměstnaných mužů zvyšoval od 3 % u mužů se základním vzděláním až po 13 % u vysokoškolsky vzdělaných mužů. U žen byl tento růst méně strmý (od 2 % po 8 %). Nejvyšší podíl zaměstnaných osob s více zaměstnáními byl v roce 2001 mezi vědeckými a duševními pracovníky (14 % u mužů a 8 % u žen). Vysoká aktivita byla v tomto směru i u vedoucích a řídících pracovníků a u technických, zdravotnických a pedagogických pracovníků. Z hlediska odvětví byl v roce 2001 nejvyšší podíl mužů s 2. zaměstnáním ve školství (17 %), zdravotnictví (12 %), výzkumu a vývoji (11 %), činnostech v oblasti nemovitostí a služeb pro podniky (11%), v peněžnictví a pojišťovnictví (10 %). U žen byl nejvyšší podíl v činnostech v oblasti nemovitostí a služeb pro podniky (8 %) a ve školství (7 %).