O   Č E M   J S O U   V Ý S L E D K Y ?

Srovnávací program se týká reálného srovnání HDP a jeho složek na straně užití. Vychází z údajů vyjádřených v národních běžných cenách. K převodu takových údajů na srovnatelnou reálnou úroveň se zjišťují parity kupní síly (Purchasing Power Parity - PPP) národních měn navzájem. Vypočtených průměrů parity se využívá k přepočtu údajů z úrovně národních cen do úrovně mezinárodních cen, tj. k vyloučení odchylek národních cen od průměru. Tím se z hodnotových ukazatelů stávají ukazatele vyjadřující relace objemů.

Předpokladem pro srovnání je dodržení shodné definice srovnávaných jevů a shodná konstrukce ukazatelů pro jejich vyjádření. Tento předpoklad nemohl být splněn v plném rozsahu. Srovnával se sice HDP, ale v západních zemích se zatím používá již překonané metodiky národního účetnictví z roku 1993, zatímco v tranzitních zemích se zaváděná soustava národního účetnictví opírá o revizi starší metodiky provedenou na úrovni OSN v roce 1993 a pro evropské země vytýčenou v podobě Evropské soustavy účetnictví z roku 1995 (ESA´95), jejíž všeobecné uplatnění se předpokládá na rok 1999.

Nepovažujeme však vliv revize za tak zásadní, že by vážněji mohl ohrozit kvalitu získaných výsledků, i když je třeba mít možný vliv na paměti.

Revidovaná soustava národního účetnictví zavádí v oblasti konečné spotřeby dvojí pojetí - jednak předtím běžně používané výdaje na konečnou spotřebu, jednak skutečnou spotřebu. Jde o přeřazení té části výdajů netržní produkce pro konečnou spotřebu individuí, která je hrazena z disponibilních důchodů vládních institucí a neziskových institucí sloužících domácnostem, do skutečné spotřeby uživatelů této produkce, tj. domácností. Toto pojetí však bylo pro mezinárodní srovnávání používáno i dříve a v revizi národního účetnictví šlo spíše o systémové začlenění tohoto pojetí ne jen pro mezinárodní srovnávání, nýbrž i pro obecné užívání národních účtů.

Důsledkem dvojího pojetí členění konečné spotřeby není změna velikosti celkové konečné spotřeby (ta se však samostatně nesrovnává, a získané výsledky vyjádřené v mezinárodních cenách nejsou aditivní, což znamená, že součet dílčích složek nějakého ukazatele přepočtených do mezinárodních cen se zpravidla nerovná samostatně přepočtenému úhrnu). Jestliže pak OECD publikuje výsledky programu v dvojí podobě - podle národních účtů (SNA) a podle mezinárodního srovnávacího programu (ICP), pak většina ukazatelů obou přehledů má totožný obsah i číselné vyjádření. Rozdílné jsou (při zúženém členění jen na 17 analytických kategorií) jen tyto ukazatele:

a) Místo výdajů na soukromou konečnou spotřebu podle SNA se uvádí (skutečná) individuální spotřeba domácností;

b) Léčebná a zdravotní péče;

c) Vzdělání, rekreace a kultura

d) Ostatní zboží a služby (obsahující také sociální péči)

e) Místo vládních výdajů na konečnou spotřebu se uvádí kolektivní spotřeba vládních institucí.

Navíc se předpokládá publikovat doplňkové třídění výdajů (popřípadě i skutečné spotřeby) na výrobky (goods) a služby. Výrobky se dělí na spotřební a na kapitálové. Služby se štěpí na spotřební služby a na vládní služby, dále členěné na kolektivní služby a na individuální služby. Údaj o kolektivních službách je roven kolektivní spotřebě vlády podle ICP, údaj o kapitálových výrobcích je roven hrubé tvorbě fixního kapitálu. Údaj o vládních službách je roven údaji o výdajích vládních institucí na konečnou spotřebu podle SNA. To ovšem neodpovídá skutečné struktuře vládních spotřebních výdajů v České republice, my do nich zahrnujeme také například úhradu léků z prostředků zdravotních pojišťoven bez jakéhokoliv zpracování, takže se jedná o výrobky nevstupující do mezispotřeby a tudíž ani do další produkce. Proti tomu by asi neobstála námitka, že se léky poskytují prostřednictvím lékáren, které je možno považovat za poskytovatele služeb, ale léky se v nich prodávají jako zboží, vládní instituce za ně musí zaplatit.

Jako ne příliš vhodné se jeví uzavření oddílu o třídění podle typů produktů (na výrobky a služby) údajem o HDP (již potřetí), když součet zboží a služeb ani v běžných cenách se HDP nerovná. Zřejmě do uvedeného členění nemohla být pojata globální úprava spotřeby domácností z domácího na národní pojetí, dále ani změna stavu zásob ani saldo vývozu a dovozu zboží a služeb. Více by bylo na místě uvést zde úhrn domácího efektivního užití zdrojů, tj. souhrn domácí spotřeby a hrubé tvorby fixního kapitálu.

Předpokládá se, že OECD bude publikovat 12 tabulek, z jejichž názvů lze odvodit, jaké informace je možno z výsledků srovnávacího programu získat:

© Český statistický úřad, 2001