ANALÝZA MAKROEKONOMICKÉHO VÝVOJE ČR V ROCE 2000

1. VNĚJŠÍ PROSTŘEDÍ EKONOMIKY ČR - SVĚTOVÁ EKONOMIKA V ROCE 2000

Stupeň otevřenosti české ekonomiky (jak je podrobněji zdokumentováno v kapitole 2.4), se v průběhu uplynulé „transformační dekády" dramaticky a bezprecedentně zvyšoval. Přitom již od samotného počátku se formoval za okolností nevídaného strukturálního manévru při přeorientaci z málo náročných trhů zemí bývalé RVHP na velmi náročné trhy vyspělých tržních ekonomik. Zatímco v roce 1990 činil (vyjádřeno vztahem vývozu, resp. dovozu zboží a služeb k nominální výši HDP) cca 45 procent, v roce 1995 to bylo již více než 50 procent a v roce 2000 (za tři čtvrtletí) vystoupil až nad hranici 70 procent. ČR předstihla v těchto hodnotách míru otevřenosti většiny zemí EU, i těch, které jsou rozměry své ekonomiky malé a s ČR tedy porovnatelné.

V souvislosti se stoupajícím vlivem změn vnějšího prostředí na vývoj české ekonomiky se stává popis hlavních charakteristik vnějšího prostředí důležitou součástí každé analýzy makroekonomického vývoje ČR..

1.1 Globálně

V hodnocení vývoje světové ekonomiky se nejvýznamnější mezinárodní hospodářské organizace (OECD, IMF, EC) shodují na tom, že počínajíce rokem 1999 se v globálním měřítku ekonomické a finanční podmínky začaly významně zlepšovat. Rovněž tak na tom, že i v dosavadním průběhu roku 2000 pokračuje rázný vzestup hospodářského růstu a že tudíž zotavování z poklesu v letech 1997 a 1998 je mnohem pevnější, než se očekávalo na počátku minulého roku. Tu a tam sice ještě doznívají rušivé efekty nedávných finančních krizí, ale nejsou již příliš vlivné. Dokonce i v "emerging markets" ekonomikách, které jimi byly zasaženy nejvíc, probíhá ve většině případů silné oživení ve tvaru "V"⁽¹⁾.

Růst produkčního výkonu světové ekonomiky (souhrnu HDP všech zemí) dosáhl v roce 1999 hodnoty 3,4%, i když ještě prognózy z jara tohoto roku očekávaly růst o cca 1 proc. bod nižší. Proto i projekce na rok 2000 byla už v prognózách z jara tohoto roku zvýšena z původních 3,6% na 4,2%. Přitom se nevylučovalo, že vzhledem k výsledkům řady zemí v dalším průběhu roku 2000 předčí skutečnost i tento optimistický výhled. To, jak se zdá, také nastane: odhady z listopadu předpokládají nárůst globálního produkčního výkonu o 4,7%.

Nejvýznamnějším stimulátorem soudobé dynamičnosti celosvětové ekonomiky se ukazuje být růstová potence ekonomiky USA. Ještě před několika měsíci se dostávalo sluchu hypotézám, že tato ekonomika zažije v roce 2000 "tvrdé přistání" v podobě snížení růstové míry, s argumentem, že přehřívání domácí poptávky si vynutí adekvátní reakce monetární politiky (zvýšení úrokových sazeb), aby se předešlo inflačním tlakům a destabilizaci na peněžních a kapitálových trzích. Na pozadí pokračující expanze v prvním pololetí roku 2000, v situaci, kdy inflace je stále pod kontrolou, se pak spíše uplatnila hypotéza "měkkého přistání", tzn. jen mírného přizpůsobení hospodářských aktivit stabilním monetárním podmínkám. Míra hospodářského růstu americké ekonomiky byla poté odhadnuta na 4,4%. Avšak vývoj ve druhém pololetí povzbudil analytiky ke zvýšení odhadu o 0,8 procentních bodů, tedy na impozantní 5,2%.

Výhled se rovněž zlepšuje pro celou Evropu. Naproti tomu retardačním činitelem zůstává japonská ekonomika, kde proces nesmělého zotavování je dosud neprůkazný a křehký.

Oživení globálního hospodářského růstu bylo v roce 1999 doprovázeno více než zdvojnásobením cen ropných produktů. Toto zvýšení představovalo do značné míry opodstatněné narovnání výjimečně nízkých cen z bezprostředně předcházejícího období a uvedlo je do polohy, která je bližší optimálním podmínkám dlouhodobého rovnovážného vývoje. Navíc se stalo činitelem, který významně přispěl ke zlepšení vnějších bilancí, fiskální pozice a sumárně k zotavení celkového hospodářského růstu v zemích exportujících ropu.

V této souvislosti se v analýzách současného stavu světové ekonomiky věnuje značná pozornost ruské ekonomice. Její výkon byl v roce 1999 v mnoha ohledech podstatně lepší než se předvídalo. Rychleji se začala zvedat míra hospodářského růstu (HDP), upevnila se fiskální pozice, snížila se míra inflace a zvýšil se přebytek na běžném účtu. Tento pokrok byl primárně založen na pronikavě zvýšených cenách energetických vývozů. Souběžně se však stlačoval dovoz, což se projevilo mimo jiné tím, že se zrychloval růst průmyslové produkce, určené ke krytí domácích potřeb. Očekávalo se, že působnost uvedených faktorů se bude v průběhu roku 2000 pozvolna vytrácet a jejich přínos uhasínat, takže nečekané pozitivní výsledky roku 1999 se v celoročním průmětu roku 2000 již nebudou opakovat. Hospodářský růst se měl podle jarních projekcí snížit z 3,2 % na 1,5 %. I v případě ruské ekonomiky však musely podzimní projekce přistoupit po zohlednění trendů v posilování vnitřních růstových faktorů k revizi, a to zcela zásadní - hospodářský růst Ruska má v roce 2000 dosáhnout 7 procent, tedy více než dvojnásobku roku 1999.

1.2 Ekonomika Evropské unie (EU)

Data o vývoji ekonomik zemí EU dokládají, že zotavování a oživování hospodářských aktivit postupuje po vzestupné dráze. Reálný růst HDP akceleroval ve druhé polovině roku 1999 v meziročním srovnání na 4 procenta, takže výsledný růst za celý rok ve výši 2,4 % byl příznivější než se zpočátku očekávalo. V celoročním průměru roku 2000 má být dosaženo dalšího pokroku: růst HDP má vystoupit na hodnotu 3,4 %.

Nicméně v průběhu uplynulých tří čtvrtletí roku 2000 se dynamika růstu v nejvýznamnějších státech EU zpomalovala. V prvém čtvrtletí dosahoval meziroční růst HDP Francie 3,9%, ve druhém 3,% a ve třetím 2,6%. Ekonomickou výkonnost SRN dokumentuje dynamika růstu HDP následovně: 3,6%, 3,3% a 2,8%.

Indikátory důvěry spotřebitelů se navrátily ke svým někdejším vrcholům. Stalo se tak i díky poklesu nezaměstnanosti pod 10 procent a růstu cen akcií.

Euro se zatím stále zdráhá opustit pozici extrémně oslabené měny (značně pod paritou USD), neboť setrvávají rozdíly v cyklických podmínkách mezi eurozónou a USA a dochází k odlivu kapitálu. To sice dočasně prospívá růstu vývozu, avšak z hlediska udržování měnové stability se jeví již naléhavým oslabování eura zastavit.

Ačkoli vzrůstající ceny ropy a oslabená měna se projevily v první polovině roku 2000 v nárůstu inflace na 2 procenta (v celoročním srovnání bude tato míra patrně shodná), jádrová inflace (zde se rozumí index spotřebitelských cen, očištěný od vlivu růstu cen energetických komodit) zůstává v tomto období nedotčena (1,2%). Ohrožování hospodářského potenciálu EU ze strany ropných cen je navíc dlouhodobě tlumeno poklesem měrné spotřeby ropných produktů. Stačí uvést, že náročnost tvorby HDP na spotřebu ropy klesla od roku 1973 (roku tzv. ropného šoku) na polovinu (z 0,15 na 0,08 tun, spotřebovaných na jednotku HDP).

Měnová politika se pružně přizpůsobuje situaci jak v reálné ekonomice, tak v peněžní ekonomice. V podmínkách globálně liberalizovaných kapitálových toků je nyní snadnější financovat nevyrovnanost běžných účtů. I tak si však vyžadují existující nerovnováhy v jednotlivých zemích trvalou pozornost. Bilance běžného účtu zůstane v souhrnu zemí EU ještě v malém přebytku (0,1 % z HDP), na rozdíl od USA, kde v důsledku chronických deficitů obchodní bilance se má rovnat deficit běžného účtu cca 4 procentům HDP.

Řadě ekonomik eurozóny se však doposud nedaří vymanit se ve fiskální politice z bludného kruhu vysokých vládních výdajů kontra vysoké úrovně zdanění. Přitom srovnání s dlouhodobě úspěšnou ekonomikou USA jasně naznačuje, že snižování daňové kvóty (zvláště na straně přímého zdanění) prospívá hospodářskému růstu - a naopak. Aby však tím nebyl dán průchod fiskálním deficitům, musí se pozornost upřít ke straně vládních výdajů, jmenovitě k jejich nejvýznamnější složce - sociálním výdajům. Souhrnný deficit veřejných rozpočtů se má v roce 2000 dále snížit, i když ve srovnání s vývojem v předchozích letech už jen nepatrně - z 0,6% objemu HDP na 0,4%.

Do popředí zájmu se čím dál více dostávají strukturální reformy na trhu práce. V některých zemích (např. v Nizozemí a v Irsku) bylo již v tomto směru dosaženo jistého pokroku, avšak pro region EU jako celek je slabá výkonnost trhu práce stále tíživým břemenem. Hledají se efektivní způsoby tvorby nových pracovních příležitostí a cesty k odbourání demotivace nezaměstnaných vstoupit do kategorie zaměstnaných. Předvídá se, že míra nezaměstnanosti poklesne v EU z úrovně 8,9 % ke konci roku 1999 na 8,0 % ke konci roku 2000. (V souladu s předpovědí poklesla míra nezaměstnanosti v září roku 2000 v průměru za EU na 8,3%. Nejnižší míru nezaměstnanosti k uvedenému datu mělo tradičně Lucembursko (2,1%), a nejvyšší Španělsko (14,4%). Na úrovni průměru byla nezaměstnanost v SRN, Francii se ji podařilo snížit na 9,5%.)

V roce 2000 má akcelerovat inflace (harmonizovaný index spotřebitelských cen) vlivem růstu cen ropy, slabostí eura a zhoršených reálných směnných relací na úroveň 2,1 procenta, v eurozóně dokonce na 2,2 procenta (horní hranicí inflačních cílů ECB jsou 2 %). Zůstávají však přitom zachovány poměrně značné inflační diferenciály mezi jednotlivými národními ekonomikami. Rozdílný vývoj míry inflace dokumentují data ze září roku 2000, kdy průměrná roční míra inflace v rámci EU dosáhla 1,8%, z toho např. ve Francii 1,6%, v SRN 1,7%, v Itálii 2,4% a ve Francii dokonce 0,9%.

Přesto, že růst cen ropy pokračoval i ve třetím čtvrtletí (počátkem září se prodával barel ropy Brent již za 34,50 USD), očekává se, že ke konci roku důsledky tohoto růstu budou vyprchávat - mimo jiné s odůvodněním, že náhlé extremní zvyšování ropných cen bylo do značné míry spekulativní.

Neobjevují se prozatím ani známky ústupu od mzdové umírněnosti. Vývoj jednotkových pracovních nákladů je limitován především růstem produktivity práce. Navíc působí náročnější konkurenční prostředí, generované ozdravením světové ekonomiky v globálním měřítku.

Souhrnně lze k vývoji ekonomiky EU v roce 2000 poznamenat, že v pozadí jejího probíhajícího růstu (silnějšího než předpokládaly prognózy z podzimu roku 1999) se nacházejí tyto klíčové faktory:
- zvyšování poptávky světových trhů po vývozech z EU
- aktivní politika při vytváření nových pracovních příležitostí
- zvyšující se úroveň spotřebitelské a podnikatelské důvěry
- pružnější nastavování parametrů měnové politiky na podporu hospodářského oživování
- oslabení eura, doprovázeného přizpůsobováním fiskální politiky.

1.3 Ekonomika zemí střední a východní Evropy - kandidátů na vstup do EU (CECCs)⁽²⁾

Ekonomiky jednotlivých zemí této desetičlenné skupiny horkých uchazečů o plnoprávné členství v EU jsou pravidelně a velmi bedlivě sledovány, a to zejména se zřetelem na postup strukturálních reforem, stav finančního sektoru, restrukturalizaci podnikové sféry, privatizaci a kvalitu investorského prostředí. Zvláštní pozornost je v posudcích Evropské komise (EC) věnována vytváření a rozvoji sektoru malých a středněvelkých podniků, v němž se mohou s vysokou pružností generovat podněty k vytlačování životně nezpůsobilých článků hospodářských aktivit a který současně může účinně asistovat na trhu práce.

Ve všech těchto ohledech panují mezi ekonomikami uvedené desítky značné rozdíly v pokročilosti reforem a připravenosti na vstup. Avšak i ty země, které se v reformním úsilí a transformaci dostaly na čelná místa, se dosud potýkají s dědictvím problematických sektorů a regionů.

Kontury hospodářského vývoje v roce 2000 jsou za souhrn zemí CECCs v posledních odhadech EC vyznačeny takřka 4 procentním růstem HDP, cca 8 procentním růstem vývozu a více než 6 procentním růstem dovozu. Všeobecně se tedy očekává, že hospodářské aktivity posílí a že se i poněkud zlepší některé indikátory makroekonomické stability. Zdá se, že známé výsledky za prvé pololetí roku 2000 tuto prognózu v zásadě potvrzují.

Za těmito zprůměrovanými čísly se však skrývá tak vysoká prostorová variabilita (rozdíly mezi jednotlivými zeměmi), že by bylo pošetilé pokoušet se vystopovat nějaké společné charakteristiky, natož obecněji platné tendence. Přidá-li se k tomu ještě pronikavější variabilita časová (prudké, často skokové meziroční změny indikátorů v průběhu uplynulé dekády, v řadě zemí náhlé a místy řádové přechody z plusových do minusových hodnot a naopak), vyplyne z toho obraz naprosté heterogennosti celé této skupiny kandidátských zemí.

1.4   Tabulková část

Tab. č. 1: Meziroční dynamika HDP v 1. pololetí roku 2000

meziroční změna v %

		1998	1999	1. pol. 2000	2000 odhad
HDP, stálé ceny	Svět Evropská unie (EU-15)     Německo CECCs-10     ČR     Maďarsko     Polsko     Slovensko USA Japonsko Rusko	2,6 2,7 2,1 2,1 -2,2 4,9 4,8 4,4 4,4 -2,5 -4,9	3,4 2,4 1,6 1,9 -0,2 4,5 4,1 1,9 4,2 0,2 3,2	* 3,5 3,0 * 3,2 6,2 5,6 1,9 5,7 0,8 7,5	4,7 3,4 2,9 3,9 2,7 5,5 5,0 2,4 5,2 1,4 7,0

Tab. č. 2: Přehled dalších stěžejních indikátorů světové ekonomiky 1998-2000

			1998	1999	2000 odhad
Objem světového obchodu (zboží a služby), stálé ceny	meziroční změna v %		4,3	5,1	10,0
Světové ceny komodit (v USD)	Ropa Neropné komodity	meziroční změna v %	-32,1 -14,7	37,5 -7,1	47,5 3,2
Spotřebitelské ceny	Evropská unie (EU-15)     Německo CECCs-10     ČR     Maďarsko     Polsko     Slovensko USA Japonsko Rusko	meziroční změna v %	1,4 0,6 18,4 10,6 14,3 11,8 6,7 1,6 0,6 27,7	1,4 0,7 12,0 2,1 10,0 7,3 10,7 2,2 -0,3 85,9	2,1 1,7 12,5 4,0 8,3 9,5 12,1 3,2 -0,2 18,6
Míra nezaměstnanosti	Evropská unie (EU-15)     Německo CECCs-10     ČR     Maďarsko     Polsko     Slovensko USA Japonsko	v % z civilní pracovní síly	9,5 9,0 * 7,5 8,0 10,6 12,5 4,5 4,1	8,8 8,3 * 9,7 7,1 13,9 16,2 4,2 4,7	8,0 7,9 * 9,0 6,7 15,1 18,9 4,1 5,0
Bilance běžného účtu	Evropská unie (EU-15)     Německo CECCs-10     ČR     Maďarsko     Polsko     Slovensko USA Japonsko Rusko	v % z HDP	0,9 -0,2 -5,0 -2,4 -4,9 -4,4 -10,4 -2,5 3,2 0,4	0,2 -0,9 -5,5 -1,9 -4,3 -7,5 -5,7 -3,6 2,5 11,3	0,1 -0,2 -5,5 -3,5 -4,5 -7,4 -4,7 -4,2 2,6 13,4
LIBOR 6m	na depozita v USD na depozita v EURO	v %	5,6 3,7	5,5 3,0	6,8 4,6

Zdroje:
Periodika IMF "World Economic Outlook"
Periodika OECD "Economic Outlook"
Periodika EC "European Economy"
Přílohy k týdeníku The Economist "Economic Indicators"

2. HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY MAKROEKONOMICKÉHO VÝVOJE ČR V PRŮBĚHU ROKU 2000

2.1 Souhrnný produkční výkon, hospodářský růst

V druhé polovině roku 1999 se nesměle dostavilo dlouho a netrpělivě očekávané zotavování hospodářských aktivit. Toto zotavování přerostlo v průběhu čtvrtého kvartálu do zřetelného oživení růstu souhrnného produkčního výkonu ekonomiky (reálného růstu HDP), takže celé druhé pololetí vykázalo poprvé od roku 1996 pozitivní růst, i když jen o 0,7 procenta (v měřítku meziroční změny, tj. vůči druhému pololetí roku 1998). Celoroční výsledek roku 1999 (-0,8 %) zůstal sice ještě záporný, ovšem po obdobích citelných poklesů, které kulminovaly v prvním čtvrtletí (-3,7 %) jde o kladný posun, svědčící o akceleraci hospodářského růstu v dalším průběhu roku.

Analýzy a komentáře (vč. posudků mezinárodních hospodářských organizací) však zůstaly v hodnocení známek zotavení a oživení ekonomiky ČR v průběhu roku 1999 zdrženlivé a nehýřily (oprávněně) přehnaným optimismem. S poukazem na trvající slabost institucionálního rámce, "podvyživenost" kapitálového vybavení ekonomiky, zanedbanost strukturálních reforem a zejména na nestabilitu bankovního sektoru a kapitálového trhu, upozorňovali experti povětšinou na křehkost a nepřesvědčivost dosažených výsledků z hlediska jejich udržitelnosti ve střednědobém horizontu. A to i přes to, že v konjunkturní situaci na světových trzích a zvláště na trhu Evropské unie, který je pro českou ekonomiku nejsměrodatnější (pokles konjunktury v předchozích obdobích byl jedním z faktorů decelerace produkčního výkonu české ekonomiky), se začaly v sílící míře prosazovat symptomy ozdravování (viz kap. 1).

S jistým napětím se proto očekávalo, co ve směru růstu souhrnného produkčního výkonu (HDP), jako zastřešujícího indikátoru úrovně hospodářských aktivit, přinese vývoj v průběhu roku 2000.

Graf č. 1: Vývoj HDP

Výsledky prvního čtvrtletí byly ve srovnání s výsledky předchozích období velmi povzbudivé, avšak s ohledem na nízkou srovnávací základnu (tzn. 1. čtvrtletí 1999) a taktéž z hlediska mezinárodního srovnání ještě nikterak impozantní. HDP v tomto období vzrostl meziročně o 4,3 %, tedy přibližně v míře, jaká byla naposled zaznamenána v roce 1996. Ve druhém čtvrtletí došlo sice opět k určitému útlumu (růst poklesl na 2,1 %), ale i tak výsledek 3,2 % za celé první pololetí je možné označit za uspokojivý. Třetí čtvrtletí posunulo růst z druhého čtvrtletí o další stupínek výše (na 2,2 %), takže za souhrn všech tří čtvrtletí vystoupila míra hospodářského růstu na 2,8 %. Akcelerace dosavadního vývoje produkčního výkonu průmyslu a stavebnictví v průběhu 4. čtvrtletí se pozitivně promítne do celoročního hospodářského růstu.

Za souhrnnými čísly reálného růstu HDP se ukrývá silná proměnlivost růstu jednotlivých základních komponent domácí a zahraniční poptávky, rychlé střídání jejich míst v rolích akcelerátorů, resp. decelerátorů celkového hospodářského růstu. To ostatně není znakem vysoké variabilnosti a nenadálých krátkodobých výkyvů jen v období, explicitně zachyceném v této analýze, ale i ve všech předchozích "transformačních" letech. Snažit se o vystopování jakýchkoliv paralel s průběhem konjunkturních cyklů, tak jak se to činí v analýzách hospodářského růstu ve standardních tržních ekonomikách, by bylo zavádějící. Zvlášť pozoruhodný je v tomto směru ukazatel vlivu změny stavu zásob (vč. vlivu jejich permanentních přeceňování), který, jak je patrné v rozkladu míry změn HDP podle jednotlivých poptávkových složek, někdy pronikavě až převratně působí na vykázanou míru hospodářského růstu a který je na rozdíl od všech ostatních složek jen obtížně (a zpravidla jen nepřímo) interpretovatelný.

Nicméně vstup české ekonomiky do fáze zotavení a postupného oživování hospodářského růstu, obrat od záporných hodnot ke kladným, započatý ve druhém pololetí roku 1999 a nabírající na síle v průběhu roku 2000, zejména na jeho počátku, byl založen na takových posunech ve struktuře agregátní poptávky, na něž je možné pohlížet s nadějemi. Poprvé od roku 1996 se zastavily poklesy investiční poptávky (THFK) a nastal u ní obrat k růstové expanzi. Proběhlo dost významné oživení i dalších složek domácí poptávky, nejvíce v položce soukromé spotřeby. Ve srovnání s vývojem v roce 1998 a zejména pak s vývojem v roce 1999 expandoval vývoz zboží a služeb. Souběžně s tím však i dovoz, který mírou svého růstu předběhl, počínaje 3. čtvrtletím roku, míru růstu vývozu. To způsobilo, že čistá zahraniční poptávka (netto vývoz) se stala, na rozdíl od vývoje v letech 1998 a 1999, retardačním činitelem hospodářského růstu.

Tab. č. 3:     Složení hospodářského růstu podle hlavních komponent poptávky

	1998	1999	2000
			1. Q	1.-2. Q	1.-3. Q
meziroční změny v %
Domácí poptávka celkem z toho: soukromá spotřeba            veřejná spotřeba            THFK            změna zásob	-3,0 -2,9 -0,2 -3,9 x	-0,9 0,7 -0,4 -4,4 x	2,4 1,6 1,9 2,3 x	2,6 1,7 1,3 4,1 x	3,9 1,8 0,3 5,9 x
Vývoz zboží a služeb Dovoz zboží a služeb	10,7 7,9	4,8 4,0	21,0 16,5	17,2 15,2	16,8 17,3
HDP	-2,2	-0,8	4,3	3,2	2,8
přínos ke změnám HDP v procentních bodech
Domácí poptávka celkem z toho: soukromá spotřeba            veřejná spotřeba            THFK            změna zásob	-3,2 -1,5 -0,0 -1,3 -0,4	-1,0 0,4 -0,1 -1,4 0,1	2,6 0,8 0,4 0,6 0,8	2,8 0,9 0,3 1,1 0,5	4,1 0,9 0,1 1,6 1,5
Čistá zahraniční poptávka	1,1	0,2	1,7	0,4	-1,3

2.1.1 Poptávka a nabídka

Úhrnná poptávka se v průběhu prvého až třetího čtvrtletí roku 2000 meziročně zvýšila o 8,6%, obdobně jako tomu bylo v samotném třetím čtvrtletí roku, při růstu všech jejích základních složek.

Dynamika soukromé spotřeby (vyjádřené celkovou hodnotou výrobků a služeb získaných domácnostmi), se sice pohybovala v průměru za tři čtvrtletí roku 2000 na úrovni necelých 2 %, svojí velkou vahou (cca 55 procentním podílem na celkových výdajích na konečnou spotřebu a investice a zhruba 53procentním podílem na HDP) však napomáhala oživování české ekonomiky.

Kromě nižší míry spořivosti obyvatelstva pomáhaly soukromou spotřebu zvyšovat úvěry poskytované domácnostem, které na rozdíl od úvěrů poskytovaných podnikům, mírně rostly. (Objem bankovních půjček domácnostem za prvých devět měsíců roku 2000 meziročně vzrostl o 4,2%.) Ve spotřebě domácností mají největší (tj. cca pětinový) podíl výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje, více než 18% pak tvoří výdaje na bydlení.

Podíl výdajů na konečnou spotřebu vlády (veřejné spotřeby) na HDP je výrazně nižší než podíl spotřeby domácností. Za prvé až třetí čtvrtletí roku 2000 dosáhl 18,2%, oproti stejnému období minulého roku poklesl o zcela zanedbatelnou 0,1 procentního bodu. Malé váze konečné spotřeby vlády na celkovém objemu HDP odpovídá i její malý vliv na meziroční změny HDP.

Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK)⁽³⁾ dosáhla v tomtéž časovém intervalu hodnoty 338,4 mld. Kč, tj. zvýšení o 5,9%. Ve sledovaném období byla THFK prakticky rozhodujícím prvkem růstu, což byl diametrální rozdíl proti téměř třem předchozím rokům a rostly zejména dovozy investičního charakteru. Zatímco v 1. čtvrtletí 2000 činilo tempo meziročního růstu THFK 2,3%, ve druhém to bylo již 5,8%. Rostoucí trend poptávky po investicích pokračoval i ve třetím čtvrtletí (meziroční nárůst o 9,1%).

Graf č.: 2 Vývoj THFK v letech 1998 až 2000 ¹⁾                   mld. Kč, s.c.
   
¹⁾ Údaje ze statistiky národních účtů o HDP a jeho agregátech nebyly zatím za rok 1998 a roky předchozí revidovány.
Jejich vypovídací schopnost je tedy snížená.

    Dynamický růst investic byl nesen prudkým zvyšováním poptávky po investicích do strojů a zařízení. Pozitivní vliv THFK na vývoj HDP byl tedy rozhodující. Jeho meziroční přírůstek se ve třech čtvrtletích roku podílel na přírůstku HDP z téměř 50%.

I přes uvedený výrazný vzestup investičních výdajů se podíl THFK na celkové hodnotě HDP zvýšil jen nepatrně. Celkový objem THFK (v cenách roku 1995), byl za tři čtvrtletí roku 2000 mírně pod úrovní srovnatelného období roku 1998.

Zajímavé je sledovat, jak se vývoj poptávky odráží ve vývoji odvětvové struktury tvorby HDP. Trvale klesající poptávka po stavebních pracích se v průběhu prvních tří čtvrtletí o něco zlepšila (zmírnění záporných přírůstků). Podobný trend se projevuje i v nekomerčních službách. K výraznému zlomu dochází v odvětví průmyslu, kde se jeho váha v odvětvové struktuře nabídky vrací na úroveň roku 1998. Naopak k výraznému útlumu dochází v zemědělství.

Tab. č. 4:     Vývoj odvětvové struktury tvorby HDP

	1998	1999	2000	1998	1999	2000
			1.-3. Q			1.-3. Q
meziroční změny v %				přínos ke změnám HDP v p.b.
HDP (v základních cenách) v tom:    zemědělství, lesnictví, rybolov    průmysl    stavebnictví    obchod, opravy, pohostinství    doprava a spoje    finanční zprostředkování    komerční služby    nekomerční služby	-2,3 -0,5 -0,1 -17,1 -1,3 16,6 0,4 -7,7 -11,5	-0,5 5,0 -4,4 -14,9 4,1 6,7 10,6 1,9 -2,8	3,2 -7,4 6,5 -4,5 4,3 3,3 -0,8 5,0 -1,1	x -0,0 -0,1 -1,1 -0,2 1,3 0,0 -0,9 -1,3	x 0,2 -1,6 -0,8 0,6 0,6 0,6 0,2 -0,3	x -0,4 2,4 -0,2 0,7 0,3 -0,1 0,6 -0,1

Úměrně diferenciaci růstu se změnily i podíly jednotlivých odvětví na tvorbě HDP. Rozdíly podílů, vypočtených z úrovně běžných cen od podílů, vypočtených z úrovně stálých cen přitom nepřímo indikují změny relativních cen.

Tab. č. 4a:     Podíly odvětví na tvorbě HDP

	1998	1999	2000	1998	1999	2000
			1.-3. Q			1.-3. Q
z úrovně s. c v %				z úrovně b. c v %
HDP (v základních cenách) v tom:    zemědělství, lesnictví, rybolov    průmysl    stavebnictví    obchod, opravy, pohostinství    doprava a spoje    finanční zprostředkování    komerční služby    nekomerční služby	100 5,0 38,1 5,4 14,5 9,5 5,9 11,3 10,4	100 5,3 36,5 4,6 15,1 10,1 6,5 11,6 10,2	100 4,7 38,0 4,1 15,3 10,2 6,4 11,6 9,6	100 4,6 35,3 8,0 13,8 9,3 4,7 11,0 13,3	100 3,7 34,3 7,5 14,5 9,7 4,1 11,6 14,5	100 3,9 35,2 6,8 14,5 9,7 4,5 11,5 13,9

Seskupí-li se jednotlivá odvětví do tradičního třísektorového schématu (primární, sekundární a terciární sektor), potvrzuje se i všeobecně platná tendence odvětvově strukturních změn ve všech vyspělejších ekonomikách, směřující k plynulému zvyšování podílu terciárního sektoru na tvorbě HDP na úkor podílů primárního a sekundárního sektoru. Za tři čtvrtletí roku 2000 se ve srovnání se stavem v roce 1998 zvýšil podíl terciárního sektoru, vypočtený z úrovně běžných cen o 2 proc. body (z 52,1 % na 54,1 %), z úrovně stálých cen jde o zvýšení o 1,7 proc. bodu (z 51,5 % na 53,2 %).

2.2 Vnitřní a vnější rovnováha

2.2.1 Vnitřní ekonomická rovnováha

Cenová stabilita, inflace

Pád inflace v roce 1999 nemá svou strmostí (snížením její míry na necelou pětinu ve srovnání s rokem 1998) předlohu ani v historickém pohledu na celou uplynulou dekádu transformace české ekonomiky, ani v pohledu na vývoj míry inflace v porovnatelných tranzitivních ekonomikách střední Evropy.

Ve vysvětlování kauzalit tohoto obdivuhodného zvratu panuje mezi analytiky shoda v tom, že tu - pokud jde o vnitřní protiinflační impulsy - plně zapůsobil souběh důsledků měnových a rozpočtových restrikcí, nasazených v letech 1997 a 1998, se stlačováním růstu domácí poptávky, s omezením tlaku nákladových faktorů inflace (souhrnně vyjádřených vývojem nominálních a reálných jednotkových pracovních nákladů) a se snížením stupně deregulací. Shoda panuje také v tom, že v roce 2000 se bude inflační míra opět poněkud zvyšovat; v průměru za celý rok na cca 4%. Čísla za tři kvartály roku tento celkový posun, zdá se, potvrzují. Koresponduje s tím i vývoj produkčních cen reprezentovaný vývojem jejich nejvýznamnějšího segmentu - indexem cen průmyslových výrobců.

Tab. č. 5:   Vývoj hlavních reprezentantů vnitřních cenových okruhů ⁽⁴⁾

meziroční změny v %

	1998	1999	2000
			březen	červen	září
Míra inflace (ze spotřebitelských cen) 1) Spotřebitelské ceny 2)	10,7 6,8	2,1 2,5	2,3 3,8	2,6 4,1	3,3 4,1
Ceny průmyslových výrobců 2)	2,2	3,4	5,1	5,1	5,4

Na stále mírný vývoj inflace za prvá tři čtvrtletí roku 2000, spolu s jen mírným růstem domácí poptávky, zjevně působilo více faktorů, např. zpomalení růstu jednotkových pracovních nákladů (viz kap. 2.3.3).

Tab. č. 6:   Vývoj hlavních reprezentantů vnějších cenových okruhů

meziroční změny v %

	1998	1999	2000
	prosinec	prosinec	březen	červen	Září
Světové ceny prům. surovin a potravin ČSÚ 2)      z toho: ropa (Brent)	-28,5 -42,9	63,7 154,7	68,3 111,1	60,8 82,4	38,9 40,6
Dovozní ceny 2)	-10,1	13,6	12,0	13,5	13,1
Vývozní ceny 2)	-4,5	5,4	3,2	7,2	8,6
Reálné směnné relace 2)	6,2	-7,2	-7,9	-5,6	-4,0

Vyvstává otázka, jak vysvětlit, že inflace je tak nízká, když hladina světových cen, a v závěsu za ní i hladina českých dovozních cen, naopak dramaticky narůstala. Kontury této otázky se stanou ještě zřetelnější, srovnají-li se tyto výsledky s vývojem v roce 1998, kdy ještě obecná hladina světových cen komodit, a z toho opět nejvíce ropných produktů, prudce klesala a domácí míra inflace přitom dosahovala takřka 11%. Jako pravděpodobné vysvětlení může být i časové zpoždění, ve kterém česká ekonomika na exogenní impulsy reaguje.

Dosažení stavu cenové stability a nastolení neinflačního prostředí je nesporně jedním z nejvýznamnějších "transformačních" úspěchů české ekonomiky. Přináší však i nová rizika. Na makroúrovni zmenšuje operabilní prostor hospodářské a měnové politiky, na mikroúrovni činí méně průchodnými cesty pro odlehčování finančních bilancí podniků, zejména těch, které jsou zatíženy vysokou zadlužeností vůči bankovnímu sektoru.

Pozitivní vývoj hlavních faktorů vnitřní ekonomické rovnováhy (zkrocená inflace, snižující se růst jednotkových pracovních nákladů) byl důvodem, proč ČNB, po relativně dlouhé období nebyla nucena přijímat žádná zásadní měnově - politická opatření k regulaci peněžního, resp. měnového trhu.

Oficiální úrokové sazby se naposled upravily (snížily) v říjnu 1999 a od té doby se nezměnily: řídící 14-ti denní repo sazba zůstává na úrovni 5,25%, referenční diskontní sazba na úrovni 5% a lombardní sazba na úrovni 7,50%.

Komerční úrokové sazby sledují v dosavadním průběhu roku 2000 (po svém pronikavém snižování v průběhu roku 1999) mírně sestupný trend a vycházejí tak vstříc potřebám oživování investiční i soukromé spotřeby (i když řada expertů, vč. zahraničních, stále poukazuje na nutnost ještě rozsáhlejšího snižování). Vlivem pozvolnějších poklesů sazeb z úvěrů než sazeb z vkladů nedoznává úroková marže, která je rozhodná pro výnosy sektoru komerčních bank, příliš rozsáhlé změny.

Tab. č. 7:   Komerční úrokové sazby

    průměr za sledovaná období v %

	1998	1999	2000
			1. Q	2. Q	3. Q
Sazba na mezibank. trhu PRIBOR 6m	14,24	6,88	5,53	5,38	5,44
Bankovní sazby ze stavu vkladů Bankovní sazby ze stavu úvěrů Úroková marže komerčních bank	8,10 12,85 4,75	4,47 8,69 4,22	3,64 7,33 3,69	3,47 7,22 3,75	3,33 7,16 3,83

Zdroj: ČNB

Ani déletrvající zlevnění úvěrů prostřednictvím nízkých úrokových sazeb nepřispělo k oživení domácích úvěrů v průběhu tří čtvrtletí roku 2000. Meziroční vzestup hodnoty domácích úvěrů ve třetím čtvrtletí roku 2000 byl způsoben především vysokým nárůstem čistého úvěru vládnímu sektoru, ten vysoce převýšil úbytek úvěrů poskytnutých obchodními bankami domácí klientele. Objem veškerých nově poskytnutých úvěrů se za devět měsíců roku 2000 meziročně snížil o 10,2%.

Graf č.3:   Sektorové členění domácích úvěrů

Nízké využívání úvěrů způsobuje zejména stávající vysoká zadluženost řady českých podniků, ale též značná obezřetnost bank při posuzování nových investičních záměrů. Přetrvává stagnace úvěrování českých podniků, plynoucí i z velkého počtu rizikových úvěrů bank a předlužení značné části podnikové sféry. Stav úvěrů v nefinanční sféře je stále na úrovni roku 1998. Je tedy zřejmé, že se domácí bankovní úvěry nepodílely významněji na financování počínajícího hospodářského růstu ČR.

Vývoj vnitřního dluhu

Vnitřní rovnováha české ekonomiky je do značné míry determinována vývojem vnitřního zadlužení. Celková výše veřejného dluhu v roce 2000 dosáhne podle posledních odhadů téměř 20 % HDP. Schodek Státního rozpočtu (SR) v průběhu roku 2000 byl vyvolán zejména vyváděním problémových úvěrů z privatizovaných bank, růstem mandatorních výdajů a zčásti též postupným zprůhledňováním veřejných financí. Na straně příjmů sehrál v roce 2000 svoji negativní roli zejména výpadek části daňových příjmů. Za první tři čtvrtletí roku 2000 nejsou k dispozici srovnatelné údaje za veřejné rozpočty jako celek, k dispozici jsou však informace o vývoji příjmů a výdajů SR.

V průběhu devíti měsíců roku 2000 se celkové příjmy SR meziročně zvýšily o 1,6%, zatímco celkové výdaje vzrostly o 3,6%. Ke konci září skončilo hospodaření SR schodkem na úrovni 17,3 mld. Kč. (Schodek je tedy o 8,7 mld. Kč vyšší než ve stejném období minulého roku.) V důsledku zhoršení hospodaření SR se téměř pětinásobně zvýšil čistý úvěr vládě.

Na tomto výsledku se významně podílelo rostoucí záporné saldo přijatého pojistného na sociální zabezpečení (vč. příspěvku na politiku zaměstnanosti) a vyplacených sociálních dávek. (Zmíněné saldo činilo - 28,3 mld. Kč a bylo o 10,7 mld. vyšší než ke konci září 1999.) Rozhodující část tvoří tzv. důchodový účet (- 27,4 mld. Kč).

Z daňových příjmů to bylo zejména nižší inkaso spotřebních daní (zahrnujících daň z uhlovodíkových paliv a maziv), které bylo o 3,2 mld. Kč nižší než před rokem. Kromě pružné reakce spotřebitelů na růst cen pohonných hmot (změna struktury jejich spotřeby směrem k položkám s nižší daní), přispěla ke snížení příjmů SR např. i novela zákona o DPH ⁽⁵⁾, podle níž hoteliéři a majitelé restaurací odvádějí ze svých tržeb do SR namísto 22% pouze 5%.

Vzhledem k tomu, že vnitřní dluh je kryt externími zdroji, nemá jeho vývoj vliv na současný stav rovnováhy české ekonomiky, představuje však vážnou hrozbu do budoucna.

2.2.2 Vnější ekonomická rovnováha

Ochrana vnější rovnováhy (rozumí se vzájemné vyváženosti jejich hlavních atributů - účtů platební bilance, obchodní bilance, kurzového režimu, devizové pozice, devizových rezerv) je pro udržování a upevňování celkové makroekonomické stability tím významnější a náročnější, čím více se otevírá ekonomika světovým trhům, a je vystavena přenosu parametrů vnějšího prostředí. Při rostoucí míře otevřenosti narůstá expozice vůči zahraničním vlivům, citlivost a vnímavost ekonomiky na chování okolního světa. Zvětšují se však rovněž spekulační zájmy a volatilita finančních partnerů a mezinárodních měnových trhů.

Míra vnější otevřenosti se v průběhu uplynulé "transformační dekády", jak vyplývá z čísel v tab. č. 10, dramaticky a bezprecedentně zvyšovala. V roce 1999 vzrostla na cca jedenapůlnásobek úrovně roku 1990 (v měřítku běžných cen); v měřítku stálých cen vlivem rozdílného pohybu deflátorů HDP a zahraničního obchodu na více než dvojnásobek. K pozoruhodnému skoku došlo i během tří čtvrtletí roku 2000, kdy se míra vnější otevřenosti jen v tomto krátkém časovém období vyhoupla o dalších zhruba 10 proc. bodů.

Tab. č. 8:   Míra vnější otevřenosti české ekonomiky

    Vývoz a dovoz zboží a služeb jako % z HDP

	Vývoz zboží a služeb		Dovoz zboží a služeb
	běžné ceny	stálé ceny 1)	běžné ceny	stálé ceny 1)
1990	45,2	36,2	42,6	37,1
1993	54,8	49,0	54,1	45,5
1995	53,6	53,6	58,4	58,4
1998	60,7	69,1	62,1	76,1
1999	63,6	73,9	65,2	80,7
2000 (1.-3. Q)	74,1	81,9	74,5	87,8

Touto mírou předstihla ČR míru otevřenosti většiny zemí EU⁽⁶⁾, i těch, které jsou svým rozměrem malé a s ČR tedy porovnatelné.

Tab. č. 9:   Míra vnější otevřenosti ekonomik zemí EU v roce 1998

Vývoz a dovoz zboží a služeb jako % z HDP (b.c.)

Zdroj: EC

Ačkoliv byla česká ekonomika vystavena v průběhu roku 1999 a prvního pololetí roku 2000 několika externím šokům (ostatně jako v té či oné míře ekonomika každé z evropských zemí), jmenovitě depreciaci domácí měny vůči americkému dolaru (která kopírovala depreciaci eura vůči dolaru), prudkému růstu cen energetických surovin, zejména ropy a velkému zhoršení reálných směnných relací, nedá se říci, že by tím stav její vnější rovnováhy byl významněji jednorázově ovlivněn. Důležitá je okolnost, že přebytek finančního účtu tvořil v tomto období - v absolutních (mld. USD) i relativních (% z HDP) měřítcích - více než jeden a čtvrt násobek deficitu běžného účtu. I když tato míra pokrytí deficitu běžného účtu přebytkem finančního účtu zaznamenala ve srovnání s celoročními hodnotami let 1998 a 1999 (2,2 resp. 2,4 násobek) značný útlum, jde i tak o zcela zásadní kvalitativní změnu oproti letům 1996 a 1997, kdy deficity na běžném účtu byly vyšší než přebytky na finančním účtu.

Vyrovnávací položkou sald obou hlavních účtů platební bilance je změna devizových rezerv. Po překonání hluboké vnější nerovnováhy z let 1996 a 1997, v nichž rezerv ubývalo, se začaly opět zvyšovat: v roce 1998 představovalo toto zvýšení sumu 1,94 mld. USD, v roce 1999 1,65 mld. USD a za tři čtvrtletí roku 2000 narostly o dalších 0,58 mld. USD. Celkový stav devizových rezerv v držení ČNB v roce 2000 až do června mírně vzrůstal, poté však začal poněkud klesat; ke konci září představoval hodnotu 12,48 mld. USD, která je v porovnání s koncem roku 1999 (12,82 mld. USD) o 0,34 mld. USD nižší. I tak je však tento objem oficiálních rezerv dostačující k tomu, aby pokryl

cca 4,5 měsíční objem dovozních potřeb (přibližně stejně jako v letech 1998 a 1999).

Graf č. 4:     Vztah běžného a finančního účtu

Zdroj: ČNB

Hrubá zahraniční zadluženost dosáhla svého historického vrcholu (od roku 1993) koncem roku 1998, kdy vlivem předchozích vážných kolizí ve vnější pozici české ekonomiky vzrostla na 24mld. USD. Obrat nastal v průběhu roku 1999, k jehož konci byla hrubá zahraniční zadluženost o 1,4 mld. USD nižší než v roce předchozím. Ke konci prvního pololetí roku 2000 poklesla o další 2mld. USD (na 20,6 mld. USD).

V analýze faktorů, které stojí v pozadí vyznačených všeobecných posunů v platební bilanci, je nutné taktéž zohlednit změny, které ve sledovaném období nastaly uvnitř obou účtů a ve vzájemných vztazích jejich základních položek ⁽⁷⁾.

Po skokovém snížení deficitu běžného účtu (BÚ) v roce 1998 a dosažení jeho historicky nejnižší (od roku 1993) úrovně (v poměru k HDP) v prvním pololetí roku 1999, nastal v průběhu druhého pololetí obrat. Růst deficitu nabíral na síle i v roce 2000, takže záporné saldo za 1. až 3. čtvrtletí 2000 převýšilo celoroční saldo z roku 1999. Přitom některé indikace (např. vývoj salda bilance zahraničního obchodu ve třetím čtvrtletí) nasvědčují tomu, že i 4. čtvrtletí roku 2000 se bude vyznačovat sklonem k nárůstu deficitu BÚ. Rozhodující složkou je přitom rostoucí záporné saldo obchodní bilance. I to se v průběhu roku 2000 , zejména v jeho druhé polovině, prohlubovalo.

Současný růst pasiva v obchodní bilanci (a celého BÚ) by však neměl (prozatím) vést k velkému znepokojení nad osudem vnější rovnováhy české ekonomiky, neboť
- probíhá ve fázi oživení hospodářského růstu, kdy je nutné počítat s tím, že - s přihlédnutím ke koeficientům důchodové pružnosti dovozní poptávky - na každé jedno procento růstu domácího produktu připadá více než jedno procento růstu dovozu a že v důsledku toho (za jinak stejných podmínek) se prosazuje tendence zvyšování pasiva, resp. snižování aktiva obchodní bilance⁽⁸⁾
- je nutné jej z velké části připsat na vrub pronikavého zvýšení ropných cen a jím vyvolaného zhoršení reálných směnných relací⁽⁹⁾; jde tu však o jednorázový negativní efekt, který patrně nebude mít dlouhé pokračování (pokles růstu světových cen ropy, přitlumení růstu českých dovozních cen a zmírnění záporných hodnot reálných směnných relací ve třetím čtvrtletí tomu nasvědčuje
- nárůst pasivního salda by byl znepokojující v tom případě, že by byl vyvolán, resp. doprovázen snižováním exportních výkonů, tedy i stlačováním růstu vývozu; děje se však pravý opak: vývoz (v dolarovém vyjádření) se ve třech čtvrtletích roku 2000 zvýšil oproti stejnému období roku 1999 o více než 10 procent, což je významná pozitivní změna proti předchozím obdobím (za celý rok 1999 byla míra růstu vývozu proti roku 1998 nulová).

Vliv tradičně záporných sald obchodní bilance na celkové výsledky bilance BÚ je z významné části blokován tradičně kladnými saldy bilance služeb. Za tři čtvrtletí roku 2000 se tak stalo ze 42 procent. Tato míra "blokace" však byla nižší než v předešlých letech - v roce 1998 činila 70 procent a v roce 1999 58 procent. To indikuje ochabující roli bilance obchodu se službami ve vyrovnávání BÚ.

Obě zbývající položky BÚ (bilance výnosů a běžné převody), jejichž saldo se (jak je rovněž možné sledovat v tab. č. 10) do značné míry kompenzují, nejsou svým vlivem na bilanci BÚ natolik významné, aby se musely podrobit zevrubnějšímu komentování.

Tab. č. 10:   Průběh změn v bilanci běžného účtu

v mld. USD

	1998	1999	2000
			1. Q	1.-2. Q	1.-3. Q
Běžný účet celkem meziroční přírůstek	-1,34 +1,87	-1,03 +0,31	-0,34 -0,17	-0,72 -0,69	-1,24 -0,88
v tom: obchodní bilance meziroční přírůstek	-2,55 +1,99	-1,90 +0,65	-0,50 -0,12	-1,16 -0,58	-2,02 -1,18
bilance služeb meziroční přírůstek	1,79 +0,13	1,10 -0,69	0,22 +0,13	0,52 +0,16	0,85 +0,09
bilance výnosů meziroční přírůstek	-0,98 -0,11	-0,74 +0,24	-0,14 +0,04	-0,26 +0,13	-0,33 +0,34
běžné převody meziroční přírůstek	0,41 +0,15	0,51 +0,10	0,18 -0,02	0,18 -0,10	0,26 -0,14

Zdroj: ČNB

Z pohledu reálné ekonomiky zaujímá ve struktuře finančního účtu (FÚ) dominantní postavení účet přímých zahraničních investic (PZI). Po jistém ochabnutí čistého přílivu zahraničních investic v prvním pololetí roku 1999 došlo v průběhu druhého pololetí k opětovné expanzi a ta pokračovala i v prvním pololetí roku 2000. Projevilo se to (viz tab. č. 11) jak v narůstajících objemech tohoto přílivu, tak v trvale kladných meziročních přírůstcích. Při zohlednění výsledků 3. čtvrtletí je však nutno konstatovat, že v přílivu netto přímých investic opět dochází k určitému útlumu, který zřejmě znemožní, aby tato klíčová položka bilance FÚ zopakovala v roce 2000 rekordní celoroční hodnotu z roku 1999.

Tab. č. 11:   Průběh změn v bilanci finančního účtu

v mld. USD

	1998	1999	2000
			1. Q	1.-2. Q	1.-3. Q
Finanční účet celkem meziroční přírůstek	2,92 +1,84	2,50 -0,42	0,98 +0,57	1,37 +0,95	1,56 +0,63
v tom: přímé investice meziroční přírůstek	2,64 +1,37	4,91 +2,27	1,02 +0,37	2,00 +0,64	2,85 -0,58
portfoliové investice meziroční přírůstek	1,07 -0,02	-1,39 -2,46	-0,40 -0,44	-0,72 -0,96	-1,18 -1,44
ostatní investice meziroční přírůstek	-0,79 +0,49	-1,02 -0,23	0,36 +0,64	0,09 +1,27	-0,11 +2,65

Zdroj: ČNB

Ve teritoriální struktuře přílivu PZI, které bezprostředně vstupují do základního jmění hospodářských subjektů a jejichž objem činil ke konci 3. čtvrtletí roku 2000 cca 2,7 mld. USD, se udrželo na prvním místě Německo (27 %), následováno Nizozemím (22 %) a Rakouskem (14 %). Pokud jde o odvětvovou alokaci, jsou na předních místech peněžnictví a pojišťovnictví (18 %), nemovitosti (17 %), obchod (14 %) a výroba motorových vozidel (13 %).

Vývoj sald na účtech portfoliových investic a v položkách ostatních investic (dlouhodobých a krátkodobých zahraničních úvěrů) byl ve sledovaných časových intervalech let 1998 až 2000 velmi proměnlivý. V případě portfoliových investic to nepřímo souviselo s vývojem situace na kapitálových trzích.

Současný stav vývoje sald BÚ a FÚ je sice stále ještě v souhrnu příznivý, ale nové tendence, projevující se zejména ve třetím čtvrtletí roku 2000, vzbuzují určité obavy z možného budoucího nerovnovážného vývoje.

2.3 Trh práce, produktivita a mzdy

2.3.1 Zaměstnanost

Pokračující oživení české ekonomiky v roce 2000 je doložitelné i optimističtějším vývojem situace na trhu práce. V průběhu tří čtvrtletí daného roku došlo k dalšímu zpomalení meziročního poklesu počtu zaměstnaných osob (tj. zaměstnanců a podnikatelů). Počínaje 2. čtvrtletím 2000 (ve srovnání s předchozím čtvrtletím téhož roku) se začaly počty zaměstnaných v národním hospodářství dokonce zvyšovat.

Tento nadějný vývoj na trhu práce byl ve třetím čtvrtletí roku 2000 (v porovnání s jeho prvým čtvrtletím) výsledkem růstu zaměstnanosti v 10 krajích (tj. v hl. m. Praze, v kraji Středočeském, Budějovickém, Plzeňském, Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Královéhradeckém, Jihlavském, a Brněnském).

Tab. č. 12:   Vývoj zaměstnanosti

	1999/19981)	2000/1999
		1. pololetí	3. čtvrtletí
Zaměstnaní v NH celkem2)	meziroční změny v %
	- 2,3	- 1,2	- 0,2
Míra nezaměstnanosti (průměr)	rozdíly v procentních bodech
	2,2	0,7	- 0,5

¹⁾ Roční průměry; ²⁾ civilní sektor.

Zdroj: Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS)

Rostoucí optimistická očekávání ve společnosti zřejmě spolupůsobila při zvyšování počtu podnikatelů zaměstnávajících další osoby. Po delší době tato skupina zaznamenala ve 3.čtvrtletí sledovaného roku meziroční růst o téměř 2% (v porovnání s 1. kvartálem roku 2000 o více než 7%). V sektoru služeb se počty zaměstnavatelů zvýšily zejména zásluhou zhruba 36procentního nárůstu v odvětví dopravy, skladování, pošty a telekomunikací. V sektoru zemědělství sice došlo k impozantnímu růstu zaměstnavatelů, v absolutním vyjádření byl však jejich přírůstek nevýznamný. V odvětví průmyslu přestalo působit 5,3 tis. zaměstnavatelů.

Tab. č. 13   Meziroční přírůstky skupiny podnikatelů ve 3. čtvrtletí roku 2000

Sektory	Podnikatelé
	zaměstnavatelé		bez zaměstnanců
	v tis. osob	v %	v tis. osob	v %
Zemědělství Průmysl Služby	1,0 -5,3 7,4	14,7 -8,4 5,9	2,5 4,0 23,4	8,2 2,5 8,6
NH celkem	3,1	1,6	29,9	6,5

Zdroj: VŠPS

O vysoký meziroční nárůst podnikatelů bez zaměstnanců se zasloužily všechny tři sektory. Ve službách vzrostl počet podnikatelů bez zaměstnanců zejména díky aktivitám v oblasti nemovitostí, pronájmů a služeb pro podniky ⁽¹⁰⁾, a v sektoru průmyslu - zásluhou téměř 9procentního nárůstu této skupiny podnikatelů ve stavebnictví - o 2,5 % (tj. celkem o 4,0 tis. osob).

V samotném zpracovatelském průmyslu ovšem meziročně poklesly jak počty podnikatelů se zaměstnanci, tak i bez zaměstnanců - v prvém případě o 15,5 %, ve druhém o 4,7%. Lze předpokládat, že růst počtu podnikatelů nebyl vyvolán pouze substitucí zaniklých pracovních míst, ale že byl podporován i celkově příznivějším ekonomickým klimatem. Zvyšování počtu podnikajících osob bylo provázeno dalším poklesem skupiny zaměstnanců.

Proces restrukturalizace na úrovni hlavních národohospodářských sektorů se projevil snižujícím se poklesem zaměstnanosti v zemědělství, vč. lesnictví (o 0,3%) a v průmyslu, vč. stavebnictví (o 2,3%), a opětovným, byť velmi mírným, růstem zaměstnanosti v sektoru služeb (o 1,0%).

V případě zemědělství pravděpodobně dochází k završování restrukturalizace tohoto odvětví. Snižující se zaměstnanosti v průmyslu sice postupné ožívání české ekonomiky nezabránilo, nicméně se příznivě projevilo v jeho zpomalení. Meziroční vzestup zaměstnanosti v sektoru služeb (ve výši 28,5 tis. osob) pak nemohl absorbovat pracovní sílu uvolňovanou ze zbývajících sektorů, takže výsledný „přebytek" na trhu práce, v období mezi 3. čtvrtletím 1999 a 3. čtvrtletím roku 2000, dosáhl cca 16,2 tis. osob.⁽¹¹⁾

Graf č.: 5     Vývoj zaměstnaných v sektorech NH
   
Zdroj: VŠPS

Odvětví zpracovatelského průmyslu, která dosáhla růstu zaměstnanosti v průběhu všech tří čtvrtletí roku 2000, vykazují relativně vysoký podíl angažovanosti zahraničních investorů (s výjimkou textilního průmyslu), a to i v rámci ekonomiky jako celku. (Růst zaměstnanosti po celé tři sledované kvartály byl docílen v odvětví dvoustopých motorových vozidel, ostatních nekovových minerálních výrobků a elektrických strojů a přístrojů. Těmto odvětvím je společná nejen tvorba nových pracovních příležitostí, ale též vysoká angažovanost v procesu investování a v exportu.)

Absolutně nejvyššího meziročního přírůstku zaměstnanosti ve 3. čtvrtletí 2000 docílilo školství (cca 14 tis.) a činnosti v oblasti nemovitostí (13,3 tis.). Není bez zajímavosti, že ve druhém ze jmenovaných odvětví, mají zásluhu na tomto růstu zejména aktivity spojené s právním, podnikovým a daňovým poradenstvím.

2.3.2 Nezaměstnanost

Zrcadlovým efektem vývoje zaměstnanosti je situace v oblasti nezaměstnanosti. O celkový meziroční pokles zaměstnanosti v národním hospodářství se v průběhu 3. čtvrtletí roku 2000 zasloužil převážně zpracovatelský průmysl, kde se počet zaměstnaných snížil o 24,0 tis. (tj. o 2 %). Hlavní zásluhu na tomto vývoji měl zejména pokračující dramatický odliv zaměstnaných z odvětví výroby strojů a zařízení pro další výrobu, odkud odešlo o více než 2 tis. osob více, než kolik činil celkový úbytek zaměstnanosti v celém zpracovatelském průmyslu. O téměř 24 tis. osob (tj. cca o 4 %) se snížila zaměstnanost rovněž v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a spotřebního zboží.

Obdobně jako ve zpracovatelském průmyslu, poklesly meziročně počty zaměstnaných v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a spotřebního zboží (celkově o 23,6 tis. osob). S určitým odstupem se dále na úbytku zaměstnaných podílela odvětví stavebnictví (o 9,6 tis.), zemědělství, myslivosti a souvisejících služeb (o 7,0 tis.), a výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody (pokles o 6,3 tis.).

Snížení počtu zaměstnaných ve veřejné správě, obraně a sociálním zabezpečení nebylo v meziročním vyjádření příliš vysoké (o 0,9 tis. osob), nicméně příspěvek tohoto odvětví k celkovém úbytku zaměstnanosti činil téměř 7 %.

Meziroční úbytek zaměstnanosti, vyšší než 10 000 osob, zaznamenal ve 3. čtvrtletí roku 2000 kraj Olomoucký (13,9 tis.), následovaný krajem Ostravským (12,9 tis.) a Pardubickým (10,1 tis.). Snížení počtu zaměstnaných ve všech těchto krajích (v průměru o 5,5 tis. osob) proběhlo ve zpracovatelském průmyslu a ve stavebnictví. V Olomouckém kraji došlo k významnějšímu poklesu zaměstnanosti ještě v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a spotřebního zboží (o 6,8 tis. osob), v Ostravském kraji v odvětví dobývání nerostných surovin (o 5,4 tis. osob) a v kraji Pardubickém v pohostinství a ubytování (o 3,7 tis. osob).

V porovnání se stavem k 31.12.1999 se ke konci září 2000 snížily počty neumístěných uchazečů o zaměstnání (podle evidence úřadů práce) o 29 351 osob. Pokračuje permanentní růst celkové nabídky volných pracovních míst v průběhu všech 9 měsíců roku 2000. Nelze ovšem přehlédnout, že nabídka volných pracovních míst - v průměru za 3 čtvrtletí roku 2000 - byla stále o cca o 42 % nižší, než za stejné období v roce 1997 a o 20% nižší než v roce 1998.⁽¹²⁾

Graf č.: 6     Vývoj počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání a vývoj počtu volných pracovních míst

Zdroj: MPSV

Přes nesporný pokrok, projevující se v postupné redukci počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání, je stávající registrovaná míra nezaměstnanosti (RMN) na úrovni 8,8% (k 30.9.2000)⁽¹³⁾, stále ještě nepříjemně vysoká. Její úroveň je navíc do určité míry podhodnocena odchody části pracovní síly do předčasných důchodů a jinými opatřeními nesystémového charakteru. Ve prospěch snižování RMN působí i postupné odeznívání vysoké nabídky práce silných ročníků ze sedmdesátých let. Na úrovni okresů vykazovaly nejvyšší RMN v měsíci září i nadále okres Most (21,5 %) a Karviná (18,6 %). Nicméně i v těchto, nezaměstnaností nejvíce sužovaných okresech, lze pozorovat náznaky mírného zlepšování.

Mezi ty méně optimistické, lze zařadit informaci o délce doby, po kterou hledají nezaměstnaní práci, neboť počet osob usilujících o zaměstnání déle než rok ve třetím čtvrtletí roku 2000 meziročně výrazně vzrostl (o 27 %). Přitom i nadále platí, že po nejkratší dobu hledají práci nezaměstnaní s vysokoškolským vzděláním (37,7 % z nich hledá práci déle než rok), nejdéle pak osoby se základním a nižším středním vzděláním (65,8 % z celkového počtu dlouhodobě nezaměstnaných).

Analýzy zaměstnanosti ve vyspělých ekonomikách již delší dobu avizují rostoucí poptávku po kvalifikované a vysoce kvalifikované pracovní síle a problémy se zaměstnáváním pomocných a nekvalifikovaných pracovníků. Do budoucna je tudíž možno považovat za potenciálně nejrizikovější ty kraje, které disponují nadprůměrným podílem pracovníků bez jakékoliv kvalifikace, bez ohledu na to jak vysokou míru nezaměstnanosti momentálně vykazují. Opatření směřující ke zvyšování kvalifikace se tedy jeví jako nejperspektivnější.

2.3.3 Mzdy a produktivita práce

V průběhu roku 2000 se podařilo významně obrátit poměr mezi dynamikou reálných mezd a produktivitou práce, i když, jak je zřejmé z připojeného grafu, po výrazném propadu meziročního tempa růstu reálných mezd v prvém čtvrtletí roku 2000, se vývoj obou těchto agregátů začal opět přibližovat. Zatímco v prvém čtvrtletí činil rozdíl mezi jejich dynamikou necelé 3procentní body, ve třetím čtvrtletí to byly pouze 0,4 procentní body.

Graf č. 7: Vývoj národohospodářské produktivity práce, průměrné nominální a reálné mzdy
                         meziroční změny v %

Za první tři čtvrtletí roku 2000 pokračoval další pokles růstu tzv. jednotkových pracovních nákladů (JPN), a to jak v jejich nominálním, tak i v reálném vyjádření. Je resultátem zrychleného růstu produkčních výkonů a produktivity práce, umírněnosti mzdových nárůstů a obecného dezinflačního vývoje.

Protože indikátor JPN je jedním (též v mezinárodním srovnávání ekonomik hojně pěstovaným) z nejvýznamnějších indikátorů bonity hospodářského růstu, vyváženosti jeho skladebních prvků a zejména pak faktorů, které determinují stupeň cenové stability (vývoj inflace), lze konstatovat, že česká ekonomika pokročila již v roce 1999 i kvalitativně kupředu, že v roce 2000 svůj krok zrychluje, a že tudíž se vnitřní ekonomická rovnováha v tomto směru posiluje.

Tab. č. 14:   Jednotkové pracovní náklady

meziroční změny v %                   

Nominální mzdový vývoj ve třetím čtvrtletí roku 2000, na úrovni odvětví, byl do určité míry diferencovaný. Analýza diferenciace výše průměrných nominálních měsíčních mezd, za soubor 54 odvětví signalizuje, že většina mezd se, v rámci sledovaného období, nacházela v intervalu mezi 8995 Kč a 17 461 Kč. (Průměr za republiku činí 13 228 Kč.) Mzdy v tomto intervalu pobíralo cca 92 % zaměstnanců ve 44 odvětvích.

Obecně lze konstatovat, že se Česká republika celkovou úrovní mzdové diferenciace přiblížila vyspělým ekonomikám, na rozdíl od nich však i nadále přetrvávají poměrně malé rozdíly uprostřed mzdové distribuce.

Nejvyšší meziroční růst průměrné nominální mzdy v průběhu prvých tří čtvrtletí roku 2000 byl již tradičně doménou společností se zahraniční kapitálovou účastí, což ostatně naznačuje analýza odvětvové úrovně mezd. Obdobně mzdy v podnikatelské sféře rostly rychleji (o 948 Kč) než-li mzdy ve sféře nepodnikatelské (o 255 Kč).

Průměrný meziroční nárůst nominální mzdy za tři čtvrtletí roku 2000 dosáhl 769 Kč. Extrémně nejvyšší zvýšení nominální mzdy zaznamenalo opět odvětví peněžnictví a pojišťovnictví (o 2 954 Kč), v odvětvích veřejné správy, obrany, sociálního zabezpečení, školství a zdravotnictví došlo pouze k minimálnímu růstu (v průměru o 241 Kč). Meziroční přírůstek nominální mzdy se ve zbývajících odvětvích pohyboval v intervalu od 529 Kč (v odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu) až po 1 533 Kč (v činnostech poštovních a telekomunikačních).

K meziročnímu poklesu reálné mzdy v průběhu tří čtvrtletí sledovaného roku došlo v odvětví školství (o 2,0%), veřejné správy (o 1,9%) a zdravotnictví (o 0,8%). Přitom v těchto odvětvích je nejvyšší procento pracovních míst vyžadujících vysokoškolské vzdělání a obecně vyšší kvalifikaci, než-li je tomu v ostatních odvětvích, kde převládají místa dělnická a méně kvalifikovaná. (Např. rozdíl mezi průměrnou nominální mzdou ve školství a mzdou ve stavebnictví činil 2 295 Kč a ve zdravotnictví 1 746 Kč, ve prospěch stavebnictví.)

² Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko.

³ Tvorba hrubého kapitálu (THK, tj. THFK a změny stavu zásob a cenností) v průběhu prvých tří čtvrtletí roku 2000 vzrostla na 438,8 mld. Kč, a v meziročním relativním vyjádření činil přírůstek těchto výdajů 9,3%. Jestliže v 1. čtvrtletí roku 2000 byl ekonomický růst podporován zejména vývojem čistého exportu, od druhého čtvrtletí se iniciátorem růstu stal vzestup domácí poptávky (bez změny stavu zásob). Pokračující nárůsty objemu THK vyvolaly, při velké otevřenosti české ekonomiky, potřebu dalších dovozů (v relativním meziročním vyjádření o 20,0% u dovozů zboží).

⁴ Míra inflace vzrostla v měsíci říjnu na 4,4% a v listopadu na 4,3%, ceny průmyslových výrobců vzrostly (v obou uvedených měsících roku 2000) na 5,9%.

⁵ Novela zákona o DPH nabyla účinnosti od 1.4.2000.

⁶ I když se srovnání opírá pouze o čísla, zaznamenaná zeměmi EU v roce 1998, nebude zřejmě nutné cokoli měnit na závěrech, týkajících se období pozdějšího.

⁷ Vyjádření devizově platebních a finančních toků v amerických dolarech (USD), tj. v doposud jediné rezervní měně, kterou přijímají světové trhy (euro k této úloze zatím nedozrálo) - kromě toho, že je všude používáno k mezinárodnímu srovnávání - má přednost v tom, že předem eliminuje vliv kursových změn vznikajících při přepočtech platební bilance do národní měny.

⁸ Ze statistických přehledů vývoje souhrnu ekonomik EU lze vypočítat, že za období let 1960-2000 dosáhl průměrný roční koeficient této elasticity hodnoty 2, čili že na každé 1% průměrného ročního růstu HDP připadaly 2% průměrného ročního růstu dovozu. K podobnému výpočtu za ČR by nebylo rozumné se ještě uchylovat vzhledem k velké volatilitě proměnných a častým systémovým a metodickým změnám. I bez toho je však možné uznat premisu, že i v případě české ekonomiky je koeficient důchodové elasticity dovozu výrazně vyšší než jedna.

⁹ "Odlehčení" obchodní bilance od vlivu snížení reálné směnné relace by v dolarovém měřítku snížilo její deficit za tři čtvrtletí roku 2000 z vykázaných 2 mld. USD na cca 1,1 mld. USD.

¹⁰ V odvětví pohostinství a ubytování dosáhl růst 31,4% (tj. 3,4 tis. osob), v nemovitostech, pronájmech, službách pro podniky, výzkumu a vývoji o 14,5% (tj. o 9,1 tis. osob). Ve školství a zdravotnictví činil nárůst podnikatelů bez zaměstnanců sice „úctyhodných" 24,0% a 22,5%, nicméně v absolutním vyjádření šlo o 1,1 a 1,8 tis. osob.

¹¹ Podle údajů VŠPS.

¹² Údaje MPSV ČR za měsíc říjen a listopad 2000 potvrzují dále se zlepšující situaci na trhu práce.

¹³ V říjnu a listopadu 2000 RMN klesla na 8,5%.

© Český statistický úřad, 2001