Shrnutí

V roce 2003 byly deficity vládního sektoru v nominálním i podílovém vyjádření dosud nejvyšší v historii České republiky - stoupající podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích je hlavní příčinou prohlubování schodků státního rozpočtu a do budoucna i deficitů veřejných financí. Rostoucí výdaje zvyšují státní dluh. Trendy v sociálních výdajích rozpočtu ČR budou určovat podobné vlivy jako v rozpočtech starých zemí EU.
Mandatorní (povinné) výdaje státu plynoucí ze zákona či jiných právních norem a smluvních závazků spolu s dalšími výdaji, jimž se stát nemůže vyhnout (tzv. quasi mandatorní výdaje), odčerpávají téměř devět desetin rozpočtových příjmů. V úhrnu představují 26 % HDP. Nastavená struktura státního rozpočtu s neustálým růstem mandatorních výdajů tak může vyústit v paralyzaci fiskální politiky.
Stav penzijního a zdravotního systému jako rozhodujících mandatorních výdajů státu je velmi znepokojující a jejich financování se zhoršuje. Příjmy z důchodového pojištění převyšovaly vyplácené dávky naposledy v roce 1996. Od této doby je jejich vztah deficitní, přičemž výše schodku se zvyšuje. Výdaje na penze jsou nejvyšší položkou výdajové strany státního rozpočtu ČR a riziko jejich neúměrného růstu zvyšují velmi špatné demografické vyhlídky. Systém zdravotního pojištění je v deficitu dva roky. Má problémy s vybilancovaností a není schopen s využitím vlastních zdrojů udržet dlouhodobou rovnováhu.
Nejvyšší dynamiku měly ve zkoumaném období výdaje spojené s obsluhou státního dluhu, které se zvýšily desetinásobně. Exponenciálně rostly i objemy vyplácených příspěvků státu na podporu stavebního spoření. Průměrná mzda ve veřejném sektoru dosáhla loni zhruba stejné výše jako mzda v soukromém sektoru, když objem peněz stoupl nominálně o 81 %.
Demografický vliv nebyl v letech 1995 až 2003 hlavním faktorem enormního růstu objemů starobních penzí – ty rostly i při očištění o míru inflace podstatně rychleji než počty vyplácených důchodů.
Reforma veřejných financí fungující od roku 2004 (má snížit poměr konsolidovaného deficitu veřejných financí k HDP v roce 2005 o 0,5 až 1 %) bude mít v nejlepším případě pouze střednědobý efekt. Penzijní a zdravotní systém je dlouhodobě neudržitelný, jak potvrzuje vývoj mandatorních výdajů a výhledy podle regresní analýzy. Systémovým změnám se nelze vyhnout, změna parametrů nebude postačovat. Možnosti případných expanzívních dopadů rozpočtových škrtů na ekonomiku, které byly zaznamenány v některých evropských zemích, je nutné v případě ČR podrobit detailnější analýze.