4.1 Vývoj domovního fondu Do celkového počtu domů
4.1 Vývoj domovního fondu
Do celkového počtu domů jsou zahrnuty všechny domy určené k bydlení (bez ohledu na obydlenost), objekty s byty (bytem) a ubytovací zařízení bez bytu, pokud slouží k dlouhodobému nebo trvalému ubytování (např. dětské domovy, domovy důchodců). V neobydleném domě nebyla sečtena žádná osoba s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Při hodnocení obydlenosti domů se nově ve sčítání 2001 objevuje kategorie přechodně obydlené domy - jde o domy, ve kterých je pouze přechodně obydlený byt (nebo byty) a současně žádný trvale obydlený byt ani trvale či dlouhodobě bydlící osoba. Nárůst celkového počtu rodinných domů za posledních deset let byl částečně ovlivněn metodikou zařazování rodinných domů při sčítání 1991 do rekreačních objektů (i když nebyly vyčleněny z domovního fondu) a částečně změnou metodiky při členění domů na bytové a rodinné domy. Celkové hodnocení stáří domovního fondu je ovlivněno tím, že v roce 2001 se zjišťovalo nejen období výstavby, ale také rekonstrukce.
Domovní fond okresu tvořilo ke dni sčítání celkem 30 033 domů. Z tohoto počtu bylo 25 124 domů trvale obydlených a 4 909 domů v době sčítání neobydlených. V porovnání s rokem 1991 vzrostl celkový počet domů o 1 888, tedy o 6,7%, u obydlených domů byl nárůst o 600 domů, tj. o 2,4%, u neobydlených zvýšení o 1 288 domů, tj. o 35,6%. V dlouhodobé řadě je nárůst domovního fondu v roce 2001 ještě zřetelnější, např. v roce 1980 bylo v okrese celkem 26 701 domů (24 486 obydlených a 2 215 neobydlených), v roce 1970 domovní fond představoval 25 411 domů (23 939 obydlených a 1 472 neobydlených).
Tab. 13 Základní údaje o domovním fondu
Ve struktuře trvale obydlených domů nedochází k výrazným změnám, převládají rodinné domy, v roce 2001 tvořily 91,8% celku, v roce 1980 to bylo 93,8%. Až do roku 1991 se zvyšoval podíl bytových domů, tehdy dosáhl hranice 7,4%, v roce 2001 se snížil na 6,8%, což je srovnatelné s rokem 1980. Z celkového počtu obydlených domů je 30,5% ve městech (Znojmo jako největší město se podílí na celku 18,4%) a 69,5% domů v ostatních obcích okresu.
Bylo již zmíněno zvýšení počtu trvale obydlených domů. K obcím s nejvyšším nárůstem v relativním vyjádření patří Dobšice (+27,0%) a Horní Břečkov (+22,2%), absolutní přírůstek byl nejvyšší ve Znojmě (zvýšení o 178 domů), v Dobšicích (+92 domů) a v Hodonicích (+49 domů). Naopak největší úbytky v relativním vyjádření byly v obci Čermákovice (-19,1%) a v obci Trnové Pole (-14,3%). Úbytek v absolutním vyjádření byl nejvyšší v Běhařovicích (-17 domů) a v obci Vémyslice, kde ubylo 14 trvale obydlených domů.
Celkem 2 210 neobydlených domů, což je 45,0% z celkového počtu neobydlených domů, slouží k rekreaci, 727 domů, tedy 14,8%, je nezpůsobilých k bydlení, 419 domů, tj. 8,5% je obydleno přechodně a 378 domů (7,7%) je neobydleno z důvodu přestavby. U 805 neobydlených domů (16,4%) je uveden jiný důvod neobydlenosti nebo nebyl uveden žádný.
4.2 Charakteristika trvale obydlených domů
Trvale obydlené domy je možno charakterizovat z hlediska vlastníka domu, obdobím výstavby, velikostí domu, podle materiálu nosných zdí nebo technickým vybavením. Z hlediska vlastníka domu - 90,4% trvale obydlených domů vlastní soukromá fyzická osoba, 3,6% domů vlastní obec či stát, u 2,6% je uvedena kombinace vlastníků, 1,6% domů vlastní stavební bytové družstvo, 1,3% domů jiná právnická osoba a u 0,5% je jiný vlastník nebo není druh vlastnictví uveden. Rodinné domy vlastní z 97,0% soukromé fyzické osoby, u bytových domů je převaha kombinace vlastníků - 30,5%, 29,9% bytových domů vlastní stát či obec a stavební bytové družstvo 22,0%.
Podle období výstavby bylo 36,0% domů postaveno v letech 1946 - 1980. Do roku 1919 i v období 1920 - 1945 bylo shodně postaveno přes 18 procent domů, v letech 1981 - 1990 pak 15,3% domů. Z let 1991 - 2001 pochází 10,6% trvale obydlených domů. Průměrné stáří obydlených domů dosahuje 47,7 roků, ve městech je to v průměru 46,0 a v ostatních obcích okresu 48,3 roku. Nejvyšší průměrné stáří domovního fondu mají obce Lubnice - 76,6 roku a obec Újezd - 75,8 roku. Naopak nejnižší průměrné stáří domů je v obci Práče, a to 34,7 roku a v obci Dobšice - 35,5 roku.
Většina obydlených domů je jednobytových - celkem 25 124 domů, což je 86,8%, dva byty má 1 521 domů, tedy 6,1%. Jedno nadzemní podlaží má 62,2% domů a 2 podlaží pak 31,2% domů, na vícepodlažní budovy zůstává 6,6%.
Tab. 14 Charakteristika a technické vybavení trvale obydlených domů ve městech a ostatních obcích
Převládajícím stavebním materiálem obydlených domů jsou cihly a tvárnice, je z nich postaveno 51,6% domů, následují kámen a cihly - 31,3%, 8,1% domů je z nepálených cihel a 2,2% ze stěnových panelů. Stěnové panely se používaly nejvíce v letech 1946 - 1990, a to převážně na bytové domy.
Na plyn je napojeno 69,8% trvale obydlených domů, 96,2% je vybaveno vodovodem, 69,0% ústředním či dálkovým topením a 35,0% domů je připojeno na kanalizační síť. Zajímavostí je, že u vybavenosti domů vodovodem nebo topením nejsou podstatné rozdíly mezi městy a ostatními obcemi okresu. Pouze v připojení na plyn a zejména na kanalizaci je vyšší podíl u městských domů, napojení na veřejnou kanalizační síť činí u měst 71,7%, v ostatních obcích okresu je připojeno pouze 21,2% domů.
4.3 Vývoj bytového fondu
V okrese Znojmo bylo k 1. březnu 2001 celkem 44 686 bytů a proti roku 1991 se jejich počet zvýšil o 3 555 bytů, což představuje přírůstek 8,6%. V posledních 30 letech docházelo k pravidelnému zvyšování celkového počtu bytů, proti roku 1970 byl počet bytů vyšší dokonce o 11 909, což je nárůst o 36,3%. Z celkového počtu bytů v roce 2001 bylo 38 674 bytů obydlených (proti roku 1991 nárůst o 1 707 bytů, tj. o 4,6%) a 6 012 neobydlených (proti roku 1991 nárůst o 1 848 bytů, tj. o 44,4%).
V období 1991 - 2000 bylo v okrese výstavbou získáno 2 712 nových bytů, což je údaj získaný z pravidelného statistického zjišťování. Přírůstek počtu bytů v roce 2001 podle údajů ze sčítání proti roku 1991 však činí 3 555 bytů. Vedle výstavby nových bytů patří mezi nejdůležitější příčiny přírůstku již uvedené odlišné započítání bytů sloužících k rekreaci. V roce 1991 byly obecními úřady tyto byty, i když nebyly vyjmuty z bytového fondu, zapsány do "Soupisů objektů individuální rekreace" a nepodléhaly proto sčítání. V roce 2001 byty sloužící k rekreaci, ale nevyčleněné z bytového fondu, sečteny byly. Častou příčinou je rovněž rozdílné deklarování druhého bytu v rodinných domcích, i když nedošlo k žádným stavebním úpravám. A tak při sčítání v roce 1991 majitel domu deklaroval 1 byt, protože druhý byl prázdný, avšak při sčítání v roce 2001 již uvedl byty dva.
K obcím s nejvyšším nárůstem počtu trvale obydlených bytů v relativním vyjádření patří Prosiměřice (+59,2%) a Hodonice (+28,6%), absolutní přírůstek byl nejvyšší ve Znojmě (zvýšení o 661 bytů) a v Dobšicích (+123 bytů). Naopak největší úbytky trvale obydlených bytů v relativním vyjádření byly v obci Čermákovice (-19,1%) a v obci Trnové Pole (-15,2%). Úbytek v absolutním vyjádření byl nejvyšší v Běhařovicích (-15 bytů) a v obcích Slup, Šumná a Vémyslice, kde shodně ubylo 11 trvale obydlených bytů.
Tab. 15 Základní údaje o bytovém fondu
1) v letech 1961 a 1970 včetně osob s přechodným pobytem v bytě
Z 6 012 neobydlených bytů slouží 2 232 bytů k rekreaci, což je 37,1%. Přechodně obydleno bylo 870 bytů, tedy 14,5% z celku. Ve městech je vysoký podíl bytů, které jsou z hlediska sčítání neobydlené, přesto v nich někdo bydlí, jsou obydleny přechodně, ve venkovských obcích vzrůstá počet neobydlených bytů sloužících k rekreaci. Celkem v 17 obcích je podíl neobydlených bytů sloužící k rekreaci vyšší než 80%, v obci Vevčice dokonce všechny neobydlené byty slouží k rekreačním účelům. Naproti tomu v 9 obcích okresu ani jeden z neobydlených bytů k rekreaci neslouží.
4.4 Charakteristika trvale obydlených bytů
Obdobně jako u obydlenosti domů je i u obydlenosti bytů ve sčítání 2001 nová kategorie neobydlenosti - přechodně obydlený byt. Jde o byt bez trvale hlášených osob, který je ale využíván k přechodnému bydlení, to znamená byt, ve kterém byla sečtena dočasně přítomná osoba (osoby). Ve srovnání s rokem 1991 se u bytů liší ukazatel obytné plochy bytu - v roce 2001 byly do obytné plochy bytu zahrnuty i místnosti s plochou 4 - 7,9 m2, které v předchozím sčítání byly zařazeny do plochy ostatních prostor (předsíň, příslušenství apod.). Ve srovnání s rokem 1991 nejsou z důvodu metodických změn plně srovnatelné údaje o převládajícím způsobu vytápění bytů - v roce 2001 byly všechny druhy vytápění se zdrojem tepla umístěným mimo byt zahrnuty do ústředního topení (v předchozím sčítání převážně u rodinných domů, ve kterých byl tepelný zdroj umístěn mimo byt ve sklepě, komoře apod., byly tyto byty zařazeny do etážového topení).
Trvale obydlené byty je možno charakterizovat z hlediska vlastnictví a druhu domu, obdobím výstavby, podle právního důvodu užívání bytu, podle obytné plochy a počtu obytných místností nebo technickým vybavením a kategorií bytu. Z pohledu vlastnictví připadá největší část trvale obydlených bytů (64,0%, tedy 24 760 bytů) na byty v domech, kde je vlastníkem soukromá fyzická osoba. Jedná se především o byty v rodinných domcích (23 628 bytů), ale 1 019 takových bytů bylo i v bytových domech. Druhou nejčastější formou vlastnictví jsou byty v domech, které vlastní obec či stát (14,3%, tj. 5 549 bytů). Následuje forma kombinace vlastníků (10,9%, 4 224 bytů), tzn., že například vlastníkem části bytů v domě je soukromá fyzická osoba a části bytové družstvo. Tato forma vlastnictví se vyskytuje téměř výlučně (96,1%) u bytových domů.
Tab. 16 Struktura trvale obydlených bytů podle stáří domu v % ve městech a ostatních obcích
Nová výstavba domů, rozsáhlejší přestavby a úpravy domů se odrazily ve struktuře bytového fondu podle stáří. Proti roku 1991 výrazně poklesl podíl bytů v domech postavených do roku 1919 (-18,3 bodu) i v letech 1920 - 1945 (-6,9 bodu). Největší část bytů, a to 38,6%, tak připadá na byty v domech postavených nebo zrekonstruovaných v letech 1971 - 1990. Byty v domech postavených či zrekonstruovaných v desetiletí od sčítání v roce 1991 představují 9,8%. Starší bytový fond je ve venkovských obcích, kde byty v domech postavených do roku 1919 představovaly 17,9%, zatímco ve městech to bylo pouze 12,0%. Nižší je ve venkovských obcích i podíl bytů z poválečných let do roku 1990 (54,0% ve venkovských obcích proti 63,5% ve městech).
Podle právního důvodu užívání bytu převládá užívání bytu ve vlastním domě (55,8% všech bytů), následují byty nájemní (20,5%), byty v osobním vlastnictví (8,6%), byty členů bytových družstev (7,7%) a ostatní bezplatné užívání bytu představuje 3,9%. Užívání bytu ve vlastním domě převažuje u rodinných domů, z celkového počtu 24 394 těchto bytů na ně připadá 21 418 (87,8%). Rovněž bezplatné užívání bytu je nejčastější u rodinných domů, zde představují druhou největší skupinu bytů - 1 479 bytů. Tento počet představuje 96,9% z 1 526 bytů s tímto důvodem užívání spojených (jedná se například o byt dětí v domě rodičů). V bytových domech představují 50,7% byty nájemní, v posledním desetiletí se zde staly druhou největší skupinou byty v osobním vlastnictví (24,2%). Vznikly prodejem obecních i družstevních bytů, z celkového počtu 3 334 bytů v osobním vlastnictví připadá na bytové domy 3 333 bytů.
V souvislosti se zvyšujícími se požadavky na kvalitu bydlení se v uplynulém desetiletí měnila struktura bytového fondu podle velikosti ve prospěch bytů s větším počtem pokojů. V roce 1991 představovaly byty tvořené jednou obytnou místností 10,4% bytového fondu, v roce 2001 to bylo 10,6%. U bytů se dvěma pokoji jde o pokles z 27,2 % na 25,3%. Podíl třípokojových bytů se neměnil - 37,4%. Naproti tomu podíl bytů se 4 pokoji se zvýšil z 14,7% na 15,0% a u bytů s 5 a více pokoji je to zvýšení z 10,3% na 10,9% v roce 2001. V zastoupení bytů jednotlivých velikostí existuje rozdíl mezi byty v rodinných a bytových domech. V bytových domech představují 43,7% byty třípokojové a 32,3% byty dvoupokojové, bytů se 4 a více pokoji je 3,7%. V rodinných domech je naproti tomu podíl tří- a dvoupokojových bytů menší (34,1% a 21,3%), výrazně vyšší je však podíl bytů se 4 a více pokoji, a to 38,8%.
Tab. 17 Technické vybavení trvale obydlených bytů ve městech a ostatních obcích
Zvýšení počtu bytů s větším počtem místností se odrazilo i ve zvětšení obytné plochy bytů, zvýšila se celkem o 270 tisíc metrů čtverečních (tj. o 14,5%). Počet místností s výměrou vyšší než 8 metrů čtverečních se zvýšil o 5 562 místností (tj. o 5,2%). Na jeden byt tak připadá obytná plocha 55,4 m2 (v roce 1991 to bylo 50,2 m2) a 2,95 místností nad 8 m2 (v roce 1991 to bylo 2,91 místností).
V posledním desetiletí došlo k dalšímu zvýšení technické vybavenosti bytů. Z celkového počtu trvale obydlených bytů bylo v roce 2001 zařazeno již 84,0% do I. kategorie, zatímco v roce 1991 to bylo 52,1%. Podíl bytů II. kategorie se mezi sčítáními snížil o 21,2 bodu a činí 9,6%, podíl bytů III. kategorie o 3,8 bodu (představuje 3,4%) a podíl bytů IV. kategorie poklesl o 7,4 bodu, činí 2,4%. Právě bytů IV. kategorie, tzn. bytů bez ústředního topení a bez základního příslušenství, bylo v okrese celkem 930.
Růst počtu bytů vyšších kategorií je podmíněn zejména rozvojem technických sítí a zdrojů, které umožňují kvalitnější vybavení bytů. V období mezi sčítáními byl nejvýraznější nárůst počtu bytů se zavedeným plynem, jejich podíl se zvýšil z 31,4% v roce 1991 na 70,5% v roce 2001. Plynofikace okresu se projevila především ve výrazné změně u venkovských obcí, když v roce 1991 byl podíl bytů vybavených plynem 5,1%, kdežto v roce 2001 již 63,3%. Přestože již při sčítání v roce 1991 byla zjištěna vysoká úroveň napojení bytů na veřejné sítě a vybavení bytů základním hygienickým zařízením, došlo v uplynulých deseti letech k dalšímu zlepšení, přičemž se postupně stírají rozdíly mezi městy a ostatními obcemi. Značný rozdíl zůstává pouze v napojení na veřejnou kanalizační síť, na niž je ve městech napojeno 87,2% bytů, zatímco v ostatních obcích pouze 24,8%. Nevýrazné rozdíly jsou ve vybavení ústředním či etážovým topením nebo splachovacím záchodem v bytě, přece však existuje vyšší podíl u měst.
4.5 Úroveň bydlení
Vývoj bytového fondu nelze sledovat nezávisle na vývoji demografické struktury obyvatelstva. Úroveň bydlení je charakterizována zejména poměrovými ukazateli počtu osob na obytnou místnost nebo na byt, obytnou plochou na byt nebo na osobu nebo počtem obytných místností na byt. Vývoj všech těchto poměrových ukazatelů se za posledních 10 let ubíral žádoucím směrem, směrem ke zvyšování úrovně bydlení.
Tab. 18 Charakteristika trvale obydlených bytů a úrovně bydlení ve městech a ostatních obcích
Ukazatele úrovně bydlení se liší podle druhu domu, srovnání bytových a rodinných domů vychází jednoznačně vždy pro rodinné domy. Například obytná plocha v m2 na byt - 63,9 m2 u rodinných domů a 40,6 m2 v bytových domech, počet místností nad 8 m2 na byt - 3,32 a 2,32, obytná plocha v m2 na osobu - 20,7 m2 a 15,0 m2 a nakonec počet osob na 1 obytnou místnost - 0,93 u rodinných domů a 1,17 u bytových domů.
Pokud v bytě žije víc než jedna cenzová domácnost, ukazatele úrovně bydlení se přiměřeně snižují. Dokumentovat to lze na základním ukazateli, kterým je obytná plocha v m2 na 1 osobu. V bytě s 1 cenzovou domácností dosahuje tento ukazatel hodnoty 20,0 m2, v bytě se 2 a více cenzovými domácnostmi je to jen 13,6 m2 na osobu. Je samozřejmě opět podstatný rozdíl mezi bytovými a rodinnými domy. Rodinné domy s 1 cenzovou domácností - 22,5 m2 na osobu, se 2 a více cenzovými domácnostmi 14,3 m2 na osobu. Naproti tomu bytové domy s 1 cenzovou domácností - 15,5 m2 na osobu, se 2 a více cenzovými domácnostmi 10,8 m2 na osobu.
Případy, kdy v bytě žije jedna cenzová domácnost, tvoří celkem 89,5% všech bytových domácností. Zde pak úroveň bydlení záleží na tom, zda se jedná o úplnou rodinu s dětmi či bez dětí, neúplnou rodinu nebo domácnost jednotlivce. Nejlepší ukazatele bydlení vykazují domácnosti jednotlivců, na osobu zde připadá 40,1 m2 obytné plochy, následují úplné rodiny bez závislých dětí s 21,7 m2 na osobu, u úplných rodin se závislými dětmi dosahuje tento ukazatel hodnoty 15,4 m2 na osobu.
Existující rozdíly v úrovni bydlení mezi městy a ostatními obcemi okresu jsou dány podílem bytových domů na celkovém domovním fondu. Ve městech jsou proto jednotlivé ukazatele úrovně bydlení na nižší úrovni než v ostatních obcích. Nejnižší obytná plocha na byt u měst připadá na Znojmo - 47,3 m2 a Moravský Krumlov - 53,6 m2, z obcí pak na obec Újezd - 41,3 m2 a Podmyče 42,7 m2. Naopak nejvyšší obytná plocha na 1 byt je v obci Přeskače - 78,7 m2 a v obci Trnové Pole - 77,0 m2, z měst jsou na tom v tomto směru nejlépe Hrušovany nad Jevišovkou s 60,8 m2.
4.6 Bydlení mimo byty a v zařízeních
Kromě nejčastějšího způsobu bydlení (tj. v bytech), byly zjišťovány i ostatní způsoby, tj. bydlení mimo byty. Nouzové obydlí zahrnuje různá přístřeší, nouzové a provizorní stavby, bydlení v nekolaudovaném domě, nouzové ubytování na pracovišti apod. Rekreační chata, chalupa se uváděla v případě trvalého bydlení osob v objektech určených k rekreaci včetně vyčleněných rekreačních chalup a rekreačních domků. Naopak do celkového počtu obyvatel bydlících mimo byty nepatří osoby trvale či dlouhodobě bydlící ve všech typech ubytovacích a lůžkových léčebných zařízeních sloužících k individuálnímu i kolektivnímu ubytování většího počtu osob (svobodárny, domovy důchodců, penziony pro důchodce, dětské domovy, ústavy sociální péče, ubytovny, studentské koleje, domovy mládeže, internáty, léčebny, sanatoria, kojenecké ústavy, lázeňské ústavy apod.). Při zpracování výsledků SLDB 2001 byly tyto osoby zařazeny do samostatné kategorie "osoby v zařízeních".
V zařízeních žilo ke dni sčítání celkem 936 osob, z toho žilo 477 osob v domovech důchodců (12 domů), 334 osob v ústavech pro tělesně a mentálně postižené (4 domy) a 94 osob v klášterech a konventech (18 domů).
V okrese Znojmo bylo také 106 osob bydlících mimo byty a zařízení. Do tohoto počtu patří 27 osob bydlících v provozních budovách, 10 osob bydlících v nouzovém obydlí a 15 osob, které bydlí v rekreační chatě či chalupě.