Důležitými údaji, které se při cenzech zjišťují, j

Důležitými údaji, které se při cenzech zjišťují, jsou údaje o domácnostech.
V domácnostech a rodinách jako základních kolektivitách se projevuje složení celé populace podle věku, pohlaví, rodinného stavu atd. Především pak v rodinných domácnostech probíhají takové společenské procesy jako je populační reprodukce, vzdělání a výchova dětí, ekonomické zapojení a v neposlední řadě i bydlení. Údaje o domácnostech a rodinách lze získat v podrobných strukturách za celou populaci právě jen ze sčítání.
Obecně jsou domácnosti skupiny osob, které spolu bydlí, více či méně hospodaří a jejich základ tvoří zpravidla rodina. Z těchto hledisek byly při sčítání v roce 2001 stejně jako při sčítáních předchozích zjišťovány údaje za tyto tři typy domácností:

- bytové domácnosti, kde základem jsou osoby, které mají trvalý pobyt v příslušném bytě,
- hospodařící domácnosti, kde základem jsou osoby, které spolu společně bydlí (v bytě i mimo byt) a společně hospodaří,
- cenzové domácnosti, které mohou být tvořeny úplnou nebo neúplnou rodinou, jednotlivcem nebo nejméně dvěma osobami, mezi nimiž může, ale nemusí být příbuzenský vztah.
Podrobné definice jednotlivých typů domácností jsou uvedeny v metodické části publikace a z nich je také zřejmé, v čem se svým vymezením jednotlivé typy domácností liší.

5.1 Vývoj počtu a struktury domácností

Na změny počtu bytových, hospodařících a cenzových domácností působí řada faktorů. Jsou to jednak změny ve složení obyvatelstva podle věku a rodinného stavu, změny v počtu bytů a v neposlední řadě i měnící se společenské a životní podmínky.

Podle výsledků předchozích sčítání přibývalo domácností vždy relativně rychleji než obyvatelstva. Od roku 1970 do roku 2001 se např. počet obyvatel v Praze zvýšil o 2,5%, počet bytových domácností se zvýšil o více než jednu pětinu, hospodařících domácností přibyla téměř jedna pětina a cenzových domácností je o 16% více.

Tab. 5.1.1 Základní údaje o domácnostech


Bytových domácností bylo v roce 2001 téměř 497 tisíc, počet hospodařících domácností dosáhl bezmála 545 tisíc a cenzových domácností bylo skoro 548 tisíc. Výsledky sčítání v roce 2001 ve srovnání s rokem 1991 ukázaly, že se i při celkovém úbytku obyvatel (počet obyvatel se za toto období snížil o 3,7%) počet domácností sledovaných tří typů zvýšil.

Změnila se velikost domácností co do počtu členů - průměrný počet členů domácnosti se ve všech typech snížil. Nejmenší jsou domácnosti cenzové (v průměru mají 2,12 členů), domácnosti hospodařící mají 2,13 členů, průměrná velikost bytové domácnosti je 2,33 členů. Pozitivní je skutečnost, že se opět zvýšil podíl domácností, které žijí a hospodaří samostatně - z celkového počtu bytových domácností jich bylo 91,1%, z počtu hospodařících domácností 99%.

Graf 5.1.1 Vývoj počtu domácností


5.2 Bytové domácnosti


Ze tří sledovaných typů domácností jsou bytové domácnosti definovány nejvíce objektivně - jde vždy o soubor osob, které mají v daném bytě trvalý pobyt.
Počet bytových domácností dosáhl v roce 2001 v Praze 496,9 tisíc, což je o 1 136 (2%) více než v roce 1991. V dlouhodobém vývoji (od sčítání v roce 1970) se počet bytových domácností zvyšoval, ale dynamika růstu počtu těchto domácností se zpomalovala. Tento vývoj bezprostředně souvisí s přírůstkem bytů, který byl zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech výrazný, v posledním desetiletí se však tento přírůstek značně snížil.

Ve složení bytových domácností podle počtu cenzových domácností došlo k následujícím změnám. Počet bytových domácností, které tvoří jedna cenzová domácnost, dosáhl 452 850 (tj.91,1% všech bytových domácností), zbývajících 44 090 (tj. necelých 9%) bytových domácností je tvořeno dvěma a více cenzovými domácnostmi. V roce 1970 bylo takovýchto domácností ještě skoro 15%. Struktura bytových domácností podle počtu členů doznala proti roku 1991 rovněž změny. Zvýšil se počet domácností jednotlivců (o více než 17 tisíc), nepatrně vzrostl počet domácností se dvěma členy, domácností se třemi a více členy naopak ubylo. Snížení počtu vícečlenných domácností souvisí jak s poklesem počtu domácností, v nichž probíhá soužití více cenzových domácností v jednom bytě, tak s absolutním snížením počtu členů jedné domácnosti. Vícečlenné rodinné domácnosti se stávají stále více výjimečnými.

Tab. 5.2.1 Bytové domácnosti podle počtu členů a soužití domácností v bytě - 2001


Na jednu bytovou domácnost (trvale obydlený byt) připadá 2,33 členů (v roce 1991 to bylo 2,44 členů), v bytech s jednou cenzovou domácností je v průměru 2,20 členů, se dvěma více cenzovými domácnostmi je v průměru 3,71 členů.

Typickou pražskou domácností z hlediska počtu členů zůstala domácnost malá. Mezi bytovými domácnostmi převažují domácnosti s jedním členem, je jich 30,8%, případně dvěma členy, kterých bylo 30,5% z celkového počtu bytových domácností. Velikost bytových domácností podle počtu členů se však v jednotlivých lokalitách liší. Vyšší podíl bytových domácností s jedním členem (tedy bytů obývaných jednou osobou) než je celopražský průměr byl ve vnitroměstských částech Prahy (Praze 3 - 39,2%, Praze 7- 37,1%, Praze 2 - 36,8%, Praze 4 - 37,7%, Praze 1 a 10 - shodně 34,1%). Porovnáme-li celopražský podíl jednočlenných bytových domácností s podílem za ČR, je rozdíl velmi výrazný. Podíl bytů v ČR, v nichž bydlí jen jedna osoba, je 25,0%, v hl. m. Praze jak již bylo uvedeno je to 30,8%.

5.3 Hospodařící domácnosti

Hospodařící domácnost tvoří osoby, které uvedly, že společně hospodaří, tj. společně hradí hlavní výdaje domácnosti jako je strava, náklady na bydlení, provozní výdaje domácnosti apod. Mohou být tvořeny jednou nebo dvěma či více cenzovými domácnostmi. Společně hospodařících domácností (dále jen hospodařící domácnosti) bylo v Praze v roce 2001 sečteno 544 577. Proti roku 1991 jich bylo o 6 246 více, což představuje 11% přírůstek. Ubylo hospodařících domácností složených ze dvou a více domácností cenzových. Obdobně jako u bytových domácností se v průběhu uplynulého desetiletého období změnilo složení domácností podle počtu členů a tím i průměrný počet členů připadající na jednu domácnost.

Převažují jednočlenné domácnosti - je jich více než jedna třetina, dvoučlenných domácností je 30,1%, zbývajících necelých 33% připadá na domácnosti se třemi a více členy. V průměru je v jedné hospodařící domácnosti 2,13 členů, v roce 1991 to bylo 2,25 členů.

Tab. 5.3.1 Hospodařící domácnosti podle počtu členů a soužití domácností v bytě - 2001


Převážná většina hospodařících domácností je složena z jedné cenzové domácnosti, jen 3 183 hospodařících domácností je složeno ze dvou a více cenzových domácností. To znamená, že se společné hospodaření stejně jako společné bydlení cenzových domácností postupně stává spíše výjimkou. Zatímco v roce 1991 připadalo na 100 hospodařících domácností 101,7 cenzových, v roce 2001 to bylo již jen 100,6. Srovnání základních údajů o složení hospodařících domácností podle počtu cenzových za Prahu a velká města ČR nevykazuje téměř žádné odlišnosti - podíl hospodařících domácností s jednou cenzovou domácností je v Praze 99,4%, v Brně 99,1%, v Ostravě a Plzni shodně 99,5%.

Podle počtu členů v domácnosti se odlišují hospodařící domácnosti tvořené jednou, dvěma nebo třemi a více domácnostmi cenzovými. Ty, které tvoří jedna cenzová domácnost, mají v průměru 2,12 členů a jsou to zpravidla domácnosti rodinné. Hospodařící domácnosti složené ze dvou cenzových domácností mají v průměru 4,77 členů a jedná se převážně o rodinné domácnosti rodičů a rodinné domácnosti jejich dětí. Hospodařící domácnosti složené ze tří a více cenzových domácností mají 7,62 členů, v Praze bylo takovýchto domácností jen 51.

Mezi hospodařícími domácnostmi převažují domácnosti s jedním případně se dvěma ekonomicky aktivními členy - takovýchto domácností je 66%. Tři ekonomicky aktivní členy má 7,7% domácností, ve 26,3% domácností není žádná ekonomicky aktivní osoba. V těchto případech jde převážně o domácnosti nepracujících důchodců.

V hospodařících domácnostech složených z jedné cenzové domácnosti mělo více než tři čtvrtiny členů vlastní příjem, tj. na jednu domácnost připadalo 1,62 osob s vlastním příjmem. U domácností složených ze dvou cenzových domácností bylo 71% členů s vlastním příjmem, u domácností se třemi a více cenzovými domácnostmi to bylo 59,6% členů s vlastním příjmem.

5.4 Cenzové domácnosti

Cenzové domácnosti jsou nejmenšími kolektivitami, jsou vytvářeny na základě příbuzenských i jiných vztahů v rámci jedné hospodařící domácnosti. Největší podíl z celkového počtu cenzových domácností mají zpravidla rodinné domácnosti (úplné nebo neúplné rodiny s dětmi nebo bez dětí), dále následují domácnosti jednotlivců a vícečlenné nerodinné domácnosti.

Rodinné domácností, kterých v Praze v roce 2001 bylo 326,6 tis., představují téměř 60% všech cenzových domácností, domácností jednotlivců bylo skoro 37%, necelá 4% tvořily vícečlenné nerodinné domácnosti.

Tab. 5.4.1 Cenzové domácnosti podle typu domácnosti


Za uplynulých deset let (období 1991-2001) úplných rodinných domácností (právních manželství nebo tzv. faktických manželství) ubylo celkem více než 34 tisíc, zvýšil se počet neúplných rodin o necelé tři tisíce, ale zejména počet domácností jednotlivců (o 13 807). Výrazné zvýšení počtu vícečlenných nerodinných domácností (o 16 903) je dáno do značné míry metodickou změnou v posuzování soužití prarodiče s vnoučetem. V roce 1991 bylo takovéto soužití posuzováno jako neúplná rodina, v roce 2001 jako vícečlenná nerodinná domácnost. Z úplných rodin nejvíce ubylo rodin se závislými dětmi (skoro o 30%), úplných rodin bez závislých dětí je naopak více (skoro o 6%). Ubylo rovněž neúplných rodin se závislými dětmi, neúplných rodin bez závislých dětí je o 16% více.

Graf 5.4.1 Vývoj počtu cenzových domácností


Zastoupení jednotlivých typů domácností je v jednotlivých částech hlavního města rozdílné a nepochybně souvisí se změnami ve věkové skladbě obyvatelstva, ve složení podle rodinného stavu a i se změnami v domovním a bytovém fondu atd. Nejvýrazněji se tato skutečnost projevuje, srovnáme-li zastoupení úplných rodin a domácností jednotlivců. V částech s věkově mladším obyvatelstvem a výraznější bytovou výstavbou převažují úplné rodiny s dětmi a podíl domácností jednotlivců je nižší, naopak v obvodech s větším zastoupením věkově staršího obyvatelstva je podíl domácností jednotlivců výrazný. Na příklad v sídlištních částech, které byly v době SLDB 2001 sdruženy do platných správních obvodů Praha 14, 15, 12, 13, 11 se podíl úplných rodin z celkového počtu cenzových domácností pohybuje od 48,9% do 52,4% a domácností jednotlivců je zde kolem 30%. Naopak v částech centrálních (Praha 1, 2, 3 a 7) je podíl úplných rodin od 36,3% do 34,8%, podíl domácností jednotlivců v těchto obvodech přesahuje 40% (v Praze 3 je dokonce 45%).

Tab. 5.4.2 Cenzové domácnosti podle počtu členů


Přes strukturální změny, ke kterým v uplynulých letech ve složení cenzových domácností došlo, a které nepochybně souvisí s již zmíněnými změnami ve věkové skladbě obyvatelstva a dále s vývojem porodnosti, úmrtnosti a v neposlední řadě i s vyšší rozvodovostí, žije stále nejvíce obyvatel Prahy v úplných rodinách (cca 60%), v neúplných rodinách 18,5% a zbývající podíl připadá na domácnosti jednotlivců a vícečlenné nerodinné domácnosti.

Mezi cenzovými domácnostmi převažují svým podílem stejně jako v roce 1991 domácnosti jednočlenné a dvoučlenné a navíc se jejich zastoupení ještě nepatrně zvýšilo. Téměř stejně jako v roce 1991 je domácností tříčlenných, počet i podíl domácností se čtyřmi a více členy poklesl. V důsledku těchto změn se snížil i průměrný počet členů připadající na jednu domácnost, dosahuje 2,12 proti 2,21 členů na domácnost v roce 1991.

Skutečností je, že i v roce 2001 převažují v Praze mezi cenzovými domácnostmi stále domácnosti rodinné tvořené buď úplnými rodinami (manželský pár nebo druh a družka s dětmi nebo bez dětí), nebo neúplnými rodinami (rodič s dítětem).

Tab. 5.4.3 Úplné rodiny podle počtu závislých dětí a ekonomického postavení osoby v čele domácnosti - 2001


Většinu mezi úplnými rodinami představují rodiny bez závislých dětí, bylo jich 136,5 tis. (tj. 57,6%), úplných rodin se závislými dětmi bylo 100,4 tis. (tj. 42,4%).

Relativně nejvíce je úplných rodin, v jejichž čele stojí zaměstnaná osoba (72,5%), skoro čtvrtina je rodin, v jejichž čele je nepracující důchodce. Z rodin, v jejichž čele stojí zaměstnaná osoba, převažují výrazně rodiny zaměstnanců, rodin v jejichž čele stojí osoba samostatně činná je téměř 16%, rodin zaměstnavatelů je jen necelých 5%.

Další podrobnější údaje o úplných rodinách s dětmi ukazují, že ve více než celé polovině úplných rodin se závislými dětmi (dále jen dětmi) je jen jedno dítě. Rodin se dvěma dětmi je skoro 44%. Tři a více dětí má jen 6% (tj. necelých 6 tisíc) rodin. Nejvyšší počet dětí je v rodinách, v nichž je žena ve věku 35-39 let a platí to jak pro rodiny se dvěma, tak i třemi dětmi. Průměrný počet dětí v úplných rodinách s dětmi byl 1,57dítě na 1 rodinu. Při započítání i rodin bezdětných klesne tento průměr na 0,66 dítě na 1 rodinu.

Graf 5.4.2 Struktura úplných rodin podle počtu závislých dětí


Z porovnání s rokem 1991 je zřejmé, že se do roku 2001 snížil nejen celkový počet úplných rodin, ale zejména počet úplných rodin s dětmi, z nich pak nejvíce ubylo rodin se dvěma dětmi (o 20 420). Rodin s jedním dítětem je o 17 760 méně, rodin se třemi a čtyřmi dětmi o 2 835 méně.

Tab. 5.4.4 Úplné rodiny se závislými dětmi


Soubor úplných rodinných domácností zahrnuje kromě manželských dvojic s dětmi či bez dětí také tzv. faktická manželství druhů a družek. Z celkového počtu 236 980 úplných rodin bylo takovýchto faktických manželství 11 890 (tj. 5%). Proti roku 1991 se absolutní počet faktických manželství zvýšil o 3 870, změnila se struktura podle počtu dětí, věku, rodinného stavu i vzdělání partnerů.

Podle rodinného stavu převažují faktická manželství rozvedených nebo ovdovělých partnerů, následují soužití obou partnerů svobodných, dále svobodného muže s rozvedenou nebo ovdovělou ženou a rozvedeného nebo ovdovělého muže se svobodnou ženou. Faktických manželství ženatého muže s vdanou ženou je nejméně. Proti roku 1991 se téměř třikrát zvýšil počet faktických manželství svobodných partnerů, je jich 3 011. O polovinu více než v roce 1991 je faktických manželství rozvedeného nebo ovdovělého muže se svobodnou ženou.

Tab. 5.4.5 Faktická manželství podle věku ženy, počtu závislých dětí a rodinného stavu partnerů - 2001


Na rozdíl od minulých let, kdy se ve faktických manželstvích jednalo o soužití spíše starších osob (nad 40 let věku), se podle výsledků sčítání 2001 tento způsob soužití přesunul do mladších věkových kategorií. Z počtu žen a mužů žijících nyní ve faktických manželstvích je 50% žen a 43% mužů ve věku do 39 let, v roce 1991 to bylo 44% žen a 37% mužů.

Necelých 70% faktických manželství je bez dětí, 20% je s jedním dítětem, dvě děti jsou v téměř 10%, tři a více dětí je ve 2,2%. Ve srovnání s rokem 1991 se však celkový počet dětí žijících v těchto manželstvích zvýšil, je jich 5 456, v roce 1991 to bylo 4 500 dětí.

Podle nejvyššího stupně ukončeného vzdělání partnerů převažují muži se středním vzděláním, následují muži s úplným středním a vysokoškolským vzděláním. Mezi ženami převažují ženy s úplným středním vzděláním, následují ženy se středním a vysokoškolským vzděláním. Základní vzdělání vč. neukončeného má 15,6% žen žijících ve faktických manželstvích. Ve srovnání s rokem 1991 se zvýšil počet partnerů - mužů s úplným středním a vysokoškolským vzděláním, výrazně klesl počet mužů se základním vzděláním vč. neukončeného. Stejné změny v zastoupení podle vzdělání lze zaznamenat i u žen.

Počet neúplných rodin vzrostl proti roku 1991 o 3 970 a dosáhl 89 614. Necelých 60% z tohoto celkového počtu neúplných rodin jsou rodiny s dětmi, v nich pak převažují rodiny s jedním dítětem (35 611 rodin),se dvěma dětmi je 14 619 rodin, tři a více dětí je v 1 931 neúplných rodinách. Celkem žije v neúplných rodinách, tedy pouze s jedním z rodičů, 71 tisíc dětí, což je skoro jedna třetina celkového počtu dětí žijících v cenzových rodinných domácnostech. V průměru bylo 1,36 dětí v jedné neúplné rodině s dětmi.

Tab. 5.4.6 Neúplné rodiny podle počtu závislých dětí a ekonomického postavení osoby v čele domácnosti 2001


Obdobně jako v úplných rodinách převažují v neúplných rodinách rodiny, v jejichž čele stojí zaměstnaná osoba, zpravidla zaměstnanec. Neúplných rodin v jejichž čele stojí nepracující důchodce, je necelá jedna pětina z celkového počtu a jedná se převážně o rodiny bez závislých dětí.

Podle rodinného stavu převažují v čele neúplných rodin rozvedení muži i ženy (celkem 44,2%), ovdovělých v čele neúplných rodin je necelých 20%, svobodných skoro 8%. Vysoký počet vdaných žen a ženatých mužů (24 337) v čele neúplných rodin je zřejmě ovlivněn rozdílným hlášením manželů k trvalému pobytu a lze tedy předpokládat, že určitá část těchto neúplných rodin existuje fakticky jako rodiny úplné. Z toho lze usuzovat, že i skutečný počet neúplných rodin je patrně nižší.

I s přihlédnutím k uvedené skutečnosti je v Praze podíl (16,4%) neúplných rodin na celkovém počtu domácností vysoký, přesahuje nejen podíl těchto domácností v ČR (13,5%), ale i podíl neúplných rodin v jiných velkých městech ČR (Plzeň 14,4%, Brno 15,7%, Ostrava 14,9%).

V 83% neúplných rodin je v čele rodiny žena, v 17% muž. Nejvyšší počet i podíl mezi ženami, které stojí v čele neúplné rodiny, mají ženy rozvedené (45%), vdaných žen je zhruba jedna čtvrtina, ovdovělých necelých 20%. Podobná struktura podle rodinného stavu je i u mužů v čele neúplných rodin. Převažují neúplné rodiny, v jejichž čele je rozvedený muž, nejméně je rodin v čele se svobodným mužem.

V 89 614 neúplných rodinách žije celkem 215 170 obyvatel Prahy. Z hlediska počtu členů převažují neúplné rodiny se dvěma členy (58 972 rodin), tříčlenných rodin je 26 113, čtyřčlenných je 3 928, pěti a vícečlenných rodin je 601. Skoro polovina neúplných rodin se dvěma členy jsou rodiny s jedním závislým dítětem, ze tříčlenných rodin je čtvrtina s jedním a polovina se dvěma závislými dětmi, ze čtyřčlenných rodin je jednodětných 17%, dvoudětných necelých 30% a 39% má tři děti. Bez závislých dětí je 42% z celkového počtu neúplných rodin.

Graf 5.4.3 Struktura neúplných rodin podle počtu závislých dětí


Většina neúplných rodinných domácností žije samostatně, tedy bez další osoby. Takovýchto neúplných rodin je skoro 94% z celkového počtu. Společně s další jednou osobou žije 5 489 (6,1%) neúplných rodin a jde převážně o jednoho z rodičů osoby v čele rodiny případně tchána nebo tchýni. Společné bydlení s jiným příbuzným nebo s cizí osobou sdílí 1 622 rodin. Jen ve 233 případech žijí s neúplnou rodinou další dvě osoby. Jen 21 případů je společné soužití tří a více osob s neúplnou rodinou.

Vedle domácností rodinného typu, které tvoří základ cenzových domácností existuje ještě svou vahou malý počet vícečlenných nerodinných domácností. Z úhrnu 547 811 cenzových domácností představují tyto domácnosti 3,6% (tj. 19 882). V porovnání s rokem 1991 je však jejich počet více než šestkrát vyšší. Je to ovšem dáno (jak již bylo uvedeno v úvodu) do značné míry metodickou změnou v posuzování soužití prarodiče s vnukem v roce 2001 oproti roku 1991. Mezi tyto domácnosti jsou zařazena společná soužití osob, které nejsou spojeny přímými rodinnými vztahy, což znamená, že se v tomto nárůstu mohlo odrazit i započtení cizinců s dlouhodobým pobytem a i jejich dočasné společné soužití i s tím, že svůj případný rodinný život realizují ve své vlasti.

U tohoto typu cenzových domácností nejčastěji jde o domácnosti dvoučlenné. Osobou v čele těchto domácností je ze dvou třetin žena, z jedné třetiny muž. Podle rodinného stavu jde u žen většinou o ženy ovdovělé, u mužů o muže svobodné. Z hlediska věkové struktury převažují v těchto domácnostech ty případy, kdy v čele domácnosti je osoba starší 60 let. Lze tedy usuzovat, že se jedná do značné míry o soužití právě prarodičů s vnuky nebo starších sourozenců, případně i osob, které nejsou v žádném příbuzenském vztahu. Celých 92% z celkového počtu vícečlenných nerodinných domácností žije samostatně v bytě.

Početně významnou skupinou cenzových domácností jsou domácnosti jednotlivců, které vznikají buď samostatným bydlením ve vlastním bytě (jde např. o jednotlivce, kteří zůstali jako poslední obyvatel bytu) nebo samostatným hospodařením při společném bydlení s další domácností a nebo vztahem podnájemníka. Většina domácností jednotlivců bydlí ve vlastním bytě (99,1 z celkového počtu těchto domácností), jen malou část tvoří domácnosti bydlící mimo byt.

Počet domácností jednotlivců v roce 2001 dosáhl 201,3 tisíc a proti roku 1991 se zvýšil o 13 807. Ačkoli se přírůstek těchto domácností v dlouhodobém srovnání (od roku 1970) snižuje, zůstává jejich počet i podíl na celkovém počtu cenzových domácností druhý nejvyšší. Od roku 1970 do roku 2001 se celkový počet domácností jednotlivců zvýšil téměř o dvě třetiny.

Většina domácností jednotlivců bydlí v bytě, domácností bydlících mimo byt je 1 729, tedy necelé 1%. Podle způsobu bydlení bydlí většina jednotlivců v bytě samostatně. Je jich 154 011 a proti roku 1991 je jich o 17 tisíc více. Počet i podíl domácností jednotlivců spolubydlících s jinou CD, který zahrnuje případy společného bydlení avšak samostatného hospodaření např. dvou rozvedených manželů bydlících v jednom bytě, se rovněž zvýšil. Těchto domácností je skoro 43 tisíc (21,4%). Případů domácností jednotlivců - podnájemníků je 2,1%.

Vedle změn ve struktuře domácností jednotlivců podle způsobu bydlení, se změnila i struktura podle pohlaví, rodinného stavu, věku a v neposlední řadě i podle ekonomické aktivity. Mužů mezi domácnostmi jednotlivců je 45,6%, žen 54,4%. Ve srovnání s rokem 1991 se procentní poměr sice změnil (zastoupení mužů se zvýšilo), nicméně přesto mezi jednočlennými domácnostmi stále převažují ženy.

Tab. 5.4.8 Domácnosti jednotlivců podle rodinného stavu, ekonomické aktivity a věku - 2001


Změny v zastoupení mužů a žen bezpochyby souvisí i se změnami ve složení podle rodinného stavu. Z celkového počtu 201 335 domácností jednotlivců je 29,4% svobodných osob, následují domácnosti rozvedených osob, kterých bylo 27,4%, ovdovělých je 25,5%, domácností jednotlivých ženatých mužů a vdaných žen je necelých 15%. Oproti roku 1991 se téměř o třetinu zvýšil počet domácností svobodných osob, domácností rozvedených osob je více o 10,8%, ženatých nebo vdaných o necelých 7% a naopak domácností ovdovělých osob je o 18,4% méně. To, že celkem 29 769 vdaných žen a ženatých mužů nebydlí se svým partnerem resp. nemají s ním společný trvalý pobyt a jsou domácnostmi jednotlivců, nevypovídá jen o situaci v bydlení, ale patrně i o faktickém rozpadu manželství, která sice formálně existují, ale ve skutečnosti zanikla.

Mezi domácnostmi jednotlivců převažují domácnosti osob ve věku 30-59 let, domácností 60-69 letých je 13,3%, 70 letých a starších je necelá čtvrtina.

Z počtu domácností jednotlivců je více než polovina zaměstnaných, z nich pak skoro 90% jsou osoby zaměstnané (zaměstnavatelé, zaměstnanci nebo samostatně činní). Pracujících důchodců je 8,6% a zbývající podíl připadá na ostatní ekonomicky aktivní osoby. Nepracujících důchodců je přes 75 tisíc a tvoří skoro 38% všech domácností jednotlivců. Jde převážně o osoby ovdovělé nebo rozvedené.

5.5 Bydlení domácností

Úroveň bydlení lze charakterizovat z celé řady hledisek, z nichž vedle hlediska bydlení v bytech a mimo byty je významné hledisko právního důvodu užívání bytu, velikosti a kategorie bytu, v neposlední řadě pak hledisko společného bydlení rodin a domácností s další osobou nebo domácností, a to vždy z pohledu typu a velikosti domácností.

Podle výsledků sčítání 2001 bydlí převážná většina pražských cenzových domácností (dále jen domácností) v bytech (je to 544 986 domácností, tj. 99,5% z celkového počtu), zbývající domácnosti bydlí mimo byt, a to v mobilním či nouzovém objektu nebo v rekreačním objektu. Domácností bydlících mimo byt bylo 2 825, z nich pak tři čtvrtiny obývají nouzové obydlí, jedna čtvrtina bydlí v rekreačním objektu (chatě nebo chalupě) a jen 9 domácností bydlí v mobilním obydlí. Podle typu domácností bydlících mimo byt je přes 60% domácností jednotlivců, 35% je úplných a neúplných rodin, 3,3% je vícečlenných nerodinných domácností.

Při známých rozdílech v úrovni bydlení (průměrná velikost bytu, počet osob na byt nebo obytnou místnost atp.) se liší úroveň bydlení domácností jak podle právního důvodu užívání bytu, tak i podle velikosti a kategorie bytu. Přestože došlo od roku 1991 k určitým změnám ve vlastnických právech v užívání bytu, bydlí stále skoro polovina pražských domácností, a to bez ohledu na typ domácnosti, v nájemních bytech. Ve vlastním domě nebo v bytě v osobním vlastnictví bydlí málo přes jednu pětinu domácností, družstevní byty obývá 12,8% domácností (převážně úplné a neúplné rodiny a domácnosti jednotlivců), v bytech družstva nájemců, tedy nové kategorii vlastnictví resp. právního důvodu užívání bytu bydlí 12,2% všech domácností.

Tab. 5.5.1 Cenzové domácnosti bydlící v bytech podle druhu domácnosti, velikosti, kategorie a právního důvodu užívání bytu - 2001


Rozdíly v úrovni bydlení domácností jsou zřejmé jak z údajů o bytech podle počtu obytných místností, tak z údajů podle kategorie bytu.

Více než třetina domácností bydlí v bytech se třemi pokoji, dalších 11,4% bydlí v bytech se čtyřmi a více pokoji. Dvoupokojové byty obývá 31% domácností, byty o jedné obytné místnosti 22,3% domácností. Z výsledků sčítání je dále zřejmé, že úplné i neúplné rodiny bydlí převážně v bytech se třemi a více obytnými místnostmi (z celkového počtu úplných rodin je to 56,5%, z celkového počtu neúplných rodin 51,4%). Naproti tomu vícečlenné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivců bydlí naopak v bytech s jednou nebo se dvěma obytnými místnostmi (71,5% z celkového počtu vícečlenných nerodinných domácností, 71,9% z domácností jednotlivců).

Protože v pražském bytovém fondu převažují byty I. kategorie (je jich 94% z celkového počtu trvale obydlených bytů), je vcelku logické, že i většina pražských domácností bydlí v těchto bytech. Byty I. kategorie, tj. byty s ústředním vytápěním a úplným základním příslušenstvím obývá více než 90% z celkového počtu domácností, byty II. kategorie tj. byty bez ústředního vytápění, ale se základním příslušenstvím obývá 3,6% domácností. Jen 1,2% domácností (6 717) bydlí v bytech III. a IV. kategorie. Více než polovinu (65%) těchto bytů obývají domácnosti jednotlivců. Srovnání s údaji za ČR ukazuje, že v bydlení domácností podle kategorie bytu jsou nevelké rozdíly. V ČR bydlí v bytech I. kategorie 88,5% domácností, v bytech II. kategorie 7,5%, v bytech III. a IV. kategorie 2,1% domácností.

Přestože převážná většina domácností bydlí v bytě sama, je podle výsledků sčítání ještě 17% (tj. 92 136) domácností z celkového počtu, které bydlí v bytě s další domácností. Takovéto společné bydlení je častější zejména u domácností jednotlivců, kdy s uživatelem bytu bydlí a samostatně hospodaří například jiný příbuzný, nezávislé dítě, cizí osoba nebo podnájemník. V úplných a neúplných rodinách se jedná o společné bydlení rodiny rodičů s rodinou dítěte.

Tab. 5.5.2 Rodiny a domácnosti bydlící v bytě společně s další domácností podle vztahu osoby v čele domácnosti k uživateli bytu - 2001


Další zajímavou informaci, kterou sčítání 2001 poskytlo, je informace o bydlení rodin se závislými dětmi (dále jen dětmi). Naprostá většina z celkového počtu rodin s dětmi bydlí v bytě, z nich pak 85% bydlí v bytě samostatně, tedy bez další rodiny či jednotlivce. Většina rodin s dětmi bydlí v bytě nájemním (46,2%), ve vlastním domě nebo v bytě v osobním vlastnictví bydlí více než čtvrtina rodin, v družstevním bytě necelých 15% a v bytě člena družstva nájemců 12%. Tyto podíly se nijak výrazně neodlišují od údajů o bydlení cenzových domácností jako celku. Obdobně jako u bydlení cenzových domácností je i u bydlení rodin s dětmi zřejmé, že naprostá většina jich bydlí v bytě I. kategorie, minimálně (0,5%) v bytech III. a IV. kategorie. Více než polovina z celkového počtu rodin s dětmi, které bydlí v bytech I. kategorie jsou rodiny s jedním dítětem, skoro 40% je rodin se dvěma dětmi a jen 5% rodin je se třemi a více dětmi. Podobná struktura v bydlení rodin je i u bytů II. kategorie, v bytech III. a IV. kategorie bydlí jen půl procenta celkového počtu rodin s dětmi.

Údaje o bydlení rodin s dětmi dále ukazují, že skoro 47% z celkového počtu bydlí v bytech se třemi obytnými místnostmi, z toho více než polovina je rodin s jedním dítětem, 42% má dvě děti a 5,1% rodin má tři a více dětí. Z rodin bydlících v bytech o dvou obytných místnostech má 62% jedno dítě, skoro 35% dvě děti a 4% je se třemi a více dětmi.

Porovnání údajů o bydlení rodin s dětmi s rokem 1991 ukazuje, že se do roku 2001 zlepšilo bydlení rodin jak podle kategorie bytu, tak podle počtu obytných místností. Většina rodin bydlí v bytech I. kategorie (v roce 1991 to bylo 80% rodin, v roce 2001 již 96,2% rodin). Podle počtu obytných místností bydlí více rodin v bytech o třech a více obytných místnostech, ubyl počet rodin bydlících v bytech o dvou obytných místnostech, v bytech o jedné obytné místnosti zůstal podíl bydlících rodin stejný.

Tab. 5.5.3 Bydlení rodin se závislými dětmi - 2001


5.6 Vybavení domácností

Vybavení domácností vybranými předměty dlouhodobého užívání, vlastnictví rekreačního objektu respektive možnost užívat takovýto objekt (nájem, spoluvlastnictví, bezplatné užívání) se zjišťuje při sčítáních již od roku 1970, výběr předmětů se mění. Vždy se zjišťovalo vybavení bytových domácností (tedy trvale obydlených bytů). Při sčítání v roce 2001 se zjišťovalo vybavení telefonem (pevná linka, mobilní telefon), osobním počítačem, autem a rekreačním objektem. Toto vybavení bylo sledováno bez zřetele na to, který člen domácnosti je vlastníkem daného předmětu, uváděly se také služební telefony, počítače nebo auta, pokud mohly být využívány k soukromým účelům. Naopak, pokud tyto předměty sloužily pouze pro výkon zaměstnání, nebyly považovány za vybavení domácnosti. Nebylo zjišťováno stáří ani kvalita a v případě, že v bytě bydlelo více domácností a každá z nich vlastnila stejný předmět, započítával se pouze jednou.

V porovnání se sčítáním v roce 1991 se nezjišťovalo vybavení mrazničkou, chladničkou, pračkou a televizorem, naopak přibylo zjištění, jak jsou domácnosti vybaveny mobilním telefonem, počítačem s připojením na internet nebo bez připojení zůstalo užívání rekreačního objektu. Srovnání s údaji roku 1991 je tedy možné pouze u vybavení automobilem, pevnou telefonní linkou a možností využívat rekreační objekt. Z tohoto srovnání je zřejmé, že pražské domácnosti byly v roce 2001 uvedenými předměty vybaveny lépe než tomu před deseti lety. Z celkového počtu bytových domácností mělo automobil 48,1% (v roce 1991 45,5%) domácností, pevnou telefonní linku včetně kombinace telefonní linky pevné a mobilu 84,9% (70,9%), možnost využívat rekreační objekt 38,5% (28%). V plné škále zjišťovaných předmětů bylo vybavení bytových domácností následující.

Tab. 5.6.1 Vybavení bytových domácností - 2001


Téměř každá druhá domácnost má automobil a pevnou telefonní linku, mobilní i pevnou telefonní linku má více než třetina domácností, možnost využívat rekreační objekt má necelých 40% domácností a osobním počítačem je vybavena více než třetina domácností. V průměru jsou lépe vybaveny domácnosti se dvěma a více cenzovými domácnostmi v bytě než domácnosti s jednou cenzovou domácností. Z bytových domácností tvořených jednou cenzovou domácností (je jich 91,1% z celkového počtu bytových domácností) jsou lépe vybaveny úplné rodiny, než ostatní typy cenzových domácností. Z úplných rodin jsou s výjimkou možnosti využívat rekreační objekt lépe vybaveny rodiny s dětmi. Vybavení neúplných rodin je relativně nižší než u rodin úplných.

Porovnáme-li vybavení bytových domácností tvořených jednou cenzovou domácností podle ekonomické aktivity osoby v čele domácnosti, jsou lépe vybaveny domácnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců (těchto domácností je skoro 50% z celkového počtu), nižší vybavení mají domácnosti v čele s ekonomicky neaktivní osobou, z nich pak domácnosti nepracujících důchodců. Domácnosti zaměstnavatelů jsou výrazně více vybaveny 2 a více automobily (20,2% domácností), oběma typy telefonů (65%) a PC napojených na internet (51%). Toto vybavení nepochybně souvisí s výkonem jejich zaměstnání a patrně i s činností příslušníků jejich rodiny. Podle věku osoby v čele domácnosti jsou nejlépe vybaveny domácnosti osob ve věku 30-39 let a 40-49 let.

Z bytových domácností složených ze dvou a více cenzových domácností mají relativně nejvyšší vybavení domácnosti, v nichž žije rodina rodičů a rodina dětí. Téměř v 50% těchto bytových domácností je jedno auto a ve více než 20% dvě a více aut, ve více než čtvrtině domácností je počítač, možnost užívat rekreační objekt má téměř polovina těchto domácností.

Podíváme-li se na vybavení bytových domácností v 15 obvodech Prahy, jsou výraznější rozdíly proti průměru Prahy ve vybavení automobilem - podíl domácností vybavených jedním automobilem se pohybuje od 36,1% v Praze 3 do 46,7% v Praze 12, u vybavení dvěma automobily od 4,2% v Praze 3 do 9,3% v Praze 15. Větší rozdíly ve vybavení lze zaznamenat i u vybavení počítačem (s internetem i bez internetu), částečně pak i u vybavení mobilním telefonem.

Automobilem, telefonem, počítačem a možností užívat rekreační objekt bylo v době sčítání vybaveno 9,8% pražských bytových domácností, v České republice to bylo 4% domácností.

5.7 Domácnosti podle typu zástavby

Zajímavý pohled na pražské domácnosti a rodiny poskytují údaje, které vypovídají o jejich rozložení podle typu zástavby. Potvrzují již zmíněnou skutečnost o rozdílném zastoupení jednotlivých typů domácností v různých částech hlavního města. Lze z nich do určité míry usuzovat jaké je osídlení v určitém typu zástavby. Jaké rodiny a domácnosti bydlí na sídlištích, kde je více domácností jednotlivců, v jakém typu zástavby bydlí nejvíce rodin s dětmi. Z rozdělení domácností podle devíti typů zástavby je zřejmé, že převážná většina (249,9 tis. tj.45,5%) z celkového počtu 547 811 rodin a domácností bydlí v sídlištní zástavbě, z toho pak převažují domácnosti, které bydlí v sídlištích postavených do roku 1970 (skoro 20%), v sídlištích postavených v letech 1970-1980 je to 12,8% domácností a v sídlištích postavených po roce 1980 necelých 14% domácností. Téměř 30% rodin a domácností bydlí v kompaktní zástavbě městského typu (např. území Vinohrad, Vršovic, Dejvic apod.), ve vilové zástavbě městského typu bydlí necelých 12% rodin a domácností.

Tab. 5.7.1 Cenzové domácnosti podle typu zástavby - 2001


Podíváme-li se blíže na bydlení rodin a domácností podle typu domácností, je zřejmé, že v kompaktní zástavbě městského typu, tedy v centrálních částech Prahy, převládají domácnosti jednotlivců. Nadpoloviční většina úplných rodin je v kompaktní zástavbě venkovského typu, dále v sídlištní zástavbě postavené po roce 1980 a také v drobné rozptýlené zástavbě. V sídlištní zástavbě z let po roce 1970 je vysoký podíl neúplných rodin. Dále např. vidíme, že z celkového počtu rodin, které bydlí v sídlištích postavených do roku 1970, je přes 40% úplných rodin, v nich pak převažují úplné rodiny bez závislých dětí a dále domácností jednotlivců, kterých je skoro 40%. Podobná situace je i v sídlištní zástavbě z let 1970-1980. Z toho lze usuzovat, že v těchto lokalitách bydlí spíše obyvatelstvo starší, a že ve značné části bytů zde patrně z původní rodiny zůstali po odchodu dětí již jen rodiče nebo jen jeden z rodičů. V sídlištích postavených po roce 1980 je situace poněkud jiná. Z celkového počtu 74,7 tis. cenzových domácností je skoro 68,7% rodinných domácností a z nich je 64,0% rodin se závislými dětmi. Jde tedy spíše o mladší obyvatelstvo, u něhož je stále převaha rodin s dětmi obvyklá. Domácností jednotlivců je zde 29%, což je nejnižší podíl ze všech typů zástavby.

Tématické analýzy výsledků SLDB 2001 podle typů zástavby v hlavním městě Praze se připravují pro příští rok.

5.8 Shrnutí

Z hlediska dlouhodobého srovnání došlo od roku 1970 u všech typů domácností ke zvýšení jejich počtu avšak s rozdílnou dynamikou růstu. Bytových domácností je o pětinu více, 91% domácností již bydlí v samostatném bytě, průměrná velikost bytové domácnosti se snížila z 2,44 členů v roce 1991 na 2,33 členů v roce 2001. Mezi bytovými domácnostmi převažují domácnosti jednočlenné a dvoučlenné, je jich 61% z celkového počtu bytových domácností.

Podobné změny byly zaznamenány i v početním vývoji a struktuře hospodařících domácností. Těch je proti roku 1991 o 6 246 více, 99% je tvořeno jednou cenzovou domácností. Stejně jako u bytových domácností převažují domácnosti s jedním nebo se dvěma členy (je jich 66% z celku). Průměrný počet členů hospodařící domácnosti je 2,13 (v roce 1991 to bylo 2,25).

Cenzových domácností přibylo nejméně a jejich počet je při celkovém úbytku počtu obyvatel obdobný jako v roce 1991. Trvale mezi nimi převažují úplné rodiny, a to i přesto, že se jejich podíl na celkovém počtu cenzových domácností snižuje. Neúplných rodin je 16,4%, domácností jednotlivců 36,8% a jen půl procenta je vícečlenných nerodinných domácností.

V úplných rodinách žije skoro 61% všech obyvatel Prahy - přes 704 tisíc osob, z toho je 157 tisíc závislých dětí. V posledním desetiletí poklesl počet úplných rodin o 35 tisíc, počet úplných rodin se závislými dětmi se snížil ještě více - o 41 tisíc. Jednodětné rodiny zůstaly hlavním typem pražské rodiny se závislými dětmi. Nejčastějšími se staly úplné rodiny bez závislých dětí. Průměrná velikost úplné rodiny je 2,97 členů.

Neúplných rodin je proti roku 1991 skoro o 4 tisíce více, žije v nich 215,1 tisíc osob, z toho téměř 71 tisíc závislých dětí. Průměrná velikost je 2,40 členů. V 83% neúplných rodin je v čele žena, rozvedené ženy s dětmi jsou nejčastějším případem neúplné rodiny. Neúplné rodiny častěji než v jiné žijí společně v bytě s další rodinou, převážně s rodinou rodičů. Praha se řadí mezi ta území ČR, kde je podíl neúplných rodin nejvyšší.

Domácnosti jednotlivců tvoří v Praze více než třetinu všech rodin a domácností, žije v nich 201,3 tisíc obyvatel. Více než polovina domácností jednotlivců jsou ženy, převažují v nich ženy ovdovělé a ženy vyšších věkových skupin. U mužů jde převážně o svobodné, následují pak muži rozvedení. Skoro 38% domácností jednotlivců jsou domácnosti nepracujících důchodců a jde převážně o osoby ovdovělé nebo rozvedené. Praha se podílem domácností jednotlivců řadí mezi oblasti ČR, kde je tento podíl nejvyšší.

Faktických manželství (soužití druha a družka) bylo sečteno téměř 12 tisíc (v roce 1991 to bylo 8 100), zvýšil se podíl tohoto soužití zejména u svobodných partnerů.

Kvalita bydlení domácností se trvale zvyšuje, většina bydlí v bytech, jen půl procenta žije mimo byt (v nouzových obydlích, chatách, nebo rekreačních chalupách). Většina domácností obývá byty I. kategorie. Rodinné domácnosti žijí nejčastěji v bytech se třemi a více pokoji, domácnosti jednotlivců v bytech o jedné případně dvou obytných místnostech. Nejčastějším právním důvodem užívání bytu v Praze je stále byt nájemní, a to bez ohledu na typ domácnosti či stupně a typu ekonomické aktivity osoby v čele domácnosti. Společné bydlení je častější u domácností jednotlivců a částečně i u neúplných rodin.

Vybavení bytových domácností předměty dlouhodobého užívání případně možnost využívání rekreačního objektu je podle výsledků sčítání poměrně na velmi dobré úrovni a od roku 1991 se dále zlepšilo. Skoro každá druhá domácnost má auto a pevnou telefonní linku, mobilní telefon i pevnou linku má více než třetina domácností, možností užívat rekreační objekt vlastní či jiný disponuje téměř 40% domácností. Osobní počítač užívá doma více než pětina domácností. Lépe jsou vybaveny domácnosti zaměstnaných, nižší vybavení mají domácnosti osob ekonomicky neaktivních, z nich pak domácnosti nepracujících důchodců. Plná vybavenost, tedy auto, telefon, počítač a možnost užívat rekreační objekt byla zjištěna u necelých 10% pražských domácností, v ČR to bylo jen 4% domácností.