Do manželství mladí lidé nepospíchají

9. 4. 2014

V rodinném chování současné české populace lze identifikovat rysy odlišné od života předcházející generace. Je to především pozdější odchod od rodičů, vyšší preference života v nesezdaném soužití nebo v samostatné domácnosti. To vede k uzavírání manželství a založení rodiny až ve vyšším věku. V případě mladých manželství se rozšiřuje trend, kdy se po vstupu do manželství odkládá narození prvního dítěte.

Zatímco v roce 1995 bydlelo u rodičů 15,1 % žen a 32,2 % mužů ve věku 25–29 let, do roku 2013 se tento podíl u žen zdvojnásobil (na 31,1 %), u mužů dosáhl téměř 50 %. Počet žen žijících single se v této věkové kategorii zvýšil sedminásobně (na 8,5 %), u mužů čtyřnásobně (na 12 %).

Alternativní formy soužití
„Základním demografickým znakem české společnosti se stává odkládání narození prvního dítěte, což je doprovázeno vyšší preferencí alternativních forem soužití,“ říká expert ČSÚ Ondřej Nývlt. „Nadále však lze tvrdit, že se jedná pouze o mezistupeň před vstupem do partnerské domácnosti,“ upřesňuje. V letech 2009–2013 žilo v průměru 77,1 % žen ve věku
35–39 let v partnerské domácnosti a podíl nesezdaných soužití činil pouze 13,1 %. Naopak ve věkové skupině 20–24 let žilo v partnerské domácnosti pouze 19,5 % žen, z toho 69,1 % v nesezdaném soužití.

Rozvodovost a děti vyrůstající pouze s jedním rodičem
Negativním jevem porevolučního vývoje české společnosti se stala rostoucí úroveň rozvodovosti, která se promítla do zvyšujícího se počtu dětí vyrůstajících jen s jedním rodičem. Tento trend se v roce 2008 zastavil. V roce 2013 vyrůstalo v neúplné rodině 13,4 % dětí do 15 let. „Podíl dětí žijících s jedním rodičem je u nás nižší než je průměr za celou Evropskou unii, ve srovnání s jednotlivými evropskými zeměmi dosahuje Česká republika obdobných hodnot jako Německo nebo Španělsko,“ upřesňuje Iva Kohoutová, analytička ČSÚ.

Věková a vzdělanostní podobnost snoubenců
V České republice převažují homogenní sňatky, kdy dlouhodobě více než polovinu sňatků uzavírají snoubenci se stejným vzděláním. Narůstá ale podíl sňatků, kde muž má nižší vzdělání než žena, což je způsobeno nárůstem vysokoškolsky vzdělaných žen.
Z hlediska věku stabilně převládají sňatky mužů s mladšími nevěstami, mírně se navyšuje zastoupení párů, kde je muž naopak mladší. „Manželství, kde je muž mladší, a ty, kde je mezi manželi výrazný věkový rozdíl, vykazují mírně nižší stabilitu,“ vysvětluje Iva Kohoutová. Ze všech sňatků uzavřených v roce 1993, kde ženich byl mladší, se do roku 2012 rozvedlo 42,2 % (pokud byl ženich mladší o 10 a více let, bylo rozvedeno 46,9 % manželství). Naproti tomu těch, kde byl muž starší, se rozvedlo méně, a to 36,9 %.

Život v manželství
Sezdané soužití častěji volí vysokoškolsky vzdělané osoby bez ohledu na pohlaví. Naopak nejnižší podíl tohoto typu soužití je zaznamenán u osob se základním či středním vzděláním bez maturity. V případě partnerského vztahu vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku do 35 let žilo 73,4 % v sezdaném svazku, pouze 26,6 % v nesezdaném svazku. „Neplatí tedy dříve sdílený názor, že nesezdané soužití je ideovou volbou, která je typická pro městské prostředí a osoby s vyšším vzděláním, tedy pro osoby více otevřeným alternativním formám soužití,“ komentuje Ondřej Nývlt.

Detailní informace jsou k dispozici na webu ČSÚ v analýze „Socio-demografická homogamie sezdaných a nesezdaných párů“: http://www.czso.cz/csu/czso/socio-demograficka-homogamie-sezdanych-a-nesezdanych-paru-1993-2012-muq0bgnsr3


Kontakt: