H L A V N Í   R Y S Y   M E T O L O G I E

Porovnání v mezinárodním měřítku se usnadní, používá-li se ve srovnávaných zemích pokud možno stejného přístupu k měření hospodářské úrovně. Významným krokem je pro Českou republiku přijetí zásad národního účetnictví podle pojetí Organizace spojených národů a jeho konkrétnější aplikace v Evropské soustavě národních účtů. I když se Českému statistickému úřadu nepodařilo sestavit národní účty za Českou republiku za rok 1996 tak brzy, jak by bylo žádoucí pro využití jejich údajů v rámci srovnávacího programu, můžeme alespoň hrubou představu o výkonu celého národního hospodářství čerpat ze čtvrtletních odhadů užití hrubého domácího produktu, který je u nás nejčastěji používaným ukazatelem národního účetnictví.

Právě výdaje na hrubý domácí produkt jsou předmětem mezinárodního srovnávání ve světovém měřítku v rámci mezinárodního srovnávacího programu (International Comparison Programme - ICP), jehož regionální součástí je také Evropský srovnávací program (European Comparison Programme - ECP). Jeho účastníkem byla také Česká republika poprvé jako samostatný stát za rok 1993.

Hrubý domácí produkt se ve srovnání pojímá jako souhrn soukromé spotřeby domácností, neziskových institucí a vlády, popřípadě výdajů na tuto spotřebu, tvorby hrubého fixního kapitálu a zásob a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Na rozdíl od běžně sestavovaných národních účtů je v pojetí ICP individualizovatelná část spotřeby vlády přeřazena do soukromé spotřeby, která tak spíše představuje celkovou skutečnou spotřebu obyvatelstva, bez ohledu na to, kdo ji financuje. Všechny složky užití hrubého domácího produktu jsou oceněny běžnými cenami kupujících, popřípadě, za nerealizované nebo netržní produkty, ve výši nákladů vynaložených na jejich výrobu nebo v cenách odvozených z tržních cen. Jde vlastně o souhrn násobků množství každého výrobku (včetně služeb) vstupujícího do užití hrubého domácího produktu a jeho ceny.

Nejjednodušším postupem při srovnání hrubého domácího produktu (a i jiných ukazatelů v peněžním vyjádření) by bylo přepočíst údaje v národní měně průměrným oficiálním kursem do příslušné cizí měny. Avšak tyto kursy nevyjadřují kupní sílu měn ve vnitřní ekonomice ani v případě, že jde o tržně utvářený kurs v závislosti na zahraničním obchodu. Jestliže se používá k přepočtům oficiálních kursů, projevuje se tendence, že ceny v rozvinutějších zemích jsou vyšší než v méně rozvinutých, a tím se zkreslují také reálné rozdíly v úrovni důchodů.

Pro dosažení věcné srovnatelnosti hrubého domácího produktu a složek jeho užití se zjišťuje parita kupní síly mezi jednotlivými měnami a jí se přepočítávají údaje vyjádřené v národní měně do měny partnerské země, a naopak.

Prakticky se tyto problémy překonávají tak, že alespoň výdaje na spotřebu a na tvorbu hrubého fixního kapitálu (tj. v podstatě na investice) se štěpí na větší počet dohodnutých základních skupin výdajů, o kterých se předpokládá, že by v nich mohly převažovat produkty s navzájem podobnou cenovou strukturou. Za ně jsou jako reprezentanty vybrány některé výrobky a služby, za něž se ve srovnávaných zemích zjišťují nebo odvozují průměrné (celoroční, celonárodní) ceny té které zúčastněné země. Ze vzájemného poměru těchto cen se jako nevážený geometrický průměr zjišťuje parita kupní síly (Purchasing Power Parity - PPP) za danou výdajovou skupinu. Tímto poměrem lze přepočíst výdaje vyjádřené v české měně do měny srovnávané země a naopak - výdaje srovnávané země vyjádřené v cizí měně do české měny.

Sečteme-li takto přepočtené údaje za jednotlivé výdajové skupiny, obdržíme postupně analytické mezisoučty, například výdaje na potraviny nebo výdaje na bytovou výstavbu, shrnované dále do hrubších seskupení, například výdaje na potravu, nápoje a tabák nebo investice stavebního charakteru, až po výše uvedené souhrnné složky výdajů na hrubý domácí produkt, jako je spotřeba obyvatelstvem nebo výdaje domácností na ni nebo tvorba hrubého fixního kapitálu.

Pro přepočet tvorby zásob se parita kupní síly odvozuje z cenových poměrů zjištěných za výrobky (bez služeb), pro ocenění vývozu i dovozu, včetně nákupů cizinců (tj. nerezidentních domácností) v naší zemi a nákupů našich domácností v zahraničí, se používá jako parity průměrného ročního kursu měn srovnávaných zemí.

Součet všech přepočtených hlavních složek dává hrubý domácí produkt oceněný v cenách srovnávané země.

Zatímco na úrovni základní výdajové skupiny je výsledek srovnání jednoznačný, při postupné agregaci jednotlivých základních skupin se dochází k rozdílným výsledkům podle toho, byl-li propočet proveden v českých nebo v zahraničních cenách. Pro zjištění průměrné parity kupní síly se z těchto rozdílných poměrů počítá geometrický průměr (Fisherův index).

Základem účasti České republiky na mezinárodním programu za rok 1993 bylo dvoustranné srovnání s Rakouskem, které stálo v čele tzv. II. skupiny evropských zemí, kde se sronání provádělo hvězdicovitým způsobem - každá země se jen bilaterálně

srovnávala s Rakouskem a poměr k ostatním zemím byl vypočítáván jen prostřednictvím výsledků s ním. Nešlo tak o multilaterální srovnání. V tom byl spatřován velký nedostatek; proto ve srovnání za rok 1996 byla prosazena multilateralizace i v II. skupině, z níž však Česká republika spolu s Maďarskem a Slovenskem přešla do I. skupiny, a to do té její části, která byla organizována OECD.

© Český statistický úřad, 2001