Expertízy a odborné komentáře (včetně posudků mezinárodních organizací) zůstávaly ještě na počátku roku 2000 v oceňování těchto prvních známek zotavení a v mnohých směrech i oživení ekonomiky zdrženlivé. A to i přesto, že v řadě dílčích segmentů produkčního výkonu ekonomiky (v průmyslu, ve vývozu a dokonce i ve stavebnictví, které se v předcházejících obdobích označovalo největšími mírami poklesu), oživování viditelně sílilo a že v konjunkturní situaci na světových trzích a zvláště na trhu Evropské unie, jehož ochablost byla v předchozí fázi rovněž jedním z faktorů decelerace produkčního výkonu české ekonomiky, se začalo projevovat ozdravování (taktéž zahájené ve druhém pololetí roku 1999). S poukazem na přetrvávající slabost institucionálního rámce, na podkapitalizaci ekonomiky, na omezenost domácích úspor (které nemohou být donekonečna kompenzovány přílivem zahraničních investic, tzn. úsporami nerezidentů), na zanedbanost strukturálních reforem a na nestabilitu bankovního sektoru a kapitálového trhu, se v této souvislosti povětšinou zmiňovala křehkost a nepřesvědčivost dosažených výsledků z hlediska jejich udržitelnosti ve střednědobém horizontu.

S jistým napětím se proto očekávalo, co přinese vývoj v průběhu roku 2000, v jaké míře se představí celkový hospodářský růst, tedy růst HDP, který je zastřešujícím indikátorem úrovně hospodářských aktivit.

Výsledky prvního čtvrtletí byly ve srovnání s výsledky předchozích období velmi povzbudivé, nicméně s ohledem na nízkou srovnávací základnu (tzn. první čtvrtletí roku 1999, kdy HDP meziročně poklesl o 3,7%) ještě nikterak impozantní. HDP vzrostl v tomto období meziročně o 4,3%, tedy přibližně v míře, jaká byla naposled zaznamenána v roce 1996. Ve druhém čtvrtletí došlo sice opět k určitému útlumu (růst se snížil na 2,1%), ale i tak růstovou míru ve výši 3,2 % za celé první pololetí bylo možné shledat upokojivou. Třetí čtvrtletí posunulo růst z druhého čtvrtletí o další stupínek výše (na 2,2%), takže za souhrn tří čtvrtletí dostoupil růst HDP na 2,8%.

Většina krátkodobých predikcí domácích institucí z podzimu roku 2000 (včetně krátkodobé prognózy ČSÚ) se shodovala v odhadech míry růstu HDP na hodnotě 2,7%; predikce mezinárodních institucí z téhož data (např. IMF, EC, OECD) situovaly své odhady pro ČR maximálně k hranici 2,5%. Neočekávalo se totiž, že by samotné čtvrté čtvrtletí přivodilo významný posun směrem vzhůru. Avšak stalo se tak - v tomto čtvrtletí vzrostl HDP o 3,9%. To způsobilo, že celoroční míra hospodářského růstu se vyhoupla do výše 3,1%.

Tato skutečnost již s vyšší dávkou spolehlivosti opravňuje k tvrzení, že prorůstové tendence, které se začaly prosazovat ve druhé polovině roku 1999, nebyly nahodilým výkyvem, umožněným jen zlepšenou konjunkturní situací ve vnějším prostředí, nýbrž počátkem sílících oživovacích procesů. V jejich pozadí nestojí pouze produkční efekt přímých zahraničních investic, ale i úsilí hospodářské a měnové politiky eliminovat důsledky některých systémových „pochybení" z předchozích etap transformace. Souhrnně řečeno v roce 2000 vstoupila česká ekonomika v indikátorech celkového hospodářského růstu do fáze zotavení a oživení.

z toho: v Německu 3,0%
            ve Francii 3,2%
            v Rakousku 3,2%
            ve skupině 10 zemí stř. a vých. Evropy - kandidátů

na vstup do EU (EAC) 3,7% z toho: v Maďarsku 5,3%
                                                            v Polsku 4,2%
                                                            ve Slovinsku 4,5%
                                                            v zemích OECD jako celku 4,1%
                                                            globálně ve světě 4,8%

umisťuje svůj odhad hospodářského růstu v ČR na hranici 3,5%, avšak MMF ve své prognóze z května 2001⁽³⁾

uvažuje pouze s 3 procentním růstem, vycházejíce z možnosti zpomalení poptávky u obchodních partnerů ČR a z pravděpodobného útlumu domácí poptávky vzhledem k očekávaným restrikcím v oblasti veřejných financí.

Zvlášť pozoruhodný je v tomto směru v české ekonomice indikátor změny stavu zásob, který, jak je zřetelně viditelné v rozkladu míry meziročních změn HDP podle přínosu jednotlivých poptávkových složek, někdy pronikavě až převratně působí na globálně vykázanou míru hospodářského růstu. Rok 2000 poskytl z pohledu ukazatele změny stavu zásob (ukazatele, který je zmiňován v některých modelech cyklů jako projev rozpínavosti, resp. smršťování rozsahu „umrtvených" prostředků v hospodářském ko-loběhu) obzvláště demonstrativní příklad: dosažený přírůstek HDP byl ze dvou třetin zprostředkován změnou stavu zásob, přitom ve 2. pololetí roku výše jejího vlivu přírůstek HDP převýšila. Z toho ale ještě nelze vyvozovat unáhlené závěry o klíčovém postavení tohoto indikátoru v rámci krátkodobých (ročních) intervalů. S notorickou pravidelností se totiž ukazuje, že je to zpravidla 4. čtvrtletí jednotlivých let, v nichž se obrací směr vývoje změny stavu zásob z předchozích tří čtvrtletí. Souvisí to např. s růzností lhůt fakturace a platebního vyrovnání mezi firmami, s přeceňováním všech druhů zásob, s jejich aktivacemi apod.. Prokázání reálného vlivu změny stavu zásob (včetně přeceňování) na přírůstky HDP si proto bude vyžadovat jemnější analýzy.

Ponecháme-li stranou mimořádné vychýlení položky zásob, které proběhlo ve druhém pololetí roku a zanechalo deformující vliv i na celoroční výsledky, bude možné konsta-tovat, že vstup české ekonomiky do fáze zotavení a postupného oživování hospodář-ského růstu byl založen na takových posunech ve struktuře agregátní poptávky, na něž je možné i z hlediska budoucího růstu pohlížet s nadějemi. Eliminovaly se po celé tři předchozí roky trvající poklesy investiční poptávky (HTFK), v jejímž rámci nastal prudký obrat k růstové expanzi. Proběhlo i oživení poptávky v položce soukromé spotřeby (spotřeby domácností). Bezprecedentně expandoval vývoz zboží a služeb, souběžně s ním však, počínajíc druhým pololetím, i dovoz, což způsobilo, že čistá za-hraniční poptávka (netto vývoz) se opět stala z hlediska svého přínosu pro hospodářský růst retardačním činitelem.

v tom:
zeměděl., les., rybolov
průmysl
stavebnictví
obchod, opravy, pohos.
doprava a spoje
fin. zprostředkování
komerční služby
nekomerční služby

39,3
-28,0
-27,1
-0,3
9,0
-5,1
15,2
19,4

-21,0
10,9
-5,8
0,3
5,4
-5,0
-5,9
-7,7

51,7
-14,9
-0,3
4,4
16,4
12,2
14,6
3,2

-17,3
8,5
-10,0
8,6
-0,9
7,8
-1,2
3,6

-4,7
7,5
20,5
7,4
1,5
9,7
-4,0
1,7

0,0
13,3
-22,7
15,2
-1,3
31,9
6,3
-12,2

9,2
3,0
-1,2
-13,5
3,1
-3,9
1,1
-1,6

-0,5
-0,1
-17,1
-1,3
16,6
0,4
-7,7
-11,5

5,0
-4,4
-14,9
4,1
6,7
10,6
1,9
-2,8

-6,1
6,0
-4,7
2,6
3,3
0,0
4,1
-0,2

-7,8
7,8
-4,9
7,0
2,7
-1,7
8,4
-2,0

-7,2
6,9
-4,8
4,8
3,0
-0,8
6,3
-1,1

Jestliže míra investic převyšuje míru domácích úspor (tzn. míru odložené spotřeby), znamená to, že část investic, odpovídající tomuto převýšení, musí být pokryta přísunem úspor ze zahraničí. Projeví se to v deficitu běžného účtu platební bilance. V opačném případě (ten se vyskytl v české ekonomice ve sledované časové řadě pouze na jejím počátku - v roce 1993) se část domácích úspor přelévá do zahraničí a saldo běžného účtu je kladné.

Míra hrubých domácích úspor (HDÚ) se od roku 1993 nevyznačovala, až na jisté extremální vybočení v roce 1995, žádnými velkými výkyvy. Leč mírný sklon k poklesu až do roku 1999 tu lze zpozorovat. V roce 2000 se na úrovni roku 1999 v podstatě udržela. Dodejme, že v rámci sledované časové řady byla tato míra v zemích EU jako celku o 6 až 10 p.b. nižší; v některých „menších" ekonomikách EU, např. Nizozemí, Rakousku a Belgii jen o 3 až 5 p.b.

Míra investic (podíl hrubé tvorby kapitálu - HTK - na nominálním HDP) byla v celém referenčním období - až na její počátek v roce 1993 - o poznání vyšší než míra HDÚ. V roce 2000 přestoupila opět 30 procent a její převis nad mírou HDÚ (odpovída-jící deficitu běžného účtu jako % z HDP) se ve srovnání s bezprostředně předcházejícími lety významně zvýšil (na bezmála 5 p.b.).

podíl vkladů domácností podíl terminovaných korunových

(vč. vkladů v cizí m.) na vkladů na celkových term.

celkových klientských vkladech korunových vkladech

(v %) v %)

1993 52 68

1994 50 63

1995 51 61

1996 58 65

1997 65 81

1998 71 82

1999 72 82

2000 71 83

Stupeň významnosti úvěrových zdrojů pocházejících z peněžních úspor sektoru do-mácností a tendence k jeho zvyšování (zvláště v průběhu druhé poloviny 90. let) je tudíž i podle těchto nepřímých indikací očividná.

Celkové úspory domácností spoluvytvářejí kromě spořivosti na peněžním trhu též sal-do kapitálových transferů (včetně změny čistého podílu domácností na rezervách pen-zijních fondů), které se umisťují na kapitálovém trhu. Míra těchto kapitálových úspor, jak indikuje řádek b), však výraznější stopu ve vývoji celkové míry úspor domácností (viz řádek c) nezanechává. Znamená to, že kapitálový trh dosud české domácnosti k umisťování jejich finančních přebytků příliš nevábí. Vzhledem ke své nevyzrálosti, k tomu, že se dosud nestal plnokrevně fungujícím místem alokace a realokace investic v rámci celé ekonomiky, ani nemůže. Rok 2000 nepřinesl proto v tomto směru, i přes určité oživení, žádný zřetelný posun.

Tento indikátor je považován v makroekonomických analýzách vyspělých tržních ekonomik za jeden ze stěžejních, neboť tím, že kompletuje a svádí do jednoho řečiště produkční výkon ekonomiky (HDP), produktivitu práce, mzdové a další náklady spojené se zaměstnaností a souhrnný cenový vývoj (deflátor HDP), zprostředkovává jednotící pohled na bonitu (kvalitu) hospodářského růstu z hlediska makroekonomické a z toho zejména cenové stability. Umožňuje rozpoznávat rozsah a integrovanou sílu parciálních inflačních (případně deflačních) tlaků, generovaných vnitřními podmínkami rozvoje ekonomiky v tom kterém období a svodně identifikovat posuny v konkurenceschopnosti dané ekonomiky na světových trzích.

Indikátor JPN je v tomto pojetí i pro účely analýz makroekonomického vývoje v ČR konstruován jako složený index. Na celohospodářské úrovni je definován jako podíl indexu úplných nákladů práce (ÚNP)⁽⁵⁾

, resp. náhrad na jednoho zaměstnance a indexu produktivity práce, přičemž index produktivity práce je dán podílem indexů HDP a celkové civilní zaměstnanosti. Vydělením indexu JPN cenovým deflátorem HDP se dospívá k indexu reálných JPN (RJPN)⁽⁶⁾

. Rozpětí mezi JPN a RJPN udává v případě, že růst JPN je vyšší než růst RJPN, šíři „inflační mezery" v ekonomice; vyskytne-li se opačný stav, lze hovořit o „deflační mezeře".