1. Vývoj vnějšího prostředí ekonomiky ČR | 2. Vliv porměn a parametrů vnějšího prostředí na vývoj české ekonomiky |
3.1 Hospodářský růst a vnitřní rovnováha | 3.2 Vnější pozice české ekonomiky
|
3.1 Hospodářský růst a vnitřní rovnováha |
| Razantnímu zpomalení růstu v hlavních regionech světové ekonomiky dosud česká ekonomika úspěšně odolává | Všeobecně sdílené očekávání, že i ekonomika ČR, jako ekonomika vyznačující se mimořádně vysokým stupněm propojenosti s vnějším prostředím, bude v roce 2001 bezprostředně vystavena negativnímu vlivu rasantního poklesu růstu produkčních výkonů v hlavních regionech světové ekonomiky, se prozatím nenaplňuje. Alespoň ne pokud jde o vývoj ve třech čtvrtletích roku. Vzedmutí míry hospodářského růstu na téměř tříprocentní hranici v roce 2000, dosažené po třech předchozích letech recese a stagnace, bylo za 1. až 3. čtvrtletí roku 2001 posunuto v meziročním srovnání na hranici 3,6 %. |
Graf č.: 1 Míra hospodářského růstu
| V odhadu míry hospodářského růstu za celý rok 2001 se ČSÚ přiklání ke 3,5 % | Přestože některé nepřímé indikace celkového produkčního výkonu (například vývoj fyzických objemů tržeb v průmyslu a ve stavebnictví) signalizovaly jistý pokles růstového potenciálu ve 3. čtvrtletí, je už téměř jisté (zvláště když přihlédneme k opětovnému pozvednutí růstu produkce v říjnu), že ve zbytku roku nemůže dojít k takovému zvratu, který by srazil celoroční míru růstu HDP v roce 2001 pod úroveň, dosaženou v roce 2000. Spíše lze akceptovat jarní předpověď ČSÚ na cca 3,5 procentní růst a dodat, že ke stejnému číslu dospěly předpovědi růstu české ekonomiky v roce 2001, obsažené v dokumentech IMF a EC z října, resp. z listopadu t. r. Naplní-li se tato předpověď, bude to znamenat, že rok 2001 bude prvním rokem, v němž po řadě let zaostávání předstihne růst české ekonomiky hospodářský růst v EU i v řadě srovnatelných zemí střední Evropy – uchazečů o členství v EU. Pro ilustraci:
|
||||||||||||||
| Mírné pohyby v míře inflace a nezaměstnanosti Oblast veřejných financí udržuje trend narůstajících deficitů | Zásadní charakteristikou restaurace pozitivní míry hospodářského růstu české ekonomiky v roce 2000 i jejího posilování v průběhu roku 2001, je udržování makroekonomické stability. Inflace se sice mírně zvyšuje, ale inflační tlaky jsou pod kontrolou. Růst peněžní zásoby a oficiální úrokové sazby v principu reflektují potřebu pěstovat uvolněnější, dosud ještě přísnou, leč nikoli už vysloveně restriktivní měnovou politiku. Míra nezaměstnanosti po mírném poklesu v počátku roku se v podstatě stabilizovala. Deficit běžného účtu se ještě udržuje v přijatelných mezích a je nadto dostatečně vykrýván přebytky na finančním účtu, zejména v položce přímých zahraničních investic. Hrubá zahraniční zadluženost se v objemu i v míře (v poměru k HDP) příliš nemění a míra hrubého veřejného zadlužení, i když zjevná tendence k jejímu narůstání vzbuzuje obavy z dalšího vývoje, zůstává stále hluboko pod úrovní tohoto indikátoru ve srovnatelných zahraničních ekonomikách. Posuny ve směru zhodnocování se obecně prosazují v roce 2001 ve směnných kurzech koruny. Kolizní oblastí, z níž se může ze střednědobého hlediska generovat určité ohrožení makroekonomické stability, jsou veřejné finance, které vlivem započtení mimořádně vysokých nákladů na konsolidaci bankovního sektoru, ale i oddalováním fiskálních reforem a reforem systému sociálního zabezpečení, vykazují nepřetržitě od roku 1996 narůstající deficit. Určité obavy vzbuzuje, že vzhledem k souběhu s relativně vysokým deficitem běžného účtu platební bilance jde o tzv. dvojí deficit. Slabým článkem české ekonomiky zůstává kapitálový trh, který se ještě ani zdaleka nestal místem racionální alokace a realokace investic, je málo likvidní, řada titulů musí být vyřazována z organizovaného trhu.[2] | ||||||||||||||
| O zvýšený růst HDP se zasloužila domácí poptávka a v jejím rámci na prvním místě robustní investiční spotřeba | O zvýšený růst HDP se v souhrnu všech 3 čtvrtletí zasloužila domácí poptávka a v jejím rámci na prvním místě investiční spotřeba (hrubá tvorba fixního kapitálu), u níž nastal zjevný posun směrem vzhůru především ve 2. čtvrtletí. Ale i soukromá spotřeba (spotřeba domácností) významně oproti roku 2000 akcelerovala a přispěla k přírůstku HDP celou polovinou. Rovněž tak téměř celou polovinou se však projevil v dosaženém přírůstku HDP vliv změny stavu zásob. | ||||||||||||||
| Naproti tomu indexy fyzických objemů vývozu a dovozu zboží a služeb, ač setrvaly na vysoké úrovni, se poněkud v porovnání s rokem 2000 oslabily a příspěvek čisté zahraniční poptávky zůstal zápornou veličinou. | |||||||||||||||
Tab. č.: 6 Složení hospodářského růstu podle hlavních komponent poptávky
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
||||
1. Q |
2. Q |
3. Q |
1.-3. Q |
||||
Meziroční změna v % reálně |
|||||||
| Domácí poptávka soukromá spotřeba veřejná spotřeba HTFK změna stavu zásob |
-2,1 -2,2 -1,6 0,1 x |
-0,5 2,3 -1,2 -0,6 x |
3,7 1,7 -0,9 4,2 x |
6,5 3,4 -1,7 6,2 x |
5,3 4,0 -1,3 9,8 x |
5,0 3,4 -0,2 7,5 x |
5,6 3,6 -0,1 7,9 x |
| Vývoz zboží a služeb Dovoz zboží a služeb |
9,1 6,5 |
6,3 5,4 |
17,1 17,0 |
21,0 23,1 |
12,9 14,2 |
9,0 10,7 |
14,1 15,8 |
| HDP | -1,2 |
-0,4 |
2,9 |
4,0 |
3,8 |
3,2 |
3,6 |
Příspěvek k meziročním změnám HDP v p. b. reálně |
|||||||
| Domácí poptávka soukromá spotřeba veřejná spotřebal HTFK změna stavu zásob |
-2,3 -1,2 -0,3 0,0 -0,8 |
-0,6 1,2 -0,2 -0,2 -1,4 |
3,9 0,9 -0,2 1,4 1,7 |
6,9 1,8 -0,3 1,9 3,5 |
5,7 2,2 -0,3 3,3 0,5 |
5,4 1,8 0,0 2,4 1,2 |
5,9 1,9 -0,2 2,5 1,7 |
| Čistá zahranič. poptávka | 1,1 |
0,2 |
-1,0 |
-2,9 |
-1,9 |
-2,2 |
-2,3 |
Zdroj: ČSÚ
| Expanze přínosu průmyslu k hospodářskému růstu je nesena exportně orientovanými podniky, v nichž je zastoupen zahraniční kapitál | Na přírůstcích tvorby HDP v pojetí ukazatele hrubé přidané hodnoty se v souhrnu 3 čtvrtletí roku 2001, stejně jako už v roce 2000, v rozhodující míře podílelo odvětví průmyslu. Expanze přínosu průmyslu k hospodářskému růstu je nesena exportně orientovanými průmyslovými podniky, v nichž je zastoupen zahraniční kapitál (souvisí tedy bezprostředně s přílivem zahraničních investic) a které mohou těžit z technologických, organizačních a marketingových inovací, vlastních předním zahraničním firmám. Otevírají rovněž nové cesty k vnějším trhům a usnadňují přístup k úvěrům. Na úspěšném rozvoji podniků se zahraniční majetkovou účastí profituje i řada tradičních tuzemských firem, které převzaly funkci výrobních kooperantů a dodavatelů dílčích komponent. Tak se ve struktuře českého průmyslu vytvářejí progresivní výrobní a odbytové komplexy. Právě od nich pocházejí podněty k posilování konkurenceschopnosti celé ekonomiky. Bohužel však ještě souběžně funguje v průmyslu řada méně dynamických firem (zvláště v tradičních průmyslových sektorech), které zatěžují ekonomiku ztrátami, vysokými náklady na restrukturalizaci a na překonávání bankovní i mezipodnikové zadluženosti. Úměrně vyznačeným relacím v mírách růstu a v přínosech jednotlivých odvětví, rektifikovaných odvětvovými indexy produkčních cen, došlo v průběhu 3. čtvrtletí roku 2001 ke změnám jejich podílů na tvorbě HDP (na hrubé přidané hodnotě). Z krátkodobého zřetele nejsou a ani nemohou být tyto změny natolik převratné, aby vykreslily zásadně jiný obraz o základních odvětvových proporcích v ekonomice, tak jak se zformovaly dlouhodobě. |
Tab. č.: 7 Složení hospodářského růstu podle základních produkčních odvětví
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
||||
1. Q |
2. Q |
3. Q |
1.-3. Q |
||||
Meziroční změna v % reálně |
|||||||
| Hrubá přid.hodnota (s.c.) v tom: zeměděl., lesn., rybolov průmysl stavebnictví obchod, pohostinství doprava a spoje finanč. zprostředkování komerční služby nekomerční služby |
-1,4
-8,3 -21,9 7,7 4,7 27,9 2,5 -5,9 |
-0,7
-3,8 -3,5 1,4 -3,4 -1,2 10,6 -0,9 |
2,9
6,7 -5,3 7,0 0,6 -4,7 2,0 -0,8 |
4,1
10,1 -2,6 1,1 -2,3 -9,1 5,1 2,9 |
3,4
4,6 -0,6 3,3 6,6 6,3 4,2 0,7 |
3,3
4,1 -6,3 -1,0 14,7 17,4 5,4 3,2 |
3,6
6,4 -3,4 1,1 6,6 4,8 4,9 2,2 |
Příspěvek k meziročním změnám v p. b. reálně |
|||||||
| zeměděl., lesn., rybolov průmysl stavebnictví obchod, pohostinství doprava a spoje finanč. zprostředkování komerční služby nekomerční služby |
0,6 -3,5 -1,5 1,3 0,5 1,8 0,3 -0,9 |
1,5 -4,7 -0,6 0,8 -1,0 -0,3 4,0 -0,4 |
-0,3 2,4 -0,3 1,3 0,0 -0,4 0,3 -0,1 |
-0,3 4,4 -0,1 0,2 -0,2 -0,9 0,7 0,3 |
-0,2 1,6 -0,0 0,6 0,5 0,4 0,4 0,1 |
-0,3 1,3 -0,8 -0,2 1,2 1,1 0,6 0,4 |
-0,3 2,3 -0,3 0,2 0,6 0,3 0,6 0,2 |
Zdroj: ČSÚ
Tab. č.: 8 Podíly odvětví na hrubé přidané hodnotě
z úrovně b. c. v %
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
|
1.-3. Q |
||||
| Hrubá přidaná hodnota v tom: zemědělství, lesnictví, rybolov průmysl stavebnictví obchod, pohostinství doprava a spoje finanční zprostředkování komerční služby nekomerční služby |
100,0
4,7 32,6 7,1 15,6 8,4 5,6 1,5 14,4 |
100,0
3,9 31,8 7,4 15,9 7,8 5,2 12,4 15,6 |
100,0
3,9 32,8 7,1 16,3 7,4 4,3 12,1 16,0 |
100,0
4,2 33,2 6,8 16,2 7,7 3,8 11,9 16,2 |
Zdroj: ČSÚ
| Měsíční hodnoty růstu produkčních výkonů v průmyslu, ve stavebnictví a v maloobchodě jsou značně kolísavé | Doprovodnou informaci o vývoji produkčních výkonů ekonomiky v průběhu roku 2001 jsou meziroční změny tržeb (ve s.c.) za jednotlivé měsíce v odvětvích průmyslu, stavebnictví a maloobchodě. Ve všech třech případech tu lze zpozorovat značnou kolísavost růstových hodnot s obecnou tendencí ke zvyšování v prvních čtyřech měsících, poté spíše ke snižování, které je zřetelně viditelné zvláště v odvětví průmyslu. To se stane patrně jedním z nejdůležitějších argumentů pro předpověď určitého poklesu celkového hospodářského růstu (HDP) ve 2. pololetí ve srovnání s růstem, dosaženým v 1. pololetí. |
Tab. č.: 9 Růst produkčního výkonu v klíčových odvětvích
meziroční změna tržeb v % reálně (1)
1998 |
1999 |
2000 |
2001 |
|||||||||||
1-12 |
1-12 |
1-12 |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
1-10 |
|
| Průmysl Stavebnictví Maloobchod |
0,6 -7,0 -7,2 |
-0,5 -6,5 2,1 |
5,4 5,3 4,6 |
18,6 12,5 7,6 |
6,4 16,0 0,3 |
6,6 15,8 3,2 |
9,2 16,1 6,0 |
5,1 15,2 4,2 |
4,2 12,2 2,1 |
5,6 21,4 5,7 |
4,9 9,2 3,2 |
1,5 3,6 4,0 |
4,6 7,0 8,1 |
6,6 12,4 4,5 |
Zdroj: ČSÚ
(1) z měsíčních šetření
| Sílící oživování hospodářských aktivit přivodilo pokrok na trhu práce | Sílící oživování hospodářských aktivit, projevující se zvýšením růstu produkčních výkonů a investiční boom, podporovaný přílivem zahraničních investic, přivodily v roce 2001 pokrok na trhu práce. Zastavily se poklesy stavu celkové zaměstnanosti, typické prakticky pro všechna absolvovaná léta transformace, počet uchazečů o zaměstnání se od ledna do září snížil o téměř 14 tis. osob. Ve stejné časové periodě se vytvořilo cca 11,5 tis. nových pracovních příležitostí. Za těchto okolností se míra nezaměstnanosti v 1. pololetí měsíc od měsíce snižovala, od července opět poněkud zbytněla, ale ne natolik, aby dostoupila výše z let 1999 a 2000. Přesto však 8,5 % nezaměstnaných na celkové civilní pracovní síle je nutné považovat – i s odvoláním na daleko nižší míru ve srovnatelných ekonomikách EU – za číslo nepříznivé. Kromě jiného také proto, že jde o průměr, za nímž jsou ukryty pronikavé rozdíly mezi jednotlivými regiony. Bez významnějšího pokroku se vyvíjí nezaměstnanost dlouhodobá, mladistvých a žen. |
Graf č.: 2 Míra nezaměstnanosti
Převis míry investic nad mírou hrubých domácích úspor se snížil |
Jednou z nejvýznamnějších výpovědí o tom, zda hospodářský růst probíhá ve stabilizovaném, rovnovážném makroekonomickém prostředí, je míra tvorby domácích úspor, resp. její vztah k míře investic (rozumí se k podílu hrubé tvorby kapitálu, zahrnujícího jak fixní kapitál, tak změnu stavu zásob, na HDP). Úspory jsou odloženou spotřebou, tedy zdrojem pro investování. Jestliže objem veškerých investic převyšuje v daném období objem úspor, pořízených tuzemskými hospodářskými subjekty, znamená to, že část investic, odpovídající tomuto převýšení, musí být pokryta přesunem adekvátní výše úspor od zahraničních hospodářských subjektů. To se bezprostředně projeví v deficitu běžného účtu platební bilance. V opačném případě (ten se v české ekonomice po roce 1993 už nikdy nevyskytl) se část domácích úspor přelévá do zahraničí a saldo běžného účtu je kladné. Proto definičně odpovídá relace míry úspor a míry investic (tj. relace jejich poměru k HDP) deficitu či přebytku běžného účtu, vyjadřovaných jako procento z HDP. Ve třech čtvrtletích roku 2001 se v důsledku již vzpomenutého mocného vzestupu investičních aktivit zvýšila míra investic - ve srovnání s celoroční hodnotou roku 2000 – o 1,6 proc. bodu. Souběžně s tím se však také zvýšila míra hrubých domácích úspor (HDÚ), a to o 2,7 proc. bodu. Znamená to, že převis míry investic (THK) nad mírou HDÚ se o 1,1 proc. bodu snížil. |
Tab. č.: 10 Hrubé domácí úspory a investice
v % HDP
1998 |
1999 |
2000 |
2001 – 1.-3. Q |
|
| Míra investic (THK) Míra HDU Převis míry investic nad mírou HDU (v p. b.) |
30,2 27,8 2,4 |
27,9 25,0 2,9 |
29,7 25,0 4,7 |
31,3 27,7 3,6 |
Zdroj: ČSÚ, ČNB
| Míra úspor v sektoru domácností se po značném poklesu v roce 2000 zvýšila | Ze všech druhů parciálních domácích úspor, které se prostřednictvím mnohavrstevnatých toků peněz a dalších finančních aktiv na peněžním a kapitálovém trhu sbíhají do celkového rámce domácích úspor, jsou úspory, pořizované v sektoru domácností. Ani ne tak pro svůj objem (představují necelou čtvrtinu celkové sumy domácích úspor), ale pro svou využitelnost v úvěrování investičních projektů. Na peněžním trhu, který doposud soustřeďuje naprosto převažující část celkových finančních aktiv, jde o zdroje, které, na rozdíl od depozit podnikového sektoru, jsou ponejvíce vázány na termínovaných vkladových účtech a jsou tak nejzpůsobilejší k tomu, aby mohly být pomocí úvěrů využity pro realizaci investičních záměrů podnikatelských subjektů. Kromě toho tím, že jsou termínově vázány, vyhovují nejvíce potřebám udržování běžné likvidity komerčních bank. Dodejme v této souvislosti pro ilustraci, že podíl vkladů domácností na celkových klientských vkladech (rozumí se na jejich zůstatcích) přesahuje za poslední léta 70 % a že podíl termínovaných vkladů na celkových vkladech domácností již po několik let převyšuje 80 %. |
Tab. č.: 11 Míra úspor v sektoru domácností
% hrubého disponibilního důchodu domácností
1998 |
1999 |
2000 |
2001 – 1.-3. Q |
|
| a) úspory umístěné na peněžním trhu b) úspory umístěné na kap. trhu (vč. penz. fondů) c) změny finančních aktiv a pasív celkem (a+b) |
10,0 1,6 11,6 |
7,9 1,5 9,4 |
6,3 1,8 8,1 |
7,1 2,2 9,3 |
Zdroj: ČSÚ a vlastní propočet autora
| Z čísel, zaznamenaných v řádku a) tab. č. 14 vyplývá, že míra úspor domácností, které protékají peněžním trhem (míra spořivosti), se ve třech čtvrtletích roku 2001 po citelném snížení v roce 2000 opětovně pozvedla, ale stále ještě nedosáhla úrovně z let předchozích. Váhavost v návratu na dřívější trajektorii je patrně dána dozníváním mimořádně zvýšeného sklonu ke spotřebě z roku 2000 a klesajícími reálnými úrokovými sazbami. Celkové úspory domácností, tj. veškeré změny finančních aktiv a pasív, spoluvytvářejí též saldo kapitálových transferů (včetně změny čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů), které se umisťují na kapitálovém trhu. Míra těchto kapitálových úspor, jak indikuje řádek b), zanechala v růstu míry úspor domácností ve třech čtvrtletích roku 2001 znatelnější stopu, než tomu bylo v letech předchozích. Bylo by však předčasné označit to za signál nástupu k trvalejším přesunům – a tím také k rychlejší konvergenci s poměry, panujícími v tomto směru ve vyspělých ekonomikách. Nevyzrálost českého kapitálového trhu, stav jeho likvidity a pokračující pokles cen akcicí zabraňují spatřovat v tom zásadnějším obrat. | |
| Místem, z něhož je i nadále ohrožována makroekonomická rovnováha, je vládní rozpočtová bilance a narůstající míra veřejného zadlužení | Místem, z něhož je i v roce 2001 do jisté míry ohrožována makroekonomická rovnováha a stabilita, je vládní rozpočtová bilance, konkrétně řečeno deficit souhrnu veřejných rozpočtů[3], jehož kumulací narůstají stav a míra celkového veřejného zadlužení. Míra běžného salda veřejných rozpočtů, ač už od roku 1999 překračuje tříprocentní mez, uznávanou tzv. maastrichtskými kritérii pro účast v EMU a v roce 2001 ji patrně převýší už téměř dvojnásobně, není ještě sama o sobě vysloveně riziková. A pokud jde o míru celkového veřejného zadlužení, ta je dokonce ve smyslu maastrichtských kritérií hluboko pod uznávanými 60 %. Znepokojivě působí v pohledu na oba tyto svodné indikátory vládní rozpočtové pozice spíše jejich postupné zhoršování, které nebudou-li energičtěji likvidována hlavní ohniska prohlubování deficitů (masivní úhrady ztrát konsolidační agentury a otálení s reformami bloku mandatorních výdajů, zejména na úseku sociálního zabezpečení), by nutně zakládalo pokračování nepříznivého vývoje i v příštích letech. To je také nejzávažnější výhradou, vznášenou k hospodářské politice vlády ze strany Evropské komise a MMF. |
Tab. č.: 12 Bilance veřejných rozpočtů a stav veřejného zadlužení
1998 |
1999 |
2000 |
2001 – odhad MF |
|
| Saldo veřejných rozpočtů (konsol.) mld. Kč % z HDP |
-43,3 -2,4 |
-52,5 -2,8 |
-86,9 -4,4 |
-160,7 -7,6 |
| Hrubý veřejný dluh (konsol.) mld. Kč % z HDP |
240,0 13,1 |
275,2 14,6 |
332,4 17,0 |
428,3 20,2 |
Zdroj: MF, ČSÚ
| Růst JPN nezavdává obavy z restaurace vnitřních nákladových tlaků na inflaci | Po překonání důsledků destabilizace makroekonomické rovnováhy (vnitřní i vnější) z let 1997 a 1998 došlo, počínajíce rokem 1999,kromě náprav ve vnější pozici ekonomiky, také k pronikavému útlumu vnitřních nákladových faktorů inflace. Souhrnně to lze demonstrovat na vývoji indikátoru tzv. jednotkových nákladů práce, a to jak v jeho nominálním, tak i v reálném vyjádření. Tento indikátor je považován v makroekonomických analýzách vyspělých tržních ekonomik za jeden ze stěžejních, neboť tím, že kompletuje a svádí do jednoho řečiště produkční výkon ekonomiky (HDP), produktivitu práce, mzdové a další náklady spojené se zaměstnaností a souhrnný cenový vývoj (deflátor HDP) zprostředkovává jednotící pohled na bonitu (kvalitu) hospodářského růstu z hlediska makroekonomické a z toho zejména cenové stability. Umožňuje rozpoznávat rozsah a integrovanou sílu parciálních inflačních (případně deflačních) tlaků, generovaných vnitřními podmínkami rozvoje ekonomiky v tom kterém období a svodně identifikovat posuny v konkurenceschopnosti dané ekonomiky na světových trzích. Indikátor JPN je v tomto pojetí i pro účely analýz makroekonomického vývoje v ČR konstruován jako složený index. Na celohospodářské úrovni je definován jako podíl indexu úplných nákladů práce (ÚPN)[4], resp. náhrad na jednoho zaměstnance a indexu produktivity prá- ce, přičemž index produktivity práce je dán podílem indexů HDP a celkové civilní zaměstnanosti. Vydělením indexu JPN cenovým deflátorem HDP se dospívá k indexu reálných JPN (RJPN)[5]. Rozpětí mezi JPN a RJPN udává v případě, že růst JPN je vyš- ší než růst RJPN, šíři „inflační mezery“ v ekonomice; vyskytne-li se opačný stav, lze hovořit o „deflační mezeře“. |
Tab. č. 13 Jednotkové pracovní náklady (JPN)
meziroční změna v %
1998 |
1999 |
2000 |
2001 – 1.-3. Q |
|
| (nom.) JPN reálné JPN |
9,4 -1,2 |
3,8 0,6 |
1,1 0,2 |
5,2 0,1 |
Zdroj: ČSÚ
| Aby byl zřetelněji konturován průběh zlomových změn v působení vnitřních nákladových faktorů inflace a šíře inflační mezery v etapách transformace české ekonomiky, uvedeme vývoj JPN od počátku celé „transformační dekády“. |
Graf č.: 3 Vývoj jednotkových pracovních nákladů v letech 1991 až 2001 (1.-3. Q)
| Meziroční růst JPN v 1. pololetí roku 2001 rozšířil „inflační mezeru“, ale ne o tolik, aby to zavdávalo obavy z restaurace vnitřních nákladových tlaků na inflaci. Ostatně ani relace růstu mezd k produktivitě práce v hlavních odvětvích ekonomiky tomu nenasvědčují. | |
| Pozvednutí inflační míry je dozvukem vlivu „dovážené“ inflace. Vnitřní proinflační tlaky nejsou významné | Pozvednutí inflační míry v dosavadním průběhu roku 2001, které, mimochodem, je poněkud slabší, než jaké se očekávalo v předpovědích z počátku roku, je převážně dáno dozvukem vlivů externích (vnějších) faktorů, které mají svůj původ v pronikavém nárůstu hladiny světových cen komodit a v dalších s tím spojených turbulencích v cenách dovozu, ve směnných relacích apod. Tyto vlivy, které bývají označovány za „dováženou“ inflaci, sice už dohasínají (světové ceny klesají, reálné směnné relace se zlepšují), ale své stopy ve vnitřním cenovém vývoji ještě zanechávají. Působnost vnitřních (proinflačních) nákladových tlaků, jak ukázal přehled vývoje jednotkových pracovních nákladů, není tolik významná. |
Graf č.: 4 Míra inflace
| V rámci vnitřních cenových okruhů probíhá v průměru v r. 2001 mírné zvyšování růstu spotřebitelských cen, naopak významné zpomalování je patrné u cen průmyslových výrobců a do značné míry i u cen stavebních prací | V okruhu spotřebitelských cen se v roce 2001 prosazoval trend k mírnému zvyšování cenové hladiny až do července, poté byl vystřídán poklesy růstu úhrnného indexu a v listopadu se dostal meziroční relativní přírůstek spotřebitelských cen na 4,2 %. Položkou, která na tento průběh změn zapůsobila nejvíce (i vzhledem ke své váze ve spotřebním koši – téměř 20 %) byla položka potravin a nealkoholických nápojů. Tlakem ve směru zvyšování úhrnného cenového indexu se už tradičně v důsledku kaskádovitých deregulací nájemného a cen energie vyznačuje také položka bydlení, která má ve spotřebním koši vůbec největší zastoupení (23,6 %). Naproti tomu v okruhu cen průmyslových výrobců, který je nejvýznamnějším reprezentantem souboru produkčních cen, se dostavily už od dubna poklesy růstu. Tyto poklesy se pak výrazně prosazovaly od září; v listopadu byla úroveň cen průmyslových výrobců v meziročním srovnání vyšší než jen o necelé 1 %. Tendenci k útlumu růstu produkčních cen indikuje v roce 2001 i vývoj cen stavebních prací, i když ne v tak nápadné míře, jak je tomu u cen průmyslových výrobců (v listopadu 3,6 %). |
| Obraz dramatických posunů vykreslují změny, registrované v rámci vnějších cenových okruhů | Na rozdíl od rozsahu a charakteru změn, probíhajících v rámci vnitřních cenových okruhů, skýtají změny, registrované v rámci vnějších cenových okruhů, obraz dramatických posunů, a to oběma směry. Subjekty české ekonomiky jsou jimi neustále vystavovány i v krátkých časových intervalech nepředvídatelným rizikům ztrát na rentabilitě výkonů, a nebo naopak mohou neočekávaně těžit mimořádné výnosy z poklesu nákladů na dovážené výrobní vstupy. Celkově vzato, jde o vliv „dovážené“ inflace (nebo také „dovážené“ deflace) v kalkulacích vnitřních cen, v účetních rozvahách a v bilancích zahraničních toků zboží a peněz. Primárně se tento řetěz souvislostí odvíjí od pohybu světových cen komodit (v české cenové statistice sledovaných v rubrice „Světové ceny průmyslových surovin a potravin ČSÚ“). Již v průběhu roku 2000 nastalo pronikavé utlumení růstu úhrnné hladiny světových cen komodit, která byla v roce 1999 extrémně vzedmutá. Útlum v mírách zvyšování pokračoval do května 2001. Počínaje červnem byl růst vystřídán poklesem, a ten se udržoval i v dalších měsících; v listopadu 2001 již byla úhrnná hladina světových cen komodit téměř o 30 % nižší než v listopadu 2000. |
| Směr změn v cenách českého dovozu předurčují ceny ropy. Také u nich nastal zlomový obrat a od června značně klesají | Při formování úhrnného indexu světových cen komodit hrají v současnosti a v jejich významnosti pro domácí ekonomiku prim ceny ropy. Připomeňme, že komoditní položka „ropa Brent“ je zastoupena v koši světových cen, prováženém strukturou českého dovozu z cca 45 % (spolu se zemním plynem ze 73 %). Je tedy evidentní, že pořizovací cena ropy prakticky předurčuje směr změn v úhrnném indexu cen celkového českého dovozu a vývoj reálné směnné relace. Musí být tudíž explicitně zmiňována při určování příčin změn v saldech bilance zahraničního obchodu. Jestliže ještě v prvních pěti měsících roku 2001 se ceny ropy vyznačovaly tendencí k narůstání (i když už ani zdaleka v té míře, jaká byla typická pro předchozí dvě leta), obrátil se jejich vývoj od června směrem k dosti významnému snižování. K dokreslení tohoto obrazu změn je namístě uvést, že zatímco v některých měsících roku 2000 se barel ropy prodával na světových trzích za 35-38 USD, pak od ledna do září 2001 za 25-27 USD (v září v průměru za 26,30, v říjnu už jenom za 21,56 USD). V některých dnech měsíce října došlo k pádu až na 21 dolar, počátkem listopadu dokonce na méně než 20 dolarů. Hlavní příčinou je pokles poptávky, vyvolaný výrazným zpomalením růstu produkčních výkonů ve vyspělých tržních ekonomikách. |
Tab. č.: 14 Změny cen v rámci vnitřních a vnějších cenových okruhů
meziroční změna v %
1998 12 |
1999 12 |
2000 12 |
2001 |
|||||||||||
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
||||
| Vnitř.cen.okruhy Spotřeb. ceny Ceny prům. výr. Ceny stav. prací |
6,8 2,2 7,0 |
2,5 3,4 3,5 |
4,0 5,0 4,8 |
4,2 4,2 4,7 |
4,0 4,7 4,7 |
4,1 4,1 4,6 |
4,6 4,0 4,3 |
5,0 3,8 4,2 |
5,5 3,4 4,1 |
5,9 3,0 4,0 |
5,5 2,4 3,9 |
4,7 1,8 3,8 |
4,4 1,3 3,6 |
4,2 0,9 3,6 |
| Vněj.cen.okruhy Svět.ceny prům. sur.a potr. ČSÚ z toho:rop.Brent Ceny č. vývozu Ceny č. dovozu |
-28,5 -42,9 -4,5 -10,1 |
63,7 154,7 5,4 13,6 |
15,0 5,2 5,5 6,8 |
10,6 2,8 4,7 5,6 |
7,4 2,6 4,2 3,6 |
3,2 -5,8 3,8 2,8 |
11,1 14,7 1,9 2,2 |
5,9 4,2 0,9 -0,7 |
-4,0 -5,8 0,5 -0,7 |
-8,6 -12,8 0,4 -0,6 |
-13,0 -14,9 -0,4 -2,2 |
-16,1 -18,3 -1,1 -4,7 |
-25,5 -31,9 -2,7 -6,9 |
-29,7 . . . |
| Reál.směn.relace | 6,2 |
-7,2 |
-1,2 |
-0,9 |
0,6 |
1,0 |
-0,3 |
1,6 |
1,2 |
1,0 |
1,8 |
3,8 |
4,5 |
. |
Zdroj: ČSÚ
| Významným segmentem makroekonomické rovnováhy je v každé tržní ekonomice stav ve finančním sektoru, tj. na peněžním trhu a na kapitálovém trhu. | |
| Peněžní trh se konzolidoval | Peněžní trh (trh, spravovaný bankovními institucemi) obhospodařuje v ČR bezmála 90 % veškerých aktiv finančního sektoru. Takový podíl je považován řadou zahraničních, resp. mezinárodních finančních organizací pro zemi se střední úrovní ekonomické vyspělosti za příliš vysoký. To je ovšem v ČR dáno ani ne tak absolutním rozměrem peněžního trhu, ale především tím, že druhá součást finančního sektoru – kapitálový trh – je dosud dimenzován co do rozsahu i co do funkčnosti zcela nedostatečně, neodpovídá stupni vyspělosti reálné ekonomiky. Situace na peněžním trhu, na němž v roce 2000 kulminovaly dlouhou dobu předtím se utvářející vážné poruchy v likviditě a v kapitálové přiměřenosti, vyvolávané obrovskými nárůsty rizikově vážených aktiv v podobě ztrátových, nedobytných atd. pohledávek a mizivých až nulových tržních cenách velké části investičního majetku, se začala ke konci roku 2000 a v dosavadním průběhu roku 2001 zklidňovat. Stalo se tak díky energickým (ale také velmi nákladným) opatřením ve finanční restrukturalizaci a stabilizaci bankovního sektoru, v očišťování bilancí od nejrizikovějších aktivit (balíků tzv. klasifikovaných úvěrů) a v krocích, směřujících k urychlené privatizaci státních podílů ve velkých bankách. Růst peněžní zásoby (M2), byť je v roce 2001 o poznání vyšší než v letech 1998-2000, reflektuje zvyšující se růst HDP, vyšší míru inflace a příliv přímých zahraničních investic, ale není natolik silný, aby „přehříval“ ekonomiku. Chová se více méně neutrálně, na rozdíl od předchozích let, kdy musel obsahovat jistou dávku restriktivnosti Oficiální úrokové sazby (včetně klíčové a nejcitlivější 14ti denní reposazby) se po mírném snížení v únoru až v červnu navrátily od 27. července ke stejné úrovni, na jakou byly nastaveny už v listopadu 1999 a setrvaly na níž až do 30. listopadu, kdy byly o celých 50 b p (o 0,5 procentního bodu) sníženy – v případě 2T reposazby z 5,25 % na 4,75 %. Stalo se tak v zájmu uvolnění úvěrové nabídky podnikatelskému sektoru a tím v zájmu udržení růstu domácí poptávky v podmínkách, za nichž hrozí české ekonomice přenos důsledků stále ochabujícího hospodářského růstu v EU, zejména v Německu. Další významnou motivací bylo omezit příliv krátkodobého (z velké části spekulativního) zahraničního kapitálu, který, využívajíce vysokého úrokového diferenciálu, je jedním z činitelů nadměrného zhodnocování směnného kurzu koruny vůči euru. Také sazby na mezibankovním trhu (PRIBOR), které jsou středobodem komerčních úrokových sazeb, vykazují jen slabé výchylky od průměrné úrovně z roku 2000. Jejich pokles v září a v říjnu signalizuje nástup uvolňování toků peněz i na mezibankovním trhu. Zvýšený sklon k tvorbě domácích úspor (viz tab. č. 10) byl indikován až do července významným zvyšováním míry celkových vkladů; v srpnu až říjnu se však tyto míry růstu poněkud snižují, ovšem i tak činí více než dvojnásobek růstu v roce 2000. Míra růstu vkladů, pocházejících ze sektoru domácností, vykazuje naopak v průběhu roku 2001 zjevnou tendenci k narůstání. Na druhé straně přetrvávající nízký, nárůstu míry investování neadekvátní, růst emitovaných domácích úvěrů, který v září opět konvertuje v absolutní pokles (v říjnu už dost výrazný) nepřímo svědčí o tom, že podnikatelské subjekty musí hledat zdroje na realizaci svých investičních záměrů jinde než na tuzemském peněžním trhu. Příčinou toho není „neochota“ peněžních ústavů poskytovat úvěry soukromému sektoru. To by bylo z jejich strany kontraproduktivní (rentabilita bank je v určující míře závislá na výnosech z depozitně úvěrových obchodů a vývoj úrokové marže, který ukazuje spíše na vysychání tohoto pramene, by měl spíše podněcovat k co největším úvěrovým aktivitám). Hlavním důvodem je tlak na obezřetné chování bank, neboť neúnosný podíl špatných (klasifikovaných) úvěrů na úvěrovém portfoliu permanentně ohrožuje jejich stabilitu a likviditu. Cesta k uvolňování „úvěrových kleští“ (credit crunch), svírajících aktivity subjektů reálné ekonomiky, které nedisponují potřebným objemem vlastních prostředků, resp. kterým se nedaří opatřit si je na jiných trzích, byla nicméně nastoupena. Celé balíky ztrátových bankovních pohledávek jsou „vyváděny“ do státem vlastněné konsolidační agentury (ČKA) a teprve odtud jsou vymáhány, resp. odepisovány. Je to cesta pro stát neobyčejně nákladná a je také jednou z příčin rostoucího deficitu veřejných rozpočtů (viz tab. č. 15). Na druhé straně to však pro vládu vytváří výhodnější negociační pozici při privatizaci zbytkových státních účastí v bankách. |
| Nerozvinutost kapitálového trhu přetrvává | Nerozvinutost kapitálového trhu přetrvává. Jestliže by se jeho strmý pád v průběhu 9 měsíců roku 2001[6] měl chápat (jak by tomu bylo v ekonomikách s plnokrevně fungujícím kapitálovým trhem) jako útěk investorské poptávky a srážení tržního ocenění veškerého investičního majetku, bylo by to vážným varováním před hrozbou hospodářské a finanční krize. Prostředí českého kapitálového trhu však ještě takové signály neumí vysílat. Tato součást finančních trhů je v ČR jen slabě rozvinuta, nestala se dosud místem racionální alokace a realokace investic, hledisko výše výnosů (dividend) z držení majetkových titulů (akcií) není podstatné, podniky se zde ucházejí o zdroje financování jen výjimečně, tržní kapitalizace a likvidita je u mnoha titulů tak malá, že musí být vyřazována z organizovaného trhu (z burzy a v poslední době i z RMS). Proto ve vývoji indexu kapitálového trhu je zapotřebí prozatím spíše nacházet informaci o nevyspělosti a nedostatečné funkčnosti kapitálového trhu v ČR, nikoli validní informaci o finančním zdraví ekonomiky. |
Tab. č.: 15 Vybrané indikátory finančního trhu
1998 12 |
1999 12 |
2000 12 |
2001 |
|||||||||||
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
||||
| Peněžní trh (vč. cizosměn.) Peněž.zás.M2 (1) Dom. úvěry (1) Celk. vklady (1) z toho: |
5,2
9,5 |
8,1 1,7 5,25 |
6,9 6,0 |
9,3 5,25 |
8,0 5,0 |
8,4 5,0 |
9,4 5,0 |
11,8 5,0 |
13,6 5,0 |
13,8 5,25 |
13,2 5,25 |
12,5 5,25 |
12,2 5,25 |
13,1 5,25 |
| Kapitálový trh Index(PX-50)(4) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zdroj: ČNB
(1) meziroční změna stavů ke konci sledovaných období v %
(2) sazba ke konci sledovaných období v %
(3) průměrná sazba ve sledovaných obdobích v %
(4) průměry za sledovaná období; 5. 4. 1994 = 1 000
© Český statistický úřad 2002