JEDNOTKOVÉ PRACOVNÍ NÁKLADY

1. EKONOMIKA

1. Metodologická východiska

Ve standardní metodologické výbavě makroekonomických analýz a predikcí, pěstovaných Evropskou komisí (EC) pro účely soustavného sledování stavu a podmínek budoucího vývoje ekonomik zemí Evropské unie, respektive Hospodářské a měnové unie (EU-15, resp. EU-11), je už trvale zabydlen indikátor tzv. jednotkových pracovních nákladů - JPN (Unit labour costs - ULC)⁽¹⁾.

Tento indikátor je považován za jeden ze stěžejních, neboť tím, že kompletuje a svádí do jednoho řečiště souhrnný produkční výkon ekonomiky (HDP), produktivitu práce, mzdové a další náklady spojené se zaměstnaností a cenový vývoj, zprostředkovává jednotící pohled na bonitu (kvalitu) dosahovaného a projektovaného hospodářského růstu se zřetelem na stupeň vnitřní ekonomické rovnovážnosti, makroekonomické a z toho zejména cenové stability. Umožňuje rozpoznávat rozsah a integrovanou sílu parciálních inflačních (případně deflačních) tlaků, generovaných vnitřními podmínkami rozvoje ekonomiky v tom kterém období.

Stává se, například v některých tuzemských analýzách české ekonomiky, že je indikátor JPN vzhledem ke svému názvu mylně chápán jako specifický nástroj analýzy poměrů na trzích práce (zřejmě jenom proto, že při svém konstruování operuje s termíny zaměstnanosti a mezd). Obsah, šíře a hloubka výpovědi indikátoru JPN o stavu a vývoji analyzované ekonomiky je však ve skutečnosti mnohem všestrannější. Je nutné jej považovat za jeden z vrcholových komplementárních indikátorů ekonomiky, který silně napomáhá identifikovat posuny v konkurenceschopnosti příslušné země na světových trzích.

Indikátor JPN je v uvedeném pojetí konstruován jako složený index (obdobně je tomu např. při konstrukci tzv. nominálního, resp. reálného efektivního kurzu měny). Na celohospodářské úrovni je definován jako podíl indexu úplných nákladů práce (ÚNP⁽²⁾) na jednoho zaměstnance (Compensation of employees per head) a indexu produktivity práce (Labour productivity), přičemž index produktivity práce je dán podílem indexů HDP (GDP) a celkové civilní zaměstnanosti (Employment total).

Vydělením indexu JPN cenovým deflátorem HDP (GDP price deflator) se dospívá k indexu reálných JPN (RJPN, RULC ⁽³⁾). Tedy:

	
JPN = IÚNP / I pp ,		kde  I pp = IHDP / I z
			RJPN = IJNP / I def

Oba indikátory JPN se zpravidla ve finální podobě presentují (jako ostatně všechny - až na výjimky - makroekonomické indikátory) procentem meziroční změny. meziroční změny.

Rozpětí mezi JPN a RJPN udává v případě, že růst JPN je vyšší než RJPN, šíři „inflační mezery" (Inflation gap) v ekonomice Oba indikátory JPN se zpravidla ve finální podobě presentují (jako ostatně všechny - až na výjimky - makroekonomické indikátory) procentem a poskytuje při pozorování v čase svědectví buď o rozpínání nebo o smršťování nákladových faktorů inflace (Cost inflation). Vyskytne-li se opačný stav, lze hovořit o „deflační mezeře".

2. Vývoj JPN v letech 1991 - 2000

Vlastním předmětem této tematické analýzy je vývoj JPN v české ekonomice. Podchycení tohoto vývoje za celou uplynulou dekádu, kterou lze nazvat „transformační dekádou" české ekonomiky, chce zprostředkovat pohled na jednotlivé časové etapy transformace jednoho z klíčových ekonomických indikátorů - JPN.

Protože k výpočtu a zobrazení JPN volíme metodický postup, uplatňovaný v analýzách a výhledech EC, tedy takový tvar indikátoru, který je kromě již vzpomenutých funkcí způsobilý ke komplexnímu mezinárodnímu srovnání a který (vzhledem k očekávanému vstupu ČR do EU) se patrně stane závazným i pro českou statistickou praxi, bude vhodné předsunout popisu vývoje JPN v české ekonomice přehled, charakterizující JPN (ULC) v zemích EU.

2.1 Vývoj JPN v ekonomikách zemí EU⁽⁴⁾

Ekonomiky eurozóny, jak je patrné z čísel a jejich grafického zobrazení v tabulce 1 a grafu 1, se vyvíjela i z pohledu JPN v jistých, víceméně pravidelných cyklech. Z hlediska efektivity hospodářského růstu je nejdůležitějším zjištěním, že vrcholy těchto cyklů sestupovaly na stále nižší hodnoty, takže i celkový desetiletý trend se vyznačoval sklonem k potlačování vnitřních proinflačních impulsů. Cykly ve vývoji JPN kopíroval i vývoj reálných JPN (RULC), jen s tím rozdílem, že rozpětí vrcholových bodů cyklu nebylo tak výrazné, jako v případě (nom) JPN. Diference ve vývoji obou tvarů JPN se v celkovém trendu postupně zmenšovaly, takže se zužovala i inflační mezera. V konečné instanci to signalizuje oslabování vnitřních nákladových faktorů inflace a pokrok ve vytváření neinflačního prostředí a makroekonomické rovnováhy.

Tabulka 1: JPN (ULC) z úrovně souhrnného produkčního výkonu ekonomik zemí eurozóny (EU-11)

meziroční změna v %

	Zaváděcí indikátory	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000*
1	HDP	2,4	1,4	-0,8	2,3	2,2	1,4	2,3	2,8	2,5	3,5
	GDP
2	Zaměstnanost	1,0	-1,3	-2,0	-0,5	0,4	0,3	0,8	1,6	1,8	1,8
	Employment
3	Produktivita práce	1,4	2,7	1,2	2,8	1,8	1,1	1,5	1,2	0,7	1,7
	Labour productivity
4	ÚNP na 1 zaměstnance	6,2	8,0	4,1	3,4	3,4	2,9	2,1	1,4	1,9	2,4
	Comp of Employees/head
5	Deflátor HDP	4,7	4,2	3,7	2,6	2,6	2,3	1,6	1,7	1,3	1,2
	GDP deflator
	Jednotkové pracovní náklady
	Unit labour costs
6	(Nom) JPN	4,7	5,2	2,9	0,6	1,6	1,8	0,6	0,2	1,2	0,7
	(Nom) ULC
7	RJPN	0,0	0,9	-0,8	-2,0	-2,3	-0,5	-1,0	-1,5	-0,1	-0,5
	RULC
* odhad								Zdroj: EC, výpočty vlastní

Graf 1: JPN (ULC) z úrovně souhrnného produkčního výkonu ekonomik zemí eurozóny (EU-11)

Zdroj: vlastní

2.2 Vývoj JPN v české ekonomice

2.2.1 V porovnání se skupinou zemí eurozóny (EU-11), v níž vývoj indikátoru JPN probíhal v letech 1991 až 2000 vcelku klidně a spořádaně (pouze v zemích s relativně nižší ekonomickou úrovní, např. v Portugalsku a Řecku, bylo možné zaznamenat výraznější cyklické výkyvy) a kde víceméně kopíroval přirozené konjunkturní cykly, skýtal vývoj JPN v české ekonomice za stejné období obraz jakési „zdivočelosti".

Tabulka 2: JPN z úrovně souhrnného produkčního výkonu ekonomiky ČR

meziroční změna v %

	Zaváděcí indikátory	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000*
1	HDP	-11,6	-0,5	0,1	2,2	5,9	4,8	-1,0	-2,2	-0,8	2,8
2	Zaměstnanost	-5,5	-2,6	-1,6	0,8	2,6	0,6	-1,9	-1,6	-3,6	-0,6
3	Produktivita práce	-6,5	2,2	1,7	1,4	3,2	4,2	0,9	-0,6	2,9	3,4
4	ÚNP na 1 zaměstnance	15,4	22,3	25,1	18,3	17,4	19,8	7,5	9,8	7,7	6,3
5	Deflátor HDP	36,2	12,4	21,0	13,4	10,2	8,6	7,2	10,2	2,7	0,3
	Jednotkové pracovní náklady
6	(Nom) JPN	23,4	19,7	22,4	16,7	13,8	15,0	6,5	10,5	4,7	2,8
7	RJPN	-9,4	6,5	1,2	2,9	3,2	5,9	-0,6	0,2	1,9	2,5
* Q1 až Q3							Zdroj: EC, výpočty vlastní

Graf 2: JPN z úrovně souhrnného produkčního výkonu ekonomiky ČR

Zdroj: vlastní

Povrchní porovnání tohoto obrazu se zobrazením vývoje v eurozóně (ostatně i s vývojem ve všech zemích, v nichž už plnokrevně funguje tržní ekonomika), by bylo nevěcné a zavádějící.

Pro českou ekonomiku to byla dekáda startu a rozvíjení transformačních procesů a reforem, které mimo jiné, zvláště na počátku 90. let zcela rozvrátily „normální" kontinuitu proměnných, zahrnovaných do zaváděcích indikátorů pro výpočet JPN.

Robustní zvýšení indexu JPN, souběžně s pronikavým snížením reálných JPN v roce 1991, bylo způsobeno jednorázovým růstovým a inflačním šokem z důsledků cenové liberalizace, výrazné devalvace měny, liberalizace zahraničního obchodu a zavedení vnitřní směnitelnosti koruny. To vše v souběhu se strukturálním šokem, způsobeným totálním úpadkem obchodní výměny se zeměmi bývalé RVHP a s nutností rychlé přeorientace českého vývozu a dovozu na trhy vyspělých tržních ekonomik.

Po té, v souvislosti s restaurací pozitivní míry souhrnného produkčního výkonu (HDP), která „vydržela" až do roku 1996, a v souvislosti s nastolením pozvolného dezinflačního trendu, se vývoj JPN poněkud zklidnil a inflační mezera se začala zužovat. Brzdícím faktorem pozitivního obratu však zůstalo zachování a dokonce zvyšování meziročních mzdových nárůstů, které se přirozeně promítlo i do nepřiměřeně vysokého růstu úplných nákladů práce - ty navíc byly ovlivňovány reformami daňové soustavy a soustav sociálního a zdravotního zabezpečení, tedy jak výší tak strukturou fiskálních a parafiskálních sazeb.

Počínajíce rokem 1997 se v souvislosti s řešením vážných kolizí v devizově platebních vztazích a s turbulencemi na měnovém a finančním trhu opět dostavily poklesy růstového výkonu ekonomiky, které přetrvaly až do roku 1999 (přesněji do jeho první poloviny). To, že se přitom v této etapě významně snížila míra růstu reálných JPN a že nedošlo ani k přílišnému rozevření inflační mezery bylo dáno klesáním úrovně zaměstnanosti a sražením míry růstu mzdových nákladů (paritně tedy i úplných nákladů práce).

Velkou pozoruhodností české ekonomiky je poměr meziročního růstu JPN a reálných JPN v letech 1999 a 2000 (za 1. až 3. čtvrtletí). V důsledku pronikavého snížení míry inflace, které se prosadilo přesto, že došlo (počínaje 2. pololetím 1999) k zotavení a mírnému oživení hospodářského růstu, se rozpětí indexů obou tvarů JPN velmi sblížilo a v průběhu roku 2000 se takřka eliminovalo. Spolu s tím se téměř zneviditelnila i šíře inflační mezery.

Sumárně řečeno, hroty všech zmíněných etap ve vývoji a ve vzájemných poměrech obou indexů JPN jsou rozmezími specificky českých „transformačních cyklů", nikoli reflexí klasických konjunkturních cyklů, tak jak jsou obvykle presentovány v makroekonomických analýzách standardních tržních ekonomik.

2.2.2 Indikátory JPN je možné v pojetí a ve funkčnosti, v jaké je zobrazujeme na celohospodářské úrovni, dekomponovat pro účely proměřování některých strukturálních aspektů makroekonomické analýzy na úroveň hlavních produkčních odvětví.

Předpokládá to ovšem, aby zaváděcí indikátory odvětvových propočtů JPN byly v pojmovém i metodologickém smyslu zcela, či co nejvíce kompatibilní se zaváděcími indikátory používanými při výpočtech JPN z úrovně souhrnného produkčního výkonu ekonomiky, tedy z úrovně HDP. A také aby vycházely z homogenního zdroje dat. Tím jsou primárně sestavy národních účtů.

Národní účty, publikované ČSÚ, umožňují stejnorodě desagregovat produkční výkony (přidanou hodnotu), úplné náklady práce (náhrady zaměstnancům) a cenové deflátory do osmi základních úrovní. Po jejich doplnění údaji ze statistiky práce (zaměstnanosti) tak poskytují všechna potřebná a hlavně konzistentní data pro výpočty JPN v odvětvovém průřezu.

Budeme demonstrovat výsledky „sestupu" indikátoru JPN na úroveň odvětví na příkladě průmyslu (dodejme, že tento základní strukturní článek české ekonomiky representuje cca 35 % vytvořeného HDP).

Tabulka 3: JPN z úrovně souhrnného produkčního výkonu odvětví průmyslu ČR

meziroční změna v %

Zdroj: EC, výpočty vlastní

Graf 3: JPN z úrovně souhrnného produkčního výkonu odvětví průmyslu ČR

Zdroj: vlastní

K vývoji a etapizaci změn JPN v odvětví průmyslu v průběhu let 1991 až 2000 není nutné v zásadě připojovat žádné kvalitativně jiné charakteristiky, než jaké už byly vyznačeny v komentáři k vývoji JPN na celohospodářské úrovni. Z kvantitativního zřetele snad pouze to, že vliv strukturálních a systémových reforem v české ekonomice se zde projevil s ještě větší ostrostí. Je to zcela pochopitelné, neboť průmyslové podniky reagovaly na tyto reformy nejcitlivěji. Za specifickou okolnost, hodnou pozornosti v dalších analýzách tohoto druhu je zapotřebí označit náznak přeměny inflační mezery v deflační v roce 1996 a v průběhu roku 2000.

Vypracoval: odbor analytický

Ředitel odboru: Ing. Vladimír Mašát, CSc.

Autoři: Ing. Miroslav Souček, l. 2373, Ing. Jan Smutný, l. 2373

¹⁾ V dlouhodobých časových řadách (od počátku šedesátých let až do aktuálního stavu a krátkodobého výhledu) je pravidelně uváděn - spolu se všemi ostatními indikátory makroekonomické povahy - v periodiku European Economy, Supplement A, Economic trends (URL: http://europa.eu.int/comm/economy_finance).

²⁾ ÚNP zahrnují v ČR podle metodiky ČSÚ z cca 70 % mzdové náklady a z cca 25 % sociální náklady hrazené zaměstnavateli, zbytek tvoří různé sociální požitky, náklady na školení zaměstnanců apod.. Podíly těchto jednotlivých složek na celkových ÚNP zůstávají během sledovaných časových úseků víceméně konstantní. Proto je přípustné, aby v čase „statistické nouze" (např. v období, pro něž ještě nejsou k dispozici kompletní data o ÚNP) byl provizorně využit index růstu průměrných mezd; nedojde tím, jak si lze ověřit, k žádné významnější újmě na validitě finálních propočtů JPN.

³⁾ Ve starších analýzách EC se pro ULC používalo přívlastku „nominální", aby názvosloví bylo v porovnání s RULC symetrické. Protože však označení „nominální" činilo obtíže v interpretaci, neboť i pro tento tvar se v zaváděcích indikátorech využívá reálných veličin (HDP, produktivita, zaměstnanost), bylo později adjektivum nominální vypuštěno.

⁴⁾ Volíme pro tento demonstrativní účel pouze skupinu zemí EMU (tzv. eurozóny, jinak EU-11), a to proto, že jde o hlavní region EU, ve kterém už byla absolvována první fáze fungování společné měny (EUR), v jejímž rámci byly stanoveny pevné a neodvolatelné přepočítací koeficienty dočasně existujících národních měn vůči společné měně. Tím zde odpadá vliv kursových změn jednotlivých národních měn na vývoj cenových deflátorů a dalších nominálních veličin.

© Český statistický úřad, 2001